Střípky léta 2007 - 3.část
čtvrtek 19.července
Navštívil jsem jednu prodejnu, jak se dnes říká „spotřební elektroniky“. Prohlížel jsem novinky, které se tam objevily. Většinou jsou to různé krabičky, které mají různé určení. Většinou se člověk dozví z celkem nedokonalého popisu, co ten předmět umí. Objevil jsem předmět, který bych označil jako momentální výkřik spotřební techniky.
Je to nazváno radiobudík. Avšak může to také přehrávat cédéčka v klasickém formátu i s nahrávkami ve formátu mp3. Má to však i štěrbinu pro zastrkování paměťových karet a USB konektor pro napojování flashových pamětí. Při pohledu na ten předmět jsem měl dojem, že i to cédéčko je vlastně už zastaralé. S audiokazetou už se nepočítá. Smůla je, že se z toho rádia nedá nahrávat jako tomu bylo u radiomagnetofonů. Neumí ani vcucnout informace z paměťové karty nebo flashky (čti „flešky“ nikoli „flašky“) do vnitřní paměti. Je zajímavé, že s technickým pokrokem ubývá možností vlastního jednoduchého záznamu zvuku. U radiomagnetofonů stačilo zmáčknout knoflík a zvolený program už se sám nahrával na kazetu. Před patnácti lety jsem měl miniaturní radiobudík s kazetovým magnetofonem Sanyo, kde se mechanicky dal nastavit začátek nahrávání. Konec nahrávání nastavit nešel, kazeta se automaticky vypnula až když pásek došel ke konci tak jako při přehrávání. To ale nevadilo, protože záznam navíc se dal přemazat. nevýhodou bylo, že na kazetu se dalo nahrát z jedné strany zpravidla jen třičtvrtě hodiny, zatímco rozhlasové pořady bývaly hodinové.
Když jsem byl malý, prožil jsem dětství s malým rozhlasovým přijímačem Talisman. Byl bakelitový, měl tři knoflíky. levým se zapínal zvuk a nastavovala hlasitost, prostředním se ladily stanice a pravým se přepínaly vlnové rozsahy. Měl střední, dlouhé a (tuším) dva rozsahy krátkých vln. byl to přijímač lampový. Občas některá lampa přestala fungovat a musela se nahradit. Avšak rádio bylo velmi málo poruchové a dalo se snadno opravit. Talisman skončil jako vyřazený asi před dvaceti lety v popelnici. Postupně ho nahradila tranzistorová rádia, kterých jsme měli doma několik. Na internetu jsem našel jeho obrázek.
Talisman měl skleněnou stupnici (dnešním slovem displej), na které byly vytištěny místo čísel frekvenčního rozsahu názvy stanic, které se na něm daly chytit. Bylo jich hodně, ale nejsilnější byla stanice Praha. Byly to názvy stanic z celé Evropy. V Československu tehdy vysílaly jen tři stanice: Praha, Československo (dnešní Radiožurnál) a Bratislava. Velmi krátké vlny (VKV, dnes FM) tehdy ještě neexistovaly. Na stupnici bylo tehdy napsáno třeba Berlin, Paris, Warszava, Moscow, Luxembourg, London a podobně. To vše se tehdy dalo chytit v Praze. Tedy hlavně v nočních hodinách, kdy vlny přilétaly nějak lépe. bylo to zvláštní. Při ladění jsem často narazil na nějakou silnou a velmi vzdálenou stanici. většinou vysílala silně jen několik minut, někdy jenom několik desítek vteřin, pak se pozvolna či rychleji ztratila a její místo někdy zaujala jiná stanice. Byly stanice, které byly rušeny a na stupnici napsány nebyly jako třeba Svobodná Evropa. Avšak Hlas Ameriky rušen nebyl, ten se dal poslouchat dobře, byla to oficiální stanice USA. Když soudruzi nechtěli, aby nebylo rušeno československé zahraniční vysílání, nemohli rušit jiné oficiální stanice.
S nástupem kapitalismu střední vlny definitivně ustoupily do pozadí. V Československu vzniklo množství lokálních rozhlasových stanic výhradně v pásmu VKV, které nemá takový dosah. A tak se třeba v Praze těžko chytne stanice z Kutné Hory. Běžný poslech zahraničních stanic pomocí běžného rozhlasového přijímače je vyloučen.
klikni - 4.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat