Jak jsem se nestal generálním ředitelem Českého rozhlasu/3.
deník Telegraf, 28.srpna 1993, strana 15
Měl jsem na víkend o zábavu postaráno. Odehrávala se v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy ve Spytihněvově ulici v Praze 2. Ve dvouhodinovém rozhovoru jsem se snažil vysvětlit panu dr. Tošnerovi, že být ředitelem rozhlasu by pro mě mělo význam hlavně ten, kdyby se mi podařilo dokázat, aby tato instituce pracovala podle dobrých pravidel a aby lidé tam pracující táhli za jeden provaz, protože by byli spojeni společným cílem. A co byste z toho měl vy, nechápal stále dr. Tošner. Radost, odpověděl jsem. Nevím, zda to pan dr. Tošner pochopil, asi mu to připadalo málo. Pan docent Říčan mi dal zpaměti spočítat několik příkladů. Moc se mi to nelíbilo, příliš se v poslední době spoléhám na kalkulačku. Zajímalo ho, s kým jsem se radil, když jsem posílal přihlášku do konkursu. Neuspokojilo ho, že s nikým. Neuspokojilo ho, že přítel, který o mně psal radě referenci, nemá nic společného se sdělovacími prostředky. Vyzvídal, které lidi si přivedu do rozhlasu jako "své lidi", abych jimi obsadil důležité funkce. Neuspokojilo ho, že jsem neměl v úmyslu strategicky obsadit rozhlas svými známými. Potom mě začal přesvědčovat, že i kdybych byl zvolen, že bych místo generálního ředitele stejně nepřijal. Proč, zeptal jsem se já. Ze stejných důvodů, jako bych já nechtěl být ředitelem nemocnice. Nebyl byste tam šťasten. Přece byste nechtěl žít mezi těmi mafiemi, které v rozhlase vládnou, jste inteligentní člověk, domlouval mi trpělivě pan docent Říčan. Když jsem však odmítal přijmout jeho tvrzení za svou myšlenku, ztratil pan docent trpělivost. Vy generálním ředitelem nebudete. Nemáte k tomu odborné předpoklady. Děkuji vám za účast v konkursu, na shledanou. Řekl to s takovým důrazem, že mi bylo jasné, že generálním ředitelem opravdu nebudu zvolen. Pan docent Říčan byl radou placený expert, který měl posoudit vhodnost uchazečů. Že se mu já jevím jako nevhodný, bylo nad slunce jasné. Udivilo mě však, že hodnotí mou odbornost. Z předchozích informací vyplývalo, že odbornou stránku uchazečů bude hodnotit rada po osobním pohovoru se všemi kandidáty. Nezdálo se mi férové, že mi záporné rozhodnutí neoznámil žádný člen rady, ale poradce-psycholog. Byl jsem zvědav, zda mě rada pozve k pohovoru. Chtěl jsem zavolat dr. Tošnera, ale ten se na týden někam ztratil, a tak jsem mu nechal na záznamníku několik vzkazů. Mezitím mi rada poslala pozvání na pohovor. Dr. Tošner se ozval sám. Otázal jsem se ho, zda rozhodnutí doc. Říčana bylo správné. Připustil, že konečné rozhodnutí o vhodnosti kandidáta a jeho volbu na ředitele může udělat jen rada. Nevím, jak bych vám mohl pomoci, nasadil tón profesionálního psychologa. Nijak, odvětil jsem, chtěl jsem pouze, abyste věděl, že považuji jednání pana docenta Říčana za nekorektní. Můžete svůj názor říci i radě, poradil mi, bude hodnotit i nás, psychology.
klikni - 4.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat