Jak jsem se nestal generálním ředitelem Českého rozhlasu/5.konec
deník Telegraf, 28.srpna 1993, strana 15
Rozloučil jsem se, vyšel do sekretariátu a konečně požádal o čaj. Seděl jsem v křesle a byl jsem spokojen. Bylo po všem. Jenom mi připadalo, že je škoda, že nápady z mé písemné práce skončí někde v archivu či ve sběru. Dveře ředitelny se otevřely. Několik členů rady vyšlo ven, aby si odpočinuli. Jedna paní si sedla vedle mě do křesla a zapálila si cigaretu. Zeptal jsem se, na kolik kandidátů ještě čekají. Byl jste poslední, odpověděla s úlevou. Pak mě potěšila sdělením, že ona osobně by byla ráda, kdyby ani po ukončení konkursu neztratila rada se mnou kontakt. Jiná členka rady, které jsem si do té doby vzhledem k velkému soustředění vůbec nevšiml, ke mně přistoupila a začala mi potřásat rukou. Byl jste výborný, zářila nadšením, obdivuji vaši odvahu. Zahlédl jsem pana doktora Susu a přistoupil jsem k němu. Požádal jsem ho, aby mou práci dal k dispozici budoucímu generálnímu řediteli. Podíval se na mě dobrácky. Děkuji, řekl neutrálně, v případě, že nebudete zvolen, rádi bychom se na vás v tomto směru obrátili.
Na svém zasedání ihned po skončení pohovorů se Rada Českého rozhlasu rozhodla výběrové řízení ještě neukončit a generálního ředitele jmenovat později. Viděl jsem výběrové řízení zblízka a podle mě udělala rada rozumné rozhodnutí. To, co následovalo po tomto rozhodnutí, vůbec nebylo hezké a nesvědčí to o vyzrálosti některých účastníků výběrového řízení a komise pro sdělovací prostředky českého parlamentu. Pečlivě jsem sledoval vývoj celé situace v tisku a v rozhlase. Kdyby byl na živu spisovatel pan Václav Čtvrtek, mohl by o tom napsat pohádku "Jak se Ježek s Musílkem pošťuchovali. Ale to už je jiná historie, ta se mě netýká, přestože bohužel způsobila změnu rozhodnutí Rady Českého rozhlasu.
Komentáře
[1]07.04.07 22:58:00Tenisák
Zdravím, řediteli. Bylo to zajímavé čtení, všech 5 dílů. Já osobně bych do něčeho takového nešel, jsi docela odvážnej.
Žádné komentáře:
Okomentovat