Jak jsem se nestal generálním ředitelem Českého rozhlasu/1.
deník Telegraf, 28.srpna 1993, strana 15
Ve středu 19.května 1993 jsem našel doma objemnou obálku. Vážený pane, psala mi Rada Českého rozhlasu, děkujeme Vám za Vaši přihlášku do výběrového řízení Českého rozhlasu.
Zásilka obsahovala téměř sedmdesát stran číselných tabulek a grafů. Tyto informace mi měly pomoci při písemném zpracování koncepce, v níž jsem měl ukázat, jak bych si na místě generálního ředitele poradil s různými problémy, které s touto institucí dlouho zmítají. Už několik ředitelů po roce 1989 si na nich vylámalo zuby, či poranilo dásně. Naposledy pan doktor Mejstřík, který z problémů v Českém rozhlase patrně onemocněl, a proto ze zdravotních důvodů ze své funkce odstoupil. Jeho výpovědní lhůta měla vypršet ke konci května. Pak už bude rozhlas bez ředitele. Kde hledat nového? Člověk by předpokládat, že v roce 70.výročí založení rozhlasu bude celá řada profesionálů, kteří budou vděčni Českému (dříve Československému) rozhlasu za to, co se v něm naučili, a budou mu to chtít vrátit. Ale co to? Právě ti zkušení opouštějí rozhlas a dávají se najímat soukromými rádii. Jaké jsou důvody? Chuť pracovat jinak? Peníze? Špatné lidské vztahy? Nebo se jim nepodařilo získat od ministerstva vnitra lustrační osvědčení? A co ti, co v rozhlase zůstali? Dovedou táhnout za jeden provaz? Co je spojuje? Pošilhávají po lépe placeném místě? Na mnoho otázek nemohla patrně Rada Českého rozhlasu najít uspokojivou odpověď, proto asi viděla jediné řešení ve vypsání konkursu.
Proč jsem se do konkursu přihlásil já? Protože jsem rozhlasu také nesplatil investici, kterou do mne vložil: naučil mě přemýšlet. Před dvaceti lety jsem se za pomoci rozhlasových pracovníků soustředěných okolo pořadu Halali zamiloval do zvuku. Poznával jsem principy kompozice zvukového snímku, ať už slovního nebo jen s použitím hudby a nejrůznějších zvuků. Na vlastní kůži jsem si zkusil, že celá práce od přípravy scénáře, předtočení reportážních či zvukových záběrů až po montáž a zvukovou realizaci třeba jen krátkého dílka není věc nikterak jednoduchá. Osvěta o rozhlasové práci, kterou dělali nadšení profesionálové, vedla k výchově náročných posluchačů. Ti pak vyžadovali kvalitní pořady a rozhlasoví pracovníci nechtěli zůstat své profesi nic dlužni. Všechno samozřejmě dokonalé nebylo. Vážné nedostatky měla objektivita zpravodajství, to však nebylo jen vinou rozhlasových pracovníků. Závislost čehokoli v té době na politice státu je snad dostatečně známa.
S nástupem tzv. demokratického státu po roce 1989 mě překvapil silný pokles profesionální úrovně českého rozhlasového vysílání. Jakoby rozhlasoví pracovníci byli zaskočeni skutečností, že najednou je možné říci do rádia skoro úplně všechno. Svoboda projevu přináší s sebou ještě jednu záludnost. Každý sice může veřejně říci, co chce, ale nic ho nenutí k tomu, aby to řekl takovým způsobem, který bude posluchači srozumitelný. Také ho nic nenutí k tomu, aby poslouchal někoho jiného než sám sebe. Vzniká tak komunikační bariéra mezi lidmi, což je vlastně paradox při současném obrovském rozvoji masových sdělovacích prostředků, tzv. masmédií.
klikni - 2.část
Komentáře
[1]02.09.07 11:59:43n2
Mily Mluvko, srozumitelnost sdeleni je jeden z problemu svobody slova - druhym problemem je to, jestli budes mit moznost mluvit k nekomu a jestli te nekdo bude vubec poslouchat. Vlastne vetsi "svobodu slova" ma nekdo, kdo sice nesrozumitelne ("nerozumim tomu, asi to bude neco hodne sloziteho a zajimaveho") mluvi o nicem (dulezitem), ale tyto sve shluky pismenek dokaze protlacit treba na klicova mista deniku s velkym nakladem, nez nekdo jiny, kdo bude velmi srozumitelne ("co nam to povida, vzdyt to je prece jasny") sdelovat neco zavazneho ("ze ho takova pitomost zajima!"), ale jedinym jeho mediem bude nejaka zapadla internetova stranka, ktera bude mit treba pet ctenaru za mesic ci rok - ackoliv by si prave tyto clanky zaslouzily byt na nejakem dustojnem miste v ctenych mediich. Skoro by se chtelo poznamenat, ze svoboda slova je tak velka, jak moc kricis a kolik lidi prinutis, aby te poslouchali... dobre je kricet neco jak "MAME PRO VAS VELKOU SLEVU"
[2]02.09.07 22:04:37mluvka Tomáš
Milý nemo 2, tvá slova jsou důkazem, že jsi aktivně nezažil dobu nesvobody slova a svobodu slova považuješ za samozřejmost. (A to je velmi pozitivní!!!) Ó, to já ještě nikoli. Lépe nebýt stíhán za to, že něco napíšeš na zapadlou internetovou stránku, než miliony čtenářů, které podlehly lživému reklamnímu výkřiku. Každý člověk si musí vybrat, čemu věnuje čas ze svého dne. Život je krátký a den má pouze 24 hodin.
Žádné komentáře:
Okomentovat