Pozdě napsaný článek - 2.část
věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského
V roce 1975 převzal profesor Veselovský vedení Československé společnosti ornitologické po náhle zemřelém docentu Waltru Černém, jehož byl i žákem. Bylo to právě v roce, kdy já jsem měl zapsán předmět ornitologie na katedře zoologie. Zkoušku jsme tedy my, studenti postižení odchodem věhlasného pedagoga doc. Černého, dělali u (tehdy již) docenta Veselovského. Jako učebnice nám sloužila část přednášek docenta Černého, ale také dva díly rozsáhlé encyklopedie „Světem zvířat“ dr. Jana Hanzáka z Národního muzea. Díly o ptácích a savcích napsal dr. Hanzák spolu s doc. Veselovským. Knihy byly sice koncipovány pro dospívající mládež, ale obsahovaly na tehdejší dobu nejnovější taxonomické a biologické poznatky.
Na rozdíl od několika svých spolužáků nebyl jsem v době studií členem ČSSO. Byl jsem v té době pouze členem Zoologické společnosti a Etologické společnosti. Do ČSSO jsem se dostal až po roce 1977, kdy jsem byl zaměstnán ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech. Splnil se můj sen. Profesionálně jsem se tam zabýval etologií! Bylo to sice v oboru zemědělství, kam chov koní patří, ale metodika byla stejná. Mohl jsem jezdit na etologické konference a sledovat pokroky československé a světové etologie. Jednu zásadní nevýhodu to však mělo. Ztratil jsem běžný kontakt s tím, co se děje v Praze, se svými spolužáky a učiteli. Moji spolužáci, kteří se uchytili v Praze a blízkém okolí se však každý týden scházeli v jedné hospodě. Byl to pravidelný termín a stejná hospoda a tak když jsem přijel náhodně ten den do Prahy (bylo to třeba jen jednou za několik týdnů), šel jsem do hospody a vždycky jsem tam někoho našel. Do té hospody nechodili jen moji nejbližší spolužáci, ale také současní studenti zoologie. Chodili tam dokonce i gymnazisté, kteří se na studium zoologie připravovali a většinou byli členy ČSSO. Časem i většinu mých spolužáků rozvál vítr po republice, ale setkání v hospodě zůstala pravidelně dlouhá léta. Soustředila se okolo nadšených ornitologů, ať už amatérských nebo profesionálních. Diskuze se většinou soustředily na to, kde sehnal kvalitní odchytovou síť nebo sklopku.Jedním z nich byl i můj spolužák a od školy dlouholetý pracovník Kroužkovací stanice Národního muzea dr. Jaroslav Škopek.
Po šesti letech strávených ve Slatiňanech jsem se vrátil zpět do Prahy. Z důvodů, jejich vysvětlování zde nemá význam, jsem změnil i obor zaměstnání. Začal jsem se zabývat vývojem a výrobou léčiv. Odchod z profese mě mrzel, protože jsem začal ztrácet kontakt s oborem, ke kterému jsem vždy upínal myšlenky své seberealizace a začal jsem ztrácet kontakt i s lidmi z profese. Tehdy mě Jarda Škopek vyzval, abych se stal členem Ornitologické společnosti. Udělal jsem to a bylo to správné. Mohl jsem jezdit s Ornitologickou společností na víkendové exkurze, byl jsem ve styku s původní profesí, i když už jen amatérsky. Na krásné exkurze po celé republice, kam jsem se dostal před lety s ornitologickou společností, nelze zapomenout. Patřila k nim i sekretářka společnosti, vitální, tehdy již starší paní, paní Jitka Malátová, která tyto exkurze spolu s Jardou Škopkem organizovala. Jí ptáci nezajímali, byla to už paní v důchodu, ale byla nesmírně spokojená, když pomohla zorganizovat exkurzi tak, že byli všichni účastníci spokojení.
Později, když jsem začal mít větší zdravotní potíže, na exkurze jsem už nejezdil. Obě pražské členské schůze se však snažím navštěvovat pravidelně. Dlouhá léta se konaly v přednáškovém sále Čs. strany lidové v paláci Charitas na Karlově náměstí, později v domě Čs. společnosti vědeckotechnické na Novotného lávce poblíž Muzea Bedřicha Smetany a nyní se konají v divadelním sále základní školy ve Vršovicích.
Ve vršovické základní škole se konají poslední tři roky schůze ČSO.
klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat