Michala Vronského jako starostu Prahy 3 už nechci

 

Minulý týden i sem vycházel ze zdravotního střediska Prahy 3 na Vinohradské ulici, kde jsem byl na rehabilitaci. V přízemí na mě vykoukl obrázek starosty Michala Vronského, který byl pozvánkou na každoměsíční setkání s názvem „Na kus řeči se starostou“. V té chvíli jsem si znovu uvědomil že tohoto člověka za starostu Prahy 3 už opravdu nechci.

Kauza 3

S Michalem Vronským jsem se seznámil patrně už v roce 2007. Bylo to ještě před rozvojem sociálních sítí, kdy se různá oznámení vylepovala na plakátech venku na ulici. A tak jsem se dozvěděl o iniciativě Kauza 3.

Pochopil jsem, že se jedná o skupinu iniciativních občanů mimo politiku, kteří se občas scházejí a diskutují o tom, co se děje v Praze 3. Byla tam i pozvánka, tak jsem se jednou vydal dolů na Žižkov do restaurace U Slovanské lípy. Tam jsem poznal několik mladých mužů, kteří diskutovali o tom jak by bylo možno zlepšit poměry v Praze 3. Tehdy probírali jistého pana Pavla Hurdu, který byl údajně v rámci svého členství v Občanské demokratické straně jakousi šedou eminencí, která všechno dění řídila z pozadí. Z tehdejší doby si pamatuji jen některé členy této skupiny. Především velmi iniciativního a o všem diskutujícího s velkým přehledem Jiřího Ptáčka, dále pak Michala Konvičku a Pavla Křečka. Nechodil jsem na tato setkání často, protože jsem byl přece jen o generaci starší než pánové z této skupiny. Občas jsem s nimi zašel na jednání zastupitelstva Prahy 3, které se konalo buď v budově radnice na Havlíčkově náměstí anebo v Národním domě na Žižkově v Bořivojově ulici. Jednou mi hoši řekli, že si uvědomili, že pokud chtějí něco v Praze 3 změnit, musí být v politice, a tedy vstoupit do politických stran. Překvapilo mě, že vlastně každý vstoupil do jiné strany. Přesto to nic nezměnilo na tom, že se scházeli a bavili se docela normálně. Byli to tehdy řadoví členové stran bez nějaké funkce.

TOP09 v Praze 3

Do roku 2010 vedla Prahu 3 ODS. Od roku 2010 dodnes (s půlroční přestávkou vede Prahu 3 TOP09). Ta půl roční přestávka byla způsobena tím, že členové TOP09 sami sesadili vlastní starostku Vladislavu Hujovou a na půl roku do voleb přenechali vedení radnice ODS. Místo Vladislavy Hujové se stal volebním  lídrem TOP09 do dalších voleb Jiří Ptáček.

Docela mě to překvapilo, protože Ptáček, myslím, nebyl do té doby ani členem zastupitelstva. Měl jsem z toho však radost, protože jsem ho znal osobně jako člověka zapáleného pro problémy Prahy 3, přemýšlivého a s dobrými nápady. Proto jsem se rozhodl, že ho aktivně podpořím. V té době už několik let existoval facebook, a tak vylepování plakátů na ulicích téměř vymizelo. Jirka Ptáček, do té doby soukromý podnikatel v oblasti IT, koupil ze svých vlastních prostředků typický londýnský patrový autobus a zapojil ho do volební kampaně. Autobus občas stál na různých místech Prahy 3 a mimo jiné také na náměstí Jiřího z Poděbrad, kam já to mám blízko. Občas autobus objížděl Prahu 3 a vozil zájemce o vyhlídkovou jízdu. Na Jiřák jsem chodil podporovat Jirku Ptáčka i já.

Já a Jiří Ptáček v roce 2018

Seznámil jsem se tam i se Šimonem Ornestem, o kterém si myslím, že bez jeho mravenčí práce by nebyl úspěch pozdějšího starostování Jirky Ptáčka takový, jaký skutečně byl. Pracoval později jako asistent starosty.

Tady na této fotografii jsem viděl Šimona Ornesta poprvé. Před volbami že jsem se Šimonem a Jirkou natočil dokonce podpůrné předvolební video.

Abych pravdu řekl, já jsem nepodporoval TOP09, ale konkrétně Jirku Ptáčka. Michala Vronského jsem vnímal jen jako někoho, kdo se okolo něj pohybuje.  Vlastně jsem si ho uvědomil víc až na nějaké oslavě, kde jsme snad oslavovali vítězství TOP09 a STAN v komunálních volbách v roce 2018. Přišel tam dokonce i tehdejší předseda TOP09 Jiří Pospíšil. Na obrázku vidíte Michala Vronského za mnou nebo tedy vlastně vlevo ode mě.

Jiří Ptáček starostou Prahy 3

V roce 2018 jsem byl zvědav, jak si Jiří Ptáček povede při vedení schůzí zastupitelstva. Na první schůzi řekl, že v jeho téměř čtyřiceti letech je poprvé v životě zaměstnancem, a to více než sedmdesáti tisíc lidí. Do té doby podnikal už od dob střední školy a pracoval sám na sebe. 

Schůze jsem sledoval z videopřenosů. Ptáček si vedl opravdu dobře. Dával prostor k vyjádření všem zastupitelům, ale nedovolil, aby se diskuse rozplizly. S Jirkou Ptáčkem jsem byl co by se starostou Prahy 3 naprosto spokojen. Ještě před volbami, ale i po nich jsem s ním několikrát osobně mluvil. Nikoli na nějakém shromáždění, kde by zodpovídal dotazy občanů. Prostě jenom my dva. Na ulici, na naplánovaném setkání v hospodě, dokonce v jeho soukromém autě. Pomohl mi tím, že mě sám odvezl na operaci očí a zpět. A když nemohl, sehnal za sebe náhradu. Nikoli z radnice, ale z oblasti jeho soukromí. Za to mu nikdy nepřestanu být vděčný. Co mě velice uchvátilo, že mi řekl už před volbami, že bude kandidovat jenom na jedno volební období. Že si chce zkusit, jestli starostování zvládne. Řekl mi, že má jiné životní plány, než aby se zbytek života věnoval pouze politice. A opravdu to dodržel. I když v dalším volebním období kandidoval jak do zastupitelstva v Praze 3, tak i do zastupitelstva na magistrát, V dalším období dělal tuto práci jako neuvolněný člen Rady Zastupitelstva.

Michal Vronský starostou Prahy 3

V roce 2022, kdy se konaly další komunální volby jsem sice opět volil kandidátku TOP09 a STAN, ale jen z čisté sympatie k Jiřímu Ptáčkovi. Dozvěděl jsem se, že místo Ptáčka bude na starostu kandidovat Michal Vronský. Na něj jsem si neudělal do té doby vlastně žádný názor, protože jsem s ním osobně někdy blíže nemluvil, dokonce mám dojem, že jsme si ani byť letmo nepovídali. V roce 2022 jsem měl bolestivé onemocnění nohou, které mi znemožňovalo nějak se zapojit do volební kampaně.

Překvapilo mě, jde krátce po volbách, když mi bylo 70 let, přišla mi z radnice poštou blahopřejný dopis, podepsaný starostou Vronským. Byl jsem příjemně překvapen, a proto jsem přišel po několika týdnech na jeho setkání s občany nazvané "Na kus řeči se starostou", které převzal po Ptáčkovi. Setkání se konalo v budově radnice na Havlíčkově náměstí v nějakém sále. Bohužel na radnici je hned u vchodu vstupní schodiště do přízemního podlaží. To jsem si neuvědomil. Ale překvapilo mě že na tomto schodišti byla namontována plošina pro vozíčkáře. Požádal jsem vrátného, zdali bych mohl tuto plošinu použít. Vrátný ale nevěděl, jak se plošina obsluhuje. Někam zavolal a ve chvíli přišel Šimon Ornest, který mně pomohl abych pomocí plošiny schodiště překonal. V dalších pater už byl výtah. Starostovi Vronskému  jsem poděkoval za přání k narozeninám. Jeho reakce byla zvláštní. Řekl, že si nemůže všechno pamatovat. Pochopil jsem, že mu asi přání pouze k podpisu předložil sekretariát.

Neblahý osud bývalé restaurace Potrefená husa

Schůze zastupitelstva jsem sledoval z domova přes přímé přenosy po internetu. Zaujala mě zvláště jedna schůze. Konala se koncem roku 2023. Do interpelací občanů na místě se přihlásil pan Martin Kübelbeck. Ten se několik měsíců předtím stal provozním v restauraci Vinohradský bulvár (dříve Potrefená husa a za mého mládí Babeta). Zřejmě tam byly nějaké nesrovnalosti s nájemní smlouvou, protože prostor restaurace patří městské části. Jinak je celý dům ve správě společenství vlastníků jednotek (SVJ). Jak jsem později zjistil, předchozí nájemce prostoru zanechal po sobě dlouhodobý dluh dva miliony korun na nájemném. Zřejmě se předtím jak řešilo s úředníky radnice, ale situace byla před koncem roku 2023 nejasná a provozní se přišel zeptat, zda radnice vyřeší situaci novou smlouvou nebo zda má on ke konci roku propustit zaměstnance a podnik uzavřít. V rámci rady zastupitelstva měl patrně záležitost na starosti radní Jan Bartko za Piráty. Odpověděl velmi zvláštním způsobem, který byl v podstatě dosti vyhýbavý. Překvapilo mě, že starosta Vronský Bartkovu zvláštní odpověď nechal bez povšimnutí.

Pro dokreslení sem dávám závěr Bartkovy odpovědi ve videu.

KLIKĚTE TŘIKRÁT NA VIDEO, aby se spustilo.

Pro srozumitelnost připojují ještě textový přepis tohoto vyjádření pana Bartka:

Jak je to možný? Já si myslím, že není jako nic nefér si přiznat, že prostě městská část ve spoustě věcí nefunguje správně a neideálně a prostě to chyba na více frontách na úrovni nás i správcovské firmy SZM. Prostě nejsme, bohužel, tak schopni a dobří, jak si možná všichni myslíme.

Celý rozhovor pana Bartka a panem Kübelbeckem si můžete vyslechnout v záznamu jednání Zastupitelstva Prahy 3 dne 12.12.2023  v čase 2 hodiny 30 minut

https://www.praha3.cz/samosprava/zastupitelstvo/videoprenosy/2023/8-jednani-zastupitelstva-mestske-casti-praha-3-ze-dne-12-12-2023-n764857.htm

To video jsem sem dal proto, postupně jsem dospěl k názoru, že Rada zastupitelstva Prahy 3 pod vedením Michala Vronského funguje právě tímto způsobem: radní nebyli tak dokonalí, jak si mysleli, ale svou nedokonalost dokážou vždy omluvit.

Podnik Vinohradský bulvár byl uzavřen a na jeho dveřích se objevil nápis, že připravuje nový koncept.

Krátce na to však tento obrázek zmizel a místo něj se objevil exekuční výměr. Nedělo se nic. Jednou jsem šel okolo a viděl jsem jakého pána, jak si ten exekuční výměr fotí A přitom se velice směje. Zeptal jsem se ho, co ho tak rozesmálo. Řekl, že exekutor Ivanko, který je na exekučním výměru podepsán, právě sedí ve vazbě pro zpronevěru několika milionů korun.

Právě v den, kdy píšu tento článek, objevil se další článek o exekutorovi Ivankovi, že mu stát naposílal další peníze přes jeho obvinění.

Několik týdnů se nic nedělo a pak skutečně nějací dělníci vyklidili patrně všechno, co se dalo z bývalé restaurace odnést. Opět se dlouho nic nedělo. Zeptal jsem se obyvatel tohoto domu, jestli nevědí, jak to s prostorem bude. Nevěděli, avšak potvrdili mi, že městská část Praha 3, která je vlastníkem onoho prostoru, přispívá k tomu do fondu oprav. Když jsem se zeptal na facebooku Prahy 3, jak to s tím prostorem vypadá, odpověděla mi zastupitelka Petra Sedláčková, že na nájem prostor bylo vypsáno výběrové řízení a byl vybrán nájemce. Že tam bude kavárna s cukrárnou. Opět se dlouho nic nedělo a pak se na výlohách a dveřích objevila cedulka s nápisem, že bude probíhat rekonstrukce a aby obyvatelé omluvili zvýšený hluk.

Jednoho dne se objevili dělníci zdálo se, že vybourali podlahu a odvezli jakousi suť. Od té doby se neděje nic. Zeptal jsem se obyvatel domu, jak to s rekonstrukcí vypadá. Dozvěděl jsem se, že budoucí nájemce ladí s radnicí formulaci nájemní smlouvy. Letos v létě vyměnilo SVJ na dotyčném domě střechu. Ale s prostorem po bývalé restauraci Potrefená husa se neděje stále nic.

Na obrázku vidíte celkový pohled na bývalou restauraci v Praze 3. Za mého dětství s názvem Babeta, po roce 1990 jedna pobočka sítě restaurací Potrefená husa a v závěru restaurace Vinohradský bulvár. Prostor patří městské části Praha 3 a je už třetím rokem prázdný. To je výsledek práce týmu současného starosty Michala Vronského.

Sem mohu dát opět slova radního Jana Bartka, které řekl provoznímu bývalého Vinohradského bulváru panu Martinu Kübelbeckovi:

„Jak je to možný? Já si myslím, že není jako nic nefér si přiznat, že prostě městská část ve spoustě věcí nefunguje správně a neideálně a prostě to chyba na více frontách na úrovni nás i správcovské firmy SZM firmy. Prostě nejsme, bohužel, tak schopni a dobří, jak si možná všichni myslíme.“

Moje osobní zkušenosti se starostou Michalem Vronským

Než jsem dám další podstatnou věc, pro kterou nechci, aby Michal Vronský byl nadále starostou, tak jednu spíše takovou okrajovou věc.

Na facebooku se starosta Vronský chlubil iniciativou, že radnice nechala udělat nové kulichy s onou současnou značkou – logem Prahy 3 – tedy se třemi pivními čárkami. Všechny kulichy byly tmavé a tím jsou pro mě a pro mnoho jiných špatně pohyblivých lidí nepoužitelné. Žlutě zbarvené kulichy i letní kšiltovky si já kupuji v pracovních oděvech, ale klidně bych nosil ty, co mají na sobě ony 3 čárky. Napsal jsem to do komentáře pod starostův příspěvek a dostalo se mi této odpovědi (viz obrázek).

Kdyby to bylo za starosty Ptáčka, dočkal bych se brzké realizace čepic a kulichů ve výrazných barvách pro důchodce a děti. Ale Vronský o tom uvažuje doteď a dosud na nic nepřišel.

Tento přehled zakončím takovou osobní věcí, kdy jsem se opravdu obrátil na starostu Michala Vronského, zcela oficiálně přes jeho radniční email.  Kopii jsem poslal i jeho sekretářce a dvěma asistentům. I když jsem si v minulosti s Michalem Vronským v rámci různých setkávání při volbě starosty Ptáčka tykal jako se všemi v té převolební skupině, připadalo mi logické, že když se na něj obracím ve funkci starosty zcela oficiálně, že mu budu vykat.

Celá záležitost se týkala pečovatelské služby jejímž klientem v domácí péči jsem se stal už skoro před 4 lety. A to i přes nezájem, se kterým jsem se setkal u jisté paní Hoškové z odboru sociálních věcí na úřadu městské části, za kterou mě poslal bývalý starosta Ptáček, který sledoval různé mé trable na mém facebooku. Za to, co mi paní Hošková tehdy řekla, bych jí okamžitě vyhodil, pokud by k tomu měl takovou pravomoc. Ani mi neřekla, v Praze 3 funguje domácí pečovatelská služba.

Věc samotnou tady nebudu rozvádět, protože se netýká práce starosty Vronského,

Zcela oficiální email ze září loňského roku starostovi Vronskému jsem zakončil těmito slovy:

„Dnes je pro mě složité poslat dopis poštou. Poštovní schránky téměř zmizely, pošta na Jiřího náměstí se proměnila v kavárnu a na poštu Olšanská nebo Moravská to mám při své obtížné chůzi daleko. Proto Vám posílám dopis prostřednictvím e-mailu. Nejspíš tak dlouhý dopis nebudete mít čas číst anebo skončí někde ve spamu, a tak ho posílám také v kopii členům Vašeho sekretariátu, paní Kosové a pánům Mikešovi a Svobodovi.“

Byl jsem přesvědčen, že mu bude jasné, že se na něj neobracím jako na nějakého kamaráda, ale jako na starostu městské části.

Starosta Vronský mi odpověděl těmito slovy:

„Ahoj Tomáši,

Je to dlouhé čtení, ale má smysl některé věci rozepsat více do detailů, aby byly správně pochopeny. Slibuji, že to budu řešit maximálně diskrétně a také tak, abychom nezpůsobily situaci, kterou popisovali tvoji známí, kdy po intervenci došlo ke zhoršení vztahů. Oblast pečovatelské služby má na starosti Nikol Kroužek, která je velmi dobrá, zorientovaná a bazíruje na důležitých věcech. Konkrétně třeba na kvalitní a dobře dostupné péči u klientů doma než třeba akcích pro veřejnost, které Odbor sociálních věcí rovněž pořádá. S Nikol jsem o tvém mailu již dnes mluvil a rádi bychom přišli s řešením, které popisované situace více zlidští. Situace, které popisuješ na základě individuální zkušenosti, mají obecnější platnost. Zatím takto krátce první reakce.

Drž se!

Michal“

 

Já jsem potřeboval doplnit ještě několik věcí, tak jsem v loňském napsal ještě jeden email. Avšak nepřešel jsem na formu tykání. Přece jenom jsem psal starostovi městské části na oficiální email. E-mail jsem zakončil slovy:

„Je mi celkem jedno, komu mé dopisy ukážete pro ilustraci vnímání činnosti domácí pečovatelské služby Praha 3. Já si přímo nestěžuji, protože chápu složitost situace. Na druhé straně si myslím, že lepší organizace práce a to, kdyby se vedoucí pečovatelů seznámili s jednotlivými pacienty, by situaci zlepšilo.

Děkuji vám.

Tomáš Němec“

Nikdo se mi však z radnice osobně neozval. Od starosty mi přišlo jenom toto chladné oznámení, ve kterém mi dal najevo, že mě že jeho moje situace vůbec nezajímá.

Starosta Vronský napsal:

                              3.10.2025

"Dobrý den, pane Němče,

prověřoval jsem okolnosti a zjistil, že naznačené problémy se pravděpodobně týkají pouze vinohradského okrsku, což tímto neomlouvám, ale zpřesňuji rozsah problému. I tak jde o problém, který je třeba řešit z pozice vedení Pečovatelské služby.

Myslím, že ve Vašem prvním mailu jste sám uváděl, že komunikace ohledně změn a požadavků by měla probíhat přes vedoucího okrsku, což se v tomto případě nestalo. Změnu času, nemožnost být v daný okamžik na místě aj. je třeba koordinovat s vedoucím okrsku, aby nedocházelo k těmto nedorozuměním.

Současně sděluji, že plánujeme do Pečovatelské služby vložit více peněz (v řádu milionů), abychom měli více pečovatelů a posílili tak naše služby.

S pozdravem

Mgr. Michal Vronský

Starosta“

***

Jak lépe mohl pan starosta vyjádřit, že ho to vůbec nezajímá?

Paní Kroužková, která si říká po moderním způsobu Kroužek, se mi nikdy neozvala. Pouze zareagovala na facebooku ve skupině Praha 3 sousedská, když jsem cosi napsal pod příspěvek Pirátů. A to vlastně jenom proto, že vnímavý pan Bartko usoudil, že když píšu něco kritického pod příspěvek pirátů, že mám nějaký problém a že ho sám že ho se mnou probere. (viz obrázek)

Jak vidíte, poté paní Nicol Kroužek také reagovala a napsala, že je můj problém řeší. A že ho ráda probere i se mnou. Ale na mou výzvu už nereagovala a nikdy se mi neozvala. A jakpak by ne! Později jsem se dozvěděl, že vlastně ani nebydlí v Praze, ale v Českých Budějovicích, odkud patrně jen dojíždí zastupitelstva Prahy 3, aby mohla pobírat nějaký plat. Viz několik článků, které proběhly i několika weby tzv. mainstreamových médií. Třeba „Skoro dva miliony za home office. Pirátská místostarostka Prahy 3 žije na jihu Čech“

Zdroj: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/nikol-krouzek-pirati-zizkov-mandat-mistostarostka-bydliste.A260729_104829_praha-zpravy_rts

Závěr:  Myslím si, že Michal Vronský je slabým starostou a já osobně bych v příštím období uvítal, kdyby se stal starostou Prahy 3 někdo jiný.

Tohle všechno jsou důvody, proč nechci, aby Michal Vronský byl nadále starostou Prahy 3. Myslím si sice, že i letos vyhraje komunální volby v Praze 3 koalice TOP09STAN a starostou bude i nadále Michal Vronský. Ale zároveň si myslím, že by starostenské funkci prospěla výměna za někoho razantnějšího, který by více věcí dokázal dotáhnout do konce.

Opozice je u nás v Praze 3 jako by neexistovala a celé volební období není nikde vidět. To že zastupitelé za opozici chodí na zasedání zastupitelstva a třeba i na výbory, je málo. MUSÍ BÝT VIDĚT Z CELÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ!  

Podle mě je  však Vronský slabý starosta, který se řadě problémů vyhýbá. Můžete mi namítnout, že se na volbu starosty koukám pouze z osobního hlediska. Ano, žiju na Vinohradech celý život, i když prvních 5 let jsem žil v Praze 2 a nyní 68 let žiju v Praze 3. Na webu TOP09 píše Michal Vronský,že TOP09 vede Prahu 3 osm let. Ale TOP09 vede Prahu 3 už od roku 2010 a to je 16 let. To, že TOP09 dala do klatby svou  bývalou starostku Vladislavu Hujovou nijak nemaže to, že TOP09 vede Prahu 3 od roku 2010.

 Přišel jsem na na to, že tyhle stranické sekretariáty se časem stávají takovými partičkami kamarádů, kteří chtějí stále vládnout. Ale já si myslím, že občas by se ty partičky měly vyměnit i v komunální politice u velkých městských celků, tak jak tomu bývá i v celostátní politice. Pravda, jestliže existuje zastupitelstvo v nějaké vesnici, která má několik desítek maximálně stovek obyvatel, tam se sotva něco může měnit. Kdy TOP09 vyměnila Vronského za jiného starostu, tak jak tomu bylo v roce 2018, kdy vyměnila Vladislavu Hujovou za Jiřího Ptáčka, bylo by lépe. Jenomže to vypadá že TOP09 tady za chvíli bude vládnout 20 let. Taková ODS tady vládla jenom 10 let, i když to byly v novodobých dějinách asi ty nejbouřlivější roky.

Na facebooku mě před časem zastupitelka Petra Sedláčková (TOP09, neplést s poslankyní Parlamentu Gabrielou Sedláčkovou) napsala, že Michal Vronský má podporu davu. Totéž mi potvrdil i Šimon Ornest (STAN), když jsem ho kdysi potkal na Vinohradské ulici. Šimon Ornest byl asistentem starosty za Jiřího Ptáčka. Potom ho jako asistenta převzal i Michal Vronský. Ten ho však propustil kvůli nešťastné příhodě, která neměla žádné následky, ale média ji poněkud rozmázla. Toho kdosi využil a přitlačil starostu, aby Ornesta propustil. Samozřejmě já do toho nevidím, ale dělá to na mě dojem, že Vronský se nedokázal Ornesta pevně zastat a jeho místo uhájit. Nu což, když je Michal Vronský miláčkem davu, proti tomu nelze nic namítat. Volby rozhodnou.

Na závěr ještě jednou zopakuji významný citát pana radního Jana Bartka z 12. prosince 2023:

„Jak je to možný? Já si myslím, že není jako nic nefér si přiznat, že prostě městská část ve spoustě věcí nefunguje správně a neideálně a prostě to chyba na více frontách na úrovni nás i správcovské firmy SZM firmy. Prostě nejsme prostě, bohužel, tak schopni a dobří, jak si možná všichni myslíme.“

Pokud někdy budu chtít napsat Michalu Vronskému a nikoli starostovi Prahy 3, vím že má i svou osobní emailovou adresu.

8. květen 2026 a Česká republika

 

I v tento památný den si připomeňme, že po 81 letech po konci 2. světové války vedou Českou republiku dva privilegovaní českoslovenští komunisté. Bývalý československý voják Petr Pavel, připravovaný pro práci ve vojenské rozvědce s krycím jménem Pávek a československý obchodník Andrej Babiš, prověřený Komunistickou stranou Československa pro práci v kapitalistické cizině a evidovaný jako spolupracovník československé Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Nyní Po 37 letech se setkali v nejvyšších státních funkcích České republiky. První ve funkci prezidenta a druhý ve funkci předsedy vlády. Dnes jsou každý na opačných pólech tzv. demokratického politického spektra. Oba museli udělat ve svém životě politický přemet a ze společné práce pro socialistické zřízení se dostali do vzájemných soubojů. Na to, co je kdysi spojovalo, to je práce pro Varšavskou smlouvu a RVHP, už zapomněli.  Ale ta minulost se za nimi stále táhne.

Vyjádření prezidenta České republiky Petra Pavla ke společnému setkání s předsedou vlády České republiky Andrejem Babišem.

Vyjádření předsedy vlády České republiky Andreje Babiše ke společnému setkání s prezidentem České republiky Petrem Pavlem. 

A mezi tyto dva póly je rozdělená celá Česká republika.

Článek, který platforma Médium.cz schválila, ale nezviditelnila širšímu okruhu čtenářů

 

Bude se bojovat do posledního ukrajinského vojáka?

Dosavadní možná řešení rusko–ukrajinské války.

 

Poslední dobou se mi zdá, že pomoc západních států Ukrajině je nedostatečná.

Minulou neděli 13. dubna 2025 mnou otřásla tato zpráva:

Nejméně 32 mrtvých a přes osmdesát zraněných včetně deseti dětí hlásí vedení ukrajinského města Sumy, jehož centrum dnes v 10.15 místního času zasáhly dvě ruské balistické rakety. „Nepřítel zase zaútočil na civilisty,“ napsal na sociální sítě pověřený funkcí starosty Arťom Kobzar.

Napsala ji Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

Přitom přede 2 týdny letěl premiér Fiala do Paříže a na palubě letadla řekl:

Odlétám na setkání v Paříži, které se týká pomoci Ukrajině a také zabezpečení bezpečnosti Evropy do budoucna. Je zde naprostá shoda o nutnosti podpory Ukrajiny a podpory silné ukrajinské armády. To znamená dodávat jim zbraně, to znamená pomáhat i s výcvikem vojáků, to znamená také podpora obranného průmyslu, a to znamená také výměna zpravodajských informací. Na tom všem, a hlavně na té myšlence, že je potřeba silná ukrajinská armáda teď a silná ukrajinská armáda do budoucna i jako odstrašení vůči Rusku, na tom je jasná shoda. Pomáhají tedy evropské státy Ukrajině dostatečně? Proč při tolika slovech podpory není ukrajinská armáda dostatečně silná?

Podíval jsem se, co o současné situaci a pozici Ukrajiny v ukrajinsko–ruské válce soudí někteří komentátoři:

Bývalý náčelník vojenské rozvědky Andor Šándor řekl v internetové televizi XTV:

Já si myslím, že z pohledu vývoje na frontě prohrála už před nějakou dobou. Otázka je, co si definujeme jako prohru a co si definujeme jako vítězství. Pokud bychom hovořili o plánech ruské agrese tak z toho pohledu Ukrajina neprohrála, protože nedošlo k likvidaci vládního systému nedošlo k likvidaci ukrajinského národa a nedošlo k nějaké zásadní destrukci země která by znamenala, že bude totálně nefunkční. Z pohledu ovšem toho, co se děje na Donbase, tak tam evidentně prohrává a já nevidím žádnou sílu na straně Ukrajiny, ani na straně Evropy, která by toto mohla zvrátit, změnit. Jediná síla jsou Spojené státy a ty to evidentně udělat nechtějí.

To řekl Šándor v rozhovoru na nazvaném „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný řekl pro internetovou televizi DVTV už 3. března:

„Pokud Ukrajinci nenajdou cestu zpátky k narovnání vztahů s americkou administrativou, tak je to něco, co může zásadně ztížit vyjednání míru. A pokud by jim USA přestaly dodávat zbraně, tak by jim to ve střednědobém horizontu prohrát válku mohlo. To, co Zelenskyj říkal, mu ale nemůže být vyčítáno. Pro Evropu je zásadní, aby Ukrajina přežívala dál. Kupuje nám to několik let času na závod ve zbrojení s Ruskem. Potřebujeme ho odstrašit, ne aby se znovu rozhořela válka a museli jsme s ním poměřovat síly.“

Rusista a historik Marek Příhoda řekl pro Český rozhlas Plus 8. března:

„Bude snaha dosáhnout dohody i za cenu ústupku ze strany Ukrajiny, protože Ukrajina dnes spoléhá na materiální a ekonomickou pomoc ze zahraničí.

Komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko, řekl v pořadu Jak to vidí 20.března 2025:

„Východní Německo bylo plně pod kontrolou Sovětského svazu, zatímco Západní Německo vstoupilo do NATO a na jeho území byly umístěny americké zbraně. Něco podobného by se teď mohlo dít s Ukrajinou. Anektovaná území by považovala za dočasně okupovaná. S vidinou, že by se toto téma mohlo v budoucnu znovu otevřít. Jako se to stalo po 40 letech v Německu.“

Nejdůležitější mi však připadá, co řekl novinář a rodilý Ukrajinec Jefim Fištejn v Českém rozhlase 31. března:

To, co Trump momentálně podniká, je pokusem o řešení. Nic jiného. On má volbu mezi možným a nemožným. Já osobně bych chtěl, aby Ukrajinci dobyli Moskvu a sesadili Putina. Ale co je to moje zbožné přání? Jsou to jen plané řeči, je to jen odpouštění horkého vzduchu přes píšťalku na papiňáku. To je nesmysl. Způsobuje to zvuk, ale nedává to žádný efekt. Jen Trump má možnost zkusit najít řešení pro Ukrajinu plodné, dlouhodobě plodné. Anebo nabídnout válčit dál. I přestože se dál nikam momentálně neposouvá. K mému velkému vzteku. Ano chtěl bych, aby Ukrajina dobyla Moskvu. Ale vidíme, že to nejde. Co v té situaci musí udělat Trump? Najít jinou možnost, jak zachovat Ukrajinu dlouhodobě a potenciálně dlouhodobě. Na rozdíl od Ruska. Rusko je mrtvý stát. Ono ještě o tom neví, že je mrtvý stát. Ukrajina má šanci. Dvacet procent území prohrála. Kvůli kolísavosti Západu, ne kvůli nedostatečné statečnosti svých vojáků. Kvůli takovým politikům jako Merkelová, jako i současný Macron. Macron se bije v hruď, ale ve skutečnosti sledoval útrapy Ukrajiny. Merkelová dodnes říká, že by nepustila Ukrajinu ani do Evropské unie, ani do NATO. Čili ona neuznává svoji chybu. Mimochodem, kdyby Ukrajina byla v roce 2015 v NATO, možná že by si Rusko netrouflo. Takže co nabízí Trump? Trump říká: dvacet procent území je ztraceno. Ale my to neuznáme jako ruský zisk. Protože tam je důležité uznat to nebo neuznávat to nějakou dobu. Spojené státy nikdy neuznaly obsazení Pobaltí a měly historickou pravdu. Neuznáme Krym jako ruské území, ale na zbytku pomocí docela velkolepého fondu investičního společného, který můžete nazvat klidně ožebračením Ukrajiny. Ale nezapomeňte, že jsme četli v Rudém právu, když byl Marshallův plán, že je to ožebračení Evropy. Jak to dopadlo víme. Bylo velkou chybou, že jsme se nepřipojili. Bylo by velkou chybou pro Ukrajinu, kdyby se nepřipojila k té investiční nabídce pro Ukrajinu. To je šance, která nemusí být šance, která může být využita. A v tom případě by Ukrajina naskočila na zcela jiný vlak, který jede na zcela jinou stranu. Investice. A mimochodem, tak to chápou i samotní Ukrajinci. Vždyť oni dnes do celkového plánu společného majetku ohledně těch vzácných nerostů, oni tam teď dodávají: ano ale za ještě větších amerických investic. Do zbytku Ukrajiny, do těch osmdesáti procent, co jí zbyly. Co může taková Ukrajina ukázat? Ona může ukázat přednosti ve vývoji. Mimochodem i ona teď ukazuje přednosti ve vývoji. Je málo doceněné to, co Ukrajina dokázala udělat v těch letech války.

Jak to chápu já?

Všichni, které jsem citoval výše, vyjma českého premiéra Petra Fialy, uvádějí, že Ukrajina válku vyhrát nemůže. Na řešení upozorňuje pouze Jefim Fištejn. Situace může vyřešit v současné situaci pouze Donald Trump, a to dvěma způsoby: buď že bude dále podporovat Ukrajinu ve válce, to znamená bude ji poskytovat zbraně anebo jí přinutí k tomu, že se vzdá dvaceti procent svého území, které dosud obsadilo Rusko. Zároveň Trump musí donutit Rusko, aby přestalo útočit na zbylých osmdesát procent ukrajinského území.

Jak říká Fištejn, rodilý Ukrajinec, Ukrajina by vyhrála pouze v případě, že by dobyla Moskvu a sesadila Putina. Ale to je nereálné. Tak by bylo lepší, kdyby se vzdala dvaceti procent území, které dobylo Rusko a na zbylých osmdesáti procentech území by USA masivně investovaly do těžby nerostů a jejich přítomnost by ochránila Ukrajinu před dalšími ruskými útoky. Rusy obsazená území by však nemusela být mezinárodně uznána za ruské. Což Fištejn zdůvodňuje historickými paralelami. Ostatně podobnou paralelu uvádí i Radko Kubičko. Bohužel v tom, co nabízí podle českého premiéra evropské státy, je pouze stálá podpora ukrajinské armády zbraněmi a vojenským materiálem. Chápu to tak, že na Ukrajině by se bojovalo do posledního ukrajinského vojáka, protože vojáci evropských armád by se do bojů na Ukrajině nezapojili. Ale co potom, až nezbyde žádný ukrajinský voják a zbraně nebude mít kdo obsluhovat? Jak říká Jefim Fištejn: Moskvu nelze dobýt a Putina sesadit.

Zdroje:

1. Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

2.  Petr Fiala, 27. března 2025

3. Andor Šándor v rozhovoru „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

4. Tomáš Kopečný Slovní bitva z Bílého domu by mohla Ukrajině prohrát válku. Americká vláda pohrdá slabostí Evropy

5.  Marek Příhoda: Trumpův tlak na Ukrajinu bude značný. Otázka je, jaký status budou mít okupovaná území

6. Radko Kubičko v pořadu Jak to vidí 20.března 2025

7. Jefim Fištejn: Trump ukrajinská území neztratil. Tak po něm nemůžeme chtít, aby je nastavoval 

**********

**********

odkaz na 2. díl

Tento článek jsem napsal pro platformu Médium.cz. Platforma ho sice schválila, ale ponechala ho viditelným pouze pro ty čtenáře, kteří ho najdou  přímo na mám tamním profilu a nezařadila ho na místo, kde nadpis mohou několik minut vidět i náhodní čtenáři, tzv. "na hlavní stránku Médium.cz". Proto tam má článek jen minimální počet zobrazení. Domnívám se, že tím, že administrátor Médium.cz omezil dosah viditelnosti příspěvku je způsobeno specifickým názorem na vývoj a hlavně ukončení války na Ukrajině, který jsem v článku vyjádřil, ale i náležitě ozdrojoval. Patrně nedrží ideovou linii Seznamu.cz, jehož je platforma Médium.cz součástí.  Platforma umožňuje autorovi sledovat počet zobrazení u posledních deseti publikovaných článků.

Na tomto místě si budu zaznamenávat stav počítadla Médium.cz u tohoto článku po dnech. Bohužel počítadlo přičítá i vlastní kliknutí autora na ten článe, čímž je hodnota samozřejmě zkreslena. Ale jako přibližná informace to bude zajímavé.

Datum            počet zobrazení

16.4. 25                    22

17.4. 25                     7

18.4.25                      3

19.4.25                      1

20.4.25                      0

21.4.25                      1

22.4.25                      2

23.4.25                      2

24.4.25                      0

25.4.25                      0

26.4.25                      0

27.4.25                     0

Aktivistická činnost spolupracovníka Českého rozhlasu Jakuba Orta

   Před několika dny mě zaujalo, že za tzv. Centrum Klinika  při jeho vyklízení v Praze 3  mluvil pan Jakub Ort. O něm jsem se dočetl, že je moderátorem a autorem stanice pro mladé Český rozhlas Rádio Wave.  Domníval jsem se, že redaktoři Českého rozhlasu se nemohou podobným způsobem projevovat a proto jsem se zeptal přes ombudsmana Českého rozhlasu na názor vedení Českého rozhlasu.

■     ■

Vážený pan

PhDr. Milan Pokorný

ombudsman Českého rozhlasu

                                                           10. ledna 2019

Vážený pane ombudsmane,

dřív než vyslovím svůj dotaz, sděluji Vám, že souhlasím s tím, abyste v případné odpovědi na Vaší internetové stránce uvedl mé plné jméno a příjmení.

A nyní dotaz:
Vadí nebo nevadí vedení Českého rozhlasu aktivistická činnost redaktora Radia Wave Jakuba Orta , který byl mluvčím tzv. Kliniky při vyklízení objektu  dne 10. 1. 2019 na pražském Žižkově a také za Kliniku mluvil o dva dny dříve při tiskové konferenci?

odkazy : 1. tisková konference Kliniky dne 8. ledna 2019 - https://www.facebook.com/klinika451/videos/1005486209661490/?__xts__[0]=68.ARAIZBFqgZWCf-yMF54O0GT5blPF5hWqxs3ph_lv2NGezOOwrm17JV5HEkbIMcu94gFOZc7GBXuHsrKT_pLdNqTtF9aiLh4CGZOECaR-nws3ijVeNmV1_DdSMp8GTZsznx7k1ErcSL_XxEw9yqrzeesQ0tnWggDQ5dWxj4dEhYK-s14mdKq3Cnz3qQFZZxcOAOeSi2EZSdQmBk_ZW8AwUnyYbUvoaPlam80f55m_bkCOhTlD86lfFZeMfmOWbGYtGHj1vD03XuvMG40m3wA1RQnK-45oT3s274DzOOWJSuSTB4XBD2W9aGO4Vx2ttAl4USDkDvsudoJTRBYH_nwmfm8FYl7egox4PEI&__tn__=-R 

         2. rozhovor Jakuba Orta pro DVTV dne 10. 1 2019 - https://video.aktualne.cz/dvtv/exekutor-dnes-vyklidi-kliniku-budeme-klast-pasivni-odpor-rik/r~947c9c8e14b511e98b38ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR3aKCc9weAwFzeqNXckjOGArO6SFNQvi7C8rv2Xr_o4RkW9wxkDVOhbuNc 

     3. stránka Jakuba Orta na webu Českého rozhlasu Radio Wave https://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814?fbclid=IwAR1GkGj64R5FVVvsC9TjWbKfpjZnhRMK1iiAxCvtyGmC5h28frrmHd-066M

   Zajímalo by mě, zda Jakub Ort se zabývá činností v Klinice výhradně mimo pracovní dobu  a zda podobným způsobem mohou redaktoři Českého rozhlasu mluvit za různé občanské aktivity či politické skupiny.

Předem děkuji za odpověď. 

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                 11. 1. 2019

Vážený pane Němče,

ověřil jsem, že Jakub Ort není zaměstnancem Českého rozhlasu. Patří mezi externí spolupracovníky Radia Wave. Na své osobní názory má právo, v práci pro Český rozhlas je povinen řídit se Kodexem ČRo a platnými zákony.

Váš dopis jsem předal šéfredaktorce Radia Wave.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

     ■     ■

                                             11. 1. 2019

Vážený pane ombudsmane,

děkuji Vám za rychlou odpověď.  V souvislosti s Vaším zjištěním bych měl podnět pro vedení Českého rozhlasu. Myslím, že by bylo správné, aby  u spolupracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu a promlouvají  v jeho vysílání k posluchačům, byla na jejich stránce na webu Českého rozhlasu uvedena poznámka "Není zaměstnancem Českého rozhlasu". Protože bez té informace je sekce Lidé na webu Českého rozhlasu dost matoucí - odkaz https://www.rozhlas.cz/lide/portal/

V přehledu Lidé stanice Radia Wave https://wave.rozhlas.cz/lide
je Jakub Ort uveden v části "Autoři rubrik a pořadů". . Ale z jeho osobní stránky https://wave.rozhlas.cz/jakub-ort-5000358 nikterak nevyplývá, že je pouhým spolupracovníkem a nikoli zaměstnancem Českého rozhlasu. Vyplývá z ní, že je moderátorem Rádia Wave. Takhle to je jistě i u řady dalších lidí na všech stanicích. Považuji za nesprávné, že tato skutečnost u osobních profilů na webu Českého rozhlasu není uvedena a Český rozhlas se jako v tomto případě může zaštiťovat tím, že dotyčný člověk není zaměstnancem Českého rozhlasu.

Vážený pane ombudsmane, v případě, že uveřejníte odpověď na své stránce na webu Českého rozhlasu, souhlasím s tím, abyste uvedl moje plné jméno a příjmení.

Děkuji Vám a přeji hezký den!

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                    16. 1. 2019

Dobré odpoledne,

děkuji Vám za podněty. Seznámil jsem s nimi šéfredaktorku Radia Wave Ivu Jonášovou a doporučil jsem jí, aby se jimi vážně zabývala. Sdělila mi, že pro ně má pochopení a že je probere s programovým ředitelem Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

■     ■

Jsem tedy zvědav, jak se k tomu postaví programový ředitel Českého rozhlasu pan Ondřej Nováček

VZPOMÍNKA NA WABIHO DAŇKA A 17. LISTOPAD

Dnes je 17. listopadu 2017. Den vzpomínek.

   Zjišťuji, že je to den vzpomínek poměrně smutných, i když s veselým podtónem.

   Po včerejším poměrně bujarém večírku, který jsem zakončil v Baru Behind the Curtain na Žižkově, jsem ráno ještě v posteli otevřel facebook a tam na mně vykoukla smutná zpráva, že zemřel zpěvák Stanislav Daněk, známý pod přezdívkou WABI..

   A tu se propojily mé vzpomínky, jak Wabi otevíral před osmi lety tématickou výstavu kresleného humoru mému příteli a jednomu z předsedů Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefu  Kučerovi, známému více pod přezdívkou KOBRA. Ten už také není dva roky mezi námi.

   Výstava kresleného humoru na Magistrátu hl. m. Prahy, která zapadala tématicky do Kobrových Salonů kresleného humoru z Malostranské besedy a z Mánesa, připomínala tzv. pendrekové období mezi léty 1969 a 1989. Novinář Ivan Bednář tehdy pohovořil o kryptokomunistech, kteří se v politice stále drží. Výstava byla v roce 2009, ale když věnujete 6 minut času přiloženému videu z vernisáže, kde zazpíval Wabi Daněk, zjistíte, že ta jména, o nichž mluví Ivan Bednář, se v politice vyskytují i po dalších osmi letech.

   Video z vernisáže je tedy připomínkou nejen 17. listopadu, ale také vzpomínkou na Wabiho Daňka a Josefa Kobru Kučeru. Wabi přede dvěma lety zazpíval Kobrovi na pohřbu ve strašnickém krematoriu. Kdo zazpívá Wabimu?

Už zase "my" a "oni"

Můj komentář z facebookové diskuse

Už je to zase "my" a "oni" jako za socialismu. Jenom není jasné., kdo jsme "my" a kdo jsou "oni". Jestlipak pan Vaculík dělí diváky, kteří příjdou do divadla Orfeus na "my" a "oni" podle politických názorů? V diskusí pod statusem pana Michaela Třeštíka napsal jakýsi pan Jan Kašpar, že mnozí z nás mají pocit, že dokážou řešit světovou politiku a přitom je nezajímá to, co je bezprostředně okolo nich. Manželka, dětí, sousedí, spolupracovníci v práci ani to, že ráno zase vyjde slunce. Každej nemá to štěstí, že si může povídat se Zitou Senkovou jako pan Kosatík, který tady píše výše. a přitom ho poslouchá ještě několik desítek tisíc lidí, kteří kvůli hejbavým obrázkům v televizi nezavrhli rádio. A přitom "Spolu nám je hezky", jak opakuje neustále omílaný slogan na stanici Český rozhlas Dvojka. Komu spolu? Sluníčkářům a Abbartošovcům?

