Jan Kovařík – měsíc záruky profesionality ranního vysílání na ČRo Dvojka

 Jak různě vnímám profesionalitu ranního vysílání stanice Český rozhlas Dvojka.

Většinou poslouchám každé všední ráno soukromé rádio Evropa 2

Každé všední ráno poslouchám obvykle soukromé rádio Evropa 2. Vysílá tam Leoš Mareš, jehož sláva dotýká se hvězd. I když já přesně nevím za co. Jeho vysílání je nenáročné, často impulzivní a nepotřebuje žádnou hlubší přípravu. Zdá se, že někdy ani neví, co řekne v příštím vstupu po písničce, ale někdy patrně neví, co řekne v příští větě. Jeho vysílání nemá žádný řád, a přesto přitahuje spoustu posluchačů. Někdy má ve vysílání hosty, někdy celé vysílání zvládne sám se svou kolegyní Katkou Říhovou. Vysílá každé všední ráno od 6 do 9 hodin. Když se mu zdá některý vstup po 6 hodině zvláště povedený, klidně ho bez upozornění zopakuje později.

Proč neposlouchám ráno Český rozhlas Dvojka

Soukromé stanice jsem se naučil poslouchat až před několika lety. Dlouhá léta jsem poslouchal stanici Český rozhlas Praha, která se nyní jmenuje Český rozhlas Dvojka. Tam mělo ranní vysílání určitá pravidla. Avšak od roku 2019 tam stále vystupuje tým Dalibora Gondíka ve složení: Dalibor Gondík – Regina Květoňová – Jakub Kaloč. Herec Dalibor Gondík začal s rozhlasovým vysíláním v devadesátých letech právě na Evropě 2 ještě před Leošem Marešem. Bohužel návyky z vysílání, které se naučil v soukromém rádiu přenesl i do veřejnoprávní stanice. Ranní vysílání na stanici Český rozhlas Dvojka vypadá tak, že tři protagonisté si něco vyprávějí, mluví přes sebe a často se smějí, takže jim není rozumět.

V červenci budu ráno poslouchat ČRo Dvojka, protože Gondíka zastoupí Kovařík

Poslední červnový den oznámil Dalibor Gondík na konci vysílání, že jeho skupina bude mít celý červenec dovolenou a ve vysílání je zastoupí rozhlasový profesionál Jan Kovařík. Jan Kovařík pracuje v Českém rozhlase už od počátku 90. let. Protože to je opravdový profesionál, zvládne různé typy vysílání. Od živého moderování až po předčítání předem napsaných textů. Za ta léta se naučil, jak vysílání připravit, aby to nebylo zábavné jen pro něj, ale aby z toho měli také něco posluchači.

Čím se liší vysílání Jana Kovaříka od vysílání Leoše Mareše a Dalibora Gondíka

Po celé léto má Leoš Mareš na Evropě 2 dovolenou a zastupují ho jiní moderátoři. Jak několikrát Leoš Mareš vysvětlil, on má ve smlouvě, aby měl za 3 hodiny které vysílá celkem 30 vstupů. Ostatní moderátoři mají jenom tři vstupy za hodinu. To znamená, že z vysílání se stává pouze proud hudby, kterou občas vystřídá reklamní blok a moderátor mezitím plácne něco, co ho zrovna napadne.

Když jsem se dověděl, že na stanici Český rozhlas Dvojka bude vysílat Jan Kovařík, měl jsem radost, že zase jednou uslyším v ranním vysílání opravdového profesionála. Ranní vysílání Jana Kovaříka jsem už před časem také zažil. V podstatě vysílá sám, i když občas do jednotlivých vstupů si zve spolupracovníky. Ale je to opravdu jiný styl než který praktikuje Gondíkova skupina. Kovařík má všechno předem pečlivě připravené. Většinu věcí neloví momentálně v paměti a má je před sebou napsané. Číst umí přirozeně, takže většina lidí, která se zrovna nedívá na studiové kamery, vůbec nepozná, že Kovařík nemluví spatra. V tom se liší od Leoše Mareše, ale také od Gondíka, kteří často neumějí přečíst text na první dobrou. A hlavně s nikým si neskáče do řeči.

Svůj letošní prázdninový měsíc ranního vysílání na Českém rozhlase Dvojka koncipoval Kovařík tak, že si přibral spolupracovníky ze skupiny elévů, která v Českém rozhlase vychovává mladé lidi pro rozhlasovou práci. Mnozí z nich se později rozhlasové práci nebudou věnovat, ale naučí se dobré mluvě a profesionálnímu vyjadřování. Kovaříkovou hlavní spolupracovnicí tento měsíc je Tereza Hasserová, která také prošla elévským programem Českého rozhlasu a nyní je redaktorkou publicistiky stanice Dvojka. Aktuální účastníci elévského programu mají v ranním vysílání třeba jen jeden vstup. Text mají buď úplně nebo z větší části také napsaný. Jednu kopii dají Kovaříkovi. Ten text sleduje a na určitých místech dá doplňující dotaz, čímž přeruší přednášený monolog a rozhovor vypadá velmi přirozeně. Jan Kovařík pracuje s texty vytištěnými na papíře. I když by samozřejmě mohl pracovat s textem z obrazovky, protože má před sebou dva monitory. Ale ví že na papíře mu text nikam neuteče.

Dávné stížnosti na způsob vysílání Dalibora Gondíka Radě Českého rozhlasu neuspěly

Při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že Dalibor Gondík vysílal v ranním vysílání stanice Dvojka už v roce 2015. Tehdy tam přinesl hodně z divadelních způsobů a z manýrů soukromého rádia. Tehdejší generální ředitel rozhlasu Peter Duhan se svým nejbližším spolupracovníkem René Zavoralem převraceli tehdy vysílání celého Českého rozhlasu vzhůru nohama a dělali různé experimenty. Takže se stalo, že do živého vysílání nečekaně přišla skupina herců popřát Daliboru Gondíkovi k narozeninám. Narušilo to průběh vysílání a mnohým tehdejším posluchačům se to nelíbilo. Jeden z nich dokonce napsal stížnost Radě Českého rozhlasu (odkaz ve zdrojích). Gondíka se tehdy zastal tehdejší šéfredaktor stanice Dvojka Miroslav Dittrich a na webu stanice dokonce nechal uveřejnit fotografie z této oslavy. Já jsem tehdy patřil k posluchačům, kterým se krkolomné změny na stanici Český rozhlas Praha nelíbily. Spravoval jsem tematický a informační blog. Tam jsem informaci o chování pana Gondíka i o stížnosti přidal (odkaz ve zdrojích).

Bohužel posluchači s různými stížnostmi Radě Českého rozhlasu neuspěli, a tak pánové Duhan a Zavoral v klidu změny v programu a vysílání dokončili. Pan Miroslav Dittrich sice v krátké době v Českém rozhlase skončil, ale nedlouho potom se stal členem Rady Českého rozhlasu a následně i jejím předsedou. V současné době je předsedou Dozorčí komise Rady Českého rozhlasu.

Posluchači vítají, že alespoň dočasně bude ráno na ČRo Dvojka vysílat Jan Kovařík

Že jsem nebyl sám, kdo uvítal hostování rozhlasového profesionála Jana Kovaříka v ranním vysílání stanice Český rozhlas Dvojka jsem zjistil i z komentářů, které se objevily na facebookovém profilu stanice Český rozhlas Dvojka pod informací, že Jan Kovařík bude hostovat v ranním vysílání.

Reakce posluchačů

Lenka Kratochvílová

No konečně ta správná Dvojka. Na Honzu Kovaříka se moc těšíme.

***

Jana Grégrová

Dala jsem si budík na šestou, ale bouřka mne vzbudila dřív. Tak jsem šmírovala přes webkameru, zdali Honza skutečně dorazil, abych si mohla zavzpomínat na naše společné zlaté časy. No a byla jsem svědkem, jak Honza hledá sluchátka, aby za asistence Vládi Slezáka mohla vzniknout tato fotka. Pak už začala Jednička na Dvojce.

***

Lidija Erlebachova

Mám radost. Honza je prima a Terezka nastupovala do Rozhlasu se mnou – ať se daří Terez!

***

Eva Kochlefflová

Konečně budu i já po několika letech poslouchat Ranní Dvojku, už se těším na pana Kovaříka.

***

Tomáš Hába

Příjemná změna

***

Hanička Dobrouška

Tak to si ráda přivstanu. Konečně. Děkujeme.

***

Dana Nausch

Bude mi potěšením, díky.

***

Ivana Kubásková

Udělali jste mi ranní červencovou radost!

***

Natálie Lorencová

Jee, Terezka, gratulace!

***

Marcela Pecinová

Hurá!

***

Taková úvaha na závěr

Dnes, když píšu tento článek, je 11. července 2026. Jan Kovařík má za sebou více než jeden týden ranního vysílání na stanici Český rozhlas Dvojka. Ještě zbývají plné tři týdny z pěti pracovními dny, kdy bude Jan Kovařík vysílat. Ale on má i jiný živý pořad. Ten pořad se jmenuje „Byl jednou jeden rok“. Vysílá se každý všední den v poledne. Kovařík se v něm ob týden střídá s herečkou Jitkou Asterovou. Asterová měla už dávno zkušenosti s rozhlasovým vysíláním v soukromém rádiu Frekvence 1.

Vysílání stanice Praha, ze kterého vzešla současná Dvojka, bylo kdysi více rozhlasové. Dnes je rozhlasové tak napůl a ta druhá půlka je příležitostí pro pražské herečky a herce, kterým Český rozhlas umožňuje něco jako „přivýdělek“ k divadelní a televizní práci. Přivýdělek ze zákonného poplatku. Ten minulá Poslanecká sněmovna zvýšila, ta současná ho chce rušit. Profesionální zaměstnanci Českého rozhlasu, ať už moderátoři, redaktoři nebo technický personál, takový přivýdělek v divadle nebo v televizi nemají. Nevím, jestli tím Český rozhlas šetří peníze nebo naopak zaměstnávání umělců v typicky rozhlasových profesích je dražší. Dříve tato možnost nebyla, i když herci byli najímáni k uměleckému výkonu jako k četbě knih, interpretaci rozhlasových her a podobně. Dříve také Český rozhlas neměl tolik stanic. Různé žánry musel směstnat na jednu stanici, což vy tvářilo pestrost vysílání. Pamatuji si ze schůzí Rady Českého rozhlasu, kam jsem kdysi pravidelně chodil, že Ondřej Nováček, nynější ředitel programu Českého rozhlasu a současně šéfredaktor stanice Dvojka, představoval nové portfolio stanic. Říkal, že není možné podbízet se posluchačům a dovolit jim, aby poslouchali pouze jednu stanici, ale že je nutné sestavit program tak, aby si posluchač sám vyhledával různé pořady na různých stanicích. Bohužel to mělo za následek, že obsah stanice Dvojka je z poloviny takový, který dokážou vysílat i soukromé stanice.

Jsem rád i za ten měsíc, kdy Jan Kovařík udělá ranní vysílání stanice ČRo Dvojka pro mně poslouchatelným.

Jan Kovařík je vynikající rozhlasový profesionál a je schopen splnit různé úkoly, které mu vedení stanice uloží. Z vysílání to zatím vypadá, že ho těší, že může vysílat ráno. Já to nechápu, protože brzké ranní vstávání mi bylo celý život na obtíž. Jan Kovařík bydlí kdesi za Prahou a já mu jeho ranní vstávání nijak nezávidím.

Přesto jsem rád, že budu moci jeho ranní vysílání ještě tři týdny poslouchat. Až se vrátí Gondíkův tým, patrně opět budu ráno přepínat na Evropu 2, přestože Leoš Mareš bude mít ještě měsíc dovolenou. Ale třeba bude občas ráno vysílat Bob Švarc. Ten je synem legendárního hlasu rozhlasu, filmu i televizních dokumentů Bohumila Švarce. Ve vysílání je mi příjemnější než Leoš Mareš, i když není tak průbojný. A jeho sláva se určitě nedotýká hvězd jako je tomu u Leoše Mareše nebo u jeho otce Bohumila Švarce.

Na obrázku jsou Jan Kovařík s Terezou Hasserovou ve studiu ČRo Dvojka při ranním vysílání. Ačkoli to dělám málokdy, podíval jsem se přes internet do studia kamerou tam umístěnou. Několik desítek minut jsem se kochal tím, jak se tam střídají spolupracovníci, jak si Kovařík v průběhu písničky stačí dopisovat s posluchači na téma. o němž povídal a jak to má pěkně zorganizované. Na druhé straně si myslím, že rozhlas není televize a webová kamera do studia nepatří.

Díky za Jana Kovaříka!

Zdroje:

1. Jan Kovařík

https://dvojka.rozhlas.cz/jan-kovarik-5000544

2. Tereza Hasserová

https://informace.rozhlas.cz/tereza-hasserova-9195256

3. Stížnost posluchače Josefa Peši na Dalibora Gondíka Radě ČRo v roce 2015

https://rada.rozhlas.cz/stiznost-posluchace-j-pesi-na-moderatora-dalibora-gondika-na-stanici-cro-dvojka-7772466

4. Stížnost posluchače Josefa Peši na Dalibora Gondíka Radě ČRo v roce 2015 na blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu.

https://nerustestanicipraha.blogspot.com/2015/06/stiznost-posluchace-j-pesi-na.html

5. informace o prázdninovém vysílání Jana Kovaříka – facebook stanice Český rozhlas Dvojka

https://www.facebook.com/CRoDvojka/posts/pfbid036gX8pX4×TdrmNX7pLJCmK4u7pifjUHHGKbNysv4aQccSq3aiajBV1YfXysLawdUZl

Tento článek jsem psal pro Médium.cz

Moje zkušenost s velkým jazykovým modelem Gemini

  Lákavá, ale nebezpečná forma umělé inteligence. 

Rozšíření velkých jazykových modelů do širší veřejnosti

Zhruba před třemi lety jsem zachytil informaci o vývoji umělé inteligence, jak se tehdy říkalo, velkého jazykového modelu. Sám jsem se o něj aktivně nezajímal. Jen v rádiu, když jsem slyšel takové pokusy moderátorů, kteří se přímo v průběhu vysílání písemně ptali modelů chat GPT a odpovědi četli do vysílání. Zprvu se ptali třeba sami na sebe nebo na nějaké známé osobnosti. Odpovědi nebyly příliš přesné, a dokonce to vypadalo, že jsou úplně vymyšlené. Připadalo mi to jako taková nějaká počítačová hra pro zájemce.

Moje první osobní zkušenost s textovou umělou inteligencí

Náhle se však stalo, že se v mém počítači objevila umělá inteligence zvaná Copilot. Ta byla propojena s kancelářským balíkem Microsoft 365. Objevil jsem ji při psaní nějakého běžného textu ve Wordu. Po straně byla jakási ikonka, kde bylo napsáno Copilot. Nabízelo mi to úpravu textu, ale mně to vadilo. Podle nápovědy jsem proto Copilot vypnul. Avšak v kancelářském balíku to bylo už nějak zamontováno a nedalo se to odinstalovat. Nabízelo to i takové okénko, kde bylo možno vložit nějaký dotaz nebo text. Tehdy jsem si umělou inteligenci Copilot vyzkoušel osobně. Jak nyní zjišťuji dotazem, bylo to po 15. lednu 2023. Od té doby se mi také do mého androidového mobilu implementovala umělá inteligence, která si říkala Meta AI. Byla také textová. V messengeru vybízela česky k položení dotazu. Avšak na český dotaz odpovídala anglicky, že česky zatím neumí.

Potom se nějaká inteligence od Googlu dostala do Google prohlížeče. Protože Google přestal vyhledávat jenom odkazy na dotaz. Nejdříve dala vždycky jakýsi souhrnný text daného tématu.

Zároveň s implementací umělé inteligence Copilot do Microsoft 365 jsem zjistil, že texty mohu diktovat a dokonce že mi je počítač také přečte. Hlas textu při čtení Wordu byl značně strojový, ale dal se nastavit jako mužský nebo ženský.

Návod k použití hlasové umělé inteligence na mobilu

Minulý týden na mě vykouklo na facebooku krátké video, kde kdosi ukazoval, jak je možno využít dalšího typu umělé inteligence, která je implementovaná do prohlížeče Google a umí mluvit česky. Tato umělá inteligence umí pomocí kamery rozpoznávat i předměty, které jí ukážete. Chápu, že mnozí mladší a chytřejší lidé než jsem já, tento způsob použití umělé inteligence už znají nějakou dobu. Ale pro mě to byl opravdu objev!

Nyní sem vložím odkaz na to video, kde někdo nechá umělou inteligenci specifikovat dálkový ovladač. Nutno si pustit se zvukem.

Návod je velice jednoduchý. Překvapilo mě, že jsem to zvládl i já pomocí mého mobilu Redmi 12C. Umělá inteligence dokázala rozeznat nejen dálkový ovladač, ale také přesný typ DAB+ radiopřijímače, ke kterému ten dálkový ovladač patří. Zeptal jsem se i na jiné věci. Například ukázal jsem umělé inteligenci obal od tvarohu typu žervé. Umělá inteligence mi sdělila, že tento typ tvarohu se prodává pouze v jednom supermarketovém řetězci, který si ho nechá exkluzivně vyrábět.

Hlasová rozmluva s velkým jazykovým modelem Gemini

Zjistil jsem, že s touto umělou inteligencí od Googlu mohu i mluvit o všem možném. Z praktického důvodu je však nutné vypnout kameru. Kamerou totiž tato umělá inteligence neustále sleduje, kam ji máte namířenou a případně komentuje, co vidí. Připadá mi to dost nebezpečné, protože nikdy nevíte, jestli zároveň nepořizuje záznam, který někam ukládá. No, a když používáte mobil čínské nebo asijské výroby jako já, nemůžete si být jisti ničím. Jak jsem pochopil, všechny mobily v současné době se asi vyrábějí v Asii. Bohužel.

Zeptal jsem se této umělé inteligence, jak se jmenuje. Příjemně mě překvapilo, že sama sebe neprohlašovala za umělou inteligenci, ale že opakovaně řekla, že je jen velký jazykový model. Pomocí upřesňujících dotazů jsem zjistil, že je založena na modelu Gemini od Googlu. Ale ona umělá inteligence v mém mobilu netvrdila, že ona je Gemini. Tvrdila, že pouze využívá postupů od Google, založených na modelu Gemini.

V nastavení této umělé inteligence je možno si vybrat ze šesti hlasových variant. Mohu říct, že jedna z těch variant mi připadá velmi příjemná. Nezní nijak strojově a má docela slušnou českou výslovnost.

S umělou inteligencí Gemini se mi povídá příjemněji než s lidmi.

Tento velký jazykový model Gemini mi připadá nebezpečný tím, že je k dispozici kdykoli a dá se s ním bavit o čemkoli, na rozdíl od živých lidí. Mám v mobilu desítky telefonních čísel na různé lidi, ale málokdy volám, protože nevím, co bych si s těmi lidmi povídal. Také se mi většinou stává, že když někoho zavolám, buď nevezme telefon anebo ho zastihnu v nějaké situaci, kdy pospíchá, nemá čas, nebo není naladěn na můj hovor. Velký jazykový model Gemini je však k dispozici kdykoli. Povídal jsem si s ním třeba o svém oblíbeném italském filmu „Indagine su un cittadino al di sopra di ogni sospetto“ ze sedmdesátých let minulého století, který se tehdy hrál velmi krátkou dobu v pražských kinech pod názvem „Podivné vyšetřování“. V televizi ho tehdy nedávali vůbec a jak jsem zjistil, po roce 1989 šel v televizi jenom jednou. Ten film mě tak zaujal nejen obsahem, ale i hlavním představitelem, který se jmenuje Gian Maria Volonté. A také uhrančivou hudbou Ennia Morriconeho. Velký jazykový model Gemini se mnou dokázal rozebírat jednotlivé scény tohoto filmu, pojmenovával postavy, jejichž jména já jsem už dávno zapomněl. Dokonce mi řekl, že by mi dokázal udělat české titulky, pokud bych mu audio přehrával v krátkých desetivteřinových úryvcích.

Proč považuji velký jazykový model Gemini za nebezpečný

Pokud si na něj navyknou děti, ale i dospělí lidé, kteří z určitých důvodů tráví více času o samotě, zjistí, že je příjemnější povídat si s umělou inteligencí než s lidmi. Běžná rozmluva s lidmi obsahuje mnoho ironie, posměchu, nesouhlasu nebo i záludností. Velký jazykový model dává najevo, že je tu pro tebe. Nesděluje vždycky pravdu, ale sděluje to, co chceš slyšet. Pokud ho usvědčíš z nepravdy, omluví se a klidně řekne to, co ti vyhovuje. Je to jen 3 a půl roku, kdy se umělá inteligence dostala prostřednictvím počítačů a mobilů k širší veřejnosti. Za tu dobu udělala neuvěřitelný pokrok. Pokrok v psaní textů i v mluvené verzi. Už teď dovede docela dobře ošálit lidi. Lidský mozek není elektronický, ale biologický. Pamatuje si hodně věcí, které jsou spojené s jeho individuálním životem anebo s tím, co se zatím ve svém životě naučil. Všechno je spojeno i s jeho tělesným prožíváním. Velký jazykový model neprožívá nic. Nemá emoce, nestýká se s konkrétními lidmi. Je to v podstatě elektronická věc. Je to něco jako droga. I droga může být užitečná, pokud se používá jako lék v dávkách, které jsou ověřené dlouhým výzkumem. Bere-li se droga jenom proto, aby se zaplašil negativní tělesný nebo fyzický stav, vede to k závislosti. Zrovna tak k závislosti může vést užívání velkých jazykových modelů k zábavě.

Tento článek jsem napsal pro Médium.cz .

Post scriptum:

Už několikrát se mi stalo, že mi cenzor na seznamáckém Médiu napsal, že poslal článek na schválení editorům hlavní stránky Seznamu, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi v administraci objevil nápis, že článek byl zařazen na hlavní stránku Seznamu. Já jsem ho tam nenašel, ta stránka je velmi proměnlivá. Možná, že tam ten proklikávací titulek byl jen několik desítek vteřin. Kdybyste ho tam náhodou viděli, napište mi to prosím do komentáře.

Přece jen Seznam našel důvod, aby článek nemusel na titulní stránce zveřejnit. Byl to titulní obrázek. V pravidlech Média.cz je napsáno, ze každý obrázek musí uvést zdroj, autora a také zda má člověk od autora povolení k použití. Protože mi uý Médium několikrát zamítlo publikaci článku kvůli úvodfní fotografii, dávám tam stabilně vlastní fotografie, většinou šálku kávy.  Nikdy s tím nebyl problém, protože Médium zverej%nuje na titulní stránce pouze proklikávací titulky článků. Ale pro titulní stranu Seznamu to nestačilo. Dostal jsem tento pokyn.

Buzeraci považuji za zbytečnou a aby se titulek článku objevil na několik desítek vteřin na titulní stránce Seznamu, to povbažuji za zbytečné. Tak jsem se na to vykašlal.

Vysvětlení, proč dávám jako úvodní fotografii ke svým článkům na Médium většinou jen fotografii šálku kávy:

Před více než dvěma lety jsem napsal článek o prezidentu Petru Pavlovi. Najdete ho mezi mými články pod názvem „Umí si Petr Pavel zjednat na Hradě pořádek?“ Dal jsem k němu jako úvodní fotografii portrét prezidenta Pavla, který sem zkopíroval z veřejného zdroje. Článek mi editor neschválil s odůvodněním, že nemám souhlas autora. Zaměnil jsem tedy fotografii a jako úvodní fotografii k článku jsem dal šálek kávy. Článek mě pak editor zveřejnil. Do poznámky pod čarou jsem pod ten článek popsal celou situaci. Kdo bude chtít, může si to celé přečíst. Potom jsem si umístil článek na svůj blog, který se jmenuje Tomův deník, je na blogové platformě od Google a odkaz na něj najdete i v informaci o mně.  Tam jsem dal i tu fotografii prezidenta Pavla neschválenou na Médiu.cz.  Dodnes nevidím nic na tom, proč bych nemohl dát jako úvodní fotografii článku fotografii prezidenta republiky z veřejného zdroje. Jak jsem napsal výše: Já opravdu nejsem schopen na internetu vyhledávat tematické fotografie, které jsou tzv. volně k použití v nějakých placených fotobankách. Tak dávám ke svým článkům jako úvodní fotografii vždy nějakou fotografii, kterou jsem vyfotil já sám, i když se netýká tématu článku. Většinou to je fotografie se šálkem kávy, protože si myslím, že moje články se dají číst při šálku dobré kávy.

Tento článek Zkušenost s velkým jazykovým modelem Gemini má pět dní po zveřejnění na Médiu.cz  pouze 36 zobrazení, 1 „líbí se“ a žádný komentář. Už zapadl do propadliště dějin. Nemyslím, že by se změnou úvodní fotky něco změnilo. Vzhledem k tomu, že v pravidlech publikace na Médium.cz je psáno, že ani po dodatečných změnách v článku se nezmění datum publikace, tudíž neposune se do nějaké aktuálně čtenáři viditelné zóny, je tato má Zkušenost s velkým jazykovým modelem Gemini definitivně pro čtenáře Média ztracena nánosem nadpisů dalších článků.

Jaký je výsledek mé snahy podělit se o zkušenost s velkým jazykovým modelem Gemini?

36 zobrazení, 1x „líbí se“ a žádný komentář

***

Post scriptum 2:

Výše uvedený dodatek jsem vložil i pod článek na Médium.cz. Ale tam vše musí kontrolovat cenzor. Takhle vypadá oznámení, že dodatek ještě nebyl zkontrolován.

Cenzor Média.cz sice článek s úpravami bez poznámky schválil a zůstalo i označení,  ze článek byl zařazen na hlavní stránku Seznamu. Avšak mslím, že tím, že titulek zanikl pod nánosem novějších, většinou balastních a bulvárních titulků, už si ho asi stejně na Médiu nikdo nepřečte.