Doporučení k poslechu skvělé rozhlasové hry Štěstí ASAP

 

šestidílný  hraný podcast  stanice Český rozhlas Radio Wave

***

Upozorňujeme, že následující obsah zahrnuje vulgarismy, není vhodný pro děti a popisuje závislost a užívání návykových látek.

***

Takto začíná každý díl šestidílného hraného podcastu nazvaného Štěstí ASAP a publikovaného na stránkách stanice Český rozhlas Rádio Wawe.

Od šéfredaktorky stanice Barbory Šichanové jsem se dozvěděl, že seriál není určen pro přímé vysílání Rádia Wave, ale je šířen pomocí různých platforem, hlavně platformy mujRozhlas. Na tento pořad jsem narazil na fejsbúkových stránkách rádia Wave. Rád bych na něj upozornil tady, protože já sám jako starý člověk nejsem většinou posluchačem toho, co se dá slyšet pouze přes mobilní telefon nebo počítač. Stanice označuje Štěstí ASAP jako hraný podcast. Já se přidržím staršího označení rozhlasová hra. Ta totiž má v Českém (dříve Československém) rozhlase tradici mnoha desítek let. Na rozdíl od mladé generace poslouchám vysílání rozhlasových stanic, zvláště těch českých, prostřednictvím samostatného rozhlasového přijímače. K tomu jsem si samozřejmě pořídil i přijímač s digitálním pásmem DAB+, kde vysílá i Český rozhlas Rádio Wave. Hra Štěstí ASAP je samozřejmě primárně určena mladší generaci, ale to neznamená, že nemůže být zajímavá třeba i pro starší lidi. Už jenom pro pochopení mluvy a myšlení lidí jiného věkové kategorie a  jiného prostředí.

Hrdiny rozhlasové hry Štěstí ASAP jsou mladí lidé, kteří se živí informačními technologiemi (IT) - programátoři, marketigoví pracovníci a copywriteři. (reklamní textaři). Je to generace, kdy muži říkají i ženám „ty vole“. Postavy mluví slangem ajťáků, tedy směsí anglického slovního základu a českých koncovek. Tady jde o profesní řeč, ale napadlo mě, že míchání dvou řečí na našem území není nic nového - za doby Bedřicha Smetany se takhle míchala čeština a němčina.

Nemá smysl, abych se tu rozepisoval, o čem hra je. Mohu však říct, že vzhledem k zajímavému zvukovému doprovodu se velmi dobře poslouchá. Zvuková složka obsahuje mnoho zvuků, které známe z mobilů, z počítače i z reálného života a zajímavou scénickou hudbou Jindřicha Kravaříka. Pro zajímavost uvedu názvy dílů.

1. díl: Hustle

2. díl: Diamanty vznikají pod tlakem

3. díl: Výmluvy, nebo výsledky?

4. díl: Teambuilding

5. díl: Když se nevzdáš, neprohraješ

6. díl: Do nekonečna a ještě dál? Na odkazované stránce Rádia Wave se dozvíte charakteristiku tří hlavních postav. Svede je dohromady nespokojenost se svým vlastním životem a touha rychle dosáhnout úspěchu a peněz.

Přestože to vypadá, že ústředním motivem hry je práce ve velmi atraktivním oboru, do kterého je zapojena i umělá inteligence, je to především pohled do nitra postav jedné generace. Všichni přemáhají vnitřní nejistotu, ale navenek se tváří jakože jsou dokonalí. Aspoň ve své profesi. V průběhu děje se ukazuje, že některé postavy jsou ovlivněny společnými prožitky z minulosti. Vztahy se samozřejmě vyvíjejí i v průběhu práce ve firmě. Všichni jsou ve vztazích velmi opatrní. Čiší z nich obava otevřít se úplně před kolegy, aby nebyli zklamáni. Navenek ukazují spíš ironii a pohrdání. Přes všechnu vzájemnou opatrnost v se v závěru ukáže, že někdo někomu nalétne. Někdo je podveden. Možná, že jsou podvedeni všichni. Jak se z toho jednotlivé postavy vyhrabou, zda to pro ně bude přínos nebo zklamání, to tady nebudu prozrazovat. Ten pravý zážitek z toho bude mít jen ten, kdo si poslechne celých 123 minut. Hra je rozdělena do šesti zhruba dvacetiminutových částí. Pokud si někdo poslechne jen poslední díl, aby se dozvěděl, jak to dopadlo, určitě z toho nebude mít ten správný dojem. Děj celé hry je totiž tak propletený, že pouze z poslechu posledního dílu nemusí jasné, kdo je kdo a jakou hrál v průběhu děje úlohu. Tím nemyslím hereckou roli, ale význam postavy v celé hře.

V seriálu jsou lehce naťuknuta témata, týkající se soukromého života postav. Jsou to témata, se kterými se ve hrách Českého rozhlasu obvykle nesetkáváme. Jedna dívka se zmíní, že v minulosti organizovala práci v erotickém privátu, jeden z hlavních hrdinů je gay. Část volného času tráví jako camboy. Toto slovo jsem se dozvěděl až z doprovodného textu k seriálu. Předtím jsem ho neslyšel a na internetu jsem zjistil, že je to člověk, který ukazuje své tělo přes webovou kameru. On tak vlastně hledal partnera, kterého patrně dlouho nemohl najít.

Také samotný název hry Štěstí ASAP byl pro mě dlouho záhadou. Slovo ASAP jsem ve hře nikde neslyšel, ačkoliv jsem ji poslouchal několikrát. Jedná se o takzvanou chatovací zkratku As Soon As Possible (co možná nejdříve). Velice mě zaujaly výkony herců. Jejich projev, který je doplněn různými zvuky a ruchy vytváří dojem, že se nejedná o hru, ale že jde o reálné záběry, tedy o dokument. Hlasy jsou velice civilní. Výborný scénář autorů Jana Dibitanzla a Jana Jindřicha Karáska je prošpikován množstvím jednak slangových výrazů z informační technologie a jednak čistě generačních slov. Jsou tam i vulgární slova, která se nyní běžně používají v hovorové řeči. Není jich tam mnoho co do výčtu, ale o to častěji jsou používána, protože jimi postavy vyjadřují sinou expresivitu.

Na první poslech jsem mnoha profesním slovům nerozuměl, i když jsem chápal jejich význam v souvislostech. Proto jsem vztahy mezi jednotlivými postavami pochopil až při třetím poslechu. K tomu přispěla podobnost hlasů hereček i herců, které se mi bez znalosti celého děje občas nepodařilo rozlišit. Zaujalo mě však, že do postavy matky programátora Patrika byla zvolena herečka mluvící velice věrohodně moravským přízvukem, což podtrhnulo skutečnost, že Patrik není z Prahy.

Jména herců, kteří jsou uvedeni na webové stránce Rádia Wave, mi většinou nic neříkala. Herectví však mají v krvi. Někteří z nich pocházejí z hereckých rodin. Například Alžběta Malá je pravnučkou herce Ilji Prachaře, Týna Průchová je dcerou herce Ladislava Mrkvičky. Myslím, že podle hlasu jsem poznal jenom herce Pavla Soukupa v roli Tomášova bývalého šéfa a otce jeho bývalé přítekyně Lindy. I když jsem poněkud na pochybách, jestli to je ten Pavel Soukup, kterého myslím. Zjistil jsem totiž, že hru natočil režisér Pavel Soukup, což je člověk o generaci mladší. Ve hře účinkuje mnoho herců. Bohužel na stránce informací o hře jsou pouze vyjmenování, ale kromě tří hlavních postav chybí to, čemu se dříve říkalo „osoby a obsazení“.

V posledních letech jsem hodně přemýšlel o tom, zda rozhlasová hra má ještě dnes smysl. Za mého mládí vznikaly rozhlasové hry buď jako rozhlasová úprava divadelních her nebo jako dramatizace románů. V současné době si raději poslechnu román jako audioknihu bez textové úpravy a zkracování. Rozhlasové hry jsou u nás výsadou veřejnoprávního vysílání. Pro privátního vysílatele je jento útvar příliš drahý, ale vzhledem ke klipovitosti vysílání i příliš dlouhý. Rozhlasové hry jsem vždy poslouchal na stanicích Český rozhlas Dvojka (dříve Praha) anebo Český rozhlas Vltava. Za poslední roky mě však málokdy uchvátil scénář i zvukové zpracování tolik jako u Štěstí ASAP.

Rozumím tomu, že hra nebyla zařazena do živého vysílání, ale uveřejněna pouze fe formě webového podcastu. V běžném vysílání by si někdo mohl stěžovat na její drsnost. Před lety zveřejněním citace z románu Alana Hollinghursta Linie krásy přišel o místo šéfredaktora stanice Vltava Petr Fischer. Větu „… provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník…“ označili někteří členové rady Českého rozhlasu za pornografii. Proto je každý díl podcastu Štěstí ASAP označen upozorněním, které jsem citoval úvodem. Avšak myslím, že tzv. vulgární slova, která ve hře často zaznívají, nemají vulgární význam, jsou jen emocionální zkratkou.

Pro mě byl poslech hry Štěstí ASAP naprosto strhujícím zážitkem. Nevím, nakolik je její obsah pravdivý. Ve svých sedmdesáti letech jsem nemohl pozorovat obdobnou skupinu lidí, jak se mezi sebou baví. Osobně i profesně. Rozhodně zpracování je naprosto uvěřitelné. Vybavila se mi část rozhovoru majitele internetové televize V.O.X. TV Petra Kubelíka v jenom z pořadů rádia Prostor, kde uvažoval o nejmladší generaci, nejvíce zasažené moderními technologiemi.

***

citace Petr Kubelík:

Generace, které se narodily v šedesátých, sedmdesátých letech, ti (lidé) se řídili podle toho, co se musí dělat. To byl ten jejich hnací motor. Generace osmdesát devadesát, ti se řídili podle toho primárně co má smysl. Něco se musí udělat, ale má to smysl nebo ne. Podle toho to udělali a nebo ne. A tihle (mladší) se údajně podle něj řídí jestli je to baví nebo ne. To znamená : když je to nebaví - a to říká člověk z praxe, co s nima dělá - tak to neudělají. A ty když na ně zařveš, tak jdou pryč. Protože nemají téměř žádnou odolnost vůči stresu. A tohle je podle mě nebezpečná budoucnost, protože to víš, že ty když si najdeš jakoukoliv profesi, kterou miluješ, tak stejně je tam minimálně 40 procent věcí, které tě nebaví, ale musíš je dělat, jsou součástí té profese. A v okamžiku, když děláš jenom to, co tě baví, tak nikdy v tom nemůžeš být dost dobrý.

***

Já mladou generaci, o které je i rozhlasová hra Štěstí ASAP, nevidím tak černě. Ačkoliv to z mnohých pořadů Českého rozhlasu vypadá, že všichni mladí v určitém věku mají deprese a bez psychologa se neobejdou, já myslím, že mnozí z nich, až budou postaveni před problém, před nímž nebudou moci utéct, tak ho vyřeší. Líp nebo hůř jako v každé generaci před nimi. Nic jiného jim nezbyde. Rozhodně doporučuji k poslechu hru Štěstí ASAP. Přestože její obsah zahrnuje vulgarismy, není vhodný pro děti a popisuje závislost a užívání návykových látek.

Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium.

Zdroje

Štěstí ASAP. Nový hraný podcast o tom, jak vydělat na depkách

Spoluautor scénáře seriálu Štěstí ASAP Jan Dibitanzl: Ke kultu odpočinku máme hodně daleko

Šéfredaktor Vltavy Petr Fischer končí, rozhlas mu neprodlouží smlouvu

Influenceři jsou budoucností televizních obrazovek. Bohužel, říká provozovatel internetové televize

Levé raminko, pravé ramínko nefunguje. Ministře Válku, rezignujte!

 

O přehnaném sebevědomí ministra Vlastimila Válka, jeho neschopnosti komunikace s veřejností i lékaři a nepochopení osvěty a  o chaosu

Až desetina pacientů starších 65 let končí v nemocnicích kvůli nadměrnému užívání různých léků. Upozorňuje na to Česká internistická společnost. Právě internisté se často setkávají s tím, že k nim lidé přicházejí s pěti a více léky. Podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky je problém třeba ve sdílení informací. a digitalizaci. Nejvyšší kontrolní úřad v říjnu uvedl, že se digitalizace ve zdravotnictví zpožďuje. Podle Ministerstva zdravotnictví má přijít náprava brzy. Na užívání léků a nadbytečná vyšetření upozorňuje také kampaň internistů Vybírej moudře (Choose wisely). Ta se snaží identifikovat lékařské postupy, které pacientům přinášejí malý užitek. Efektivitu takové péče teď internisté zkoumají ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze..

Tato zpráva v Českém rozhlase mě přímo udeřila do uší.

Informaci vysílaly všechny celoplošné stanice Českého rozhlasu, například Český rozhlas Dvojka, zprávy v 11:00, 19.listopadu 2023

Zase nějaký nedostatek ve zdravotnictví, ve kterém má prsty přímo ministerstvo zdravotnictví! Digitalizace. Špatná osvěta. Posledního půl roku mám dojem, jakoby se s ministrem zdravotnictví prali z jedné strany lékaři a z druhé pacienti. Protože jsem už starší člověk nad 65 let, jak se praví ve výše uvedené zprávě, snažím se vyznat v chaosu, který ve společnosti šíří ministerstvo zdravotnictví. Už o letních prázdninách jsem se zajímal o to, jak to bude s očkováním proti nemoci covid-19. Svá zjištění jsem shrnul v článku Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem. Zjistil jsem také, že v mojí pražské městské části, která je plná starých lidí, to v podstatě nikoho nezajímá a u mladších lidí jsem se setkal spíše s posměchem. Tuto situaci jsem popsal v článku Také pohrdáte lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19?

Ministr zdravotnictví Válek neměl s očkováním oběma vakcínami najednou problém. Na rozdíl od jiných lidí.

3. října 2023 mělo Ministerstvo zdravotnictví tiskovou konferenci ke strategii očkování proti covid-19 a chřipce. Pan ministr Válek tam řekl, že očkovat se je možné v jeden den oběma vakcínami, do levého ramínka jednu vakcínu, do pravého druhou vakcínu. Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka na této tiskovce potvrdil, že vakcíny budou dostupné u praktických lékařů. Bohužel můj praktický lékař řekl, že proti covidu očkovat nebude, ale že koncem října se budu u něj moci nechat naočkovat pouze proti sezónní chřipce. Zprvu to vypadalo, že v mém blízkém blízkém okolí nebude žádné očkovací centrum. Asistent starosty Prahy 3 však vyvinul značné úsilí směrem k místní nemocnici, která tedy v půli října začala očkovat dvakrát týdně po jedné hodině zájemce o očkování protï covid-19. Nechal jsem se naočkovat v prvním možném terminu. Během týdne jsem zašel i k praktickému lékaři pro očkování proti chřipce, ale musel jsem přijít ještě jednou. Můj praktický lékař mě nechtěl očkovat dřív než uplynulo 14 dní od očkování na covid. Pan ministr zdravotnictví patrně žádný problém s očkováním neměl, protože na svůj profil vložil fotografii, jak se v jeden den nechal naočkovat oběma vakcínami. Tím patrně jeho zájem o šíření osvěty ohledně očkování skončil. Neviděl jsem, že by své očkování někde propagoval v jiných médiích nebo že by přemluvil některé své kolegy z vlády a pětikoalice, aby také potvrdili, že se nechali očkovat.

Nyní, kdy píšu tento článek, to je 19. listopadu 2023, však vložil pan ministr Válek na svůj fejsbúk další upozornění o očkování.

Avšak pochybuji, že většina starších či nemocných lidí sleduje pravidelně jeho fejsbúk. Když jsem absolvoval u praktického lékaře asi před třemi týdny očkování proti chřipce, byl jsem v následujících hodinách velmi unaven. Musel jsem si jít lehnout a prospat se. V noci jsem však nemohl spát a tak jsem si pustil rádio. Na celostátní stanici Český rozhlas Dvojka opakovali reportáž regionální českobudějovické stanice o tom, že praktičtí lékaři odmítají očkovat proti covid-19, protože to není jejich povinnost. Bylo to okolo třetí hodiny v noci, takže to asi mnoho lidí neslyšelo. Přes den jsem však ve vysílání celostátních stanic Českého rozhlasu tuto informaci neslyšel. Zdá se mi, že Český rozhlas je nakloněn současné vládě, proto tuto informaci dále nešířil.

Ministerstvo zdravotnictví by mělo více spolupracovat s veřejnoprávním rozhlasem a televizí a iniciovat osvětu. Jistě by to při troše snahy pana ministra nebylo složité. Stanice Českého rozhlasu vysílají přes den spoustu reklam a zbytečných sebepropagačních spotů. Místo nich by se hodila důležitá zdravotní osvěta.

Jenže na to pan ministr Válek nemá asi čas, když shání na trhu chybějící léky a navíc se proti němu bouří i lékaři. Co to je za ministra, který nezná potřeby lékařů, ač je sám lékař? Ministr je politik a měl by umět vyjednávat a chápat svůj rezort. Slyšel jsem, jak pan ministr v jednom svém vystoupení říkal, že u něj je na prvním místě pacient. Ale co je to platné, když pacienty ošetřují lékaři, kteří nemají ani šanci si odpočinout a tonou v nejistotách? Lékaři jsou přece také pacienti. Ale ne každý pacient je lékař. Lékaři nejsou unaveni jen v nemocnicích. Únavu vidím i u svého praktického lékaře a u lékařů na různých poliklinikách, které navštěvuji vzhledem ke svým polymorbiditám. Přečetl jsem si všech 26 článků, které dosud napsal pan ministr Válek na Seznam Médiu. Některé články jsou zdravotnicky osvětové, ale ve většině z nich jakoby se pan ministr Válek jen bránil proti různým mediálním útokům na sebe a na ministerststvo zdravotnictví, jakoby vyvracel různé „dezinformace.“.

Domnívám se však, že pan ministr především neumí ministerstvo řídit, neumí jako politik vyjednávat a nezabývá se dlouhodobou osvětou a spoluprací s médii, což je velká chyba. Za předchozího předsedy vlády Andreje Babiše se ve volebním období vystřídali ve funkci ministra zdravotnictví čtyři lidé. Z toho byli tři lékaři. Mám však dojem, že nejlépe fungovalo ministerstvo zdravotnictví za Adama Vojtěcha, který lékařem nebyl. Měl však tu nevýhodu, že se příliš bál předsedy vlády, bývalého údajného agenta StB Bureše, který ho v přímém televizním přenosu naváděl, aby nebyl slušný. Bohužel současnému ministru zdravotnictví Válkovi chybí sebereflexe, aby si uvědomil, kolik chyb už za ty dva roky ve funkci udělal a  že by měl odstoupit z funkce. Jistě jeho sebevědomí stouplo i poté, kdy byl nedávno zvolen do funce ve vedení své strany TOP 09. Bohužel se nedá očekávat, že by ho pan premiér Fiala odvolal z funkce ministra, protože má asi strach, že by se mu ta jeho vládní pětikoalice rozpadla. Svou diletantskou prací škodí ministr Válek tomu, jak veřejnost vnímá zdravotnictví jako celek a také škodí pověsti Fialovy vlády. Výše jsem ukázal že páně Válkův slogan „levé ramínko, pravé ramínko“ nefuguje. Statistika ministerstva zdravotnictví ukazuje, že přestože základní očkování proti covid-19 absolvovalo necelých 7 milionů občanů, třetí posilovací dávku má zatím jen necelých 200 tisíc občanů.

Na základě toho tedy vyzývám: Levé raminko, pravé ramínko nefunguje. Ministře Válku, rezignujte!

Tento článek jsem psal pro Seznam  Médium

MUDr. Cimický, jeho hospitalizace, obvinění a lůza na sociálních sítích

Na fejsbúkovém profilu jedné paní na mě vykouklo sdělení „Cimický leží v bezvědomí na ARO.“ Pod tím byl odkaz na článek, který sděluje, že MUDr. Jan Cimický leží v Ústřední vojenské nemocnici v bezvědomí, patrně po předávkování léky.

Pod tím odkazem se rozvinula ironická diskuse na téma vyšetřování dr. Cimického z kriminálních činů. Jediný pan Jan Vaculík vyslovil politování nad skutečností, že dr. Cimický je ve vážném stavu.

Souhlasím s panem Janem Vaculíkem. Pana doktora Cimického jsem znal dvacet let. Jeho obvinění mě překvapilo. Nijak se ho nezastávám. Nicméně je vidět, že na sociálních se nejlépe nadává lidem, kteří jsou pro nás jen virtuální postavy z bulváru.

Zároveň však pod můj komentář napsala i paní Yanna Fabian, první z těch, které obvinily dr. Cimického ze sexuálního útoku. Také ona znala dr. Cimického osobně a je podle mě oprávněna se k tomu vyjádřit.

Paní Yanna Fabian mi napsala: Jste muž. Doktor Cimický je obžalován 39 případů útoku na ženy. Pochopitelně se to netýká vás a vůči mužům se zjevně choval jinak než vůči ženám. Ctím presumpci neviny, ale také vím co se stalo mě. A nikomu to nepřeji.

Jenže já jsem psal o něčem jiném. Proto jsem paní Fabian odpověděl takto:

Já docela chápu, co jste napsala. Vy jste zrovna tak jako já znala dr. Cimického osobně. Obvinila jste ho a to je správné. Ale většina lidí, co píše v této diskuzi, se chová jako lůza ve středověku, která se chodila veselit na náměstí, když tam někoho popravovali. Tehdy byla poprava na náměstí oblíbenou lidovou zábavou. Dnešní lůza pokřikuje s oblibou na internetu.

Na to mi paní Fabian odpověděla, že tomu rozumí.

Závěr

Uvedená fejsbúková diskuze ukazuje, Jak spousta lidí, kteří jsou patrně v reálném životě naprosto bezvýznamní, mají potřebu vyjádřit nejen své pohrdání nad doktorem Cimickým. který byl svého času jednou z ústředních postav všech médií, ale také radost nad tím, že leží v bezvědomí v nemocnici. Jen nepatrná menšina diskutujících napsala, že by mu přála uzdravení, aby se nemohl vyhnout soudu, který vynese rozsudek nad jeho činy.
Bohužel na facebooku vznikla novodobá lůza. Na závěr si tedy připomeňme slovníkovým pojmem, co slovo lůza znamená.

Tento článek jsem psal pro Seznam Médium.

Můj rozhovor s oničemologem Michaelem Radou

 Pan Michael Rada vede na svém Youtubovém kanálu rozhovory s různými lidmi. Těm rozhovorům říká HOVORY O NIČEM. Téma rozhovoru totiž není předem dané. Sdílím sem video, ve kterém vede pan Rada rozhovor o ničem se mnou. Ale on ten rozhovor není o ničem. Poslechněte sami. Stačí mít zapnutý zvuk, obraz je více méně statický.

Eliška a Damián – žádný trapas

 

Nejdříve komunikace s anonymním editorem

Toto je káva kapučíno. Tuto fotografii jsem vyfotil já sám. Dal jsem ji sem proto, že obrázek je povinný, ale že mi editor neschválil obrázek ze seriálu Eliška a Damián z veřejného zdroje televizní skupiny televize Prima.

A nyní už text článku 

Seriál Eliška a Damián není mimořádné veledílo, ale trapas to není.

Robert Urban v DVTV

Viděl jsem v DVTV rozhovor herce Roberta Urbana s Danielou Drtinovou. Diváci prý strhali seriál Eliška a Damián kvůli herečce Emmě Smetana. A tak jsem se kouknul na čtvrtý díl, který dávali včera, tedy v pondělí večer. Obsahově mi to nepřipadalo zvláštní. Ale to není věc herců. To je věc scénáristů a lidí, kteří stojí za seriálem.

Výkon Emmy Smetana v seriálu Eliška a Damián

Co se týká hereckého výkonu Emmy Smetany, nepřipadal mi o nic horší než herecké výkony ostatních hereček. Všichni v seriálu jsou tak jako v podobných filmech výkonnými umělci. Prostě říkají s dělají to, co jim scénáristi a režiséři připraví. Díl, který jsem viděl, odpovídal produkci soukromé televize. Spíš se skláním nad tím, jaké množství seriálů Prima dokáže vyprodukovat. Srovnám-li to s menšími televizními kanály, je patrné, že Prima má peníze na to, aby natáčela vlastní seriály. Nekupuje tolik béčkových zahraničních seriálů, ale natáčí je sama. Myslím, že seriál Eliška a Damián nebude o nic horší než Hvězdy nad hlavou, Einstein - případy nesnesitelného génia, ZOO, Slunečná, Cesty domů a tak dále.

Srovnání s jinými seriály na TV Prima

Mě osobně zaujal v poslední době jediný seriál na Primě, který jsem si pouštěl pravidelně a ti byly Dobré zprávy. Hrál v něm i Robert Urban. Ten se v rozhovoru s Danielou Drtinovou vyjádřil, že to byl divácky neúspěšný seriál. Ale mě se líbil. Nebyl nijak hlubokomyslný, ale byly tam dobře vymyšlené zápletky. Bylo tam spousta mladých herců, které jsem nikdy před tím neviděl. Jejich hra se mi líbila. Hráli jako na divadle a to se mi líbí. Tedy trochu přehrávali. Bylo patrné, že si je člověk nemůže splést s jejich postavou. Prostě vyjma asi tří dílů jsem viděl téměř všechny z těch 43, které seriál měl.

Ale abych se vrátil ke zkouknutému dílu seriálu Eliška a Damián. Nejvíc mě tam zaujal jeden herec, o kterém jsem neustále přemýšlel, kde jsem ho viděl. Měl na sobě historický kostým, tak mě to chvíli trvalo. Byl to jeden z bratří pekařů ze seriálu Dobré zprávy. Na shlédnutém dílu seriálu Eliška a Damián se mi nelíbila pouze jedna věc. Záběry pořád přeskakovaly ze současnosti do historického období, a tak si scénáristi vypomohli vypravěčem, který posunoval děj dopředu.

Eliška a Damián je seriál dobrý pro vysílání soukromé televize

Rozhodně by mi seriál Eliška a Damián vyhovoval lépe než seriály detektivní, které točí všechny tři hlavní televizní společnosti a často je pouští proti sobě. Detektivní seriály mi připadají opravdu na jedno brdo. Ale když se na ně diváci dívají, tak proč ne. Rozhodně je to komerční záležitost, za kterou by neměla utrácet peníze Česká televize. Tam by neměla být sledovanost svatá. Ale na soukromou televizi patří. Je to prostě poměrně kvalitní vata mezi reklamami.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Je „nová totalita“ opravdu totalita?

 16. září 2023 byla na Václavském náměstí v Praze demonstrace proti vládě Petra Fialy, kterou svolal Jindřich Rajchl. 

Já jsem  na té demonstraci 16. září nebyl, ani bych tam nešel.

V souvislosti s vládou Petra Fialy používají její příznivci často pojem nová totalita. Já jsem prožil značnou část v té totalitě před rokem 1989 a tak to mohu trochu porovnat.

Demonstrace v roce 1989

   Na Václaváku jsem byl v listopadu 1989 jen dvakrát. Jednou jsem stál na okraji Krakovské ulice. Celý Václavák byl plný. To hlavní se odehrávalo dole na Můstku. Celým Václavském se nesl takový temný hukot skládající se z jásání lidí a převalující se ozvěny. Udělalo se mi z toho špatně a musel jsem odejít. Pak jsem tam šel ještě jednou. To už nebyl Václavák stojící a nacpaný. Lidi šli jako mohutný průvod od Muzea až na Můstek a dále pak na Národní třídu. Zrovna když jsem byl na úrovni Melantrichu, kde se večer odehrávaly ty projevy, ozvalo se amplionů, že členové ÚV KSČ dali své funkce k dispozici (v dnešním významu - rezignovali).

Demonstrace v roce 1969

   Pamatuju se také, jak jsem zcela náhodně byl na Václavském náměstí v roce 1969, když tam byla nějaká demonstrace. Vůbec jsem na žádnou demonstraci nešel. Šel jsem si tam koupit brýle, protože na pravé straně náměstí při pohledu od Muzea byla tehdy jedna z nejlepších optik v Praze. Bylo mi asi sedmnáct let. Tehdy tam se mnou šla matka, protože ona chtěla ty brýle zkontrolovat a zaplatit. Moc detailů si nepamatuji, protože jinak to byl pro mě zcela běžný den. Při vstupu do prodejny jsem si nevšiml, že by se někde shromažďovali nějací lidé. V prodejně jsme byli několik desítek minut, protože jsme čekali, až přijdeme na řadu. Pak jsem zaslechl nějaké hlášení z amplionů, kterému nebylo příliš rozumět. Náhle se za výlohou optiky objevil bílý kouř, mlha, která se rychle šířila. Začali nás štípat oči a cítili jsme jakýsi česnekový zápach. Pochopili jsme, že to za výlohou je slzný plyn. Vedoucí prodejny běžel zamknout vstupní dveře a čekali jsme, co se bude dít. Nedělo se nic. Asi po půl hodině se slzný plyn zcela rozplynul a mohli jsme jít domů. Oči nás pálili celou cestu. Na náměstí se však vůbec nic zvláštního nedělo. Později jsem se dozvěděl, že zrovna bylo nějaké výročí a že tam byla jakási protestní akce.

Rozdíl mezi protestní akcí před rokem 1989 a po něm

   Tehdy nebyly ty demonstrace proti vládě. Vláda totiž nic neznamenala. Jen plnila pokyny toho Ústředního výboru Komunistické strany Československa. To byla právě ta totalita. Žádná legální opozice ve smyslu voleb a tudíž i parlamentních diskusí neexistovala.

   Dnes je to jinak. Vládu dosazují občané prostřednictvím parlamentních  voleb. Ten, kdo vyhraje volby musí hledat spojence, aby mohl sestavit vládu. Ale ani potom ti, co vládní strany nevolili, nezůstanou bez zastoupení v Parlamentu. Vládní oponenti sedí v Parlamentu za dost velké peníze a vedou řeči o tom, že vláda pracuje špatně. Čekají, až se vláda před příštími volbami znelíbí tak, že občané přehodí výhybku a dosadí k moci zase ty, kteří celé volební období seděli v Parlamentu a křičeli, že vláda to dělá špatně. Tomu se říká demokracie. Každý chvilku tahá pilku.

Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium

Také pohrdáte lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19?

 Je nutné pohrdat lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19 a zesměšňovat je?

S blížícím se podzimem se v médiích objevují upozornění na to, že se patrně opět rozšíří onemocnění covid-19. Na vhodnost očkování proti tomuto onemocnění upozornil nedávno i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Bohužel ministr Válek se ve svých slovních projevech vyjadřuje velmi neobratně a proto z něj má řada lidí spíše legraci, než že by jeho slova brali vážně. Zároveň mnoho lidí vzpomíná na dobu koronavirové pandemie a s ní spojená různá nařízení jako snahu státu omezovat jejich osobní svobodu.

Jiní lidé dodnes vůbec nevěří tomu, že řada jejich spolubčanů na covid zemřela, pokud to nebyli lidé z jejich nejbližšího okolí. Ale na covid zemřeli i někteří mediálně známí lidé. Připomeňme si zprávu o úmrtí písničkáře Jana Vodňanského nebo hudebníka a podnikatele Ladislava Štaidla.

Chaotická nařízení vlády v době pandemie

V době covidové pandemie přede dvěma lety byla bohužel vládní nařízení velmi chaotická a přitom špatně vysvětlená. Do určité míry se tomu nedivím, protože virus způsobující onemocnění covid-19 se po celé zeměkouli rozšířil velmi rychle. V té době nebyly vyvinuty žádné vakcíny proti covid-19 a neexistovalo ani dostatečné množství ochraných pomůcek. Navíc nebylo jasné, jak se virus bude chovat, jak bude mutovat a jak budou jednotlivé varianty nebezpečné. Vakcíny však byly několika farmaceutickými společnostmi vyvíjeny rychle, byla zahájena i masová výroba ochranných prostředků dýchacích cest, roušek a především respirátorů. Do poloviny roku 2021 byly ve světě podány dvě miliardy dávek vakcín proti covid-19.

Díky celosvětovým opatřením nebezpečná pandemie zmizela a postupně byla zrušena všechna celoplošná opatření s ní související.

Virus je tu stále

To však neznamená, že by virus způsobující onemocnění covid-19 ze světa zmizel nebo přestal být nebezpečný. Z médií však zmizelo stálé upozorňování, že jeho nebezpečnost lze snížit pravidelným očkováním. Účinnost očkování trvá tři až šest měsíců. V očkovací kampani, která byla v uplynulých dvou letech organizována českým státem, jsme každý dostávali certifikát o očkování. Já jsem absolvoval všechny čtyři dávky. Poslední dávku jsem dostal loni v říjnu, čili už to bude rok.

Moje zjištění o dalším očkování

Protože je mi sedmdesát let, zajímal jsem se o prázdninách o možnostech dalšího očkování. Poznatky nebyly příliš uspokojivé. Publikoval jsem je v článku Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem na portálu Seznam Médium. Téma patrně nezaujalo editory Seznam Média, proto ho ani nezařadili na tu stránku portálu, kde se objevují nadpisy článků. Chápu to, protože očkování je patrně pro mladé editory méně zajímavé než rozchod Agáty Hanychové s Jaromírem Soukupem nebo role Emmy Smetana v novém televizním seriálu.

Svoje zjištění jsem se snažil rozšířit sdílením článku na různým místech Facebooku. Přesto za 37 dní od publikace měl jen 143 zobrazení. Vzhledem k tomu, že Seznam Médium tvrdí, že když se článek editorům líbí, umístí ho tak, že si ho bude moci přečíst až pět milionů lidí. To bych nečekal, ale pokud by se článek dostal k několika desítkám tisíc lidí nebo alespoň k několika tisícům lidí, jistě by vzbudil větší zájem o očkování proti covid-19.

Jaké byly reakce na můj článek publikovaný na Seznam Médium, který jsem sdílel na Facebooku?

Pod mými příspěvky na Facebooku o očkování a odkaz na můj článek na Seznam Médiu byly pouze podobné reakce jsou tyto:

**

Veřejný prostor podle Babicy: když nemáš nic lepšího, vraž tam covid.

**

Válka už neletí, zkusíme znovu strašit covidem.

**
Pán se nudí, tak sem dává blbosti.

**
Dokonce jsem dostal i soukromou zprávu:
Strč si ty vakciny do pr….. , ovce tupá naivni!

Nevim kdo tě plati, ale seš prostě krysa, nazdar.

***
Očkování proto nemoci covod-19 řada lidí i dnes chápe jako útok jiných lidí na sebe sama.

Na Facebooku režiséra Igora Chauna jsem si dnes přečetl toto sdělení: „Já teď zrovna pracuju na dalším videu, povídání s doktorem Hnízdilem o možnosti dalšího covidového šílenství teď na podzim.“

***

Pokud se někdo nechce očkovat, doufám, že to bude jeho věc. Ale snad se nikdo nemusí stavět do pozice, ve kterém očkování zesměšňuje a pohrdá těmi, kdo se zajímají o seriózní informace o možnostech včasného očkování. Zajímavé je, že nikdo dnes nezesměňuje očkování proti tetanu nebo klíšťové encefalitidě.

Tento příspěvek jsem napsal pro Seznam Médium

Měsíc s majorem Zemanem? Dávno vyčpělé téma opět zvedl Český rozhlas.

Nebyl by aktuálnější měsíc a s agentem Burešem a  s rozvědčíkem Pávkem?

    Český rozhlas věnuje celé září na stanici Český rozhlas Plus téměř padesát let starému televiznímu seriálu  Třicet případů majora Zemana.

Pořady připravila redaktorka Ivana Chmel Denčevová,  která je Českým rozhlasem už řadu let pověřena zkoumat historii a vysvětlovat Jak to bylo doopravdy.

   Já si myslím, že 33 let od tzv. sametové revoluce a skončení historické etapy tzv. socialismu by  Český rozhlas neměl vynakládat  peníze na to, aby objasňoval pravdivost scénářů televizního seriálu 30 případů majora Zemana.  

   Několik let po roce 1989 se Česká televize rozhodla promítnout ten seriál a uspořádat po odvysílání každého  dílu besedu.  Tehdy bylo období před rokem 1989 v živé paměti většiny dospělé populace občanů České republiky. Ti, kteří to období prožili vědí své, ať už byli na té či oné straně nebo přímo v komunistické straně. Pro ty, kteří to období nezažili a kteří jsou dnes zavaleni seriály vzniklými po roce 1989, například Vyprávěj,  kde se období socialismu probírá hranou formou velmi podrobně, je to jistě nezajímavé téma .

   45 let starý seriál Třicet případů majora Zemana  dnes už nemá význam a nemůže ovlivnit myšlení mladých lidí. Ty zajímá  ohromná  produkce televizní i filmová z celého světa a především z USA.

    Zdá se mi, že to jen Český rozhlas neví, za co by utratil peníze z koncesionářských poplatků.  Místo, aby se soustředil na tvorbu vyváženého a objektivního zpravodajství, v čemž ho nemůže nahradit žádné soukromé rádiu, zavaluje posluchače stále novými a novými megalomanskými projekty. O prázdninách  to byl mamutí projekt četby z pamětí  Karla Gotta, zemřelého před čtyřmi lety. Četba z pamětí Karla Gottra by se jistě netěšila takové pozornosti, kdyby nebyla provázena ohromnou reklamní kampaní ve vysílání na většině stanic i na internetu. Doufám, že alespoň Radu Českého rozhlasu bude zajímat, kolik ten projekt stál.

    A nyní přichází Český rozhlas s další masážní kampaní týkající se téměř padesát let starého  TELEVIZNÍHO  seriálu.  Jeho podstatnou částí je obrazová složka, jejíž slovní vylíčení může být jen jakýmsi nepodařeným plagiátem. Proč se třeba  Český rozhlas nesoustředí na rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi, který byl v osmdesátých letech tak populární na stanici Praha? Patrně proto, že by musel vytahovat ze skříně své vlastní kostlivce.

   Proč se Český rozhlas nesoustředí na současnost? Proč například neudělá měsíc s agentem Burešem a rozvědčíkem Pávkem, jejichž  reálné osoby jsou denně v médiích a ovlivňují chod státu v současnosti a jsou přitom reálným propojením s minulostí?  Moje otázky jsou bohužel čistě řečnické. Ke změně totiž nemůže dojít dřív než se změní zákon o Českém rozhlase a  úkoly ČRo  budou definovány jinak v souvislosti s nynějším rozvojem soukromých médií. A to nejen těch, které se dají poslouchat v klasickém rozhlasovém přijímači, ale i na internetu.

   Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium

Publikace na novém portálu SEZNAM MÉDIUM

 

  Na e-mailu, který mám na Seznam.cz jsem byl reklamou mnohokrát vyzván, abych začal psát články na nový portál Seznam Médium. Podmínkou je samozřejmě mít na Seznamu. e-mail. Zkusil jsem to. Od 8. srpna jsem tam publikoval sedm článků. Seznam upozorňuje, že nejlepší články se mohou objevit na titulní straně Seznamu a že si je může přečíst až 5 milionů čtenářů.

  Když člověk článek napíše, může ho hned publikovat na jakémsi svém zvenku neviditelném profilu. Když se článek líbí jakémusi anonymnímu editorovi, posune jeho nadpis na titulní stranu Seznam Médium, odkud se k němu mohou prokliknout náhodní čtenáři. Jinak ho vlastně patrně ani nemohou objevit. Pokud editor posune článek do viditelné části, tedy na titulní stranu portálu Seznam Médium, dostane autor upozornění e-mailem. Jinak se mu objeví pouze v administrační části vlastního autorského profilu upozornění, že článek byl schválen editorem.

   Z těch sedmi článků mi Velký Editor posunul na titulní stranu pouze dva. Jakým způsobem výběr probíhal, není mi jasné. Jasné mi to je jen úplně u prvního článku, který se dostal do sekce "NOVĚ NA MÉDIU". Prostě jsem byl nový autor. Nadpis na titulní stránce však brzy zmizel pod nánosem novějších.

   Seznam Médium láká nové autory na to, že dosáhne-li celkové zobrazení jejich článů 100 tisíc, začnou se dělit s autorem o zisk z reklamy. Pro zajímavost uvedu na závěr článku  graf počtu zobrazení onoho prvního článku, který jsem publikoval 8. srpna. Zhruba za měsíc má necelých 60 zobrazení. Všech sedm článků má cca 220 zobrazení dohromady. To ještě zdaleka neznamená, že si je někdo přečetl. Vůbec mi nejde o nějaký podíl z reklamy. 

   Reklamy platformu Seznam Médium i jednotlivé články uvnitř zaplevelují natolik, že text ztrácí souvislost. Navíc je povinností dávat ke každému článku nějakou fotografii, protože článek bez fotografie podle tamních pravidel nemá šanci, aby se dostal do viditelné části platformy. 

   Navíc fotografie musí být ozdrojována, tedy buď to musí být fotografie vlastní nebo z nějaké fotobanky či se souhlasem autora. Ve svých článcích jsem zvyklý dávat fotografie tam, kde to má smysl a nikoli za každou cenu, jak vyžaduje Seznam Médium. Zvláštní je, že změnu počtu zobrazení všech článků zasílá Seznam Médium do adminisrtační části autorova profilu jen jednou denně a není to kontinuální jako třeba přibývající lajky na fejsbúku nebo počet sledovatelů na Instagramu a jinde.

   Na závěr dám odkaz na článek, kterého se přiložený graf týká. Chtěl jsem jím v jiné internetové bublině upozornit na dnes již docela obsáhlé knižní dílo Jirky Fučikovkého.

   Bohužel nezdařilo se. Pouhých 59 zobrazení za 28 dní nenasvědčuje tomu, že by jeho dílo vešlo do povědomí alespoň jednoho procenta z oněch pěti milionů čtenářů, kterými se chlubí Seznam.cz

   Odkaz na článek na Seznam Médium – Jirka – neznámý autor deseti knih

   Z přiloženého grafu je vidět, že článek se zobrazí prakticky jen ten den, kdy je publikován a schválen editorem, případně ještě den poté.

Souhlasím s tím, aby Facebook byl v Evropě plně zpoplatněn

 Na Novinkách.cz jsem si přečetl, že Meta chce zpoplatnit Facebook a Instagram v Evropě.

   Já myslím, že by to bylo jedině správné. S Metou totiž nejde udělat žádnou seriózní smlouvu, nemá tady provozovny, kam by se dalo dojít a osobně něco domluvit.  Nejde si také účinně stěžovat.  U zpopatněného Facebooku  by bylo zase všechno jenom po internetu. Ze strany provozovatele žádná zodpovědnost.Nebylo by se kam dovolat.

   S něčím podobným mám zkušenost. Když jsem ještě měl blog na Seznamu, dával jsem tam různé fotky. Jenže blog měl jen malé fotoalbum.  Jeden můj přítel  mi tehdy poradil, abych si tehdy dával fotky na bezplatné americké album Photobucket. Což jsem dělal do té doby, než Seznam blogy  na konci roku 2011 zrušil. Články jsem si tehdy zkopíroval podle přítelovy rady do nového blogu na blogovacím sytému od Google. Pak už jsem si do článků začal dávat fotky  na Google. Ten blog mám dodnes.

    Ve starých článcích ale byly fotky uložené v tom americkém fotoalbu. Asi před čtyřmi lety oznámilo americké fotoalbum, že službu zpoplatní. Chtělo za rok v přepočtu asi deset tisíc korun. Tak jsem se na to vykašlal. Fotky sice zůstaly na svém místě, ale přes ně byl obrovský vodoznak. Co se dá dělat.

    Později americké fotoalbum oznámilo, že službu zlevní zhruba na pět dolarů měsíčně, což je něco přes sto korun českých. To už celkem  šlo, tak jsem si to začal platit do USA přes platební kartu. Vodoznak z fotek zmizel. Fotoalbum za tu dobu zdražilo měsíční službu o dolar. Strhává si částku z karty automaticky už tři roky. Komunikovat s ním nelze. Přemýšlel jsem, jak to zrušit. Je to nějaký složitý postup, ale jde to. V upozornění je však napsáno, že jakmile se platba zruší, nejenom že se fotky přestanou zobrazovat, ale že autorovi bude zamezen i přístup do fotoalba. Prostě o něj přijdu. Tak jsem to zatím tak nechal. Nyní platnost mě platební karty po třech letech vypršela a měl bych tam zadat tu novou. Nezadám a uvidím, co to udělá. Asi o ty fotky přijdu a přestanou se zobrazovat v článcích a skončí můj přístup do fotoalba. Co se dá dělat. Přemísťovat je jinam by bylo pracné a nemám na to sílu.

   A nyní zpět k fejsbúku. Pokud  by byl  fejsbúk plně  zpoplatněn, zmizely by  z něj profily všech lidí, co už umřeli. A kdo by si ho  platil tak, jako já jsem si platil to fotoalbum Photobucket, je otázka. Spousta profilů by zmizelo.  Ale třeba  by to vedlo nějakou firmu k tomu, aby vytvořila českou placenou sociální síť. Seriózně. Tak jako je to u telefonních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu. Zřejmě vytvořit sociální síť  by nebylo dnes technicky tak složité. Nejlépe by bylo, kdyby za určitý poplatek nabízely takovou síť přímo poskytovatelé internetu. Podstatná věc by byla, že uživatelé by nesměli být anonymní a firmy, které by síť tvořily, by nesměly být zodpovědny za publikovaný obsah. Tak jako dnes telefonní firmy nejsou zodpovědny za obsah hovorů, které po jejich připojeních probíhají.

   V současné době je hlavní sociální síť americká. Nevím, jestli státům, na jejichž území síť provozuje, něco platí. Je nesporné, že peníze z reklam, kterými tu síť zahlcuje, jdou do jejích kapes. A hlavně určuje nadnárodní, nadkontinentální a možná i světová pravidla komunikace. Závislost na USA na sociálních sítích  mě  opravdu dost štve.

   Myslím, že podstatné řešení by bylo, kdyby firma Meta své sítě PLNĚ zpoplatnila.  To by snad vedlo lokální firmy k tomu, aby se také začaly zabývat myšlenkami na vytvoření neanonymních placených sociálních sítích, které by mohly být propojeny tak jako jsou dnes propojeny  sítě různých telefonních operátorů.

   Tento příspěvek jsem psal  pro Seznam Médium

Facebook a všeználkovství

   Fejsbúk je mimořádně vhodné prostředí jak se utvrzovat, že já vím všechno o všem.

   Já se pamatuji, že nejchytřejší jsem si připadal o prázdninách po maturitě. Měl jsem pocit, že mám vhled do různých oblastí života. To už se nikdy neopakovalo. Na vysoké škole a v průběhu života jsem se specializoval na čím dál tím menší oblasti, o kterých jsem věděl hodně. Ale uvědomoval jsem si, že ztrácím ten všeobecný přehled.

   Říkám si, že by měla být povinnost každého dospělého člověka každých deset let zopakovat si učivo z osmé s deváté třídy základní školy. Ale tak, jak se vyučuje v současné době. Ne jak se vyučovalo za mého mládí. Ale na to už nikdy není čas.

   Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Sněhové vločky a uživatelé facebooku

 Jak se sněhové vločky dostaly do mého virtuálního života

Jiří Černický a sněhové vločky

   Pojem sněhové vločky byl pro mne donedávna naprosto neznámý. Poprvé jsem se s ním setkal, když některá média uveřejnila rozhovory s výtvarníkem Jiřím Černickým,  který sděloval, že kvůli generaci sněhových vloček přestává učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové

   Původně jsem si myslel, že ten termín je nějaký vlastní novotvar pana Černického, ale když jsem o generaci sněhových vloček slyšel pořad na stanici Český rozhlas Plus, pochopil jsem, že je to pro mě nějaká nová informace. Ostatně o tom pořadu už jsem psal v červenci . Doporučuji k poslechu .

   Na téma sněhových vloček se na internetu rozhořela krátká, ale velmi intenzivní diskuze . Zaujal mě například článek  Černický versus „sněhové vločky“ aneb Kdo vyhraje duel na Facebooku. 

Já a sněhové vločky na fejsbúku

Zaujalo mě zapojení fesbúku do této problematiky. Uvědomil jsem si, že já, starý člověk několik let se zaplétám  do diskuzí vzájemného nepochopení s mladšími až s mladými lidmi. 

   Založil jsem si na fejsbúku tématickou skupinu, do které přišlo během několika let poměrně velké množství mladších lidí, kteří se už často znali z jiných skupin. Téma skupiny jim bylo vlastně lhostejné, oni jen pokračovali v diskusích a vzájemných  osočování z jiných skupin. většinou k tomu používali komentáře pod příspěvky. Příspěvky samotné často nerespektovaly téma skupiny. Když to bylo příliš evidentní,  netématické příspěvky jsem buď mazal nebo vypínal  komentáře pod nimi. To vyvolalo slovní útoky přímo proti mně a to buď v komentářích nebo i v soukromých zprávách. 

   Pro netématické příspěvky jsem proto vytvořil podskupinu, kam by členové mohli dávat netématické příspěvky. Avšak bez úspěchu. Podskupina sloužila jen k tomu, že do ní nespokojenci psali své výhrady k tomu, jak skupinu spravuju.  Po několika letech jsem tedy přistoupil k tomu, že jsem příspěvky začal schvalovat a do skupiny poustěl jen tématické příspěvky. Když členové po několika měsících zjistili že příspěvky na libovolné téma se do skupiny nedostanou, soustředili se patrně někam, kde to nebylo tak striktní.

  Po  shlédnutí několika rozhovorů s panem Černickým napadlo mě, že bych mohl v podskupině uspořádat anketu o věkovém složení členů.

   A tady jsou výsledky. Podskupina má zhruba 1500 členů. Fejsbúk sdělil, že příspěvek oslovil 439 lidí

Ankety se zúčasnilo 89 lidí.

narození po roce 1995 má  27 hlasů, tj. 30%

narození po roce 1980  má 42 hlasů, to je 47 %

narození po roce 1968 má 12 hlasů, to je 13 %

narození po roce 1950 má 7 hlasů, to je 7%

narození po roce 1940 má 1 hlas, to je 1%

   Anketou, jejíž výsledky shora uvádím, jsem tedy zjistil, že ve skupině je zhruba třetina generace sněhových vloček. Překvapilo mi, co jsem se o této generaci dočetl, protože vlastně nemám příležitost se s těmito lidmi potkat při nějakém hlubším osobním rozhovoru. Překvapilo mě, jak zvláštně jsou hodnoceni generací svých rodičů.

V článku Jak jednat s nastupující, rozmazlenou generací?  jsem se dozvěděl, jaké pocity lidé z generace sněhových vloček mají a jak se chovají.

***
Generace "sněhových vloček" je často používaný termín pro lidi narozené v letech 1995-2010. Je považována za méně odolnou a náchylnější k urážkám než předchozí generace. Starší lidé je popisují jako přelétavé, citlivé a s přehnaným smyslem pro to, co je politicky korektní. Kromě toho jsou vnímáni jako netrpěliví, protože jsou díky internetu zvyklí získávat informace, postupy a nákupy rychleji.

Ve spojitosti s nimi se mluví o tzv. senzitivitě senzorického zpracování (SSZ), což je osobnostní rys, který označuje tendenci zpracovávat podněty a informace silněji a hlouběji než ostatní. SSZ se může projevovat v mnoha dalších aspektech, jako je "větší hloubka zpracování informací, zvýšená emoční reaktivita a empatie zvýšené povědomí o jemnostech prostředí a snadná přecitlivělost, která je pravděpodobně způsobena citlivější centrální nervovou soustavou.

Ačkoli má tento osobnostní rys pozitivní aspekty, jako je empatie, může negativně ovlivnit pohodu člověka, kvalitu života a funkční obtíže – je rizikovým faktorem pro duševní zdraví, protože může vést k úzkostem a depresím. Tato citlivost často ovlivňuje různé aspekty života:

Neschopnost soustředit se – což je pro ně podstatnou součástí toho, co denně dělají nebo by dělat měli. Spíše potom odstupují, odkládají nebo ruší plány. Snaží se nalézt duševní klid a teprve pak se mohou vrátit ke svým původním činnostem.

Stydlivost - spojena s problémy při vystupování na veřejnosti, ale i při ústním zkoušení nebo před spolužáky. Uvádí, že se často v určitých situacích stydí zeptat nebo si něco upřesnit a opět je to paralyzuje.

Informační přetížení - cítí se zahlceni informacemi a mají strach z neúspěchu. Spíše oceňují pravidelné úkoly místo jednoho dlouhého.

Stres a úzkost – mají tendenci být úzkostní; někdy se stresují z maličkostí.

Přetížení smyslů - stěžují si na pachy, zvuky, které je ruší, nebo prostě na spoustu lidí, se kterými musí být ve místnosti.

Sklon k dokonalosti  - bojí se selhání. Raději věci ani nezkoušejí. Často se trénují k dokonalosti, až nakonec stejně neuspějí. Neradi řeší věci na místě."

Podřadné postavení - nesnášejí nadřazenou pozici. Chtějí ve své okolí "kamarády".

odkaz na článek - https://www.magnoli.cz/jak-jednat-s-nastupujici-rozmazlenou-generaci/
***

   Tím si částečně mohu vysvětlit občasný výsměch nebo slovní útoky, které se pod mými příspěvky  ve skupině vyskytují nebo sdělení, že se členové / členky bojí přidávat příspěvky ze strachu, abych jim je nesmazal. Moji roli správce v hlavní skupině berou spíše jakou mou touhu ukázat, jak jsem důležitý. Patrně se domnívají, že mám jako oni nízké sebevědomí. No, vyvracet to nebudu. na druhé straně nevidím důvod, abych použil různé rady z výše citovaného článku, co bych měl dělat, aby byli oni tady, ve virtuálním světě dvou fejsbúkových skupin spokojeni.

   Výsledky ankety jsem ve skupině zveřejnil i s vysvětlením, ale nikdo z těch, kteří se jí zúčastnili, nezareagoval. Asi se bojí, přestože část z nich vystupuje pod přezdívkami.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem

 

Jak to bude na podzim s očkováním proti covid-19 ? Není nová vakcína proti RS virům pro seniory příliš drahá?

Tento týden jsem v rozhlasových zprávách několikrát zaslechl informaci o tom, že do Česka  dorazila první vakcína proti RS virům. Ve stručné informaci bylo uvedeno, že vakcína je určena seniorům nad 60 let, že bude k dispozici u praktických lékarů a že si zájemce o očkvání bude muset zaplatit pět tisíc korun.
Přemýšlím o tom, zda je to nějaká předzvěst podobného chaosu, jaký vznikl na počátku kovidové pandemii.

Není mi jasné, jak bude pokračovat očkování proti onemocnění covid-19

  Dva roky bylo hlavním tématem snad celého světa očkování proti kovidu. Nechal jsem se čtyřikrát naočkovat, jak bylo doporučeno. Zhruba přede dvěma měsíci jsem se doslechl v rádiu, že Evropská unie i Česká republika ruší velké dodávky těchto vakcín a za to zrušení zaplatí penále.

Vzhledem k tomu, že už jsem starý člověk a splňuji různá kritéria pro toto onemocnění, zajímalo mě, jak to bude s dalším očkováním. Teď je sice léto, ale brzy tu bude podzim, kdy přicházejí různá respirační onemocnění.

   Zavolal jsem tedy na celostátmí informační linku 1221 a chtěl jsem se dozvědět, zda bude nějaké období doporučeno pro další očkování proti covid-19 a kde taková místa budou, protože nemocnice, která v místě mého bydliště toto očkování zajišťovala, asi tuto činnost ukončila. Rozhovor s pánem na druhém konci telefonního hovoru mě připadal jako bych se bavil s Felixem Holzmannem v některé z oblíbených scének. Asi po desetiminutovém hovoru se mě pán zeptal, co vlastně chci. Řekl jsem mu znova, že jsem očkován proti kovidu čtyřmi doporučenými dávkami a že mě zajímá, zda a kdy bych se měl naočkovat pátou dávkou. PÁN MI ŘEKL, ŽE JESTLIŽE CHCI, mohu se nechat  očkovat každé tři měsíce od posledního očkování. Řekl jsem mu, že nechci, ale jestliže to bude oficiálně doporučeno, že se naočkovat nechám. Pán znovu řekl, že to záleží na mně. Řekl jsem mu, že jsem slyšel v rozhlase, že Evropská unie ve velkém ruší dodávky vakcín.

Pán řekl, že o tom nic neví, ale že třeba když si zavolám jindy, některý z jeho kolegů bude lépe informován. Prozradil mi, že na té celostátní lince nejsou zdravotníci, ale pouze informátoři, kterí pomáhají s registrací k očkování.  Nakonec mi nabídl, že jestli najde nějaký odkaz ohledně očkování proti covid-19, že mi ho pošle esemeskou. Což také po několika desítkách minut učinil. Bylo to vyjádření České vakcinologické společnosti pro lékaře z listopadu loňského roku. Bylo to zakryto upozorněním, že pokud nejsem lékař, mám stránku opustit, protože nedokážu  posoudit zdravotní stav. 

Protože jsem se chtěl dozvědět, co je tam napsáno, na tu stránku jsem se podíval.

   Jsou tam informace, kterým sice nelékař může porozumět, ale posoudit svůj zdravotní stav dokáže těžko. Docela dobře si pamatuju, jak se k očkování proti kovidu postavil můj praktický lékař. Očkoval prvními dvěma dávkami, kde účinnost proti onemocnění závisela na podání obou dávek v určitém časovém rozmezí, kdy teprve po druhé dávce byl vydán celostátní certifikát o očkování. Každého pacienta zvlášť musel zapisovat do celostátního systému. Spojení údajně nefungovalo dobře a tak lékař podání dalších dvou dávek odmítl.  Přitom mě zcela bez problémů naočkoval proti  sezónní chřipce. Tu totiž nemusel nikam hlásit a pouze mi ji zapsal do karty. Očkovací látka proti chřipce také nevyžadovala žádné speciální podmínky skladování. Stačila obyčejná lednice a jedna dávka byla v jedné ampuli.  Naproti tomu vakcíny proti covid-19 byly distribuovány ve vícedávkových lahvičkách a po rozmrazení a případném naředění se obsah musel spotřebovat do několika hodin, takže lékař musel zorganizovat i přítomnost pacientů v určitém dni.  Tak tomu bylo třeba u vakcíny Comirnaty, firmy Pfizer. Pro třetí a čtvrtou dávku očkování proti kovidu jsem tedy zašel do očkovacího centra, které bylo zřízeno v místní nemocnici.

Jaká bude očkovací látka proti RS virům?

 Očkovací látka proti RS virům s názvem Arexvy  firmy GlaxoSmithKline Biologicals SA bude distribuována v jednodávkovém balení.  Vakcína Arexvy je dostupná v balení obsahujícím 1 injekční lahvičku s práškem a 1 injekční lahvičku se suspenzí nebo v balení po 10 injekčních lahvičkách s práškem a 10 injekčních lahvičkách se suspenzí.

Zaráží mě ovšem cena. Jedna očkovací dávka látky proti onemocnění  covid – 19 stála zhruba 500 Kč a hradil jí stát. Jedna očkovací dávka proti RS virům má stát 5000 Kč a má si ji hradit sám zájemce.

Smutné je, že informaci o  nové očkovací látce proti RS viru přinesl Český rozhlas jako výkřik bez dalších souvislostí, ale s informacemi o dostupnosti a vhodnosti dalšího očkování proti covid-19 a  sezónní chřipce mlčí a předpokládá, že je to každému jasné. Jak jsem popsal výše svou zkušenost s informační linkou Ministerstva zdravotnictví  ČR 1221, není to jasné ani těm, co by o tom PODLE MÉHO NÁZORU měli mít podrobné informace.

Proto jsem zvědav,  zda se Ministerstvo zdravotnictví na podzimní očkování dobře připravilo anebo zda vypukne zase mediální chaos.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium.

Dnes před sto lety se narodil můj otec

 Dnes před sto lety se narodil můj otec.

Divné století.

Vlevo je svatební fotka mých rodičů spolu s mými prarodiči. Místo otcovy matky, tedy mé pravé babičky, je tam jeho teta. Otcova maminka zemřela, když ještě nebyl dospělý a její bezdětná sestra (úplně vlevo), živila otce v době jeho studií.. Vpravo je fotka mého otce asi čtyři roky před smrtí, které prožil v nemocnici.

O mém otci a našem vztahu jsem kdysi napsal několik článků na svůj blog, který jsem si psal ještě před vstupem na facebook. Někteří, kteří mě znáte dlouho, jste před mnoha lety ty články četli. Dávám sem odkaz Na článek "Z obliga", který jsem napsal už před šestnácti lety a na kterém jsou prokliky i na dalsí články.

https://tomuv-denik.blogspot.com/2011/11/z-obliga-1cast.html

Zvláštní věc! Když jsem seděl u počítače a psal tento příspěvek, doslo v rozsáhlému výpadku elektrického proudu v Praze, který ohlásila dokonce i Lucie Výborná ve svém dopoledním živém rozhovoru s hostem. Naštěstí výpadek u mě trval jen asi dvacet minut. Že by pozdrav ze záhrobí?

Vzpomínka na 1. listopad 2014

Nikdo nevíme, na koho z nás budou o příštích Dušičkách už jen vzpomínat. Před šestnácti lety měla moje matka už jen 27 dní života před sebou. Věděl jsem, že to přijde, protože byla velmi nemocná. Každý den v té době jsem se probouzel s myšlenkou, zda bude máma ve vedlejším pokoji ještě na živu anebo jestli už její utrpení skončilo. Vůbec jsem si nedovedl představit, co budu potom dělat. Na maminčině pohřbu byla i řada jejích vrstevníků - příbuzných či přátel, kteří jsou už dnes také na druhém břehu. Dnes je to týden, co zemřela moje spolužačka Iva z gymnázia na podobnou nemoc jako moje matka. V úterý bude mít pohřeb. Ve středu už nepřijde na pravidelnou měsíční schůzku spolužáků.

S lidmi, co jsou okolo mě ještě naživu, se dorozumívám stále obtížněji