Několik vět Vojtěcha Varyše

   Na facebookové stránce pana Ondřeje Suchého se mi objevil odkaz na článek jisté Aničky Vančové, která 19. února kritizovala to, co napsal jistý Vojtěch Varyš v Mladé Frontě dnes 11. února o své návštěvě představení Divadla Semafor a o svých pocitech ze hry Čochtanův divotvorný hrnec.  Snažil jsem se originál Varyšova článku najít na volném internetu, bohužel tam však nebyl. Shánět více než týden staré tištěné noviny je pro mne téměř nemožné.  Takové tištěné noviny prosviští časem a pokud je nikdo nepřipomene, zmizí to, co v nich bylo napsáno v propadlišti dějin.  Nicméně Anička Vančová  si patrně 11. února MF DNES koupila a  svou rozhořčenou kritiku Varyšovy divadelní recenze pověsila na internet, Kritika Aničky Vančové na rozdíl od Varyšova článku je snadno dostupná.  Jmenuje se „Primitivní, trapný humor, starýzmatený pán, co už patří do domova důchodců… Tragická zpráva o útoku na JiříhoSuchého. Komentátor to přepískl, škrabopisný hanopis, bouří se čtenáři“

Pod facebookovým odkazem pana Ondřeje Suchého bylo již více než sto rozhořčených komentářů na podporu pana Jiřího Suchého.

   Například Pavel Harazim napsal:

 „Článek p. Varyše jsem nečetl. Nicméně pro mě a moji generaci P. Suchý je kulturní fenomén. Pane Suchý skláním se před Vámi a nic si z toho nedělejte. Blbci se najdou v každé době,“ 

Zarazilo mě, kolik lidí podobně vyjádřilo své rozhořčení, aniž Varyšův článek  četlo. Já jsem četl už řadu Varyšových divadelních recenzí. Některé byly pro mne hodně diskutabilní. Na rozdíl od mnoha komentátorů, kteří slyšeli jméno Vojtěcha Varyše nyní poprvé v souvislosti s Jiřím Suchým, já vím, že je to vystudovaný divadelní vědec a divadelními recenzemi se zabývá už řadu let.

   Ačkoli většina komentátorů se hned dala strhnout davovou psychózou na podporu pana Jiřího Suchého a divadla Semafor, já jsem hledal, kde bych si článek, který způsobil tolik rozruchu, mohl přečíst.  Kupodivu jeho sken jsem našel na webové stránce pana Jiřího Suchého. Pan Suchý ho připojil ke své obsáhlé reakci Jaroslavu Pleslovi, šéfredaktorovi deníku MF DNES – viz  Zápisník Jiřího Suchého .

 Pro objasnění, co vlastně způsobilo takový rozruch, vkládám Varyšův článek i sem.

Pro ty, kteří si myslí, že se neznámý Varyš náhle objevil jen proto, aby zaútočil na pana Jiřího Suchého, doporučuji, aby si přečetli například některou z jeho 66 divadelních recenzí umístěných na serveru NADIVADLO – viz Vojtěch Varyš.

 Vojtěcha Varyše dlouhodobě zajímá pojetí elit ve společnosti a jejich postavením oproti „normálním lidem“. Doporučuji shlédnout jeho televizní debatu s egyptologem Miroslavem Bártou o moralizování elit . odkaz na záznam České televize z 19. 8. 2015.

   Neupírám Vojtovi Varyšovi (kterého znám řadu let osobně) právo na kritický názor, dokonce ani jeho postoj na odmítnutí Semaforu. Co mi však na tom článku vadí je, že se tváří jako recenze semaforského představení, ale je to spíš takový výkřik, jakých je dnes plný facebook. Už to, že Varyš přiznává, že opustil představení před koncem, je věc, za kterou by se měl stydět. To by snad profesionální divadelní kritik neměl nikdy udělat anebo by to aspoň neměl veřejně přiznat, protože tím snižuje svou odbornou úroveň Připadá mi to, jako kdyby chirurg odešel od rozdělané operace s tím, že ono to nějak dopadne i bez něj. Z reakce Jiřího Suchého je vidět, že jeho odpověď je daleko fundovanější než Varyšova kritika.

   Nyní vložím komentář, který jsem přidal včera mezi tu více než stovku komentářů pod status, v němž bratr pana Jiřího Ondřej sdílel rozhořčený článek Aničky Vančové, tedy ještě před tím, než jsem měl možnost si článek Vojtěcha Varyše přečíst v plném znění:

■   ■

Bohužel mohu jen konstatovat, že patrně jen mizivá menšina onen komentovaný článek opravdu četla. Asi se o něm dozvěděli jako já pouze z onoho recenzního článku, který je odkazován v tomto statusu. Budu si muset onen článek opatřit, abych si ho přečetl, přestože týden staré noviny těžko půjde sehnat. Znám mnohé jiné Varyšovy recenze. Vím, že jsou tvrdé. Jenže nikoho celkem nenazvedly, až když se dotkl národního pokladu, jakým je pan Jiří Suchý. Vojtěchu, Vojtěchu, cos to udělal? Budeš za to tvrdě pykat! Musím však se pana Jiřího Suchého také zastat. Nedávno jsem viděl v televizi záznam představení "Koncert o čtyřech kapitolách" -http://www.ceskatelevize.cz/.../11267066865.../21554215207/ Pravda, představením jako takovým jsem nebyl příliš uchvácen. Obdivoval jsem však, že ho pan Jiří Suchý dal dohromady ve věku, kdy jeho mnohým současníkům už to ani moc nemyslí a jsou tolik stiženi chorobami stáří, že se aktivně nemohou věnovat už ničemu. Ve zmíněném televizním záznamu byl občas pohled do publika. Sál opravdu nebyl nabit mladými lidmi. Ale byl úplně plný. Plný lidí, blížících se věkem věku pana Jiřího Suchého. Zaznamenal jsem i několik známých tváří - např. prof. Pafko, režisérka Sommerová, novinář Hvížďala. Na publiku bylo vidět, že je s představením spokojené a že se na pana Jiřího Suchého rádo přišlo podívat. I starší lidé mají nárok jít do divadla na něco, co se jim líbí. Suchého Semafor je totiž spojen s jejich vzpomínkami na mládí a oni stárnou s ním. To zatím mladý Vojtěch Varyš nemůže pochopit. Možná, že jen ve svém článku (který já jsem nečetl), jen nezohlednil to, že on patrně nepatří mezi cílové publikum současného Semaforu. Rozhodně současný Semafor má stále pro koho hrát. Myslím, že by mu náležela i vyšší dotace než kterou zmiňuje Varyš.  Jiří Suchý totiž mnohokrát říkal, že vzhledem omezeným financím může psát jen velmi komorní hry s malým obsazením. Jako velký klad pana Jiřího Suchého musím vyzvednout, že nemá dlouhodobý pořad ve veřejnoprávním rozhlase, což mají jiní starší umělci, patrně aby se na ně nezapomnělo. Tím nemyslím zrovna jeho bratra Ondřeje Suchého. Ten tam sice pořad má, ale živil se celý život jako rozhlasový a televizní redaktor. Myslím však, že pokud máme demokracii, tak že i mladý divadelní kritik Vojtěch Varyš může napsat, co si myslí o představení pana Suchého, které navštívil. Varyš rozhodně není ten, který ovlivňuje rozdělování dotací.

■   ■ 

   Závěrem chci říct, proč jsem celý tenhle svůj  dlouhý článek napsal a vlastně tím jen Varyšův kritický  článek zviditelnil. Pro mě osobně je Semafor Jiřího Suchého nezpochybnitelná hodnota našeho divadelnictví a kultury vůbec. Myslím si však, že Varyšova kritika nemůže Semaforu nijak uškodit. Už proto že je hodně odfláknutá, není postavena na argumentech, ale na kritikově snaze stát se sám středem pozornosti. Ale tím hlavním důvodem je, kolik se na facebooku okamžitě ozvalo lidí kteří Varyšův článek znali jen z doslechu a z druhé ruky, ale neopomněli se o něm vyjádřit pohrdlivě a napsat, že „ho nikdo nezná“. Divadelních kritik napsal Vojtěch Varyš už tolik, že pokud se někdo zajímá o divadlo, o Varyšovi už slyšel.  Poněkud mi to připomnělo situaci, která byla v roce 1989, když jsme mnozí byli vybízeni, abychom odsoudili petici Několik vět, kterou však jen málokdo měl příležitost číst. Rozdíl je v tom. že Varyš není disident ani prominent a divadlo Semafor není závislé na tom, co o něm napíše jeden divadelní kritik ze zcela jiné generace. To je poprasku kvůli několika větám Vojtěcha Varyše!

Dodatek:

Na facebooku napsal význačný divadelní režisér a spisovatel David Drábek káravý status směrem k Vojtěchu Varyšovi. Z diskuse pod tímto statusem jsem se dozvěděl, že Varyšův článek nebyl recenzí divadelního představení, ale glosa. Já jsem také nepochopil, že to není recenze představení, ale glosa. To jsem se dozvěděl až z nějaké odpovědi, kterou tam Vojta výše napsal. Facebook je bohužel dost nepřehledný, takže sem odkaz lze dát jen přibližný. Vojta píše "nešlo o recenzi“  Já občas, někdy většinou jeho myšlenkovým pochodům nerozumím. Nevěděl jsem původně, že jeho článek o panu Suchém je napsán v rámci jeho pravidelné rubriky v MF DNES. To Anička Vančová, jejíž původní článek (rozhořčení) odkazoval Jiřího bratr Ondřej Suchý, neuvedla. Jak jsem napsal výše, takové jedno číslo tištěného deníku prosviští historií, a kdo si ho nekoupí ten den, už nemá šanci. Myslím, že novináři, píšící do tzv. renomovaných periodik by se měli naučit různé drobné literární žánry naučit rozlišovat tak, aby to poznali i čtenáři.

   Vojta je určitý typ bohéma, který patrně nemá potuchy o praktickém každodenním provozu divadla. Já jsem nepochopil, proč by nemělo být provozováno divadlo, do kterého zrovna já nechodím. V Semaforu jsem byl osobně naposled asi v roce 1972 na hře Čarodějky. Přitom však uznávám, že toto divadlo má smysl. Nesouhlasím s Varyšovým výrokem že "divadla jako muzea nefungují". I když takové typicky muzeální divadlo znám jen jedno a to je Divadlo Járy Cimrmana, které své staré hry udržuje stále živé.