Nikdo nevíme, na koho z nás budou o příštích Dušičkách už
jen vzpomínat. Před šestnácti lety měla moje matka už jen 27 dní života před
sebou. Věděl jsem, že to přijde, protože byla velmi nemocná. Každý den v
té době jsem se probouzel s myšlenkou, zda bude máma ve vedlejším pokoji ještě
na živu anebo jestli už její utrpení skončilo. Vůbec jsem si nedovedl
představit, co budu potom dělat. Na maminčině pohřbu byla i řada jejích
vrstevníků - příbuzných či přátel, kteří jsou už dnes také na druhém břehu.
Dnes je to týden, co zemřela moje spolužačka Iva z gymnázia na podobnou nemoc
jako moje matka. V úterý bude mít pohřeb. Ve středu už nepřijde na pravidelnou
měsíční schůzku spolužáků.
S lidmi, co jsou okolo mě
ještě naživu, se dorozumívám stále obtížněji
Žádné komentáře:
Okomentovat