Kdo má dobré rodinné zázemí, ten si často neuvědomuje jeho význam - dokud funguje
13. komnata Petra Jandy
Vždycky když píšu o televizních nebo rozhlasových pořadech, přemýšlím, do které kategorie svých článků je mám zařadit. Mechanicky by se dalo říci, že od toho tu mám kategorii „Zábava“. Jenže řadu dokumentů vypovídajících o lidech nemohu brát jako zábavu. Tady beru televizi nebo rozhlas jako sdělovací prostředek, který mě nechce pobavit, ale sdělit mi něco, o čem bych se jinak nedozvěděl. Sdělovací prostředek často předloží informaci tak, aby o ní posluchač, čtenář či divák mohl sám přemýšlet. Pořady České televize nazvané 13. komnata rozhodně nepatří do kategorie „Zábava“, ale do kategorie „Lidé“.
Včera, 3.listopadu jsem shlédl pořad 13.komnata Petra Jandy. (Kliknutím na odkaz si můžete přehrát pořad z archivu České televize.)
Přiznám se, že Petr Janda mi nikdy nebyl moc sympatický, přes veškerou popularitu mi připadal duševně příliš jednoduchý. Když se před nedávnem potřetí oženil a vzal si velmi mladou dívku, stal se mi ještě méně sympatickým. Říkal jsem si, že dědka zkazily peníze, že už neví, co by chtěl.
Před časem jsem totiž viděl 13.komnatu se zpěvákem Janem Nedvědem. Ten mi byl vždy nejsympatičtější z celého Spirituál kvintetu. Nedvědova 13. komnata ukazovala jeho onemocnění. Bylo však patrné, že snad kromě toho onemocnění si způsobil všechny životní problémy vlastní nerozvážností a chtělo by se mi říci i celoživotní nedospělostí.
To, co jsem shlédl v pořadu o Petru Jandovi, mě vedlo k přehodnocení názoru na Jandu. Ne, že mi byl sympatičtější, ale pochopil jsem, proč si vzal tak mladou dívku. Nikoli z touhy ukázat, jaký je frajer, ale z potřeby najít citové zázemí po smrti manželky, která mu zemřela po 25 letém manželství po těžké nemoci a po smrti syna, který zemřel ve věku 34 let po jedenáctiletém boji s podobně těžkou chorobou. Takováto nepřízeň osudu může do konce života vykolejit jakéhokoli člověka.
Petr Janda přirovnává svou vášeň pro hraní na kytaru k Rembrandtově vášni malovat. Říká: „Kytara mi dokázala tak zamlžit mysl, že jsem v podstatě na nic jiného nemyslel, dokonce jsem zapomněl, že mám jít pro ženu do porodnice. Neměl jsem na ně čas. Vždycky, když šlo do tuhýho, tak jsem říkal – hele, vzpomeňte si na Rembrandta, ten když maloval tu slavnou Noční hlídku, tak mu o patro výš umírala manželka. A on byl v takovém uměleckém roztoužení, takovém rozletu, že nebyl schopnej přestat ten obraz malovat. Manželka mu umřela a on u ní vůbec nebyl.“
Petr Janda měl všechny předpoklady, aby se stal slavným hudebníkem: domácí výchovu k hudbě, talent, píli a snahu. Všeho využil a cíle dosáhl. Když se mu však vlivem nepřízně osudu rozpadlo rodinné zázemí, život mu ukázal, že peníze a sláva nejsou podstatou života. Možná, že dnes přemýšlí, že měl dát svým nejbližším více lásky. Možná, že už o tom raději nepřemýšlí a chtěl by dát víc své lásky aspoň nyní těm, kteří ho obklopují. Dej mi víc své lásky.... mám dojem, že to je taky nějaká píseň Petra Jandy. Každý ji potřebujeme. Nejlépe celý život, někdy stačí aspoň ve správnou chvíli.
Komentáře
Jen poznámku k panu Nedvědovi. Sám jsem jeho 13 komnatu viděl a je zvláštní, že jsem ho vnímal úplně rozdílně. Připadal mi jako nenapravitelný snílek a idealista, který se nehodlá dívat na svět realisticky. Právě tyto vlastnosti ho dle mého přivedly do situace, kde je teď. Některé vlastnosti jsou v člověku prostě dané a nejdou změnit. Možná byl i toto případ pana Nedvěda.
Žádné komentáře:
Okomentovat