Jak jsem se nestal generálním ředitelem Českého rozhlasu/2.
deník Telegraf, 28.srpna 1993, strana 15
Úvahy popsané výše mi táhly hlavou, když jsem podrobně prohlížel údaje o českém rozhlase, které mi zaslala jeho rada. Informací bylo sice hodně, ale byly ve velmi obecné rovině, a tak mi bylo hned jasné, že použít je pro jinou než jen rámcovou koncepci bez možnosti doplňkových informací není možné. Na dolování dalších informací z rady nebyl čas, protože termín odevzdání byl velmi krátký - pouze 15 dní čistého času včetně doručení do rozhlasu. Dva dny jsem strávil přemýšlením, jestli se na celou akci přece jen nevykašlu. Rada požadovala kromě koncepce ještě lustrační osvědčení a dopisy od dvou lidí, kteří by o mně vypověděli jako o člověku. Bylo mi jasné, že ten, kdo se stane generálním ředitelem, bude mít reference od nějakého veřejně známého člověka. V kruzích, kde se pohybují známé a populární osobnosti, se však já nepohybuji. Bez referencí bych však nesplnil formální podmínky výběrového řízení a neměl bych žádnou naději, že se dostanu před radu. Účast ve výběrovém řízení by mi umožnila předestřít řadu mých dlouholetých námětů na práci rozhlasu jeho radě a jejím prostřednictvím i výkonnému vedení Českého rozhlasu. Příležitost, jak alespoň jednou prolomit komunikační bariéru mezi běžným posluchačem a lidmi, kteří vytvářejí tuto málo pružnou, dinosauří instituci, mě lákala. To si nemohu nechat ujít! Požádal jsem proto svou matku a svého přítele, aby mě popsali tak, jak mě znají jako člověka - pravdivě a bez přikrašlování, a zároveň jsem odeslal na MV ČR kolkovanou žádost o vydání lustračního osvědčení. Zakoupil jsem a prostudoval potřebné zákony. Po zbylé večery i o víkendu jsem sepsal více než třicetistránkovou studii, ve které jsem rozebral problémy Českého rozhlasu, na které se mě rada ptala, i řadu dalších, jejichž brzké řešení pokládám za důležité já sám. Na konečné úpravy, přepsání na stroji a osobní doručení do budovy rozhlasu jsem si vzal dva dny dovolené. Uprostřed finálních prací mě překvapila jedna zpráva. Generální ředitel Českého rozhlasu, jehož výpovědní lhůta skončila 31. května, se 1.června stal generálním ředitelem soukromé televize Premiéra. Zdalipak k tomuto datu pominuly i jeho zdravotní potíže?
2.června v odpoledních hodinách jsem přinesl do rozhlasu materiály ke konkursnímu řízení a od té chvíle nabývají události na zajímavosti. Dostávám telegram, potvrzený po zasedání rady 3.6. ve 23,00 hod. i telefonem, že se mám v pátek 4.6. dostavit do rozhlasu k psychologickým testům. Vzal jsem si sako a kravatu a vyrazil. Úvodní písemné testy byly společné pro 13 kandidátů, které rada den předtím vybrala ze 35 přihlášených uchazečů. Patrně všichni byli zaměstnáni ve sdělovacích prostředcích. Já ne, a to byl úspěch! Testy vedli dva psychologové - dr. Tošner a doc. dr. Říčan. Připadal jsem si jako před dvaadvaceti lety na gymnáziu, kdy se jiní psychologové snažili zjistit, zda jsem schopen udělat maturitu a zkoušky na vysokou školu. Podivil jsem se, jak málo se od té doby změnil způsob i obsah práce v tomto oboru. Testů bylo hodně, jejich vyplňování trvalo přes čtyři hodiny. Chvílemi jsem měl však pocit, že jsem navštívil manželskou poradnu, než že se ucházím o zaměstnání. Jenom jeden test mě zaujal. Byl natolik speciální, že ho s námi přišel udělat třetí specialista - dr. Bakalář. Byl to jakýsi způsob shody mezi přítomnými. Pan dr. Bakalář nám nadiktoval například pět čísel a my jsme měli vybrat takové číslo, o němž jsme se domnívali, že je vybere i většina ostatních. Podle počtu shod jsme dostali body. Shodoval jsem se s přítomnými pány redaktory jen málo. Docela mě to potěšilo. Společné testy končily sepsáním životopisu s objasněním, co nás vedlo k tomu, že se ucházíme o místo generálního ředitele a jak získání tohoto místa ovlivní náš život. Před odchodem jsme si dohodli s oběma psychology termín individuálních pohovorů.
klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat