Dilema vánočního přání - 3.část
Po matčině smrti jsem našel fyzioterapeutku, jejíž tzv. Vojtova metoda alespoň na čas konzervovala mou zhoršující se pohyblivost. Fyzioterapeutka má vnímavý přístup k životu. Je z generace, v níž se příliš nenosí víra v Boha, přesto ona i její nejbližší patří mezi silně věřící lidi. Překvapila mě tím, že mě pozvala na svou promoci, na svou svatbu a dokonce jsem s jejími nejbližšími strávil i loňský Štědrý večer.
Zatímco moji nejbližší příbuzní mi přáli, „abych si to dobře užil, abych se necítil sám“, ona mě skutečně přijala do svého soukromí a to nejen o Vánocích. To je okamžik, který jí nemohu vrátit, protože za celý život se mi nepodařilo nějaké lidské zázemí si vytvořit a mezi mými příbuznými takové prostředí neexistuje dodnes. Jak propastný rozdíl mezi fyzioterapeutkou a mými příbuznými, kteří mi sice občas formálně popřejí všechno nejlepší, ale v podstatě jako člověk pro ně nemám zcela žádnou hodnotu.
Po těch sedmi letech, kdy netrávím Štědrý večer s matkou, mi nedělá potíže trávit Vánoce zcela sám. Je to lepší než být pozván na Štědrý večer do některé rodiny příbuzných jenom proto, aby oni měli pocit, že vykonali dobrý skutek a že mě zbavili na ten den pocitu samoty. Příbuzní nechápou, jak špatně se mi v zimě chodí a s jakým sebezapřením ochutnávám jejich vánoční dobroty a čekám, zda nevyvolají mou prudkou potravinovou alergii. Naopak s lidmi, kteří udělají jen toto formální gesto, aniž se během roku zajímají o můj osud, se cítím ještě víc sám.
Přesto doufám, že ještě někdy do konce mého života nastane doba a Vánoce strávím s lidmi, se kterými nejen bude dobře mě, ale také jim bude dobře se mnou. A proto ani ten vánoční čas nebude nějakým zvláštním okamžikem, bude jen potvrzením, že se spolu vidíme rádi kdykoli. Doufám, ale řadu let se u psychologa připravuji na zjištění, že zemřu bez blízké lidské duše.
■ ■
Tuto informaci o svém zdraví, štěstí a spokojenosti jsem napsal opravdu tak, jak jsem ji cítil.
Pokud Vás zajímají reakce na toto mé vánoční přání (rozeslal jsem jich přes 70), dají se rozdělit do čtyřech skupin:
Adresát formu mého přání:
1. ignoroval – největší skupina (buď mi nenapsal vůbec nebo klasický vánoční pohled s textem: veselé Vánoce přeje rodina ....) Sem bych zařadil i ty lidi, kteří vůbec nezjistili, že šedé orámování mého přání je tvořeno nějakým smysluplným textem.
2. glosoval bez dlouhodobých znalostí mého života
3. vyslovil ostré pohoršení (našel se v textu a usoudil, že ho popisuji negativně)
4. pochopil – zcela nepatrná, ale nejcennější skupina (V podstatě pouze rodina instalatéra a rodina fyzioterapeutky. A také jedni přátelé mých rodičů, kteří jsou ve věku mých rodičů, mně znají od narození a mým rodičům byli za svědky na svatbě.)
Smysl grafické úpravy mého přání byl ten, že za nic neříkajícím textem formálního přání se skrývá konkrétní osud člověka. Jak to pochopí ti, kterým jsem to posílal, to mě zajímalo také. Pokud by si textu nikdo nevšiml, vůbec by mi to nevadilo – i to by o něčem vypovídalo.
Důležité je, že okolní lidé se nemohou tvářit že o ničem neví. I když v četných případech dělají mrtvého brouka. Ale vědí to. Je jim to nepříjemné. Realita obtěžuje.
Komentáře
Připadá mi, že by tento článek neměl zůstat bez odezvy, ale vůbec nevím, co napsat. Protože všechno co bych napsal, by oproti obsahu článku vyznělo jen jako hloupé plácání. P.S. Jen doufám, že jsi mé vánoční SMS přání, nebral formálně (alespoň z tvé reakce mi to tak nepřipadá). :-) mimochodem nepřemýšlel jsi někdy na svůj blog zabásnit? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat