Listopadový Klub Vltava v Praze
Slavily se pětašedesátiny Alfréda Strejčka
V úvodu setkání o dušičkovém čtvrtku 2.listopadu pustila režisérka Hana Kofránková ukázku ze Stříbrného větru Fráni Šrámka. V úloze Radkina Alfréd Strejček. Ten pak také přišel na pódium studia 2 v Českém rozhlase na Vinohradské třídě. Paní Kofránková chtěla nechat hádat diváky, kolik vlastně panu Strejčkovi je. On se pak během vyprávění o svých začátcích prořekl, kdy mu bylo sedmnáct let. Diváci se zasmáli a bylo po hádance. Alfréd Strejček zanedlouho oslaví pětašedesátiny.
Režisérka Kofránková oznámila, že podle počítačových záznamů natočil oslavenec za svůj život v České rozhlase 1652 nahrávek. Za nejslavnější z nich označila právě Šrámkův Stříbrný vítr. Bylo vidět, že Strejček si této nahrávky a vůbec rozhlasové práce považuje. Stejně tak si považuje i letitých vystoupení na festivalu Šrámkova Sobotka.
Gratulantů bylo hodně, večer tedy vůbec nebyl dušičkový, ale veselý. Zahrát a zazpívat přišli Jaroslav Krček a Pavel Jurkovič. Popřát přišla Táňa Medvecká. Spolu s ní a Pavlem Jurkovičem zarecitoval Strejček (kterému všichni říkali Frede) část představení, se kterým 20 let vystupovali v Lyře Pragensis. Redaktor Českého rozhlasu 6 Libor Dvořák hojně fotil. Čekal jsem, že Dvořák zazpívá alespoň jednu z písní Vladimíra Vysockého, se kterými občas v Klubu Vltava vystupuje, ale nestalo se tak. Byl tam pouze jako fotograf. Fred spolu s kytaristou Štěpánem Rakem letmo zavzpomínali na představení o J.A.Komenském. Objíždějí s ním svět už od roku 1987 a vystupují s ním v šesti jazycích. Předvedli asi desetiminutovou ukázku z připravovaného představení o Karlu IV. Strejček v něm kromě recitace a zpěvu zahrál i na zobcovou flétnu a kytarista zazpíval. Melodie byly dobové z doby Karla IV.
Byl to opravdu hezký večer. Paní Kofránková to opět měla zrežírované na dvě hodiny. Přesně od sedmi přesně do devíti večer. Tedy – tentokrát začala o minutu dříve, abychom nemuseli čekat. Omluvila se za to. Do sálu jsme se mi posluchači dostali o několik minut dříve, protože v hale rozhlasu probíhalo živé vysílání dětského pořadu Domino. Hala tak byla přeplněna z jedné strany dětmi, ze druhé důchodci.
Alfréd Strejček byl první herec, který mě zaujal na divadle. V sedmé nebo osmé třídě jsem byl se třídou na školním představení v Divadle Jiřího Wolkera. Dávali Čapkova Loupežníka. Hlavní roli tehdy ztvárnil právě Alfréd Strejček, o němž jsem do té doby nikdy neslyšel. Byl to vysoký mladík s krátkými černými vlasy. Jeho tehdejší výkon mě skutečně nadchl a nikdy jsem na něj nezapomněl. Později mě rmoutilo, když jsem ho slýchával v rozhlase recitovat nějaké až příliš pokrokové verše. Taková byla doba. Když chtěl vystupovat, asi musel. Jenže trochu v mých očích klesl a to i přes jeho nádherný hlas.
Také Pavla Jurkoviče a Jaroslava Krčka jsem v mládí často vídával. Bylo to za mého studia na gymnáziu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Vypomáhal jsem tehdy jako budoucí zoolog v Národním muzeu v Praze. Vždy jednou za měsíc tam vystupoval soubor Pražští madrigalisté. Pavel Jurkovič často, Jaroslav Krček méně často tehdy s Madrigalisty hráli a zpívali. Koncert se odehrával uvnitř budovy muzea a diváci seděl na schodech. Koncert začínal vždy v nezvyklou dobu 17 hodin 17 minut.
Při oslavě narozenin Alfréda Strejčka v Klubu Vltava bylo vidět, že všichni přítomní umělci a zvláště Jurkovič a Krček, kterých jsem si celý život pro jejich umění velmi vážil, mají Freda opravdu rádi. To mě potěšilo.
Komentáře
Dějuji Vám, milý Tome, za Váš zajímavý report o narozeninách A.S. - napadlo nne , že se nikdo nikdy za posledních dejme tomu třicet let nezabýval stavem toho, čemu se říká přednes, kdysi "umělecký přednes". Stálo by to za hlubší zamyšlení:. nedávno zesnulý slovenský teoretik přednesu Rudolf Lesňák napsal o nás, českých interpretech poezie, že se "navzájem ostentativně ignorují" - tuto pravdu vyslovil někdy v polovině let 60. a platí podnes. Já jsem přirozeně na takové oslavy kolegy pozván nebyl, nepatřím do kmenové databáze oné stanice, stejně tak asi by Radim Vašinka či pan prof. Lukavský nepozval na oslavu svých životních jubileí řadu dalších..No, řadu...není nás zas tolik... Přednes jako interpretační disciplína je poměrně opuštěný žánr, ne příliš propagovaný, více méně trpěný... Tak snad by se někdo mohl odhodlat udělat nějaký "kulatý stůl" :- Divadelní noviny? A2? Nějaký televizní dramaturg ? Jsem o tucet let starší nežli oslavenec, o němž jste napsal. Čas letí..
... ó hrůzo! ne že bych neuměl sečítat, ale opravdu mne to při čtení nadpisu Tomova článku nějak obešlo, ono číslo!!! - netušil jsem, že A.S. už má 65!!! - Bláhově jsem mu ubral, nu tak tedy jsem o pouhých sedm let blíž cestou k Cháronově pramici ... A - vzhledem k počtu slov předchozího komentáře .- mohu se ke gratulantům připojit, setkávál jsem se s jeho jménem na nesčetných štacích, křižovali jsme konečně po jednom ne příliš velkém českém rybníku, zahraniční výjezdy mne bohužel minuly, ale nijak se pro to netrudím... tak do dalších let hodně zdraví a síly, Frede! Mirek
