Pozdě zpracované video aneb za Ladislavem Smoljakem
Před třemi týdny jsem byl na veletrhu Svět knihy 2010.
Do Tomova deníku jsem vložil jedno video. Více jsem zatím nestačil zpracovat. Dnešního rána jsem zaslechl v rádiu smutnou zprávu o odchodu Ladislava Smoljaka, jednoho z objevitelů pozůstalosti Járy Cimrmana. Pana Smoljaka jsem naposledy osobně viděl právě na letošním pražském knižním veletrhu. Český rozhlas tam křtil čtyřhodinovou zvukovou kroniku Divadla Járy Cimrmana, kterou vydalo jeho nakladatelství Radioservis. Redaktor Vladimír Kroc tam besedoval se třemi zakladateli divadla – Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljakem a Miloněm Čepelkou. Tuhle besedu jsem objevil náhodou, jak jsem přebíhal z jedné diskuse ke druhé, od jednoho stánku k jinému. Už předtím podepisovali cédéčko pánové Svěrák a Čepelka na stánku Radioservisu.
Besedu, která byla později, jsem objevil vlastně náhodou, byla už v plném proudu. Na pódiu seděl i Ladislav Smoljak. Mluvil slabým hlasem, vypadal, že není ve své kůži. O tom, že Smoljakovi není dobře, se zmínil i redaktor Vladimír Kroc. Fotoaparátem jsem natočil krátké video z besedy. Mohlo být i delší, ale nezbývala mi už paměť na kartě.
Před koncem besedy spěchali pánové Svěrák a Čepelka na představení do divadla. Smoljak nehrál a proto svolil k dokončení rozhovoru sám. Na závěr mu popřál Vladimír Kroc brzké uzdravení. Dnes, 6. června 2010, bohužel nemoc Ladislava Smoljaka přemohla. Žádný originální umělec nemůže být nahrazen jiným. Avšak éra celé jedné umělecké generace se blíží ke konci. Jaká bude ta nová, která nezažila ani druhou světovou válku, ani socialismus a jaké ona vytvoří hodnoty, to si já nedovedu představit.
Ladislav Smoljak (vpravo) v rozhovoru s redaktorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem.
busta Járy (da) Cimrmana na výstavě o historii DJC (Malostranská beseda, Praha, březen 2010)
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat