Dnes před sto lety se narodil můj otec

 Dnes před sto lety se narodil můj otec.

Divné století.

Vlevo je svatební fotka mých rodičů spolu s mými prarodiči. Místo otcovy matky, tedy mé pravé babičky, je tam jeho teta. Otcova maminka zemřela, když ještě nebyl dospělý a její bezdětná sestra (úplně vlevo), živila otce v době jeho studií.. Vpravo je fotka mého otce asi čtyři roky před smrtí, které prožil v nemocnici.

O mém otci a našem vztahu jsem kdysi napsal několik článků na svůj blog, který jsem si psal ještě před vstupem na facebook. Někteří, kteří mě znáte dlouho, jste před mnoha lety ty články četli. Dávám sem odkaz Na článek "Z obliga", který jsem napsal už před šestnácti lety a na kterém jsou prokliky i na dalsí články.

https://tomuv-denik.blogspot.com/2011/11/z-obliga-1cast.html

Zvláštní věc! Když jsem seděl u počítače a psal tento příspěvek, doslo v rozsáhlému výpadku elektrického proudu v Praze, který ohlásila dokonce i Lucie Výborná ve svém dopoledním živém rozhovoru s hostem. Naštěstí výpadek u mě trval jen asi dvacet minut. Že by pozdrav ze záhrobí?

Vzpomínka na 1. listopad 2014

Nikdo nevíme, na koho z nás budou o příštích Dušičkách už jen vzpomínat. Před šestnácti lety měla moje matka už jen 27 dní života před sebou. Věděl jsem, že to přijde, protože byla velmi nemocná. Každý den v té době jsem se probouzel s myšlenkou, zda bude máma ve vedlejším pokoji ještě na živu anebo jestli už její utrpení skončilo. Vůbec jsem si nedovedl představit, co budu potom dělat. Na maminčině pohřbu byla i řada jejích vrstevníků - příbuzných či přátel, kteří jsou už dnes také na druhém břehu. Dnes je to týden, co zemřela moje spolužačka Iva z gymnázia na podobnou nemoc jako moje matka. V úterý bude mít pohřeb. Ve středu už nepřijde na pravidelnou měsíční schůzku spolužáků.

S lidmi, co jsou okolo mě ještě naživu, se dorozumívám stále obtížněji

Český rozhlas Dvojka

Poslouchá pan Sojka,
hraje Český rozhlas Dvojka.
Na něm Honza Čenský,
už nehoní ženský.
Zve si tam dva hosty,
je to snad už po stý.
Každej správnej maník
přepne na Rádio Blaník,  
aby špatný dojem zanik.

Tuhle letěla kolem sojka,
že neni to furt vono - ta Dvojka,
že Blaník.  Impuls,  Proglas,
to všechno jsou taky rozhlas.

(za doplnení děkuji Milanu B.)

Vzpomínka na 25. září 2013

Kde jste, kde jste,
Eriku Beste?
Vysílám na rádiu čé er ó plus,
a ta Barbora Tachecí
to je tedy kus!
Jen kdyby tolik nešišlala,
našla by lepšího emisara.
Ještě jeden dotaš mám,
š kýmpak půjdeš, Báro
dneš na flám. Dáme ši špolu šumivé víno
a budem ši špolu šeptat čo je nám milo.

Zprávy

Zprávy.
Dnes vám čtou dvě krávy.
Jedna z nich je stračena,
Babišem je nadšená.
Druhá z nich je černá,
Havlovi je věrná.

Vzpomínka na 29. září 2018

My jsme liní kundolíni.
Ženský jenom v bordelu
a pak hup do fotelu.
Vím, že krematorium se blíží,
když jí kundu líži.
A když potkám koketu na refýži,
neřeknu jí: tebe nevylíži.
Kokety  však nejsou můj styl,
z těch bych leda blil.

O místní politice

Mirek napsal

Dobrý den koukám,  jak jste aktivní člověk. Teď myslím diskuse s radními na facebooku.

Obdivuju

Na malých městech lidi mlčí a moc se nevyjadřují

Samozřejmě není to všude

Nebýt lhostejný vyžaduje investovat energii a to se lidem většinou nechce

Jinak díky Vám jsem se též dozvěděl , že Světla Magni už na Dvojce není. Rozumím tomu tak, že jí vyhodili je tak? Pro mě jedna z nejlepších moderátorek vůbec

Přeji Vám, Tomáši, hezký den.

Tomáš napsal:

Dobrý den, Mirku. Já se zase o politiku tolik nezajímal, ale zcela náhodou se loni stalo, že na starostu Prahy 3 kandidoval člověk, kterého znám osobně deset let. Nejsme ale žádní osobní přátelé. Jen mě kdysi zaujalo, že on se jako mladý člověk zajímal o věci okolo sebe a vytvořil tady spolu s několika dalšími občanskou iniciativu. Pak dospěl k názoru, že lidé mohou situaci změnit, jen když jich hodně vstoupí do politických stran. Vstoupil do TOP 09 a byl tam několik let jako řadový člen.

TOPka tady u nás vedla radnici 8 let. Ale paní, která za ní byla starostkou, byla poměrně dost neschopná. Proto jí už TOPka nenasadila do dalších voleb a k mému údivu dala jako kandidáta na starostu onoho zcela neznámého člověka, kterého já jsem znal už deset let. Tak jsem ho před volbami začal podporovat. Rozumíte, ne TOPku, ale Jiřího Ptáčka. Podporoval bych ho, I kdyby kandidoval za nějakou jinou stranu, protože je to velmi slušný člověk. A k mému podivu on se opravdu starostou stal. A já teď sleduji, jak si vede. Vede si velmi dobře. Ale to neznamená, že souhlasím se vším, co TOPka ve vedení naší čtvrti dělá. Díky přenosům schůzí po internetu se to dá sledovat docela dobře.

Co se týče paní Magni, ta dosáhla důchodového věku. Byla unavená vnitřními poměry v Českém rozhlase a rozhodla se odejít sama. Stará se teď o čerstvě narozeného vnoučka.

Taky Vám přeji hezký den, Mirku!

Mirek napsal

To s tim starostou je nádherná věc. vlastně máte štěstí Já jsem mel zase souseda cca o 4 roky staršího . Vždycky jsme si tykali . Ejhle,  stal se starostou, zvedl nos k oblakům a začal mi vykat.

A co se týče Světly, tak to jsem rád,  ze to je takto.

 Tomáš napsal:

Kupodivu Jirka Ptáček vůbec neměl zapotřebí se nějak zviditelňovat v politice. Má mnoho let firmu, která ani není na našem obvodu. Ale vždycky říkal, že spousta lidí jen kafrá, co by SE mělo dělat jinak a nikdo není ochoten jít s kůží na trh. Tak on to zkusil. Já mu držím palce, ale zároveň se bojím, aby na to nedoplatil. To víte, v politice se člověk určitě snadno do něčeho zaplete. A ani to nemusí být ze zlé vůle.

Vzpomínka na 26. září 2017

Úterý. Včera umřel Jan Tříska. Zbytečně. Všichni o tom vědí. Já žiju už devatenáct let zbytečně. A vím to jen já. Natočil jsem jen film 🎥 svého života. On byl do osmdesáti let zdravý, já jsem se narodil jako chromý. To jsou paradoxy. Jdu si vyprat kompresní punčochy. Včera večer mi napsal Jirka, abych šel do Dna pytle na pivo. Nešel jsem. Nemůžu do sebe lejt každý den pivo. Tříska prý byl abstinent. To já tedy zdaleka nejsem. Ale Šána taky nejsem.

Dva koncerty Jitky Hosprové v září 2019

     Shodou okolností jsem během jednoho týdne navštívil dva koncerty, na nichž vystoupila violistka Jitka Hosprová. Aniž bych chtěl pominout první koncert, druhý byl zvláštní tím, že paní Hosprová sestavila a odehrála celý koncert se svým manželem, italským houslistou Mauriziem Sciarrettou.  Zážitek z klasického houslového repertoáru umocňovalo prostředí kostela. sv. Vavřince v Hellichově ulici. Program byl vybrán tak, že ukázal velké možnosti obou nástrojů, houslí i violy. Zvláštní pro mne byla skladba estonského skladatele Arvo Pärta z roku 1984 na text německého romantického básníka Clemense Brentana  “Es sang for langen Jahren“ kde oba umělce doprovodila zpěvem pěvkyně Eva Gajarová, která je zároveň zakladatelkou hudebního projektu Pražské múzy. Jmenovaná skladba byla zajímavá tím, že lidský hlas nesl melodickou linku  a oba nástroje mu vytvářely jakýsi podkres, který byl notově definovaný, avšak pro mne jako hudebního laika byl zcela samostatný. Těžko se mi to popisuje, když nemám hudební vzdělání.  Zvláštní význam měla v programu skladba Bohuslava Martinů „Tři madrigaly pro housle a violu“. Tu uvedl mecenáš projektu Pražské múzy Geoff Piper, anglický hudebník žijící v Lucembursku. Podrobně pohovořil o skladateli i o tom, jaké představy v něm vyvolávají jednotlivé věty skladby. Řekl, že skladba je velmi obtížná ke hraní a proto ocenil ochotu obou umělců zhostit se jejího provedení.

   Paní Hosprovou i pana Sciarrettu jsem v uplynulých letech viděl spolu několikrát  hrát v rámci festivalu Procházky uměním v Muzeu Kampa. Ale tentokrát jsem je slyšel poprvé od chvíle, kdy se stali manželi. Nevystupují spolu často, protože každý z nich má náročný koncertní program a také vedou mistrovské kursy pro mladé umělce.

                   *****

Nyní se stručně dostávám k prvnímu koncertu, ovšem neméně zajímavému, co by do repertoáru snad i zajímavějšímu. Jednalo se totiž o koncert, na němž byly provedeny skladby, které skladatel Josef Vejvoda složil přímo pro Jitku Hosprovou a skladby byly doplněny také jazzovými skladbami Kryštofa Marka. Koncert byl v rámci festivalu Procházky uměním a odehrál se 10. září v kostele sv. Rocha na Strahově.  O tomto koncertu jsem psal již na svém facebooku, proto sem jen zkopíruji text a doplním obrázkem.

  Byl to skvělý koncert! Děkuji za nevšední hudební zážitek! I když mám rád interpretační umění paní Hosprové i paní Englichové, tentokrát bych chtěl složit velký hold a poklonu pánům Vejvodovi a Markovi, jejichž skladby jsme slyšeli. Bylo to úžasné, rozmanité, barevné, nádherné. Ve všech předchozích přeložených termínech bych o to přišel, ale tentokrát shoda všelijakých okolností přispěla k tomu, že jsem mohl být přítomen.

Přestože prostředí kostela sv. Rocha je velmi krásné, vzhledem k vysoké chrámové lodi se zvuk poněkud tříštil. Myslím, že by stálo za to celý program zopakovat v prostoru pro větší počet diváků a s menší ozvěnou. Napadají mě dvě nahrávací studia Českého rozhlasu. Buď studio S1 na Pražských Vinohradech nebo Studio A v pražském Karlíně. Já vím, že to nejsou klasické koncertní sály, ale vejde se tam poněkud více diváků a vzhledem ke svému účelu mají i vynikající akustiku. Jistě by tam šla požídit i živá nahrávka celého koncertu, kterou by mohl vydat Radioservis některým ze svých distribučních způsobů.

Změní se Facebook v celosvětovou seznamku?

   Nedávno jsem se z rozhlasu dozvěděl, že facebook vytvoří jakousi velkou internetovou seznamku. Bude sám předvybírat vhodné partnery. Člověk si bude muset založit zvláštní účet, kde se nebudou promítat údaje nebo záznamy ze základního účtu. Pochybnosti o tom, že by údaje neunikly, vyjádřil i spolupracovník Českého rozhlasu Plus Petr Koubský. Já jsem si vzpomněl na kdysi tak populární diskusní server Blabla. cz provozovaný ostravskou firmou Tanger anebo na Lidé.cz, provozovaný pražským Seznamem. Oba tyto komunikační české nástroje se nakonec přeměnily v seznamky. 

   Ostatně i na facebooku samotném vzniká řada otevřených i uzavřených skupin, které jsou seznamkové. Řekl bych, že se tam pohybuje spousta lidí, kteří mají nerealistické nároky na hledaného partnera a zároveň se tam pohybuje i spousta lidí, kteří se baví komentováním inzerátů. V přiloženém skenu je text inzerátu jakési čtyřicetileté paní. Paní výrazně dává najevo, že je to ona, která si vybírá, ale ani se nenamáhá nabídnout nějaké své přednosti. Zdůrazňuje, že jí nejste o sex. 

    Obávám se, že až se facebook začne měnit na seznamku, bude to začátek jeho konce.

Osamělost a samota 2019

Tomáš napsal:
Koukal jsem, že jsi to o tom starém pánovi smazala. To je dobře.

XX napsala:

Jo, jo. Dala jsem to tam po dnešním telefonátu s ním. Je mi smutno z toho, jak alzhemer dokáže z člověka udělat někoho jiného. Chtěla jsem se o svůj smutek podělit.

Tomáš napsal:

Facebook není podělení. Facebook je jen tam a ne zpátky. Na to já mám blog. Dal jsem ti tam něco, co jsem si napsal nedávno pod názvem Dozvuky. I když je to něco jiného než Tvé Dozvuky.

XX napsala:

Na LN je to trošku jiné. Lidi, co na něm jsou, jsou většinou lidé citliví a navíc moji přátelé. Dík, mrknu.

Dík, přečetla jsem si Dozvuky...Tome, mám to podobně. Taky se mi může stát, že mne nikdo nebude postrádat. Mám dvě děti, ale ony jsou dospělé, žijí své životy a navíc nebydlí ve stejném městě jako já. Mám někoho, kdo za mnou občas přijde, ale taky se třeba čtrnáct dnů neozve...a žije svým životem... Od svých osmnácti jsem nikdy nebyla tzv. single, přesto jsem většinu života prožila osamělá. Teď, na stará kolena, jsem osamělá se vším všudy. Ačkoliv bych být sama nemusela. Proč ti to všechno píšu...v mém okolí je tolik osamělých lidí... chodíme se sdružovat do hospod, na koncerty a stejně nakonec usíname doma každý sám. Bývala jsem kdysi šťastná. Bývala jsem ještě nedávno šťastná. Svou samotu jsem jeden čas měla i ráda. Tome, přeju ti, ať je ti lépe.

Tomáš napsal:

Mně je úplně jedno, že mně nebude nikdo postrádat. Prostě takovej je život. Ta Míša, se kterou si v tom článku dopisuju, je dcera mé sestřenice z otcovy strany. Těch příbuzných z otcovy strany mám v Praze docela dost. Neviděl jsem je devět let, od otcova pohřbu. Než umřel, rozebrali si otcův majetek. Mně to bylo celkem jedno, protože otec mě vydědil, I když jsem byl jeho jediný syn. Ale to je jiná historie. Otcovu kremaci nakonec zařizovala ta jeho bývalá milenka, o které jsem psal v komentáři. Oni pak nechtěli uložit jeho urnu do společného hrobu. Ale to taky mělo své důvody. Tadyhle ta Míša, kterou znám jen velmi povrchně, se na začátku letošního roku ozvala telefonicky, že se se mnou chce sejít. Tak jsme se sešli. Ona mi řekla, že jí její matka nechtěla vysvětlit, kam jsem se ztratil a proč se se mnou netýkají. Tak jsem jí podrobně řekl svou verzi. Pak jsme si vyměnili během dalších měsíců několik formálních mailů, aniž projevila zájem o můj další osud. Teď se mi zeptala, kdy půjdeme na kafe. Ale já opravdu nemám zájem se už s někým scházet, vyprávět mu o svých potížích a nechat si svůj život komentovat. Že potřebuji fyzickou pomoc je zcela něco jiného. Ale vím, že od příbuzných se jí nedočkám. Ani od těch z matčiny strany. Za posledních dvacet let me pomohli vždy cizí lidé. Většinou za peníze. Ale i takové je v blízkosti v současné době těžké sehnat. Každej jednou skončíme. Otázkou je jen jak. Viděl jsem, jak skončili moji rodiče. Každý jinak. Ale ani u jednoho to nebylo nic pěkného. Jenže to byl jen důsledek předchozích desítek let života. Není mi líto mně, ale není mi líto ani tebe, XX. Nehodlám nijak reagovat na tvou reakci na můj článek na blogu. Každý si musíme vypít svůj život až do konce.

XX napsala:

Jasně.

Konec chatu

Dozvuky

*****

Ahoj Tomáši,

Dlouho jsi se neozval, tak mám starost, jak se Ti daří? Jak jsi zvládl léto a uzavřenou Vinohradskou? Já vím, že jsi ze začátku psal, že to není tak hrozné, neboť ji uzavírají po částech. Přiznám se, že vůbec nevím, jak to vypadá, protože jsem tím směrem celé léto nezavítala. Tak trochu jsem byla v jednom letu…a ani jsem si to léto moc neužila. Dvakrát jsem po týdnu hlídala mrňousky (jsou sice moc hodní, ale ještě taky moc mrňaví (4,5) a mě je skoro pořád mizerně, tak to bylo dost náročné.  Před létem jsem začala chodit k léčiteli, je to Jaroslav Doubrava (chodila k němu i Pilarová a Zagorová), no znáš to, víra Tvá Tě uzdraví, tak nevím, nevím, ale zkouším všechno možný. Je to otrava, ale Tobě to asi nemusím povídat…..☹.

Tak kdy zajdeme na ten čaj? Nebo možná, když bude i hezky, tak na zmrzlinu?

  

Dej o sobě vědět.  

Pa

 M.

**********    

Ahoj Míšo,

děkuji Ti za zprávu.
Rozkopanou Vinohradskou jsem zvládl poměrně dobře. Dělali to po částech a kupodivu po celou dobu opravy kolejiště byla ulice pro auta jednosměrně průjezdná a byl dostatek přechodových lávek. Jinak nemám žádné veselé historky. Byl jsem ma rozhraní července a srpna dvakrát na pohřbu.  Jeden spolužák, se kterým jsem chodil na základní školu a na gymnázium, nešťastnou náhodou spadl doma ze schodů a zabil se. Byl sám doma. Na rozdíl ode mne byl úplně zdráv. Jeho maminka mě na devítiletce učila češtinu.  Přežila ho a byla na tom pohřbu.   Možná dopadnu podobně, i když schody doma nemám. Až se několik měsíců nebudu nikomu ozývat, tak mě třeba najdou doma. Na rozdíl od toho spolužáka nejsem neustále mezi lidmi a tak mě nikdo nebude hledat  hned druhý den..

Jinak jsem neměl důvod, proč bych Ti psal.  Píšu na facebook. Koho to zajímá, tak si mě tam najde.  Koho to nezajímá nebo facebook nepoužívá, tak má smůlu a já také. Celé léto jsem trávil každý pátek odpoledne ve vinotéce Naturel v Lípové ulici (viz foto, kde jsem s panem vinárníkem). Na facebook jsem to napsal, kdo chtěl, mohl si tam přijít se mnou popovídat. Ale moc lidí nechtělo. V Ergonu mi konečně udělali samoplátecké boty za 16 tisíc. Příští týden mi zubařka nasadí nový můstek také za 16 tisíc.  Bolí mi nohy, špatně vidím a všechno mi jde pomalu.

Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se, kdy. Ale nevím, co si budeme povídat, když už jsme si všechno napsali.

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

***********    

Ahoj Tomáši,

Děkuji Ti za odpověď. Tvého spolužáka je mi líto, bohužel takový je život a i v mém okolí se vyskytují podobná neštěstí.

 Tak až budeš mít o čem si povídat, jsem tady.

 Měj se do té doby co nejlépe.

 Pa

 Míša

**********  

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800 Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

*******

Ahoj Tomáši, 

No, právě, možná, že není úplně pozdě zjistit, že přece jen malý kousek z té mizerné familie tady vedle Tebe ještě je a není jí úplně lhostejné, jak se Ti vede ……(na rozdíl od ostatních členů). Ale vím, že jsi zvyklý být sám a spoléhat se jen sám na sebe, jen jsem si myslela, že bychom se mohli víc poznat, nejsem tvrďák, a lidi mi nejsou ukradený, tím víc jde-li o rodinu, ať už je jakkoliv rozhádáná…….je pravda, že je to trochu na mou bolavou hlavu těžký (a bohužel i v případě, že jsou na mě ostatní tvrdý) …..protože v tom většinou lítám jako nudle v bandě, ale už jsem taková…….Já prostě nejsem z rodiny Š, a nemám nic ani z rodiny N.….promiň nic proti Tobě….táta z mámou říkají, že jsem po bábě R. ……(mimochodem taky prý nic moc ☹) tak nevím…..

Takže, ano chci se sejít. Měla jsem 50, takže je čas jít zase na čaj! Můžeme probrat po kom vlastně jsem 😊…takzvaně poplkat a zapomenout na tělesné bolesti….

Pa

M.

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš
**********

Ahoj Tomáši,

Teď mi na tři týdny začíná audit a kolotoč kolem budgetů, to budu v práci dost dlouho a pak jedu na konci listopadu služebně na týden na Slovensko, tak jak se vrátím zavolám a domluvíme se. Snad to před vánoci ještě stihneme dojít si na ten čaj.

M.

Veřejné setkání koalice TOP 09 Praha 3 a Starostové a nezávislí Praha 3 s občany

  Setkání proběhlo v multifunkční kavárně Pracovna ve Vlkově ulici nedaleko Sladkovského náměstí. Byla to veřejná schůze s občany. Setkání bylo nazvané "Setkání koalice TOP Stan Praha 3 s občany". Na radnici Prahy 3 je v současné době koalice TOP 09 +Stan +Piráti +Zelení. Taková koalice by se měla sejít s občany.

   Piráti měli v té době pravidelnou schůzi poblíž, ale na jiném místě. Naštěstí Piráti I Zelení mívají aspoň některé pravidelně schůze přístupné veřejnosti, tak nemusí dělat speciální setkání s občany.

   Byl jsem včera alespoň částečně na obou schůzích. Bohužel musím konstatovat, že zájem veřejnosti je téměř nulový.Kromě členů jednotlivých stran jsme byli na setkání „koalice TOP Stan Praha 3“ jenom čtyři běžní občané, na veřejné schůzi Pirátů jsem byl jako řadový občan sám. Nemá smysl psát, o čem se tam mluvilo. Kdo chtěl, mohl přijít, pokud se to dozvěděl z událostí na facebooku. Možná, že propagace mohla být jiná, i mimo sociální sítě, ale nevím jaká. Spousta starších lidí jistě sociální internetové sítě nesleduje a nějaké výlepové akce informačních plakátů v dnešní době přehlceností různými informacemi mi připadají málo efektivní. Na sociálních sítích lidé včera řešili volbu slovenské prezidentky a návštěvu českého prezidenta na Matějské pouti. Jejich bezprostřední okolí je nezajímá. Vím to i ze svého nejbližšího okolí. Lidé v domě, kde bydlím se nezajímají ani o problémy vlastního domu. Všichni jsou zblblí internetovou neosobní komunikací.

   Přesto si myslím, že by radniční politické strany neměly rezignovat na současný malý zájem veřejnosti a na tato setkání nerezignovat.  Právě na těchto setkáním by bylo možno předjednat témata, která se pak dostávají  do interpelací občanů při zasedání zastupitelstva a kde na vzájemnou diskusi není dostatek času.

Pozdrav a poděkování Janu Kovaříkovi z Českého rozhlasu

Dobré ráno, pane Kovaříku!

   Rád poslouchám vaše ranní vysílání od prvního dne, kdy začalo, to jest tuším od 1. listopadu 2015. Byla to skutečně výrazná změna, kdy zmizely nesehrané dvojice, které zavedl a neustále obměňoval Jaromír Ostrý a  jste přišel Vy s týmem svých spolupracovníků. Fascinovalo mě, že Vaše ráno si nemuselo nijak "sedat", jako jiné experimentální pořady šéfredaktorů Ostrého a Dittricha, ale bylo dokonalé od prvního dne. Vzpomínám i Vaší první spolupracovnici Lucii Husárovou. Pátral jsem, kam se ztratila, ale později jsem se dozvěděl, že odešla do regionálního studia České Budějovice k panu Duspivovi. 

   Ze změn, které ohlásil už na říjnové schůzi Rady ČRo současný  pověřený šéfredaktor Ondřej Nováček jsem pochopil, že ke změně má dojít i v Dobrém ránu s Dvojkou  a že se má model vrátit k onomu štěbetání "ona a on", které kdysi zavedl Jaromír Ostrý.  Po facebooku kolují zvěsti, že Vaše angažmá v ranním pořadu skončí. Když si vzpomenu na štěbetání Ostrého dvojic, jsem docela rád.

   Po zkušenostech, které mám z poslechu stanic Český rozhlas Dvojka / Praha mi není jasné, kdy k Nováčkově převratné změně dojde. Proto bych Vám chtěl už nyní poděkovat za ty tři roky, kdy jsem každé všední ráno věděl, že když si zapnu Český rozhlas Dvojka, bude tam to, co od ranního vysílání očekávám.

Doufám však, že se Vás Český rozhlas nevzdá a Vaší profesionality využije jinde.  Dokud v ranním vysílání budete, budu Vás samozřejmě poslouchat. Musím však přiznat, že jsem si poslední dobou zkusil ráno několik jiných stanic, abych věděl, kam po Vašem případném odchodu z ranního vysílání přeladit. Zatím vedou soukromé rádio Signál, Český rozhlas Rádio Wave a Český rozhlas Brno (který v Praze chytnu na svém DAB+ přijímači).

S přáním všeho nejlepšího

Tomáš Němec

25.1. 2019 

Aktivistická činnost spolupracovníka Českého rozhlasu Jakuba Orta

   Před několika dny mě zaujalo, že za tzv. Centrum Klinika  při jeho vyklízení v Praze 3  mluvil pan Jakub Ort. O něm jsem se dočetl, že je moderátorem a autorem stanice pro mladé Český rozhlas Rádio Wave.  Domníval jsem se, že redaktoři Českého rozhlasu se nemohou podobným způsobem projevovat a proto jsem se zeptal přes ombudsmana Českého rozhlasu na názor vedení Českého rozhlasu.

■     ■

Vážený pan

PhDr. Milan Pokorný

ombudsman Českého rozhlasu

                                                           10. ledna 2019

Vážený pane ombudsmane,

dřív než vyslovím svůj dotaz, sděluji Vám, že souhlasím s tím, abyste v případné odpovědi na Vaší internetové stránce uvedl mé plné jméno a příjmení.

A nyní dotaz:
Vadí nebo nevadí vedení Českého rozhlasu aktivistická činnost redaktora Radia Wave Jakuba Orta , který byl mluvčím tzv. Kliniky při vyklízení objektu  dne 10. 1. 2019 na pražském Žižkově a také za Kliniku mluvil o dva dny dříve při tiskové konferenci?

odkazy : 1. tisková konference Kliniky dne 8. ledna 2019 - https://www.facebook.com/klinika451/videos/1005486209661490/?__xts__[0]=68.ARAIZBFqgZWCf-yMF54O0GT5blPF5hWqxs3ph_lv2NGezOOwrm17JV5HEkbIMcu94gFOZc7GBXuHsrKT_pLdNqTtF9aiLh4CGZOECaR-nws3ijVeNmV1_DdSMp8GTZsznx7k1ErcSL_XxEw9yqrzeesQ0tnWggDQ5dWxj4dEhYK-s14mdKq3Cnz3qQFZZxcOAOeSi2EZSdQmBk_ZW8AwUnyYbUvoaPlam80f55m_bkCOhTlD86lfFZeMfmOWbGYtGHj1vD03XuvMG40m3wA1RQnK-45oT3s274DzOOWJSuSTB4XBD2W9aGO4Vx2ttAl4USDkDvsudoJTRBYH_nwmfm8FYl7egox4PEI&__tn__=-R 

         2. rozhovor Jakuba Orta pro DVTV dne 10. 1 2019 - https://video.aktualne.cz/dvtv/exekutor-dnes-vyklidi-kliniku-budeme-klast-pasivni-odpor-rik/r~947c9c8e14b511e98b38ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR3aKCc9weAwFzeqNXckjOGArO6SFNQvi7C8rv2Xr_o4RkW9wxkDVOhbuNc 

     3. stránka Jakuba Orta na webu Českého rozhlasu Radio Wave https://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814?fbclid=IwAR1GkGj64R5FVVvsC9TjWbKfpjZnhRMK1iiAxCvtyGmC5h28frrmHd-066M

   Zajímalo by mě, zda Jakub Ort se zabývá činností v Klinice výhradně mimo pracovní dobu  a zda podobným způsobem mohou redaktoři Českého rozhlasu mluvit za různé občanské aktivity či politické skupiny.

Předem děkuji za odpověď. 

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                 11. 1. 2019

Vážený pane Němče,

ověřil jsem, že Jakub Ort není zaměstnancem Českého rozhlasu. Patří mezi externí spolupracovníky Radia Wave. Na své osobní názory má právo, v práci pro Český rozhlas je povinen řídit se Kodexem ČRo a platnými zákony.

Váš dopis jsem předal šéfredaktorce Radia Wave.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

     ■     ■

                                             11. 1. 2019

Vážený pane ombudsmane,

děkuji Vám za rychlou odpověď.  V souvislosti s Vaším zjištěním bych měl podnět pro vedení Českého rozhlasu. Myslím, že by bylo správné, aby  u spolupracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu a promlouvají  v jeho vysílání k posluchačům, byla na jejich stránce na webu Českého rozhlasu uvedena poznámka "Není zaměstnancem Českého rozhlasu". Protože bez té informace je sekce Lidé na webu Českého rozhlasu dost matoucí - odkaz https://www.rozhlas.cz/lide/portal/

V přehledu Lidé stanice Radia Wave https://wave.rozhlas.cz/lide
je Jakub Ort uveden v části "Autoři rubrik a pořadů". . Ale z jeho osobní stránky https://wave.rozhlas.cz/jakub-ort-5000358 nikterak nevyplývá, že je pouhým spolupracovníkem a nikoli zaměstnancem Českého rozhlasu. Vyplývá z ní, že je moderátorem Rádia Wave. Takhle to je jistě i u řady dalších lidí na všech stanicích. Považuji za nesprávné, že tato skutečnost u osobních profilů na webu Českého rozhlasu není uvedena a Český rozhlas se jako v tomto případě může zaštiťovat tím, že dotyčný člověk není zaměstnancem Českého rozhlasu.

Vážený pane ombudsmane, v případě, že uveřejníte odpověď na své stránce na webu Českého rozhlasu, souhlasím s tím, abyste uvedl moje plné jméno a příjmení.

Děkuji Vám a přeji hezký den!

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                    16. 1. 2019

Dobré odpoledne,

děkuji Vám za podněty. Seznámil jsem s nimi šéfredaktorku Radia Wave Ivu Jonášovou a doporučil jsem jí, aby se jimi vážně zabývala. Sdělila mi, že pro ně má pochopení a že je probere s programovým ředitelem Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

■     ■

Jsem tedy zvědav, jak se k tomu postaví programový ředitel Českého rozhlasu pan Ondřej Nováček

OSOBNOST PLUS

V posledních dvou týdnech jsem si ve vysílání stanice Český rozhlas Plus všiml změny. Pořad Osobnost Plus se přestal vysílat pouze o víkendu a naopak se vysílá pouze ve všední den. Jeho stopáž se však zkrátila z hodiny jen na necelou půlhodinu (odečteme-li zprávy). Několikrát jsem si všiml, že rozhovor dělá kromě Barbory Tachecí také Lucie Vopálenská. To mě zvlášť potěšilo, protože v uplynulých letech jsem právě tento pořad poslouchal jen zřídka. Nemám totiž rád ironický projev paní Tachecí ani její řečovou vadu. Její pořady jsem poslouchal občas výhradně kvůli konkrétním hostům, se kterými dělala rozhovor a kteří mě zajímali víc než jiní. Pokud bych však měl na výběr, poslouchal bych jen díly moderované paní Vopálenskou.

   Tento týden jsem objevil v záznamu rozhovor Lucie Vopálenské se spisovatelem Michalem Vieweghem. Vzpomněl jsem si, že přede dvěma lety vedla rozhovor s tímto spisovatelem i paní Tachecí. Poslechl jsem si tyto rozhovory ze záznamu hned po sobě. Musím uznat, že paní Tachecí se snažila být méně ironická než bývá jejím zvykem. Nevýhoda jejího rozhovoru byla také v tom, že její rozhovor byl hodinový. Myslím, že dělat hodinové rozhovory, které nejsou prokládány hudbou jako třeba na Radiožurnálu je jistě obtížnější než udělat rozhovor půlhodinový. Hrozí nebezpečí, že ke konci se témata vyčerpají. Přesto pro mě bylo zajímavé srovnat výkon obou moderátorek v samostatném rozhovoru s jedním hostem. U Barbory Tachecí přes veškerou snahu o srdečnost občas probleskovala její vrozená ironie a neschopnost pozorně poslouchat, co host říká, absence empatie a nedostatečné vnímání odpovědí hosta a citlivé usměrnění dotazů podle odpovědí tázaného. Hlas Lucie Vopálenské působí laskavým neútočným dojmem a dokáže logicky navázat na odpověď hosta. Umí i ve vhodném okamžiku otevřít citlivé téma, aniž by, jak se lidově říká, tlačila na pilu. Host pak odpoví celkem přirozeně a občas přidá něco, co by neřekl, kdyby z něj moderátorka úporně odpověď dolovala. Dal-li však host zřetelně najevo, že rozebírat téma příliš do hloubky není ochoten, dokáže přehodit téma tak, aby nenastalo nepříjemné dusno. Ostatně nejedná se o politický, ale společenský rozhovor. Pevně věřím, že paní Vopálenská nebude z pořadu Osobnost Plus po krátké době odvolána. Myslím, že vždy dokáže vtisknout těmto rozhovorům poutavou atmosféru.

Chcete-li, porovnejte oba rozhovory se spisovatelem Michalem Vieweghem v pořadu Osobnost Plus

***

Osobnost Plus (16. 10. 2018, stopáž 25 minut))

moderátorka Lucie Vopálenská

https://plus.rozhlas.cz/kolem-nasili-na-zenach-se-strhava-hysterie-rika-michal-viewegh-7643077?player=on#player

***

Osobnost Plus (06.07.2016, stopáž 49 minut)

moderátorka Barbora Tachecí

https://prehravac.rozhlas.cz/audio/3663172

***

JAROMÍR SOUKUP LIVE

V souvislosti s volbami jsem přestal po určitou dobu sledovat mediální výkřiky, které mě baví. Jedním z nich je vývoj televize Barrandov a její velký všeuměl Jaromír Soukup. Fascinuje mně stále se zvyšující počet hodinových pořadů, ve kterých vystupuje pan ředitel osobně a které mají v názvu jeho jméno. Například: Aréna JS, Instinkty JS, Kauzy JS a podobně. Dnes jsem přišel na to, že pan Soukup zavedl nový pořad, který tyto názvy koncentruje a není již třeba vymýšlet další zbytečná slova do názvu. Nový, jen měsíc starý pořad se jmenuje JAROMÍR SOUKUP LIVE !!! Vystihuje vše důležité.

Co si myslím o vysílání „porna“ na stanici Český rozhlas Vltava

Záležitost je popsána v článku Martina Fandrycha v odkazu https://nazory.aktualne.cz/komentare/porno-na-vltave-stanice-cro-celi-utoku-kvuli-penisu/r~9cfa18b890b811e88b6b0cc47ab5f122/

Všichni kritizují po straně, v hospodě nebo v moderní době na sociálních sítích, ale otevřeně neprojeví názor tam, kde by měli. Poslechl jsem si celý ten kritizovaný dvouhodinový pořad.   Šéfredaktor  pan Fischer ho dal po svém rozhovoru v DVTV na web Vltavy. Za porno ho rozhodně nepovažuji, ale také si nemyslím, že měl být vysílán v sobotu v 9 hodin dopoledne. Pan Fischer má v jednom pravdu. Při jeho premiéře si nikdo nestěžoval. Bohužel ani upozornění, kterým věc zpopularizoval pan Kňourek, nebyla správná. Nejednalo se o oficiální stížnost, která by prošla agendou Rady Českého rozhlasu, ale jak řekl pan Kňourek, že "jedna známá mu poslala odkaz". Podobnou stížnost vyřešila Rada Českého rozhlasu o měsíc dřív svými obvyklými bláboly o "měnícím se životním stylu včetně jazyka" - viz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/nazor-posluchacky-tykajici-se-eventualni-nevhodnosti-odvysilani-rozhlasove-hry-v-dennim-case-cerven-2018--1801357 . Ovšem v tom případě nebyla posluchačka známá pana Kňourka jako ta, která si stěžovala na pořad "Ahoj! aneb Na počátku byla voda!" - audiozáznam celých dvou hodin je v odkazu https://vltava.rozhlas.cz/ahoj-aneb-na-pocatku-byla-voda-5922407

Smutné je, že zaměstnanci Českého rozhlasu mají sice z Rady Českého rozhlasu srandu, pokud se vyskytne nějaká mediální bublina přes jiné médium, ale sami práci Rady Českého rozhlasu nesledují, i když zápisy ze schůzí, audiozáznamy veřejných schůzí, výsledky Radou zadávaných analýz a další dokumenty jsou volně k doispozici na webu Českého rozhlasu - http://www.rozhlas.cz/rada/portal

Nepřetvařujme se!

Gabriela napsala:
Tak jo, zase jsem tu dlouho nebyla. Proč si tedy zakládám fashion  stránku, když sem pak nic nedávám?
Prostě jen tak, pro svou zábavu. A protože jsem měla vždycky "velké oči", že všechno zvládnu. Nezvládnu.
Na stranu druhou: ono se těžko dává oblečení na fashion stránku, když vám přibude 5 kilo a až 17 centimetrů v pase.
Ne, nejsem těhotná. Dostala jsem to.
MENSTRUACE: téma, o kterém se nahlas nemluví. A už vůbec ne na Facebooku. Alespoň mi to říká okolí. Ale vážně se o něm mluvit nemá? 

Nejsem žádná feministka, ani bio žena, která odmítá nosit vložky a "přiznává svou ženskost". Jsem obyčejná konzervativní holka, která je z toho ženství občas nešťastná. A rozhodla jsem se o tom mluvit, jak před mým blízkým okolím, tak veřejně, protože mě to zatraceně ovlivňuje a moje okolí tedy též. Vás by copak bavilo si dlouhé roky vymýšlet lži a výmluvy, proč se chováte, jak se chováte, nebo vypadáte, jak vypadáte? 

Mám prý od mala nějak špatně posazenou dělohu a od 15 let bolestivou menstruaci. Jako spousta holek v okolí (a čím dál víc, jak zjišťuji). Můžu brát antikoncepci a změnit to, ale protože antikoncepce naprosto potlačovala moje emoce a chuť na sex, rozhodla jsem se ji vysadit. Od té doby trpím. Jednou do měsíce asi 10 dní a často ještě týden před tím. 

Tomáš napsal:

Každej máme něco, Gábinko. A kupodivu ti, či nemají nic, si ten život zdevastují sami. Někdo začne chlastat, jiný jede do Himálají a tam zmrzne. Všichni se s tím perou sami, protože když o tom mluví, jejich okolí jim dá najevo, aby nevfňukali, že jiní jsou na tom hůř. A tak se všichni skryjeme za masku a říkáme : jsem v pohodě

Gabriela napsala:

o máme a každej si s tím poradí, jak dokáže. Ale přetvařovat se odmítám a poslouchat nadávky, že o tom nemůžu mluvit, taky. Když jsem zelená, naštvaná, protivná, unavená a mám obří kruhy pod očima, chci prostě moct říct: "nic mi není, dostala jsem to". A nemuset snášet koulení očima desítek lidí okolo. Takže já pro dnešek, a snad i do budoucna, bez masky, Tome.   Nepotřebuju litovat, vím, že ostatní jsou na tom hůř. Jen potřebuju občas pochopit.

Tomáš napsal:

Ale to je správné, Gábinko. Já jsem se také naučil po dlouhé době nepřetvařovat. Ale trvalo mi to asi až do padesáti let. Rodiče mě vychovávali k tomu, že se musím víc snažit, abych se vyrovnal zdravým lidem, když jsem se narodil s dětskou mozkovou obrnou. A tak jsem se snažil, ale ono to stejně nešlo. Když máš spastickou polovinu těla, těžko uděláš pílí, aby to ostatní neviděli. Teprve po smrti rodičů, kteří mě oba deptali, I když každý jiným způsobem, začal jsem žít tak, jak mi život umožňuje, i když je to jinak, než jsem si představoval před padesáti lety. Přestal jsem usilovat, aby mě lidi chápali. Smířil jsem se s tím, že v tomto životě už nebudu mít žádné přátele. Za přátele samozřejmě nepovažuji lidi, se kterými se setkávám, jen když přijdu někam do hospody. Prostě tak to je. Můj život už dvacet let nemá žádný smysl. Je jedno, jestli umřu zítra nebo za dvacet let. V mém životě chybí prvních dvacet let a na tom je postaven ten zbytek.

Gabriela napsala:

To, co prožijeme v dětství, nás ovlivňuje nejvíc. Je to svatá pravda a dřív nebo později to vždycky vykoukne. Znám to. A pozoruju to u všech lidí ve svém okolí.

Tomáš napsal:
No vidíš, Gábinko. A je nám to oběma houby platné, že jsme to tady napsali. Fejsbúk je jen taková velká zpovědnice, která by se taky mohla jmenovat: jako když hrách na zeď házíš. Teď ještě schézí, aby nám tady někdo začal udílet nevyžádané rady.

Stokrát nic, co umořilo osla

   Je to takové to stokrát nic, co umořilo osla. A to se vlastně starám jen o sebe, když si vezmu, že ty se staráš o dvě nebo tři děti a ještě o manžela, vůbec to nechápu. Nechápu spoustu jiných věcí. Jak to, že může Š. každý večer chlastat v nějaké hospodě a přitom chodit do práce a tam něco dělat, jak dokáže J. chodit každý den do hospody, přitom vařit pro celou rodinu a starat se o vnoučata, někdo má děti, někdo má zvířata všichni někam chodí, jen já už se dvacet let peru s různými chorobami, které sice nejsou na rychlé umření, ale na bezproblémový život taky ne. Čím jsem starší, tím ten den utíká rychleji, dvacet let jsem většinu dní totálně unavený, kdyby to šlo, furt bych spal, jenže pořád musím zařizovat spoustu věcí. Dřív, když nebyly počítače, mobily, když jsem neměl jizvy na sítnici, když mi neotékaly nohy, když jsem neměl alergické záchvaty, když jsem neměl náhlé průjmy, když předpokládaná smrt byla ještě několik desítek let daleko, když jsem nebyl odkázán na ručně vyráběné ortopedické boty, když jsem si ráno za deset minut dokázal sbalit batoh a odjíždět v šest hodin deset minut z hlavního nádraží do zaměstnání, když jsem dokázal jít od nás z Vinohrad pěšky až na Hrad, a takovéhle když bych mohl kupit, když...... tak vše bylo jednodušší. Spousta lidí vede kontinuální život od narození do smrti a já jsem tolikrát s něčím začínal. Jediné, co mě nepotkalo a za co jsem dnes vděčen bylo několik rozvodů a manželek. Můj otec měl tři manželky a bezpočet milenek k nim a stejně nakonec umřel po čtyřletém pobytu v nemocnici v osamění jako ležák. Moje matka, která s ním byla osmnáct let a před svatbou ještě sedm, ho bezmezně milovala, ačkoli věděla že je to hajzl a pořád doufala, že se rozvede s dalšíma manželkami a opustí souběžné milenky a vrátí se k ní. Umřela sice v bolestech taé po dlouhé nemoci, ale více méně doma. Byla naprosto nepraktická, i když měla státnice ze čtyř jazyků Stále dokolečka četla světové romány originále, zvláště Ságu rodu Forsythů. Já spím dnes na posteli, na které ona dožila. Tu postel jsem si koupil před více než třiceti lety na doplňkovou půjčku. Když moje matka umírala, tak se její gauč, který měla ještě po svých rodičích pod ní téměř rozpadl a tak jsem jí dal na tehdy novější mou postel. Už je taky stará, rozvrzaná, protože jsem na ní po mámině smrti vošukal několik děvčat z radosti, že jsem si konečně mohl domů přivést nějakou ženskou. Už si domů nikoho nevodím, protože mi nebaví uklízet. Každý popis je zavádějící. Vede náhodného čtenáře k radám, co bych měl či neměl dělat. Jenže já nejsem schopen žít tak jak si myslí jiní, že bych měl žít. Žiju jak to jde a jak umím. A čím dál tím víc mě přepadá pocit vlastní neschopnosti. Psal jsem tak, jak šly myšlenky a už se mi to po sobě nechce číst. Třeba tady kousek co bydlím, jsem měl jedny známé, je jim okolo čtyřiceti. Poznal jsem je ještě než se vzali. Dnes už mají tři děti okolo deseti let. Když byly ty děti menší, soudili, že nemám nic na práci a chtěli, abych jim ty děti hlídal jako takový hodný strejda. To jsem odmítl, protože mi dělá potíže zajistit sám sebe. No, tak přátelství ochladlo. Jsme sice spolu stále na facebooku a občas je potkáme na ulici, ale jako bychom nebyli. Ta paní byla moje fyzioterapeutka a cvičila se mnou Vojtovu metodu ještě před tím, než měla ty děti. Její manžel hraje na basu v různých kapelách a v symfoňáku. Taky nemají život jednoduchý, já vím. Ale nevyhověl jsem jejich představám. Tak to chodí celý život.

   Každý si musíme vypít svůj kalich hořkosti až do dna,. Moje světlejší životní fáze už byly,  Na palubě se ještě tančí a do podpalubí už se valí voda.