chvíli jsem přemýšlel, zda Vám mám vůbec odpovědět. Zaplést se s takovým médiem, jako je v současné době Deník N, mě připadá nebezpečné, protože nevím, jak mé odpovědi zneužijete.
Přesto vám napíšu, co mě vedlo k přerušení předplatného Deníku N.
Je to mediální hon na pana Filipa Turka, který jste rozpoutali článkem Zdislavy Pokorné nazvaném „Popálit cikáně je polehčující okolnost, Obama je negr.“ Odhalujeme smazaný svět Filipa Turka“
Víte pane Simkaniči, já už jsem starší až starý člověk. Narodil jsem se do doby, kdy ještě neexistoval internet ani sociální sítě. Pokud člověk něco chtěl někomu jinému sdělit, musel mu napsat dopis, který byl určen pouze jemu. Pokud chtěl, aby se něco, co chtěl sdělit dostalo k více lidem, kteří se vzájemně neznali, musel napsat článek do tištěných novin nebo časopisů. Musel vzít papír, a na něj napsat propisovací tužkou nebo na psacím stroji, co chce sdělit. To buď osobně donesl do redakce anebo vzal obálku, na ní napsal adresu redakce a do ní vložil článek. Ten buď hodil do poštovní schránky nebo donesl na poštu. Často se stalo, že redakce vůbec nereagovala anebo bez předchozího upozornění článek uveřejnila často v pozměněné redigované podobě. Pokud byli redaktoři periodika slušnější, ozvali se autorovi buď písemně nebo telefonicky. Potom došlo ke schůzce a redaktor řekl, jak by si představoval úpravu, aby článek periodikum otisklo. Někdy článek upravil sám a dal ho před otištěním autorovi ke schválení. I když článek vyšel, přečetlo si ho přece jen omezené množství lidí, kteří si časopis nebo noviny koupili. Noviny i časopisy stárly, málokdo si je mohl schovat všechny, články tak historicky končily ve sběru.
Doba sociálních sítí přinesla to, že všechno, co člověk napíše, zanechává kdesi ve vesmíru digitální stopu. Člověk se vyvíjí, v každé fázi života se jeho myšlení posunuje. Bohužel na internetu zůstává digitální stopa v tom tvaru, do jakého dospělo jeho myšlení v určitém okamžiku. V každé době je společensky něco přípustné a něco nepřípustné. Nikdo nemůže vědět, jaké společenské zvyklosti budou platit za 10 či 20 let. Ale pokud něco napíše na internet, napíše to v určité době. Nebo případně v určité době to řekne.
Někdy se určitá doba může odrazit v uměleckém zpracování. Jako příklad uvádím výrok, který jeden z hlavních hrdinů vyslovil ve filmu Pelíšky:
Proletáři všech zemí, vyližte si prdel.
Film popisuje určitou dobu. Avšak kdyby jakási skutečná postava řekla v době, kterou film popisuje tento výrok, byl by ten, kdo výrok řekl, popotahován nějakými státními institucemi.
Vaše redaktorka Zdislava Pokorná ve výše citovaném článku procházela digitální minulost Filipa Turka mnoho let zpět. Podle mého názoru to není správné.
Kdyby paní Pokorná byla zaměstnána v bulvárním periodiku, chápal bych, že sbírá drby, na kterých se potom živí. Jenže Deník N se profiluje jako seriózní médium.
To, že Zdislava Pokorná shání drby, je známo už několik let.
Dám Vám sem odkaz na část videa, ve kterém pan Luboš Xaver Veselý popisuje, jak paní Zdislava Pokorná sháněla před pěti lety drby na něj. Jemu se tyto metody nelíbily a mně se nelíbí také. Jak v úryvku uslyšíte, chování Zdislavy Pokorné bylo jedním z důvodů, které vedly pana Luboše Xavera Veselého k tomu, aby absolvoval parlamentní výběrové řízení do Rady České televize.
Mnoho lidí, kteří jsou takzvaně na „správné straně“ celých pět let poukazují na to, že pan Veselý nemá v Radě České televize co dělat. Přitom já si myslím, že zrovna Rada Českého rozhlasu a Rada České televize jsou orgány, jejichž členové by měli zastupovat celou šíři koncesionářů a nejenom lidi na „správné straně“.
Lidé na „správné straně “ tvrdí, že internetová televize XTV je placena z jakýchsi ruských zdrojů. Nikdo to zatím nedokázal. Ale v této internetové televizi a na youtubovém kanálu Xaver Live dali prostor mnoha politikům, které ti „správní lidé“ nazývají dezoláty a populisty. Tito politici, kteří se běžně nedostali do takzvaných veřejnoprávních médií, to znamená do České televize a Českého rozhlasu, dostali prostor k vyjádření svých názorů a postojů právě v XTV a v Xaver Live.
Deník N určil, že Filip Turek patří mezi proruské dezoláty a populisty, a proto na něj zahájil honbu, když bylo patrné, že by se Turek mohl stát ministrem zahraničí. Tato honba se rozšířila mezi řadu jiných médií takzvaných „správných názorů“, včetně Českého rozhlasu a České televize.
Můžete mi, vážený pane Simkaniči, desetkrát napsat, že nemám pravdu, ale nic to nezmění na tom, že po momentálním honu na Filipa Turka nepovažuji Deník N za seriózní médium.
Slyšel jsem, že strana Motoristé sobě podala na Deník N trestní oznámení a že šéfredaktor Deníku N pan Tomášek řekl, že Deník N si za zveřejněnými údaji stojí. Já to nijak nerozporuji. Ovšem v této chvíli není pro mě Deník N důvěryhodný.
Přestože jsem důchodce, platím si nejen Český rozhlas a Českou televizi, ale také DVTV, XTV, Echo24 a několik měsíců jsem si platil i Deník N. Nyní si místo Deníku N raději zaplatím předplatné V.O.X. TV.
