Také pohrdáte lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19?

 Je nutné pohrdat lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19 a zesměšňovat je?

S blížícím se podzimem se v médiích objevují upozornění na to, že se patrně opět rozšíří onemocnění covid-19. Na vhodnost očkování proti tomuto onemocnění upozornil nedávno i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Bohužel ministr Válek se ve svých slovních projevech vyjadřuje velmi neobratně a proto z něj má řada lidí spíše legraci, než že by jeho slova brali vážně. Zároveň mnoho lidí vzpomíná na dobu koronavirové pandemie a s ní spojená různá nařízení jako snahu státu omezovat jejich osobní svobodu.

Jiní lidé dodnes vůbec nevěří tomu, že řada jejich spolubčanů na covid zemřela, pokud to nebyli lidé z jejich nejbližšího okolí. Ale na covid zemřeli i někteří mediálně známí lidé. Připomeňme si zprávu o úmrtí písničkáře Jana Vodňanského nebo hudebníka a podnikatele Ladislava Štaidla.

Chaotická nařízení vlády v době pandemie

V době covidové pandemie přede dvěma lety byla bohužel vládní nařízení velmi chaotická a přitom špatně vysvětlená. Do určité míry se tomu nedivím, protože virus způsobující onemocnění covid-19 se po celé zeměkouli rozšířil velmi rychle. V té době nebyly vyvinuty žádné vakcíny proti covid-19 a neexistovalo ani dostatečné množství ochraných pomůcek. Navíc nebylo jasné, jak se virus bude chovat, jak bude mutovat a jak budou jednotlivé varianty nebezpečné. Vakcíny však byly několika farmaceutickými společnostmi vyvíjeny rychle, byla zahájena i masová výroba ochranných prostředků dýchacích cest, roušek a především respirátorů. Do poloviny roku 2021 byly ve světě podány dvě miliardy dávek vakcín proti covid-19.

Díky celosvětovým opatřením nebezpečná pandemie zmizela a postupně byla zrušena všechna celoplošná opatření s ní související.

Virus je tu stále

To však neznamená, že by virus způsobující onemocnění covid-19 ze světa zmizel nebo přestal být nebezpečný. Z médií však zmizelo stálé upozorňování, že jeho nebezpečnost lze snížit pravidelným očkováním. Účinnost očkování trvá tři až šest měsíců. V očkovací kampani, která byla v uplynulých dvou letech organizována českým státem, jsme každý dostávali certifikát o očkování. Já jsem absolvoval všechny čtyři dávky. Poslední dávku jsem dostal loni v říjnu, čili už to bude rok.

Moje zjištění o dalším očkování

Protože je mi sedmdesát let, zajímal jsem se o prázdninách o možnostech dalšího očkování. Poznatky nebyly příliš uspokojivé. Publikoval jsem je v článku Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem na portálu Seznam Médium. Téma patrně nezaujalo editory Seznam Média, proto ho ani nezařadili na tu stránku portálu, kde se objevují nadpisy článků. Chápu to, protože očkování je patrně pro mladé editory méně zajímavé než rozchod Agáty Hanychové s Jaromírem Soukupem nebo role Emmy Smetana v novém televizním seriálu.

Svoje zjištění jsem se snažil rozšířit sdílením článku na různým místech Facebooku. Přesto za 37 dní od publikace měl jen 143 zobrazení. Vzhledem k tomu, že Seznam Médium tvrdí, že když se článek editorům líbí, umístí ho tak, že si ho bude moci přečíst až pět milionů lidí. To bych nečekal, ale pokud by se článek dostal k několika desítkám tisíc lidí nebo alespoň k několika tisícům lidí, jistě by vzbudil větší zájem o očkování proti covid-19.

Jaké byly reakce na můj článek publikovaný na Seznam Médium, který jsem sdílel na Facebooku?

Pod mými příspěvky na Facebooku o očkování a odkaz na můj článek na Seznam Médiu byly pouze podobné reakce jsou tyto:

**

Veřejný prostor podle Babicy: když nemáš nic lepšího, vraž tam covid.

**

Válka už neletí, zkusíme znovu strašit covidem.

**
Pán se nudí, tak sem dává blbosti.

**
Dokonce jsem dostal i soukromou zprávu:
Strč si ty vakciny do pr….. , ovce tupá naivni!

Nevim kdo tě plati, ale seš prostě krysa, nazdar.

***
Očkování proto nemoci covod-19 řada lidí i dnes chápe jako útok jiných lidí na sebe sama.

Na Facebooku režiséra Igora Chauna jsem si dnes přečetl toto sdělení: „Já teď zrovna pracuju na dalším videu, povídání s doktorem Hnízdilem o možnosti dalšího covidového šílenství teď na podzim.“

***

Pokud se někdo nechce očkovat, doufám, že to bude jeho věc. Ale snad se nikdo nemusí stavět do pozice, ve kterém očkování zesměšňuje a pohrdá těmi, kdo se zajímají o seriózní informace o možnostech včasného očkování. Zajímavé je, že nikdo dnes nezesměňuje očkování proti tetanu nebo klíšťové encefalitidě.

Tento příspěvek jsem napsal pro Seznam Médium

Měsíc s majorem Zemanem? Dávno vyčpělé téma opět zvedl Český rozhlas.

Nebyl by aktuálnější měsíc a s agentem Burešem a  s rozvědčíkem Pávkem?

    Český rozhlas věnuje celé září na stanici Český rozhlas Plus téměř padesát let starému televiznímu seriálu  Třicet případů majora Zemana.

Pořady připravila redaktorka Ivana Chmel Denčevová,  která je Českým rozhlasem už řadu let pověřena zkoumat historii a vysvětlovat Jak to bylo doopravdy.

   Já si myslím, že 33 let od tzv. sametové revoluce a skončení historické etapy tzv. socialismu by  Český rozhlas neměl vynakládat  peníze na to, aby objasňoval pravdivost scénářů televizního seriálu 30 případů majora Zemana.  

   Několik let po roce 1989 se Česká televize rozhodla promítnout ten seriál a uspořádat po odvysílání každého  dílu besedu.  Tehdy bylo období před rokem 1989 v živé paměti většiny dospělé populace občanů České republiky. Ti, kteří to období prožili vědí své, ať už byli na té či oné straně nebo přímo v komunistické straně. Pro ty, kteří to období nezažili a kteří jsou dnes zavaleni seriály vzniklými po roce 1989, například Vyprávěj,  kde se období socialismu probírá hranou formou velmi podrobně, je to jistě nezajímavé téma .

   45 let starý seriál Třicet případů majora Zemana  dnes už nemá význam a nemůže ovlivnit myšlení mladých lidí. Ty zajímá  ohromná  produkce televizní i filmová z celého světa a především z USA.

    Zdá se mi, že to jen Český rozhlas neví, za co by utratil peníze z koncesionářských poplatků.  Místo, aby se soustředil na tvorbu vyváženého a objektivního zpravodajství, v čemž ho nemůže nahradit žádné soukromé rádiu, zavaluje posluchače stále novými a novými megalomanskými projekty. O prázdninách  to byl mamutí projekt četby z pamětí  Karla Gotta, zemřelého před čtyřmi lety. Četba z pamětí Karla Gottra by se jistě netěšila takové pozornosti, kdyby nebyla provázena ohromnou reklamní kampaní ve vysílání na většině stanic i na internetu. Doufám, že alespoň Radu Českého rozhlasu bude zajímat, kolik ten projekt stál.

    A nyní přichází Český rozhlas s další masážní kampaní týkající se téměř padesát let starého  TELEVIZNÍHO  seriálu.  Jeho podstatnou částí je obrazová složka, jejíž slovní vylíčení může být jen jakýmsi nepodařeným plagiátem. Proč se třeba  Český rozhlas nesoustředí na rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi, který byl v osmdesátých letech tak populární na stanici Praha? Patrně proto, že by musel vytahovat ze skříně své vlastní kostlivce.

   Proč se Český rozhlas nesoustředí na současnost? Proč například neudělá měsíc s agentem Burešem a rozvědčíkem Pávkem, jejichž  reálné osoby jsou denně v médiích a ovlivňují chod státu v současnosti a jsou přitom reálným propojením s minulostí?  Moje otázky jsou bohužel čistě řečnické. Ke změně totiž nemůže dojít dřív než se změní zákon o Českém rozhlase a  úkoly ČRo  budou definovány jinak v souvislosti s nynějším rozvojem soukromých médií. A to nejen těch, které se dají poslouchat v klasickém rozhlasovém přijímači, ale i na internetu.

   Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium

Publikace na novém portálu SEZNAM MÉDIUM

 

  Na e-mailu, který mám na Seznam.cz jsem byl reklamou mnohokrát vyzván, abych začal psát články na nový portál Seznam Médium. Podmínkou je samozřejmě mít na Seznamu. e-mail. Zkusil jsem to. Od 8. srpna jsem tam publikoval sedm článků. Seznam upozorňuje, že nejlepší články se mohou objevit na titulní straně Seznamu a že si je může přečíst až 5 milionů čtenářů.

  Když člověk článek napíše, může ho hned publikovat na jakémsi svém zvenku neviditelném profilu. Když se článek líbí jakémusi anonymnímu editorovi, posune jeho nadpis na titulní stranu Seznam Médium, odkud se k němu mohou prokliknout náhodní čtenáři. Jinak ho vlastně patrně ani nemohou objevit. Pokud editor posune článek do viditelné části, tedy na titulní stranu portálu Seznam Médium, dostane autor upozornění e-mailem. Jinak se mu objeví pouze v administrační části vlastního autorského profilu upozornění, že článek byl schválen editorem.

   Z těch sedmi článků mi Velký Editor posunul na titulní stranu pouze dva. Jakým způsobem výběr probíhal, není mi jasné. Jasné mi to je jen úplně u prvního článku, který se dostal do sekce "NOVĚ NA MÉDIU". Prostě jsem byl nový autor. Nadpis na titulní stránce však brzy zmizel pod nánosem novějších.

   Seznam Médium láká nové autory na to, že dosáhne-li celkové zobrazení jejich článů 100 tisíc, začnou se dělit s autorem o zisk z reklamy. Pro zajímavost uvedu na závěr článku  graf počtu zobrazení onoho prvního článku, který jsem publikoval 8. srpna. Zhruba za měsíc má necelých 60 zobrazení. Všech sedm článků má cca 220 zobrazení dohromady. To ještě zdaleka neznamená, že si je někdo přečetl. Vůbec mi nejde o nějaký podíl z reklamy. 

   Reklamy platformu Seznam Médium i jednotlivé články uvnitř zaplevelují natolik, že text ztrácí souvislost. Navíc je povinností dávat ke každému článku nějakou fotografii, protože článek bez fotografie podle tamních pravidel nemá šanci, aby se dostal do viditelné části platformy. 

   Navíc fotografie musí být ozdrojována, tedy buď to musí být fotografie vlastní nebo z nějaké fotobanky či se souhlasem autora. Ve svých článcích jsem zvyklý dávat fotografie tam, kde to má smysl a nikoli za každou cenu, jak vyžaduje Seznam Médium. Zvláštní je, že změnu počtu zobrazení všech článků zasílá Seznam Médium do adminisrtační části autorova profilu jen jednou denně a není to kontinuální jako třeba přibývající lajky na fejsbúku nebo počet sledovatelů na Instagramu a jinde.

   Na závěr dám odkaz na článek, kterého se přiložený graf týká. Chtěl jsem jím v jiné internetové bublině upozornit na dnes již docela obsáhlé knižní dílo Jirky Fučikovkého.

   Bohužel nezdařilo se. Pouhých 59 zobrazení za 28 dní nenasvědčuje tomu, že by jeho dílo vešlo do povědomí alespoň jednoho procenta z oněch pěti milionů čtenářů, kterými se chlubí Seznam.cz

   Odkaz na článek na Seznam Médium – Jirka – neznámý autor deseti knih

   Z přiloženého grafu je vidět, že článek se zobrazí prakticky jen ten den, kdy je publikován a schválen editorem, případně ještě den poté.

Souhlasím s tím, aby Facebook byl v Evropě plně zpoplatněn

 Na Novinkách.cz jsem si přečetl, že Meta chce zpoplatnit Facebook a Instagram v Evropě.

   Já myslím, že by to bylo jedině správné. S Metou totiž nejde udělat žádnou seriózní smlouvu, nemá tady provozovny, kam by se dalo dojít a osobně něco domluvit.  Nejde si také účinně stěžovat.  U zpopatněného Facebooku  by bylo zase všechno jenom po internetu. Ze strany provozovatele žádná zodpovědnost.Nebylo by se kam dovolat.

   S něčím podobným mám zkušenost. Když jsem ještě měl blog na Seznamu, dával jsem tam různé fotky. Jenže blog měl jen malé fotoalbum.  Jeden můj přítel  mi tehdy poradil, abych si tehdy dával fotky na bezplatné americké album Photobucket. Což jsem dělal do té doby, než Seznam blogy  na konci roku 2011 zrušil. Články jsem si tehdy zkopíroval podle přítelovy rady do nového blogu na blogovacím sytému od Google. Pak už jsem si do článků začal dávat fotky  na Google. Ten blog mám dodnes.

    Ve starých článcích ale byly fotky uložené v tom americkém fotoalbu. Asi před čtyřmi lety oznámilo americké fotoalbum, že službu zpoplatní. Chtělo za rok v přepočtu asi deset tisíc korun. Tak jsem se na to vykašlal. Fotky sice zůstaly na svém místě, ale přes ně byl obrovský vodoznak. Co se dá dělat.

    Později americké fotoalbum oznámilo, že službu zlevní zhruba na pět dolarů měsíčně, což je něco přes sto korun českých. To už celkem  šlo, tak jsem si to začal platit do USA přes platební kartu. Vodoznak z fotek zmizel. Fotoalbum za tu dobu zdražilo měsíční službu o dolar. Strhává si částku z karty automaticky už tři roky. Komunikovat s ním nelze. Přemýšlel jsem, jak to zrušit. Je to nějaký složitý postup, ale jde to. V upozornění je však napsáno, že jakmile se platba zruší, nejenom že se fotky přestanou zobrazovat, ale že autorovi bude zamezen i přístup do fotoalba. Prostě o něj přijdu. Tak jsem to zatím tak nechal. Nyní platnost mě platební karty po třech letech vypršela a měl bych tam zadat tu novou. Nezadám a uvidím, co to udělá. Asi o ty fotky přijdu a přestanou se zobrazovat v článcích a skončí můj přístup do fotoalba. Co se dá dělat. Přemísťovat je jinam by bylo pracné a nemám na to sílu.

   A nyní zpět k fejsbúku. Pokud  by byl  fejsbúk plně  zpoplatněn, zmizely by  z něj profily všech lidí, co už umřeli. A kdo by si ho  platil tak, jako já jsem si platil to fotoalbum Photobucket, je otázka. Spousta profilů by zmizelo.  Ale třeba  by to vedlo nějakou firmu k tomu, aby vytvořila českou placenou sociální síť. Seriózně. Tak jako je to u telefonních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu. Zřejmě vytvořit sociální síť  by nebylo dnes technicky tak složité. Nejlépe by bylo, kdyby za určitý poplatek nabízely takovou síť přímo poskytovatelé internetu. Podstatná věc by byla, že uživatelé by nesměli být anonymní a firmy, které by síť tvořily, by nesměly být zodpovědny za publikovaný obsah. Tak jako dnes telefonní firmy nejsou zodpovědny za obsah hovorů, které po jejich připojeních probíhají.

   V současné době je hlavní sociální síť americká. Nevím, jestli státům, na jejichž území síť provozuje, něco platí. Je nesporné, že peníze z reklam, kterými tu síť zahlcuje, jdou do jejích kapes. A hlavně určuje nadnárodní, nadkontinentální a možná i světová pravidla komunikace. Závislost na USA na sociálních sítích  mě  opravdu dost štve.

   Myslím, že podstatné řešení by bylo, kdyby firma Meta své sítě PLNĚ zpoplatnila.  To by snad vedlo lokální firmy k tomu, aby se také začaly zabývat myšlenkami na vytvoření neanonymních placených sociálních sítích, které by mohly být propojeny tak jako jsou dnes propojeny  sítě různých telefonních operátorů.

   Tento příspěvek jsem psal  pro Seznam Médium

Facebook a všeználkovství

   Fejsbúk je mimořádně vhodné prostředí jak se utvrzovat, že já vím všechno o všem.

   Já se pamatuji, že nejchytřejší jsem si připadal o prázdninách po maturitě. Měl jsem pocit, že mám vhled do různých oblastí života. To už se nikdy neopakovalo. Na vysoké škole a v průběhu života jsem se specializoval na čím dál tím menší oblasti, o kterých jsem věděl hodně. Ale uvědomoval jsem si, že ztrácím ten všeobecný přehled.

   Říkám si, že by měla být povinnost každého dospělého člověka každých deset let zopakovat si učivo z osmé s deváté třídy základní školy. Ale tak, jak se vyučuje v současné době. Ne jak se vyučovalo za mého mládí. Ale na to už nikdy není čas.

   Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Sněhové vločky a uživatelé facebooku

 Jak se sněhové vločky dostaly do mého virtuálního života

Jiří Černický a sněhové vločky

   Pojem sněhové vločky byl pro mne donedávna naprosto neznámý. Poprvé jsem se s ním setkal, když některá média uveřejnila rozhovory s výtvarníkem Jiřím Černickým,  který sděloval, že kvůli generaci sněhových vloček přestává učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové

   Původně jsem si myslel, že ten termín je nějaký vlastní novotvar pana Černického, ale když jsem o generaci sněhových vloček slyšel pořad na stanici Český rozhlas Plus, pochopil jsem, že je to pro mě nějaká nová informace. Ostatně o tom pořadu už jsem psal v červenci . Doporučuji k poslechu .

   Na téma sněhových vloček se na internetu rozhořela krátká, ale velmi intenzivní diskuze . Zaujal mě například článek  Černický versus „sněhové vločky“ aneb Kdo vyhraje duel na Facebooku. 

Já a sněhové vločky na fejsbúku

Zaujalo mě zapojení fesbúku do této problematiky. Uvědomil jsem si, že já, starý člověk několik let se zaplétám  do diskuzí vzájemného nepochopení s mladšími až s mladými lidmi. 

   Založil jsem si na fejsbúku tématickou skupinu, do které přišlo během několika let poměrně velké množství mladších lidí, kteří se už často znali z jiných skupin. Téma skupiny jim bylo vlastně lhostejné, oni jen pokračovali v diskusích a vzájemných  osočování z jiných skupin. většinou k tomu používali komentáře pod příspěvky. Příspěvky samotné často nerespektovaly téma skupiny. Když to bylo příliš evidentní,  netématické příspěvky jsem buď mazal nebo vypínal  komentáře pod nimi. To vyvolalo slovní útoky přímo proti mně a to buď v komentářích nebo i v soukromých zprávách. 

   Pro netématické příspěvky jsem proto vytvořil podskupinu, kam by členové mohli dávat netématické příspěvky. Avšak bez úspěchu. Podskupina sloužila jen k tomu, že do ní nespokojenci psali své výhrady k tomu, jak skupinu spravuju.  Po několika letech jsem tedy přistoupil k tomu, že jsem příspěvky začal schvalovat a do skupiny poustěl jen tématické příspěvky. Když členové po několika měsících zjistili že příspěvky na libovolné téma se do skupiny nedostanou, soustředili se patrně někam, kde to nebylo tak striktní.

  Po  shlédnutí několika rozhovorů s panem Černickým napadlo mě, že bych mohl v podskupině uspořádat anketu o věkovém složení členů.

   A tady jsou výsledky. Podskupina má zhruba 1500 členů. Fejsbúk sdělil, že příspěvek oslovil 439 lidí

Ankety se zúčasnilo 89 lidí.

narození po roce 1995 má  27 hlasů, tj. 30%

narození po roce 1980  má 42 hlasů, to je 47 %

narození po roce 1968 má 12 hlasů, to je 13 %

narození po roce 1950 má 7 hlasů, to je 7%

narození po roce 1940 má 1 hlas, to je 1%

   Anketou, jejíž výsledky shora uvádím, jsem tedy zjistil, že ve skupině je zhruba třetina generace sněhových vloček. Překvapilo mi, co jsem se o této generaci dočetl, protože vlastně nemám příležitost se s těmito lidmi potkat při nějakém hlubším osobním rozhovoru. Překvapilo mě, jak zvláštně jsou hodnoceni generací svých rodičů.

V článku Jak jednat s nastupující, rozmazlenou generací?  jsem se dozvěděl, jaké pocity lidé z generace sněhových vloček mají a jak se chovají.

***
Generace "sněhových vloček" je často používaný termín pro lidi narozené v letech 1995-2010. Je považována za méně odolnou a náchylnější k urážkám než předchozí generace. Starší lidé je popisují jako přelétavé, citlivé a s přehnaným smyslem pro to, co je politicky korektní. Kromě toho jsou vnímáni jako netrpěliví, protože jsou díky internetu zvyklí získávat informace, postupy a nákupy rychleji.

Ve spojitosti s nimi se mluví o tzv. senzitivitě senzorického zpracování (SSZ), což je osobnostní rys, který označuje tendenci zpracovávat podněty a informace silněji a hlouběji než ostatní. SSZ se může projevovat v mnoha dalších aspektech, jako je "větší hloubka zpracování informací, zvýšená emoční reaktivita a empatie zvýšené povědomí o jemnostech prostředí a snadná přecitlivělost, která je pravděpodobně způsobena citlivější centrální nervovou soustavou.

Ačkoli má tento osobnostní rys pozitivní aspekty, jako je empatie, může negativně ovlivnit pohodu člověka, kvalitu života a funkční obtíže – je rizikovým faktorem pro duševní zdraví, protože může vést k úzkostem a depresím. Tato citlivost často ovlivňuje různé aspekty života:

Neschopnost soustředit se – což je pro ně podstatnou součástí toho, co denně dělají nebo by dělat měli. Spíše potom odstupují, odkládají nebo ruší plány. Snaží se nalézt duševní klid a teprve pak se mohou vrátit ke svým původním činnostem.

Stydlivost - spojena s problémy při vystupování na veřejnosti, ale i při ústním zkoušení nebo před spolužáky. Uvádí, že se často v určitých situacích stydí zeptat nebo si něco upřesnit a opět je to paralyzuje.

Informační přetížení - cítí se zahlceni informacemi a mají strach z neúspěchu. Spíše oceňují pravidelné úkoly místo jednoho dlouhého.

Stres a úzkost – mají tendenci být úzkostní; někdy se stresují z maličkostí.

Přetížení smyslů - stěžují si na pachy, zvuky, které je ruší, nebo prostě na spoustu lidí, se kterými musí být ve místnosti.

Sklon k dokonalosti  - bojí se selhání. Raději věci ani nezkoušejí. Často se trénují k dokonalosti, až nakonec stejně neuspějí. Neradi řeší věci na místě."

Podřadné postavení - nesnášejí nadřazenou pozici. Chtějí ve své okolí "kamarády".

odkaz na článek - https://www.magnoli.cz/jak-jednat-s-nastupujici-rozmazlenou-generaci/
***

   Tím si částečně mohu vysvětlit občasný výsměch nebo slovní útoky, které se pod mými příspěvky  ve skupině vyskytují nebo sdělení, že se členové / členky bojí přidávat příspěvky ze strachu, abych jim je nesmazal. Moji roli správce v hlavní skupině berou spíše jakou mou touhu ukázat, jak jsem důležitý. Patrně se domnívají, že mám jako oni nízké sebevědomí. No, vyvracet to nebudu. na druhé straně nevidím důvod, abych použil různé rady z výše citovaného článku, co bych měl dělat, aby byli oni tady, ve virtuálním světě dvou fejsbúkových skupin spokojeni.

   Výsledky ankety jsem ve skupině zveřejnil i s vysvětlením, ale nikdo z těch, kteří se jí zúčastnili, nezareagoval. Asi se bojí, přestože část z nich vystupuje pod přezdívkami.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem

 

Jak to bude na podzim s očkováním proti covid-19 ? Není nová vakcína proti RS virům pro seniory příliš drahá?

Tento týden jsem v rozhlasových zprávách několikrát zaslechl informaci o tom, že do Česka  dorazila první vakcína proti RS virům. Ve stručné informaci bylo uvedeno, že vakcína je určena seniorům nad 60 let, že bude k dispozici u praktických lékarů a že si zájemce o očkvání bude muset zaplatit pět tisíc korun.
Přemýšlím o tom, zda je to nějaká předzvěst podobného chaosu, jaký vznikl na počátku kovidové pandemii.

Není mi jasné, jak bude pokračovat očkování proti onemocnění covid-19

  Dva roky bylo hlavním tématem snad celého světa očkování proti kovidu. Nechal jsem se čtyřikrát naočkovat, jak bylo doporučeno. Zhruba přede dvěma měsíci jsem se doslechl v rádiu, že Evropská unie i Česká republika ruší velké dodávky těchto vakcín a za to zrušení zaplatí penále.

Vzhledem k tomu, že už jsem starý člověk a splňuji různá kritéria pro toto onemocnění, zajímalo mě, jak to bude s dalším očkováním. Teď je sice léto, ale brzy tu bude podzim, kdy přicházejí různá respirační onemocnění.

   Zavolal jsem tedy na celostátmí informační linku 1221 a chtěl jsem se dozvědět, zda bude nějaké období doporučeno pro další očkování proti covid-19 a kde taková místa budou, protože nemocnice, která v místě mého bydliště toto očkování zajišťovala, asi tuto činnost ukončila. Rozhovor s pánem na druhém konci telefonního hovoru mě připadal jako bych se bavil s Felixem Holzmannem v některé z oblíbených scének. Asi po desetiminutovém hovoru se mě pán zeptal, co vlastně chci. Řekl jsem mu znova, že jsem očkován proti kovidu čtyřmi doporučenými dávkami a že mě zajímá, zda a kdy bych se měl naočkovat pátou dávkou. PÁN MI ŘEKL, ŽE JESTLIŽE CHCI, mohu se nechat  očkovat každé tři měsíce od posledního očkování. Řekl jsem mu, že nechci, ale jestliže to bude oficiálně doporučeno, že se naočkovat nechám. Pán znovu řekl, že to záleží na mně. Řekl jsem mu, že jsem slyšel v rozhlase, že Evropská unie ve velkém ruší dodávky vakcín.

Pán řekl, že o tom nic neví, ale že třeba když si zavolám jindy, některý z jeho kolegů bude lépe informován. Prozradil mi, že na té celostátní lince nejsou zdravotníci, ale pouze informátoři, kterí pomáhají s registrací k očkování.  Nakonec mi nabídl, že jestli najde nějaký odkaz ohledně očkování proti covid-19, že mi ho pošle esemeskou. Což také po několika desítkách minut učinil. Bylo to vyjádření České vakcinologické společnosti pro lékaře z listopadu loňského roku. Bylo to zakryto upozorněním, že pokud nejsem lékař, mám stránku opustit, protože nedokážu  posoudit zdravotní stav. 

Protože jsem se chtěl dozvědět, co je tam napsáno, na tu stránku jsem se podíval.

   Jsou tam informace, kterým sice nelékař může porozumět, ale posoudit svůj zdravotní stav dokáže těžko. Docela dobře si pamatuju, jak se k očkování proti kovidu postavil můj praktický lékař. Očkoval prvními dvěma dávkami, kde účinnost proti onemocnění závisela na podání obou dávek v určitém časovém rozmezí, kdy teprve po druhé dávce byl vydán celostátní certifikát o očkování. Každého pacienta zvlášť musel zapisovat do celostátního systému. Spojení údajně nefungovalo dobře a tak lékař podání dalších dvou dávek odmítl.  Přitom mě zcela bez problémů naočkoval proti  sezónní chřipce. Tu totiž nemusel nikam hlásit a pouze mi ji zapsal do karty. Očkovací látka proti chřipce také nevyžadovala žádné speciální podmínky skladování. Stačila obyčejná lednice a jedna dávka byla v jedné ampuli.  Naproti tomu vakcíny proti covid-19 byly distribuovány ve vícedávkových lahvičkách a po rozmrazení a případném naředění se obsah musel spotřebovat do několika hodin, takže lékař musel zorganizovat i přítomnost pacientů v určitém dni.  Tak tomu bylo třeba u vakcíny Comirnaty, firmy Pfizer. Pro třetí a čtvrtou dávku očkování proti kovidu jsem tedy zašel do očkovacího centra, které bylo zřízeno v místní nemocnici.

Jaká bude očkovací látka proti RS virům?

 Očkovací látka proti RS virům s názvem Arexvy  firmy GlaxoSmithKline Biologicals SA bude distribuována v jednodávkovém balení.  Vakcína Arexvy je dostupná v balení obsahujícím 1 injekční lahvičku s práškem a 1 injekční lahvičku se suspenzí nebo v balení po 10 injekčních lahvičkách s práškem a 10 injekčních lahvičkách se suspenzí.

Zaráží mě ovšem cena. Jedna očkovací dávka látky proti onemocnění  covid – 19 stála zhruba 500 Kč a hradil jí stát. Jedna očkovací dávka proti RS virům má stát 5000 Kč a má si ji hradit sám zájemce.

Smutné je, že informaci o  nové očkovací látce proti RS viru přinesl Český rozhlas jako výkřik bez dalších souvislostí, ale s informacemi o dostupnosti a vhodnosti dalšího očkování proti covid-19 a  sezónní chřipce mlčí a předpokládá, že je to každému jasné. Jak jsem popsal výše svou zkušenost s informační linkou Ministerstva zdravotnictví  ČR 1221, není to jasné ani těm, co by o tom PODLE MÉHO NÁZORU měli mít podrobné informace.

Proto jsem zvědav,  zda se Ministerstvo zdravotnictví na podzimní očkování dobře připravilo anebo zda vypukne zase mediální chaos.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium.

Dnes před sto lety se narodil můj otec

 Dnes před sto lety se narodil můj otec.

Divné století.

Vlevo je svatební fotka mých rodičů spolu s mými prarodiči. Místo otcovy matky, tedy mé pravé babičky, je tam jeho teta. Otcova maminka zemřela, když ještě nebyl dospělý a její bezdětná sestra (úplně vlevo), živila otce v době jeho studií.. Vpravo je fotka mého otce asi čtyři roky před smrtí, které prožil v nemocnici.

O mém otci a našem vztahu jsem kdysi napsal několik článků na svůj blog, který jsem si psal ještě před vstupem na facebook. Někteří, kteří mě znáte dlouho, jste před mnoha lety ty články četli. Dávám sem odkaz Na článek "Z obliga", který jsem napsal už před šestnácti lety a na kterém jsou prokliky i na dalsí články.

https://tomuv-denik.blogspot.com/2011/11/z-obliga-1cast.html

Zvláštní věc! Když jsem seděl u počítače a psal tento příspěvek, doslo v rozsáhlému výpadku elektrického proudu v Praze, který ohlásila dokonce i Lucie Výborná ve svém dopoledním živém rozhovoru s hostem. Naštěstí výpadek u mě trval jen asi dvacet minut. Že by pozdrav ze záhrobí?

Vzpomínka na 1. listopad 2014

Nikdo nevíme, na koho z nás budou o příštích Dušičkách už jen vzpomínat. Před šestnácti lety měla moje matka už jen 27 dní života před sebou. Věděl jsem, že to přijde, protože byla velmi nemocná. Každý den v té době jsem se probouzel s myšlenkou, zda bude máma ve vedlejším pokoji ještě na živu anebo jestli už její utrpení skončilo. Vůbec jsem si nedovedl představit, co budu potom dělat. Na maminčině pohřbu byla i řada jejích vrstevníků - příbuzných či přátel, kteří jsou už dnes také na druhém břehu. Dnes je to týden, co zemřela moje spolužačka Iva z gymnázia na podobnou nemoc jako moje matka. V úterý bude mít pohřeb. Ve středu už nepřijde na pravidelnou měsíční schůzku spolužáků.

S lidmi, co jsou okolo mě ještě naživu, se dorozumívám stále obtížněji

Český rozhlas Dvojka

Poslouchá pan Sojka,
hraje Český rozhlas Dvojka.
Na něm Honza Čenský,
už nehoní ženský.
Zve si tam dva hosty,
je to snad už po stý.
Každej správnej maník
přepne na Rádio Blaník,  
aby špatný dojem zanik.

Tuhle letěla kolem sojka,
že neni to furt vono - ta Dvojka,
že Blaník.  Impuls,  Proglas,
to všechno jsou taky rozhlas.

(za doplnení děkuji Milanu B.)

Vzpomínka na 25. září 2013

Kde jste, kde jste,
Eriku Beste?
Vysílám na rádiu čé er ó plus,
a ta Barbora Tachecí
to je tedy kus!
Jen kdyby tolik nešišlala,
našla by lepšího emisara.
Ještě jeden dotaš mám,
š kýmpak půjdeš, Báro
dneš na flám. Dáme ši špolu šumivé víno
a budem ši špolu šeptat čo je nám milo.

Zprávy

Zprávy.
Dnes vám čtou dvě krávy.
Jedna z nich je stračena,
Babišem je nadšená.
Druhá z nich je černá,
Havlovi je věrná.

Vzpomínka na 29. září 2018

My jsme liní kundolíni.
Ženský jenom v bordelu
a pak hup do fotelu.
Vím, že krematorium se blíží,
když jí kundu líži.
A když potkám koketu na refýži,
neřeknu jí: tebe nevylíži.
Kokety  však nejsou můj styl,
z těch bych leda blil.

O místní politice

Mirek napsal

Dobrý den koukám,  jak jste aktivní člověk. Teď myslím diskuse s radními na facebooku.

Obdivuju

Na malých městech lidi mlčí a moc se nevyjadřují

Samozřejmě není to všude

Nebýt lhostejný vyžaduje investovat energii a to se lidem většinou nechce

Jinak díky Vám jsem se též dozvěděl , že Světla Magni už na Dvojce není. Rozumím tomu tak, že jí vyhodili je tak? Pro mě jedna z nejlepších moderátorek vůbec

Přeji Vám, Tomáši, hezký den.

Tomáš napsal:

Dobrý den, Mirku. Já se zase o politiku tolik nezajímal, ale zcela náhodou se loni stalo, že na starostu Prahy 3 kandidoval člověk, kterého znám osobně deset let. Nejsme ale žádní osobní přátelé. Jen mě kdysi zaujalo, že on se jako mladý člověk zajímal o věci okolo sebe a vytvořil tady spolu s několika dalšími občanskou iniciativu. Pak dospěl k názoru, že lidé mohou situaci změnit, jen když jich hodně vstoupí do politických stran. Vstoupil do TOP 09 a byl tam několik let jako řadový člen.

TOPka tady u nás vedla radnici 8 let. Ale paní, která za ní byla starostkou, byla poměrně dost neschopná. Proto jí už TOPka nenasadila do dalších voleb a k mému údivu dala jako kandidáta na starostu onoho zcela neznámého člověka, kterého já jsem znal už deset let. Tak jsem ho před volbami začal podporovat. Rozumíte, ne TOPku, ale Jiřího Ptáčka. Podporoval bych ho, I kdyby kandidoval za nějakou jinou stranu, protože je to velmi slušný člověk. A k mému podivu on se opravdu starostou stal. A já teď sleduji, jak si vede. Vede si velmi dobře. Ale to neznamená, že souhlasím se vším, co TOPka ve vedení naší čtvrti dělá. Díky přenosům schůzí po internetu se to dá sledovat docela dobře.

Co se týče paní Magni, ta dosáhla důchodového věku. Byla unavená vnitřními poměry v Českém rozhlase a rozhodla se odejít sama. Stará se teď o čerstvě narozeného vnoučka.

Taky Vám přeji hezký den, Mirku!

Mirek napsal

To s tim starostou je nádherná věc. vlastně máte štěstí Já jsem mel zase souseda cca o 4 roky staršího . Vždycky jsme si tykali . Ejhle,  stal se starostou, zvedl nos k oblakům a začal mi vykat.

A co se týče Světly, tak to jsem rád,  ze to je takto.

 Tomáš napsal:

Kupodivu Jirka Ptáček vůbec neměl zapotřebí se nějak zviditelňovat v politice. Má mnoho let firmu, která ani není na našem obvodu. Ale vždycky říkal, že spousta lidí jen kafrá, co by SE mělo dělat jinak a nikdo není ochoten jít s kůží na trh. Tak on to zkusil. Já mu držím palce, ale zároveň se bojím, aby na to nedoplatil. To víte, v politice se člověk určitě snadno do něčeho zaplete. A ani to nemusí být ze zlé vůle.

Vzpomínka na 26. září 2017

Úterý. Včera umřel Jan Tříska. Zbytečně. Všichni o tom vědí. Já žiju už devatenáct let zbytečně. A vím to jen já. Natočil jsem jen film 🎥 svého života. On byl do osmdesáti let zdravý, já jsem se narodil jako chromý. To jsou paradoxy. Jdu si vyprat kompresní punčochy. Včera večer mi napsal Jirka, abych šel do Dna pytle na pivo. Nešel jsem. Nemůžu do sebe lejt každý den pivo. Tříska prý byl abstinent. To já tedy zdaleka nejsem. Ale Šána taky nejsem.

Dva koncerty Jitky Hosprové v září 2019

     Shodou okolností jsem během jednoho týdne navštívil dva koncerty, na nichž vystoupila violistka Jitka Hosprová. Aniž bych chtěl pominout první koncert, druhý byl zvláštní tím, že paní Hosprová sestavila a odehrála celý koncert se svým manželem, italským houslistou Mauriziem Sciarrettou.  Zážitek z klasického houslového repertoáru umocňovalo prostředí kostela. sv. Vavřince v Hellichově ulici. Program byl vybrán tak, že ukázal velké možnosti obou nástrojů, houslí i violy. Zvláštní pro mne byla skladba estonského skladatele Arvo Pärta z roku 1984 na text německého romantického básníka Clemense Brentana  “Es sang for langen Jahren“ kde oba umělce doprovodila zpěvem pěvkyně Eva Gajarová, která je zároveň zakladatelkou hudebního projektu Pražské múzy. Jmenovaná skladba byla zajímavá tím, že lidský hlas nesl melodickou linku  a oba nástroje mu vytvářely jakýsi podkres, který byl notově definovaný, avšak pro mne jako hudebního laika byl zcela samostatný. Těžko se mi to popisuje, když nemám hudební vzdělání.  Zvláštní význam měla v programu skladba Bohuslava Martinů „Tři madrigaly pro housle a violu“. Tu uvedl mecenáš projektu Pražské múzy Geoff Piper, anglický hudebník žijící v Lucembursku. Podrobně pohovořil o skladateli i o tom, jaké představy v něm vyvolávají jednotlivé věty skladby. Řekl, že skladba je velmi obtížná ke hraní a proto ocenil ochotu obou umělců zhostit se jejího provedení.

   Paní Hosprovou i pana Sciarrettu jsem v uplynulých letech viděl spolu několikrát  hrát v rámci festivalu Procházky uměním v Muzeu Kampa. Ale tentokrát jsem je slyšel poprvé od chvíle, kdy se stali manželi. Nevystupují spolu často, protože každý z nich má náročný koncertní program a také vedou mistrovské kursy pro mladé umělce.

                   *****

Nyní se stručně dostávám k prvnímu koncertu, ovšem neméně zajímavému, co by do repertoáru snad i zajímavějšímu. Jednalo se totiž o koncert, na němž byly provedeny skladby, které skladatel Josef Vejvoda složil přímo pro Jitku Hosprovou a skladby byly doplněny také jazzovými skladbami Kryštofa Marka. Koncert byl v rámci festivalu Procházky uměním a odehrál se 10. září v kostele sv. Rocha na Strahově.  O tomto koncertu jsem psal již na svém facebooku, proto sem jen zkopíruji text a doplním obrázkem.

  Byl to skvělý koncert! Děkuji za nevšední hudební zážitek! I když mám rád interpretační umění paní Hosprové i paní Englichové, tentokrát bych chtěl složit velký hold a poklonu pánům Vejvodovi a Markovi, jejichž skladby jsme slyšeli. Bylo to úžasné, rozmanité, barevné, nádherné. Ve všech předchozích přeložených termínech bych o to přišel, ale tentokrát shoda všelijakých okolností přispěla k tomu, že jsem mohl být přítomen.

Přestože prostředí kostela sv. Rocha je velmi krásné, vzhledem k vysoké chrámové lodi se zvuk poněkud tříštil. Myslím, že by stálo za to celý program zopakovat v prostoru pro větší počet diváků a s menší ozvěnou. Napadají mě dvě nahrávací studia Českého rozhlasu. Buď studio S1 na Pražských Vinohradech nebo Studio A v pražském Karlíně. Já vím, že to nejsou klasické koncertní sály, ale vejde se tam poněkud více diváků a vzhledem ke svému účelu mají i vynikající akustiku. Jistě by tam šla požídit i živá nahrávka celého koncertu, kterou by mohl vydat Radioservis některým ze svých distribučních způsobů.

Změní se Facebook v celosvětovou seznamku?

   Nedávno jsem se z rozhlasu dozvěděl, že facebook vytvoří jakousi velkou internetovou seznamku. Bude sám předvybírat vhodné partnery. Člověk si bude muset založit zvláštní účet, kde se nebudou promítat údaje nebo záznamy ze základního účtu. Pochybnosti o tom, že by údaje neunikly, vyjádřil i spolupracovník Českého rozhlasu Plus Petr Koubský. Já jsem si vzpomněl na kdysi tak populární diskusní server Blabla. cz provozovaný ostravskou firmou Tanger anebo na Lidé.cz, provozovaný pražským Seznamem. Oba tyto komunikační české nástroje se nakonec přeměnily v seznamky. 

   Ostatně i na facebooku samotném vzniká řada otevřených i uzavřených skupin, které jsou seznamkové. Řekl bych, že se tam pohybuje spousta lidí, kteří mají nerealistické nároky na hledaného partnera a zároveň se tam pohybuje i spousta lidí, kteří se baví komentováním inzerátů. V přiloženém skenu je text inzerátu jakési čtyřicetileté paní. Paní výrazně dává najevo, že je to ona, která si vybírá, ale ani se nenamáhá nabídnout nějaké své přednosti. Zdůrazňuje, že jí nejste o sex. 

    Obávám se, že až se facebook začne měnit na seznamku, bude to začátek jeho konce.

Osamělost a samota 2019

Tomáš napsal:
Koukal jsem, že jsi to o tom starém pánovi smazala. To je dobře.

XX napsala:

Jo, jo. Dala jsem to tam po dnešním telefonátu s ním. Je mi smutno z toho, jak alzhemer dokáže z člověka udělat někoho jiného. Chtěla jsem se o svůj smutek podělit.

Tomáš napsal:

Facebook není podělení. Facebook je jen tam a ne zpátky. Na to já mám blog. Dal jsem ti tam něco, co jsem si napsal nedávno pod názvem Dozvuky. I když je to něco jiného než Tvé Dozvuky.

XX napsala:

Na LN je to trošku jiné. Lidi, co na něm jsou, jsou většinou lidé citliví a navíc moji přátelé. Dík, mrknu.

Dík, přečetla jsem si Dozvuky...Tome, mám to podobně. Taky se mi může stát, že mne nikdo nebude postrádat. Mám dvě děti, ale ony jsou dospělé, žijí své životy a navíc nebydlí ve stejném městě jako já. Mám někoho, kdo za mnou občas přijde, ale taky se třeba čtrnáct dnů neozve...a žije svým životem... Od svých osmnácti jsem nikdy nebyla tzv. single, přesto jsem většinu života prožila osamělá. Teď, na stará kolena, jsem osamělá se vším všudy. Ačkoliv bych být sama nemusela. Proč ti to všechno píšu...v mém okolí je tolik osamělých lidí... chodíme se sdružovat do hospod, na koncerty a stejně nakonec usíname doma každý sám. Bývala jsem kdysi šťastná. Bývala jsem ještě nedávno šťastná. Svou samotu jsem jeden čas měla i ráda. Tome, přeju ti, ať je ti lépe.

Tomáš napsal:

Mně je úplně jedno, že mně nebude nikdo postrádat. Prostě takovej je život. Ta Míša, se kterou si v tom článku dopisuju, je dcera mé sestřenice z otcovy strany. Těch příbuzných z otcovy strany mám v Praze docela dost. Neviděl jsem je devět let, od otcova pohřbu. Než umřel, rozebrali si otcův majetek. Mně to bylo celkem jedno, protože otec mě vydědil, I když jsem byl jeho jediný syn. Ale to je jiná historie. Otcovu kremaci nakonec zařizovala ta jeho bývalá milenka, o které jsem psal v komentáři. Oni pak nechtěli uložit jeho urnu do společného hrobu. Ale to taky mělo své důvody. Tadyhle ta Míša, kterou znám jen velmi povrchně, se na začátku letošního roku ozvala telefonicky, že se se mnou chce sejít. Tak jsme se sešli. Ona mi řekla, že jí její matka nechtěla vysvětlit, kam jsem se ztratil a proč se se mnou netýkají. Tak jsem jí podrobně řekl svou verzi. Pak jsme si vyměnili během dalších měsíců několik formálních mailů, aniž projevila zájem o můj další osud. Teď se mi zeptala, kdy půjdeme na kafe. Ale já opravdu nemám zájem se už s někým scházet, vyprávět mu o svých potížích a nechat si svůj život komentovat. Že potřebuji fyzickou pomoc je zcela něco jiného. Ale vím, že od příbuzných se jí nedočkám. Ani od těch z matčiny strany. Za posledních dvacet let me pomohli vždy cizí lidé. Většinou za peníze. Ale i takové je v blízkosti v současné době těžké sehnat. Každej jednou skončíme. Otázkou je jen jak. Viděl jsem, jak skončili moji rodiče. Každý jinak. Ale ani u jednoho to nebylo nic pěkného. Jenže to byl jen důsledek předchozích desítek let života. Není mi líto mně, ale není mi líto ani tebe, XX. Nehodlám nijak reagovat na tvou reakci na můj článek na blogu. Každý si musíme vypít svůj život až do konce.

XX napsala:

Jasně.

Konec chatu

Dozvuky

*****

Ahoj Tomáši,

Dlouho jsi se neozval, tak mám starost, jak se Ti daří? Jak jsi zvládl léto a uzavřenou Vinohradskou? Já vím, že jsi ze začátku psal, že to není tak hrozné, neboť ji uzavírají po částech. Přiznám se, že vůbec nevím, jak to vypadá, protože jsem tím směrem celé léto nezavítala. Tak trochu jsem byla v jednom letu…a ani jsem si to léto moc neužila. Dvakrát jsem po týdnu hlídala mrňousky (jsou sice moc hodní, ale ještě taky moc mrňaví (4,5) a mě je skoro pořád mizerně, tak to bylo dost náročné.  Před létem jsem začala chodit k léčiteli, je to Jaroslav Doubrava (chodila k němu i Pilarová a Zagorová), no znáš to, víra Tvá Tě uzdraví, tak nevím, nevím, ale zkouším všechno možný. Je to otrava, ale Tobě to asi nemusím povídat…..☹.

Tak kdy zajdeme na ten čaj? Nebo možná, když bude i hezky, tak na zmrzlinu?

  

Dej o sobě vědět.  

Pa

 M.

**********    

Ahoj Míšo,

děkuji Ti za zprávu.
Rozkopanou Vinohradskou jsem zvládl poměrně dobře. Dělali to po částech a kupodivu po celou dobu opravy kolejiště byla ulice pro auta jednosměrně průjezdná a byl dostatek přechodových lávek. Jinak nemám žádné veselé historky. Byl jsem ma rozhraní července a srpna dvakrát na pohřbu.  Jeden spolužák, se kterým jsem chodil na základní školu a na gymnázium, nešťastnou náhodou spadl doma ze schodů a zabil se. Byl sám doma. Na rozdíl ode mne byl úplně zdráv. Jeho maminka mě na devítiletce učila češtinu.  Přežila ho a byla na tom pohřbu.   Možná dopadnu podobně, i když schody doma nemám. Až se několik měsíců nebudu nikomu ozývat, tak mě třeba najdou doma. Na rozdíl od toho spolužáka nejsem neustále mezi lidmi a tak mě nikdo nebude hledat  hned druhý den..

Jinak jsem neměl důvod, proč bych Ti psal.  Píšu na facebook. Koho to zajímá, tak si mě tam najde.  Koho to nezajímá nebo facebook nepoužívá, tak má smůlu a já také. Celé léto jsem trávil každý pátek odpoledne ve vinotéce Naturel v Lípové ulici (viz foto, kde jsem s panem vinárníkem). Na facebook jsem to napsal, kdo chtěl, mohl si tam přijít se mnou popovídat. Ale moc lidí nechtělo. V Ergonu mi konečně udělali samoplátecké boty za 16 tisíc. Příští týden mi zubařka nasadí nový můstek také za 16 tisíc.  Bolí mi nohy, špatně vidím a všechno mi jde pomalu.

Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se, kdy. Ale nevím, co si budeme povídat, když už jsme si všechno napsali.

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

***********    

Ahoj Tomáši,

Děkuji Ti za odpověď. Tvého spolužáka je mi líto, bohužel takový je život a i v mém okolí se vyskytují podobná neštěstí.

 Tak až budeš mít o čem si povídat, jsem tady.

 Měj se do té doby co nejlépe.

 Pa

 Míša

**********  

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800 Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

*******

Ahoj Tomáši, 

No, právě, možná, že není úplně pozdě zjistit, že přece jen malý kousek z té mizerné familie tady vedle Tebe ještě je a není jí úplně lhostejné, jak se Ti vede ……(na rozdíl od ostatních členů). Ale vím, že jsi zvyklý být sám a spoléhat se jen sám na sebe, jen jsem si myslela, že bychom se mohli víc poznat, nejsem tvrďák, a lidi mi nejsou ukradený, tím víc jde-li o rodinu, ať už je jakkoliv rozhádáná…….je pravda, že je to trochu na mou bolavou hlavu těžký (a bohužel i v případě, že jsou na mě ostatní tvrdý) …..protože v tom většinou lítám jako nudle v bandě, ale už jsem taková…….Já prostě nejsem z rodiny Š, a nemám nic ani z rodiny N.….promiň nic proti Tobě….táta z mámou říkají, že jsem po bábě R. ……(mimochodem taky prý nic moc ☹) tak nevím…..

Takže, ano chci se sejít. Měla jsem 50, takže je čas jít zase na čaj! Můžeme probrat po kom vlastně jsem 😊…takzvaně poplkat a zapomenout na tělesné bolesti….

Pa

M.

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš
**********

Ahoj Tomáši,

Teď mi na tři týdny začíná audit a kolotoč kolem budgetů, to budu v práci dost dlouho a pak jedu na konci listopadu služebně na týden na Slovensko, tak jak se vrátím zavolám a domluvíme se. Snad to před vánoci ještě stihneme dojít si na ten čaj.

M.

Veřejné setkání koalice TOP 09 Praha 3 a Starostové a nezávislí Praha 3 s občany

  Setkání proběhlo v multifunkční kavárně Pracovna ve Vlkově ulici nedaleko Sladkovského náměstí. Byla to veřejná schůze s občany. Setkání bylo nazvané "Setkání koalice TOP Stan Praha 3 s občany". Na radnici Prahy 3 je v současné době koalice TOP 09 +Stan +Piráti +Zelení. Taková koalice by se měla sejít s občany.

   Piráti měli v té době pravidelnou schůzi poblíž, ale na jiném místě. Naštěstí Piráti I Zelení mívají aspoň některé pravidelně schůze přístupné veřejnosti, tak nemusí dělat speciální setkání s občany.

   Byl jsem včera alespoň částečně na obou schůzích. Bohužel musím konstatovat, že zájem veřejnosti je téměř nulový.Kromě členů jednotlivých stran jsme byli na setkání „koalice TOP Stan Praha 3“ jenom čtyři běžní občané, na veřejné schůzi Pirátů jsem byl jako řadový občan sám. Nemá smysl psát, o čem se tam mluvilo. Kdo chtěl, mohl přijít, pokud se to dozvěděl z událostí na facebooku. Možná, že propagace mohla být jiná, i mimo sociální sítě, ale nevím jaká. Spousta starších lidí jistě sociální internetové sítě nesleduje a nějaké výlepové akce informačních plakátů v dnešní době přehlceností různými informacemi mi připadají málo efektivní. Na sociálních sítích lidé včera řešili volbu slovenské prezidentky a návštěvu českého prezidenta na Matějské pouti. Jejich bezprostřední okolí je nezajímá. Vím to i ze svého nejbližšího okolí. Lidé v domě, kde bydlím se nezajímají ani o problémy vlastního domu. Všichni jsou zblblí internetovou neosobní komunikací.

   Přesto si myslím, že by radniční politické strany neměly rezignovat na současný malý zájem veřejnosti a na tato setkání nerezignovat.  Právě na těchto setkáním by bylo možno předjednat témata, která se pak dostávají  do interpelací občanů při zasedání zastupitelstva a kde na vzájemnou diskusi není dostatek času.