Těžký rozjezd Klubu volných novinářů SN ČR - 2.část
Přemýšleli jsme, co se panu Jelínkovi na stanovách nelíbilo. Vždyť je nám pomáhal dávat dohromady jeho místopředseda pan Kubičko. Na konec se pan Chrastina odebral do kanceláře pana Jelínka a vrátil se s dobrou zprávou, že pan Jelínek upravil stanovy tak, aby se mu líbily a že nám je e-mailem pošle. Nic se však nedělo a tak se pan Chrastina šel zeptat znovu. Pan Jelínek už poslal stanovy sekretářce a ta je nám za malou chvíli poslala do zasedací místnosti. Přiblížila se doba, kdy úřední hodiny syndikátu končí. Dohodli jsme se proto, že se sejdeme znovu už za týden, protože na schvalování stanov nám připadlo, že je nás málo. Také jsme se nedostali k diskuzi o webu KVN. Pan Kubičko nám totiž napsal:
■ ■
Co se týče webové stránky, její adresa je připravena a je možné tam začít sázet příspěvky a materiály KVN. Ovšem jak mě informoval pan Kostiha, zatím mu nebylo dodáno menu a žádné materiály. Prosím, to by bylo nutné připravit.
■ ■
Na schůzi 26.října přišlo celkem osm volných novinářů včetně tří, kteří do zasedací místnosti přišli pracovat na počítači, protože asi jiný k dispozici nemají. Rozvinula se menší diskuze o stanovách. Na konec jsme se dohodli, že je schválíme přesně v podobě, kterou nám poskytl předseda syndikátu pan Jelínek, protože s jejich schvalování řídícím výborem budou nejmenší potíže.
Diskutovali jsme i o obsahu webové stránky. Protože většina členů výboru vůbec neumí zacházet s počítačem, padl další osud webu na mne a pana Ungára, kteří asi jediní z výboru máme počítač doma. Pan Ungár došel za vedoucím kanceláře Syndikátu, aby se dozvěděl, kdeže je ta webová stránka, do níž rovnou můžeme psát příspěvky, jak psal pan Kubičko, ale ukázalo se, že taková stránka zatím neexistuje. Musíme se spojit s webmastrem syndikátových stránek panem Austem, který ji teprve ve spolupráci s námi vytvoří. Rozvinula se tedy diskuze, jak by taková stránka měla vypadat. Pan Ungár řekl, že mu stránka syndikátu připadá graficky příliš úřední a že on by si představoval zcela jinou, která by do klubu přitáhla další novináře. Předseda pan Chrastina tvrdil, že by stránka měla vypadat stejně jako stránka centrální, protože KVN je součástí Syndikátu novinářů ČR. Zůstalo u toho, že grafická stránkou webu se bude zabývat pan Ungár a že celou stránku já a pan Ungár osobně projednáme s webmastrem. Ani jeden z nás nerozumí internetu a počítači natolik, aby tu stránku mohl samostatně vytvořit.
S webmastrem panem Austem jsme se sešli v v úterý 7.listopadu. Doufal jsem, že si v zasedací místnosti sedneme k počítači a budeme diskutovat tak, bychom si my laici udělali představu. Zasedací místnost však byla jako na potvoru plná zájemců o využití tří syndikátních počítačů a tak nás do své kanceláře pustil pan Kostiha. Debatovali jsme zatím jen nad papírem. Rámcově jsme se shodli na menu a pan Ungár sděloval své grafické představy. Nakonec jsme se dohodli, že webmaster připraví pracovní verzi stránky, kterou budeme všichni tři z domova upravovat a diskutovat o ní pomocí e-mailu. během dvou dnů se webmaster omluvil, že pro jiná pracovní zaneprázdnění musí založení webu KNV odložit.
Mezitím proběhla další schůze KVN, kde jsme se z výboru sešli tři a jeden další zájemce. Pan předseda Chrastina sdělil, že byl 1. listopadu na grémiu Syndikátu. Finanční příspěvek na činnost klubu grémium neschválilo. Pochopil jsem, že můžeme využívat zasedací místnost jako kterýkoli jiný člen syndikátu. Já jsem sdělil, že založení webové stránky je na dobré cestě a tím byl obsah schůze vyčerpán. V době naší schůze se v zasedací místnosti konala jakási beseda s běloruskými studenty novinářství a tak nám pan Kostiha opět umožnil, abychom schůzovali v tomto miniaturním počtu v jeho kanceláři. Dovolil nám po schůzi, abychom na jeho počítači napsali krátký zápis ze schůze. Mezitím skončila beseda s běloruskými studenty a tak jsem se s paní Šamajovou přesunul do zasedací místnosti zvané presscentrum. Pan Kostiha nám zápis ze schůze přeposlal. Paní Šamajová se jala zápis rozesílat ze své poštovní schránky na portálu volny.cz na zhruba 20 adres volných novinářů, které do té chvíle shromáždila. Opět zápasila s počítačem a já jsem se jí snažil vysvětlit, že poštovní schránka na volny.cz je poněkud něco jiného než textový editor Word.
K vedlejšímu počítači do presscentra přišel pracovat i pan Oldřich Vejvoda, který se od zářijové schůze KVN dalších setkání nezúčastnil, ani se neomluvil. Zeptal jsem se ho, proč chodí do presscentra a na schůze KVN nikoli. Řekl, že už ve výboru nechce být. Když jsem mu řekl, že by to měl alespoň sdělit panu předsedovi Chrastinovi, nereagoval. Jinak jsme si dobře popovídali, dali jsme si kávu a minerálku, která zbyla v presscentru po běloruských studenech. Pan Vejvoda přemýšlel o tom, co si o nás asi běloruští adepti novinářství pomyslí, když jsme jim nabídli dva roky stará čísla Mediažurnálu, jejichž zbytky ležely ještě po stole. Shodli jsme se, že je celkem tragické, že poslední číslo Mediažurnálu vyšlo v červnu. Pan Vejvoda dal k lepšímu, jednu či dvě historky o tom, jakým způsobem pracují v zahraničí organizace podobné českému Syndikátu novinářů. Odešel jsem a nechal paní Šamajovou, ať nadále bojuje s počítačem metodou pokusu a omylu. Když jsem si oblékal bundu, pan Vejvoda ke mně přistoupil, podal mi ruku a vyslovil potěšení z našeho rozhovoru. Vyzval jsem ho, ať přijde na další schůzi KVN 21.prosince, ale asi jsem ho nepřesvědčil.
klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat