Komplex z vlastní nedůležitosti
Poměrně hodně lidí v mém okolí bojuje s komplexem z vlastní nedůležitosti. Kupodivu to někdy ani nesouvisí s tím, zda okolí dotyčného považuje za důležitého či nikoli.
Mám známého, profesora na vysoké škole a vedoucího velkého vědeckého týmu. Ten na jedné straně dává najevo spokojenost se sebou samým, na druhé straně má dojem, že jeho vědecké práce nejsou uznávány v zahraničí tak, jak on by si přál. V tomto konkrétním případě to znamená, že jeho vědecké práce citují jiní autoři méně, než on by si přál. Je to člověk, který v určité oblasti skutečně hodně znamená, ale on sám si to neuvědomuje a chtěl by docílit ještě vyššího uznání, které však patrně z objektivního hlediska není možné.
Daleko častější jsou případy, že člověk si nechce přiznat, že nic neznamená a nedokáže se s tím vyrovnat. Tady jsou dvě skupiny.
Jedni žehrají na ty, které oni považují za významnější. Všechny dávají do jednoho pytle a snaží se poukazovat, že tito lidé přišli ke své důležitosti nekalými praktikami.
Druzí se snaží zdůvodnit svou důležitost alespoň sami sobě. Dávají najevo, že určité události, které přináší běh života, se bez nich neobejdou. Avšak když se dostanou do situace, že by sami o něčem měli rozhodnoutt a hlavně nést za své rozhodnutí zodpovědnost, schovávají se za druhé. Rádi jsou přítomni u událostí, které považují za důležité, jednak proto, aby "měli přehled", jednak proto, že mají pocit, že o oněch událostech rozhodují. Bohužel někdy rozhodují, i když věci samotné vůbec nerozumějí. Pokud vůbec pochopí, že jejich rozhodnutí bylo špatné, nikdy se k němu nehlásí. Rádi se skrývají za všelijaké odborné posudky a stanoviska, kterým však sami nerozumí a pro vlastní rozhodování jsou jim ty posudky k ničemu. Snaží se i zcela bezvýznamné události, které sami prožili, povyšovat (řečeno s mírnou nadsázkou) za zásadní pro celé lidstvo.
Komentáře
[1]13.07.05 12:51:25Lebeda
Nemám komplexy z vlastní nedůležitosti. Jsem důležitý pro sebe, pro svou rodinu a na ostatních mi zas tolik nezáleží. Jak jen to slušnost dovoluje. Nejsem důležitý pro s své příbuzné. Ale když si máma v 70 letech chtěla koupit novou pračku, tak jsem zved telefon a zavolal sestrám. Holky co blbnete, to se trochu nestydíte nechat dřít starou mámu s prádlem, když má 2 holky? Máma žije vcelku spokojeně s jednou sestrou a její byt má jeden ze synovců. Řešení se našlo a důležitější být nepotřebuju.
Myslím si, že každý člověk někdy přemýšlel o vlastní důležitosti či nedůležitosti. Dá se říci, že tento člověk - čili jednotlivec - je pro svět skutečně nedůležitý. Na světě jsou miliardy lidí, co tedy zmůžu já? Díky podobným úvahám se pocitu nedůležitosti podléhá velice snadno. Otázka jiná však je, je-li nedůležitý i pro své blízké. Poněvadž to je dle mého mnohem horší než být nedůležitý pro svět, jako celek. Mnoho lidí si zakládá na svém zaměstnání, postavení nebo image. Jenomže každá pracovní pozice se dá nahradit někým jiným - jediné co po dotyčném zůstane jsou zápisy v účetnictví firmy. Možná spíše tyto skutečnosti probouzí v některých lidech komplexy nedůležitosti. Jinak ještě na závěr zajímavý citát: "Vždycky se nám zdá, že nás mají lidi rádi proto, že jsme dobří, a nedomýšlíme se, že nás mají rádi proto, že jsou dobří ti, kdo nás mají rádi..." - Zdeněk Zapletal
Žádné komentáře:
Okomentovat