28. 7. 2005

Čábři - 2.část

28.07.2005 18:28 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Čábři - 2.část

(19.2. 2005 0:05:50)

   Dlouhý úvod jsem napsal proto, abych se nyní mohl dostat ke kratší podstatě článku. Z předchozího života majitelů Fortuny vyplývá, že ji nezaložili jen proto, že by chtěli zbohatnout - i když vlastně podstata sázení o ničem jiném není. Ti pánové měli určitého koníčka, kterého realizovali pro svou zábavu i v dobách nepříznivých a nová doba jim umožnila tento svůj zájem plně realizovat. Připomnělo mi to dobu v roce 1990, kdy se do Československa vraceli různí emigranti a přijížděli sem i cizí podnikatelé a dívali se na náš stát zcela jinýma očima než my. V hlavě mi utkvělo jedno poznání úspěšného zahraničního podnikatele, který řekl: "Rozdíl mezi mou a vaší prací je ten, že vy chodíte do nezajímavého zaměstnání, kde vás špatně platí za špatně odvedenou práci a vy potom to málo peněz, které jste si vydělali, utrácíte za drahého koníčka, kterým se zabýváte ve volném čase. Já dělám práci, která je mým koníčkem a realizací svého koníčka vydělávám slušné množství peněz".
  
   Dnes mnoho lidí přemýšlí o tom, jak vydělat velké množství peněz. Většinou je to bez ohledu na cokoli. Mohla by to být práce nezábavná, neužitečná, hlavně dobře placená. V tom případě by snad bylo nejlépe vyloupit bohatou banku. Existuje jistě  řada zaměstnání, kde je možné vyniknout jako jednotlivec. Řekl bych, že daleko více zaměstnání je takových, kde práce je prací týmovou a chtít za každou cenu ukázat, že já jsem z vás ten nejlepší, je naprosto zbytečné. Bývá uváděn například chirurgický operační tým, kde sice jistě hodně záleží na hlavním operatérovi, ale pokud nepracují dobře všichni členové týmu, nemůže být výsledek perfektní. Stejně je na tom i práce divadelní. Herci musí být sehraní, ale i práce profesí, které nejsou vidět - technika, kostýmy, masky - vše musí utvářet výslednou práci.

     Ovšem to, co v životě většinou chybí, jsou čábři. Lidé, na které je možno se absolutně spolehnout, lidé, kteří pracují pro stejnou myšlenku. Lidé, kteří z hlediska života nejsou ani nadřízení, ani podřízení, lidé, kteří jsou dokonalí partneři. A to hlavně charakterově. Dnes se často stává to, že jeden člověk táhne tým. Pracuje víc než ostatní. Ti mu sice posměšně říkají workoholik, ale často jeho nadšení pro práci využijí, aby sami nemuseli tolik pracovat.

  Shora uvedený příklad čábrů ze sázkové kanceláře je pro mne poněkud zvláštní. Nepovažuji činnost sázkových kanceláří za něco, co by pro svět bylo nezbytné. Je komické říci, že ti, kteří provozují sázkové kanceláře, to nedělají pro peníze. Přesto je zajímavé, že čtyři pánové, kteří se sešli při založení sázkové kanceláře Fortuna, to udělali hlavně proto, aby zrealizovali své hobby, svůj sen. Nevěděli v první chvíli, zda se jim to povede. Dělali to proto, že oni chtěli, nikdo je k tomu nenutil. Znali se před tím dlouhá léta a vyzkoušeli si, že se na sebe mohou spolehnout. Na rozdíl od jiných zbohatli prací. Většina prací a povolání je takových, že se na nich nedá zbohatnout. Z hlediska společenského jsou i daleko užitečnější než sázková kancelář. Lidé je však dělají z nechutí. Chybí jim v životě čábři.   A takoví lidé by nebyli spokojeni, ani kdyby provozovali sázkovou kancelář. Někomu to bude připadat směšné, ale já lituju, že jsem v životě žádné čábry nepotkal.
Komentáře
[1]29.07.05 10:10:21Jiri Pallas
Kazdy at se zivi jak umi, ale Fortuna je vedle Sazky nejspise jednim z aktivnich lobistu, kteri se snazi zastavit moznost volneho trhu v oblasti sazeni.
[2]29.07.05 10:44:37Petacchi - www - 
Přemýšlím jestli někdo z mých známých je čábr. Myslím si, že mnoho lidí jsou čábři jen zčásti. V něčem jsou naprosto spolehliví, ale v jiné části života se chovají zmateně nebo neuváženě. Do téhle kategorie jsem zařadil i sám sebe. Poločábr. :))
[3]29.07.05 13:22:50mluvka Tomáš
Poločábr neexistuje, milý Petacchi. Čábr je člověk, na kterého se můžeš spolehnout vždy. Když padáš dozadu, viš, že tě chytne. Ovšem to samé musíš být ty vůči němu. Jinak nejste čábři.

Čábři - 1.část

28.07.2005 18:26 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Čábři - 1.část

(19.2. 2005 0:05:50)

   První sázková kancelář Fortuny otevírala 1.května 1990, ještě týž den, kdy ve Sbírce zákonů vyšly nové paragrafy k loterijnímu zákonu, který do té doby znal jen státní sazku a sportku. Fortunu založili požární technik Jiří Balcar, řezník Petr Bouma, textař Michal Horáček a matematik Josef Kurka. Jiří Balcar sázel na koně od svých třinácti let, kdy ho na dostihové závodiště v pražské Chuchli přivedl jeho otec. Ve svých jedenadvaceti letech sám začal vypisovat sázky a stal se z něho černý bookmaker.

   Muselo to být někdy v době, kdy jsem do Chuchle přišel já. Byl jsem zaměstnán ve dnes už neexistující Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňananech. V roce 1980 se stalo jedním z mých pracovišť právě dostihové závodiště v Chuchli. V neděli, kdy byli dostihy jsem nepracoval, ale téměř každý týden jsem trávil na závodišti a pozoroval, jak vnímají jeho provoz lidé, kteří se sem chodí bavit. Znal jsem se s trenéry a jezdci, měl jsem rád koně i dostihy, ale sázky na koně mě nijak nevzrušovaly. Státní závodiště mělo svou sázkovou kancelář, kde se podle pevných pravidel sázelo. Lidé, kteří se pohybovali okolo koní, tam však sázet nemohli. Na schodech před tribunou se občas vytvořil hlouček lidí, který se za chvilku rozptýlil. Tam černí bookmakeři uzavírali kurzové sázky. Sázení u černých bookmakerů bylo nelegální, ale bylo vcelku trpěno. Já jsem tehdy  zaznamenal jinou výraznou osobnost. Byl to jakýsi Michal Horáček, který dokázal pravidelně zaplňovat desítkami stránek textu Bulletin Turf klubu, který tehdy mohl pracovat pouze pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže. Tehdy se dostal Horáček na jakousi stáž do USA a po návratu napsal velmi zajímavou knihu o dějinách dostihového sportu "Království za koně". 

   V roce  1983 jsem opustil oblast chovu koní a začal jsem se zabývat něčím jiným. Michala Horáčka jsem však stále vnímal spíše jako dostihového specialistu než jako textaře a tak mi připadlo celkem logické, když se po roce 1990 objevil Horáček jako spolumajitel první sázkové kanceláře. Pouze mě zarazilo, že sázení na koně v ní nehrálo příliš velkou roli. Jiří Balcar nedávno napsal v MF DNES: "Fortuně se sice nepodařilo vyjednat exkluzivitu pro nadvládu nad sázením na chuchelském závodišti, ale nakonec se ukázalo, že sázení na koníčky stejně nemá masovou oblibu. Lidé samozřejmě chtěli sázet na sporty, které znali a mysleli, že jim rozumějí. Začali jsme fotbalem a hokejem. Moc nám pomohlo mistrovství světa."

   Dnes má Fortuna 550 poboček, roční zisk 300 miliónů korun a přesto se jí její majitelé rozhodli prodat. Jiří Balcar řekl pro MF DNES: "Ke konci už jsme měli ale  všichni čtyři tak jiný představy o tom, kam Fortunu směřovat a rozvíjet, že bylo dobře se toho zbavit."

   O Fortuně mluvil také Michal Horáček ve svém lednovém rozhlasovém pořadu "Jak to vidí.....". Když se ho redaktorka Stáňa Dufková ptala, v čem vidí obrovský start a úspěch Fortuny, řekl, že to bylo tím, že její majitelé byli dobrými čábry. Slyšel jsem to slovo poprvé a Horáček ho také hned vysvětlil. Čábři jsou lidé, kteří se na sebe mohou plně spolehnout. Nejen, že jeden druhého nikdy nepodrazí, ale může očekávat, že když bude padat dozadu, může se slepě spolehnout, že ten druhý ho zachytne. Pokud taková situace nenastává už v mládí v rodině, člověk se nikdy čábrem stát nemůže.
Komentáře
Článek je bez komentářů

25. 7. 2005

Otisk předků

25.07.2005 05:16 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Otisk předků


Do včerejška jsem si myslel, že se člověk aspoň trochu může vypracovat i v případě, že jeho předkové ničeho nedosáhli. Včera jsem přišel i o tuto iluzi. Poslouchal jsem Bolkoviny, kde byl hostem i textař a spisovatel Michal Horáček. Vždycky jsem myslel, že pochází z průměrné rodiny.Vyšlo najevo, že jeho otec byl nějaký čas (dramaturgem?) Vinohradského divadla. Že uměl řadu jazyků.
Matka skladatele Petra Hapky byla operní zpěvačka. Hapka byl na divadelních prknech ještě dřív než se narodil.
Také jsem slyšel úryvek rozhovoru se Zdeňkem Vágnerem, synem bývalého ředitele královédvorské zoo. Zdeněk Vágner žije v Africe, provází tam turisty a chrání tamní zvířada i před domorodci.
Nelze se vyhnout otisku předků.  Genům a minulosti nelze utéct.
Komentáře
[1]25.07.05 17:21:35Petacchi - www - 
Jde jen o to, jaká jsou měřítka úspěchu. To posoudí nejspíš až ten nahoře, jak moc jsme se v životě vypracovali a jak jsme byli úspěšní.
[2]25.07.05 17:25:24mluvka Tomáš
Ty tam máš ještě daleko, milý příteli, já mám už větší kus cesty za sebou.
[3]25.07.05 17:52:16Petacchi - www - 
O tom nepochybuji. :-) Ale neznamená to, že o tom nepřemýšlím.
[4]27.07.05 22:21:47Jiri Pallas
Nebyl ale nahodou take ten Horacek vekslak v oboru sazeni na kone? Nezaloboval nahodou spolu s Kocabem zakon o sazeni tesne po devetaosmdesatem? Jake iluze?
[5]28.07.05 18:45:03mluvka Tomáš
Michal Horáček rozhodně žádným vekslákem nebyl, to, co ty myslíš, Jirko, se nazývalo za socialismu "černý bookmaker", ale to Horaček taky nebyl, byl to pouze milovník koní. Přesto se po roce 1989 dal s jedním takovým člověkem a ještě s dalšími dohromady a založil sázkovou kancelář Fortuna. Napsal jsem počátkem tohoto roku na Blabla článek "Čábři", který je sice trochu o něčem jiném, ale toto téma se v něm vyskytuje. Přetiskuji ho pro osvětlení tedy i sem, do kategorie "To,co jsem napsal jinde".

24. 7. 2005

Technická VIII.

24.07.2005 18:52 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická VIII.


Dnes ráno se na mé stránky podíval někdo 6x ze Spojených států  a to během 10 minut.  Jeho IP adresa zní pro mne také dost neobvykle  cache-dtc-ab08.proxy.aol.com. Číslice se vždy při dalším přihlášení měnily. Copak to asi znamená. Nějaká špionáž?
Komentáře
[1]27.07.05 02:13:54Kosik
Pro sve nazory jsi sledovan jako mozny islamsky fundamentalista.
[2]27.07.05 08:23:38mluvka Tomáš
Ani neznám korán. Ale možné je všechno. A ten, kdo mě sleduje, je Kosik?
[3]27.07.05 14:44:40Kosík
Ne, ale také používám proxyservr.
[4]27.07.05 15:21:02mluvka Tomáš
A co to je - proxyservr? Nic mi to neříká. To používají islámští fundamentalisté? A k čemu?
[5]27.07.05 22:22:19Kosík
Tolik tomu nerozumím, ale je to servr přes který se přihlašuji, abych skryl svou totožnost.

K čemu tolik televizních kanálů?

24.07.2005 08:51 - 07. Zábava -trvalý odkaz

K čemu tolik televizních kanálů?


   Včera jsme se po týdnu dočkali opět zajímavého efektu. Ve stejnou dobu v hlavním večerním čase vysílaly Česká televize a televize Nova film se stejným hercem.  Zatímco na ČT 1 běžel film Hartova válka, v témže čase na Nově dávali film Mercury. Oba v hlavní roli s Brucem Willisem. Je to můj oblíbený herec, takže jsem se na jeden film díval a druhý si nahrával na video. Podobný efekt jsem pozoroval minulou sobotu, kdy Nova i ČT1 dávaly ve stejném hlavním vysílacím čase střihové vzpomínkové pořady u příležitosti 66 narozenin zpěváka Karla Gotta.  Tehdy jsem se díval na Českou televizi, protože ta sestříhala pořad z celé zpěvákovy kariéry, zatímco Nova měla k dispozici jen záběry ze svých estrád v posledních deseti letech.

   V současné době chystají všechny tři televize nový typ pořadu, tzv.reality show. Zatímco Nova koupila světový projekt "Velký bratr", televize Prima bude vysílat pořad "Vyvolení".  Česká televize, asi aby splnila své veřejnoprávní poslání, nemůže se nechat zahanbit ve vysílání takového komerčního projektu a připravuje tedy svou obdobu nazvanou "Udělám cokoli".  Nezbývá než doufat, že všechny televize udělají cokoli proto, aby tyto obdobné pořady zařadily do vysílání na stejný den v týdnu a stejnou hodinu a zkoncentrovaly tak  možnost, aby český lidový divák viděl všechny tři pořady v časovém úseku, odpovídajícím pořadu jednomu.

   Tento efekt koncentrovaného vysílání byl dosud patrný pouze o silvestrovském večeru, kdy přepínáním televizních programů jsme mohli na všech programech vidět stejného umělce, nejčastěji baviče Petra Novotného.
Komentáře
Článek je bez komentářů

22. 7. 2005

Měl by Karel Gott dostat státní vyznamenání?

22.07.2005 12:43 - 06. Politika -trvalý odkaz

Měl by Karel Gott dostat státní vyznamenání?


   Docela mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že poslanci podepisují dopis prezidentu republiky, ve kterém mu dávají podnět  k tomu, aby vyznamenal pana Gotta vyznamenáním za zásluhy o stát.
  
   Mám Karla Gotta rád a je to celoživotně můj nejoblíbenější zpěvák.  Avšak nikdy jsem nezaznamenal ani náznak toho, že by se nějak zasloužil o Českou nebo Československou republiku. Karel Gott jistě celý život poctivě pracoval ve svém oboru a tam dosáhl špičkových výsledků. Pracoval a za svou kvalitní práci dostával i kvalitně zaplaceno. Pokud chtěl svou práci, která je hodně na očích veřejnosti i politiků dělat, musel se chovat tak, aby nikde nenarazil. Proto bych mu ani nevyčítal, že kdysi na jakémsi setkání umělců, které bylo zinscenováno tehdejším režimem, přečetl proslov, kterým se postavil na stranu socialismu. Kdyby to neudělal, jistě by to pro něj znamenalo konec kariéry. Jeho projev byl tehdy velmi kultivovaný, bylo z něj i znát, že k němu byl více méně donucen. Nikomu tím konkrétně neublížil a sám probruslil situací na velmi tenkém ledě. Nikdy se však sám iniciativně na propagaci socialismu nepodílel. Možná také proto, že by pak už těžko mohl vystupovat v západním Německu. Za socialismu jsme se v podstatě nikdy nedozvěděli nic o jeho soukromí.
  
   Po roce 1989 mě překvapilo, když několik lidí, kteří se dostali do neobliby socialistického režimu, jakoby mimochodem v rozhovorech řekli, že jim Gott nějak pomohl v tísnivé situaci. Hlavně tím, že se k nim neobrátil zády jako mnozí jiní. A on sám se tím ani po roce 1989 nikdy nepochlubil. Například zpěvačka Marta Kubišová řekla, že když byla v nemocnici, Gott ji přišel navštívit, přestože tehdy byla režimem zavržená. Nebál se jako jiní, ale ani to nepovažoval za nějaké hrdinství. Prostě se choval normálně lidsky, jak by se měl chovat každý jiný člověk.

   Ve svém okolí, ať už mezi příbuznými nebo známými bych možná nenašel žádného tak slušného člověka, jako je Karel Gott. Myslím však, že běžná lidská slušnost, jakkoli je mezi občany tohoto státu vzácná, by neměla být důvodem k udělení státního vyznamenání. To, že člověk poctivě pracuje, by mělo být samozřejmostí. Včera jsem šel po ulici a pozoroval pracovníky údržby silnic, jak obnovují bílé dopravní značení na povrchu ulice. Pokud to dělají léta dobře a poctivě, měli by z tohoto hlediska na vyznamenání za zásluhy o stát stejný nárok jako Karel Gott. Na rozdíl od něj však nejsou veřejně známí, protože vystupování v médiích není součástí jejich profese. Přesto však dobře označenými silnicemi jistě zachránili nejeden lidský život.

   Za socialismu převzal Karel Gott z rukou prezidenta republiky titul zasloužilý umělec, později národní umělec. Škoda, že byly tyto tituly zrušeny. Ty mi vždycky připadaly jako správné ocenění dlouholeté umělecké práce - i když se dnes na tyto tituly mnoho lidí dívá skrz prsty a považuje je za socialistickou zkamenělinu. Vyjadřovaly určitou vážnost státu k práci svých umělců. Nevím jak Karel Gott, ale řada umělců se po roce 1989 těchto titulů zřekla, aby poněkud pozdě vyjádřila svůj protisocialistický postoj. Považuji za zásadní rozdíl, zda občan Karel Gott vydobyl dobrou prací určité pozice ve svém oboru anebo se zasloužil o stát.  Poctivou prací se o český stát zasloužily stejným způsobem jako občan Karel Gotl desetitisíce, ne-li statisíce lidí, na které však není vidět.

   Přesto si myslím, že je zcela lhostejné, zda Karel Gott uvedené vyznamenání dostane. Myslím, že státu nijak neprospěl, ale ani nijak neuškodil jako statisíce bezejmenných občanů.  Jeho povolání ho však předurčilo k tomu,  že je na něj vidět víc než na jiné občany.

   Celý rozruch je spíše ukázkou toho, že poslanec Oldřich Němec, který celý rozruch vyvolal, nemá v Poslanecké sněmovně nic lepšího na práci.


   Kdybych já měl navrhnout někoho z oblasti umění, kdo se zasloužil o stát, pak by to byl například zpěvák a skladatel Michael Kocáb.  Nejsem sice vůbec fandou typu umění, které on vytváří, ale popularita s tím, jak se zasloužil o stát nemá nic společného. Před časem dokázal na určitou dobu opustit své umění a koníčky a zasednout jako poslanec do Parlamentu a vyjednat podmínky odchodu sovětských vojsk z našeho území. Dokázal tento svůj záměr dovést do konce a pak se zase vrátil k tomu, co ho baví. Využil svých schopností a znalostí ve prospěch státu. Dnes může řada lidí namítnout, že sovětská vojska by pod tlakem evropského vývoje odešla stejně. Jenže tehdy to tak jasné nebylo a do dnes si myslím, že jednání o odchodu sovětských vojsk muselo být hodně rizikové. Kocáb to udělal, protože to považoval za důležitější než osobní prospěch a vůbec nemohl vědět, jestli se mu podaří návrat do umělecké sféry. Udělal to pro republiku a nikoli proto, že by očekával nějaké ocenění. Rozhodně dal tehdy přednost veřejnému zájmu před zájmem svým osobním.


Komentáře
Článek je bez komentářů