5. 11. 2006

Listopadový Klub Vltava v Praze

05.11.2006 17:18 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Listopadový Klub Vltava v Praze

Slavily se pětašedesátiny Alfréda Strejčka

   V úvodu setkání o dušičkovém čtvrtku 2.listopadu pustila režisérka  Hana Kofránková ukázku ze Stříbrného větru Fráni Šrámka. V úloze Radkina Alfréd Strejček. Ten pak také přišel na pódium studia 2 v Českém rozhlase na Vinohradské třídě. Paní Kofránková chtěla nechat hádat diváky, kolik vlastně panu Strejčkovi je. On se pak během vyprávění o svých začátcích prořekl, kdy mu bylo sedmnáct let. Diváci se zasmáli a bylo po hádance. Alfréd Strejček zanedlouho oslaví pětašedesátiny.

   Režisérka Kofránková oznámila, že podle počítačových záznamů natočil oslavenec za svůj život v České rozhlase 1652 nahrávek.  Za nejslavnější z nich označila právě Šrámkův Stříbrný vítr. Bylo vidět, že Strejček si této nahrávky a vůbec rozhlasové práce považuje. Stejně tak si považuje i letitých vystoupení na festivalu Šrámkova Sobotka.

   Gratulantů bylo hodně, večer tedy vůbec nebyl dušičkový, ale veselý. Zahrát a zazpívat přišli Jaroslav Krček a Pavel Jurkovič. Popřát přišla Táňa Medvecká. Spolu s ní a Pavlem Jurkovičem zarecitoval Strejček (kterému všichni říkali Frede) část představení, se kterým 20 let vystupovali v Lyře Pragensis. Redaktor Českého rozhlasu 6 Libor Dvořák hojně fotil. Čekal jsem, že Dvořák zazpívá alespoň jednu z písní Vladimíra Vysockého, se kterými občas v Klubu Vltava vystupuje, ale nestalo se tak. Byl tam pouze jako fotograf.  Fred spolu s kytaristou Štěpánem Rakem letmo zavzpomínali na představení o J.A.Komenském.  Objíždějí s ním svět už od roku 1987 avystupují s ním v šesti jazycích.  Předvedli asi desetiminutovou ukázku z připravovaného představení o Karlu IV. Strejček v něm kromě recitace a zpěvu  zahrál i na zobcovou flétnu a kytarista zazpíval. Melodie byly dobové z doby Karla IV.

   Byl to opravdu hezký večer. Paní Kofránková to opět měla zrežírované na dvě hodiny. Přesně od sedmi přesně do devíti večer. Tedy – tentokrát začala o minutu dříve, abychom nemuseli čekat. Omluvila se za to. Do sálu jsme se mi posluchači dostali o několik minut dříve, protože v hale rozhlasu probíhalo živé vysílání dětského pořadu Domino. Hala tak byla přeplněna z jedné strany dětmi, ze druhé důchodci.

   Alfréd Strejček byl první herec, který mě zaujal na divadle. V sedmé nebo osmé třídě jsem byl se třídou na školním představení v Divadle Jiřího Wolkera. Dávali Čapkova Loupežníka. Hlavní roli tehdy ztvárnil právě Alfréd Strejček, o němž jsem do té doby nikdy neslyšel. Byl to vysoký mladík s krátkými černými vlasy. Jeho tehdejší výkon mě skutečně nadchl a nikdy jsem na něj nezapomněl. Později mě rmoutilo, když jsem ho slýchával v rozhlase recitovat nějaké až příliš pokrokové verše. Taková byla doba. Když chtěl vystupovat, asi musel. Jenže trochu v mých očích klesl a to i přes jeho nádherný hlas.

   Také Pavla Jurkoviče a Jaroslava Krčka jsem v mládí často vídával.  Bylo to za mého studia na gymnáziu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Vypomáhal jsem tehdy jako budoucí zoolog v Národním muzeu v Praze. Vždy jednou za měsíc tam vystupoval soubor Pražští madrigalisté. Pavel Jurkovič často, Jaroslav Krček méně často tehdy s Madrigalisty hráli a zpívali. Koncert se odehrával uvnitř budovy muzea a diváci seděl na schodech. Koncert začínal vždy v nezvyklou dobu 17 hodin 17 minut.

   Při oslavě narozenin Alfréda Strejčka v Klubu Vltava bylo vidět, že všichni přítomní umělci a zvláště Jurkovič a Krček, kterých jsem si celý život pro jejich umění velmi vážil,  mají Freda opravdu rádi. To mě potěšilo.
Komentáře
[1]25.11.06 16:00:12Mirek Kovářík - www - 
Dějuji Vám, milý Tome, za Váš zajímavý report o narozeninách A.S. - napadlo nne , že se nikdo nikdy za posledních dejme tomu třicet let nezabýval stavem toho, čemu se říká přednes, kdysi "umělecký přednes". Stálo by to za hlubší zamyšlení:. nedávno zesnulý slovenský teoretik přednesu Rudolf Lesňák napsal o nás, českých interpretech poezie, že se "navzájem ostentativně ignorují" - tuto pravdu vyslovil někdy v polovině let 60. a platí podnes. Já jsem přirozeně na takové oslavy kolegy pozván nebyl, nepatřím do kmenové databáze oné stanice, stejně tak asi by Radim Vašinka či pan prof. Lukavský nepozval na oslavu svých životních jubileí řadu dalších..No, řadu...není nás zas tolik... Přednes jako interpretační disciplína je poměrně opuštěný žánr, ne příliš propagovaný, více méně trpěný... Tak snad by se někdo mohl odhodlat udělat nějaký "kulatý stůl" :- Divadelní noviny? A2? Nějaký televizní dramaturg ? Jsem o tucet let starší nežli oslavenec, o němž jste napsal. Čas letí..
[2]25.11.06 16:14:56Mirek Kovářík - 
... ó hrůzo! ne že bych neuměl sečítat, ale opravdu mne to při čtení nadpisu Tomova článku nějak obešlo, ono číslo!!! - netušil jsem, že A.S. už má 65!!! - Bláhově jsem mu ubral, nu tak tedy jsem o pouhých sedm let blíž cestou k Cháronově pramici ... A - vzhledem k počtu slov předchozího komentáře .- mohu se ke gratulantům připojit, setkávál jsem se s jeho jménem na nesčetných štacích, křižovali jsme konečně po jednom ne příliš velkém českém rybníku, zahraniční výjezdy mne bohužel minuly, ale nijak se pro to netrudím... tak do dalších let hodně zdraví a síly, Frede! Mirek

Sny

05.11.2006 11:20 - 02. Deník -trvalý odkaz

Sny


   Dnes jsem se probudil s pocitem výrazného snu. Chvíli jsem přemýšlel, že si sen musím zapsal, abych ho nezapomněl, ale zapomněl jsem ho, než jsem se vyhrabal z postele a učinil základní úkony, které provádím po probuzení každý den. Měl jsem totiž velmi dlouhé období, kdy jsem měl pocit, že žádné sny nemám. Pokud jsem se probudil, bylo to buď náhle úzkostí nebo pomalé vstupování do bdělosti, kdy jsem byl už  od probuzení chronicky unaven, ale neměl jsem pocit „vystoupení ze snu“. Samozřejmě jsem musel nějaké sny mít – to je dáno fyziologií spánku, ale já jsem si to nepamatoval.

    Dnes byl sen tak intenzivní, že jsem si uvědomil, že se mi sny zase nějakou dobu zdají. Není to jako za mlada, kdy se mi jeden a tentýž sen zdál několikrát, takže jsem ho mohl po čase i částečně vyprávět až do okamžiku, kdy jsem se z něj vzbudil.

   Vzpomněl jsem si však na jednoho ze svých psychologů, kterého jsem v článku Najít vhodného psychologa není jednoduché - 3.část popsal jako psychologa E.  Byl to vysoký zavalitý pán. Na rozdíl od jiných psychologů jsem nedocházel k němu do ordinace, ale docházel on ke mně domů.  Měl velkou neřest, to bylo silné kouření, jak jsem popsal ve jmenovaném článku.  Byl to diabetik. Jednou mi vykládal, že cukrovku získal důsledkem jakéhosi nervového vypětí a šoku. Říkal, že si tu dobu pamatuje velmi dobře, protože se mu začaly zdát intenzivní a výrazné sny.  Doufám, že můj dnešní intenzivní a živý sen nebyl předzvěstí dalšího onemocnění. Ty, co mám dosud, mě opravdu stačí.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Co vyhledává vyhledávač Google?

05.11.2006 05:28 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Co vyhledává vyhledávač Google?


   Občas se ráno probudím brzy, ač jsem brzy nešel spát. Ze zkušenosti vím, že pro mne nemá cenu, abych se další dvě hodiny povaloval v posteli a čekal nekonečnou dobu, až nastane čas vhodný ke vstávání. To raději vstanu a jdu něco dělat, nejlépe drobné  domácí práce. Nechce-li se mi nic dělat, podívám se nejprve na internet, zda někdo navštívil mou internetovou stránku (blog). Umožňuje to počítadlo stránek TOPlist.

   Dnes jsem se pobavil. Zjistil jsem, že mou stránku navštívil někdo z Velké  Británie. Pokud mě navštíví někdo z ciziny, vždy mě zajímá, proč ke mně zavítal.

   Možná Angličan, ale patrně Čech žijící v Anglii, s IP adresou
host86-132-124-146.range86-132.btcentralplus.com
 (IP  adresa- Internet Protocol Number - je jedinečná adresa každého počítače v Internetu, umožňující vzájemnou komunikaci pomocí TCP/IP protokolu. Je tvořena čtyřmi číslicemi oddělenými tečkami (například 195.118.31.47).
zadal do vyhledávače Google heslo mobil martina bursika.
Vyhledávač mu našel i moji stránku, kde spojil obsahy dvou mých článků 
a napsal:
     
... přechodné vlády šéfa Strany zelených Martina Bursíka, mohl by dosáhnout dvojího cíle. ... Jestli ti Ivanka už koupila mobil, pošli mi sms, zda přijdeš. ...
tomuv.denik.sblog.cz/ - 157k - Archiv - Podobné stránky
     

    Toto spojení dvou článků, které se samy o sobě jmenují Je Václav Klaus bezradný? a Beznadějné setkání o státním svátku - 2.část, mě pobavilo. Stejně tak mě pobavilo,  že se někdo může domnívat, že by šéf parlamentní politické strany vystavoval číslo svého mobilního telefonu na internetu.
Komentáře
Článek je bez komentářů

4. 11. 2006

Kdo má dobré rodinné zázemí, ten si často neuvědomuje jeho význam - dokud funguje

04.11.2006 09:48 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Kdo má dobré rodinné zázemí, ten si často neuvědomuje jeho význam - dokud funguje

13. komnata Petra Jandy

   Vždycky když píšu o televizních nebo rozhlasových pořadech, přemýšlím, do které kategorie svých článků je mám zařadit. Mechanicky by se dalo říci, že od toho tu mám kategorii „Zábava“. Jenže řadu dokumentů vypovídajících o lidech nemohu brát jako zábavu. Tady beru televizi nebo rozhlas jako sdělovací prostředek, který mě nechce pobavit, ale sdělit mi něco, o čem bych se jinak nedozvěděl. Sdělovací prostředek často předloží informaci tak, aby o ní posluchač, čtenář či divák mohl sám přemýšlet. Pořady České televize nazvané 13. komnata rozhodně nepatří do kategorie „Zábava“, ale do kategorie „Lidé“.

   Včera, 3.listopadu jsem shlédl pořad 13.komnata Petra Jandy(Kliknutím na odkaz si můžete přehrát pořad z archivu České televize.)
 Přiznám se, že Petr Janda mi nikdy nebyl moc sympatický, přes veškerou popularitu mi připadal duševně příliš jednoduchý. Když se před nedávnem potřetí oženil a vzal si velmi mladou dívku, stal se mi ještě méně sympatickým. Říkal jsem si, že dědka zkazily peníze, že už neví, co by chtěl.

 

   Před časem jsem totiž viděl 13.komnatu se zpěvákem Janem Nedvědem. Ten mi byl vždy nejsympatičtější z celého Spirituál kvintetu.  Nedvědova 13. komnata ukazovala jeho onemocnění. Bylo však patrné, že snad kromě toho onemocnění si způsobil všechny životní problémy vlastní nerozvážností a chtělo by se mi říci i celoživotní nedospělostí.

   To, co jsem shlédl v pořadu o Petru Jandovi, mě vedlo k přehodnocení názoru na Jandu. Ne, že mi byl sympatičtější, ale pochopil jsem, proč si vzal tak mladou dívku. Nikoli z touhy ukázat, jaký je frajer, ale z potřeby najít citové zázemí po smrti manželky, která mu zemřela po 25 letém manželství po těžké nemoci  a po smrti syna, který zemřel ve věku 34 let po jedenáctiletém boji s podobně těžkou chorobou.  Takováto nepřízeň osudu může do konce života vykolejit jakéhokoli člověka.

   Petr Janda přirovnává svou vášeň pro hraní na kytaru k Rembrandtově vášni malovat. Říká: „Kytara mi dokázala tak zamlžit mysl, že jsem v podstatě na nic jiného nemyslel, dokonce jsem zapomněl, že mám jít pro ženu do porodnice. Neměl jsem na ně čas. Vždycky, když šlo do tuhýho, tak jsem říkal – hele, vzpomeňte si na Rembrandta, ten když maloval tu slavnou Noční hlídku, tak mu o patro výš umírala manželka. A on byl v takovém uměleckém roztoužení, takovém rozletu, že nebyl schopnej přestat ten obraz malovat. Manželka mu umřela a on u ní vůbec nebyl.“


   Petr Janda měl všechny předpoklady, aby se stal slavným hudebníkem: domácí výchovu k hudbě, talent, píli a snahu. Všeho využil a cíle dosáhl. Když se mu však vlivem nepřízně osudu rozpadlo rodinné zázemí, život mu ukázal, že peníze a sláva nejsou podstatou života. Možná, že dnes přemýšlí, že měl dát svým nejbližším více lásky. Možná, že už o tom raději nepřemýšlí a chtěl by dát víc své lásky aspoň nyní těm, kteří ho obklopují. Dej mi víc své lásky.... mám dojem, že to je taky nějaká píseň Petra Jandy.  Každý ji potřebujeme. Nejlépe celý život, někdy stačí aspoň ve správnou chvíli.
Komentáře
[1]07.11.06 21:56:13Petacchi - www - 
Jen poznámku k panu Nedvědovi. Sám jsem jeho 13 komnatu viděl a je zvláštní, že jsem ho vnímal úplně rozdílně. Připadal mi jako nenapravitelný snílek a idealista, který se nehodlá dívat na svět realisticky. Právě tyto vlastnosti ho dle mého přivedly do situace, kde je teď. Některé vlastnosti jsou v člověku prostě dané a nejdou změnit. Možná byl i toto případ pana Nedvěda.

1. 11. 2006

Stěhování národů

01.11.2006 10:00 - 06. Politika -trvalý odkaz

Stěhování národů


   V dnešním pořadu „Jak to vidí...“ Českého rozhlasu 2 – Praha upozornil publicista Jan Petránek na závažnou věc. Na světě začíná docházet ke stěhování národů, k exodu velkého množství chudých lidí z míst, kde se jim žije špatně do míst, o kterých si myslí, že se jim tam bude žít lépe. Země, které jsou cílem této masy lidí, však na to nejsou připraveny. Dochází tak k situacím, jako v současné Francii. Přistěhovalcům se nevede tak dobře, jak si původně představovali. Pokud jsou v nové zemi už druhou generaci, považují se za její obyvatele a chtějí, aby tato země jejich problémy řešila. Na druhé straně nejsou schopni se přizpůsobit místním zvyklostem.

   Podle Jana Petránka by svět měl dělat velmi rychle něco proto, aby lidé neměli důvod se hromadně stěhovat ze svých původních bydlišť.

   Plně s tímto názorem souhlasím. Připadá mi to podobné, jako stěhování lidí z vesnic do měst a vylidňování venkova. Rozdíl je v tom, že k vylidňování států, kde probíhá emigrace, nedojde, protože tyto části v asijské oblasti světa jsou přelidněné.
Komentáře
[1]02.11.06 22:13:23Tenisák - www
Jedině Humanisté dělají něco proto, aby lidé neměli důvod se hromadně stěhovat ze svých původních bydlišť. Bohužel, je to vše jedna velká utopie.
[2]07.11.06 22:00:27Petacchi - www - 
Také si to nedokážu představit prakticky. Vždyť úroveň jednotlivých zemí bude vždycky rozdílná a z toho bude logicky plynout stěhování za lepším.
[3]19.11.06 11:06:06Filip Kůt - www - 
Lidé z vesnic se podle mého názoru stěhují do měst z trošičku odlišných důvodů. Totiž proto, aby poznali svět. Tedy né kvůli bídě a strádání materiálnímu, nýbrž z tradiční, již v pohádkách tolik zmiňované "honzíkově cestě do světa". U nás vidím problém spíše než na vesnicích v malých a středních městech v regionech s nízkou zaměstnaností.

Čtrnáctery hodiny

01.11.2006 07:07 - 02. Deník -trvalý odkaz

Čtrnáctery hodiny

změna času

   Mám rád měření času. Je to spojeno s mou celoživotní láskou etologií. Etologie je věda o chování zvířat, ale i lidí. Neplést s chovem. Správně by se asi mělo říkat „chování se“. Angličtina tato dvě slova neplete. Chov je breeding a chování je behavior. Vědecké studie měří a porovnávají chování živých tvorů v čase. Čas ukrajuje každému stejně. Délková či váhová míra se dají ošidit, čas nikoli.

   Za mého dětství a mládí existovaly v běžném životě jen mechanické hodiny. Ať už náramkové, stolní či nástěnné. Čas byl něco mimo život, něco co bylo třeba občas zkontrolovat, ale co nebylo centrem dění.  Avšak už před třiceti lety jsem obdivoval za výlohou první český quarzový budík, který deklaroval nesmírnou přesnost. Byl drahý, neměl jsem na něj peníze. Svá tehdejší etologická pozorování jsem dělal podle mechanických náramkových hodinek  Prim a podle mechanických natahovacích  stopek.  

   Dnes jsou hodiny i v domácnosti téměř všude, ani je člověk nevnímá. Při nedělní změně času jsem napočítal, že mám doma celkem čtrnáctery hodiny. Většinou jsou součástí nějakého přístroje, který má jiný účel – mobil, rádio, video, krokoměr, počítač atd. Musel jsem jedenáctkrát posunovat čas dozadu. Troje hodiny si změnily čas samy.  Počítač si změnil čas sám. Ani mi není jasné, jak to pozná, že má zrovna ten den změnit čas. Také mám dva budíky řízené radiovým signálem. U nich pochopím, že někde jakási centrála dá pokyn a oni se nastaví. Dnes už nepoužívám ani jedny mechanické hodiny. Všechno je na baterku nebo na síť. Většina mých hodin je číslicových, nikoli ručičkových.

   Přesto, že už přes dvě desítky let s časem profesionálně nepracuji, pohled na přesně jdoucí hodiny a zvláště na ty řízené rádiovým signálem ve mě vyvolávají uspokojení. Čas nemůže žádný živý tvor obejít. Aspoň zatím. Čas postupuje dopředu nikoli dozadu. Je na nás jak ho využijeme. Proto je dobré ho mýt neustále na očích a zbytečně s ním neplýtvat.
Komentáře
[1]05.11.06 19:49:14n2
Mluvko, s tim pocitacem je to jednoduche - urceni data, kdy se meni cas, se ridi pomerne jednoduchym pravidlem, ktere neni vubec tezke do pocitace naprogramovat. Spis se treba divim, ze nektere mobily to neumi, kdyz clovek uvazi, ze je to vlastne taky pocitac.