14.06.2010 20:39-09. Klub volných novinářů-trvalý odkaz
Změny ve vedení Syndikátu novinářů ČR - 1.část
V tichosti, aniž se na webu Syndikátu novinářů objevila pozvánka, proběhla patrně 11. června 2010 valná hromada Syndikátu novinářů. O jejím konání veškerá média mlčela. Ani na webu Syndikátu o jejím jednání a výsledcích není zmínka. Pouze se v tichosti v příslušné rubrice na webu Syndikátu změnila jména v řídícím výboru. Je to změna tak zamaskovaná, že si nemohu odpustit zde vyjmenovat složení nového řídícího výboru, které přebírám dnes, 14.června 2010 z webu Syndikátu novinářů:
Nejvyšším orgánem Syndikátu novinářů ČR v období mezi valnými hromadami je jeho řídící výbor. Schází se nejméně jedou za tři měsíce. V současné době ho tvoří tyto kolegyně a tito kolegové...
Bubeníková Jana (předsedkyně ÚS Zlín)
Brůžek Václav (předseda KVN
Brýža Oldřich
Černý Adam předseda (Hospodářské; noviny).
Fořt Martin (předseda Kruhu východočeských novinářů)
Holoubková Jana místopředsedkyně
Holub Aleš (volný novinář)
Chrastina Vladimír
Chvátal Dalibor
Kalina Libor (místopředseda SN ČR)
Kalousová Naděžda
Kliment Jan
Kučera František (předseda Klubu leteckých novionářů)
Do Tomova deníku jsem vložil jedno video. Více jsem zatím nestačil zpracovat. Dnešního rána jsem zaslechl v rádiu smutnou zprávu o odchodu Ladislava Smoljaka, jednoho z objevitelů pozůstalosti Járy Cimrmana. Pana Smoljaka jsem naposledy osobně viděl právě na letošním pražském knižním veletrhu. Český rozhlas tam křtil čtyřhodinovou zvukovou kroniku Divadla Járy Cimrmana, kterou vydalo jeho nakladatelství Radioservis.RedaktorVladimír Kroc tam besedoval se třemi zakladateli divadla – Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljakem a Miloněm Čepelkou. Tuhle besedu jsem objevil náhodou, jak jsem přebíhal z jedné diskuse ke druhé, od jednoho stánku k jinému. Už předtím podepisovali cédéčko pánové Svěrák a Čepelka na stánku Radioservisu.
Miloň Čepelka (vlevo) a Zdeněk Svěrák (vpravo) podpisují CD mp3 "Kronika Divadla Járy Cimrmana".
Besedu, která byla později, jsem objevil vlastně náhodou, byla už v plném proudu. Na pódiu seděl i Ladislav Smoljak. Mluvil slabým hlasem, vypadal, že není ve své kůži. O tom, že Smoljakovi není dobře, se zmínil i redaktor Vladimír Kroc. Fotoaparátem jsem natočil krátké video z besedy. Mohlo být i delší, ale nezbývala mi už paměť na kartě.
Pro spuštění videa klikněte na obrázek.
Před koncem besedy spěchali pánové Svěrák a Čepelka na představení do divadla. Smoljak nehrál a proto svolil k dokončení rozhovoru sám.Na závěr mu popřál Vladimír Kroc brzké uzdravení. Dnes, 6. června 2010, bohužel nemoc Ladislava Smoljaka přemohla. Žádný originální umělec nemůže být nahrazen jiným. Avšak éra celé jedné umělecké generace se blíží ke konci. Jaká bude ta nová, která nezažila ani druhou světovou válku, ani socialismus a jaké ona vytvoří hodnoty, to si já nedovedu představit.
Ladislav Smoljak (vpravo) v rozhovoru s redaktorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem.
busta Járy (da) Cimrmana na výstavě o historii DJC (Malostranská beseda, Praha, březen 2010)
A je po volbách. Myslím, že dopadly dobře. Dvě největší strany ztratily svou absolutní moc na politické scéně, několik politických dinosaurů (slovy Radka Johna) odešlo. Já mám radost z odchodu Jiřího Paroubka a Ivana Langera, stejně tak jako jsem měl radost z odchodu Mirka Topolánka.
Potěšilo mě, že komunisté jsou nyní až na čtvrtém místě z pěti stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny. Potěšilo mě, že i poslední strana, to jest Věci veřejné není těsně nad pětiprocentní hranicí, umožňující vstup do Parlamentu, ale že i ona má přes deset procent.
Potěšilo mě, že 18 % lidí, kteří přišli k volbám, volilo i další strany. Podle mého názoru jejich hlasy nijak nepropadly, jak se běžně tvrdí, ale pomohly oslabit absolutní moc ODS a ČSSD. A hlavně – postupně si zvykáme na to, že rozdělení na to, co je tzv. velká strana a malá strana, určujeme my sami. Možná, že hodně pomohli ti, kteří šli letos volit poprvé. No a také to, že po dvaceti letech od pádu socialismu už asi zemřelo hodně starých skalních příznivců komunistické strany.
Na závěr umisťuji jedno humorné video, dokumentující psychickou vyčerpanost známé reportérky Barbory Tachecí po celodenním vyčerpávajícím zpravodajství pro server idnes.
Humanistická strana - místo volební kampaně diskuse se dni gruzínské nezávislosti
26. ledna se lídr ODS Petr Nečas sešel s Jaromírem Jágrem, který vyslovil ODS podporu. Jaromír Jágr vyslovil naději, že ODS pomůže sportu finančně. To vše na tiskové konferenci za hojné přítomnosti novinářů. Jako závdavek dostal Jágr od Petra Nečase malý demižonek moravské slivovice. Na internet dala ODS o tomto světově zásadním setkání hned článek a video.
pro spuštění videa klikněte na obrázek
Téhož dne, avšak bez přítomnosti médií, iniciovali představitelé Humanistické strany tříhodinovou diskusi o rusko-gruzínském vojenském konfliktu v roce 2008. 26. květen je totiž zároveň dnem gruzínské nezávislosti.Diskuse se neodehrávala pod hlavičkou Humanistické strany, ale organizovala ji mezinárodní humanistická organizace „Svět bez válek a násilí“, kde členové vedení Humanistické strany také pracují.
V Humanistickém centru v Praze 2 besedovalo asi 30 lidí, z toho několik Gruzínců, žijících v České republice.
V úvodu přenesla členka „Světa bez válek a násilí“ krátkou prezentaci historie konfliktu.
Prezentace byla velmi pěkně připravená, ale část mi jí unikla, protože jsem přišel pozdě. Potom se rozproudila velmi obsáhlá diskuse, v níž mělo hlavní slovo několik Gruzínců, žijících v České republice.Mluvili vcelku velmi srozumitelnou češtinou. Z našeho pohledu by se dalo říci, že jsou to gruzínští disidenti. Spojuje je to, že jsou to kritici gruzínského režimu, avšak na situaci samotnou měli dost rozdílné názory. Nejstarší z přítomných Gruzínců byl ve své vlasti dokonce vězněn.
Z diskuse jsem měl smíšené pocity. Z Gruzínců čišela hořkost nad situací, která se nedá řešit rychle, ale bude trvat patrně ještě celá desetiletí. Vyprávěli nejen o ruském násilí, ale také o vlastním obyvatelstvu, které je destabilizováno svými vlastními bojovými skupinami. Jeden z nich připomněl, že v roce 1990 Gorbačovovo Rusko napadlo Baku a zanedlouho poté Gorbačov dostal Nobelovu cenu míru.
Celkem překvapující bylo sdělení, že Gruzínci měli větší zásluhu na pádu komunismu než Češi a Poláci.Polskou Solidaritu považovali za nepolitické odborové hnutí, které se o pád komunismu nezasloužilo.
Podívejte se na krátké video z diskuse, které jsem pořídil malým kompaktním fotoaparátem.
pro spuštění videa klikněte na obrázek
Organizátoři se omluvili za jednostrannost diskuze. Na termín 26. května – Den nezávislosti Gruzie – se jim nepodařilo sehnat nikoho za ruskou stranu, který by se k tématu mohl vyjádřit.
Po skončení programu jsem řekl členovi vedení Humanistické strany Janu Bednářovi, že mě mrzí, že alespoň na svém webu nevěnovala Humanistická strana alespoň minimální pozornost nadcházejícím volbám. Odpověděl mi, že vzhledem k malému počtu zainteresovaných to při svých mezinárodních aktivitách nestihli. Letošní volby využili k tomu, aby se dostali opět do médií a občanům připomněli směřování strany a její humanistické cíle. Humanisti jsou si vědomi, že kandidují pouze v Praze a pokaždé tu dostanou okolo jednoho tisíce hlasů. Jeden z nich bude můj.
Petr Nečas nebo Jiří Paroubek - můj hlas nerozhodne
Při cestě po Praze poblíž nové budovy Rádia Svobodná Evropa mě oslovil obrovský billboard, na němž bylo napsáno:
Petr Nečas nebo Jiří Paroubek – váš hlas rozhodne!
Vím to již dnes – můj hlas nerozhodne. Já nechci ani Jiřího Paroubka ani Petra Nečase, musím-li to takhle personifikovat. Já bych chtěl Jana Tamáše.
Zároveň si však uvědomuji, že 99,98% voličů Humanistickou stranu vůbec nevnímá a Jana Tamáše vnímá jako rusofila, protože otevřeně vystoupil proti umístění amerického radaru na českém území. Nevýhodou Humanistické strany je, že už po několikáté kandiduje pouze v Praze a že se víc zaměřuje na problémy domácí než vnitropolitické.
Podívejme se na video vystoupení Jana Tamáše v duelu v České televizi před parlamentními volbami v roce 2010.
