Variace na Zajdu

Zajda napsal:

Von ten fejzbuk se podobá životu.
Takovýmu zrychlenýmu životu.
Má svý fáze...
Zrození, pak dlouho nic, páč nechodíme.
Jen se batolíme. A pak se učíme psát, komunikovat...
Pak přijde puberta a lásky!
To na sebe nabalíme tolik! Přátel...
A pak přijde nuda...To je běžnej život.
Složenky, co k večeři...Stereotypní vejce na slanině...
A přijde krize! A přátelé jdou ke dnu...
Mnozí zde žebrají podvodně...
A pak přijde stáří...A možná i povodně!
A nakonec hledíme smrti do očí...
A ty povrchní přátele ať jen si satelit ochočí!
Oni to nevidí...A já vlastně taky ne...
Jdu do důchodu! A se mnou i pivo! Jak by ne?

Tomáš napsal:

My jsme ti důchodci vltavská krev,

my umíme zbaviti zrno od plev.

Zatímco se od zrna odděluje pleva,

my zpíváme: levá, levá, levá!

Pak si zajdu pro Zajdu

 a se Zajdou najdem nějakou rajdu,

aby nám promačkala koule,

až se nám za ušima budou dělat boule.

A když uslyšíte náš srdceryvný výkřik,

nic se nestalo,

to jen dostavil se náš poslední výstřik.

 A pak už jenom v parku na lavičce,

budou dva důchodci plést hlavu jakési babičce.

Bude to však jen už iluze mládí,

kdy důchodci budou rádi,

že si ještě vzpomenou,

jak před padesáti lety

běhali za stejnou Helenou.

Taky už máš po sezóně
jako my dva se Zajdou,
i když občas monotónně
houpem se třebas s mladou rajdou.
Zajda ten je sice spíš už na chlast,,
ale pro mne mladá slečna
je podobná past.
Jedno zdali z Prahy neb ze Zbečna,
hlavně, že je mazlivá.
Žádný kecy, jdeme na věc,
se staříkem soucit má.
Když je hra u konce
a děda zavře svůj antikvariát,
ona ho zkasíruje
a vrací se mezi svůj lumpenproletariát.
On pak skončí v Jiným Kafi,
kde se vedou společenské blafy,
kde vdané paničky jen flitrujou
řka, že doma svého manžela milujou.
Bohužel všichni máme stejný kříž,
noc uteče a jsme zas smrti o den blíž.
Mladá rajda ta to ještě neví,
i když už poznala
jakej je život prevít.
Jednou bude mít taky po sezóně,
i když se dnes houpe v bocích
tak příjemně a monotónně.