Bude se bojovat do posledního ukrajinského vojáka? - 2.díl

 Před třemi měsíci jsem napsal 1. díl článku stejného názvu. Editorovi, který se podepisuje Tým Médium.cz se článek asi nelíbil, a proto ho neumístil do některé rubriky. Článek má tedy jenom 47 zobrazení. Za ty tři měsíce válka na Ukrajině však neskončila. V Ukrajině stále umírají vojáci jak ukrajinští, tak ruští a také ukrajinští civilisté včetně dětí. Dokonce tam umírají i korejští vojáci, které Rusku dodává severokorejský režim. Proto jsem nyní napsal další díl článku „Bude se bojovat do posledního ukrajinského vojáka?“

V pátek 4. července dal Martin Dorazín, zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině na svůj facebookový profil fotografii a k ní napsal:

V Kyjevě po ruském kombinovaném úderu doporučili neotvírat okna, nezapínat klimatizaci a nasadit si roušky kvůli vysokému obsahu toxických látek v ovzduší. Zveřejnila Trucha.

Téhož dne si moderátorka Českého rozhlasu Zita Senková pozvala do svého pořadu "Jak to vidí “ Jana Ludvíka, pedagoga Katedry bezpečnostních studií na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Probírala s ním hlavně situaci na Ukrajině. Úvodem pořadu řekla:

„Ukrajina se v noci bránila zatím největšímu ruskému dronovému útoku. Podle ukrajinského letectva vyslaly ruské síly na Ukrajinu 539 dronů, odpálily také 11 balistických raket a střel s plochou dráhou letu. Kyjev hovoří o jedné z dosud nejhorších nocí v metropoli.“

Pan Ludvík komentoval pomoc USA a evropských zemí Ukrajině. Překvapila mě jeho odpověď na otázku paní Senkové na to, jak se vyvíjí situace na frontě.

Pan Ludvík řekl: „Tady bych řekl, že se vlastně vyvíjí překvapivě dobře. Ten ruský postup se dokonce v červnu trochu zpomalil a proti květnu to není zásadní rozdíl. Ale pořád postupují v řádu kilometrů. Při zemi velikosti Ukrajiny opravdu tohle tempo není problém a pokud se ukrajinská obrana nevyčerpá do takové míry, že by došlo k zásadnímu průlomu, kdyby se ruské síly dokázaly dostat za ní a postupovat rychle, tak takhle prostě se můžou Ukrajinci bránit velmi dlouho. Pokud se budou takhle bránit a pokud je bude Evropa podporovat, tak je reálné že se ta ruská ofenziva nakonec vyčerpá, že ta válka bude pro Rusko neúnosná. Ale pozor! To neznamená, že se Rusko zhroutí a že tam proběhne revoluce. To neznamená že Ukrajina ta území osvobodí.

Zdá se mi, že pan Ludvík je takový rozumbrada, kterému se to v Praze dobře filozofuje, že vlastně Rusové na frontě ani moc nepostupují. Oni vlastně ani moc postupovat nemusí, když likvidují Kyjev a jiná města na dálku. Americký prezident Trump v těchto dnech zastavil dodávky munice na Ukrajinu – ty, co byly už na cestě.

K tomu pan Ludvík řekl: „Ten balíček, který neodešel, respektive částečně už podle všeho byl zastaven na cestě, tak to byly objemy munice na několik dní a při dobré situaci možná týdnů bojů a něco kolem 10000 dělostřeleckých granátů. To se na té frontě skutečně může vystřílet opravdu za chviličku.“

Jak to vidím já

Já to vidím tak, že pan Ludvík, pedagog Katedry bezpečnostních studií na Institutu politologických studií, celou situaci z pozice teoretika dost zlehčuje. Docela jsem si to uvědomil, když jsem nedávno sledoval v televizi šedesát let starý film Poklad na Stříbrném jezeře. Na pláni se tam odehrává velká bitva mezi Indiány a bandity na koních. Ti zasažení na obou stranách padají z koní a umírají. Zanedlouho je pláň poseta mrtvými, mezi kterými pobíhají splašení koně. Jenže to je film. Po dokončení záběru ti zdánlivě mrtví vstanou a jdou točit jiný záběr. Na Ukrajině, když někoho zasáhne granát, tak opravdu umře. Ať na té či oné straně.

Rusové na frontové linii vlastně ani moc postupovat nemusí. Oni totiž likvidují Kyjev a jiná města na dálku.

Srovnejme třeba jen to, že uplynulý pátek byl v České republice na části území tříhodinový výpadek elektrického proudu a jaké to vyvolalo pozdvižení. Na Ukrajině jsou výpadky elektrického proudu denními záležitostmi po útocích ruských raket. Říká se, že války končí diplomaticky u jednacího stolu.

K tomu bych jen dodal, že druhá světová válka skončila v roce 1945 prakticky ve chvíli, kdy Rudá armáda dobyla Berlín a Hitler se zastřelil. Nějak si nedovedu představit, že by někdo dobyl Moskvu. Už vůbec si nedovedu představit, že Putin spáchá sebevraždu. Jistě jednou zemře – buď na stáří nebo nemoc. Ale ani v té chvíli nebude Moskva dobyta. Konci války na Ukrajině nepomůže ani to, že si ti správní Češi dají na facebook na profilovou fotku ukrajinskou vlajku, zatímco ti nesprávní Češi si na stejné místo dají vlajku českou.

Evropa i USA vyprázdnily sklady starých zbraní a teď uvažují, co dál. Ale na Ukrajině stále umírají vojáci, ukrajinští i ruští. Na Ukrajině umírají i civilisté, kteří nemají kam utéct nebo kteří nechtějí utíkat. Každé ráno vysílá Český rozhlas zprávu o tom, kolik dronů, raket i balistických střel vyslalo v noci na Ukrajinu Rusko. Občas si Zita Senková, Barbora Tachecí nebo Světlana Witowská pozvou do svých pořadů nějakého rozumbradu, který bude přemýšlet, jak to dopadne. Ale to přemýšlení českých politologů vývoj války nijak neovlivní. Ukrajinských vojáků je méně než těch ruských, a proto budou dříve vypotřebováni. A ještě k tomu s dodávkami vojáků Rusku pomáhá i severní Korea. Za jak dlouho budu asi psát 3.díl tohoto článku?

Zdroje:

1. Facebook ukrajinského dopisovatele Českého rozhlasu Martina Dorazína

2.  pořad Českéhorozhlasu „Jak to vidí“ 4.7.2025

3. Bude se bojovat do posledníhoukrajinského vojáka?

Tento článek jsem psal pro Médium.cz

Mrzena, Fridrich, Ježek, Matocha, Veselý

 Radní Ježek předem určil, že ředitelem České televize bude zvolen buď Milan Fridrich nebo nikdo. Chudárka hodil přes palubu.

21 přihlášek

Zaujal mě způsob ovlivňování výběru generálního ředitele České televize. Ve středu 11. 6.  se konalo zasedání na kterém Rada České televize vybrala z jednadvaceti uchazečů pět finalistů. Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty byl následující.

Hynek Chudárek  — 17

Libuše Šmuclerová — 15

Miroslav Karas  — 11

Milan Fridrich  — 10

Jiří Ponikelský  — 10

Zasedání, na němž Rada ČT vybrala pět finalistů, proběhlo ve středu 11. června 2025. Ve středu 18.6. 2025 pak Rada České televize uspořádala slyšení, na kterém oněch pět vybraných kandidátů předložilo své projekty.

5 semifinalistů

Potom se hlasovalo o tom, kteří dva kandidáti postoupí do posledního kola. Počet hlasů byl následující:

Milan Fridrich  — 8

Hynek Chudárek  — 8

Libuše Šmuclerová  — 1

Miroslav Karas  — 0

Jiří Ponikelský  — 0

Dva finalisté

Do závěrečného kola postoupili tedy Milan Fridrich a Hynek Chudárek, oba s 8 hlasy. Následovala dvě další kola, ve kterých žádný z finalistů nedostal potřebných 10 hlasů. Volba byla na týden přerušena.

Zákulisní boj

Už v den volby se však v České televizi rozhořel jakýsi zákulisní boj. Ředitel zpravodajství Petr Mrzena, jeden z původních jedenadvaceti kandidátů, údajně poslal několika radním esemesku se žádostí, aby nevolili Milana Fridricha. Údajně to bylo proto, že podle jeho názoru Milan Fridrich ve svém vystoupení před radou znevažoval práci zpravodajství České televize. Milan Fridrich však řekl, že před slyšením u Rady České televize se nevyjadřoval v tom smyslu, že je s prací zpravodajství jednoznačně spokojen nebo jednoznačně nespokojen. Mrzena také tvrdil, že Fridrich po svém vystoupení napsal vedení zpravodajství, že to byla jen taková hra před radou. Ukázalo se, že Rada České televize je ve svých názorech na volbu ředitele rozpolcena.

Tři radní se k této situaci v následujících dnech vyjádřili v rozhovorech v médiích.

Vlastimil Ježek patří ke skupině radních, kteří při předchozí volbě ředitele České televize usilovali o to, aby generálním ředitelem zůstal Petr Dvořák. Luboš Xaver Veselý a Pavel Matocha patří ke skupině radních, kteří při předchozí volbě usilovali o to, aby Petr Dvořák už nebyl zvolen. Druhá skupina byla početnější, a proto na místo generálního ředitele byl před dvěma lety zvolen Jan Souček, bývalý ředitel brněnského studia ČT. Ten se však neosvědčil a byl radou před několika týdny odvolán.

Radní Pavel Matocha byl na rozhovoru v podcastu Seznam Zpráv, který se jmenuje „Ptám se já“. Marie Bastlová se z něj snažila dostat, koho bude volit příští středu generálním ředitelem České televize. Matocha řekl, že jak Chudárek, tak i Fridrich by mohli dobře vést Českou televizi. Vysvětlil, že oba mají trochu jiný přístup k vedení televize. Prvnímu se jedná hlavně o to, aby podnik fungoval správně po stránce ekonomické, druhý by chtěl, aby se nyní zvýšil podíl vlastní tvorby, když byly zvýšeny koncesionářské poplatky. Bastlová se z něj snažila vymámit, který z obou kandidátů je lepší. On řekl, že oba mají stejné schopnosti vést televizi, ale že neřekne, koho považuje za lepšího. Dále se paní Bastlová ptala, jestli pan Matocha nelituje toho, že volil předchozího ředitele Jana Součka. Matocha řekl, že nikoli. Řekl že rada mohla volit pouze z těch lidí, kteří se přihlásili. Uvedl, že někteří lidé se patrně tehdy nepřihlásili proto, že nechtěli kandidovat proti tehdejšímu řediteli Petru Dvořákovi. Bastlová se ptala, jestli by tehdy nebylo lepší, kdyby generálním ředitelem zůstal Petr Dvořák. Matocha odpověděl, že si to nemyslí. V tak velké instituci a s takovým významem jako je Česká televize by se po určité době měl změnit generální ředitel, ať je to kdokoli. Řekl, že 12 let, po kterou vedl Dvořák Českou televizi, je poměrně dlouhá doba a že považuje za důležité, aby se osoba na této pozici vyměnila. Znovu opakoval, že i když Jan Souček tehdy nebyl ideální kandidát, byla to nejlepší možná volba z přihlášených. Matocha řekl, že Souček ty dva roky nevedl Českou televizi úplně špatně. Špatný byl pouze závěr jeho fungování v České televizi. Rada Součkovi vytkla určité chyby. Chyby dělá každý. Ale Souček, místo aby si situaci analyzoval a chyby napravil, obrátil se proti Radě České televize čili proti kontrolnímu orgánu. Matocha vysvětlil určité nesrovnalosti, které se týkaly předžalobní výzvy, kterou podala Česká televize proti některým členům rady. Byli to ti členové rady, kteří v roce 2020 hlasovali pro odvolání dozorčí komise. Členové dozorčí komise se potom obrátili na soud, a ten rozhodl, že byli odvolání neoprávněně. Česká televize jim potom musela vyplatit náhradu za ušlou mzdu. Generální ředitel Jan Souček se potom rozhodl, že bude tuto částku vymáhat po radních, kteří hlasovali pro odvolání dozorčí komise. Matocha poukázal na to, že několik právních analýz ukazovalo, že by tuto náhradu neměli platit radní Rady České televize. Souček přesto dal pokyn jedné právní kanceláři, aby poslala těm určitým členům tehdejší Rady České televize předžalobní výzvu. Matocha řekl, že on sám předžalobní výzvu nedostal, ale že ji viděl u jiného kolegy. Bastlová se Matochy ptala i na to, že Souček označil Matochu, že ho kvůli tomuto vymáhání platby vydíral. To Matocha popřel. Zároveň se ho Bastlová zeptala, co říká tomu, že Pirátská strana ho navrhla k odvolání z rady. Matocha řekl, že k tomu nevidí důvod. Marie Bastlová se také snažila dostat z Pavla Matochy informaci o tom, o čem si povídal tehdejší generální ředitel Petr Dvořák s významným podnikatelem Pavlem Tykačem. Matocha totiž toto setkání zprostředkoval, a byl mu přítomen. Matocha odmítl sdělit informace o setkání, které probíhalo za zavřenými dveřmi.Členové dozorčí komise se potom obrátili na soud, a ten rozhodl, že byli odvolání neoprávněně. Česká televize jim potom musela vyplatit náhradu za ušlou mzdu. Generální ředitel Jan Souček se potom rozhodl, že bude tuto částku vymáhat po radních, kteří hlasovali pro odvolání dozorčí komise. Matocha poukázal na to, že několik právních analýz ukazovalo, že by tuto náhradu neměli platit radní Rady České televize. Souček přesto dal pokyn jedné právní kanceláři, aby poslala těm určitým členům tehdejší Rady České televize předžalobní výzvu. Matocha řekl, že on sám předžalobní výzvu nedostal, ale že ji viděl u jiného kolegy. Bastlová se Matochy ptala i na to, že Souček označil Matochu, že ho kvůli tomuto vymáhání platby vydíral.

Radní Vlastimil Ježek navštívil internetovou televizi DVTV. V rozhovoru s Danielou Drtinovou poukázal na to, že příčinou současné situace je zvolení Jana Součka generálním ředitelem České televize přede dvěma lety. Podle jeho názoru neměl Jan Souček schopnost vést Českou televizi. V současné finální volbě nového generálního ředitele se jasně postavil za Milana Fridricha. Řekl, že v Hynku Chudárkovi nevidí onu maršálskou hůl, kterou musí mít ten, kdo chce tak velkou instituci vést. Řekl, že příští středu buď bude zvolen Milan Fridrich nebo nikdo. Uvedl také hypotetickou možnost, že by se radní, kteří ve volbě předchozího generálního ředitele hlasovali pro Jana Součka místo pro Petra Dvořáka, vzali za ruce a šli Petra Dvořáka odprosit a požádat ho, aby se znovu ujal vedení České televize. Bylo patrné, že Vlastimil Ježek nepřipouští, že finální volba generálního ředitele České televize dopadne jinak, než si přeje on. A to přesto, že uznával že je pouhou jednou sedmnáctinou Rady České televize. Autoritativní přístup Vlastimila Ježka mě nepřekvapil. Sleduji ho dlouho. V devadesátých letech byl ředitelem Českého rozhlasu. Přestože mně osobně není nijak sympatický, byl to podle mě nejlepší ředitel Českého rozhlasu od roku 1993, kdy se federální československé instituce dělily na ty národní. Na závěr rozhovoru s Marií Bastlovou řekl Vlastimil Ježek, že nejraději by si představil finální dvojici kandidátů na ředitele České televize jako souboj mezi Milanem Fridrichem a Libuší Šmuclerovou.

Radní Luboš Xaver Veselý využil k prezentaci svých názorů internetové televize XTV.cz a youtubového kanálu Xaver Live, který je s touto televizí spojen. Veselý se tématice volby generálního ředitele České televize věnoval ve třech pořadech: „Podtrženo, sečteno“ v debatě s novinářem Petrem Holcem, a také v satirickém pořadu „Wilsonova 10“ a dále ještě v pořadu „Xaver živě“ v rozhovoru s bankéřem Robertem Vláškem. Svým způsobem si posypal hlavu popelem za to, že volil Jana Součka minulým generálním ředitelem České televize. V těchto pořadech Veselý zrekapituloval dosavadní průběh volby generálního ředitele. A však ani nenaznačil kterému ze dvou finálních kandidátů by dal přednost.Vyjádřil určitou lítost nad tím, že do konečného kola se nedostala Libuše Šmuclerová. Luboš Xaver Veselý se netají tím, že návrh na jeho odvolání z Rady České televize leží v Poslanecké sněmovně už více než rok. Avšak vždycky říká, že dokud bude členem Rady České televize, bude tam pilně pracovat a hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

"Správní" a "nesprávní" radní

Jak jsem psal výše, je Rada České televize v názorech na volbu generálního ředitele České televize rozpolcena. O některých lidech v Radě České televize média dlouho diskutují, že by v radě vůbec neměli být. Prostě jsou tam ti „správní“, ale i ti „nesprávní“ lidé. Mezi ty „správné“ jistě patří Vlastimil Ježek, mezi ty „nesprávné“ patří Pavel Matocha a Luboš Veselý. Luboš Veselý patří podle mnohých lidí mezi ty, kteří by vůbec v radě neměli být. Veselý se netají svou kritikou České televize, netají se ani tím, že by koncesionářské poplatky měly být zrušeny a Česká televize by měla být placena ze státního rozpočtu. A také poukazuje na to, že by se mělo diskutovat o tom jaké jsou úkoly veřejnoprávní televize a co by zvládly soukromé televize. Já si myslím, že pokud budou koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas povinně platit prakticky všichni občané, měli by být v Radě České televize i její dlouhodobí kritici i odpůrci.

Proč nemohla do finále postoupit Libuše Šmuclerová?

V době, kdy článek píšu není jasné, jak dopadne finální volba generálního ředitele České televize 25. června 2025. Možná, že ve chvíli, kdy budete tento článek číst, už bude rozhodnuto. Každopádně to vypadá tak, že generálním ředitelem bude zvolen někdo, kdo je spojen s Českou televizí dlouhá léta. Nejenom tedy že televizi dobře zná, ale určitě je tam zapleten dlouhodobě do všelijakých osobních vztahů ať kladných nebo záporných. Je pro mě otázkou, zda je to na škodu nebo na prospěch věci. V rozhovoru s Danielou Drtinovou přiznal Vlastimil Ježek, že zpočátku byl velice proti tomu, že kdysi byl zvolen generálním ředitelem České televize Petr Dvořák, který přišel ze soukromé televize. Ježek však řekl, že později se za to mnohokrát omluvil. Připadá mi zajímavé, že „správný“ radní Vlastimil Ježek i „nesprávný“ radní Luboš Xaver Veselý se shodli na tom, že by ve finálním kole volby rádi viděli Libuši Šmuclerovou. Ta však při hlasování do finálního kola dostala jen 1 hlas ze 17 možných, přestože v počátečním vyřazovacím předkole skončila druhá hned za Hynkem Chudárkem. S dost velkým náskokem před dalšími. Proč asi? Byla to obava z toho, že by člověk, který přijde z venku prohrál v souboji s podivnými vztahy, které panují uvnitř České televize? Velice se mi líbily rozhovory Libuše Šmuclerové pro podcast „Ptám se já“, a pro DVTV a proto odkazy na ně uvádím ve zdrojích.

Zdroje:

1. Mrzena se pustil do Fridricha. Falešné hry, neúcta a podraz, kritizuje po volbě šéfa ČT

2. Schůzka radního, miliardáře a exšéfa ČT. „Žádné drama, koukali jsme na fotbal,“ tvrdí Matocha

3. Buď zvolíme šéfem ČT Fridricha, nebo nikoho. Pořád doufám, že televize je silnější než ti, co jí kopou hrob, říká Ježek

4. XTV – Podtrženo, sečteno

5. XTV – Wilsonova 10

6. Xaver živě 323

7. Šmuclerová: Kluci z vyšších pater ČT nechtějí, aby jim tam přišel někdo něco říkat

8. ČT je zkostnatělá, dělá řadu chyb a sama si ubližuje. Za vysílání ČT během roku 89 mám svědomí čisté, říká Šmuclerová

Tento článek jsem napsal pro Médium Seznam

Článek, který platforma Médium.cz schválila, ale nezviditelnila širšímu okruhu čtenářů

 

Bude se bojovat do posledního ukrajinského vojáka?

Dosavadní možná řešení rusko–ukrajinské války.

 

Poslední dobou se mi zdá, že pomoc západních států Ukrajině je nedostatečná.

Minulou neděli 13. dubna 2025 mnou otřásla tato zpráva:

Nejméně 32 mrtvých a přes osmdesát zraněných včetně deseti dětí hlásí vedení ukrajinského města Sumy, jehož centrum dnes v 10.15 místního času zasáhly dvě ruské balistické rakety. „Nepřítel zase zaútočil na civilisty,“ napsal na sociální sítě pověřený funkcí starosty Arťom Kobzar.

Napsala ji Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

Přitom přede 2 týdny letěl premiér Fiala do Paříže a na palubě letadla řekl:

Odlétám na setkání v Paříži, které se týká pomoci Ukrajině a také zabezpečení bezpečnosti Evropy do budoucna. Je zde naprostá shoda o nutnosti podpory Ukrajiny a podpory silné ukrajinské armády. To znamená dodávat jim zbraně, to znamená pomáhat i s výcvikem vojáků, to znamená také podpora obranného průmyslu, a to znamená také výměna zpravodajských informací. Na tom všem, a hlavně na té myšlence, že je potřeba silná ukrajinská armáda teď a silná ukrajinská armáda do budoucna i jako odstrašení vůči Rusku, na tom je jasná shoda. Pomáhají tedy evropské státy Ukrajině dostatečně? Proč při tolika slovech podpory není ukrajinská armáda dostatečně silná?

Podíval jsem se, co o současné situaci a pozici Ukrajiny v ukrajinsko–ruské válce soudí někteří komentátoři:

Bývalý náčelník vojenské rozvědky Andor Šándor řekl v internetové televizi XTV:

Já si myslím, že z pohledu vývoje na frontě prohrála už před nějakou dobou. Otázka je, co si definujeme jako prohru a co si definujeme jako vítězství. Pokud bychom hovořili o plánech ruské agrese tak z toho pohledu Ukrajina neprohrála, protože nedošlo k likvidaci vládního systému nedošlo k likvidaci ukrajinského národa a nedošlo k nějaké zásadní destrukci země která by znamenala, že bude totálně nefunkční. Z pohledu ovšem toho, co se děje na Donbase, tak tam evidentně prohrává a já nevidím žádnou sílu na straně Ukrajiny, ani na straně Evropy, která by toto mohla zvrátit, změnit. Jediná síla jsou Spojené státy a ty to evidentně udělat nechtějí.

To řekl Šándor v rozhovoru na nazvaném „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

Vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný řekl pro internetovou televizi DVTV už 3. března:

„Pokud Ukrajinci nenajdou cestu zpátky k narovnání vztahů s americkou administrativou, tak je to něco, co může zásadně ztížit vyjednání míru. A pokud by jim USA přestaly dodávat zbraně, tak by jim to ve střednědobém horizontu prohrát válku mohlo. To, co Zelenskyj říkal, mu ale nemůže být vyčítáno. Pro Evropu je zásadní, aby Ukrajina přežívala dál. Kupuje nám to několik let času na závod ve zbrojení s Ruskem. Potřebujeme ho odstrašit, ne aby se znovu rozhořela válka a museli jsme s ním poměřovat síly.“

Rusista a historik Marek Příhoda řekl pro Český rozhlas Plus 8. března:

„Bude snaha dosáhnout dohody i za cenu ústupku ze strany Ukrajiny, protože Ukrajina dnes spoléhá na materiální a ekonomickou pomoc ze zahraničí.

Komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko, řekl v pořadu Jak to vidí 20.března 2025:

„Východní Německo bylo plně pod kontrolou Sovětského svazu, zatímco Západní Německo vstoupilo do NATO a na jeho území byly umístěny americké zbraně. Něco podobného by se teď mohlo dít s Ukrajinou. Anektovaná území by považovala za dočasně okupovaná. S vidinou, že by se toto téma mohlo v budoucnu znovu otevřít. Jako se to stalo po 40 letech v Německu.“

Nejdůležitější mi však připadá, co řekl novinář a rodilý Ukrajinec Jefim Fištejn v Českém rozhlase 31. března:

To, co Trump momentálně podniká, je pokusem o řešení. Nic jiného. On má volbu mezi možným a nemožným. Já osobně bych chtěl, aby Ukrajinci dobyli Moskvu a sesadili Putina. Ale co je to moje zbožné přání? Jsou to jen plané řeči, je to jen odpouštění horkého vzduchu přes píšťalku na papiňáku. To je nesmysl. Způsobuje to zvuk, ale nedává to žádný efekt. Jen Trump má možnost zkusit najít řešení pro Ukrajinu plodné, dlouhodobě plodné. Anebo nabídnout válčit dál. I přestože se dál nikam momentálně neposouvá. K mému velkému vzteku. Ano chtěl bych, aby Ukrajina dobyla Moskvu. Ale vidíme, že to nejde. Co v té situaci musí udělat Trump? Najít jinou možnost, jak zachovat Ukrajinu dlouhodobě a potenciálně dlouhodobě. Na rozdíl od Ruska. Rusko je mrtvý stát. Ono ještě o tom neví, že je mrtvý stát. Ukrajina má šanci. Dvacet procent území prohrála. Kvůli kolísavosti Západu, ne kvůli nedostatečné statečnosti svých vojáků. Kvůli takovým politikům jako Merkelová, jako i současný Macron. Macron se bije v hruď, ale ve skutečnosti sledoval útrapy Ukrajiny. Merkelová dodnes říká, že by nepustila Ukrajinu ani do Evropské unie, ani do NATO. Čili ona neuznává svoji chybu. Mimochodem, kdyby Ukrajina byla v roce 2015 v NATO, možná že by si Rusko netrouflo. Takže co nabízí Trump? Trump říká: dvacet procent území je ztraceno. Ale my to neuznáme jako ruský zisk. Protože tam je důležité uznat to nebo neuznávat to nějakou dobu. Spojené státy nikdy neuznaly obsazení Pobaltí a měly historickou pravdu. Neuznáme Krym jako ruské území, ale na zbytku pomocí docela velkolepého fondu investičního společného, který můžete nazvat klidně ožebračením Ukrajiny. Ale nezapomeňte, že jsme četli v Rudém právu, když byl Marshallův plán, že je to ožebračení Evropy. Jak to dopadlo víme. Bylo velkou chybou, že jsme se nepřipojili. Bylo by velkou chybou pro Ukrajinu, kdyby se nepřipojila k té investiční nabídce pro Ukrajinu. To je šance, která nemusí být šance, která může být využita. A v tom případě by Ukrajina naskočila na zcela jiný vlak, který jede na zcela jinou stranu. Investice. A mimochodem, tak to chápou i samotní Ukrajinci. Vždyť oni dnes do celkového plánu společného majetku ohledně těch vzácných nerostů, oni tam teď dodávají: ano ale za ještě větších amerických investic. Do zbytku Ukrajiny, do těch osmdesáti procent, co jí zbyly. Co může taková Ukrajina ukázat? Ona může ukázat přednosti ve vývoji. Mimochodem i ona teď ukazuje přednosti ve vývoji. Je málo doceněné to, co Ukrajina dokázala udělat v těch letech války.

Jak to chápu já?

Všichni, které jsem citoval výše, vyjma českého premiéra Petra Fialy, uvádějí, že Ukrajina válku vyhrát nemůže. Na řešení upozorňuje pouze Jefim Fištejn. Situace může vyřešit v současné situaci pouze Donald Trump, a to dvěma způsoby: buď že bude dále podporovat Ukrajinu ve válce, to znamená bude ji poskytovat zbraně anebo jí přinutí k tomu, že se vzdá dvaceti procent svého území, které dosud obsadilo Rusko. Zároveň Trump musí donutit Rusko, aby přestalo útočit na zbylých osmdesát procent ukrajinského území.

Jak říká Fištejn, rodilý Ukrajinec, Ukrajina by vyhrála pouze v případě, že by dobyla Moskvu a sesadila Putina. Ale to je nereálné. Tak by bylo lepší, kdyby se vzdala dvaceti procent území, které dobylo Rusko a na zbylých osmdesáti procentech území by USA masivně investovaly do těžby nerostů a jejich přítomnost by ochránila Ukrajinu před dalšími ruskými útoky. Rusy obsazená území by však nemusela být mezinárodně uznána za ruské. Což Fištejn zdůvodňuje historickými paralelami. Ostatně podobnou paralelu uvádí i Radko Kubičko. Bohužel v tom, co nabízí podle českého premiéra evropské státy, je pouze stálá podpora ukrajinské armády zbraněmi a vojenským materiálem. Chápu to tak, že na Ukrajině by se bojovalo do posledního ukrajinského vojáka, protože vojáci evropských armád by se do bojů na Ukrajině nezapojili. Ale co potom, až nezbyde žádný ukrajinský voják a zbraně nebude mít kdo obsluhovat? Jak říká Jefim Fištejn: Moskvu nelze dobýt a Putina sesadit.

Zdroje:

1. Petra Procházková v Deníku N v článku nazvaném „Takový teror Rusko chce!“ Krvavá Květná neděle v Sumách má podle Zelenského vyburcovat svět k činu

2.  Petr Fiala, 27. března 2025

3. Andor Šándor v rozhovoru „Prohru Ukrajiny na frontě USA nezvrátí. Trump chce dobré vztahy s Putinem, mírová vyjednávání připomínají fotbalový zápas. Spravedlivý mír je nesmysl.“

4. Tomáš Kopečný Slovní bitva z Bílého domu by mohla Ukrajině prohrát válku. Americká vláda pohrdá slabostí Evropy

5.  Marek Příhoda: Trumpův tlak na Ukrajinu bude značný. Otázka je, jaký status budou mít okupovaná území

6. Radko Kubičko v pořadu Jak to vidí 20.března 2025

7. Jefim Fištejn: Trump ukrajinská území neztratil. Tak po něm nemůžeme chtít, aby je nastavoval 

**********

**********

Tento článek jsem napsal pro platformu Médium.cz. Platforma ho sice schválila, ale ponechala ho viditelným pouze pro ty čtenáře, kteří ho najdou  přímo na mám tamním profilu a nezařadila ho na místo, kde nadpis mohou několik minut vidět i náhodní čtenáři, tzv. "na hlavní stránku Médium.cz". Proto tam má článek jen minimální počet zobrazení. Domnívám se, že tím, že administrátor Médium.cz omezil dosah viditelnosti příspěvku je způsobeno specifickým názorem na vývoj a hlavně ukončení války na Ukrajině, který jsem v článku vyjádřil, ale i náležitě ozdrojoval. Patrně nedrží ideovou linii Seznamu.cz, jehož je platforma Médium.cz součástí.  Platforma umožňuje autorovi sledovat počet zobrazení u posledních deseti publikovaných článků.

Na tomto místě si budu zaznamenávat stav počítadla Médium.cz u tohoto článku po dnech. Bohužel počítadlo přičítá i vlastní kliknutí autora na ten článe, čímž je hodnota samozřejmě zkreslena. Ale jako přibližná informace to bude zajímavé.

Datum            počet zobrazení

16.4. 25                    22

17.4. 25                     7

18.4.25                      3

19.4.25                      1

20.4.25                      0

21.4.25                      1

22.4.25                      2

23.4.25                      2

24.4.25                      0

25.4.25                      0

26.4.25                      0

27.4.25                     0