Babiš

Milý Marceli, máš pravdu, že panu Babišovi by bylo asi lepší v Agrofertu. Třeba se do toho vůbec neměl pouštět, ale na druhé straně horní příčce státu je z vůle voličů. Těch, co k volbám přišli i těch, co k volbám nepřišli. To je už taková daň demokracie. Také by tento stát mohl vést Slávek Sobotka ruku v ruce s Markem Bendou. To jsou ti praví politici, kteří nikdy nechodili jinam do práce než do nějakého zastupitelského orgánu. Ale také je tam zvolili voliči i nevoliči. Pamatuji dobu, kdy v novinách vycházely takové soubory portrétů pánů/soudruhů v kravatách. Pod některým tím souborem bylo napsáno členové vlády České/Československé socialistické republiky, pod jiným členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa a pod tím třetím členové Sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jednotliví soudruzi mezi těmito soubory občas kolovali a já jsem až do svých 37 let nechápal, jaký je mezi těmi skupinami rozdíl. Ale rozhodně se do nich ti soudruzi nedostali nějakými všeobecnými volbami. Prostě někde se rozhodlo a oznámilo se to v novinách. Členové Parlamentu, tedy v tehdejší době Národního shromáždění nikde vyobrazeni nebyli. Já jsem vůbec nevěděl, že se tam schvalují zákony. Bylo všeobecně známo, že členem Národního shromáždění se stávají lidé za dobrou práci. Třeba dojičky nebo horníci. Někdy přemýšlím,jestli to nebylo lepší. Lidi aspoň mohli nadávat na komunisty. Dnes. 25 let po pádu toho režimu stále nadávají na komunisty. Ale já si myslím, že už mohou nadávat jenom sami na sebe. Ale oni maximálně nadávají těm druhým, ale rozhodně ne sami sobě. Ten Babiš to aspoň zkusil. Sám za sebe. No tak si musí nechat nadávat. Kdyby zůstal v Agrofertu, čecháčkové by mu jen po straně záviděli majetek, ale nenadávali by mu. Já jsem ho nevolil. Bohužel však musím přijmout, že byl zvolen. V tzv. svobodných volbách. Tak hezký den, Marceli!

21. srpen 2010 - 2.část

22.08.2010 17:14 - 06. Politika -trvalý odkaz

21. srpen 2010 - 2.část

   Máte-li zájem, podívejte se na krátký sestřih videa, který jsem před rozhlasem udělal.

  

   O 21. srpnu jsem psal i v roce 2007 – viz článek 21.srpen 2007 . Co se týká atmosféry okolo mě, zdá se mi, že je stále stejná. Mladí lidé nemohou vzpomínat na to, co nezažili. Vycházejí z reálií dnešní doby.

     Odpoledně jsem si přehrál DVD, jehož hlavní děj se odehrává také na Vinohradské ulici v Praze. Koupil jsem ho tento týden v blízké trafice.

Informační text mluví sám za sebe:

Na DVD je žánr, kterému se dnes říká reality show.   Hrdinkami jsou dvě mladé dívky, kterým ještě není 20 let, tudíž se narodily ve svobodné České republice.

     Jedna z nich se nechá přemluvit na ulici od zcela neznámého mladíka, zavře se s ním v blízkém baru na záchodě, tam s ním za peníze souloží a nechá se přitom filmovat. Za těch několik minut přemáhání (snad) dostala 45 tisíc korun. Určitě v té chvíli netušila, že tento záznam bude k dostání v každé trafice.  Možná udělala chybu, které bude dlouho litovat, možná, že to její život vychýlí ze směru, o kterém do té chvíle snila. Ale to už bude pozdě. Stane se obětí své vlastní mladické nerozvážnosti. Připadá mi to stejné, jako když někdo vstoupil v padesátých letech minulého století do KSČ a později se mu to na celý život vymstilo.

     Druhá dívka zcela dobrovolně přijíždí do ateliéru pornoproducenta a pornoherce Roberta Rosenberga a zajímá se o natáčení pornofilmů. Soulož v pornofilmu chápe jako úplně běžnou práci a chce se na tomto trhu uplatnit stejně tak, jako například makléř se chce uplatnit na trhu s realitami nebo různé tzv. poradkyně v bankovnictví či pojišťovnictví. Nestydí se ukázat za peníze všechny detaily svého těla, tak jako se poradkyně nestydí připravit vás o peníze jiným způsobem.

     Dívka z tzv. castingu Roberta Rosenberga má však tu výhodu, že se tělesné záležitosti odehrávají v čistém prostředí a že sama musela přinést potvrzení o absolvování testů na pohlavní choroby. První dívka se náhodným pohlavním stykem v nehygienickém prostředí mohla nakazit nejen pohlavní chorobou, ale také třeba žloutenkou a později možná  zjistí, že těch 45 tisíc korun za to vůbec nestálo.

     Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní.

komentáře 8

Komentáře

[1]23.08.10 21:41:21tenisak - www

Zaujal mi začátek videa. Pokuď neste pozván, přejděte na druhou stranu. Znamená to, že výročí je jen pro vyvolené? Snad ne, ach ta ostuda.

[2]23.08.10 23:28:04mluvka Tomáš

Nikoli, výročí patrně nebylo pro vyvolené, ale pro jmenovitě pozvané. Jinak pozvaných bylo hodně, protože rozhlas oznamoval tuto vzpomínku asi tři dny dopředu. Přišli jen jmenovitě pozvaní a pár důchodců.

[3]27.08.10 11:59:57Honza Vlček

Díky za zajímavé video! K tomu nákupu v trafice, troufám si tvrdit, že to není opravdová reality show, i když by se tomu mohlo zdát. Vše je nahrané.

[4]27.08.10 20:00:13mluvka Tomáš

V životě jsem zažil tolik věcí, které vypadaly jako nahrané - a nebyly. Skutečnost někdy předstihuje jakoukoli fantazii.

[5]11.09.10 11:34:48Přemek

Tome, Honza Vlček má pravdu. Slečna z prvního videa je pornoherečka, nikoli slečna z ulice, která si za pár tisíc zničila celý život; pro ni je to práce. Je to škoda, ale co naděláš. Rozhodně nevím, proč to spojovat s 21. srpnem :-P

[6]11.09.10 11:36:25Přemek

"Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní. " Zkus knihu Stalo se v kraji zvykem, tam se o socialistické morálce dočteš něco víc. Svět není jenom to, co zažiješ na vlastní kůži.

[7]11.09.10 20:54:45mluvka Tomáš

Přemku, žiju svůj život. Jsem dost starý, abych se některé věci musel dozvídat jen z knih. Co se týče onoho filmu, myslím, že první dívka není pornoherečka. Viděl jsi ten film nebo svým názorem střílíš jen naslepo?

[8]22.09.10 21:34:05Hoňza

No vida na Tomově deníku je i péčko, jupí, kde se dá koupit? chcíííí......odpovědi na Auditce v jakémkoliv tématu :-))))