5. 12. 2006

Těžký rozjezd Klubu volných novinářů SN ČR - 2.část

05.12.2006 10:31 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Těžký rozjezd Klubu volných novinářů SN ČR - 2.část


   Přemýšleli jsme, co se panu Jelínkovi na stanovách nelíbilo. Vždyť je nám pomáhal dávat dohromady jeho místopředseda pan Kubičko. Na konec se pan Chrastina odebral do kanceláře pana Jelínka a vrátil se s dobrou zprávou, že pan Jelínek upravil stanovy tak, aby se mu líbily a že nám je e-mailem pošle. Nic se však nedělo a tak se pan Chrastina šel zeptat znovu. Pan Jelínek už poslal stanovy sekretářce a ta je nám za malou chvíli poslala do zasedací místnosti.  Přiblížila se doba, kdy úřední hodiny syndikátu končí. Dohodli jsme se proto, že se sejdeme znovu už za týden, protože na schvalování stanov nám připadlo, že je nás málo. Také jsme se nedostali k diskuzi o webu KVN. Pan Kubičko nám totiž napsal:

     
Co se týče webové stránky, její adresa je připravena a je možné tam začít sázet příspěvky a materiály KVN. Ovšem jak mě informoval pan Kostiha, zatím mu nebylo dodáno menu a žádné materiály. Prosím, to by bylo nutné připravit.
     

   Na schůzi 26.října přišlo celkem osm volných novinářů včetně tří, kteří do zasedací místnosti přišli pracovat na počítači, protože asi jiný k dispozici nemají.  Rozvinula se menší diskuze o stanovách. Na konec jsme se dohodli, že je schválíme přesně v podobě, kterou nám poskytl předseda syndikátu pan Jelínek, protože s jejich schvalování řídícím výborem budou nejmenší potíže.

    Diskutovali jsme i o obsahu webové stránky. Protože většina členů výboru vůbec neumí zacházet s počítačem, padl další osud webu  na mne a pana Ungára, kteří asi jediní z výboru máme počítač doma.  Pan Ungár došel za vedoucím kanceláře Syndikátu, aby se dozvěděl, kdeže je ta webová stránka, do níž rovnou můžeme psát příspěvky, jak psal pan Kubičko, ale ukázalo se, že taková stránka zatím neexistuje. Musíme se spojit s webmastrem syndikátových stránek panem Austem, který ji teprve ve spolupráci s námi vytvoří. Rozvinula se tedy diskuze, jak by taková stránka měla vypadat. Pan Ungár řekl, že mu stránka syndikátu připadá graficky příliš úřední a že on by si představoval zcela jinou, která by do klubu přitáhla další novináře. Předseda pan Chrastina tvrdil, že by stránka měla vypadat stejně jako stránka centrální, protože KVN je součástí Syndikátu novinářů ČR. Zůstalo u toho, že grafická stránkou webu se bude zabývat pan Ungár a že celou stránku já a pan Ungár osobně projednáme s webmastrem. Ani jeden z nás nerozumí internetu a počítači natolik, aby tu stránku mohl samostatně vytvořit.

   S webmastrem panem Austem jsme se sešli v v úterý 7.listopadu. Doufal jsem, že si v zasedací místnosti sedneme k počítači a budeme diskutovat tak, bychom si my laici udělali představu. Zasedací místnost však byla jako na potvoru plná zájemců o využití tří syndikátních počítačů a tak nás do své kanceláře pustil pan Kostiha. Debatovali jsme zatím jen nad papírem. Rámcově jsme se shodli na menu a pan Ungár sděloval své grafické představy.  Nakonec jsme se dohodli, že webmaster  připraví pracovní verzi stránky, kterou budeme všichni tři z domova upravovat a diskutovat o ní pomocí e-mailu. během dvou dnů se webmaster omluvil, že pro jiná pracovní zaneprázdnění musí založení webu KNV odložit.

   Mezitím proběhla další schůze KVN, kde jsme se z výboru sešli tři a jeden další zájemce. Pan předseda Chrastina sdělil, že byl 1. listopadu na grémiu Syndikátu. Finanční příspěvek na činnost klubu grémium neschválilo. Pochopil jsem, že můžeme využívat zasedací místnost jako kterýkoli jiný člen syndikátu. Já jsem sdělil, že založení webové stránky je na dobré cestě a tím byl obsah schůze vyčerpán. V době naší schůze se v zasedací místnosti konala jakási beseda s běloruskými studenty novinářství a tak nám pan Kostiha opět umožnil, abychom schůzovali v tomto miniaturním počtu v jeho kanceláři. Dovolil nám po schůzi, abychom na jeho počítači napsali krátký zápis ze schůze.  Mezitím skončila beseda s běloruskými studenty a tak jsem se s paní Šamajovou přesunul do zasedací místnosti zvané presscentrum. Pan Kostiha nám zápis ze schůze přeposlal. Paní Šamajová se jala zápis rozesílat ze své poštovní schránky na portálu volny.cz na zhruba 20 adres volných novinářů, které do té chvíle shromáždila. Opět zápasila s počítačem a já jsem se jí snažil vysvětlit, že poštovní schránka na volny.cz je poněkud něco jiného než textový editor Word.


   K vedlejšímu počítači do presscentra přišel pracovat i pan Oldřich Vejvoda, který se od zářijové schůze KVN dalších setkání nezúčastnil, ani se neomluvil. Zeptal jsem se ho, proč chodí do presscentra a na schůze KVN nikoli.  Řekl, že už ve výboru nechce být. Když jsem mu řekl, že by to měl alespoň sdělit panu předsedovi Chrastinovi, nereagoval. Jinak jsme si dobře popovídali, dali jsme si kávu a minerálku, která zbyla v presscentru po běloruských studenech. Pan Vejvoda přemýšlel o tom, co si o nás asi běloruští adepti novinářství pomyslí, když jsme jim nabídli dva roky stará čísla Mediažurnálu, jejichž zbytky ležely ještě po stole. Shodli jsme se, že je celkem tragické, že poslední číslo Mediažurnálu vyšlo v červnu. Pan Vejvoda dal k lepšímu, jednu či dvě historky o tom, jakým způsobem pracují v zahraničí organizace podobné českému Syndikátu novinářů.  Odešel jsem a nechal paní Šamajovou, ať nadále bojuje s počítačem metodou pokusu a omylu. Když jsem si oblékal bundu, pan Vejvoda ke mně přistoupil, podal mi ruku a vyslovil potěšení z našeho rozhovoru. Vyzval jsem ho, ať přijde na další schůzi KVN 21.prosince, ale asi jsem ho nepřesvědčil.

klikni - 3.část


Komentáře
Článek je bez komentářů

Těžký rozjezd Klubu volných novinářů SN ČR - 1.část

05.12.2006 10:22 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Těžký rozjezd Klubu volných novinářů SN ČR - 1.část


  Téměř před třemi měsíci jsem napsal poslední článek o znovuobnovení Klubu volných novinářů. Můžete si ho později přečíst, kliknete-li ZDE

   Na ten článek mi napsal svou reakci místopředseda Syndikátu pan Radko Kubičko, kterou jsem vložil do komentáře za čtvrtou část článku.

   Můj dojem z toho, co bych měl sdělit laskavému čtenáři, v jaké fázi je činnost Klubu volných novinářů nyní, je rozpačitý.

   22.listopadu jsem však dostal od pana Kubička e-mail, ve kterém kromě jiného psal:

     
Vážené a vážení, 
už jsem dlouho nedostal žádnou zprávu o KVN, ani kritiku pana kolegy Toma.
Usuzuji z toho, že KVN zatím usíná. Jak jsem se přesvědčil i na našem webu, stále ještě není ani stránka KVN.
     

   Zatím není ani kam jinam napsat, tak popíšu, co se za ty tři měsíce odehrálo tady. Má to tu výhodu, že můj blog může obsahovat mé subjektivní názory a nikoli jen úřední sdělení, což se asi očekává od připravovaného webu Klubu volných novinářů.

   Protože přece jen musím psát trochu jmenovitě, toto je současný výbor Klubu volných novinářů (dále jen KVN):Vladimir Chrastina (předseda), Květoslava Šamajová (místopředsedkyně), Jan Ungár (místopředseda), Tomáš Němec (člen) a Oldřich Vejvoda (člen).

   Schůzi KVN ze 12.září jsem popsal ve výše odkazovaném článku 1.členská schůze Klubu volných novinářů SN ČR.

   Další schůze se měla konat 12.října. Dostal jsem e-mail od paní Šamajové, že schůze se překládá na 19.října. Poté upozornil pan Ungár, že se schůze nebude moci zúčastnit, protože to den před volbami a on je angažován ve volbách v místě bydliště. Přesto se schůze konala. Sešli jsme se na ní tři. Pan Vejvoda nepřišel. Byly to dvě zcela ztracené hodiny. Paní Šamajová v nich neúspěšně zápasila se syndikátním počítačem, protože na něm pracovala metodou zkouška omyl.

   Diskutovali jsme o stanovách klubu, protože pan Kubičko nám předtím napsal, že „Ani stanovy KVN nebyly zatím schváleny řídícím výborem, protože předseda Jelínek proti některým bodům vznesl námitky. Bylo by dobré spojit se s panem Jelínkem a pozvat ho na schůzi KVN a tam to dořešit. Já to pak zase předložím na následujícím výboru.“

   Pan Jelínek je předseda Syndikátu novinářů ČR. Pro bližší seznámení s panem Jelínkem doporučuji shlédnutí videorozhovoru na stránce tv.ceskamedia.cz. Videorozhovor má název Miroslav JelínekNad mladou generaci novinářů se nechci vyvyšovat. Jen bych jim vytknul, že se málo věnují tomu, co je jejich nástrojem… Českému jazyku.

klikni - 2.část

Komentáře
Článek je bez komentářů

26. 11. 2006

Pozdě napsaný článek - 4.část

26.11.2006 19:02 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 4.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

   Po roce 1989 se ČSO začala proměňovat, aby  mohla více  spolupracovat se zahraničními společnostmi. Dnes zaměstnává její sekretariát osm mladých lidí, kteří komunikují se zahraničím kvalitativně zcela odlišným způsobem než tomu bylo dříve. ČSO má přes dva a půl tisíce členů.

   Na schůzi 25.listopadu jsem potkal i Jardu Škopka. Po 25 letech práce v Kroužkovací stanici Národního muzea odešel ze zaměstnání profesionálního ornitologa a zabývá se popularizací v rámci občanského sdružení Ornita.

  Jarda mi řekl, že chtěl dát v profesionální ornitologii šanci mladým, kteří více rozumí počítačové technice než naše generace padesátníků.

   Na tu schůzi jsem se oblékl do smutečního obleku. Pan profesor Veselovský zemřel jen před jedním dnem. Spolu s ním odešla část mého mládí. Na vysvětlenou dodávám, že jsem se s profesorem Veselovským znal jen zběžně v rámci své původní profese. O jeho soukromém životě nevím naprosto nic. Proto mě překvapilo,  když e-mail oznamující jeho odchod, končil slovy:

     
Protože přímí pozůstalí pana profesora žijí dlouhodobě v zahraničí a vzhledem k jeho zásluhám bude pohřeb i všechny náležitosti s ním související zajištěn a vypraven ze Zoo Praha za spolupráce hlavního města Prahy.
     

Také na stránce ZOO Praha  byla podobná informace. Přesto, že je smrt profesora Veselovského smutnou událostí, byl podle mého názoru jeho život dobře naplněn. Jeho pozůstalostí je nejen jeho literární a vědecká činnost, ale hlavně nejméně dvě instituce, kterým vdechl svou osobnost a které předal svým odborným následovníkům, aby je dále rozvíjeli podle tempa doby.

zpět na začátek - klikni na 1. část
Komentáře
[1]30.11.06 10:28:18Lebeda
Pozdě napsaný článek. Píšeš pozdě a málo. Jak žiješ příteli? Sice nemrznem, ale je blbé počasí, inverze i nálada. K tomu různé neduhy, starosti, povinosti, blbé vyhlídky.. Ale, i když nemám čas se sejít, jseš pro mne důležitej. Každej měsíc kolem 20. jsem ve vaší ulici autem s klukem na firmě pro peníze. Ale nezvoním na tebe, protože by ses musel oblíct a jít před barák jen pro to, abych ti řekl ahoj, jak žiješ.. Ahoj Tomíku!

Pozdě napsaný článek - 3.část

26.11.2006 18:50 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 3.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

    Když na jarní schůzi České ornitologické společnosti vzpomínal profesor Veselovský na starší ornitology než je on sám a na své začátky, uvědomil jsem si že on naplnil své původní představy o životě, kdežto já nikoli.

 

 Profesor Veselovský se nerozptyloval studiem jiných oborů a přebíháním od profese k profesi. Já jsem za život vystřídal čtyři druhy profese.

   Někdo by mi mohl říci, že při své celoživotní tělesné vadě jsem si měl vybrat zcela jinou původní profesi. Já však jsem spokojen. Přestože jsem se etologií a zoologií v praxi zabýval jen menší část života, velmi ovlivnily mé myšlení i život. Jsem si vědom etologických zákonitostí, kterým se nevyhnou zvířata, ale nemohou se jim vyhnout ani lidé, tedy ani já. Toto vědomí mi pomáhalo nalézt řešení různých těžkých životních situací.

   Za ta léta se i Česká ornitologická společnost proměnila. Na schůzích vídávám řadu členů, kteří v době svých větších životních sil převzali na svá bedra různé funkce a úkoly společnosti. Zcela dobrovolně a zadarmo. Nyní už aktivně nepracují, ale schůze navštěvují stále.

na schůzi ČSO v sále

v kuloárech

Důležitou součástí schůze je přestávka. Dají se tam domluvit společné akce nebo koupit publikace.

Na letošní březnové schůzi byla i výstavka kreseb dětí, které malovaly ptáka roku.

Volil se i nový výbor společnosti. Výsledky byly hned graficky zpracovány za pomocí notebooku a projektorem promítnuty na plátno.

Současný předseda ČSO prof. Karel Šťastný byl zvolen i na další období. U notebooku sedí tajemník společnosti Lukáš Viktora.

Na březnové schůzi promítl režisér přírodovědných dokumentů RNDr. Jan Hošek (vlevo) hrubý sestřih svých dvou nejnověších filmů o české krajině a ptácích. Po promítání si vyslechl připomínky ornitologů.

klikni - 4.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Pozdě napsaný článek - 2.část

26.11.2006 18:43 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 2.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

   V roce 1975 převzal profesor Veselovský vedení Československé společnosti ornitologické po náhle zemřelém docentu Waltru Černém, jehož byl i žákem. Bylo to právě v roce, kdy já jsem měl zapsán předmět ornitologie na katedře zoologie. Zkoušku jsme tedy my, studenti postižení odchodem věhlasného pedagoga doc. Černého, dělali u (tehdy již) docenta Veselovského. Jako učebnice nám sloužila část přednášek docenta Černého, ale také dva díly rozsáhlé encyklopedie „Světem zvířat“ dr. Jana Hanzáka z Národního muzea. Díly o ptácích a savcích napsal dr. Hanzák spolu s doc. Veselovským. Knihy byly sice koncipovány pro dospívající mládež, ale obsahovaly na tehdejší dobu nejnovější taxonomické a biologické poznatky.

   Na rozdíl od několika svých spolužáků nebyl jsem v době studií členem ČSSO. Byl jsem v té době pouze členem Zoologické společnosti a Etologické společnosti.  Do ČSSO jsem se dostal až po roce 1977, kdy jsem byl zaměstnán ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech. Splnil se můj sen. Profesionálně jsem se tam zabýval etologií! Bylo to sice v oboru zemědělství, kam chov koní patří, ale metodika byla stejná. Mohl jsem jezdit na etologické konference a sledovat pokroky československé a světové etologie. Jednu zásadní nevýhodu to však mělo. Ztratil jsem běžný kontakt s tím, co se děje v Praze, se svými spolužáky a učiteli. Moji spolužáci, kteří se uchytili v Praze a blízkém okolí se však každý týden scházeli v jedné hospodě. Byl to pravidelný termín a stejná hospoda a tak když jsem přijel náhodně ten den do Prahy (bylo to třeba jen jednou za několik týdnů), šel jsem do hospody a vždycky jsem tam někoho našel. Do té hospody nechodili jen moji nejbližší spolužáci, ale také současní studenti zoologie. Chodili tam dokonce i gymnazisté, kteří se na studium zoologie připravovali a většinou byli členy ČSSO. Časem i většinu mých  spolužáků rozvál vítr po republice, ale setkání v hospodě zůstala pravidelně dlouhá léta. Soustředila se okolo nadšených ornitologů, ať už amatérských nebo profesionálních.  Diskuze se většinou soustředily na to, kde sehnal kvalitní odchytovou síť nebo sklopku.Jedním z nich byl i můj spolužák a od školy dlouholetý pracovník Kroužkovací stanice Národního muzea dr. Jaroslav Škopek.

   Po šesti letech strávených ve Slatiňanech jsem se vrátil zpět do Prahy. Z důvodů, jejich vysvětlování zde nemá význam, jsem změnil i obor zaměstnání. Začal jsem se zabývat vývojem a výrobou léčiv. Odchod z profese mě mrzel, protože jsem začal ztrácet kontakt s oborem, ke kterému jsem vždy upínal myšlenky své seberealizace a začal jsem ztrácet kontakt i s lidmi z profese. Tehdy mě Jarda Škopek vyzval, abych se stal členem Ornitologické společnosti. Udělal jsem to a bylo to správné. Mohl jsem jezdit s Ornitologickou společností na víkendové exkurze, byl jsem ve styku s původní profesí, i když už jen amatérsky.  Na krásné exkurze po celé republice, kam jsem se dostal před lety s ornitologickou společností, nelze zapomenout.  Patřila k nim i sekretářka společnosti, vitální, tehdy již starší paní, paní Jitka Malátová, která tyto exkurze spolu s Jardou Škopkem organizovala. Jí ptáci nezajímali, byla to už paní v důchodu, ale byla nesmírně spokojená, když pomohla zorganizovat exkurzi tak, že byli všichni účastníci spokojení.

   Později, když jsem začal mít větší zdravotní potíže, na exkurze jsem už nejezdil. Obě pražské členské schůze se však snažím navštěvovat pravidelně. Dlouhá léta se konaly v přednáškovém sále Čs. strany lidové v paláci Charitas na Karlově náměstí, později v domě Čs. společnosti vědeckotechnické na Novotného lávce poblíž Muzea Bedřicha Smetany a nyní se konají v divadelním sále základní školy ve Vršovicích.

 
Ve vršovické základní škole se konají poslední tři roky schůze ČSO.

klikni - 3.část

Komentáře
Článek je bez komentářů