šestidílný hraný podcast stanice Český rozhlas Radio Wave
***
Upozorňujeme, že následující obsah zahrnuje vulgarismy, není vhodný pro děti a popisuje závislost a užívání návykových látek.
šestidílný hraný podcast stanice Český rozhlas Radio Wave
***
Upozorňujeme, že následující obsah zahrnuje vulgarismy, není vhodný pro děti a popisuje závislost a užívání návykových látek.
O přehnaném sebevědomí ministra Vlastimila Válka, jeho neschopnosti komunikace s veřejností i lékaři a nepochopení osvěty a o chaosu
Až desetina pacientů starších 65 let končí v nemocnicích kvůli nadměrnému užívání různých léků. Upozorňuje na to Česká internistická společnost. Právě internisté se často setkávají s tím, že k nim lidé přicházejí s pěti a více léky. Podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky je problém třeba ve sdílení informací. a digitalizaci. Nejvyšší kontrolní úřad v říjnu uvedl, že se digitalizace ve zdravotnictví zpožďuje. Podle Ministerstva zdravotnictví má přijít náprava brzy. Na užívání léků a nadbytečná vyšetření upozorňuje také kampaň internistů Vybírej moudře (Choose wisely). Ta se snaží identifikovat lékařské postupy, které pacientům přinášejí malý užitek. Efektivitu takové péče teď internisté zkoumají ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze..
Tato zpráva v Českém rozhlase mě přímo udeřila do uší.
Informaci vysílaly všechny celoplošné stanice Českého rozhlasu, například Český rozhlas Dvojka, zprávy v 11:00, 19.listopadu 2023
Zase nějaký nedostatek ve zdravotnictví, ve kterém má prsty
přímo ministerstvo zdravotnictví! Digitalizace. Špatná osvěta. Posledního půl
roku mám dojem, jakoby se s ministrem zdravotnictví prali z jedné
strany lékaři a z druhé pacienti. Protože jsem už starší člověk nad
65 let, jak se praví ve výše uvedené zprávě, snažím se vyznat v chaosu,
který ve společnosti šíří ministerstvo zdravotnictví. Už o letních
prázdninách jsem se zajímal o to, jak to bude s očkováním proti
nemoci covid-19. Svá zjištění jsem shrnul v článku Nejasnosti kolem očkování proti
respiračním nemocem. Zjistil jsem také, že v mojí pražské městské části, která
je plná starých lidí, to v podstatě nikoho nezajímá a u mladších lidí
jsem se setkal spíše s posměchem. Tuto situaci jsem popsal v článku Také pohrdáte lidmi, kteří se
chtějí očkovat proti covid-19?
Ministr zdravotnictví Válek neměl s očkováním oběma vakcínami najednou problém. Na rozdíl od jiných lidí.
3. října
2023 mělo Ministerstvo zdravotnictví tiskovou konferenci ke strategii
očkování proti covid-19 a chřipce. Pan ministr Válek tam řekl, že
očkovat se je možné v jeden den oběma vakcínami, do levého ramínka jednu
vakcínu, do pravého druhou vakcínu. Předseda Sdružení praktických lékařů Petr
Šonka na této tiskovce potvrdil, že vakcíny budou dostupné u praktických
lékařů. Bohužel můj praktický lékař řekl, že proti covidu očkovat nebude, ale
že koncem října se budu u něj moci nechat naočkovat pouze proti sezónní
chřipce. Zprvu to vypadalo, že v mém blízkém blízkém okolí nebude žádné
očkovací centrum. Asistent starosty Prahy 3 však vyvinul značné úsilí
směrem k místní nemocnici, která tedy v půli října začala očkovat
dvakrát týdně po jedné hodině zájemce o očkování protï covid-19. Nechal
jsem se naočkovat v prvním možném terminu. Během týdne jsem zašel i k
praktickému lékaři pro očkování proti chřipce, ale musel jsem přijít ještě
jednou. Můj praktický lékař mě nechtěl očkovat dřív než uplynulo 14 dní od
očkování na covid. Pan ministr zdravotnictví patrně žádný problém
s očkováním neměl, protože na svůj profil vložil fotografii, jak se v jeden den nechal
naočkovat oběma vakcínami. Tím patrně jeho zájem o šíření osvěty ohledně
očkování skončil. Neviděl jsem, že by své očkování někde propagoval
v jiných médiích nebo že by přemluvil některé své kolegy z vlády
a pětikoalice, aby také potvrdili, že se nechali očkovat.
Nyní,
kdy píšu tento článek, to je 19. listopadu 2023, však vložil pan ministr Válek na svůj
fejsbúk další upozornění o očkování.
Avšak
pochybuji, že většina starších či nemocných lidí sleduje pravidelně jeho
fejsbúk. Když jsem absolvoval u praktického lékaře asi před třemi týdny
očkování proti chřipce, byl jsem v následujících hodinách velmi unaven.
Musel jsem si jít lehnout a prospat se. V noci jsem však nemohl spát
a tak jsem si pustil rádio. Na celostátní stanici Český rozhlas Dvojka
opakovali reportáž regionální
českobudějovické stanice o tom, že praktičtí lékaři odmítají očkovat proti covid-19,
protože to není jejich povinnost. Bylo to okolo třetí hodiny v noci, takže
to asi mnoho lidí neslyšelo. Přes den jsem však ve vysílání celostátních stanic
Českého rozhlasu tuto informaci neslyšel. Zdá se mi, že Český rozhlas je
nakloněn současné vládě, proto tuto informaci dále nešířil.
Ministerstvo
zdravotnictví by mělo více spolupracovat s veřejnoprávním rozhlasem
a televizí a iniciovat osvětu. Jistě by to při troše snahy pana
ministra nebylo složité. Stanice Českého rozhlasu vysílají přes den spoustu
reklam a zbytečných sebepropagačních spotů. Místo nich by se hodila
důležitá zdravotní osvěta.
Jenže
na to pan ministr Válek nemá asi čas, když shání na trhu chybějící léky
a navíc se proti němu bouří i lékaři. Co to je za ministra, který
nezná potřeby lékařů, ač je sám lékař? Ministr je politik a měl by umět
vyjednávat a chápat svůj rezort. Slyšel jsem, jak pan ministr v jednom
svém vystoupení říkal, že u něj je na prvním místě pacient. Ale co je to
platné, když pacienty ošetřují lékaři, kteří nemají ani šanci si odpočinout
a tonou v nejistotách? Lékaři jsou přece také pacienti. Ale ne každý
pacient je lékař. Lékaři nejsou unaveni jen v nemocnicích. Únavu vidím
i u svého praktického lékaře a u lékařů na různých poliklinikách,
které navštěvuji vzhledem ke svým polymorbiditám. Přečetl jsem si všech
26 článků, které dosud napsal pan ministr Válek na Seznam Médiu. Některé
články jsou zdravotnicky osvětové, ale ve většině z nich jakoby se pan
ministr Válek jen bránil proti různým mediálním útokům na sebe a na
ministerststvo zdravotnictví, jakoby vyvracel různé „dezinformace.“.
Domnívám
se však, že pan ministr především neumí ministerstvo řídit, neumí jako politik
vyjednávat a nezabývá se dlouhodobou osvětou a spoluprací
s médii, což je velká chyba. Za předchozího předsedy vlády Andreje Babiše
se ve volebním období vystřídali ve funkci ministra zdravotnictví čtyři lidé.
Z toho byli tři lékaři. Mám však dojem, že nejlépe fungovalo ministerstvo
zdravotnictví za Adama Vojtěcha, který lékařem nebyl. Měl však tu nevýhodu, že
se příliš bál předsedy vlády, bývalého údajného agenta StB Bureše, který ho
v přímém televizním přenosu naváděl, aby nebyl slušný. Bohužel současnému
ministru zdravotnictví Válkovi chybí sebereflexe, aby si uvědomil, kolik chyb
už za ty dva roky ve funkci udělal a že by měl odstoupit z funkce.
Jistě jeho sebevědomí stouplo i poté, kdy byl nedávno zvolen do funce ve
vedení své strany TOP 09. Bohužel se nedá očekávat, že by ho pan premiér
Fiala odvolal z funkce ministra, protože má asi strach, že by se mu ta
jeho vládní pětikoalice rozpadla. Svou diletantskou prací škodí ministr Válek
tomu, jak veřejnost vnímá zdravotnictví jako celek a také škodí pověsti
Fialovy vlády. Výše jsem ukázal že páně Válkův slogan „levé ramínko, pravé
ramínko“ nefuguje. Statistika ministerstva
zdravotnictví
ukazuje, že přestože základní očkování proti covid-19 absolvovalo necelých
7 milionů občanů, třetí posilovací dávku má zatím jen necelých
200 tisíc občanů.
Na základě toho tedy vyzývám: Levé raminko, pravé ramínko nefunguje. Ministře Válku, rezignujte!
Tento článek jsem psal pro Seznam Médium
Na fejsbúkovém profilu jedné paní na mě vykouklo sdělení „Cimický leží v bezvědomí na ARO.“ Pod tím byl odkaz na článek, který sděluje, že MUDr. Jan Cimický leží v Ústřední vojenské nemocnici v bezvědomí, patrně po předávkování léky.
Pod tím odkazem se rozvinula ironická diskuse na téma vyšetřování dr. Cimického z kriminálních činů. Jediný pan Jan Vaculík vyslovil politování nad skutečností, že dr. Cimický je ve vážném stavu.
Souhlasím s panem Janem Vaculíkem. Pana doktora Cimického jsem znal dvacet let. Jeho obvinění mě překvapilo. Nijak se ho nezastávám. Nicméně je vidět, že na sociálních se nejlépe nadává lidem, kteří jsou pro nás jen virtuální postavy z bulváru.
Zároveň však pod můj komentář napsala i paní Yanna
Fabian, první z těch, které obvinily dr. Cimického ze sexuálního útoku.
Také ona znala dr. Cimického osobně a je podle mě oprávněna se k tomu
vyjádřit.
Paní Yanna Fabian mi napsala: Jste muž. Doktor Cimický je obžalován
39 případů útoku na ženy. Pochopitelně se to netýká vás a vůči mužům
se zjevně choval jinak než vůči ženám. Ctím presumpci neviny, ale také vím co
se stalo mě. A nikomu to nepřeji.
Jenže já jsem psal o něčem jiném. Proto jsem paní Fabian odpověděl takto:
Já docela chápu, co jste napsala. Vy jste zrovna tak jako já znala dr. Cimického osobně. Obvinila jste ho a to je správné. Ale většina lidí, co píše v této diskuzi, se chová jako lůza ve středověku, která se chodila veselit na náměstí, když tam někoho popravovali. Tehdy byla poprava na náměstí oblíbenou lidovou zábavou. Dnešní lůza pokřikuje s oblibou na internetu.
Na to mi paní Fabian odpověděla, že tomu rozumí.
Závěr
Uvedená fejsbúková diskuze ukazuje, Jak spousta lidí, kteří jsou patrně
v reálném životě naprosto bezvýznamní, mají potřebu vyjádřit nejen své
pohrdání nad doktorem Cimickým. který byl svého času jednou z ústředních
postav všech médií, ale také radost nad tím, že leží v bezvědomí
v nemocnici. Jen nepatrná menšina diskutujících napsala, že by mu přála
uzdravení, aby se nemohl vyhnout soudu, který vynese rozsudek nad jeho činy.
Bohužel na facebooku vznikla novodobá lůza. Na závěr si tedy připomeňme
slovníkovým pojmem, co slovo lůza znamená.
Tento článek jsem psal pro Seznam Médium.
Pan Michael Rada vede na svém Youtubovém kanálu rozhovory s různými lidmi. Těm rozhovorům říká HOVORY O NIČEM. Téma rozhovoru totiž není předem dané. Sdílím sem video, ve kterém vede pan Rada rozhovor o ničem se mnou. Ale on ten rozhovor není o ničem. Poslechněte sami. Stačí mít zapnutý zvuk, obraz je více méně statický.
Robert Urban v DVTV
Viděl jsem v DVTV rozhovor herce Roberta Urbana s Danielou Drtinovou. Diváci prý strhali seriál Eliška a Damián kvůli herečce Emmě Smetana. A tak jsem se kouknul na čtvrtý díl, který dávali včera, tedy v pondělí večer. Obsahově mi to nepřipadalo zvláštní. Ale to není věc herců. To je věc scénáristů a lidí, kteří stojí za seriálem.
Výkon Emmy Smetana v seriálu Eliška a Damián
Co se týká hereckého výkonu Emmy Smetany, nepřipadal mi o nic horší než herecké výkony ostatních hereček. Všichni v seriálu jsou tak jako v podobných filmech výkonnými umělci. Prostě říkají s dělají to, co jim scénáristi a režiséři připraví. Díl, který jsem viděl, odpovídal produkci soukromé televize. Spíš se skláním nad tím, jaké množství seriálů Prima dokáže vyprodukovat. Srovnám-li to s menšími televizními kanály, je patrné, že Prima má peníze na to, aby natáčela vlastní seriály. Nekupuje tolik béčkových zahraničních seriálů, ale natáčí je sama. Myslím, že seriál Eliška a Damián nebude o nic horší než Hvězdy nad hlavou, Einstein - případy nesnesitelného génia, ZOO, Slunečná, Cesty domů a tak dále.
Srovnání s jinými seriály na TV Prima
Mě osobně zaujal v poslední době jediný seriál na Primě, který jsem si pouštěl pravidelně a ti byly Dobré zprávy. Hrál v něm i Robert Urban. Ten se v rozhovoru s Danielou Drtinovou vyjádřil, že to byl divácky neúspěšný seriál. Ale mě se líbil. Nebyl nijak hlubokomyslný, ale byly tam dobře vymyšlené zápletky. Bylo tam spousta mladých herců, které jsem nikdy před tím neviděl. Jejich hra se mi líbila. Hráli jako na divadle a to se mi líbí. Tedy trochu přehrávali. Bylo patrné, že si je člověk nemůže splést s jejich postavou. Prostě vyjma asi tří dílů jsem viděl téměř všechny z těch 43, které seriál měl.
Ale abych se vrátil ke zkouknutému dílu seriálu Eliška a Damián. Nejvíc mě tam zaujal jeden herec, o kterém jsem neustále přemýšlel, kde jsem ho viděl. Měl na sobě historický kostým, tak mě to chvíli trvalo. Byl to jeden z bratří pekařů ze seriálu Dobré zprávy. Na shlédnutém dílu seriálu Eliška a Damián se mi nelíbila pouze jedna věc. Záběry pořád přeskakovaly ze současnosti do historického období, a tak si scénáristi vypomohli vypravěčem, který posunoval děj dopředu.
Eliška a Damián je seriál dobrý pro vysílání soukromé televize
Rozhodně by mi seriál Eliška a Damián vyhovoval lépe
než seriály detektivní, které točí všechny tři hlavní televizní společnosti
a často je pouští proti sobě. Detektivní seriály mi připadají opravdu na
jedno brdo. Ale když se na ně diváci dívají, tak proč ne. Rozhodně je to
komerční záležitost, za kterou by neměla utrácet peníze Česká televize. Tam by
neměla být sledovanost svatá. Ale na soukromou televizi patří. Je to prostě
poměrně kvalitní vata mezi reklamami.
Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium
16. září 2023 byla na Václavském náměstí v Praze demonstrace proti vládě Petra Fialy, kterou svolal Jindřich Rajchl.
Já jsem na té demonstraci 16. září nebyl, ani bych tam nešel.
V souvislosti s vládou Petra Fialy používají její příznivci často pojem nová totalita. Já jsem prožil značnou část v té totalitě před rokem 1989 a tak to mohu trochu porovnat.
Demonstrace
v roce 1989
Na Václaváku jsem byl v listopadu 1989
jen dvakrát. Jednou jsem stál na okraji Krakovské ulice. Celý Václavák byl
plný. To hlavní se odehrávalo dole na Můstku. Celým Václavském se nesl takový
temný hukot skládající se z jásání lidí a převalující se ozvěny. Udělalo se mi
z toho špatně a musel jsem odejít. Pak jsem tam šel ještě jednou. To už nebyl
Václavák stojící a nacpaný. Lidi šli jako mohutný průvod od Muzea až na Můstek
a dále pak na Národní třídu. Zrovna když jsem byl na úrovni Melantrichu, kde se
večer odehrávaly ty projevy, ozvalo se amplionů, že členové ÚV KSČ dali své
funkce k dispozici (v dnešním významu - rezignovali).
Demonstrace
v roce 1969
Pamatuju se také, jak jsem zcela
náhodně byl na Václavském náměstí v roce 1969, když tam byla nějaká
demonstrace. Vůbec jsem na žádnou demonstraci nešel. Šel jsem si tam koupit
brýle, protože na pravé straně náměstí při pohledu od Muzea byla tehdy jedna
z nejlepších optik v Praze. Bylo mi asi sedmnáct let. Tehdy tam se
mnou šla matka, protože ona chtěla ty brýle zkontrolovat a zaplatit. Moc
detailů si nepamatuji, protože jinak to byl pro mě zcela běžný den. Při vstupu
do prodejny jsem si nevšiml, že by se někde shromažďovali nějací lidé.
V prodejně jsme byli několik desítek minut, protože jsme čekali, až
přijdeme na řadu. Pak jsem zaslechl nějaké hlášení z amplionů, kterému
nebylo příliš rozumět. Náhle se za výlohou optiky objevil bílý kouř, mlha,
která se rychle šířila. Začali nás štípat oči a cítili jsme jakýsi česnekový
zápach. Pochopili jsme, že to za výlohou je slzný plyn. Vedoucí prodejny běžel
zamknout vstupní dveře a čekali jsme, co se bude dít. Nedělo se nic. Asi po půl
hodině se slzný plyn zcela rozplynul a mohli jsme jít domů. Oči nás pálili
celou cestu. Na náměstí se však vůbec nic zvláštního nedělo. Později jsem se
dozvěděl, že zrovna bylo nějaké výročí a že tam byla jakási protestní akce.
Rozdíl mezi protestní akcí před rokem
1989 a po něm
Tehdy nebyly ty demonstrace proti vládě. Vláda totiž nic neznamenala. Jen plnila pokyny toho Ústředního výboru Komunistické strany Československa. To byla právě ta totalita. Žádná legální opozice ve smyslu voleb a tudíž i parlamentních diskusí neexistovala.
Dnes je to jinak. Vládu dosazují občané prostřednictvím parlamentních voleb. Ten, kdo vyhraje volby musí hledat spojence, aby mohl sestavit vládu. Ale ani potom ti, co vládní strany nevolili, nezůstanou bez zastoupení v Parlamentu. Vládní oponenti sedí v Parlamentu za dost velké peníze a vedou řeči o tom, že vláda pracuje špatně. Čekají, až se vláda před příštími volbami znelíbí tak, že občané přehodí výhybku a dosadí k moci zase ty, kteří celé volební období seděli v Parlamentu a křičeli, že vláda to dělá špatně. Tomu se říká demokracie. Každý chvilku tahá pilku.
Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium
Je nutné pohrdat lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19 a zesměšňovat je?
S blížícím se
podzimem se v médiích objevují upozornění na to, že se patrně opět rozšíří onemocnění covid-19. Na
vhodnost očkování proti tomuto onemocnění upozornil nedávno i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Bohužel ministr Válek se ve svých slovních projevech
vyjadřuje velmi neobratně a proto z něj má řada lidí spíše legraci,
než že by jeho slova brali vážně. Zároveň mnoho lidí vzpomíná na dobu
koronavirové pandemie a s ní spojená různá nařízení jako snahu státu
omezovat jejich osobní svobodu.
Jiní lidé dodnes vůbec
nevěří tomu, že řada jejich spolubčanů na covid zemřela, pokud to nebyli lidé
z jejich nejbližšího okolí. Ale na covid zemřeli i někteří mediálně
známí lidé. Připomeňme si zprávu o úmrtí písničkáře Jana Vodňanského nebo hudebníka a podnikatele Ladislava Štaidla.
Chaotická nařízení
vlády v době pandemie
V době covidové
pandemie přede dvěma lety byla bohužel vládní nařízení velmi chaotická
a přitom špatně vysvětlená. Do určité míry se tomu nedivím, protože virus
způsobující onemocnění covid-19 se po celé zeměkouli rozšířil velmi
rychle. V té době nebyly vyvinuty žádné vakcíny proti
covid-19 a neexistovalo ani dostatečné množství ochraných pomůcek.
Navíc nebylo jasné, jak se virus bude chovat, jak bude mutovat a jak budou
jednotlivé varianty nebezpečné. Vakcíny však byly několika farmaceutickými
společnostmi vyvíjeny rychle, byla zahájena i masová výroba ochranných
prostředků dýchacích cest, roušek a především respirátorů. Do poloviny
roku 2021 byly ve světě podány dvě miliardy dávek vakcín
proti covid-19.
Díky celosvětovým
opatřením nebezpečná pandemie zmizela a postupně byla zrušena všechna
celoplošná opatření s ní související.
Virus je tu stále
To však neznamená, že by virus způsobující onemocnění
covid-19 ze světa zmizel nebo přestal být nebezpečný. Z médií však
zmizelo stálé upozorňování, že jeho nebezpečnost lze snížit pravidelným
očkováním. Účinnost očkování trvá tři až šest měsíců. V očkovací
kampani, která byla v uplynulých dvou letech organizována českým státem,
jsme každý dostávali certifikát o očkování. Já jsem absolvoval všechny
čtyři dávky. Poslední dávku jsem dostal loni v říjnu, čili už to bude rok.
Moje zjištění
o dalším očkování
Protože je mi sedmdesát let, zajímal jsem se
o prázdninách o možnostech dalšího očkování. Poznatky nebyly příliš
uspokojivé. Publikoval jsem je v článku Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem na
portálu Seznam Médium. Téma patrně nezaujalo editory Seznam Média, proto ho ani
nezařadili na tu stránku portálu, kde se objevují nadpisy článků. Chápu to,
protože očkování je patrně pro mladé editory méně zajímavé než rozchod Agáty
Hanychové s Jaromírem Soukupem nebo role Emmy Smetana v novém
televizním seriálu.
Svoje zjištění jsem se snažil rozšířit sdílením článku
na různým místech Facebooku. Přesto za 37 dní od publikace měl jen
143 zobrazení. Vzhledem k tomu, že Seznam Médium tvrdí, že když se
článek editorům líbí, umístí ho tak, že si ho bude moci přečíst až pět milionů
lidí. To bych nečekal, ale pokud by se článek dostal k několika desítkám
tisíc lidí nebo alespoň k několika tisícům lidí, jistě by vzbudil větší
zájem o očkování proti covid-19.
Jaké byly reakce na
můj článek publikovaný na Seznam Médium, který jsem sdílel na Facebooku?
Pod mými příspěvky na
Facebooku o očkování a odkaz na můj článek na Seznam Médiu byly pouze
podobné reakce jsou tyto:
**
Veřejný prostor podle
Babicy: když nemáš nic lepšího, vraž tam covid.
**
Válka už neletí,
zkusíme znovu strašit covidem.
**
Pán se nudí, tak sem dává blbosti.
**
Dokonce jsem dostal i soukromou zprávu:
Strč si ty vakciny do pr….. , ovce tupá naivni!
Nevim kdo tě plati,
ale seš prostě krysa, nazdar.
***
Očkování proto nemoci covod-19 řada lidí
i dnes chápe jako útok jiných lidí na sebe sama.
Na Facebooku
režiséra Igora Chauna jsem si dnes přečetl toto
sdělení: „Já teď zrovna pracuju na dalším videu, povídání
s doktorem Hnízdilem o možnosti dalšího covidového šílenství teď na
podzim.“
***
Pokud se někdo nechce
očkovat, doufám, že to bude jeho věc. Ale snad se nikdo nemusí stavět do
pozice, ve kterém očkování zesměšňuje a pohrdá těmi, kdo se zajímají
o seriózní informace o možnostech včasného očkování. Zajímavé je,
že nikdo dnes nezesměňuje očkování proti tetanu nebo klíšťové
encefalitidě.
Tento příspěvek jsem napsal pro Seznam Médium
Nebyl by aktuálnější měsíc a s agentem Burešem a s rozvědčíkem Pávkem?
Český
rozhlas věnuje celé září na stanici Český rozhlas Plus téměř padesát let
starému televiznímu seriálu Třicet případů majora Zemana.
Pořady připravila redaktorka Ivana Chmel Denčevová, která je Českým rozhlasem už řadu let pověřena
zkoumat historii a vysvětlovat Jak to bylo doopravdy.
Já si myslím, že 33 let od tzv. sametové revoluce a skončení historické etapy tzv. socialismu by Český rozhlas neměl vynakládat peníze na to, aby objasňoval pravdivost scénářů televizního seriálu 30 případů majora Zemana.
Několik let po roce 1989 se Česká televize rozhodla promítnout ten seriál a uspořádat po odvysílání každého dílu besedu. Tehdy bylo období před rokem 1989 v živé paměti většiny dospělé populace občanů České republiky. Ti, kteří to období prožili vědí své, ať už byli na té či oné straně nebo přímo v komunistické straně. Pro ty, kteří to období nezažili a kteří jsou dnes zavaleni seriály vzniklými po roce 1989, například Vyprávěj, kde se období socialismu probírá hranou formou velmi podrobně, je to jistě nezajímavé téma .
45 let starý seriál Třicet případů majora Zemana dnes už nemá význam a nemůže ovlivnit myšlení mladých lidí. Ty zajímá ohromná produkce televizní i filmová z celého světa a především z USA.
Zdá se mi, že to jen Český rozhlas neví, za co
by utratil peníze z koncesionářských poplatků. Místo, aby se soustředil na tvorbu vyváženého
a objektivního zpravodajství, v čemž ho nemůže nahradit žádné soukromé
rádiu, zavaluje posluchače stále novými a novými megalomanskými projekty. O
prázdninách to byl mamutí projekt četby
z pamětí Karla Gotta, zemřelého
před čtyřmi lety. Četba z pamětí Karla Gottra by se jistě netěšila takové
pozornosti, kdyby nebyla provázena ohromnou reklamní kampaní ve vysílání na
většině stanic i na internetu. Doufám, že alespoň Radu Českého rozhlasu bude
zajímat, kolik ten projekt stál.
A nyní přichází Český rozhlas s další masážní kampaní týkající se
téměř padesát let starého TELEVIZNÍHO seriálu.
Jeho podstatnou částí je obrazová složka, jejíž slovní vylíčení může být
jen jakýmsi nepodařeným plagiátem. Proč se třeba Český rozhlas nesoustředí na rozhlasový seriál
Jak se máte Vondrovi, který byl v osmdesátých letech tak populární na
stanici Praha? Patrně proto, že by musel vytahovat ze skříně své vlastní
kostlivce.
Proč se Český rozhlas nesoustředí na současnost? Proč například neudělá měsíc s agentem Burešem a rozvědčíkem Pávkem, jejichž reálné osoby jsou denně v médiích a ovlivňují chod státu v současnosti a jsou přitom reálným propojením s minulostí? Moje otázky jsou bohužel čistě řečnické. Ke změně totiž nemůže dojít dřív než se změní zákon o Českém rozhlase a úkoly ČRo budou definovány jinak v souvislosti s nynějším rozvojem soukromých médií. A to nejen těch, které se dají poslouchat v klasickém rozhlasovém přijímači, ale i na internetu.
Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium
Na e-mailu, který mám na Seznam.cz jsem byl reklamou mnohokrát vyzván, abych začal psát články na nový portál Seznam Médium. Podmínkou je samozřejmě mít na Seznamu. e-mail. Zkusil jsem to. Od 8. srpna jsem tam publikoval sedm článků. Seznam upozorňuje, že nejlepší články se mohou objevit na titulní straně Seznamu a že si je může přečíst až 5 milionů čtenářů.
Když člověk článek napíše, může ho hned publikovat na jakémsi svém zvenku neviditelném profilu. Když se článek líbí jakémusi anonymnímu editorovi, posune jeho nadpis na titulní stranu Seznam Médium, odkud se k němu mohou prokliknout náhodní čtenáři. Jinak ho vlastně patrně ani nemohou objevit. Pokud editor posune článek do viditelné části, tedy na titulní stranu portálu Seznam Médium, dostane autor upozornění e-mailem. Jinak se mu objeví pouze v administrační části vlastního autorského profilu upozornění, že článek byl schválen editorem.
Z těch sedmi článků mi Velký Editor posunul na titulní stranu pouze dva. Jakým způsobem výběr probíhal, není mi jasné. Jasné mi to je jen úplně u prvního článku, který se dostal do sekce "NOVĚ NA MÉDIU". Prostě jsem byl nový autor. Nadpis na titulní stránce však brzy zmizel pod nánosem novějších.
Seznam Médium láká nové autory na to, že dosáhne-li celkové zobrazení jejich článů 100 tisíc, začnou se dělit s autorem o zisk z reklamy. Pro zajímavost uvedu na závěr článku graf počtu zobrazení onoho prvního článku, který jsem publikoval 8. srpna. Zhruba za měsíc má necelých 60 zobrazení. Všech sedm článků má cca 220 zobrazení dohromady. To ještě zdaleka neznamená, že si je někdo přečetl. Vůbec mi nejde o nějaký podíl z reklamy.
Reklamy platformu Seznam Médium i jednotlivé články uvnitř zaplevelují natolik, že text ztrácí souvislost. Navíc je povinností dávat ke každému článku nějakou fotografii, protože článek bez fotografie podle tamních pravidel nemá šanci, aby se dostal do viditelné části platformy.
Navíc fotografie musí být ozdrojována, tedy buď to musí být fotografie vlastní nebo z nějaké fotobanky či se souhlasem autora. Ve svých článcích jsem zvyklý dávat fotografie tam, kde to má smysl a nikoli za každou cenu, jak vyžaduje Seznam Médium. Zvláštní je, že změnu počtu zobrazení všech článků zasílá Seznam Médium do adminisrtační části autorova profilu jen jednou denně a není to kontinuální jako třeba přibývající lajky na fejsbúku nebo počet sledovatelů na Instagramu a jinde.
Na závěr dám odkaz na článek, kterého se přiložený graf týká. Chtěl jsem jím v jiné internetové bublině upozornit na dnes již docela obsáhlé knižní dílo Jirky Fučikovkého.
Bohužel nezdařilo se. Pouhých 59 zobrazení za 28 dní nenasvědčuje tomu, že by jeho dílo vešlo do povědomí alespoň jednoho procenta z oněch pěti milionů čtenářů, kterými se chlubí Seznam.cz
Odkaz na článek na Seznam Médium – Jirka – neznámý autor deseti knih
Z přiloženého grafu je vidět, že článek se zobrazí prakticky jen ten den, kdy je publikován a schválen editorem, případně ještě den poté.
Na Novinkách.cz jsem si přečetl, že Meta chce zpoplatnit Facebook a Instagram v Evropě.
Já myslím, že by to bylo jedině správné. S Metou totiž nejde udělat žádnou seriózní smlouvu, nemá tady provozovny, kam by se dalo dojít a osobně něco domluvit. Nejde si také účinně stěžovat. U zpopatněného Facebooku by bylo zase všechno jenom po internetu. Ze strany provozovatele žádná zodpovědnost.Nebylo by se kam dovolat.
S něčím podobným mám zkušenost. Když jsem ještě měl blog na Seznamu, dával jsem tam různé fotky. Jenže blog měl jen malé fotoalbum. Jeden můj přítel mi tehdy poradil, abych si tehdy dával fotky na bezplatné americké album Photobucket. Což jsem dělal do té doby, než Seznam blogy na konci roku 2011 zrušil. Články jsem si tehdy zkopíroval podle přítelovy rady do nového blogu na blogovacím sytému od Google. Pak už jsem si do článků začal dávat fotky na Google. Ten blog mám dodnes.
Ve starých článcích ale byly fotky uložené v tom americkém fotoalbu. Asi před čtyřmi lety oznámilo americké fotoalbum, že službu zpoplatní. Chtělo za rok v přepočtu asi deset tisíc korun. Tak jsem se na to vykašlal. Fotky sice zůstaly na svém místě, ale přes ně byl obrovský vodoznak. Co se dá dělat.
Později americké fotoalbum oznámilo, že službu zlevní zhruba na pět dolarů měsíčně, což je něco přes sto korun českých. To už celkem šlo, tak jsem si to začal platit do USA přes platební kartu. Vodoznak z fotek zmizel. Fotoalbum za tu dobu zdražilo měsíční službu o dolar. Strhává si částku z karty automaticky už tři roky. Komunikovat s ním nelze. Přemýšlel jsem, jak to zrušit. Je to nějaký složitý postup, ale jde to. V upozornění je však napsáno, že jakmile se platba zruší, nejenom že se fotky přestanou zobrazovat, ale že autorovi bude zamezen i přístup do fotoalba. Prostě o něj přijdu. Tak jsem to zatím tak nechal. Nyní platnost mě platební karty po třech letech vypršela a měl bych tam zadat tu novou. Nezadám a uvidím, co to udělá. Asi o ty fotky přijdu a přestanou se zobrazovat v článcích a skončí můj přístup do fotoalba. Co se dá dělat. Přemísťovat je jinam by bylo pracné a nemám na to sílu.
A nyní zpět k fejsbúku. Pokud by byl fejsbúk plně zpoplatněn, zmizely by z něj profily všech lidí, co už umřeli. A kdo by si ho platil tak, jako já jsem si platil to fotoalbum Photobucket, je otázka. Spousta profilů by zmizelo. Ale třeba by to vedlo nějakou firmu k tomu, aby vytvořila českou placenou sociální síť. Seriózně. Tak jako je to u telefonních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu. Zřejmě vytvořit sociální síť by nebylo dnes technicky tak složité. Nejlépe by bylo, kdyby za určitý poplatek nabízely takovou síť přímo poskytovatelé internetu. Podstatná věc by byla, že uživatelé by nesměli být anonymní a firmy, které by síť tvořily, by nesměly být zodpovědny za publikovaný obsah. Tak jako dnes telefonní firmy nejsou zodpovědny za obsah hovorů, které po jejich připojeních probíhají.
V současné době je hlavní sociální síť americká. Nevím, jestli státům, na jejichž území síť provozuje, něco platí. Je nesporné, že peníze z reklam, kterými tu síť zahlcuje, jdou do jejích kapes. A hlavně určuje nadnárodní, nadkontinentální a možná i světová pravidla komunikace. Závislost na USA na sociálních sítích mě opravdu dost štve.
Myslím, že
podstatné řešení by bylo, kdyby firma Meta své sítě PLNĚ zpoplatnila. To by snad vedlo lokální firmy k tomu,
aby se také začaly zabývat myšlenkami na vytvoření neanonymních placených
sociálních sítích, které by mohly být propojeny tak jako jsou dnes
propojeny sítě různých telefonních
operátorů.
Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium
Fejsbúk je mimořádně vhodné prostředí jak se utvrzovat, že já vím všechno o všem.
Já se pamatuji, že nejchytřejší jsem si připadal o prázdninách po maturitě. Měl jsem pocit, že mám vhled do různých oblastí života. To už se nikdy neopakovalo. Na vysoké škole a v průběhu života jsem se specializoval na čím dál tím menší oblasti, o kterých jsem věděl hodně. Ale uvědomoval jsem si, že ztrácím ten všeobecný přehled.
Říkám si, že by měla být povinnost každého dospělého člověka každých deset let zopakovat si učivo z osmé s deváté třídy základní školy. Ale tak, jak se vyučuje v současné době. Ne jak se vyučovalo za mého mládí. Ale na to už nikdy není čas.
Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium
Jak se sněhové vločky dostaly do mého virtuálního života
Jiří Černický a sněhové vločky
Pojem sněhové vločky byl pro mne donedávna naprosto neznámý. Poprvé jsem se s ním setkal, když některá média uveřejnila rozhovory s výtvarníkem Jiřím Černickým, který sděloval, že kvůli generaci sněhových vloček přestává učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
Původně jsem si myslel, že ten termín je nějaký vlastní novotvar pana Černického, ale když jsem o generaci sněhových vloček slyšel pořad na stanici Český rozhlas Plus, pochopil jsem, že je to pro mě nějaká nová informace. Ostatně o tom pořadu už jsem psal v červenci . Doporučuji k poslechu .
Na téma sněhových vloček se na internetu rozhořela krátká, ale velmi intenzivní diskuze . Zaujal mě například článek Černický versus „sněhové vločky“ aneb Kdo vyhraje duel na Facebooku.
Já a
sněhové vločky na fejsbúku
Zaujalo mě zapojení fesbúku do této problematiky. Uvědomil jsem si, že já,
starý člověk několik let se zaplétám do
diskuzí vzájemného nepochopení s mladšími až s mladými lidmi.
Založil jsem si na fejsbúku tématickou skupinu, do které přišlo během několika let poměrně velké množství mladších lidí, kteří se už často znali z jiných skupin. Téma skupiny jim bylo vlastně lhostejné, oni jen pokračovali v diskusích a vzájemných osočování z jiných skupin. většinou k tomu používali komentáře pod příspěvky. Příspěvky samotné často nerespektovaly téma skupiny. Když to bylo příliš evidentní, netématické příspěvky jsem buď mazal nebo vypínal komentáře pod nimi. To vyvolalo slovní útoky přímo proti mně a to buď v komentářích nebo i v soukromých zprávách.
Pro netématické příspěvky jsem proto vytvořil podskupinu, kam by členové mohli dávat netématické příspěvky. Avšak bez úspěchu. Podskupina sloužila jen k tomu, že do ní nespokojenci psali své výhrady k tomu, jak skupinu spravuju. Po několika letech jsem tedy přistoupil k tomu, že jsem příspěvky začal schvalovat a do skupiny poustěl jen tématické příspěvky. Když členové po několika měsících zjistili že příspěvky na libovolné téma se do skupiny nedostanou, soustředili se patrně někam, kde to nebylo tak striktní.
Po shlédnutí několika rozhovorů s panem Černickým
napadlo mě, že bych mohl v podskupině uspořádat anketu o věkovém složení
členů.
A tady jsou výsledky. Podskupina má zhruba 1500 členů. Fejsbúk sdělil, že
příspěvek oslovil 439 lidí
Ankety se zúčasnilo 89 lidí.
narození po roce 1995 má 27 hlasů, tj. 30%
narození po roce 1980 má 42 hlasů, to je 47 %
narození po roce 1968 má 12 hlasů, to je 13 %
narození po roce 1950 má 7 hlasů, to je 7%
narození po roce 1940 má 1 hlas, to je 1%
Anketou, jejíž výsledky shora uvádím, jsem tedy zjistil, že ve skupině je
zhruba třetina generace sněhových vloček. Překvapilo mi, co jsem se o této
generaci dočetl, protože vlastně nemám příležitost se s těmito lidmi
potkat při nějakém hlubším osobním rozhovoru. Překvapilo mě, jak
zvláštně jsou hodnoceni generací svých rodičů.
V článku Jak jednat s nastupující, rozmazlenou generací? jsem se dozvěděl, jaké pocity
lidé z generace sněhových vloček mají a jak se chovají.
***
Generace "sněhových vloček" je často
používaný termín pro lidi narozené v letech 1995-2010. Je považována za méně
odolnou a náchylnější k urážkám než předchozí generace. Starší lidé je popisují
jako přelétavé, citlivé a s přehnaným smyslem pro to, co je politicky korektní.
Kromě toho jsou vnímáni jako netrpěliví, protože jsou díky internetu zvyklí
získávat informace, postupy a nákupy rychleji.
Ve spojitosti s nimi se mluví o tzv. senzitivitě
senzorického zpracování (SSZ), což je osobnostní rys, který označuje tendenci
zpracovávat podněty a informace silněji a hlouběji než ostatní. SSZ se může
projevovat v mnoha dalších aspektech, jako je "větší hloubka zpracování
informací, zvýšená emoční reaktivita a empatie zvýšené povědomí o jemnostech
prostředí a snadná přecitlivělost, která je pravděpodobně způsobena citlivější
centrální nervovou soustavou.
Ačkoli má tento osobnostní rys pozitivní aspekty, jako je
empatie, může negativně ovlivnit pohodu člověka, kvalitu života a funkční
obtíže – je rizikovým faktorem pro duševní zdraví, protože může vést k úzkostem
a depresím. Tato citlivost často ovlivňuje různé aspekty života:
Neschopnost soustředit se – což je pro ně
podstatnou součástí toho, co denně dělají nebo by dělat měli. Spíše potom
odstupují, odkládají nebo ruší plány. Snaží se nalézt duševní klid a teprve pak
se mohou vrátit ke svým původním činnostem.
Stydlivost - spojena s
problémy při vystupování na veřejnosti, ale i při ústním zkoušení nebo před
spolužáky. Uvádí, že se často v určitých situacích stydí zeptat nebo si něco
upřesnit a opět je to paralyzuje.
Informační přetížení - cítí se zahlceni
informacemi a mají strach z neúspěchu. Spíše oceňují pravidelné úkoly
místo jednoho dlouhého.
Stres a úzkost – mají tendenci být
úzkostní; někdy se stresují z maličkostí.
Přetížení smyslů - stěžují si na pachy,
zvuky, které je ruší, nebo prostě na spoustu lidí, se kterými musí být ve
místnosti.
Sklon k dokonalosti - bojí se selhání.
Raději věci ani nezkoušejí. Často se trénují k dokonalosti, až nakonec
stejně neuspějí. Neradi řeší věci na místě."
Podřadné postavení - nesnášejí nadřazenou
pozici. Chtějí ve své okolí "kamarády".
odkaz na článek -
https://www.magnoli.cz/jak-jednat-s-nastupujici-rozmazlenou-generaci/
***
Tím si částečně mohu vysvětlit občasný výsměch
nebo slovní útoky, které se pod mými příspěvky ve skupině vyskytují nebo sdělení, že se
členové / členky bojí přidávat příspěvky ze strachu, abych jim je nesmazal.
Moji roli správce v hlavní skupině berou spíše jakou mou touhu ukázat,
jak jsem důležitý. Patrně se domnívají, že mám jako oni nízké sebevědomí. No,
vyvracet to nebudu. na druhé straně nevidím důvod, abych použil různé rady
z výše citovaného článku, co bych měl dělat, aby byli oni tady, ve virtuálním
světě dvou fejsbúkových skupin spokojeni.
Výsledky ankety jsem ve skupině zveřejnil i
s vysvětlením, ale nikdo z těch, kteří se jí zúčastnili,
nezareagoval. Asi se bojí, přestože část z nich vystupuje pod přezdívkami.
Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium
Jak to bude na podzim s očkováním proti covid-19 ? Není nová vakcína proti RS virům pro seniory příliš drahá?
Tento týden jsem v rozhlasových zprávách
několikrát zaslechl informaci o tom, že do Česka dorazila první vakcína proti RS virům. Ve stručné informaci bylo uvedeno, že vakcína je určena seniorům nad 60 let, že
bude k dispozici u praktických lékarů a že si zájemce o očkvání bude muset
zaplatit pět tisíc korun.
Přemýšlím o tom, zda je to nějaká předzvěst podobného chaosu, jaký vznikl na
počátku kovidové pandemii.
Není mi jasné, jak bude pokračovat očkování proti onemocnění covid-19
Dva roky bylo hlavním tématem snad celého světa očkování proti kovidu. Nechal jsem se čtyřikrát naočkovat, jak bylo doporučeno. Zhruba přede dvěma měsíci jsem se doslechl v rádiu, že Evropská unie i Česká republika ruší velké dodávky těchto vakcín a za to zrušení zaplatí penále.
Vzhledem k tomu, že už jsem starý člověk a splňuji různá kritéria pro toto onemocnění, zajímalo mě, jak to bude s dalším očkováním. Teď je sice léto, ale brzy tu bude podzim, kdy přicházejí různá respirační onemocnění.
Zavolal jsem tedy na celostátmí informační linku 1221 a chtěl jsem se dozvědět, zda bude nějaké období doporučeno pro další očkování proti covid-19 a kde taková místa budou, protože nemocnice, která v místě mého bydliště toto očkování zajišťovala, asi tuto činnost ukončila. Rozhovor s pánem na druhém konci telefonního hovoru mě připadal jako bych se bavil s Felixem Holzmannem v některé z oblíbených scének. Asi po desetiminutovém hovoru se mě pán zeptal, co vlastně chci. Řekl jsem mu znova, že jsem očkován proti kovidu čtyřmi doporučenými dávkami a že mě zajímá, zda a kdy bych se měl naočkovat pátou dávkou. PÁN MI ŘEKL, ŽE JESTLIŽE CHCI, mohu se nechat očkovat každé tři měsíce od posledního očkování. Řekl jsem mu, že nechci, ale jestliže to bude oficiálně doporučeno, že se naočkovat nechám. Pán znovu řekl, že to záleží na mně. Řekl jsem mu, že jsem slyšel v rozhlase, že Evropská unie ve velkém ruší dodávky vakcín.
Pán řekl, že o tom nic neví, ale že třeba když si zavolám jindy, některý z jeho kolegů bude lépe informován. Prozradil mi, že na té celostátní lince nejsou zdravotníci, ale pouze informátoři, kterí pomáhají s registrací k očkování. Nakonec mi nabídl, že jestli najde nějaký odkaz ohledně očkování proti covid-19, že mi ho pošle esemeskou. Což také po několika desítkách minut učinil. Bylo to vyjádření České vakcinologické společnosti pro lékaře z listopadu loňského roku. Bylo to zakryto upozorněním, že pokud nejsem lékař, mám stránku opustit, protože nedokážu posoudit zdravotní stav.
Jsou tam informace, kterým sice nelékař může porozumět, ale posoudit svůj
zdravotní stav dokáže těžko. Docela dobře si pamatuju, jak se k očkování
proti kovidu postavil můj praktický lékař. Očkoval prvními dvěma dávkami, kde
účinnost proti onemocnění závisela na podání obou dávek v určitém časovém
rozmezí, kdy teprve po druhé dávce byl vydán celostátní certifikát o očkování.
Každého pacienta zvlášť musel zapisovat do celostátního systému. Spojení údajně
nefungovalo dobře a tak lékař podání dalších dvou dávek odmítl. Přitom mě zcela bez problémů naočkoval
proti sezónní chřipce. Tu totiž nemusel
nikam hlásit a pouze mi ji zapsal do karty. Očkovací látka proti chřipce také
nevyžadovala žádné speciální podmínky skladování. Stačila obyčejná lednice a
jedna dávka byla v jedné ampuli.
Naproti tomu vakcíny proti covid-19 byly distribuovány ve vícedávkových
lahvičkách a po rozmrazení a případném naředění se obsah musel spotřebovat do
několika hodin, takže lékař musel zorganizovat i přítomnost pacientů
v určitém dni. Tak tomu bylo třeba
u vakcíny Comirnaty, firmy Pfizer. Pro třetí a čtvrtou dávku očkování proti
kovidu jsem tedy zašel do očkovacího centra, které bylo zřízeno v místní
nemocnici.
Jaká bude očkovací látka proti RS virům?
Očkovací látka proti RS virům s názvem Arexvy firmy GlaxoSmithKline Biologicals SA bude distribuována v jednodávkovém balení. Vakcína Arexvy je dostupná v balení obsahujícím 1 injekční lahvičku s práškem a 1 injekční lahvičku se suspenzí nebo v balení po 10 injekčních lahvičkách s práškem a 10 injekčních lahvičkách se suspenzí.
Zaráží mě ovšem cena. Jedna očkovací dávka látky proti onemocnění covid – 19 stála zhruba 500 Kč a hradil jí stát. Jedna očkovací dávka proti RS virům má stát 5000 Kč a má si ji hradit sám zájemce.
Smutné je, že informaci o nové očkovací
látce proti RS viru přinesl Český rozhlas jako výkřik bez dalších souvislostí,
ale s informacemi o dostupnosti a vhodnosti dalšího očkování proti
covid-19 a sezónní chřipce mlčí a
předpokládá, že je to každému jasné. Jak jsem popsal výše svou zkušenost
s informační linkou Ministerstva zdravotnictví ČR 1221, není to jasné ani těm, co by o tom
PODLE MÉHO NÁZORU měli mít podrobné informace.
Proto jsem zvědav, zda se Ministerstvo
zdravotnictví na podzimní očkování dobře připravilo anebo zda vypukne zase
mediální chaos.
Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium.
Dnes před sto lety se narodil můj otec.
Divné století.