5. 12. 2014

62 let - zpráva o duševním a fyzickém stavu

   K narozeninám mi jako obvykle popřála písemně jedna z milenek mého otce. Byla milenkou mého otce zhruba v době, kdy mě bylo 10 let, ale je jen asi o 12 let starší než já. Když jí můj otec opustil, seznámila se s mou matkou a dopisovala si s ní až do matčiny smrti před šestnácti lety. Protože byla v adresáři mé matky, poslal jsem jí tehdy parte. Poté vyjádřila přání navštívit hrob mé matky, i když proto musela přijet ze svého poměrně vzdáleného bydliště. U hrobu jsem se s ní seznámil osobně. I od matky jsem věděl, že byla milenkou mého otce několik let. Když jsem o ní později říkal otci (přežil mou matku o 12 let), řekl mi, že už se na ní moc nepamatuje, protože to byla jen taková povrchní známost. Zajímavé, že ta paní si pamatuje datum narození mých rodičů i moje datum narození, aniž bych já jí to řekl. Ta paní se později sama vdala a dnes je i babičkou, ale naše rodina jí tak přirostla k srdci, že mi celých těch 16 let od matčiny smrti píše k svátku, k narozeninám i k Vánocům. Vzhledem k tomu, že moje matka zemřela pouhé čtyři dny před mými 46 narozeninami, nezapomene připomenout i její úmrtí. Většinou odesílá přání k mým narozeninám v den výročí matčina úmrtí. Bavil jsem se o tom před časem i se svým psychologem, ale ten k tomu nezaujal žádný názor. Ani letos na mně ta paní, které je už před sedmdesát nezapomněla.


   Ahoj Míšo, ano, je to tak měl jsem včera narozeniny, Děkuju Ti za přání. Já se tím nikde nechlubím, na facebooku nemám datum viditelné a to, co se tam muselo vyplnit při registraci, jsem neuvedl pravdivě. Člověk nikdy neví, co ti, kteří mají k podobným datům na internetu přístup, co s tím udělají - viz poslední informace o tom, že facebook bude různá data uživatelů prodávat. Ale já stejně nerad oslavuji a hromadně už vůbec ne. Nemám sílu se přetvařovat. A vidíš to i tady. Když něco napíšu po pravdě, vyvolá to třeba takovou reakci jako napsal pan Bedřich Ludvík, který napsal " Když dospějeme, měli bychom se vymanit z dětského pohledu na své rodiče a pochopit, že máma a táta jsou pořád a hlavně - muž a žena, dvě odlišné, samostatné bytosti, které našim zplozením neztratili svou lidskou suverenitu." Jenomže on se na svět asi dívá poněkud jinak než já, když zároveň uvádí, že jeho rodiče jsou šťastně spolu 61 let. Já jsem se také od své minulosti z větší části odstřihl, ale až poté, co zemřeli oba moji rodiče, tedy v mých 58 letech. A jakýs - takýs samostatný život jsem začal až po smrti své matky, tedy ve svých 46 letech. Chápu, že je to pozdě, ale prostě jsem to jinak nedokázal a různí mravokárci mě stejně nijak nepomohli. Před deseti lety jsem si to celé napsal na blog, je to tam, v podstatě zasuté nánosem času, ovšem přes různé kritiky pro mne stále platné. Samozřejmě, že život se trochu za těch deset let posunul, ale v mém věku už nikoli ke smělým zítřkům, ale ke konci života. Nestěžuji si, jednak není komu, i když celých těch 16 let po matčině smrti navštěvuji psychology. Jenže kdo dlouhodobě nenavštěvoval psychologa, nechápe, že ani psycholog není spása. Možná, že kdybych se narodil zdravý, žil bych dnes jinak anebo bych třeba nežil vůbec, protože bych se třeba ve třiceti zabil v autě nebo bych skončil nějak jinak. Už jsem si zvykl, že na přelomu roku mívám silnější deprese než jindy. Obvykle tak od mých narozenin  až do poloviny ledna. Nikomu to nevysvětluji, pokud to jde, vyhýbám se lidem. Zvláště těm, kteří můj život nějak komentují. Jestli chceš, přečti si, co mám už deset let na internetu. Je to pro nezasvěceného asi páté přes deváté, tak máš-li teď jen tolik času, abys to přelétla pohledem, nech si to na jindy. Měj se také hezky! Tomáš

   Celý článek je z technických důvodů mého dřívějšího blogu u jiného poskytovatele rozdělen na tři části. Na další část se proklikneš na konci předchozí části. U tohoto článku to funguje, budeš -li můj blog prohlížet na jiných místech, odkazy pravidla nefungují, protože jsou vztaženy k původnímu blogu a předělávat všechno - na to jsem neměl sílu. Tak tedy článek o který jde, je zde - http://tomuv-denik.blogspot.cz/2011/11/dilema-vanocniho-prani-1cast.htm

   Život je složitej, každej máme nějakej. Mně spíš přijde zvláštní, jaký vidím rozdíl v komunikativnosti lidí, které znám reálně desítky let a kteří žijí fyzicky okolo mě . Tím myslím příbuzné, sousedy z domu i z ulice, bývalé spolupracovníky a nebo třeba spolužáky ze všech typů škol, kterými jsem prošel, od komunikativnosti lidí, které jsem poznal osobně za poslední dva a půl roku prostřednictvím facebooku, se kterými se scházím v hospodě nebo na kulturních akcích, ale kteří nemají s mým reálným životem, ať v minulém čase nebo v současnosti nic společného. Jako by se prolínaly dva úplně jiné světy skoro na stejném prostoru. Je mi však jasné, že kdybych zrušil svůj účet na facebooku, ti reální facebookoví lidé zmizí, protože nebudu chodit na ty facebookové události. Přemýšlet o mém životě nemusíš, Míšo. Každý máme nějaký životní příběh. Znám i takové, které jsou z mého pohledu horší, Třeba hodně lidi, kteří se narodili s dětskou mozkovou obrnou jako já, ale od narození až do pozdní dospělosti potřebují osobní asistenci, kterou až do vysokého stáři dělají jejich vlastní rodiče, a když umřou, dostávají se ti lidé do naprosto neřešitelné situace. Anebo bezdomovci - ty lidské trosky, které jsme si za tohohle kapitalismu zvykli vídat okolo sebe a které média odbývají tvrzením, že žijí způsob života, který jim vyhovuje. Přitom mezi ně se mohou dostat mnozí z nás a naše současné lidské okolí nám nijak nepomůže. Ani mně není jasné, jakým způsobem se konec mého života vyvine, když jsem se s ním pral těch 62 let sám. Neumím odpovědět na dotazy svých příbuzných a známých, kteří mi občas udílejí rady, co bych měl a neměl dělat a abych se do dalších let díval optimisticky. Vím, že dokud budu soběstačný, tak to nějak půjde. Dožiju-li se nesoběstačnosti, tak mi to není vůbec jasné.

    Já už o svém životě moc nepřemýšlím. Žiju jak se dá, ze dne na den, ale snažím se nedělat chyby, které jsem už udělal. Jenže můj život je tak jiný než byl v minulosti! Vrátit nejde a ani bych ho nechtěl prožít znovu a jak dopředu, nevím. Když se oběsil Luděk Buriánek, zjistil jsem, že sebevražda by mé problémy vyřešila, jenže jsem tak zbabělý, že něco takového nedokážu. Tak holt budu čekat, jak to dopadne.

   Já jsem si posledních 12 let zvykl, že se musím okolo Vanoc vyhýbat lidem, protože nejsem schopen nic vysvětlovat. Většinou svátky proležím, protože dostanu něco jakou silnou chřipku.

9. 9. 2014

Debata o Nákladovém nádraží na Žižkově, Stropnický - Hujová


Včera jsem se  šel podívat na diskusi o budoucnosti nákladového nádraží v Praze na Žižkově. Nádražní budova byla nedávno prohlášena národní kulturní památkou a bylo tak znemožněno developerské společnosti Sekyra Group ji zbourat. Nyní se vedou diskuse o jejím využití a o možnostech financování rekonstrukce. Obsazení panelistů bylo skvělé: pokud si to pamatuji náměstek generálního ředitele Českých drah, jeden z ředitelů Sekyra group, architekt zabývající se tímto územím, zástupkyně památkového ústavu, ministr kultury Herman a místostarosta MČ Praha 3 Matěj Stropnický. Ovšem nejlepší byl závěr celé diskuse, kdy měli možnost se vyslovit přítomní občané. Starší muž bílé pleti, ale špatně hovořící česky, sdělil něco v tom smyslu, že se zabýváme hloupostmi místo abychom nákladové nádraží zbourali a postavili na jeho místě korejské městečko. Řekl, že i Korejci by měli mít u nás svá práva. V diskusi občanů vystoupila také starostka Prahy 3 Vladislava Hujová a vyslovila zásadní nespokojenost s tím, že na pódiu sedí místostarosta Matěj Stropnický a nikoli ona. Stropnický to vysvětlil tím, že za diskusním stolem nesedí ředitelé organizací, kteří jsou v problému zainteresováni, ale výkonní náměstci, kteří se problematikou zabývají. Výjimkou byl podle Stropnického pouze ministr kultury, který byl přítomen místo své náměstkyně, dlící momentálně na dovolené. Vystoupení paní starostky Hujové mě poměrně nepříjemně překvapilo. Vypadalo to, jako by nepovažovala Matěje Stropnického za dostatečně kompetentního zástupce Prahy 3 v této diskusi. Pravda, Stropnický patrně sbíral předvolební body. Ovšem jeho argumenty v celé diskusi byly fundované a z minulosti je mi jasné, že ví o celém problému víc než paní Hujová. O minulých volbách jsem volil jeho uskupení Žižkov (nejen) sobě a včera jsem se opět přesvědčil, že to byla nejlepší varianta. Doufám, že Stropnický nepřipustí, aby místo nákladového nádraží stálo korejské městečko.

4. 9. 2014

Kolik je tak normální mít přátel

David napsal:
Kolik je tak normální mít přátel. Nemyslím známý. 1, 2, nebo i více? Napište mi prosím kolik si myslíte z vlastní zkušenosti.

Tomáš napsal:
Já jsem měl vlastně vždycky přátele ze školy nebo ze zaměstnání. Taky jsem tam strávil nejvíc času. Podařilo se mi vystudovat obor, který mi byl celý život největším koníčkem. Se spolužáky z vysoké školy jsem se stýkal i v profesním životě, protože jsme jednak měli stejného koníčka a jednak se jednalo o úzký obor, i když jsme byli rozeseti po celé republice. Po roce 1989 se to nějak celé změnilo. Když jsem přestal chodit do zaměstnání, vypadl jsem z toho úplně. Za celý dospelý věk jsem měl jenom jednoho přítele se kterým jsem se seznámil mimo obor. Byl o generaci starší, byli jsme naprosto rozdílní, neměli žádné společné známé a přesto nám to přátelství vydrželo 30 let. Loni zemřel. Mívali jsme v životě období, kdy jsme se neviděli několik let a mezitím období, kdy jsme se viděli každý týden. Znal jsem ho v době, kdy byl v plné síle i v době, kdy už to neměl v hlavě v pořádku. Tady mám toho kamaráda na obrázku, ale i na živém obrázku, tedy krátkém videu, které mi připomíná jeho projev ještě z doby, kdy to byl on. Tedy už nikoli v plné tělesné síle, ale ještě při smyslech. Nevím, jestli se Vám to video podaří otevřít. Je krátké, má necelou minutu - http://tomuv-denik.blogspot.cz/2013/04/zemrel-bedrich-franic.html

31. 8. 2014

Předtím a potom

Někteří lidé mají takový život, který plyne jako voda. Pokud jsou v něm nějaké změny, navazují na sebe plynule a logicky. Jiným lidem změní život něco, co oddělí život na "předtím" a "potom".. Pro mně to byl rok 1998. Souhra několika událostí během toho roku. Od té doby se můj život dostal do úplně jiných kolejí, než kam jsem ho do té doby směřoval. Několik let jsem se snažil, aby se život vrátil do kolejí, kde byl před tím. Už se mi to nepodařilo. Už je to 16 let. Občas si říkám, jaký by byl můj život, kdyby ... Jenže jsou to takové úvahy jako co by se stalo, kdyby Němci vyhráli 2. světovou válku. Jiná věc je, jak působím na lidi, se kterými se dnes setkávám. Jsou to úplně jiní lidé než před rokem 1998. Působím na ně jako spokojený bezproblémový dobrák. Docela by se mi líbilo, kdyby tomu tak bylo i v mém nitru. Bohužel tomu tak není. ZATÍM v tom lze žít. Ale stále víc si uvědomuji, jak je to odlišné od toho, co bylo před rokem 1998.

8. 5. 2014

Roztržka ve výboru Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně kvůli placení členských příspěvků

■     ■
Hana Ondřichová, projektová manažerka, asistentka, napsala členům SDMO:
Vážení,
z pověření  vedení SDMO, o. s. Vám posílám sdělení, kterou naleznete níže, pod čarou .
S přáním krásných dnů.
Hana Ondřichová
projektová manažerka, asistentka
Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně (SDMO), o. s.
Klimentská 1236/9, Praha 1
www.dmoinfo.cz
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážení členové, klienti, zaměstnanci, přátelé a příznivci.
Ve středu 30.4.2014 jste obdrželi email, s výpisem fiktivní členské základny a výzvou k zaplacení členského příspěvku, který Vám rozeslala z emailu SDMO, o.s., členka výboru, Ing. Štěpánková.
V důsledku politováníhodného podvodného jednání paní místopředsedkyně, se, bohužel, stalo, že byli za členy označeni také někteří lidé, kteří rozhodně členy SDMO, o.s. lege artis nejsou a býti nemohou. Nebyli totiž nikdy oficiálně přijati za členy v souladu s pravidly dle Stanov SDMO, o.s.. Někteří lidé možná naopak netuší, že by již členy být neměli. Dokonce o svém "členství" někteří ani nevěděli, jak jsme zjistili. Jde o zásadně citlivou problematiku, protože od nezpochybnitelné členské základny se odvíjí garance legality celé SDMO, o.s.
 Jako vedení SDMO, o.s. považujeme za nezbytné se všem dotčeným osobám, jménem SDMO, o.s., omluvit za mystifikaci a slíbit, že učiníme nutná opatření, aby se již nikdy takové pochybení nemohlo opakovat. Prosíme Vás, abyste rozhodně nikdo žádné příspěvky neposílali ani jinak neplatili. V rámci nutné transformace občanských sdružení na spolky, v souvislosti s novým občanským zákoníkem, bude muset být na příští Valné hromadě záležitost s členskými příspěvky řešena a dořešena, stejně jako platnost členství některých členů, kteří nejeví aktivní zájem o členství anebo jsou neznámí. Nová legislativa zároveň stanovuje další kritéria, která bude nutné dodržet. S určitostí lze konstatovat, že členy nemohou být zaměstnanci

Za SDMO, o.s.
 PhDr. Mgr. Libor Novosád, Ph.D.
předseda
 Jan Remeš
místopředseda
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
■     ■

Jitka Štěpánková, místopředsedkyně SDMO, napsala členům SDMO:
Vážení členové SDMO,

dovolte, abych i já mohla reagovat na dnešní zprávu pánů Novosáda a Remeše. Na začátek jedna důležitá informace pro Vás - pan Novosád není právoplatným členem již od 3.3. 2014 , což potvrzuje i jeho zpráva ( viz.výpis z korespondence výboru 1). Poté, co jsem panu Novosádovi zaslala informaci o aktualizaci stavu členské základny, včetně výzvy k zaplacení členského příspěvku, pan Novosád odpověděl, že členský příspěvek platit nehodlá. Výbor proto přišel s návrhem zavést tzv. čestné členství.  Pan Remeš však v následné diskusi varoval, že by existence čestného členství mohla narušit požadované padesátiprocentní zastoupení OZP ve členské základně. Status čestného člena nebyl zaveden a tudíž jím nemůže být ani pan Novosád.

Pokud bych se měla vyjádřit k dnešní "omluvě" výše zmíněných pánů, ráda bych zmínila jen skutečnost, že veškeré zprávy, které jste ode mne obdržely, byly zasílány na základě požadavku pana Remeše. Na jednom z prvních emailů týkajících se aktualizace členské základny a první informace o členských příspěvcích se dokonce společně se mnou pan Remeš aktivně podílel, tento email byl zaslán až po schválení jednotlivých členů výboru. Obdobně i k zaslání informace s výzvou k platbám členských příspěvků proběhlo ve spolupráci s paní Hankou Ondřichovou a  panem Remešem.


 Ohledně "neschválených" členů mohu jen říci, že jsem vycházela z přihlášek osob, které o členství zájem projevily. Seznam potenciálních členů tedy tvořili všichni ti, kteří chtějí členy být i nadále, případně ti, co v rámci aktualizace členské základny o členství zájem projevili. Souhlasím s panem Remešem v tom, že se tak v rámci aktualizace členské základny dostali na seznam i ti, kteří v minulosti členy nebyli. Jak jsem již zmínila, vycházela jsem z žádostí o členství v SDMO. Jak správně zmínil pan Remeš, dle aktuálně platných Stanov je členem pouze ten, jehož žádost o členství byla výborem schválena -ne všechny žádosti, které mi však byly minulým výborem předány tímto schvalovacím procesem prošly. Podle toho, co mám k dispozici například nikdy nebyl přijat ani pan Remeš. Právě z tohoto důvodu byl do seznamu platných členů zahrnut každý, kdo o členství zájem projevil.
S přáním pěkného dne

Ing. Jitka Štěpánková


Výpis korespondence výboru 1:
---------- Původní zpráva ----------
Od: Libor Novosád
Komu: Jitka Štěpánková
Datum: 3. 3. 2014 13:20:27
Předmět: Re: členství SDMO, o.s.

Dobrý den,

oficiálně sděluji, že o členství v SDMO nadále zájem nemám.
Pro SDMO jsem pracoval 20 let, leccos se povedlo, leccos ne, tak to v životě bývá.
Kromě projektu JPD 3 jsem za svoji práci nebyl honorován a dělal to pro dobro věci. Z Liberce a při práci na PedF UK to bylo časově i ekonomicky únosné.
Nyní však každá cesta reprezentuje 1 den a cca 1.200,-Kč (= jízdné a výpadek výdělku) a je to téměř neskloubitelné s mým pedagogickým a odb. působením v Olomouci a Brně.
Toto mi rovněž brání čerpat jakékoliv služby SUR, i když rehabku bych potřeboval, takže...
V případě zájmu ze strany SDMO, mohu poskytovat konzultace ap. na základě faktury či DPP.
Myslím, že s novým výborem a lidmi, byť ne se vším mohu souhlasit, je SDMO životaschopné a má šanci se rozvjet.
Samozřejmě vím, že ukončení mého členství znamená i složení funkce předsedy. Věřím, že najdete někoho flexibilního a produktivního.

V dobrém a s přáním všeho dobrého
LN
■     ■
■     ■

Tomáš Němec, člen SDMO, napsal výboru SDMO:
Výboru Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně
                                                                                       8. 5. 2014
Vážení,
tento e-mail posílám paní Štěpánkové jako člence výboru SDMO a kopii paní Ondřichové jako ZAMĚSTNANKYNI SDMO.

    Obdržel jsem dva e-maily, z jichž jeden poslala zaměstnankyně SDMO paní Ondřichová, (obsahoval sdělení členů výboru SDMO pana Novosáda a pana Remeše) a druhý e-mail napsala členka výboru SDMO paní Štěpánková. Pochopil jsem, že výbor SDMO není momentálně jednotný, co se týká placení příspěvků SDMO. Na rozdíl od pana Novosáda jsem byl přítomen poslední Valné hromadě, kde se o placení příspěvků jednalo. Placení členských příspěvků považuji za zcela zásadní věc, i když je možno diskutovat o jejich výši, rodinném členství a podobně. Zaplacení ročního členského příspěvku však vidím jako jedinou možnost, jak člen projeví zájem o členství ve spolku SDMO.  Dopis pana Novosáda, oznamující jeho vystoupení ze SDMO se mi zdá rozumný. Už před několika lety, kdy předsedkyní SDMO přestala být dr. Šprynarová a předsedou se stal pan Novosád, vyslovil jsem osobně tehdejším  pražským členům výboru SDMO své pochybnosti, že pan Novosád může efektivně na dálku z Liberce řídit tuto hlavně pražskou organizaci. Bylo mi však řečeno, že pan Novosád je člověk, který má vliv o oblasti, které se týkají neziskového sektoru a lidí zdravotně postižených. Na žádné z dalších valných hromad už jsem pana Novosáda osobně neviděl a tudíž jsem ani neslyšel jeho osobní názor k tomu, jak se staví k funkci předsedy SDMO, do které byl ostatními členy výboru zvolen. Jak jsem měl možnost kdysi pana Novosáda ve středisku SDMO vidět, jeho tělesné postižení je poměrně značné a cestování po Prahy mu patrně činí potíže. Vidím  sám na sobě, jak se potíže spojené s dětskou mozkovou obrnou s věkem zvětšují.

    Vadí mi poměrně nenávistný tón dopisu, který je nadepsán "Omluva SDMO, o.s.", který je podepsán panem Novosádem a panem Remešem. Z předchozího dopisu pana Novosáda,  který přeposlala paní Štěpánková vyplývá, že pan Novosád vystoupil ze SDMO a vzdal se funkce předsedy. O tom, bohužel, na webu SDMO není ani zmínky stejně tak jako tam chybí informace o současném složení výboru SDMO. Podle mého názoru, pokud se členové výboru nyní, téměř po půl roce od valné hromady, na níž bylo schváleno zavedení členských příspěvků, po rezignačním dopise pana Novosáda, a po té, kdy je jedna členka výboru SDMO obviněna dvěma (???) dalšími členy výboru z podvodného jednání, nemohou shodnout, měli by svolat mimořádnou valnou hromadu, kde by mělo dojít k dovolbě výboru za odstoupivšího pana Novosáda, aby mohl být zvolen nový předseda a vyjasněna zmatečná výzva o placení/neplacení členského příspěvku. 

   Členský příspěvek přijdu do střediska v nejbližších dnech zaplatit osobně, jak jsem se po zaslání informace o placení domluvil korespondenčně s paní Štěpánkovou.

   Protože nechci, aby tato moje reakce při dalších neshodách mezi členy výboru SDMO někde zmizela, zveřejním ji na facebookové stránce Střediska ucelené rehabilizace pod příspěvkem - viz https://www.facebook.com/sdmocz#!/sdmocz/posts/10152455710709136 a na svém blogu Tomův deník - http://tomuv-denik.blogspot.cz/, kde v sekci "Zdravotně postižení lidé" dlouhodobě publikuji své názory na činnost SDMO.

S pozdravem
Tomáš Němec

■     ■

16. 3. 2014

16. března 2014

Dalekáť cesta má,
marné volání.

Duše má stoná,
kdo ji ochrání?
Nevěřím na slovo Boží,
když sám obracím se v loži.
Báro, Anny, Denisko,
až zase přilehnete,
pak zmáčknu na svém PC
tlačítko DELETE.
Vyzmizíkuji svou duši,
i ty sexuální pudy
co ji ruší.



27. 2. 2014

KOBRA 70

Česká unie karikaturistů oslaví 70. narozeniny svého význačného člena a místopředsedy a také spolupředsedy Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefa KOBRY Kučery výstavou jeho karikatur. Výstava bude na obvyklém místě - restaurace / galerie SEDM KONŠELů, Žatecká 10, Praha 1, od 4. do 31. března 2014. Vernisáž, oslavné projevy a další 4. března v 17. hodin.



6. 2. 2014

Babiš

Milý Marceli, máš pravdu, že panu Babišovi by bylo asi lepší v Agrofertu. Třeba se do toho vůbec neměl pouštět, ale na druhé straně horní příčce státu je z vůle voličů. Těch, co k volbám přišli i těch, co k volbám nepřišli. To je už taková daň demokracie. Také by tento stát mohl vést Slávek Sobotka ruku v ruce s Markem Bendou. To jsou ti praví politici, kteří nikdy nechodili jinam do práce než do nějakého zastupitelského orgánu. Ale také je tam zvolili voliči i nevoliči. Pamatuji dobu, kdy v novinách vycházely takové soubory portrétů pánů/soudruhů v kravatách. Pod některým tím souborem bylo napsáno členové vlády České/Československé socialistické republiky, pod jiným členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa a pod tím třetím členové Sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jednotliví soudruzi mezi těmito soubory občas kolovali a já jsem až do svých 37 let nechápal, jaký je mezi těmi skupinami rozdíl. Ale rozhodně se do nich ti soudruzi nedostali nějakými všeobecnými volbami. Prostě někde se rozhodlo a oznámilo se to v novinách. Členové Parlamentu, tedy v tehdejší době Národního shromáždění nikde vyobrazeni nebyli. Já jsem vůbec nevěděl, že se tam schvalují zákony. Bylo všeobecně známo, že členem Národního shromáždění se stávají lidé za dobrou práci. Třeba dojičky nebo horníci. Někdy přemýšlím,jestli to nebylo lepší. Lidi aspoň mohli nadávat na komunisty. Dnes. 25 let po pádu toho režimu stále nadávají na komunisty. Ale já si myslím, že už mohou nadávat jenom sami na sebe. Ale oni maximálně nadávají těm druhým, ale rozhodně ne sami sobě. Ten Babiš to aspoň zkusil. Sám za sebe. No tak si musí nechat nadávat. Kdyby zůstal v Agrofertu, čecháčkové by mu jen po straně záviděli majetek, ale nenadávali by mu. Já jsem ho nevolil. Bohužel však musím přijmout, že byl zvolen. V tzv. svobodných volbách. Tak hezký den, Marceli!