Vzpomínka na 12. červen 2016

Šukací panenky
si rozpínaly halenky
a Václav Hrabě k tomu recitoval
a já jsem velkej frajer býval.
Dneska už mi zbyla jenom jedna.
Bylo to na konci ledna,
když jsme se tehdy potkali
a jeli spolu na Bali.
Od té doby mám jen jednu
šukací panenku,
co rozpínám jí každý večer
halenku.

Domácí stereotypy

Míša napsala

Takový to, když zůstanete sama doma, nikdo po vás nic nechce, nemusíte vařit oběd, a tak chaoticky těkáte z místa na místo a snažíte se likvidovat za týden nahromaděné resty... na balkoně věšíte vyprané prádlo, ale hele, kytky by bylo potřeba zalít, cestou z balkónu do koupelny s konví pro vodu zjistíte, že je potřeba umýt umyvadlo, v kuchyni, kam jste si došli pro Cif, je potřeba opláchnout hrnek a nacpat myčku, ježíš, taky čůrat se mi chce!, a hele, umýt záchod a rovnou tam vytřít by nebylo od věci...
Se na to asi vyprdnu a naleju si víno...
Jo, už teď!!

Tomáš napsal:

 Co na tom? Já jsem doma sám už 18 let. Málokdy za tu dobu přišel někdo na návštěvu. Poslední roky jsem dokonce rád. Takové kraviny neřeším. Nemusím uklízet. Poslední dobou mi všechno jde tak pomalu, že nám den naplněn l prasknutí. Když někam jdu, nebo nám delší program mimo dům, jde celý další den úplně vyřízený. Když si vzpomenu, že v mládí jsem šest let bydlel po ubytovnách v různých místech republiky, přijde mi, že jsem to nebyl ani já. A taky jsem byl furt v přírodě. Dobře jsem viděl a nechodil v ortopedických botách a o holi. Tak přece dnes nebudu řešit nějaké prkotiny. 

Míša napsala:

 Hele, Tome, já vyrostla v tom, že v sobotu dopoledne se uklízí a oběd se na stůl dává přesné v poledne.To se pak ty zažitý stereotypy těžko odbourávaj. Za chvíli, i když jsem tu sama, chytnu nerv, že je 12 a já nemám uvařeno! 

Tomáš napsal:  

Já jsem rád, že nemusím žít ve stereotypech, ve kterých jsem vyrostl. Nerad na to vzpomínám. Ale chápu, že stereotypy s dětství jsou u žen velmi zakořeněny. U mé matky byly zakořeněny až do její smrti v jejích 74 letech. Pod pojmem "u nás doma" Měla vždycky na mysli dobu, kdy vyrůstala se svými rodiči a sestrou. Vařit se moc nenaučila, protože "u nás doma" měli kuchařku a paní k dětem. Po znárodnění se situace diametrálně změnila. Matka se sice z nutnosti všechno naučila, ale holt nebylo jí to vlastní. A mě už teprv ne. 

Setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky (KRAP) bude 20. května 2017 v Praze

(Pozvánka zkopírována z klubové facebookové stránky)

Potvrzujeme termín našeho celoklubového setkání v sobotu 20. května 2017 v Praze, v rozhlasové budově, v Galerii Vinohradská 12

PROGRAM:
14:00 – 15:00 Hlavní host (Jana Klusáková – Knihy Plus)
15:00 – 16:30 Diskuze o klubem vypracované reflexi analytických pořadů Českého rozhlasu (Petr Sobotka - Meteor, Matouš Hrdina – vedoucí programu stanice Wave)
16:30 – 17:00 Volná diskuze

Těšíme se na všechny příchozí.

odkaz facebook KRAP
https://www.facebook.com/groups/181770758516236/permalink/1759342164092413/  

odkaz web KRAP https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/terminy-pristich-setkani/setkani-klubu

Vzpomínka na setkání z roku 2016

Kouzelná noc v divadle Orfeus

   Včera jsem zažil opět jeden pěkný večer v divadle Orfeus. Hru Slawomira Mrožka Kouzelná noc jsem tam viděl už po třetí a skoro jsem litoval, že jsem na ní nechodil častěji. Je to jednoaktovka pro dva herce a jednu herečku, která bývá v divadle Orfeus doplněna ještě něčím. Když jsem ji viděl poprvé přede dvěma lety, bylo to kompletní nastudování tehdejšího pricipála divadla Radima Vašinky, tedy v první půlce doplněné jednoaktovkou A.P. Čechova Labutí píseň v osobité interpretaci Radima Vašinky.

   Moje druhá návštěva Kouzelné noci v divadle Orfeus byla loni na podzim. Večer byl poznamenám nedávným odchodem pana Vašinky do hereckého nebe. Avšak pan Vašinka se tu objevil stejně, a to v dokumentárním filmu o putování divadla Orfeus.

   Včerejší představení doplnila současná principálka divadla a dlouholetá opora pana Vašinky Irena Hýsková čtením cikánských povídek nazvaných Strejček koňská noha. Malý hlavní sál divadla Orfeus byl zcela naplněn. Přesto jsem se dozvěděl, že v uplynulých měsících byla dvě představení Kouzelné noci zrušena pro malý zájem publika. Je pravda, že lístky na představení nejsou nikde předem v prodeji a naplnění sálu probíhá většinou rezervacemi po internetu. Vstupné je dobrovolné a vybírá se vlastně až po skončení představení. Je možné, že včerejší představení Kouzelné noci bylo poslední, je možné, že bude znovu obnoveno v příští divadelní sezóně.

   Vzhledem k tomu, že i herecké soubory, které hrají v divadle Orfeus, jsou patrně z větší části amatérské, asi už nezbývá mnoho sil,času a peněz na propagaci. Já jsem se o včerejším představení dozvěděl asi před deseti dny z informace, kterou na svém facebookovém profilu sdílel jeden z herců představení, pan Jan Vaculik. Program divadla Orfeus najdete na jeho webových stránkách http://www.orfeus.cz/03program/program.php Na představení je nutno chodit včas, protože divadlo Orfeus je umístěno v bývalém protileteckém krytu jednoho z domů v Košířích na Plzeňské ulici. A protože to je v bytovém domě (dříve činžovní dům) chodí členové souboru otevírat při zazvonění na domovní zvonek.

   Doporučuji všem, aby alespoň jednou do konce divadelní sezóny toto divadlo navštívili. Dopravní spojení je velmi dobré! Několika tramvajemi druhá stanice za Andělem se jmenuje U zvonu a divadlo Orfeus je jen několik desítek kroků od ní.

Co jsem si odnesl z prezentace jedné expertizy a jedné analýzy, kterou uspořádala Rada Českého rozhlasu 19. dubna 2017

    V přednáškovém sále Galerie Vinohradská 12 se při této příležitosti sešlo asi 20 posluchačů, převážně z řad vedoucích pracovníků Českého rozhlasu a to i těch opravdu vrcholových, jak dokládá přiložená fotografie.

Na fotografii v nejbližší řadě zleva: šéfredaktor stanice Český rozhlas Dvojka,

ředitelka programu Českého rozhlasu, ředitelka výroby Českého rozhlasu, 

šéfredaktor stanice Český rozhlas Vltava

ve vzdálenější řadě šéfredaktor zpravodajství, 

přítomen byl i ředitel zpravodajství Českého rozhlasu (není v záběru)

Audiozáznam z této prezentace je už v této chvíli na stránce Rady Českého rozhlasu – viz odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/zaznam-verejne-prezentace-nezavisle-analyzy-a-expertizy-vysilani-cro-19-4-2017-tema-analyza-nabozenskeho-vysilani-cro-a-expertizy-verejna-sluzba-v-medialni-sfere--1719839

Co zaujalo nejvíce mně

expertíza Veřejná služba v mediální sféře

BBC se zajímá pouze o to, zdali dojde k doručení veřejné služby. Zdali služba těm, pro které je určena, tedy britské veřejnosti, zdali se k nim dostává. V Česku je naopak kladen důraz na analýzu obsahů. Tedy zda to bylo vysíláno. BBC se ptá cílových skupin, zda-li si myslí, že BBC v dané oblasti (např. .politika, náboženství) poskytuje dostatečnou službu, zdali se tázaný  cítí v této oblasti uspokojen. A pak následuje druhá otázka, zdali je pro něj ta oblast důležitá. Cíle veřejné služby musí tedy být definovány konkrétně a nikoli vágně.

K tomu bych chtěl dodat, že Český rozhlas spíše dlouhodobě soutěží se soukromými vysílateli o poslechovost jednotlivých stanic, ale sledování doručení obsahu cílovým skupinám se zatím příliš nezabývá

*****

 Analýza náboženského vysílání ČRo

Je rozdíl mezi náboženským pořadem a pořadem o náboženství.

K tomu bych chtěl dodal, že mě osobně nechybí ve vysílání Českého rozhlasu náboženské pořady, ale pořady o náboženství.

3. dubna 2017

Nemoh jsem ji míti,
musel jsem se zlíti.
Je to tedy k zblití
takovýhle pití.
Než jsem popad vidle,
dosáh jsem Dna pytle.
Tam už seděl u stolku
Šána - koukal na holku.
Přivítal mě se slovy:
Nemoh jsem ji míti,
musel jsem se zlíti.
Zlili jsme se oba,
byla pozdní doba.
Pak nám řekl Dušan,
místní velkej hošan:
Seberte svý sakypaky,
snad trefíte domů taky.
Dopil jsem poslední dvanácku
a chytil poslední jedenáctku.
Šána popil ještě víc,
Bůh ví, jak se dostal do Neratovic.

31. března 2017

Seděl jsem ve fotelu,
volal jsem do bordelu.
Dnes mi hučí v kládě,
pošlete mi ňáký mládě!
Exkluzívní blondýna
přiletěla z Londýna.
Řekla jméno - Natálka,
řekla cenu - fakt pálka!
Zpíval jsem jí dumky,
bylo to bez gumky.
Bylo to jen na dva dny,.
pak jsem platil porodný

Zprávy s Davidem Kabele – co řešila Rada Českého rozhlasu v březnu 2017

   Na jednání Rady Českého rozhlasu se občas dostanou témata, která nejsou ústřední, ale někteří radní je považují za důležité a někteří za úsměvné. Na únorové veřejné schůzi otevřel radní Petr Šafařík zajímavé téma. Sdělil, že na stanici Český rozhlas Plus se pravidelně ozývá ohlášení „Zprávy s Davidem Kabele“,  zatímco on si myslí, že by mělo být správně skloňováno  „Zprávy s Davidem Kabelem“. Na únorové schůzi byla debata o tom, že se správnost skloňování jména Kabele prověří a případně Český rozhlas zjedná nápravu. Na březnové veřejné schůzi otevřel radní Petr Šafařík toto téma znovu. Nyní následuje přepis diskuse o tomto tématu na březnové veřejné schůzi rady Českého rozhlasu. .

■     ■

Záznam z veřejného zasedání Rady Českého rozhlasu 29.3.2017 (od času 12:40 min. do času 17:17 min. 3. části záznamu )

(začátek přepisu)

Petr Šafařík, člen Rady ČRo: V návaznosti na únorovou veřejnou schůzi. Já jsem tady zmínil takový zajímavý příklad, kdy Jeden z moderátorů neskloňuje své jméno, své příjmení, jakkoli by to podle pravidel pravopisu a gramatiky být mělo. Připomenu, že je to ten případ „Zprávy s Davidem Kabele“. Jakkoli, jak jsem zmiňoval, by podle příručky jazyka českého by to asi mělo být s Davidem Kabelem. A pan generální, myslím, zmiňoval, že to budou konzultovat s právníky nebo možná svým oddělením. Tak jestli tak učinil, to by mě docela zajímalo. Ten výstup. Ještě pak k tomu budu mít nějaký komentář.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo: Pan generální ředitel:

René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu: S panem Kabelem.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo: To bylo skoro jak z té příručky. Tak.jestli je to

Petr Šafařík, člen Rady ČRo: Pardon. Vnímám, že je to je asi zase nějaká ironie ze strany pana generálního ředitele. Nicméně, chtěl bych poprosit, jestli by mohla být možná normální odpověď, když tam zmiňoval, že tu odpověď bude konzultovat s někým. Tak k jakému výsledku se dobrali při tomto dotazu.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo: Já bych poprosila o normální odpověď, s kým to bylo konzultováno a jaký je výsledek.

René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu: Tak ta odpověď nebyla nenormální. Já jsem dal za pravdu panu Šafaříkovi, že to má být „s panem Kabelem“. Bylo to špatně, kolegové na to byli a budou upozorněni.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo: Pan kolega Šafařík.

Petr Šafařík, člen Rady ČRo: Děkuji, no , já jsem rád, ale protože jsem někdy včera slyšel zase tu stejnou formulku řečenou zase v té formě jiné, tak mě to trochu zaráží. Nicméně jsem za to rád. Jinak tady není pořizován videozáznam, pouze audiozáznam, tak je to možná škoda, že nejsou vidět ty různé úsměvy, možná až úsměšky. Tak já bych k tomu doplnil, že já jsem toto pondělí se na tu věc zeptal na příslušném místě k tomu určeném, a sice v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český. Hovořil jsem s paní doktorkou Smejkalovou o tom. A ona sdělila, že také v téhle věci doporučují, aby to bylo skloňováno. Takže já osobně jsem vycházel z toho, právě že Český rozhlas by to tak měl uvádět. Těší mě, že to bylo potvrzeno, ale zřejmě se to nedostalo k tomu samotnému moderátorovi.  Mně samozřejmě nejde o toho konkrétního člověka, který, myslím, navíc jsem to říkal i na únorové veřejné schůzi, že myslím, je moderátorem kvalitním s příjemným projevem, a tak dále.  Mně to zajímá i z toho důvodu, že opravdu  ten Český rozhlas se v téhle věci významně podílí i na úzu třeba i výslovnosti a proto třeba když tam jsou stejné jevy třeba na stejné stanici  blízko od sebe řečeno rozkolísaně. Řeknu případy. Třeba britské premiérky. Jednou je to „tyrýza mejová“ jindy „tereza mejová“ nebo francouzský politik je jednou „alán žipé“ podruhé „alán župé“ . A někdy za to zazní třeba ještě v rozhovoru moderátora se zahraničním zpravodajem, a není to jednotné. Tak to jsou, myslím, zajímavé věci. Navíc nejde jenom o slova. Někdy, možná jste postřehli, zahraniční stanice i přední stanice, přední média vedly debatu o tom, jestli třeba nazývat ten takzvaný islámský stát tímto spojením. Jestli se mu tím nedodává nějaká identita nebo kvalita, kterou ve skutečnosti ta organizace, ta instituce nemá.  A podobných případů by šlo uvést víc. Tak jenom jestli, protože jsem viděl, že to tady vzbuzovalo u kolegů zvláštní reakce. Tak bych si tuto vlajku jakoby jazykové kultury dovolil zvednout.   :

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo: Já děkuji a přiznám se, že jsem se také usmála. Pan kolega se na mně významně podíval, takže když není videozáznam, přišlo mi to úsměvné.  A pokud to jméno nebylo v pořádku včera jste říkal ve vysílání, pane kolego, opět toho pana redaktora Kabeleho. Teď se skoro bojím to vyskloňovat.  Tak jenom můžeme poprosit, aby už to po dnešní veřejné schůzi bylo v pořádku. A to teď není ironicky. Teď abychom se vrátili do nějakého modelu. Že si myslím, že řada z nás ctí správnou češtinu. Pan generální ředitel ještě k tomu?

René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu: Moderátor na to bude upozorněn, samozřejmě. Příště už to neudělá.

(konec přepisu)

■     ■

Formulace „Zprávy s Davidem Kabele“ byla řečena i po titulcích zpráv ve zprávách na stanici Český rozhlas Plus dne 1. 4. 2017 v 6:00, v 7:00, v 8:00,  9:00 a 10:00. hodin (po březnové schůzi Rady Českého rozhlasu).  Je zřejmé, že buď se tato informace stále nedostala k moderátorovi Davidu Kabelemu, nebo na stanici Český rozhlas Plus si ověřili, že formulace „Zprávy s Davidem Kabele“ je správná.

odkaz na audiozáznam z veřejné schůze  Rady Českého rozhlasu  29. 3. 2017

-  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3832443

odkaz na hodinový záznam vysílání stanice Český rozhlas Plus v 10:00 hodin dne 1.4. 2017 - http://www.rozhlas.cz/plus/zaznamy/#/2017-04-01/10

KUPŘEDU DO MINULOSTI – Rada Českého rozhlasu řešila stížnosti posluchačů proti zrušení pořadu

   Na své březnové schůzi odpovídala Rada Českého rozhlasu i na devět stížností, které se týkaly zrušení pořadu "Kupředu do minulosti" na stanici Český rozhlas Dvojka. Internetovou petici proti zrušení tohoto pořadu podepsalo 1800 (!!!). posluchačů - viz https://www.petice24.com/protest_proti_zrueni_poadu_kupedu_… V následujícím odkazu je odpověď Rady Českého rozhlasu a také obsáhlá odpověď programové ředitelky Evy Hazdrové Kopecké a šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka Martina Gromana iniciátorce petice posluchačce Daně Bočkové - odkaz http://www.rozhlas.cz/…/stiznost-posluchacky-d-bockove-ohle… Na stránce Rady Českého rozhlasu si můžete přečíst i stížnosti dalších osmi posluchačů a odpovědi na ně http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/ 

   Ze zvukového záznamu ze schůze Rady Českého rozhlasu vyplývá, že Rada Českého rozhlasu dostala tyto stížnosti od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Lidé, kteří si na něco stěžují, si často do dnes tyto rady pletou a nechápou rozdíly mezi nimi.

   Přestože tento pořad nepatřil k mým oblíbeným, opravdu stojí za pozornost, že tolik posluchačů (v této chvíli 1804) petici za zachování pořadu podepsalo. Taková aktivita posluchačů Českého rozhlasu se nevyskytla od roku 2008, kdy 10 tisíc posluchačů podepsalo petici proti změnám na stanici Český rozhlas Radiožurnál, který tehdy vedla do dnes Českým rozhlasem vyzdvihovaná Barbora Tachecí.

Facebook a zdravotně postižení lidé

Věra napsala:
Ahoj Tomáši, dnes prý jsme 4 roky přáteli. Tak pěkný zbytek dne.

Tomáš napsal:

Ahoj Věro, já bych řekl, že jsme přáteli tak 25 let. Ale když myslíš… Tak Tobě taky hezký zbytek dne!

Věra napsala:

Samozřejmě, že jsme přáteli dlouhatánskou dobu a jsem tomu moc ráda. Tady na fcb mě zaujalo, že je to přesně na den. Toho druhého přátelství si cením mnohem více.

Tomáš napsal:

Ale Tobě je ten fejsbúk celkem na prd, Věrko, viď? Zatímco já jsem se pomocí něho seznámil se spoustou lidí, se kterými jsem prakticky v denním osobním kontaktu, Ty sdílíš jen samé virální informace.

Ale na druhé straně máš Jindru. Ten vydá za všechny fejsbúkové i jiné přátele.

Věra napsala:

Tome, já nemám potřebu se seznamovat, já mám potřebu hlavně hledat lidu, kteří budou ochotni mi pomoci. Pomohl ti někdo někdy z toho velkého množství lidí s něčím? Třeba umýt tu podlahu, nebo se ti aspoň nabídl?

Tomáš napsal:

No, To máš pravdu, Věro. Nepomohl mi nikdo s ničím. Ale já jsem přes fejsbúk ani takovou pomoc nehledal. Ne, že bych ji odmítl, kdyby mi někdo chtěl pomoci. Ale fejsbúk obecně není komunikační síť pro těžce zdravotně postižené. Mně posloužila k tomu, že jsem našel lidi, kteří se scházejí v mém nejbližším fyzickém okolí, kam to mám třeba jen deset minut pěšky. Já na rozdíl od Tebe ještě mohu kousek po okolí pěšky chodit. Sice ne tolik co dřív, ale je to lepší než nic. Zatím se zaopatřím sám a co nezvládnu, to prostě vynechám. Nejezdím nikam na výlety ani na dovolenou, protože cestování nezvládnu. Ale o tři ulice dál nebo na nákup ještě dojdu. Zajímavé ale je, že bez fejsbúku bych nepoznal lidi, kteří se scházejí v mém okolí. Kdyby mi ten fejsbúk k ničemu nebyl, asi bych mu nevěnoval tolik času. Já v podstatě k běžné komunikaci už nepoužívám ani telefon, ani e-mail, ale jen facebook, protože z něj mám nejlepší zpětnou vazbu. Z těch mnoha desítek lidí, se kterými se osobně stýkám na nějakých akcích, u mně byla jen jedna paní. Ta původně přišla s tím, že mi poradí v uspořádání kuchyně, ale na konec mi tady povídala, jak se rozvedla, jak jí její dvě děti zatratili, jak si našla přítele, který pil a měl sebevražedné sklony, které se většinou nepovedly, ale jednou, když se vrátila domů, našla ho na zemi mrtvého, protože se mu konečně podařilo otrávit se práškama. Tak to jsem měl dojem, že přes všechny svízele se mám líp než ona. Lidi si dnes nepomáhají ze vzájemného soucitu. Aspoň ti zdraví nepomáhají. Ani já nepomáhám nikomu jinému, ale zatím jsem rád, že stačím obsloužit sám sebe.

Věra napsala:

Tomáši, přeji ti pěkný zítřejší den a aby ti fejsbúk i nadále přinášel to, co od něho očekáváš.

 Tomáš napsal:

Děkuji, Věrko. Neočekávám nic. Život je za námi.

Věra napsala:

No tak aspoň dobrou noc.

Nechceme, aby Miloš Zeman kandidoval na prezidenta republiky v roce 2018 na prezidenta ČR ???

Kdosi mě přidal do facebookové skupiny "Nechceme, aby Miloš Zeman kandidoval na prezidenta republiky v roce 2018 na prezidenta ČR". Já jsem z té skupiny vystoupil s tím, že sice nechci aby byl Miloš Zeman opět zvolen prezidentem, ale že je mi úplně jedno, jestli bude kandidovat nebo ne. Dostalo se mi několika odpovědí typu "bude-li Zeman kandidovat, najde se dost blbců, kteří ho zvolí". Tato filosofie se mi vůbec nelíbí. Připadne mi to podobné, jako když třeba za socialismu určití spisovatelé nemohli vydávat své kritické romány. Kdyby je vydali, určitě by se našlo dost blbců, kteří by si je přečetli. Připadá mi označit voliče Miloše Zemana za blbce a myslet si, že jich ubude, kdyby bylo Zemanovi zabráněno kandidovat, mi připadá dost scestné. O minulých volbách to dopadlo tak, že celá Praha volila Schwarzenberga, ale většina republiky volila Zemana. Neměla by tedy ta většina právo, označit tu menšinu za blbce? Mně by se líbilo, kdyby po praktických zkušenostech se Zemanem jako prezidentem vyjádřila volbou, že ho už nechce. Ale aby to zároveň byla volba vhodnějšího kandidáta a nikoli "volba proti Zemanovi". Co si o tom myslíte?

Svařák u Radka

   

  













     Potkal jsem tam dvojici bab mého věku. Seznámil jsem se tam s nimi před několika lety. Obě rozvedené. Každá z nich má dospělou dceru. Dřív chodily k Radkovi skoro každý den, protože kdykoli jsem tam nakoukl, seděly tam. Pak tam přestaly chodit. Údajně se jim tam přestalo líbit. Ale z druhé strany jsem se dozvěděl, že jedna se tam opila a způsobila jakýsi konflikt. Ale vinoték je na Vinohradech dost, takže se na čas přesunuly jinam. Když potkám tyhle dvě dámy, opravdu jsem raději sám. V šedesáti diskutují o tom, že by chtěly potkat chlapa svých snů a bydlí s kocourem. Jedna z nich se mi zeptala, jak mám velký byt, jestli mi stačí. Přišla mi to nějaká nemístná otázka a tak jsem jí řekl, že jí do toho nic není. Byla překvapena, že jí to nechci říct a povídala, že kdyby se ji někdo zeptal, jak má velký byt, klidně by mu to řekla. Pak z ni vylezlo, že uvažuje o tom, že svůj byt prodá. Řekl jsem jí, že jestli hledá někoho, ke komu by se nastěhovala, tak že já to nebudu. Pak se dámy začly bavit o tom, co budou dělat mezi svátky. Ta s tím bytem říkala, že má volno, které si chce užít. Že si asi zajde ke kosmetičce a ke kadeřnici. Pomyslel jsem si, že to jí asi nepomůže a chlapa tím neokouzlí. Aspoň mně ne. Alkoholici mě neokouzlují, ať jsou toho či onoho pohlaví. Jo, a obě se vyjádřily o fejsbúku dost opovržlivě. Nejsou na něm, i když měly ony chytré placičky. Ale jenom k telefonování a k fotografování kocourů. Avšak musím podotknout, že za mlada jsem si myslel, že s ženou podobného typu prožiju celý život. Tedy s takovou ženou průměrného vzhledu i inteligence, která má za mlada jisté kouzlo osobnosti. Postupem doby sice to kouzlo osobnosti klesá, ale stoupá hodnota vztahu a společného letitého prožitku. Avšak po šedesátce se dát dohromady s bábou, která za život prolezla několika málo postelemi, aby na konec zjistila, že žádný mužský ji není hoden, to nepovažuji za nejsprávnější tah.

Dvě erotické básně

Anna

Volala mi moje milá Anna:
Dnes večer jsem ještě panna.
Avšak ráno o šesté
dělám to už po šesté.
Denní spánek všechno smaže
a do stavu nevinnosti mě zas háže..
A  s  večerem budu zase tvoje Anna,
z níž o šesté večer  stává  se zas panna.

***

Chcíplý ptáček

Ta včerejší noc
byla na mě moc.
Moje milá, ta mi dala,
když si se mnou zamrdala.
Lokty odřené a kolena,
ta jsem měl jak polena.
Zprvu nemoh jsem jen píchat,
pak už ani dýchat!
Když pomyslím, jak to bude dnešní večer,
tak bych jenom brečel.
Dnes už žádná mladá domina,
ale moje stará - mamina.
Řekne - vynes kýbl smetí
a pak na to vletí.
Můj ptáček je po včerejšku chcíplý,
jakoby ho v elektrárně vypli.

Pro a proti: Miroslav Dittrich do Rady Českého rozhlasu?

Ze zprávy na serveru Česká média jsem se dozvěděl, že dnešní schůze Rady Českého rozhlasu se naposled zúčastní Milan Badal, protože mu právě vyprší jeho mandát.

odkaz http://www.ceskamedia.cz/zpravy/1481672386

Z překvapením jsem z článku zjistil, že jedním ze tří zájemců na uvolněné místo v Radě ČRo je Miroslav Dittrich, do letošního června ještě šéfredaktor stanice Český rozhlas Dvojka,

   Na facebooku jsem se tomu s nelibostí podivil. Oponovala mi Jana Kudrnová“

Tomáš Němec Dittrich ?

Jana Kudrnová Mirek by byla dobra volba. Je to rozhlasák tělem a duší. Takový do rozhlasove rady patří.

Tomáš Němec  To už by tam mohl být Pavel Kudrna nebo Jaromír Ostrý! Z hlediska posluchače rozhlasu dlouhodobě sledujícího rozhlasové zákulisí - prostě hrůza !!! I když z pohledu toho, že nástupem nových médií a poklesem významu rozhlasu jako takového by to mohlo být jedno. Dittrich je možná menší škůdce Českého rozhlasu než Duhan nebo Ostrý, ale také se na něm negativně podepsal. Ale myslím, že členové volebního výboru Parlamentu stejně dění moc nesledují. Dittrich je produkt této doby. Pokud bude zvolen, přínosem rozhodně nebude, jako přínosem nebyl ani odcházející Milan Badal.

Jana Kudrnová Pane Němče koukám že jste ten jediný spravedlivý. Co jste v životě dokázal vy ze umíte jenom kritizovat??

Tomáš Němec Napsal jsem svůj názor jako Vy, paní Kudrnová. Ovšem praktický význam nemá názor ani jednoho z nás, to víte sama. Pozdravujte Pavla! 

Jana Kudrnová Ráda. Neberu vám ze jste věrný posluchač. Ale stále se otíráte ve svých komentářích o lidi kteří v rozhlase něco dokázali. Nemusí se vám líbit to je Váš vkus a názor který vám nikdo nebere a na který máte právo. Přesto vás to neopravňuje je stále napadat. Pracuji v rozhlase 30 let a všechny ty lidi znám. Svoji práci miluji a dělají ji s nejlepším vědomím a svědomím. A velmi mě za ně uráží Vaše ataky.

Tomáš Němec Kdybyste nereagovala na můj zcela jednoduchý komentář u pana Duspivy, nemusela se tato naše diskuse rozvinout. Jinak Vás chápu. Navštívil jsem za poslední rok několik veřejných debat na půdě Českého rozhlasu, kde si "staří" rozhlasáci vzájemně poklepávali na ramena, jak to dělají dobře. Přeju Vám hezké Vánoce! 

Jana Kudrnová vám také a hlavně přeji v srdci více tolerance a úcty k práci jiných. Krásný rok 2017.

Soňa omezuje pobyt na facebooku

Soňa napsala:

Vážení a milí přátelé, protože je fb věčný časožrout, omezuji přístup a dění kolem něj. Z 250 lidí si zde ponechávám 72 přátel, kteří mne v životě něčím inspirují, motivují, prostě obohacují, komentují mé příspěvky a atp. Protože se roztrhl pytel se všemi různými podobnými akcemi, Mnohochuť v divadle jsem ke včerejšímu dni ukončila. A jak se říká, v nejlepším se má přestat, tohoto hesla se držím i já. Tímto děkuji všem příznivcům a účinkujícím za přínosné chvíle strávené v duchu nejen poetickém, ale i uměleckém i všem ostatním, kteří se jakýmkoliv způsobem přičinili pro dobro věci. Mějte se úžasně a přeji vám všem ze srdce pěkné svátky! 

Tomáš napsal:

Jsem to ňák nepochopil. Ale protože e-mail i telefonní číslo používám jen velmi omezeně a nevím, zdaliž jsem prošel mezi těch 74, tak se s Tebou preventivně loučím, milá Sisinko . Kontaktní e-mail i telefonní číslo mám těch skoro 7 let na tvé facebookové stránce, ale podstatě je stejně nikdo nevyužil, kromě různých nabízečů čehokoli. Já facebook využívám hlavně ke sledování různých událostí, které probíhají v mé blízkosti, např. v Jiným Kafi. A pak tam buď jdu nebo nejdu. Má to pro mně tu výhodu, že si předem nemusím kupovat lístek a mám pocit, že jdu někam, kde už to znám. Včera jsem mohl jít na dvě facebookové akce, ale měl jsem už půl roku domluveno setkání s lidmi ze své minulosti, kteří žijí mimo facebook. Tak jsem šel tam. Bylo to sice na mě daleko, ale velmi dobře dopravně dostupné. Bylo to společensky náročné, a tak jsem dnes zůstal doma, přestože mi psala Luciana, která se taky těžko pohybuje, že je přednášet do Kafe. Ale holt jsem dnes neměl sílu. Teď vidím na monitoru, že je on-line připojeno 63 facebookových prátel, což je v podstatě desetina, co jsem jich tu za těch 7 let posbíral. Ale z těch 63 mi občas něco napíše tak 5. Občas si telefonuju pouze ze dvěma na které mám číslo. Tedy telefonuju, když je zavolám. Jak říkám. Facebook pouze na tzv. události. Chodím hodně, když jsou okolo mě. Na některých jsem ale už nebyl dlouho, protože když se vyskytnou, časově kolidují s bližšími anebo je to ve chvíli, kdy nejsem schopen jít jinam. Facebook má své omezení především proto, že jeho techničtí tvůrci nám ukazují jen něco a hlavně reklamu. Nedá se od něj očekávat to, co od telefonu. O e-mailu nemluvím vůbec, protože ten se s dopisem psaným rukou a přišedším do fyzické listovní schránky nedá srovnat. Ale takové dopisy už ani nedostávám, ani nepíšu. Měj se dobře, Sisinko! Nepochybuji o tom, že až si odpočineš, určitě se někde potkáme. Ty nevydržíš být jen doma u plotny. Zdraví Tě Tom (Tomův deník)

Vltavské Osudy prof. MUDr. Josefa Kouteckého a já

   Dnes jsem poslouchal na Vltavě poslední díl Osudů dětského onkologa profesora Josefa Kouteckého. Už jsem slyšel hodně rozhovorů, kde vzpomíná na svůj život. Vždycky v něm zdůrazňoval, že v životě by se neobešel bez podpory své manželky, která se o něj zcela starala a on se tak mohl věnovat své práci a svým zálibám. Teprve v tomto vyprávění však řekl, že byl ženatý dvakrát. Že první manželství bylo omyl, i když s první manželkou měl dvě děti. Nejenom v těchto Osudech, ale i ve dřívějších rozhovorech říkal, že po vysoké škole na počátku své lékařské kariéry dostal umístěnku do Janských lázní, kde krátce pracoval v léčebně pro děti s obrnou a dětskou mozkovou obrnou. Toto období vždy nazývá ztrátou času ve své kariéře dětského chirurga a onkologa.

   Jenže právě v době kdy byl on lékařem v Janských lázních, byl jsem tam já jako dítě – pacient.. Protože jsem byl ještě předškolní dítě, moc si z toho nepamatuju. Podle vyprávění mých rodičů byl právě dr. Koutecký mým ošetřujícím lékařem. Měli jsme doma malou fotku, na které jsem já na sáňkách na zasněžené pláni a za mnou stojí moji rodiče a dr. Koutecký se svou tehdejší manželkou. V době svého dětství jsem neměl potuchy o dalším osudu dr. Kouteckého, jenom se v naší rodině tradovalo, že díky jeho skvělé péči u mě zůstaly následky dětské mozkové obrny poměrně slabé.

   Když jsem téměř po dvaceti letech studoval na Přírodovědecké fakultě, učila mně mikrobiologii dr. Eva Koutecká. Nějak mi připomněla paní na fotografii z mého dětství.  Vyhledal jsem doma onu fotografii a ukázal jí dr. Koutecké. Udiveně se na ni podívala a řekla. No jo, to je můj nebožtík!  A tu jsem se já zeptal překvapeně, jestli pan doktor zemřel. Ale ne, řekla dr. Koutecká, jenom jsme se rozvedli, to se tak říká o bývalém manželovi.

   Později, když se v první polovině devadesátých let stal profesor Koutecký veřejně známou osobností, pochopil jsem, pro se asi s paní Evou rozvedli. Ona byla poměrně dost zapálená vědkyně a pedagožka. Nejspíš i v mládí dala přednost profesní kariéře před perfektně fungující rodinou podle přání manžela.  Avšak jak MUDr. Josef Koutecký, tak i jeho první manželka RNDr. Eva Koutecká jsou spojeni s pozitivními úseky mého života.

   Budu se muset podívat, jestli tu malinkou černobílou fotografii ještě někde najdu.
                                   **************
Odkaz na ten díl Osudů Josefa Kouteckého, o kterém píšu - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3722489

Vzkaz Jiřímu Vejvodovi, členu Rady Českého rozhlasu

7. října 2016 byl hostem pořadu Telefonotéka na stanici Český rozhlas Vltava PhDr. Jiří Vejvoda, člen Rady Českého rozhlasu a v minulosti i  šéfredaktor stanice Český rozhlas 2 – Praha. Tak to bývá v tomto pořadu zvykem, poslal jsem mu e-mailem do pořadu tento vzkaz. Sice na něj nijak nereagoval, ale doufám, že mu ho dali přečíst.

■     ■

Dobrý den, pane doktore Vejvodo,

   téměř celých pět let, kdy byl ředitelem Českého rozhlasu pan Peter Duhan, jsem pravidelně docházel na veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Domníval jsem se, že to budete právě Vy, kdo vnese to té unylé skupiny strýců volených Parlamentem ČR zájem o Český rozhlas. Bohužel se tak nestalo. Jsem Vaším způsobem reakcí či spíše nereakcí k různým problémům, které se na schůzích Rady ČRo objevily a ke stížnostem posluchačů, velmi zklamán. 

   Na druhé straně bych rád ocenil Vaší knihu „Co vysílá svět“, kterou Český rozhlas rozdával v červnu při tzv. noci muzeí. Jsou to Vaše sebrané články, které jste psal do Týdeníku Rozhlas. Škoda však, že nebyla Českým rozhlasem propagována nebo rozesílána výhercům různých soutěží místo kosmetických balíčků. Přeji Vám hodně zdraví a více aktivity při schůzích Rady Českého rozhlasu.

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

To vás tak strašně rozčiluji? Neurvalé způsoby protěžované rozhlasové redaktorky Barbory Tachecí

Doporučuji k poslechu rozhovor Barbory Tachecí s Martinem C. Putnou. Putna mi nikdy nebyl příliš sympatický, ale způsob, jakým se postavil proti hloupým otázkám snad nejhloupější redaktorky Českého rozhlasu se mi líbil. Nepřistoupil na její obvyklou hru, kterou uplatňuje v pořadu OSOBNOST PLUS, tedy "budete říkat to, co já chci a způsobem, jaký já chci", jako to udělali mnohem slušnější a zdvořilejší hosté než je on, ale způsob jejího vedení diskuse jí vytkl přímo ve vysílání. Není to nic nového. My posluchači Českého rozhlasu na hulvátskost a také na šišlání paní Tachecí dlouho upozorňujeme, ale už by si toho mohli povšimnout i odpovědní pracovníci Českého rozhlasu. Například šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Ondřej Nováček nebo programová ředitelka Eva Hazdrová Kopecká. Zvláště pro ně jsem opsal malou část z rozhovoru, ale takových míst je tam víc.

***

TACHECÍ: Vy používáte, pane profesore, takových hodně ostrých výrazů. Nezavedlo vás to někdy do úzkých? Já neříkám, že se mě ty výrazy nelíbějí, jsou jenom hodně ostré, na veřejný diskurs, nezdá se vám?

PUTNA: Zdá se mi, že v této diskusi mě k nim přivádíte vy.

TACHECÍ: To vás tak strašně rozčiluji, je to tak?

PUTNA: Způsob, jakým se tážete, mě vede k ostrým formulacím, a proto se snažím brzdit váš vliv do té míry v tomto rozhovoru abych …

TACHECÍ: Že neposloucháte otázky.

PUTNA: Ne, otázky poslouchám, ale snažím se odpovědět něčím, co je podstatné.

***

Myslím, že je správné, že se Martin C. Putna nenechal zastrašit agresivní a vlezlou redaktorkou Českého rozhlasu Barborou Tachecí a nepodlehl ani tomu, že dostal v Českém rozhlase hodinový prostor a paní Tachecí na její neomalenost upozornil.

Odkaz na zvukový záznam pořadu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3684453

Český rozhlas Dvojka: Groman vystřídal Dittricha na místě šéfredaktora

1. srpna 2016 došlo k výměně na postu šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka . Miroslava Dittricha vystřídal Martin Groman.  Netřeba litovat odchodu pana Ditricha. Nutno sice přiznat, že za jeho vedení se vysílání stanice nezhoršilo z úrovně, kterou v roce 2011 nastolil Jaromír Ostrý. K zásadnímu zlepšení však nedošlo. V odpovědích na stížnosti posluchačů Radě Českého rozhlasu tvrdě obhajoval principy směru, který převzal po Ostrém.

 Nezbývá než doufat, že po příchodu pana Gromana konečně vyvane z té stanice duch Jaromíra Ostrého a Petra Duhana.

Představy o životě a realita. (Věnováno 92. výročí narození mé matky)

   Jda na hřbitov, potkal jsem Olinu, spolužačku z gymplu. Právě se vracela z lékárny, kde byla vyzvednout léky pro svou 96 letou matku. Vůbec si nedovedu představit, jak bych se staral o svou matku, kdyby se dožila dnešních devadesáti dvou let. Já, se svými dlouhodobými zdravotními potížemi a celkovou neschopností.

   Přesto zrovna na Olině bych mohl ukázat, jaký způsob života jsem považoval v mládí za pro sebe ideální, ale pro mne byl nedosažitelný. Předně Olina pocházela z tzv. uspořádaných poměrů. Její otec byl významný literární historik, odborník na českou literaturu. Čili vysoce intelektuální prostředí. Měla dva sourozence. Už ve druhém ročníku na gymplu se Olina zamilovala do spolužáka Jardy. Zbytek studia na gymplu tvořili oba ve třídě nerozlučnou dvojici. Jarda byl nejchytřejší člověk ve třídě. Často toho věděl v různých přírodovědných a technických předmětech víc, než profesoři, kteří nás učili. Po maturitě šli Olina a Jarda každý na jinou vysokou školu, ale zůstali spolu. Krátce po promoci se vzali. Aby dostali byt, přijal Jarda místo mimo Prahu. Tam zůstali až do penze, i když Jarda po roce 1989 několikrát změnil místo. Olina místo neměnilo, byla celý život učitelkou na základní škole. Dnes už jsou oba v penzi. Vychovali, tři dětí, mají šest vnoučat. Takový jednoduchý, vztahově časně určený nekomplikovaný život.

   Po takovém jsem vždycky toužil. Když umřela před osmnácti lety moje matka a začal jsem žít definitivně tzv. "po svém“, uvědomil jsem si, že už jsem starý na směle životní plány stylu, který jsem popsal na příkladu Oliny a Jardy a že se budu už jen protloukat, jak mi to okolnosti dovolí. Samozřejmě si uvědomuji i výhody proti jiným lidem. Nerozvedl jsem se. Neonemocněla mi těžce manželka ani děti anebo neumřeli. Ale ten celkový životní směr, který bych považoval za správný, ten se mi také vyhnul.

   Když jsem se na ulici díval na Olinu, vypadala daleko starší než jiné moje spolužačky z gymplu. Opravdu babičkovsky. Žádný mejkap. Neuspořádané šedivé vlasy, nevýrazné oblečení. Ale v tom život nespočívá.