Poděkování Lukáši Hurníkovi, končícímu šéfredaktorovi stanice Český rozhlas – Vltava

Dnes je 30. června 2016. A to je nejen den, kdy si jdou děti pro vysvědčení, ale také den, kdy ve funkci šéfredaktora stanice Český rozhlas 3 - Vltava končí pan Lukáš Hurník. 

Milý pane Hurníku, děkuji Vám za to, že jste do poslední chvíle svého vládnutí dokázal udržet Vltavu na vysoké umělecké úrovni, klidnou, přátelskou k posluchačům a až na nezbytné části, které už nebyly ve Vaší moci, ušetřenou marketingových tahů vrcholových manažerů Českého rozhlasu za posledních šest let. Na rozdíl od nich máte ode mne na pomyslném vysvědčení velkou jedničku. Ode mne, jako od věrného, někdy však posměšně nazývaného konzervativního posluchače VŠECH stanic Českého rozhlasu. Věřím, že i v budoucnu, na jiném místě v Českém rozhlase budete i nadále prosazovat vysoké umělecké hodnoty a kultivovanost ve vysílání a přípravě programů. Přeji Vám i nadále hodně radostí ze života! DĚKUJI VÁM!

Hledá se šéfredaktor rozhlasové stanice Český rozhlas Vltava! Termín podání přihlášky jen do 27. května!

UŽ JE TO TADY!!!

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA MÍSTO ŠÉFREDAKTORA ROZHLASOVÉ STANICE ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA za odvolaného Lukáše Hurníka.

Termín podání přihlášky jen do 27. května!!!

***

Bylo by pěkné, kdyby pan René Zavoral a kolektiv dokázali vybrat někoho, kdo by se alespoň z poloviny blížil kulturním znalostem a lidským vlastnostem Lukáše Hurníka. Ale po pětiletém sledování práce vedení Českého rozhlasu a Rady Českého rozhlasu v to nevěřím. Na podání přihlášky je jen 10 dní - tedy do 27. května 2016. Vývoj stanice Vltava považuji odchodem Lukáše Hurníka za ohrožený, protože se obávám, že její další šéfredaktor/ka bude tzv. "píárový manažer", jako je tomu na jiných místech v Českém rozhlase. Proto prosím o široké sdílení této pracovní nabídky. Bylo by dobré podnítit  k podání přihlášky i lidi, kteří se zabývají kulturou, ale nejsou tolik průbojní jako "píáristé" a nemají tolik ambicí se vrhat do boje o vedoucí postavení. Jistě je takoví lidé najdou nejen mimo Český rozhlas, ale také v něm. Tím nemyslím zrovna ředitele brněnského studia Jaromíra Ostrého, který už dokázal zničit jednu celoplošnou stanici Českého rozhlasu (zvanou dříve Praha, dnes Dvojka). 

***

Na závěr tedy opět prosím o široké sdílení této pracovní nabídky, aby se dostala i k těm, kteří dění v Českém rozhlase tak podrobně nesledují, protože jsou ponořeni do své kulturní oblasti.

odkaz na podmínky výběrového řízení http://rozhlas.jobs.cz/pd/1110230144?rps=&source=3&exportID=27003228 

text podmínek vuz také  http://www.culturenet.cz/aktuality/cesky-rozhlas-konkurz-sefredaktor-ka-stanice-vltava/n:19593/

Veřejná debata o rozhlasové stanici Český rozhlas Dvojka upevnila pozici šéfredaktora Miroslava Dittricha

Veřejná debata o rozhlasové  stanici Dvojka 11. května 2016 ukázala, že nemá smysl se rozčilovat. Prostě to tak je. Jsem rád, že jsem do rozhlasu nešel. Škoda času a nervů. Pozice šéfredaktora Miroslava Dittricha se tímto počinem jen ještě více upevnila.

Celou debatu můžete shlédnout v záznamu Českého rozhlasu.

Příručka pro bezdomovce a web Proti chudobě

Včera jsem se zúčastnil ve VínoMaMu autorského čtení Zdeňka Straky. Šel jsem tam náhodně, protože jsem to měl zrovna při cestě a VínoMaM už dlouho žádné čtení nepořádal. Ukázalo se. že Zdeňka Straku znám od vidění, protože nedaleko prodává časopis Nový prostor. Čtení z jeho připravované Příručky pro bezdomovce mi nepřišlo moc veselé. Avšak ona příručka, která je ještě v pracovní verzi, mě připadla tak závažná, že tu na ni upozorňuji. Bude obsahovat nejen desatero, které by si měl uvědomit každý, který se ocitne bez domova, ale také přímo zážitky pana Straky zpracované do povídek. Zdeňku Strakovi se ony historky, z nichž dvě přečetl, zdály humorné, mě moc ne. Ale uvědomil jsem si, že každý z nás, který žije běžným životem a není opravdu extrémně bohatý, se jednou může ocitnout bez domova.

Zdeněk Straka je i autorem webové stránky "Proti chudobě" - viz http://protichudobe.cz/ a stejně nazvané facebookové stránky - https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/info/?tab=page_info Obé stojí minimálně za to, aby si je prohlédl i  člověk, který žije ZATÍM v relativním dostatku,
Na citované facebookové stránce je zatím přihlášeno k odběru (tzn. "to se mi líbí") jen 17 lidí. Zkuste tam také kliknout na to tlačítko a vést tu stránku ve své evidenci -  viz https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/likes?ref=page_internal&qsefr=1

Inspirováno fotografem Jirkou

Půlnoční krásky,
uplynulé lásky,
přidaly mi vrásky.
Hladil jsem jim vlásky
a objímal těla,
jež se ke mně měla.
Aby duše zapomněla,
že umře v samotě
i po té
příjemné
fyzické
robotě.

Inspirováno Šánou

Šána napsal:

Na dobrou noc (jitro)

Pořád si říkám - starej vole
I když to bude třeba bolet
Tak žít budu dál nezdravě
A milovat jen bezhlavě
I když mi bude třeba sto let

■■

Tomáš napsal:

Až přijdou nemoci,
nebude ti pomocí.
Dokud tě nic nebolí,
pozoruješ okolí.
Mravokárnost nemá smysl,
dokud máš veselou mysl.
Kdybych uměl žít jako ty,
nestahoval bych kalhoty.
Ale já mám potíže,
nervy spadly do díže.
Plácám se v tom životě
jako hadr na plotě.
Chybí mi ta láska,
co se rýmuje na slovo páska.
Chybí mi životě rým,
proto můj život není žádný šprým.
Každá noha jinak dlouhá,
po bezbolestné chůzi touha.
Co víš, Šáno, co ty, co ty,
co je nosit půl života
těžké ortopedické boty,
levou ruku mít chromou celý život,
nemohl být ze mne jako z otce pilot.
To se ti to tady, Šáno, pinká,
když tvůj život nebyl změněn od malinká.
Promarnil jsi svoje šance,
jak mít miliony v bance,
jak poznat, co je spokojenost
a nemuset se přitom opít na kost.

■■

Diskusí posluchačského klubu KRAP se šéfredaktorem ČRo Plus Ondřejem Nováčkem jsem byl zklamán

   V sobotu 16. dubna jsem se zúčastnil setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky. Tak se dnes nazývá bývalý Klub přátel Šestky. Stanice Český rozhlas 6 už několik let neexistuje, byla zrušena předchozím generálním ředitelem Českého rozhlasu Petrem Duhanem. Poněkud krkolomný nový název klubu byl zvolen proto, aby se nevztahoval přímo k názvu stanice a aby mohl mít klub i širší zaměření. Bohužel však tento posluchačský klub zatím nevzal do své přízně soukromou stanici rádio ZET, která má podobné zaměření.

   Já sám nejsem členem KRAPu, ale jeho příznivcem, protože poslouchám různé stanice Českého rozhlasu a vadí mě, že většina posluchačů nedokáže být příznivci Českého rozhlasu jako celku a zaměřuje se na poslech pouze jedné stanice.

   Klub rozhlasové analytické publicistiky je založen na iniciativě posluchačů a nikoli na marketingových nebo programových složkách Českého rozhlasu. Klub nemá klasické volené vedení, ale v jeho čele stojí skupina dobrovolníků, kteří se častěji scházejí a koordinují e-mailem hodnocení spokojenosti poslechu stanice Český rozhlas Plus, občas vypracovávají hodnocení písemné a do něj zapracovávají názory celého členstva. Snahou KRAPu je občas se sejít, vyměnit si názory na pořady osobně a také se setkat se šéfredaktorem stanice a dalšími členy či spolupracovníky redakce a v diskusi si s nimi vyměnit názory na vysílání stanice. Pro zájemce o podrobnosti odkazuji na web KRAPu - https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/

   Tzv. jádro KRAPu vypracovalo obsáhlou sedmnáctistránkovou analýzu vysílání stanice Český rozhlas Plus, kterou e-mailem rozeslalo členům klubu.  K osobní diskusi se laskavostí Českého rozhlasu mohl sejít KRAP přímo v hlavní budově Českého rozhlasu v prostoru tamního rozhlasového muzea nazvaného Galerie Vinohradská 12. Téměř dvě hodiny probírali členové KRAPU to, čím je i není pro ně nově zavedené 24 hodinové vysílání stanice Český rozhlas Plus přínosné i to, co jim vadí.

   Pak přišli na setkání i členové redakce – nový šéfredaktor Ondřej Nováček a redaktoři Jan Bumba a Libor Dvořák.

   Ondřej Nováček vyslovil překvapení nad tím, že setkání s redaktory stanice iniciovali sami posluchači. Je spíš zvyklý na různé průzkumy, kdy posluchače k zodpovězení vybírá nezávislá agentura. Zklamáním pro mne bylo, že pan Nováček vlastně vyčlenil KRAP z okruhu běžných posluchačů. Ti, kteří poslouchají stanici pozorně s očekáváním, že se chtějí něco dozvědět a že chtějí, aby jim informace byly podány určitým způsobem, ti vlastně nejsou pro rozhlas tolik vítáni jako ti, kteří si mechanicky zvyknou na to, co jim rozhlas předloží. To, co přítomní posluchači uváděli jako nedostatky vysílání – například spěch ve vysílání, překotná mluva, nedokončování rozhovoru, nedostačený čas pro jednotlivé pořady, to pan Nováček považoval spíše za výhodu pro získávání většího počtu povrchnějších posluchačů. Pan Bumba dokonce přišel se sdělením, že světový trend v obdobném vysílání směřuje spíš k tomu, že v budoucnu by mohly být zrušeny jednotlivé pořady a vše by se mělo podřídit proudovému vysílání.

   Přesto pan Nováček řekl, že budeme-li mít konkrétní připomínky k vysílání, že je ochoten o nich diskutovat.  Uvedl jsem tedy jako příklad četných stížností na moderátorku Barboru Tachecí stížnost,  na kterou odpovídala Rada Českého rozhlasu na březnové schůzi – viz odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/stiznost-posluchace-o-velinskeho-na-relaci-cro-plus-den-podle-brezen-2016--1598684 . Šéfredaktor Nováček přiznal, že Barbora Tachecí má řečovou vadu, ale hájil ji tím, že je to vynikající dlouholetá redaktorka. Oponoval jsem tím, že vedení jejích rozhovorů v pořadu Osobnost Plus bývá vůči dotazovaným často velmi netaktní.  Předal jsem panu Nováčkovi odkazovanou stížnost ze stránky Rady Českého rozhlasu v písemné formě. Pan Nováček jen s nelibostí konstatoval, že asi bude muset psát nějaké odpovědi na stížnosti, ale bylo vidět, že stížnosti na paní Tachecí ho nechávají zcela klidným a že je si vědom, že názory Rady Českého rozhlasu i posluchačů jsou zcela zbytečné.

   V takto srdečném rozhovoru setrval s námi pan Nováček a dva jeho kolegové téměř hodinu a půl. První se rozloučil pan Libor Dvořák, který do diskuse příliš nezasahoval, ale jehož postoj k posluchačským názorům byl poměrně chápavý. Za chvíli po něm spěchal pan Nováček na vlak do Jihlavy a krátce po něm odešel pan Bumba, neboť je redaktor bez pravomocí a tudíž asi není dobré, aby se k něčemu vyjadřoval.

   Zaujalo mě, že na setkání KRAPu přišel i muž, který se představil jako bezpečnostní analytik Českého rozhlasu. Řekl, že se nezabývá vysíláním, ale vyhodnocuje bezpečnostní riziko v budovách. Setkání KRAPu po skončení v kuloáru okomentoval tak, že před tím, než přišli redaktoři Plusu, jsme působili jako kompaktní celek, kdežto při rozhovoru s redaktory jsme působili jako individuality. Usoudil, že bychom měli mít mluvčího.

   Ze setkání jsem si odnesl dojem, že posluchači, kteří vyžadují po stanici kvalitně zpracované pořady, budou nebo už jsou na okraji zájmu vedoucích pracovníků Českého rozhlasu.

Tomáš Němec

Debata o budoucím fungování na sociálních sítích je zcela vážná věc

Lucie napsala:

Debata o budoucím fungování na sociálních sítích asi není žádná sranda. Je to zcela vážná věc. Takže budu zvědavá na webu Čro i na jiných webech. Jen tak to lze popohnat...

Začátek formuláře

Eugen napsal:

 Koho fungováni? Lidí zaměstnaných v klasických médiích?

Tomáš napsal:

 Furt je okolo mně víc lidí, kteří se pohybují mimo sociální sítě. Řekl bych, že základní dorozumívací prostředek je telefon. Ale už ne pevná linka. Přitom za mého dětství ani zdaleka každá domácnost telefon - pevnou linku neměla. Základním dorozumívacím prostředkem byl listovní dopis. Dnes už ani na většinu lidí neznám ani fyzickou adresu, kam bych papírový dopis napsal. Neexistují ani tištěné telefonní seznamy, kde se dala adresa dohledat. Děsí mě, že sociální sítě jsou ovládány soukromými firmami někde z druhého konce světa. K nim není žádné dovolání.

Rada Českého rozhlasu upozornila ve výroční zprávě na četné stížnosti posluchačů ohledně vysílání stanice Český rozhlas Dvojka

Z výroční zprávy Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého rozhlasu za rok 2015 (strana 7):

***

"Nápadně mnoho posluchačských stížností (18) se týkalo stanice Dvojka. Navzdory nemalému tematickému rozptylu spojovalo řadu podnětů směřujících vůči Dvojce to, že pisatelé – často s pádnými argumenty –poukazovali na přílišnou podbízivost zvukové grafi ky i řečového chování některých moderátorů. Rada ČRo si ke většině došlých stížností vyžádala vyjádření od vedení Českého rozhlasu. U agendy týkající se Dvojky (a nejen u ní) opakovaně docházelo k tomu, že poskytnutá vyjádření od ČRo dle mínění radních nebyla adekvátní posluchačským podnětům a argumentům, o které se kritika opírala. Rada ČRo se proto v některých svých odpovědích posluchačům kriticky vymezila vůči vyjádřením poskytnutým Českým rozhlasem. S ohledem na to i kvůli výkyvům v poslechovosti stanice Dvojka se radní rozhodli uspořádat veřejnou debatu o situaci a směřování stanice Dvojka. Předpokládaný termín je v období uzávěrky této výroční zprávy (20. 3. 2016) 11. květen 2016."

***

odkaz (zpráva ve formátu pdf - http://media.rozhlas.cz/_binary/03599460.pdf )

Hana Švejnohová reagovala na vlnách Dvojky na ANALÝZU VYBRANÝCH POŘADŮ STANICE ČRO DVOJKA, kterou nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu

   Dnešní díl pořadu "Nezatloukat" začala Hana Švejnohová tím, jak dopadl její pořad v odborné analýze pořadů Dvojky. Analýzu nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu - viz odkaz http://media.rozhlas.cz/_binary/03588581.pdf  . Paní Švejnohová řekla, že se s výsledky analýzy plně ztotožňuje.  Myslím, že se analýzy, které konečně dotlačila Rada ČRo k nějakému konkrétnímu výsledku, stanou tématem obveselení Duhanových a v případě pořadu "Nezatloukat" i Ostrého pohrobků v Českém rozhlase.

   Zde je odkaz na stránku Rady Českého rozhlasu, k níž jsou připnuty čtyři odborné analýzy pořadů Českého rozhlasu- http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/ctyri-odborne-analyzy-vysilani-ceskeho-rozhlasu-v-roce-2015--1593820 . Na tyto analýzy vyčlenil Český rozhlas v loňském roce skoro šest milionů korun. Nyní budou sloužit k radosti těch zaměstnanců a spolupracovníků Českého rozhlasu, jejichž pořady budou analýzy kritizovat. Podle mého názoru škoda peněz.

Doporučuji Vám poslechnout si ze záznamu alespoň několik prvních vět pořadu Nezatloukat 
odkaz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3600829

Stojí za přečtení - Změn k lepšímu se nedočkáme, je přesvědčen posluchač po nástupu nového generálního ředitele Českého rozhlasu

Stojí za přečtení - I po pěti letech by posluchači chtěli návrat názvu stanice Český rozhlas Praha

Marcel Šůcha už půl roku nevysílá na rádiu Kiss 98

 Od 1. září 2015 se už ani jednou neozval hlas mého  nejoblíbenějšího moderátora Marcela Šůchy na pražském rádiu Kiss 98. Čtyři roky bylo pro mě jeho ranní vysílání od 6 do 9 hodin vrtaným osvěžením v rozhlasovém éteru. Bylo to období, kdy do Českého rozhlasu nastoupil jako generální ředitel Peter Duhan a pod jeho vedením se pro mě téměř všechny stanice Českého rozhlasu staly neposlouchatelnými.

   Šůchův humor mě pomáhal vstávat. Překonal jsem i to, že hudební portfolio rádia Kiss 98 neodpovídalo přímo mému vkusu. Marcel Šůcha však dlouhodobě dokazoval, že mluvené slovo nemusí být ani na soukromém hudebním rádiu pouze vatovou výplní. Časem jsem si oblíbil i další moderátory – Pepu Libického, Martina Hájka, Petra Ticháčka, Vláďu Krásu a Davida Krédla. Vysílání oživovaly zprávařky, mezi kterými mě nejvíce zaujala Šárka Pašťalková.

Rádio Kiss 98 je regionální rádio, je součástí sítě rádií Kiss, jejich cílem je především živit se reklamou. Ale i ta reklama byla po určitou dobu dělána vtipně prostřednictvím hlasu herce Jana Maxiána. Pak se vysílání začalo měnit nepříjemným způsobem. Pražské zprávařky byly propuštěny a pražské zprávy začalo vytvářet jiné Kiss rádio. Na vlnách Kiss 98 se objevil pro mě nepříjemný hlas Jonáše Novotného. Začali se rychle střídat i denní moderátoři. Marcel Šůcha a jeho Ranní kartáč však naštěstí zůstávali.  Hlas Marcela Šůchy byl naposled slyšet 31. srpna 2015 a pak jakoby se po něm slehla zem. Jeho dvacetileté působení v rádiu se už zdálo řediteli Kiss rádií Martinu Hrochovi asi už příliš dlouhé. V krátké době zmizeli i další moji oblíbení moderátoři a rádio  Kiss 98 se zařadilo do nadbytku zbytečných hudebních rádií, které poletují českým rozhlasovým éterem a zvláště v Praze.

   Čekal jsem, že se hlas Marcela Šůchy objeví v jiném rádiu, ale nestalo se tak. Nevšiml si ho ani veřejnoprávní rozhlas, který kdysi přetáhl do Radiožurnálu  Petra Krále z podobného soukromého rádia Blaník.

   Myslím, že by bylo osvěžující, kdyby se Marcel Šůcha opět někde vynořil. Škoda jeho talentu, když rozhlasový éter je přeplněn netalentovanými rozhlasovými redaktory a moderátory.

Připomeňme si zvukovou upoutávku na Ranní kartáč Marcela Šůchy na rádiu Kiss 98. 

Několik vět Vojtěcha Varyše

   Na facebookové stránce pana Ondřeje Suchého se mi objevil odkaz na článek jisté Aničky Vančové, která 19. února kritizovala to, co napsal jistý Vojtěch Varyš v Mladé Frontě dnes 11. února o své návštěvě představení Divadla Semafor a o svých pocitech ze hry Čochtanův divotvorný hrnec.  Snažil jsem se originál Varyšova článku najít na volném internetu, bohužel tam však nebyl. Shánět více než týden staré tištěné noviny je pro mne téměř nemožné.  Takové tištěné noviny prosviští časem a pokud je nikdo nepřipomene, zmizí to, co v nich bylo napsáno v propadlišti dějin.  Nicméně Anička Vančová  si patrně 11. února MF DNES koupila a  svou rozhořčenou kritiku Varyšovy divadelní recenze pověsila na internet, Kritika Aničky Vančové na rozdíl od Varyšova článku je snadno dostupná.  Jmenuje se „Primitivní, trapný humor, starýzmatený pán, co už patří do domova důchodců… Tragická zpráva o útoku na JiříhoSuchého. Komentátor to přepískl, škrabopisný hanopis, bouří se čtenáři“

Pod facebookovým odkazem pana Ondřeje Suchého bylo již více než sto rozhořčených komentářů na podporu pana Jiřího Suchého.

   Například Pavel Harazim napsal:

 „Článek p. Varyše jsem nečetl. Nicméně pro mě a moji generaci P. Suchý je kulturní fenomén. Pane Suchý skláním se před Vámi a nic si z toho nedělejte. Blbci se najdou v každé době,“ 

Zarazilo mě, kolik lidí podobně vyjádřilo své rozhořčení, aniž Varyšův článek  četlo. Já jsem četl už řadu Varyšových divadelních recenzí. Některé byly pro mne hodně diskutabilní. Na rozdíl od mnoha komentátorů, kteří slyšeli jméno Vojtěcha Varyše nyní poprvé v souvislosti s Jiřím Suchým, já vím, že je to vystudovaný divadelní vědec a divadelními recenzemi se zabývá už řadu let.

   Ačkoli většina komentátorů se hned dala strhnout davovou psychózou na podporu pana Jiřího Suchého a divadla Semafor, já jsem hledal, kde bych si článek, který způsobil tolik rozruchu, mohl přečíst.  Kupodivu jeho sken jsem našel na webové stránce pana Jiřího Suchého. Pan Suchý ho připojil ke své obsáhlé reakci Jaroslavu Pleslovi, šéfredaktorovi deníku MF DNES – viz  Zápisník Jiřího Suchého .

 Pro objasnění, co vlastně způsobilo takový rozruch, vkládám Varyšův článek i sem.

Pro ty, kteří si myslí, že se neznámý Varyš náhle objevil jen proto, aby zaútočil na pana Jiřího Suchého, doporučuji, aby si přečetli například některou z jeho 66 divadelních recenzí umístěných na serveru NADIVADLO – viz Vojtěch Varyš.

 Vojtěcha Varyše dlouhodobě zajímá pojetí elit ve společnosti a jejich postavením oproti „normálním lidem“. Doporučuji shlédnout jeho televizní debatu s egyptologem Miroslavem Bártou o moralizování elit . odkaz na záznam České televize z 19. 8. 2015.

   Neupírám Vojtovi Varyšovi (kterého znám řadu let osobně) právo na kritický názor, dokonce ani jeho postoj na odmítnutí Semaforu. Co mi však na tom článku vadí je, že se tváří jako recenze semaforského představení, ale je to spíš takový výkřik, jakých je dnes plný facebook. Už to, že Varyš přiznává, že opustil představení před koncem, je věc, za kterou by se měl stydět. To by snad profesionální divadelní kritik neměl nikdy udělat anebo by to aspoň neměl veřejně přiznat, protože tím snižuje svou odbornou úroveň Připadá mi to, jako kdyby chirurg odešel od rozdělané operace s tím, že ono to nějak dopadne i bez něj. Z reakce Jiřího Suchého je vidět, že jeho odpověď je daleko fundovanější než Varyšova kritika.

   Nyní vložím komentář, který jsem přidal včera mezi tu více než stovku komentářů pod status, v němž bratr pana Jiřího Ondřej sdílel rozhořčený článek Aničky Vančové, tedy ještě před tím, než jsem měl možnost si článek Vojtěcha Varyše přečíst v plném znění:

■   ■

Bohužel mohu jen konstatovat, že patrně jen mizivá menšina onen komentovaný článek opravdu četla. Asi se o něm dozvěděli jako já pouze z onoho recenzního článku, který je odkazován v tomto statusu. Budu si muset onen článek opatřit, abych si ho přečetl, přestože týden staré noviny těžko půjde sehnat. Znám mnohé jiné Varyšovy recenze. Vím, že jsou tvrdé. Jenže nikoho celkem nenazvedly, až když se dotkl národního pokladu, jakým je pan Jiří Suchý. Vojtěchu, Vojtěchu, cos to udělal? Budeš za to tvrdě pykat! Musím však se pana Jiřího Suchého také zastat. Nedávno jsem viděl v televizi záznam představení "Koncert o čtyřech kapitolách" -http://www.ceskatelevize.cz/.../11267066865.../21554215207/ Pravda, představením jako takovým jsem nebyl příliš uchvácen. Obdivoval jsem však, že ho pan Jiří Suchý dal dohromady ve věku, kdy jeho mnohým současníkům už to ani moc nemyslí a jsou tolik stiženi chorobami stáří, že se aktivně nemohou věnovat už ničemu. Ve zmíněném televizním záznamu byl občas pohled do publika. Sál opravdu nebyl nabit mladými lidmi. Ale byl úplně plný. Plný lidí, blížících se věkem věku pana Jiřího Suchého. Zaznamenal jsem i několik známých tváří - např. prof. Pafko, režisérka Sommerová, novinář Hvížďala. Na publiku bylo vidět, že je s představením spokojené a že se na pana Jiřího Suchého rádo přišlo podívat. I starší lidé mají nárok jít do divadla na něco, co se jim líbí. Suchého Semafor je totiž spojen s jejich vzpomínkami na mládí a oni stárnou s ním. To zatím mladý Vojtěch Varyš nemůže pochopit. Možná, že jen ve svém článku (který já jsem nečetl), jen nezohlednil to, že on patrně nepatří mezi cílové publikum současného Semaforu. Rozhodně současný Semafor má stále pro koho hrát. Myslím, že by mu náležela i vyšší dotace než kterou zmiňuje Varyš.  Jiří Suchý totiž mnohokrát říkal, že vzhledem omezeným financím může psát jen velmi komorní hry s malým obsazením. Jako velký klad pana Jiřího Suchého musím vyzvednout, že nemá dlouhodobý pořad ve veřejnoprávním rozhlase, což mají jiní starší umělci, patrně aby se na ně nezapomnělo. Tím nemyslím zrovna jeho bratra Ondřeje Suchého. Ten tam sice pořad má, ale živil se celý život jako rozhlasový a televizní redaktor. Myslím však, že pokud máme demokracii, tak že i mladý divadelní kritik Vojtěch Varyš může napsat, co si myslí o představení pana Suchého, které navštívil. Varyš rozhodně není ten, který ovlivňuje rozdělování dotací.

■   ■ 

   Závěrem chci říct, proč jsem celý tenhle svůj  dlouhý článek napsal a vlastně tím jen Varyšův kritický  článek zviditelnil. Pro mě osobně je Semafor Jiřího Suchého nezpochybnitelná hodnota našeho divadelnictví a kultury vůbec. Myslím si však, že Varyšova kritika nemůže Semaforu nijak uškodit. Už proto že je hodně odfláknutá, není postavena na argumentech, ale na kritikově snaze stát se sám středem pozornosti. Ale tím hlavním důvodem je, kolik se na facebooku okamžitě ozvalo lidí kteří Varyšův článek znali jen z doslechu a z druhé ruky, ale neopomněli se o něm vyjádřit pohrdlivě a napsat, že „ho nikdo nezná“. Divadelních kritik napsal Vojtěch Varyš už tolik, že pokud se někdo zajímá o divadlo, o Varyšovi už slyšel.  Poněkud mi to připomnělo situaci, která byla v roce 1989, když jsme mnozí byli vybízeni, abychom odsoudili petici Několik vět, kterou však jen málokdo měl příležitost číst. Rozdíl je v tom. že Varyš není disident ani prominent a divadlo Semafor není závislé na tom, co o něm napíše jeden divadelní kritik ze zcela jiné generace. To je poprasku kvůli několika větám Vojtěcha Varyše!

Dodatek:

Na facebooku napsal význačný divadelní režisér a spisovatel David Drábek káravý status směrem k Vojtěchu Varyšovi. Z diskuse pod tímto statusem jsem se dozvěděl, že Varyšův článek nebyl recenzí divadelního představení, ale glosa. Já jsem také nepochopil, že to není recenze představení, ale glosa. To jsem se dozvěděl až z nějaké odpovědi, kterou tam Vojta výše napsal. Facebook je bohužel dost nepřehledný, takže sem odkaz lze dát jen přibližný. Vojta píše "nešlo o recenzi“  Já občas, někdy většinou jeho myšlenkovým pochodům nerozumím. Nevěděl jsem původně, že jeho článek o panu Suchém je napsán v rámci jeho pravidelné rubriky v MF DNES. To Anička Vančová, jejíž původní článek (rozhořčení) odkazoval Jiřího bratr Ondřej Suchý, neuvedla. Jak jsem napsal výše, takové jedno číslo tištěného deníku prosviští historií, a kdo si ho nekoupí ten den, už nemá šanci. Myslím, že novináři, píšící do tzv. renomovaných periodik by se měli naučit různé drobné literární žánry naučit rozlišovat tak, aby to poznali i čtenáři.

   Vojta je určitý typ bohéma, který patrně nemá potuchy o praktickém každodenním provozu divadla. Já jsem nepochopil, proč by nemělo být provozováno divadlo, do kterého zrovna já nechodím. V Semaforu jsem byl osobně naposled asi v roce 1972 na hře Čarodějky. Přitom však uznávám, že toto divadlo má smysl. Nesouhlasím s Varyšovým výrokem že "divadla jako muzea nefungují". I když takové typicky muzeální divadlo znám jen jedno a to je Divadlo Járy Cimrmana, které své staré hry udržuje stále živé.

Co v Radioforu odhalila stálá přispěvatelka, posluchačka Věra Bosáková

Dnešní tzv, kontaktní pořad Radiofórum na stanici Český rozhlas Plus  byl na téma, zdali má smysl manželství. Stálá posluchačka paní Věra Bosáková se svěřila s tím, že zůstala svobodná. Moderátorka Helena Šulcová se překvapeně zeptala čím to a paní Bosáková sdělila, že manžel by po ní možná chtěl sex příliš často. Zároveň sdělila, že muži se jí líbí, že v okolí se jí líbí osmnáctiletý mladík,  Zároveň však řekla, že má splněno, protože potomka má a potomek je už v manželství. Jindy velice ostrá moderátorka Helena Šulcová vedla celý pořad velmi laskavě, ale nakonec se ukázalo, že se její povaha patrně nezmírnila, jen bojuje s nemocí, protože závěr pořadu prokašlala. Přemýšlel jsem, jestli paní Šulcová také nekašle na manželství.

Doporučuji pořad k poslechu! Skvělá půlhodinka veřejnoprávního rozhlasu!

odkaz na záznam http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3568221

Přeřek

Na ČRo Dvojka zazněl dnes v 8 hodin ve zprávách nádherný přeřek. A totiž že nákladnímu kolu upadlo auto. Takováto věc je úsměvní, stane-li se jednou za čas zprávařce, která jinak čte léta naprosto zřetelně krásným znělým hlasem a dokáže vyslovit různá krkolomná jména i místa ze světa jakoby nic. Zatímco na jiné stanici protěžovaná tzv. moderátorka celé hodiny do vysílání šišlá, skáče hostům do řeči a dává najevo, že je to ona, kdo určuje, co má zpovídaný člověk odpovědět. To mi už tolik úsměvné nepřipadá. To jsou ty paradoxy duhanovského rozhlasu.

Už zase "my" a "oni"

Můj komentář z facebookové diskuse

Už je to zase "my" a "oni" jako za socialismu. Jenom není jasné., kdo jsme "my" a kdo jsou "oni". Jestlipak pan Vaculík dělí diváky, kteří příjdou do divadla Orfeus na "my" a "oni" podle politických názorů? V diskusí pod statusem pana Michaela Třeštíka napsal jakýsi pan Jan Kašpar, že mnozí z nás mají pocit, že dokážou řešit světovou politiku a přitom je nezajímá to, co je bezprostředně okolo nich. Manželka, dětí, sousedí, spolupracovníci v práci ani to, že ráno zase vyjde slunce. Každej nemá to štěstí, že si může povídat se Zitou Senkovou jako pan Kosatík, který tady píše výše. a přitom ho poslouchá ještě několik desítek tisíc lidí, kteří kvůli hejbavým obrázkům v televizi nezavrhli rádio. A přitom "Spolu nám je hezky", jak opakuje neustále omílaný slogan na stanici Český rozhlas Dvojka. Komu spolu? Sluníčkářům a Abbartošovcům?

Variace na Zajdu

Zajda napsal:

Von ten fejzbuk se podobá životu.
Takovýmu zrychlenýmu životu.
Má svý fáze...
Zrození, pak dlouho nic, páč nechodíme.
Jen se batolíme. A pak se učíme psát, komunikovat...
Pak přijde puberta a lásky!
To na sebe nabalíme tolik! Přátel...
A pak přijde nuda...To je běžnej život.
Složenky, co k večeři...Stereotypní vejce na slanině...
A přijde krize! A přátelé jdou ke dnu...
Mnozí zde žebrají podvodně...
A pak přijde stáří...A možná i povodně!
A nakonec hledíme smrti do očí...
A ty povrchní přátele ať jen si satelit ochočí!
Oni to nevidí...A já vlastně taky ne...
Jdu do důchodu! A se mnou i pivo! Jak by ne?

Tomáš napsal:

My jsme ti důchodci vltavská krev,

my umíme zbaviti zrno od plev.

Zatímco se od zrna odděluje pleva,

my zpíváme: levá, levá, levá!

Pak si zajdu pro Zajdu

 a se Zajdou najdem nějakou rajdu,

aby nám promačkala koule,

až se nám za ušima budou dělat boule.

A když uslyšíte náš srdceryvný výkřik,

nic se nestalo,

to jen dostavil se náš poslední výstřik.

 A pak už jenom v parku na lavičce,

budou dva důchodci plést hlavu jakési babičce.

Bude to však jen už iluze mládí,

kdy důchodci budou rádi,

že si ještě vzpomenou,

jak před padesáti lety

běhali za stejnou Helenou.

Taky už máš po sezóně
jako my dva se Zajdou,
i když občas monotónně
houpem se třebas s mladou rajdou.
Zajda ten je sice spíš už na chlast,,
ale pro mne mladá slečna
je podobná past.
Jedno zdali z Prahy neb ze Zbečna,
hlavně, že je mazlivá.
Žádný kecy, jdeme na věc,
se staříkem soucit má.
Když je hra u konce
a děda zavře svůj antikvariát,
ona ho zkasíruje
a vrací se mezi svůj lumpenproletariát.
On pak skončí v Jiným Kafi,
kde se vedou společenské blafy,
kde vdané paničky jen flitrujou
řka, že doma svého manžela milujou.
Bohužel všichni máme stejný kříž,
noc uteče a jsme zas smrti o den blíž.
Mladá rajda ta to ještě neví,
i když už poznala
jakej je život prevít.
Jednou bude mít taky po sezóně,
i když se dnes houpe v bocích
tak příjemně a monotónně.

Tereza Pergnerová - fotky z Lea (po deseti letech)

     Tenhle můj blog, který jsem založil už téměř před jedenácti lety dnes kromě mně už skoro nikdo nečte. Počítadlo je na mizivé denní hodnotě. Dřív jsem podle něj sledoval, které články někdo čte nebo které padnou do oka elektronickým vyhledavačům. Před deseti lety se mi stalo to, co dnes, že návštěvnost blogu ze dne na den prudce stoupla. Zkoumal jsem, čím to je a přišel jsem na to, Před těmi deseti lety jsem to popsal v článku Tereza Pergnerová - fotky z Lea. Podstata je ta, že jsem psal o úplně něčem jiném, ale vyhledavače braly články naprosto mechanicky, i když můj článek žádné fotky neobsahoval a pojednával obecně o informační hodnotě časopisů. Termín byl prohlížeči vyhledán ve chvíli, kdy byl před deseti lety vysílán pořad „13. komnata Terezy Pergnerové“, o němž jsem tedy napsal i ve výše uvedeném článku v souvislosti s návštěvností blogu.

   Včera a dnes se mi přihodilo totéž. Návštěvnost blogu stoupla ze dne na den skoro desetkrát. I zkoumal jsem na počítadle, co vyhledavače tak zaujalo. A byl to opět výraz „Tereza Pergnerová - fotky z Lea“. Přemýšlel jsem proč. Na televizi se běžně nedívám, ale podíval jsem se do programu. Jana Cíglerová natočila po deseti letech opět pořad z tohoto cyklu s Terezou Pergnerovou a časopis Leo tam zmínily. Myslím, že ten časopis už dnes vůbec neexistuje, ale před takovými patnácti až dvaceti lety byl běžně prodáván v každé trafice. Tehdy ještě nebyl tolik rozšířen internet a papírovým časopisům s lechtivou tématikou se dařilo lépe. Jak je ale patrné, zájem se jen přesunul na internet a lidé jsou v tomto směru zvědaví do dnes. Možná, že tu „kauzu“ neměly paní Cíglerová s paní Pergnerovou v pořadu po deseti letech už vůbec zmiňovat. Tu mě napadá, jak lidé jsou za každého režimu a v každé době dychtiví po pikantních osudech jiných lidí,  ale jen těch známých z televize z tzv. šoubyznysu. Pokud vidí v tramvaji jiné lidi, kteří mají obecný název „bezdomovci“, zájem opadá. Vadí jim, že tito jiní lidé páchnou, protože se nemají kde umýt, Myslím, že s každým bezdomovcem by se dal natočit stejný pořad o jeho spletitém osudu jako s lidmi, kteří se střídají na obrazovkách televizí. 

Pozvánka: 13. 2. 2016: Vzpomínka na Igora Ševčíka v První pivní tramwayi se blíží

V únoru před 65 lety se narodil výtvarník Igor Ševčík. Opustil nás před třinácti lety. Ale mi na něj zavzpomínáme jako obvykle druhou sobotu v únoru, tedy letos 13. února a jako obvykle v První pivní tramwayi na Spořilově na konečné tramvajové linky číslo 11 a to od 14 do 17 hodin. 

Přátele zve jako obvykle jeho manželka Katka.