8. květen 2026 a Česká republika

 

I v tento památný den si připomeňme, že po 81 letech po konci 2. světové války vedou Českou republiku dva privilegovaní českoslovenští komunisté. Bývalý československý voják Petr Pavel, připravovaný pro práci ve vojenské rozvědce s krycím jménem Pávek a československý obchodník Andrej Babiš, prověřený Komunistickou stranou Československa pro práci v kapitalistické cizině a evidovaný jako spolupracovník československé Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Nyní Po 37 letech se setkali v nejvyšších státních funkcích České republiky. První ve funkci prezidenta a druhý ve funkci předsedy vlády. Dnes jsou každý na opačných pólech tzv. demokratického politického spektra. Oba museli udělat ve svém životě politický přemet a ze společné práce pro socialistické zřízení se dostali do vzájemných soubojů. Na to, co je kdysi spojovalo, to je práce pro Varšavskou smlouvu a RVHP, už zapomněli.  Ale ta minulost se za nimi stále táhne.

Vyjádření prezidenta České republiky Petra Pavla ke společnému setkání s předsedou vlády České republiky Andrejem Babišem.

Vyjádření předsedy vlády České republiky Andreje Babiše ke společnému setkání s prezidentem České republiky Petrem Pavlem. 

A mezi tyto dva póly je rozdělená celá Česká republika.

Článek, který platforma Médium.cz schválila, ale nezviditelnila širšímu okruhu čtenářů

 

Bude se bojovat do posledního ukrajinského vojáka?

Dosavadní možná řešení rusko–ukrajinské války.

 

Poslední dobou se mi zdá, že pomoc západních států Ukrajině je nedostatečná.

Minulou neděli 13. dubna 2025 mnou otřásla tato zpráva:

Nejméně 32 mrtvých a přes osmdesát zraněných včetně deseti dětí hlásí vedení ukrajinského města Sumy, jehož centrum dnes v 10.15 místního času zasáhly dvě ruské balistické rakety. „Nepřítel zase zaútočil na civilisty,“ napsal na sociální sítě pověřený funkcí starosty Arťom Kobzar.

Napsala ji Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

Přitom přede 2 týdny letěl premiér Fiala do Paříže a na palubě letadla řekl:

Odlétám na setkání v Paříži, které se týká pomoci Ukrajině a také zabezpečení bezpečnosti Evropy do budoucna. Je zde naprostá shoda o nutnosti podpory Ukrajiny a podpory silné ukrajinské armády. To znamená dodávat jim zbraně, to znamená pomáhat i s výcvikem vojáků, to znamená také podpora obranného průmyslu, a to znamená také výměna zpravodajských informací. Na tom všem, a hlavně na té myšlence, že je potřeba silná ukrajinská armáda teď a silná ukrajinská armáda do budoucna i jako odstrašení vůči Rusku, na tom je jasná shoda. Pomáhají tedy evropské státy Ukrajině dostatečně? Proč při tolika slovech podpory není ukrajinská armáda dostatečně silná?

Podíval jsem se, co o současné situaci a pozici Ukrajiny v ukrajinsko–ruské válce soudí někteří komentátoři:

Bývalý náčelník vojenské rozvědky Andor Šándor řekl v internetové televizi XTV:

Já si myslím, že z pohledu vývoje na frontě prohrála už před nějakou dobou. Otázka je, co si definujeme jako prohru a co si definujeme jako vítězství. Pokud bychom hovořili o plánech ruské agrese tak z toho pohledu Ukrajina neprohrála, protože nedošlo k likvidaci vládního systému nedošlo k likvidaci ukrajinského národa a nedošlo k nějaké zásadní destrukci země která by znamenala, že bude totálně nefunkční. Z pohledu ovšem toho, co se děje na Donbase, tak tam evidentně prohrává a já nevidím žádnou sílu na straně Ukrajiny, ani na straně Evropy, která by toto mohla zvrátit, změnit. Jediná síla jsou Spojené státy a ty to evidentně udělat nechtějí.

To řekl Šándor v rozhovoru na nazvaném „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný řekl pro internetovou televizi DVTV už 3. března:

„Pokud Ukrajinci nenajdou cestu zpátky k narovnání vztahů s americkou administrativou, tak je to něco, co může zásadně ztížit vyjednání míru. A pokud by jim USA přestaly dodávat zbraně, tak by jim to ve střednědobém horizontu prohrát válku mohlo. To, co Zelenskyj říkal, mu ale nemůže být vyčítáno. Pro Evropu je zásadní, aby Ukrajina přežívala dál. Kupuje nám to několik let času na závod ve zbrojení s Ruskem. Potřebujeme ho odstrašit, ne aby se znovu rozhořela válka a museli jsme s ním poměřovat síly.“

Rusista a historik Marek Příhoda řekl pro Český rozhlas Plus 8. března:

„Bude snaha dosáhnout dohody i za cenu ústupku ze strany Ukrajiny, protože Ukrajina dnes spoléhá na materiální a ekonomickou pomoc ze zahraničí.

Komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko, řekl v pořadu Jak to vidí 20.března 2025:

„Východní Německo bylo plně pod kontrolou Sovětského svazu, zatímco Západní Německo vstoupilo do NATO a na jeho území byly umístěny americké zbraně. Něco podobného by se teď mohlo dít s Ukrajinou. Anektovaná území by považovala za dočasně okupovaná. S vidinou, že by se toto téma mohlo v budoucnu znovu otevřít. Jako se to stalo po 40 letech v Německu.“

Nejdůležitější mi však připadá, co řekl novinář a rodilý Ukrajinec Jefim Fištejn v Českém rozhlase 31. března:

To, co Trump momentálně podniká, je pokusem o řešení. Nic jiného. On má volbu mezi možným a nemožným. Já osobně bych chtěl, aby Ukrajinci dobyli Moskvu a sesadili Putina. Ale co je to moje zbožné přání? Jsou to jen plané řeči, je to jen odpouštění horkého vzduchu přes píšťalku na papiňáku. To je nesmysl. Způsobuje to zvuk, ale nedává to žádný efekt. Jen Trump má možnost zkusit najít řešení pro Ukrajinu plodné, dlouhodobě plodné. Anebo nabídnout válčit dál. I přestože se dál nikam momentálně neposouvá. K mému velkému vzteku. Ano chtěl bych, aby Ukrajina dobyla Moskvu. Ale vidíme, že to nejde. Co v té situaci musí udělat Trump? Najít jinou možnost, jak zachovat Ukrajinu dlouhodobě a potenciálně dlouhodobě. Na rozdíl od Ruska. Rusko je mrtvý stát. Ono ještě o tom neví, že je mrtvý stát. Ukrajina má šanci. Dvacet procent území prohrála. Kvůli kolísavosti Západu, ne kvůli nedostatečné statečnosti svých vojáků. Kvůli takovým politikům jako Merkelová, jako i současný Macron. Macron se bije v hruď, ale ve skutečnosti sledoval útrapy Ukrajiny. Merkelová dodnes říká, že by nepustila Ukrajinu ani do Evropské unie, ani do NATO. Čili ona neuznává svoji chybu. Mimochodem, kdyby Ukrajina byla v roce 2015 v NATO, možná že by si Rusko netrouflo. Takže co nabízí Trump? Trump říká: dvacet procent území je ztraceno. Ale my to neuznáme jako ruský zisk. Protože tam je důležité uznat to nebo neuznávat to nějakou dobu. Spojené státy nikdy neuznaly obsazení Pobaltí a měly historickou pravdu. Neuznáme Krym jako ruské území, ale na zbytku pomocí docela velkolepého fondu investičního společného, který můžete nazvat klidně ožebračením Ukrajiny. Ale nezapomeňte, že jsme četli v Rudém právu, když byl Marshallův plán, že je to ožebračení Evropy. Jak to dopadlo víme. Bylo velkou chybou, že jsme se nepřipojili. Bylo by velkou chybou pro Ukrajinu, kdyby se nepřipojila k té investiční nabídce pro Ukrajinu. To je šance, která nemusí být šance, která může být využita. A v tom případě by Ukrajina naskočila na zcela jiný vlak, který jede na zcela jinou stranu. Investice. A mimochodem, tak to chápou i samotní Ukrajinci. Vždyť oni dnes do celkového plánu společného majetku ohledně těch vzácných nerostů, oni tam teď dodávají: ano ale za ještě větších amerických investic. Do zbytku Ukrajiny, do těch osmdesáti procent, co jí zbyly. Co může taková Ukrajina ukázat? Ona může ukázat přednosti ve vývoji. Mimochodem i ona teď ukazuje přednosti ve vývoji. Je málo doceněné to, co Ukrajina dokázala udělat v těch letech války.

Jak to chápu já?

Všichni, které jsem citoval výše, vyjma českého premiéra Petra Fialy, uvádějí, že Ukrajina válku vyhrát nemůže. Na řešení upozorňuje pouze Jefim Fištejn. Situace může vyřešit v současné situaci pouze Donald Trump, a to dvěma způsoby: buď že bude dále podporovat Ukrajinu ve válce, to znamená bude ji poskytovat zbraně anebo jí přinutí k tomu, že se vzdá dvaceti procent svého území, které dosud obsadilo Rusko. Zároveň Trump musí donutit Rusko, aby přestalo útočit na zbylých osmdesát procent ukrajinského území.

Jak říká Fištejn, rodilý Ukrajinec, Ukrajina by vyhrála pouze v případě, že by dobyla Moskvu a sesadila Putina. Ale to je nereálné. Tak by bylo lepší, kdyby se vzdala dvaceti procent území, které dobylo Rusko a na zbylých osmdesáti procentech území by USA masivně investovaly do těžby nerostů a jejich přítomnost by ochránila Ukrajinu před dalšími ruskými útoky. Rusy obsazená území by však nemusela být mezinárodně uznána za ruské. Což Fištejn zdůvodňuje historickými paralelami. Ostatně podobnou paralelu uvádí i Radko Kubičko. Bohužel v tom, co nabízí podle českého premiéra evropské státy, je pouze stálá podpora ukrajinské armády zbraněmi a vojenským materiálem. Chápu to tak, že na Ukrajině by se bojovalo do posledního ukrajinského vojáka, protože vojáci evropských armád by se do bojů na Ukrajině nezapojili. Ale co potom, až nezbyde žádný ukrajinský voják a zbraně nebude mít kdo obsluhovat? Jak říká Jefim Fištejn: Moskvu nelze dobýt a Putina sesadit.

Zdroje:

1. Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

2.  Petr Fiala, 27. března 2025

3. Andor Šándor v rozhovoru „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

4. Tomáš Kopečný Slovní bitva z Bílého domu by mohla Ukrajině prohrát válku. Americká vláda pohrdá slabostí Evropy

5.  Marek Příhoda: Trumpův tlak na Ukrajinu bude značný. Otázka je, jaký status budou mít okupovaná území

6. Radko Kubičko v pořadu Jak to vidí 20.března 2025

7. Jefim Fištejn: Trump ukrajinská území neztratil. Tak po něm nemůžeme chtít, aby je nastavoval 

**********

**********

odkaz na 2. díl

Tento článek jsem napsal pro platformu Médium.cz. Platforma ho sice schválila, ale ponechala ho viditelným pouze pro ty čtenáře, kteří ho najdou  přímo na mám tamním profilu a nezařadila ho na místo, kde nadpis mohou několik minut vidět i náhodní čtenáři, tzv. "na hlavní stránku Médium.cz". Proto tam má článek jen minimální počet zobrazení. Domnívám se, že tím, že administrátor Médium.cz omezil dosah viditelnosti příspěvku je způsobeno specifickým názorem na vývoj a hlavně ukončení války na Ukrajině, který jsem v článku vyjádřil, ale i náležitě ozdrojoval. Patrně nedrží ideovou linii Seznamu.cz, jehož je platforma Médium.cz součástí.  Platforma umožňuje autorovi sledovat počet zobrazení u posledních deseti publikovaných článků.

Na tomto místě si budu zaznamenávat stav počítadla Médium.cz u tohoto článku po dnech. Bohužel počítadlo přičítá i vlastní kliknutí autora na ten článe, čímž je hodnota samozřejmě zkreslena. Ale jako přibližná informace to bude zajímavé.

Datum            počet zobrazení

16.4. 25                    22

17.4. 25                     7

18.4.25                      3

19.4.25                      1

20.4.25                      0

21.4.25                      1

22.4.25                      2

23.4.25                      2

24.4.25                      0

25.4.25                      0

26.4.25                      0

27.4.25                     0

Aktivistická činnost spolupracovníka Českého rozhlasu Jakuba Orta

   Před několika dny mě zaujalo, že za tzv. Centrum Klinika  při jeho vyklízení v Praze 3  mluvil pan Jakub Ort. O něm jsem se dočetl, že je moderátorem a autorem stanice pro mladé Český rozhlas Rádio Wave.  Domníval jsem se, že redaktoři Českého rozhlasu se nemohou podobným způsobem projevovat a proto jsem se zeptal přes ombudsmana Českého rozhlasu na názor vedení Českého rozhlasu.

■     ■

Vážený pan

PhDr. Milan Pokorný

ombudsman Českého rozhlasu

                                                           10. ledna 2019

Vážený pane ombudsmane,

dřív než vyslovím svůj dotaz, sděluji Vám, že souhlasím s tím, abyste v případné odpovědi na Vaší internetové stránce uvedl mé plné jméno a příjmení.

A nyní dotaz:
Vadí nebo nevadí vedení Českého rozhlasu aktivistická činnost redaktora Radia Wave Jakuba Orta , který byl mluvčím tzv. Kliniky při vyklízení objektu  dne 10. 1. 2019 na pražském Žižkově a také za Kliniku mluvil o dva dny dříve při tiskové konferenci?

odkazy : 1. tisková konference Kliniky dne 8. ledna 2019 - https://www.facebook.com/klinika451/videos/1005486209661490/?__xts__[0]=68.ARAIZBFqgZWCf-yMF54O0GT5blPF5hWqxs3ph_lv2NGezOOwrm17JV5HEkbIMcu94gFOZc7GBXuHsrKT_pLdNqTtF9aiLh4CGZOECaR-nws3ijVeNmV1_DdSMp8GTZsznx7k1ErcSL_XxEw9yqrzeesQ0tnWggDQ5dWxj4dEhYK-s14mdKq3Cnz3qQFZZxcOAOeSi2EZSdQmBk_ZW8AwUnyYbUvoaPlam80f55m_bkCOhTlD86lfFZeMfmOWbGYtGHj1vD03XuvMG40m3wA1RQnK-45oT3s274DzOOWJSuSTB4XBD2W9aGO4Vx2ttAl4USDkDvsudoJTRBYH_nwmfm8FYl7egox4PEI&__tn__=-R 

         2. rozhovor Jakuba Orta pro DVTV dne 10. 1 2019 - https://video.aktualne.cz/dvtv/exekutor-dnes-vyklidi-kliniku-budeme-klast-pasivni-odpor-rik/r~947c9c8e14b511e98b38ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR3aKCc9weAwFzeqNXckjOGArO6SFNQvi7C8rv2Xr_o4RkW9wxkDVOhbuNc 

     3. stránka Jakuba Orta na webu Českého rozhlasu Radio Wave https://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814?fbclid=IwAR1GkGj64R5FVVvsC9TjWbKfpjZnhRMK1iiAxCvtyGmC5h28frrmHd-066M

   Zajímalo by mě, zda Jakub Ort se zabývá činností v Klinice výhradně mimo pracovní dobu  a zda podobným způsobem mohou redaktoři Českého rozhlasu mluvit za různé občanské aktivity či politické skupiny.

Předem děkuji za odpověď. 

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                 11. 1. 2019

Vážený pane Němče,

ověřil jsem, že Jakub Ort není zaměstnancem Českého rozhlasu. Patří mezi externí spolupracovníky Radia Wave. Na své osobní názory má právo, v práci pro Český rozhlas je povinen řídit se Kodexem ČRo a platnými zákony.

Váš dopis jsem předal šéfredaktorce Radia Wave.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

     ■     ■

                                             11. 1. 2019

Vážený pane ombudsmane,

děkuji Vám za rychlou odpověď.  V souvislosti s Vaším zjištěním bych měl podnět pro vedení Českého rozhlasu. Myslím, že by bylo správné, aby  u spolupracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu a promlouvají  v jeho vysílání k posluchačům, byla na jejich stránce na webu Českého rozhlasu uvedena poznámka "Není zaměstnancem Českého rozhlasu". Protože bez té informace je sekce Lidé na webu Českého rozhlasu dost matoucí - odkaz https://www.rozhlas.cz/lide/portal/

V přehledu Lidé stanice Radia Wave https://wave.rozhlas.cz/lide
je Jakub Ort uveden v části "Autoři rubrik a pořadů". . Ale z jeho osobní stránky https://wave.rozhlas.cz/jakub-ort-5000358 nikterak nevyplývá, že je pouhým spolupracovníkem a nikoli zaměstnancem Českého rozhlasu. Vyplývá z ní, že je moderátorem Rádia Wave. Takhle to je jistě i u řady dalších lidí na všech stanicích. Považuji za nesprávné, že tato skutečnost u osobních profilů na webu Českého rozhlasu není uvedena a Český rozhlas se jako v tomto případě může zaštiťovat tím, že dotyčný člověk není zaměstnancem Českého rozhlasu.

Vážený pane ombudsmane, v případě, že uveřejníte odpověď na své stránce na webu Českého rozhlasu, souhlasím s tím, abyste uvedl moje plné jméno a příjmení.

Děkuji Vám a přeji hezký den!

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                    16. 1. 2019

Dobré odpoledne,

děkuji Vám za podněty. Seznámil jsem s nimi šéfredaktorku Radia Wave Ivu Jonášovou a doporučil jsem jí, aby se jimi vážně zabývala. Sdělila mi, že pro ně má pochopení a že je probere s programovým ředitelem Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

■     ■

Jsem tedy zvědav, jak se k tomu postaví programový ředitel Českého rozhlasu pan Ondřej Nováček

VZPOMÍNKA NA WABIHO DAŇKA A 17. LISTOPAD

Dnes je 17. listopadu 2017. Den vzpomínek.

   Zjišťuji, že je to den vzpomínek poměrně smutných, i když s veselým podtónem.

   Po včerejším poměrně bujarém večírku, který jsem zakončil v Baru Behind the Curtain na Žižkově, jsem ráno ještě v posteli otevřel facebook a tam na mně vykoukla smutná zpráva, že zemřel zpěvák Stanislav Daněk, známý pod přezdívkou WABI..

   A tu se propojily mé vzpomínky, jak Wabi otevíral před osmi lety tématickou výstavu kresleného humoru mému příteli a jednomu z předsedů Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefu  Kučerovi, známému více pod přezdívkou KOBRA. Ten už také není dva roky mezi námi.

   Výstava kresleného humoru na Magistrátu hl. m. Prahy, která zapadala tématicky do Kobrových Salonů kresleného humoru z Malostranské besedy a z Mánesa, připomínala tzv. pendrekové období mezi léty 1969 a 1989. Novinář Ivan Bednář tehdy pohovořil o kryptokomunistech, kteří se v politice stále drží. Výstava byla v roce 2009, ale když věnujete 6 minut času přiloženému videu z vernisáže, kde zazpíval Wabi Daněk, zjistíte, že ta jména, o nichž mluví Ivan Bednář, se v politice vyskytují i po dalších osmi letech.

   Video z vernisáže je tedy připomínkou nejen 17. listopadu, ale také vzpomínkou na Wabiho Daňka a Josefa Kobru Kučeru. Wabi přede dvěma lety zazpíval Kobrovi na pohřbu ve strašnickém krematoriu. Kdo zazpívá Wabimu?

Už zase "my" a "oni"

Můj komentář z facebookové diskuse

Už je to zase "my" a "oni" jako za socialismu. Jenom není jasné., kdo jsme "my" a kdo jsou "oni". Jestlipak pan Vaculík dělí diváky, kteří příjdou do divadla Orfeus na "my" a "oni" podle politických názorů? V diskusí pod statusem pana Michaela Třeštíka napsal jakýsi pan Jan Kašpar, že mnozí z nás mají pocit, že dokážou řešit světovou politiku a přitom je nezajímá to, co je bezprostředně okolo nich. Manželka, dětí, sousedí, spolupracovníci v práci ani to, že ráno zase vyjde slunce. Každej nemá to štěstí, že si může povídat se Zitou Senkovou jako pan Kosatík, který tady píše výše. a přitom ho poslouchá ještě několik desítek tisíc lidí, kteří kvůli hejbavým obrázkům v televizi nezavrhli rádio. A přitom "Spolu nám je hezky", jak opakuje neustále omílaný slogan na stanici Český rozhlas Dvojka. Komu spolu? Sluníčkářům a Abbartošovcům?

Babiš

Milý Marceli, máš pravdu, že panu Babišovi by bylo asi lepší v Agrofertu. Třeba se do toho vůbec neměl pouštět, ale na druhé straně horní příčce státu je z vůle voličů. Těch, co k volbám přišli i těch, co k volbám nepřišli. To je už taková daň demokracie. Také by tento stát mohl vést Slávek Sobotka ruku v ruce s Markem Bendou. To jsou ti praví politici, kteří nikdy nechodili jinam do práce než do nějakého zastupitelského orgánu. Ale také je tam zvolili voliči i nevoliči. Pamatuji dobu, kdy v novinách vycházely takové soubory portrétů pánů/soudruhů v kravatách. Pod některým tím souborem bylo napsáno členové vlády České/Československé socialistické republiky, pod jiným členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa a pod tím třetím členové Sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jednotliví soudruzi mezi těmito soubory občas kolovali a já jsem až do svých 37 let nechápal, jaký je mezi těmi skupinami rozdíl. Ale rozhodně se do nich ti soudruzi nedostali nějakými všeobecnými volbami. Prostě někde se rozhodlo a oznámilo se to v novinách. Členové Parlamentu, tedy v tehdejší době Národního shromáždění nikde vyobrazeni nebyli. Já jsem vůbec nevěděl, že se tam schvalují zákony. Bylo všeobecně známo, že členem Národního shromáždění se stávají lidé za dobrou práci. Třeba dojičky nebo horníci. Někdy přemýšlím,jestli to nebylo lepší. Lidi aspoň mohli nadávat na komunisty. Dnes. 25 let po pádu toho režimu stále nadávají na komunisty. Ale já si myslím, že už mohou nadávat jenom sami na sebe. Ale oni maximálně nadávají těm druhým, ale rozhodně ne sami sobě. Ten Babiš to aspoň zkusil. Sám za sebe. No tak si musí nechat nadávat. Kdyby zůstal v Agrofertu, čecháčkové by mu jen po straně záviděli majetek, ale nenadávali by mu. Já jsem ho nevolil. Bohužel však musím přijmout, že byl zvolen. V tzv. svobodných volbách. Tak hezký den, Marceli!

21. srpen 2010 - 2.část

22.08.2010 17:14 - 06. Politika -trvalý odkaz

21. srpen 2010 - 2.část

   Máte-li zájem, podívejte se na krátký sestřih videa, který jsem před rozhlasem udělal.

  

   O 21. srpnu jsem psal i v roce 2007 – viz článek 21.srpen 2007 . Co se týká atmosféry okolo mě, zdá se mi, že je stále stejná. Mladí lidé nemohou vzpomínat na to, co nezažili. Vycházejí z reálií dnešní doby.

     Odpoledně jsem si přehrál DVD, jehož hlavní děj se odehrává také na Vinohradské ulici v Praze. Koupil jsem ho tento týden v blízké trafice.

Informační text mluví sám za sebe:

Na DVD je žánr, kterému se dnes říká reality show.   Hrdinkami jsou dvě mladé dívky, kterým ještě není 20 let, tudíž se narodily ve svobodné České republice.

     Jedna z nich se nechá přemluvit na ulici od zcela neznámého mladíka, zavře se s ním v blízkém baru na záchodě, tam s ním za peníze souloží a nechá se přitom filmovat. Za těch několik minut přemáhání (snad) dostala 45 tisíc korun. Určitě v té chvíli netušila, že tento záznam bude k dostání v každé trafice.  Možná udělala chybu, které bude dlouho litovat, možná, že to její život vychýlí ze směru, o kterém do té chvíle snila. Ale to už bude pozdě. Stane se obětí své vlastní mladické nerozvážnosti. Připadá mi to stejné, jako když někdo vstoupil v padesátých letech minulého století do KSČ a později se mu to na celý život vymstilo.

     Druhá dívka zcela dobrovolně přijíždí do ateliéru pornoproducenta a pornoherce Roberta Rosenberga a zajímá se o natáčení pornofilmů. Soulož v pornofilmu chápe jako úplně běžnou práci a chce se na tomto trhu uplatnit stejně tak, jako například makléř se chce uplatnit na trhu s realitami nebo různé tzv. poradkyně v bankovnictví či pojišťovnictví. Nestydí se ukázat za peníze všechny detaily svého těla, tak jako se poradkyně nestydí připravit vás o peníze jiným způsobem.

     Dívka z tzv. castingu Roberta Rosenberga má však tu výhodu, že se tělesné záležitosti odehrávají v čistém prostředí a že sama musela přinést potvrzení o absolvování testů na pohlavní choroby. První dívka se náhodným pohlavním stykem v nehygienickém prostředí mohla nakazit nejen pohlavní chorobou, ale také třeba žloutenkou a později možná  zjistí, že těch 45 tisíc korun za to vůbec nestálo.

     Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní.

komentáře 8

Komentáře

[1]23.08.10 21:41:21tenisak - www

Zaujal mi začátek videa. Pokuď neste pozván, přejděte na druhou stranu. Znamená to, že výročí je jen pro vyvolené? Snad ne, ach ta ostuda.

[2]23.08.10 23:28:04mluvka Tomáš

Nikoli, výročí patrně nebylo pro vyvolené, ale pro jmenovitě pozvané. Jinak pozvaných bylo hodně, protože rozhlas oznamoval tuto vzpomínku asi tři dny dopředu. Přišli jen jmenovitě pozvaní a pár důchodců.

[3]27.08.10 11:59:57Honza Vlček

Díky za zajímavé video! K tomu nákupu v trafice, troufám si tvrdit, že to není opravdová reality show, i když by se tomu mohlo zdát. Vše je nahrané.

[4]27.08.10 20:00:13mluvka Tomáš

V životě jsem zažil tolik věcí, které vypadaly jako nahrané - a nebyly. Skutečnost někdy předstihuje jakoukoli fantazii.

[5]11.09.10 11:34:48Přemek

Tome, Honza Vlček má pravdu. Slečna z prvního videa je pornoherečka, nikoli slečna z ulice, která si za pár tisíc zničila celý život; pro ni je to práce. Je to škoda, ale co naděláš. Rozhodně nevím, proč to spojovat s 21. srpnem :-P

[6]11.09.10 11:36:25Přemek

"Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní. " Zkus knihu Stalo se v kraji zvykem, tam se o socialistické morálce dočteš něco víc. Svět není jenom to, co zažiješ na vlastní kůži.

[7]11.09.10 20:54:45mluvka Tomáš

Přemku, žiju svůj život. Jsem dost starý, abych se některé věci musel dozvídat jen z knih. Co se týče onoho filmu, myslím, že první dívka není pornoherečka. Viděl jsi ten film nebo svým názorem střílíš jen naslepo?

[8]22.09.10 21:34:05Hoňza

No vida na Tomově deníku je i péčko, jupí, kde se dá koupit? chcíííí......odpovědi na Auditce v jakémkoliv tématu :-))))

21. srpen 2010 - 1.část

22.08.2010 17:06 - 06. Politika -trvalý odkaz

21. srpen 2010 - 1.část

   Oblékl jsem si černou košili a černé kalhoty. Měl jsem je na sobě poslední dobou dvakrát. Před měsícem na pohřbu mého sedmapadesátiletého spolužáka z vysoké školy, kterého jsem měl rád a   tento týden na posledním rozloučení se svým otcem, kterého jsem rád neměl.   

    Počasí bylo slunečné a tak jsem se vydal pěšky dolů Vinohradskou ulicí až k budově Českého rozhlasu.   Z dálky bylo slyšet vojenskou hudbu a když jsem přišel blíž, uviděl jsem nastoupenou slavnostní vojenskou jednotku. Starší muž mi řekl, že jestli nemám pozvánku, musím přejít na druhou stranu. Před rozhlasem jsem viděl jen malý hlouček starších lidí. Vedle mě na protějším chodníku stála starší žena a opírala se o hůl. „Také jste tu tehdy byl?“, zeptala se mě, když viděla, že v ruce držím amatérský fotoaparát. Přiznal jsem, že nikoli, ale že bydlím jen tři stanice nad rozhlasem a že tanky na Vinohradské jsem tehdy zažil také. Ale to sem teď nebudu psát. Své osobní vzpomínky na ten den jsem popsal v článku 21.srpen 1968. Žena mi povídala, že v roce 1968 pracovala v hudební redakci Československého rozhlasu. Vyhozena po roce 1968 nebyla, ale v sedmdesátých letech odešla sama, protože nemohla snést dusnou atmosféru, která v rozhlase vládla. Věnce byly položeny a začaly slavnostní projevy. Podařilo se mi dostat se trochu blíž, abych lépe viděl a slyšel. Projevy byly fádní, jak už to při takových příležitostech bývá. Zajímavé bylo pouze přiznání současného ministra kultury Jiřího Bessera, že krátce před tzv. sametovou revolucí vstoupil do KSČ. Bylo to trochu sebemrskačské přiznání, protože se přitom díval na plakát, který v publiku rozevřel starší muž a na kterém bylo napsáno: „Zabít tyrana není zločin, zločin je být někdy komunistou.“

   Ten pán měl plakáty tři a při projevech je hrdě ukazoval řečníkům. Dlužno říci, že přestože jimi byli předseda Senátu, místopředsedkyně Sněmovny Parlamentu, ministr vlády ČR, ředitel Českého rozhlasu a zástupkyně Magistrátu, svobodu projevu pána respektovali. Doufám, že neměl problémy ani potom.  Po skončení slavnosti jsem diskutoval s několika důchodci, kteří tvořili publikum. Jeden z nich řekl, že se ho ráno vnučka ptala, proč si připíná trikoloru. Otázal se jí: ty nevíš, co je dnes za den? Nevěděla. Přítomní důchodci smutně mezi sebou vyjadřovali nespokojenost se současným stavem republiky a poukazovali i na nezájem a pohodlnost mladých lidí. Přestože bylo nádherné počasí, ani mně nebylo příliš veselo, když jsem se vydal opět k domovu.

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Gumáci 2 - 3.část

21.09.2009 17:14 - 06. Politika -trvalý odkaz

Gumáci 2 - 3.část

převzato z diskusního serveru Auditka

 účastník diskuse  -  scarlett

Celý rozpočet, kolem kterého je tolik humbuku stejně počítá s nereálnými výchozími čísly, kdy se např. předpokládá nezaměstnanost 8,5% a nepočítá s deflací , která se taktéž nedá vyloučit, navíc pořád počítá s růstem HDP

účastník diskuse  -  mluvka

A co udělají lidi, scarlett? Lidi jako ty nebo já, ta mlčící většina? Zase budou volit ODS nebo ČSSD. Já budu volit jako několikrát předtím Humanistickou stranu (v posledních volbách získala v celé republice 889 hlasů). A ti, co budou volit ODS nebo ČSSD mě řeknou, že jsem šel k volbám zbytečně, protože můj hlas prý propadne komunistům. Tak proč teď všichni na ODS a ČSSD žehrají? 

Já myslím, že by nemusely být žádné volby a mohla by zůstat ta vláda, co je teď. Protože ta musí poskakovat podle toho, jak si vzpomene ODS, ČSSD, lidovci, zelení i TOP09 a přitom tyhle strany nenesou za nic zodpovědnost, jejich ústavní činitelé si mohou hrát na své vlastní gumáky v televizi, berou peníze a mohou ukazovat na druhé. My se jim za to smějeme, jako když Petr Novotný a jeho syn Pavel provádějí v televizi či na internetu své taškařice. A jsme rádi, že vládnou Topolánek a Paroubek, protože nikdo z nás by si na to netroufnul. 

Koukněte se na Pavla Novotného na záchodě. A volte ODS či ČSSD !  http://www.stream.cz/profil/ProtekcniFracekPavelNovotny http://www.stream.cz/video/161/359139-je-nas-pet-petka-prepisuje-ustavu

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů