Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018

Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018

Ladění televize

   Tak jsem si zase jednou včera pustil televizi. Asi po dvou měsících. Nemůžu říci, že jsem se po dvou měsících podíval na televizi. Technika doběhla i mně. Na tabletu mám aplikaci, která nabízí vybrané pořady České televize. Někdy si takový pořad pustím večer z tabletu, poslouchám jen zvuk a usínám při něm. Takto jsem dvakrát usnul při otázkách Václava Moravce, kde se do sebe pustili Babiš a Kalousek. Tento týden jsem třikrát usnul při pořadu Na plovárně, kde byla hostem Marka Ebena MUDr. Kristina Höschlová, lékařka – záchranářka  a dcera známého psychiatra MUDr. Cyrila Höschla. Rozhovor s ní si někdy budu muset pustit přes den, protože byl nepochybě přínosnější než politická debata výše zmíněných pánů. 

   Ale zpátky k tomu, proč jsem si pustil televizi.  Jednou za čas ji pustím, abych ji znovu automaticky naladil. Některé programy z nabídky občas zmizí, jiné přibudou a ještě další  se přemístí na jiné místo. Tak to bylo i tentokrát. Až na to, že v první chvíli neukazovala televize vůbec nic. Nevím, jestli to bylo tím, že jí mám napojenou na společnou televizní anténu. Občané z našeho domu se rozhodli, že jim nestačí volná nabídka televizních programů, vysílaná ze žižkovské věže.  Kývli na nabídku společnosti UPC, že k nám do domu zavede jakousi lepší nabídku televizních programů a internetu a že rozvod se bude dít po stávajících kabelech ze společné televizní antény. Ten, kdo nebude chtít placenou televizi, tomu údajně nechají tu volnou. Patrně nenechali, i když by to jistě popřeli. I zapojil jsem set-top-box na pokojovou anténu a čekal, co se naladí.  Naladilo se v podstatě totéž, jen jinak přeházené a nechytilo to programy v HD rozlišení, na které můj televizor stejně není uzpůsoben. Musel jsem však programy znovu přerovnat a odstranit ty „bez signálu“, které set-top-box zaznamenal.  Zjistil jsem, že současná nabídka je 38 volných televizních stanic a 16 „bez signálu“. Ovšem ty „bez signálu“ byly jen  duplikáty těch zachytitelných.

   Při přemisťování pořadí kanálů jsem některé pořady z části či úplně shlédnul. Nejdříve aktuální díl českého seriálu Doktor Martin, který mi nabízí z archivu i tablet. Je to kultivovaný film, i když ničím přínosný. Jeho sledování neurazí, naštěstí také nevyvolává touhu vědět „jak to bude dál“.

   Narazil jsem na pořad, o kterém jsem si zprvu myslel, že je to opakování některého starého dílu pořadu Kufr, na který jsem se kdysi díval. Už jsem chtěl přecvaknout o kanál dál, ale zaujalo mě, že tam soutěží  dvě hvězdy současného Českého rozhlasu. Šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný ve dvojici se svým synem téhož jména, také zaměstnancem Českého rozhlasu a Zorka všeumělka, tedy šéfredaktorka rádia Junior Zora Jandová  ve dvojici se svou dcerou Esterkou.  Pořad uváděl jako dřív Pavel Zedníček a s ním ve dvojici jakýsi Jakub Zedníček, patrně nepříbuzní, jen shoda jmen.  Soutěž vyhrála (jak jinak) Zorka všeumělka a vyhrála i dvacet tisíc korun, které věnuje na dobročinné účely.

   Dalším pořadem, na který jsem narazil, byla slovenská obdoba pořadu Nikdo není dokonalý. Pořad ukazoval, jak vzdělanost populace za posledních 20 let pokročila.  Úkolem přítomných celebrit, kterými byli  Štefan Skrúcaný a Helena Vondráčková, bylo uhodnout, zda vůbec některý z deseti dotazovaných řekne správnou odpověď. Tedy nikoli kolik bude správných odpovědí, jako tomu bylo u české verze. Vydržel jsem jen dvě kola odpovědí. Tou méně humornou byl dotaz ve kterém roce skončila druhá světová vázka. Rozmezí odpovědí bylo od roku 1928 do roku 1989, přičemž ani jedna odpověď nebyla správná. Humornější odpovědi byly na otázku, co měli společného Stalin a Džugašvili. Z deseti odpovědí byla sice jedna správná, ale nejzajímavější byla, že to byli teplí bratři. Déle jsem tento pořad nedokázal sledovat. Před půlnocí jsem narazil na pořad, kde bývalá zpěvačka Heidi Janků odhalovala divákům  tajemství sexu. Tedy ne, že by se sama svlékala, od toho tam byly mladší, ale uváděla jednotlivé příspěvky. Doktor Radim Uzel s ní probíral možnosti sexu seniorů,  ať už doma nebo v domovech důchodců.  Jeho radou bylo, že protože ve starším věku připadá sedm žen na jednoho muže, tak má být výrazným pomocníkem vibrátor, protože ten jeden dědek by to všechno nezvládl.

   Okolo půlnoci se na několika kanálech objevily ony vědomostní soutěže, které nabízejí slušnou výhru za telefonickou odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku. Překvapilo mě, že moderátorkami těchto pořadů nebyly atraktivní blondýny, které během pořadu odkládaly spodní prádlo, jako tomu bylo dřív. Asi to Rada pro televizní a rozhlasové vysílání zakázala.

   Myslím, že není důvod, abych televizi v nejbližší době zapínal. Rádio a facebook stačí.

Narozeninová hudební koláž Jitky Hosprové

Úžasný večer v Muzeu Kampa, kde violistka Jitka Hosprová uspořádala další koncert z cyklu Procházky uměním a tentokráte zároveň oslavila s přáteli své narozeniny. Proto si s ní přišla zahrát i řada skvělých hudebníků, se kterými vystupuje průběžně na různých koncertech a a proto s jejich pomocí sestavila Jitka narozeninovou hudební koláž. Úvodní a závěrečné slovo měl náš "oblíbený" dvojkový (rozuměj : Český rozhlas Dvojka) moderátor Ondřej Kepka. Po koncertě uspořádala paní Hosprová přípitek s pohoštěním, kde jsem si hezky popovídal na rozhlasové téma se skladatelem a jazzmanem Josefem Vejvodou a bývalým hudebním redaktorem stanice Vltava Rafaelem Bromem. Byl to opravdu unikátní večer, jak po hudební, tak po společenské stránce. Byl jsem rád, že jsem paní Hosprové mohl popřát osobně.

Tato fotografie je pro mne nádhernou vzpomínkou na narozeninový koncert Jitky Hosprové 15. října 2015 a toho, že jsem jí poté mohl osobně poblahopřát.

Compliments – album nových skladeb Lukáše Hurníka

Tento týden jsem si koupil skvělé cédéčko. Inspirovala mě k tomu pondělní Telefonotéka na stanici Vltava, kde byl hostem její šéfredaktor Lukáš Hurník. Patrně tam měl být jiný host, který se nedostavil a tak pan šéfredaktor zaskočil – viz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3428908 Řeč se netočila jen okolo tří stanic, které má pan Hurník na starosti (Vltava, D-Dur a Jazz), ale hlavně okolo hudby, kterou se on sám zabývá, ať už jako skladatel nebo dirigent hudebního souboru. Na závěr pořadu zazněla i Hurníkova skladba Variace na téma Franka Zappy. Překvapilo mě, jak pro mne byla tato skladba „poslouchatelná“. Přiznám se, že mnohé skladby, které skládají soudobí skladatelé vážné hudby jsou pro mne „neposlouchatelné“, protože často připomínají směs ran a něčeho, co připomíná zvuky, které vydává kočka, když jí někdo tahá za ocas. Ale Hurníkova skladba mi přišla příjemná na poslech. Dozvěděl jsem se, že nové cédéčko s jeho hudbou vyšlo před několika dny. Rozhodl jsem se tedy, že si nosič seženu a v klidu poslechnu. Nejjednodušší cesta byla zajít do blízké prodejny Českého rozhlasu a tam ho měli, přestože v internetové nabídce cédéčko nebylo. Vydalo ho totiž jiné vydavatelství – viz http://www.arcodiva.cz/…/katalog-nahrav…/vazna-hudba/cd-187/
Nyní o víkendu jsem si cédéčko poslechl celkem třikrát. Znělo libozvučně. Nejsem ani v nejmenším hudební znalec, abych dokázal popsat, co se mi na skladbách líbilo. Nejspíš to, že vyjma skladby Trigon, mi nezněly příliš moderně. Nejvíc mě však potěšilo, že pan Hurník umí také něco jiného, než dělat v současné době manažera v Českém rozhlase. Skladatelé vážné hudby v České republice jsou myslím v současné době odsouzeni k tomu, že většina jejich skladeb má jedno koncertní provedení a valná většina z nich ani nevyjde na hudebním nosiči. A když už vyjde, málo lidí si tuhle hudbu koupí, protože holt se nehraje v rádiích. Pan Hurník má teoreticky výhodu, že pracuje v rozhlase na vedoucí funkci. Jenže kdyby tam své skladby pouštěl častěji, určitě by se v někom probudila závist. Za mého mládí existoval Svaz českých skladatelů. Ten pořádal každý rok Týden nové tvorby, pro který autoři všelikých žánrů skládali původní skladby. Byla to poměrně velká událost, protože tehdy nebylo ještě tolik hudebních festivalů jako dnes. Z toho týdne vydával Panton vždy několik vinylových LP desek - výběr na cd jsem objevil jen jeden - http://www.supraphonline.cz/al…/4370-tyden-nove-tvorby-1979… .. Dnes je množství hudebních vydavatelství, přesto se nové skladby nedostávají do rádií. A teď tím nemyslím jen Český rozhlas. Někdy mám dojem, že hudby je nadbytek, ale posluchačů málo. Přál bych si, aby tento text vzbudil zvědavost alespoň jednoho čtenáře, který si sežene a poslechne cédéčko Lukáše Hurníka Compliments.

386. Salon kresleného humoru - pozvánka

06.12.2010 07:52 - 07. Zábava -trvalý odkaz

386. Salon kresleného humoru - pozvánka

Vernisáž 386.  SALONU KRESLENÉHO HUMORU se koná v úterý 7. prosince v 17.00 hodin ve velkém salonku restaurace Mánes v Praze.

Na závěr jubilejního roku – 20 let České unie karikaturistů –  vystavují její samostatně jubilující autoři,  a proto se na vás těší JUBILUJÍCÍ JUBILANTI.

komentáře 2

Komentáře

[1]13.12.10 15:31:43Air Jordan Shoes - www - email

Nike air jordan shoes.

[2]13.12.10 19:32:34mluvka Tomáš - www

Normálně bych předchozí komentář smazal. Ale u této pozvánky reklama na jordánské boty - to mi připadá opravdu humorné!

Libuše v Šárce 4. září 2010

04.09.2010 12:06 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Libuše v Šárce 4. září 2010

Tohle bude jistě dobrý zážitek. Avšak ta zima!

  

Doprava – ke stažení zde - http://www.praha6.cz/system/file.php?File=f202_1080.pdf&crc=280c69f9aaebfa9fb001a22206166e1d

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Multikulti

25.06.2010 12:48 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Multikulti

multikulturní večer

   Včera jsem navštívil multikulturní benefiční večer k „Krok integraci“, který proběhl u nás na pražských Vinohradech. Bylo to užitečné zvlášť proto, že jsem nevěděl, že se nedaleko mého bydliště vyskytuje obří diskotéková síň Retro Music Hall. Ale doba se mění a tak jsem aspoň zjistil, jaká je náhrada za diskotéku Valdek, která byla za mého mládí o kousek dál a kde dnes sídlí banka, jak je v kraji zvykem.

   Přišel jsem tak podpořit své oblíbené hnutí Za svět bez válek a násilí neboli Humanistickou stranu, kterou jsem volil. Dal jsem tak toho večera přednost před koncertem skupiny Madera v blízké Balbínově poetické hospůdce, kde hraje můj kamarád Tadeáš Mesany.

    Také na multikulturním večeru jsem potkal kamaráda. Byl to František Kostlán, s nímž se moje životní cesta potkala před více než patnácti lety v jednom soukromém rádiu. František nyní řadu let pracuje v občanském sdružení Berkat, které tento večer spolupořádalo.

    Výtěžek z večera byl určen na podporu konkrétních iráckých rodin, které uprchly do České republiky a žádají zde o azyl. Jde například o rodinu s pěti dětmi, kde matka onemocněla a otec musel zůstat doma, aby se mohl starat o děti a tím přišel o práci. Jedna z jeho dcer potřebuje tak prozaickou věc jako jsou zubní rovnátka.

    Večer mě příliš neokouzlil. Program nebyl ani tak špatný, i když popzpěváky Pepu Vágnera a Jana Bendiga bych si klidně odpustil. Dlužno však podotknout, že vystupovali bez nároku na honorář.

    Přemýšlel jsem o tom, proč umělci poměrně často vystupují na charitativních akcích zdarma a běžní lidé, jako třeba bankovní úředníci nebo pracovníci jiných soukromých či státních firem a úřadů tuto příležitost nemají. Mohli by však třeba 2x za měsíc věnovat na podobné účely svůj příjem za dvě hodiny, tedy měsíčně za 4 hodiny. Při průměrném měsíčním platu by to vyšlo na 522 Kč za měsíc. Kdyby se to znásobilo třeba milionem pracujících, byla by to velmi slušná částka.

    V programu mě zaujala bubenická show a několik břišních tanečnic.  Velká část programu byla tak nahlas, že nebylo slyšet vlastního slova. To nebylo dobře vzhledem k tomu, že u stánků se představovaly neziskové organizace. Z mého pohledu tam nebylo nejen slyšet, ale ani vidět, takže se mi za tmy podařilo spadnout ze schodů, které rozdělovaly sál. Přesto jsem si trochu popovídal s Janem Bednářem a jeho krásnou sestrou Táňou, kteří zde zastupovali humanisty.  Dostal jsem útlou knížečku Silovo poselství, která mi připomíná učení jogína Eduarda Tomáše.

   Sdělil jsem Janu Bednářovi, že Humanistická strana málo propaguje své cíle. Odpověděl mi, že je to proto, že strana má málo aktivních lidí. Namítl jsem, že představitelé Humanistické strany mi připadají příliš uzavření a mají pouze charakter občanského hnutí.  Jan Bednář se mnou nesouhlasil, avšak v hluku programu se povídalo jen velmi špatně. 

   Nutno podotknout, že v průběhu večera jsem seděl u stolku nejen s Františkem Kostlánem, ale také s jedním Čečencem a jedním Turkem, kteří mluvili poměrně slušně česky. To se mi běžně v Praze nestává.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Sex on-line

25.05.2010 16:07 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Sex on-line

Tenhle obrázek jsem dostal e-mailem pod názvem sex on-line.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Vladimír T. Gottwald hraje Kobu v sobotu 22. 5. 2010 opět v Praze

20.05.2010 09:45 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Vladimír T. Gottwald hraje Kobu v sobotu 22. 5. 2010 opět v Praze

Dnes je čtvrtek, zítra pátek,

v sobotu jdu na Kobu,

v neděli Vladimír má svátek

    Vladimír T. Gottwald předvede v sobotu 22. května 2010 opět  monodrama Edvarda Radzinského  KOBA.

   Kdo z vás, čtenářů Tomova deníku nepojede v sobotu z Prahy a nebude se chtít nudit  doma u televize, může přijít na představení, které přijíždí  předvést Vladimír T. Gottwald nejen svým povětšinou internetovým přátelům.

    Do karlínského improvizovaného prostoru nemusíte chodit svátečně oblečeni, ale přijdete v tom, co běžně nosíte na sobě. Lépe bude, když si vezmete něco teplejšího, protože Underground je přece jen sklepní prostor.

     Jak se doba techniky vyvíjí, mohu vám nabídnout jako ochutnávku i krátké video, které jsem natočil při předchozích dvou reprízách Koby.

    Pro spuštění videa klikněte na obrázek.

  Divadelní prostor Underground najdete na adrese  Křižíkova 45, Praha 8, Karlín. Dojedete tramvají č. 8 nebo 24 na stanici Karlínské náměstí. Na Karlínském náměstí uvidíte kostel. Jdete jeden blok domů po Karlínském náměstí a hned zahnete doprava do Křižíkovy ulice. Až dojdete k domu 45, uvidíte vchod do dvora a nad ním nápis Underground. Půjdete až dozadu do dvora a vedle dřevěné figury připomínající rakousko-uherského vojáka už najdete vchod do Undergroundu.

   Představení začíná v 19,30 hod. Bude lépe, přijdete-li několik minut předem.

 Poznámka: Den po představení má svátek Vladimír, takže svátek má i náš oblíbený herec.  Proč jsem tuto informaci napsal, ponechám vašemu důvtipu.

komentáře 1

Komentáře

[1]23.05.10 11:57:08mluvka Tomáš - www

Bohužel jsem byl tentokrát nemocen a tak jsem se tohoto setkání nemohl zúčastnit.

Veletrh Svět knihy 2010

15.05.2010 18:02 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Veletrh Svět knihy 2010

   Po několika letech jsem v pátek 14. května opět navštívil veletrh Svět knihy 2010.

    Všechno mi jde pomalu a nevím, co všechno sem stihnu napsat. Tak se zatím můžete podívat alespoň na moje krátké video z dílny tvůrčího psaní spisovatelky Daniely Fischerové, kterou jsem na veletrhu navštívil.  Škoda, že tak málo lidí má dnes takové charisma a touhu předávat své zkušenosti jako tato okouzlující dáma.

    pro spuštění videa klikněte na obrázek

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů