Díky pozdnímu zakončení přenosu finále z mistrovství světa v hokeji jsem zhlédl reprízu tzv. bilančního rozhovoru současného premiéra Jana Fischera v pořadu Otázky Václava Moravce.
Přiznám se, že hokej mě nijak nevzrušuje a to ani v případě, že se Česká republika stane mistrem světa. Na rozdíl od jiných spoluobčanů si nemyslím, že by to bylo něco tak zásadního, není to můj úspěch, je to úspěch těch lidí, kteří se hokejem nebo alespoň sportem osobně nějak zabývají. Takových úspěchů je i v jiných odvětvích řada, ale nebývají tak na očích prostřednictvím médií. Už kvůli tzv. nepovolené reklamě. Z finálového zápasu hokejového utkání jsem viděl posledních sedm vteřin a to jen díky tomu, že několik lidí na facebooku napsalo, že stav je infarktový. Pochopil jsem, že zápas se blíží ke konci a pustil jsem televizi. Shlédl jsem poslední sirénu, radost našeho týmu, smutek ruského týmu a prezidenta Václava Klause, který se svým poněkud koženým úsměvem předával medaile hráčům.
Po skončení přenosu jsem jako obvykle přeskákal ovladačem všechny stanice, abych zjistil, co zrovna dávají. Narazil jsem na začátek noční reprízy Otázek Václava Moravce. Jeho rozhovor s premiérem Janem Fischerem mě zaujal natolik, že jsem vydržel u televize ještě téměř do půl druhé ranní, což se mi nestává téměř nikdy.
Jan Fischer byl jediným studiovým hostem, proto na něj měl Václav Moravec dost času. Nutno pochválit pana Moravce, že tentokrát neskákal premiérovi do řeči v půlce věty, takže se divák mohl dozvědět celou premiérovu myšlenku. Nutno ocenit Jana Fischera, že jeho odpovědi nebyly na rozdíl od jiných politiků rozvleklé a že byly vždy k věci. Jan Fischer ukázal, že je člověkem, který to má v hlavě srovnané. Jako jeden z mála lidí, kteří se čirou náhodou ocitli v politice si uvědomuje, že politika by neměla být trafika do konce života, ale že je to služba občanům, která je časově omezena. Je mi na něm sympatické, že dokázal využít situace a prošel výběrovým řízením na funkci viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Na tomto místě bych připomněl Fischerovu charakteristiku z doby, kdy byl navržen na funkci premiéra překlenovací vlády a jak byla loni zveřejněna v internetovém Deníku.cz.
■ ■
Na tomto kandidátovi se podle jeho slov dohodli představitelé ODS, lidovců, zelených i ČSSD bez jakýchkoli připomínek. "Jde o člověka s širokými mezinárodními kontakty, znalého několika jazyků a zcela nestranického," přiblížil renomé budoucího předsedy české vlády šéf ČSSD Jiří Paroubek.
Topolánek připomněl, že Fischer se už tři roky pravidelně účastní zasedání kabinetu a nebude pro něj problém zvládnout rutinní agendu.
■ ■
Je mi sympatické, že Fischer využil příležitosti při hledání budoucího uplatnění. U politiků v jeho funkci to bývá tak, že buď zmizí (Topolánek, Gross) nebo se pro ně hledá vhodná trafika (Špidla, Tvrdík) anebo se dokážou uplatnit sami, protože jsou schopní (Vladimír Dlouhý, Pavel Mertlík).
V bilančním rozhovoru v Otázkách Václava Moravce objasnil Jan Fischer různá úskalí činnosti své vlády. Vyjmenoval některé úspěchy a nastínil i neúspěchy, které však byly dány většinou tím, že se Fischerova vláda musela pohybovat v určitých mantinelech, kde ji držely politické strany.
Myslím, že občané by si měli cenit práce lidí jako je Jan Fischer minimálně tak, jako práce hokejistů, kteří vyhráli zlatou medaili na mistrovství světa.
Bohužel si myslím, že mnoho lidí z těch, kteří strávili desítky hodin při sledování hokejových přenosů, nevěnují na konci tohoto týdne ani pár desítek minut, aby zašli do volební místnosti a pokusili se sami ovlivnit svou budoucnost.
Proto na závěr alespoň malý podnětný obrázek jak dopadly volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a výzvu: Jděte k volbám!
