8. 8. 2005

Najít vhodného psychologa není jednoduché - 1.část

08.08.2005 23:08 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Najít vhodného psychologa není jednoduché - 1.část

vyšlo v Novinách Můžeš, 2002, ročník 9, číslo 6, str. 1 a str. 7

       Snad každý  z nás se  může dostat do  situace, kdy obtížně zvládá  nároky, které  na  něj  klade běžný  život. Trvají-li potíže  déle,   dostaví  se  různé   nepříjemné  fyziologické i psychické příznaky, například  únava, strach, bušení srdce, nespavost, trávící problémy  a podobně. Neshledá-li praktický lékař skutečnou poruchu organismu,  odkáže nás na psychiatra. Ten  většinou nezjistí  žádnou  duševní  nemoc a  poradí nám, abychom se  o radu obrátili  na psychologa. Psycholog  nebývá vzděláním  lékař,  ale  filosof  (PhDr.). Návštěva psychologa často přinese neočekávané okamžiky, kdy klient začne uvažovat o tom, že mu psycholog nejen nepomáhá, ale naopak se problém ještě zvětšuje.  Většinou se není  s kým poradit,  jak hledat dobrého psychologa,  protože  se  svými  zkušenostmi  se jen málokdo pochlubí.

       Rád bych  se s vámi  podělil o několik  zkušeností. k nimž jsem  došel  poté,  když  jsem  se  se svými problémy obrátil postupně   na  osm   psychologů.  Své   poznatky  jsem  chtěl publikovat  původně v  časopise "Psychologie  dnes", který je běžně dostupný v prodejnách tisku.  Byl jsem však odmítnut se zdůvodněním, že se jedná  o teoretický časopis pro psychology a proto  zde není  místo pro  klienty. Toto  zdůvodnění je mi do dnes záhadou.


      Psychologa  jsem  vyhledal  na  doporučení psychiatra před třemi lety,  kdy jsem se  dostal do složité  životní situace, která   skončila   velkými   zdravotními   potížemi,  ztrátou rodinného zázemí a zaměstnání.

klikni - část 2.
Komentáře
[1]27.04.06 08:44:47Pavel Pohodička Němec - www - 
Vzadu je už 7 komentářů, ale kdo dočte až dozadu? Problém vidím v tom, že psycholog je omezen třemi mantinely: jednak jakýmsi vědeckým přísptupem, který mu zakazuje vstupovat do oblasti nevědecké, také ho omezuje požadavek konformity, kdy nemůže ani schválit ani navrhnout cokoli by odporovalo zákonům nebo etice a třetí je osobní přístup, ve kterém uplatňuje svůj pohled na svět. Jenže každý jsme jiný a řešení našich osobních problémů často leží za takto vymezenou ohradou.

Žádné komentáře:

Okomentovat