Služba lidu

13.08.2005 17:53 - 06. Politika -trvalý odkaz

Služba lidu

   Nemoha spát,  pustil jsem si po půlnoci televizi. Na ČT2 dávali starší reprízu pořadu "Čaj pro třetího", ve kterém diskutují Milan Uhde a Jan Konvalinka s hostem. Tentokráte rozebírali s Jiřím Grušou, v té době českým velvyslancem v Německu, vztahy  Němců a Čechů. Dnes už není Jiří Gruša velvyslancem, je opět spisovatelem a funkcionářem mezinárodního Pen klubu. Také spisovatel  Dalo by se říci, že sloužil státu, byl veřejnou osobou a nyní už není ve státních službách a je opět soukromou osobou. Také spisovatel Milan Uhde byl před lety veřejnou osobou, byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

   Politiky dělím z určitého pohledu na dvě skupiny:

   Jedni se dostanou do politiky náhodou, je jim nabídnuta jistá pozice. Určitou dobu ji vykonávají, mají ji jako povolání a zároveň ji berou jako obohacení svého života. Celkem bez problémů však politickou funkci po několika letech opustí a vrátí se do občanského života.  Jsou to lidé, kteří mají svou profesi rádi a činnost v politice považují spíše za službu lidem než za zdroj obživy. V průběhu své politické činnosti většinou přeruší svou původní činnost a cele se věnují politické práci. Nepovažují politiku za vrchol svého života, ale za službu ostatním lidem. Nebojí se odchodu z politiky mají se kam vrátit. Mezi takové politiky považuji Michaela Kocába, Václava Fischera, Jaromíra Štětinu, Táňu Fischerovou, Sváťu Karáska, zesnulého Pavla Dostála a také Milana Uhdeho a Jiřího Grušu. I s tím, že Gruša nevykonával čistě politickou funkci, ale byl vlastně státním úředníkem.

   Druzí o politické funkce dlouhodobě  usilují a pokud se dostanou do vyšších pozic, berou je jako výhodné zaměstnání. Nevěnují se jim cele, ale mají spoustu vedlejších činností. Usilují o to, aby v politické funkci zůstali za každou cenu, protože občanské povolání není pro ně tolik důležité jako politická funkce. Možná, že je těší vysoká publicita - o popularitě se však často nedá mluvit.  Do této skupiny podle mě patří například Stanislav Gross, Ivan Langer, Vlastimil Tlustý nebo Miroslav Kalousek,  Pavel Bém, ale patřil sem i František Ringo Čech nebo Milan Knížák. Knížák sice nikdy politikem nebyl, ale zdálo se mi, že o to hodně usiloval (jenže nebyl zvolen).

   Mám pocit, že mnoho politiků chápe svou funkci spíše jako prestižní společenské postavení, než určitý druh služby spoluobčanům.  Nejdou do politiky s jasnou vizí toho, jaké společenské změny by chtěli dosáhnout. Jdou do politiky hlavně proto, aby byli zvoleni. Politik by si měl být vědom toho, že pokud se nepřibližuje k cíli, který si vytknul, měl by ze své funkce odstoupit. Odstoupení by nemělo být chápáno jako projev slabosti, ale jako uvědomění si toho, že na politické prosazení svého cíle v dané době nestačím nebo že doba nedospěla k tomu, aby můj cíl chápal větší počet občanů republiky. Naopak občané by dotyčného mohli zvolit v příštích volbách, protože by jim bylo jasné, že dotyčný člověk si za svým slovem stojí.

   Líbila se mi televizní debata bývalého politika Milana Uhdeho a Jiřího Gruši, v té době ještě vysokého vládního úředníka, o vztahu Němců a Čechů. Diskuse se totiž odehrávala ve věcné rovině. Diskutovali dva vzdělaní lidé, kteří se vzájemně nenapadali. Možná proto, že patřili ke stejné části politického spektra.  Avšak ani si vzájemně nadšeně nepřikyvovali. Snažili se objasnit problém na základě zkušeností a argumentů a obohatit nejen myšlení diváka, ale také sami pro sebe blíže analyzovat problém. Myslím, že takto kulturně by se měli naučit diskutovat i současní činní politici. Argumentace typu "vy dobře víte že lžete", "modrá šance je nebezpečím pro národ" nebo "ČSSD nemá koncepci vládnutí" mohou vést občana jen k pesimistickým úvahám, že politici se jen snaží udržet u koryta. Občan, který nevidí do zákulisních politických jednání pozoruje, že politici bez ohledu na stranickou příslušnost si hrají pouze na svém písečku, kde manipulují i veřejným míněním občanů.

   Politická práce může být buď těžkou službou národu nebo příjemným živobytím. A kdo má v politice příjemnější živobytí než by měl v občanském životě, tomu se z ní nechce.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Technická IX.

13.08.2005 10:03 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická IX.

   Včera se mi zdálo, že počítadlo TOPlistu trucuje. Ukázalo za den extrémně malý počet návštěv. Dokonce ani mně nepočítadlo, i když jindy tvořím třeba polovinu všech návštěv. Psal jsem si po ICQ s jedním uživatelem Lidé.cz. On mi psal, že si právě prohlíží můj blog, ale počítadlo TOPlistu už do konce dne zaznamenalo jako návštěvníka jen mne.  Někdy se stává, že počítadlo TOPlistu úplně zmizí ze stránky a také TOPlist samotný je nedostupný. To bych chápal, jakože na serveru dělají nějaké údržby.

   Ale jestliže počítadlo počítá špatně, jakpak já to zjistím? A k čemu takové počítadlo pak je? Pokoušel jsem se stáhnout manuál TOPlistu v pdf, ale nešel otevřít - počítač říkal, že soubor je poškozen. Taky se místo 181 kB stáhlo jen 128 kB. Svět a zvláště ten počítačový obsahuje spoustu záhad mně nepochopitelných.

   Mým cílem není za každou cenu přilákat čtenáře a dosahovat vysoké návštěvnosti svého blogu, jak tomu často nabádal majitel serveru Ivo Lukačovič. Vím, že moje příspěvky nemohou být přitažlivé pro lidi od 15 do 25 let, kteří asi tvoří většinu uživatelů serveru Lidé.cz.  Přesto mně zajímá, zda existují lidé, které mé příspěvky oslovují. A protože jen málokdo napíše komentář, byly by i nezkreslené údaje z počítadla návštěv zajímavou informací.

   Zajímavým srovnáním je pro mne návštěvnost stránek Jirky Pallase. Ta je často až desetkrát vyšší než návštěvnost stránek mých. Avšak jestliže u obou  některý den zaznamenám pokles návštěvnosti o několik desítek procent, napadne mi otázka, zda je to způsobeno pěkným počasím nebo dnem volna, kdy i skalní příznivci internetu opuštějí počítač a věnují se jiným lákadlům, či zda je to vinou trucování počítadla TOPlistu.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Křesťanské soucítění - II.část

12.08.2005 23:58 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Křesťanské soucítění - II.část

(12.3. 2004 20:10:20)

   Opět to bylo pro mne pořád dokolečka a proto jsem paní L. napsal tentokrát hodně otevřeně:

Milá L.,

děkuji Ti za přání k mému svátku. K psychologovi chodím stále, ale neřeším tam životy jiných, nedělám tam o nich žádné závěry, jak se domníváš, řeším tam problémy života svého. Každý jsme jiného založení. Tak jako Tobě pomáhá při řešení Tvých problémů víra v Boha a návštěva kostela, tak mě v současné době (v podstatě už tři roky) pomáhá návštěva psychologa. Ale nedělám s ním závěry o životě jiných lidí (například o Tvém), snažím se hledat cestu svého života.  Já chápu, že Tě můj otec ponížil, ponižoval i mou matku i mnohé jiné lidi. Mě ponižoval celý život a já jsem si kvůli jeho despotickým způsobům nedokázal vytvořit své vlastní vztahy s lidmi okolo sebe. Na druhé straně teprve po matčině smrti jsem si uvědomil, že není důvod, abych nesl pocit viny za to, že můj otec ubližoval lidem. Život je složitý a jak říká moje teta (o sedm let starší otcova sestra) - on o tom neví, že ubližuje druhým lidem, on říká, že to myslí dobře. Ty píšeš, že jsi ho chtěla mít pro sebe - teď bys měla možnost. Po smrti své třetí manželky zůstal sám. Vzhledem ke své nesnášenlivé povaze se patrně ani s mnoha lidmi nestýká. Místo abys psala mě, napiš jemu nebo mu zavolej. Jistě by ho potěšilo, kdybys mu připomněla kdo jsi a vyjádřila touhu se o něj starat. Mohla bys za ním jezdit - byt má velký a v současné době si musí platit paní na úklid. Do domova důchodců se mu asi nechce. Děkuji za Tvůj náznak pozvání k Vám, ale já bych stejně nejel, nevidím k tomu nejmenší důvod. Řešením svých starostí jsem plně vytížen a nemám čas jet ani do lázní, což bych zdravotně potřeboval. S přáním všeho nejlepšího T.

     Za dva dny mě paní L. zatelefonovala. To snad nemyslíš vážně, řekla, abych se ozvala tvému otci, když mě tolik ponížil. Znovu jsem jí, jako už tolikrát před tím zopakoval, že otec odmítá mé návštěvy, protože se nepodřizuji jeho despotismu a apeloval na její křesťanské soucítění, aby vlila boží útěchu do duše člověka, kterého tolik let milovala a o kterém dosud přemýšlí. Jenže její křesťanské soucítění bylo použitelné asi jen ve fázi, pokud doporučovala druhému, co by měl dělat. Pokud by to vyžadovalo její vlastní přičinění, bylo její křesťanské soucítění náhle pryč.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Křesťanské soucítění - I.část

12.08.2005 23:55 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Křesťanské soucítění - I.část

(12.3. 2004 20:10:20)

   Po smrti své matky jsem se osobně seznámil s paní L.,  s jednou z četných milenek mého otce. Budiž jí přičteno k dobru, že nechtěla rozbít naši rodinu a tak se s otcem rozešla. Myslím, že to na otce příliš nezapůsobilo, protože v té době se už zajímal, kromě několika jiných, i o svou druhou manželku. Tu moji matka neznala, za to před paní L., ji později vydával za mou dívku, protože byla zhruba stejně stará jako já. Naivní paní L. si celých třicet let myslela, že mi ji otec přebral, protože se dozvěděla, koho si otec napodruhé vzal. Paní L. se seznámila s mou matkou a téměř 30 let si spolu dopisovaly. Po matčině smrti vyjádřila paní L. touhu navštívit hrob mé matky a při té příležitosti mi vyprávěla o své desetileté známosti s mým otcem. Místo mé matky si pak dopisovala se mnou a v každém svém dopise ujišťovala sama sebe, že já se mám dobře a jistě trávím čas v křesťanském společenství. Několikrát jsem jí psal, že nechodím ani do kostela, ani do žádného společenství a že na otce mám z průběhu života jen špatné vzpomínky. Aniž paní L. mého otce třicet let viděla, neustále mě přesvědčovala ve svých dopisech, že otec stářím zmoudřel a že jistě ke mně cítí vřelé vztahy. Moje zkušenosti s osmdesátiletým otcem jsou však jiné. I v pokročilém věku dovede bez mrknutí oka lhát a splétat intriky, tak jak ho to naučila čtyřicetiletá spolupráce s Ministerstvem vnitra. Sice mu tento způsob jednání dnes k ničemu nemůže sloužit, ale ze svého života už ho nedokáže vymazat. Paní L. však jako by byla celá ta léta k mému otci nějak fixována. V jednom dlouhém dopise omlouvala jeho spolupráci s StB, ač se sama považovala za pronásledovanou minulým režimem. Její dopisy plné náboženských obratů a zastírajících realitu života mě tak vyváděly z míry, že jsem jednou o nich diskutoval se svým psychologem.

   Napsal jsem jí to a doufal jsem, že je to konec naší korespondence. Avšak odpovědí byl následující dopis:

Milý T.,

Pozdravení pokoje a dobra Tobě a Tvému okolí.  Velice se omlouvám, že píši na poslední chvíli k Tvému svátku. Jsem stále vytížená doma i mimo, navíc letošní zima, bohatá sněhem, nám dopřává stálý trénink s lopatou, při jeho odklízení. Děkuji za dopis, i kopii Tvého minulého psaní, dosud si pamatuji co píšeš, i obsah - Bohu díky! Naopak též. Potěšil jsi mne, že jsi mojí  odpovědí zainteresoval i svého psychologa. Závěr Vás obou je jistě jednoznačný: "Stará, nábožensky zaťatá ženská s komplexy z mládí z neúplné rodiny, navíc frustrovaná ze 40 leté práce v nemocnici, jedna z mnohých, která potkala Tvého otce a chtěla ho mít pro sebe...". Milý T., potom si opravdu nemusíme psát, proč také? Chtěla jsem Tě pozvat k nám, což jsem nesplnila. Muž se však netěší dobrému zdraví, nemáme pojízdné auto, abych Ti mohla ukázat naše Podkrkonoší a venkov bez únavy nohou a vyčerpání z kopců. Syn se připravuje na svou svatbu, po roční vojně a návratu koncem měsíce, shání zaměstnání, byt... . Sama se chystám do Francie za známými, kde jsem byla naposledy před 7 lety, se zastávkou v Lurdech, abych nabrala nové síly a pomoc na stáří... . Na Tvoji milou maminku nikdy nezapomenu. Byla to skvělá žena, která se Ti velmi obětovala. Při mé další návštěvě Prahy se opět ráda zastavím na Olšanech s motlitbou za její krásnou a jemnou duši. Byly jsme si velice blízké v názorech, pocitech i v pokoření stejným člověkem... . Milý T., měj se stále dobře ve zdraví a radostech rozmanitého života, který nám přináší současné dění doma i ve světě. Buď v pohodě bez velkých trápení a smutků, protože po každém stresu a napětí se zase vyjasní a s úlevou jde život dál. Krásné jaro a nová přátelství Ti vyprošuji. L.  

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Noční a denní únava

10.08.2005 05:36 - 02. Deník -trvalý odkaz

Noční a denní únava

   Když se probudím v noci a nemohu spát, je mi smutno. Vím, že minuty utíkají a okrádají mě o spánek. Nemohu spát a přece jsem unaven. Vím, že ve dne na mne dolehne únava v době, kdy bych měl být čilý. Postel je pak jediná záchrana.

   Počítač je lákadlo. Vybízí, abych mu svěřil myšlenky. Nemá to smysl, protože je to jen stroj. Přesto to občas udělám. Je to tak jednoduché. Počítač mé myšlenky graficky upraví a udělá z nich téměř publikaci. Publikaci, která vypadá úhledněji než zápisky učiněné rukou na papír. Internet láká, abych zápisky do něj vhodil jako trosečník hází do moře v lahvi výzvu s prosbou o záchranu. Je malá naděje, že lahev vyloví někdo v civilizaci a vzkaz si přečte. Přesto se to občas stává.

   Antialergikum Zyrtec začíná působit v šest hodin ráno. Rozbouřená střeva se uklidňují, svědění kůže ustává. Mohu se jít ještě na chvíli prospat.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Najít vhodného psychologa není jednoduché - 5.část

08.08.2005 23:23 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Najít vhodného psychologa není jednoduché - 5.část

vyšlo v Novinách Můžeš, 2002, ročník 9, číslo 6, str. 1 a str. 7

       Psychologa H jsem navštívil na doporučení svého neurologa, který   moje   potíže   sleduje   několik   let.  Konzultace s psychologem  H  jsou  teprve  v  počátku.  On  mi však řekl zajímavou   věc:   předchozí    terapeuti  nebyli   většinou psychologové,  ale  psychoanalytici,  kteří  mají ke klientům zcela specifický  přístup, který je  od běžné psychologie poněkud vzdálený.

       Moje  zkušenosti s  psychology vyvolávají  ve mně  několik otázek, jejichž odpovědi neznám. Měl by je znát každý člověk, který se  na psychologa obrátí:  Jak zjistit, zda  se se svým  problémem  mám  vůbec  na psychologa  obrátit?  Podle jakých hledisek si mám vybrat konkrétního  odborníka? Měl by mi říci po vyslechnutí mého problému svůj názor  a to, co od něj mohu očekávat? Neměla by být u komerčních psychologů z toho důvodu první  hodina považována  za nabídkovou  a být  zcela zdarma? Mohu sám poznat, že terapie je úspěšná nebo musím slepě věřit psychologovi?  Komunikace  s   psychology  mi  připadá  velmi obtížná.  Zdá se  mi, jako  by jim  chybělo to,  co se lidově nazývá "selský rozum".

           V tomto příspěvku  jsem neprobíral specifika zdravotně postiženého   člověka.   Domnívám   se   totiž,  že přichází k psychologovi ze  stejných pohnutek, jako  člověk zdravý. Je však naplněn  daleko většími pochybnostmi o  sobě samém a tím méně  dovede před  psychologem uhájit  svoje vlastní  hodnoty a zásady, kterým věří. Je-li  zdravotně postižený člověk méně pohyblivý,   problém  s   vyhledáním  psychologa   je  takřka neřešitelný.

       Psychologové  ve  svých   odborných  časopisech  publikují problémy svých klientů a způsob své terapie (tzv. kazuistiky). Psycholog  je  zde  vždy  popisován  jako  neomylný  průvodce a hodnotitel života klienta. Myslím,  že by také klienti měli publikovat  své zkušenosti  s psychology,  neboť ti  se často snaží podstatně změnit způsob života klientů, aniž za to mají jakoukoli odpovědnost.

klikni - dovětek k tématu

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů