Měl by Karel Gott dostat státní vyznamenání?
Docela mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že poslanci podepisují dopis prezidentu republiky, ve kterém mu dávají podnět k tomu, aby vyznamenal pana Gotta vyznamenáním za zásluhy o stát.
Mám Karla Gotta rád a je to celoživotně můj nejoblíbenější zpěvák. Avšak nikdy jsem nezaznamenal ani náznak toho, že by se nějak zasloužil o Českou nebo Československou republiku. Karel Gott jistě celý život poctivě pracoval ve svém oboru a tam dosáhl špičkových výsledků. Pracoval a za svou kvalitní práci dostával i kvalitně zaplaceno. Pokud chtěl svou práci, která je hodně na očích veřejnosti i politiků dělat, musel se chovat tak, aby nikde nenarazil. Proto bych mu ani nevyčítal, že kdysi na jakémsi setkání umělců, které bylo zinscenováno tehdejším režimem, přečetl proslov, kterým se postavil na stranu socialismu. Kdyby to neudělal, jistě by to pro něj znamenalo konec kariéry. Jeho projev byl tehdy velmi kultivovaný, bylo z něj i znát, že k němu byl více méně donucen. Nikomu tím konkrétně neublížil a sám probruslil situací na velmi tenkém ledě. Nikdy se však sám iniciativně na propagaci socialismu nepodílel. Možná také proto, že by pak už těžko mohl vystupovat v západním Německu. Za socialismu jsme se v podstatě nikdy nedozvěděli nic o jeho soukromí.
Po roce 1989 mě překvapilo, když několik lidí, kteří se dostali do neobliby socialistického režimu, jakoby mimochodem v rozhovorech řekli, že jim Gott nějak pomohl v tísnivé situaci. Hlavně tím, že se k nim neobrátil zády jako mnozí jiní. A on sám se tím ani po roce 1989 nikdy nepochlubil. Například zpěvačka Marta Kubišová řekla, že když byla v nemocnici, Gott ji přišel navštívit, přestože tehdy byla režimem zavržená. Nebál se jako jiní, ale ani to nepovažoval za nějaké hrdinství. Prostě se choval normálně lidsky, jak by se měl chovat každý jiný člověk.
Ve svém okolí, ať už mezi příbuznými nebo známými bych možná nenašel žádného tak slušného člověka, jako je Karel Gott. Myslím však, že běžná lidská slušnost, jakkoli je mezi občany tohoto státu vzácná, by neměla být důvodem k udělení státního vyznamenání. To, že člověk poctivě pracuje, by mělo být samozřejmostí. Včera jsem šel po ulici a pozoroval pracovníky údržby silnic, jak obnovují bílé dopravní značení na povrchu ulice. Pokud to dělají léta dobře a poctivě, měli by z tohoto hlediska na vyznamenání za zásluhy o stát stejný nárok jako Karel Gott. Na rozdíl od něj však nejsou veřejně známí, protože vystupování v médiích není součástí jejich profese. Přesto však dobře označenými silnicemi jistě zachránili nejeden lidský život.
Za socialismu převzal Karel Gott z rukou prezidenta republiky titul zasloužilý umělec, později národní umělec. Škoda, že byly tyto tituly zrušeny. Ty mi vždycky připadaly jako správné ocenění dlouholeté umělecké práce - i když se dnes na tyto tituly mnoho lidí dívá skrz prsty a považuje je za socialistickou zkamenělinu. Vyjadřovaly určitou vážnost státu k práci svých umělců. Nevím jak Karel Gott, ale řada umělců se po roce 1989 těchto titulů zřekla, aby poněkud pozdě vyjádřila svůj protisocialistický postoj. Považuji za zásadní rozdíl, zda občan Karel Gott vydobyl dobrou prací určité pozice ve svém oboru anebo se zasloužil o stát. Poctivou prací se o český stát zasloužily stejným způsobem jako občan Karel Gotl desetitisíce, ne-li statisíce lidí, na které však není vidět.
Přesto si myslím, že je zcela lhostejné, zda Karel Gott uvedené vyznamenání dostane. Myslím, že státu nijak neprospěl, ale ani nijak neuškodil jako statisíce bezejmenných občanů. Jeho povolání ho však předurčilo k tomu, že je na něj vidět víc než na jiné občany.
Celý rozruch je spíše ukázkou toho, že poslanec Oldřich Němec, který celý rozruch vyvolal, nemá v Poslanecké sněmovně nic lepšího na práci.
Kdybych já měl navrhnout někoho z oblasti umění, kdo se zasloužil o stát, pak by to byl například zpěvák a skladatel Michael Kocáb. Nejsem sice vůbec fandou typu umění, které on vytváří, ale popularita s tím, jak se zasloužil o stát nemá nic společného. Před časem dokázal na určitou dobu opustit své umění a koníčky a zasednout jako poslanec do Parlamentu a vyjednat podmínky odchodu sovětských vojsk z našeho území. Dokázal tento svůj záměr dovést do konce a pak se zase vrátil k tomu, co ho baví. Využil svých schopností a znalostí ve prospěch státu. Dnes může řada lidí namítnout, že sovětská vojska by pod tlakem evropského vývoje odešla stejně. Jenže tehdy to tak jasné nebylo a do dnes si myslím, že jednání o odchodu sovětských vojsk muselo být hodně rizikové. Kocáb to udělal, protože to považoval za důležitější než osobní prospěch a vůbec nemohl vědět, jestli se mu podaří návrat do umělecké sféry. Udělal to pro republiku a nikoli proto, že by očekával nějaké ocenění. Rozhodně dal tehdy přednost veřejnému zájmu před zájmem svým osobním.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat