Klub Vltava - veselá vzpomínka na Jiřího Horčičku

04.05.2007 09:41 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Klub Vltava - veselá vzpomínka na Jiřího Horčičku

   27.března 2007, v den svých osmdesátých narozenin, zemřel rozhlasový režisér Jiří Horčička.

 V květnovém setkání pražského Klubu Vltava uspořádala paní režisérka Hana Kofránková nádherný, nikoli smutný, ale opravdu veselý a příjemný vzpomínkový večer.

   Jiří Horčička byl přítomen.  Na pódiu stál jeho velký portrét  z roku 2003, kdy pan Horčička navštívil Klub Vltava. Menší fotografie připomínaly Horčičku v různých životních obdobích.

Vinohradské Studio 2 Českého rozhlasu bylo zaplněno do posledního místečka. Kromě stálých posluchačů přišla na pana Horčičku zavzpomínat řada osobností. Mě vždycky zajímají ti, o kterých je slyšet v odhlášení hry. Tentokrát přišly opravdové legendy,  o kterých jsem slýchal už v dobách svého dětství.  Tehdy často hlasatelka hlásila: zvuk – Zdeněk Škopán, záznam a střih – Jitka Borkovcová. Tady jsou:

 

   Písničkami doprovodil večer pan Rudolf Pellar za klavírního doprovodu dr. Vladimíra Truce (spodní obrázek z těch tří výše), další dvě rozhlasové legendy. Pan Pellar zpíval písničky na texty básníka Josefa Kainara, krásné to šansony. Vždycky jsem si říkal, že je škoda, že rozhlas více pana Pellara s jeho výrazným a  znělým hlasem více neobsazoval před třiceti lety. Nedávno mu rozhlas jako splátku tohoto dluhu vydal CD (první album za jeho osmdesátiletého života).

Přišli i herci, kteří s Jiřím Horčičkou Pracovali: Růžena Merunková, Vladimír Brabec, Miloš Hlavica, Taťána Medvecká, Luděk Munzar.

   Paní Kofránková pustila ukázky z her režiséra Horčičky v podání každého herce, který na setkání přišel. Na obrázku vidíte Luďka Munzara. Vyprávěl o tom, jak režisér Horčička při natáčení mluvil velmi hlasitě.  Pan Munzar vypnul reprobednu z režie, herci sledovali, jak němý Horčička v režii gestikuluje a nevěděli, co říká. Munzar je uklidňoval, že všechno bude v pořádku. Když na konci záběru Luděk Munzar reprobednu zase zapnul, herci slyšeli, jak Horčička povídá: teď to bylo v pořádku.

Luďku Munzarovi pustila Hana Kofránková nejdramatičtější scénu z dramatizované četby na pokračování „Let do nebezpečí“.  Dokonalá zvuková atmosféra studia vzbuzovala pocit, jakože my všichni posluchači sedíme v nouzově přistávajícím letadle.

   V závěru pořadu předala paní Kofránková kytici růží, která celý večer zdobila portrét Jiřího Horčičky, jeho manželce. Paní Jarmila Horčičková krátce pohovořila o svém 27 letém manželství s Jiřím Horčičkou. Oba svedl dohromady sám pan Horčička po úmrtí jejich předchozích partnerů. Paní Horčičková byla dojata krásným večerem, který stanice Vltava uspořádala.

   Ještě řadu minut po odchodu posluchačů vzpomínali umělci s rozhlasovými pracovníky v uprázdněném studiu na společné zážitky

Toto bylo pravděpodobně předposlední setkání klubu Vltava v historickém Studiu 2 v přízemí historické budovy Českého rozhlasu. Zanedlouho i toto studio jako celá budova projde zásadní rekonstrukcí.

   Celý večer byl tak zajímavý a poutavý, že by stálo za to ho odvysílat  pro širší okruh posluchačů na stanici Praha.

 Na závěr upozorním na další článek o tomto setkání klubu Vltava. Článek se jmenuje Jiří Horčička - člověk profesionál a jeho autorem je Beatmen. Článek vyšel na speciální webové stránce “Panáček v říši mluveného slova“,  která se specializuje na rozhlasové hry a mluvené slovo.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Nevíme, co je veřejnost

03.05.2007 09:17 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Nevíme, co je veřejnost

 V Tomově deníku jsem propagoval besedu  "Mají být veřejnoprávní média - ČT a ČR - důležitým prvkem demokratického informačního prostoru, nebo nástrojem politické propagandy?"

    Bohužel marně. Odborná novinářská veřejnost se téměř nedostavila. Avšak beseda měla dostatek posluchačů, neb se jí zúčastnili studenti Vyšší odborné školy publicistiky,  v jejíž prostorách proběhla.

 V úvodu objasnil smysl besedy přednášející školy publicista a nakladatel Vladimír Bystrov. Cílem je diskutovat o problémech, které hýbou společností. Proto škola požádala o spolupráci Syndikát novinářů ČR, což je podle Bystrova hybrid mezi odborovou a stavovskou organizací, spíše však stavovskou.

   Moderátorem diskuze byl Jan Punčochář, místopředseda Syndikátu, jeho diskuzním oponentem Radko Kubičko, také místopředseda Syndikátu novinářů, jinak oba redaktoři Českého rozhlasu. Hosty byly Ing. Václav Žák, předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Jiří Ješ, novinář, donedávna předseda Rady ČTK.

   Pan Punčochář řekl, že si bude s hosty chvíli povídat a až uvidí, že studenti jsou velmi netrpěliví  a že přetlak jejich otázek je takový, že hrozí explozí tak jim dá slovo.  Pan Punčochář řekl, že bude chodit s mikrofonem a až uvidí,  že otázka ztrácí souvislost, sebere tazateli mikrofon a tím ho zcela nedemokraticky vyřadí z diskuze. Bohužel jak průběh následujících dvou hodin ukázal přetlak otázek studentů nebyl žádný. Asi po hodince rozhovoru pozvaných hostů začali pozvolna opouštět sál. Na můj dotaz to pan Bystrov zdůvodnil tak, že musejí na jiné přednášky.

   Ale abych se vrátil k obsahu besedy.  V úvodním vystoupení se Václav Žák zamyslel nad účelem veřejnoprávních médií. Řekl, že si myslí,  že problém je v tom, že prakticky nikdo nerozumí tomu, co je to veřejnost. Kdo nerozumí tomu, co je to veřejnost, tak nemůže ani rozumět tomu, co jsou to veřejnoprávní média, protože to považuje za nesmysl.  V době socialismu  existoval stát, který byl veden avantgardou a pak existovala společnost, kterou avantgarda vedla. Existovalo jasné dělení na MY a ONI. Dělení na my a oni je tradiční český osud už od dob Rakousko-Uherska až po komunistický režim.  Avšak na západě je nejdůležitější občanská společnost. Ta koordinuje samu sebe, nemá nad sebou nějaké „ONI“, které jí řídí. Řídí samu sebe a jí se musí zodpovídat stát i politické strany. Aby se občanská společnost mohla řídit, potřebuje kvalitní informace. Největším zkreslovatelem informací je politika a soukromé firmy. V Británii se zavedl systém, který odstínil médium od firem tím, že nemá reklamu  a od politiky odstínil médium ustavením rady, která volí management. Rada je nezávislá na výsledku voleb. Pan Žák hned dodal, že to v České republice neexistuje. Dále pan Žák popsal způsob volby rad na západě a u nás.

   Nebudu popisovat průběh celých oněch dvou hodin. Mezi hosty se rozvinula diskuze schematicky podobná té, jakou vídáváme v neděli v poledne na televizních obrazovkách. Hosté a moderátor si vystačili sami. Ani si neuvědomovali, že jsou ve škole a že by mohli diskutovat se studenty. V určité chvíli se beseda změnila v přednášku pana Žáka. Upozornil jsem na to, ale už bylo pozdě. Pan Kubičko mi řekl, že vstup do diskuze je demokratický a že kdyby studenti chtěli, jistě by do diskuze vstoupili. Vyzval je k diskuzi, ale nikdo se na nic neptal. Začal jsem tedy diskutovat já sám. Pan Kubičko mě hned opravil, že v mém příspěvku je řada nepřesností. Laskavý pan Ješ, který vstupoval do celé diskuze jen umírněně, řekl, že bychom přece jen měli dát příležitost studentům.

   Přihlásil se přece jen jeden student, který nastolil otázku kolem současného vedení České televize, zvláště pana Lamberta a chtěl vědět, jaký by byl správný postup Rady České televize i jejího ředitele. Bylo zajímavé, že student říkal své logické argumenty k tomu problému, zatímco pan Kubičko, zvyklý z rozhlasu usměrňovat diskutéry, mu sděloval, jaký je správný pohled na věc. Pan Punčochář jako moderátor diskuze evidentně svou roli nezvládl.

   Jako sdělení nástin problematiky studentům to byla celkově užitečná přednáška, jako debata byla tato akce pro mne zklamáním. Zjistil jsem, že redaktoři  Českého rozhlasu a zároveň čelní představitelé Syndikátu novinářů neumějí diskutovat s veřejností. Nebýt přítomnosti pana Jiřího Ješe, ze kterého vždy vyzařuje  moudrost a laskavost, zůstal by ve mne jen rozpačitý pocit.

   Přivítal bych v komentářích názory těch studentů, kteří se besedy zúčastnili a z jakýchkoli důvodů se během ní nijak neprojevili.

komentáře 1

Komentáře

[1]03.05.07 18:27:20František Kostlán - www - email

Ahoj Tomáši, to je opravdu smutná zpráva. Já do velké míry souhlasím s tím, co říkal Václav Žák, ale způsob té besedy, jak jej popisuješ, mi přijde opravdu podivný. Já jsem besedoval se studenty Všší školy publicistiky či třeba Literární akademie několikrát a vždy se ptali hodně a se zájmem a rozběhla se živá diskuse, Je ovšem pravda, že jsme tam byli jen dva, myslím ne - studenti, starší lidé. Možná je to tím, že zde bylo příliš lidí? Díky za článek, František

2. května 2007 - volní novináři, využijte příležitosti!!!

30.04.2007 17:49 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

2. května 2007 - volní novináři, využijte příležitosti!!!

od 15,15 hodin v aule školy v Praze 1, Opatovická 18

 Volní novináři, členové Syndikátu novinářů! Přijďte na besedu, kterou pořádá Syndikát a využijte jednu s posledních příležitostí, jak se kontaktovat s ostaními před valnou hromadou!  Pomozte obměnit vedení Syndikátu! Sbírejte podpisy na kandidátní listiny! Dávejte své podpisy Klubu volných novinářů!

■     ■

Pozvánka na besedu

24. 04. 2007 · I.Kostiha

Syndikát novinářů ČR a Vyšší odborná škola publicistiky v Praze pořádají ve středu 2. května 2007 od 15,15 hodin v aule školy v Praze I, Opatovická 18 (tzv.Vilímkův průchod nebo průchod Knižního velkoobchodu) v I.patře diskusní besedu na velice aktuální téma:

"Mají být veřejnoprávní média - ČT a ČR - důležitým prvkem demokratického informačního prostoru, nebo nástrojem politické propagandy?"

Besedu řídí Vladimír Bystrov a moderuje redaktor zpravodajství ČRo 2 Jan Punčochář. Účast zatím slíbili vedoucí redakce publicistiky I. v ČRo 6 Radko Kubičko a místopředsedkyně Rady Českého rozhlasu a parlamentní zpravodajka internetového deníku Česká média Dana Jaklová. Jedná se ještě s dalšími novináři zejména z okruhu Rady České televize.

Obdobné besedy na půdě této školy hodlá Syndikát novinářů ČR pořádat také v příštím školním roce. K aktivní diskusi o palčivých problémech našeho mediálního světa jsou samozřejmě srdečně zváni všichni kolegové novináři a publicisté či jiní představitelé odborné veřejnosti.

klikni pro větší mapku

■     ■

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Jaké to je? - 2.část

29.04.2007 18:13 - 02. Deník -trvalý odkaz

Jaké to je? - 2.část

(být invalidním důchodcem)

■     ■

Ahoj Jarko,

jsem rád, že jste na Vinohrady přišli. Svým způsobem jste realizovali jednu mou dávnou touhu. Aby se lidi poznávali a nebyli tolik separovaní. Přišli jste někam, kde jste kromě mně nikoho neznali a dokázali jste se bavit. Máte výhodu, že chodíte s Rudou spolu a když to nevyjde, můžete se bavit spolu.  Já mám hodně známých nebo takových uzavřených společností, kteří se navzájem neznají a kam jsem takhle chodil a občas i chodím.

   Spolužáky z gymplu, spolužáky z vejšky, Stranu mírného pokroku a spol. (tím myslím taky vernisáže), spolupracovníky z bývalých zaměstnání.

Lidi, kteří mají dětskou mozkovou obrnu jako já.

Několik starých lidí ve věku svých rodičů a také různé své příbuzné, které znám od dětství, protože to byli přátelé mých rodičů a sousedé z chaty. Po rozvodu svých rodičů jsem je třicet let neviděl kvůli intrikám, které dělal můj otec po rozvodu s mou matkou.  Po smrti své matky jsem zjistil, že v průběhu života otec většinu svých vrstevníků - přátel nějak podrazil a poškodil je. Dnes občas tyhle lidi navštěvuji, pokud jsou ještě naživu.

Otec už druhý rok v nemocnici. Čeká tam, až umře. Kontakt s ním je složitý, jak jsem zjistil, už před pěti lety mě vydědil. Loni ho určití lidé, kteří s ním dnes manipulují patrně přiměli, aby vydědění zrušil, ale jen proto, aby s tím co zatím má, případně co po něm zbyde, mohli disponovat sami. Nejsou to žádní příbuzní. Jsou to naprosto cizí lidé, kteří mu dříve pomáhali dělat všelijaké intriky, jak říká tátova sestra (92 let) - kteří mu sloužili. Nyní manipulují s mým otcem oni, tak jako v minulosti manipuloval on s nimi.

Je to všechno složité, je toho na mě moc, Jarko. Dnes už mě zatěžuje navštěvovat pravidelně uzavřené skupiny lidí, se kterými si většinou nemám co říct.  Jednou takovou skupinou jsou lidé okolo Kobry.

Doba je čím dál tím složitější a mých zdravotních potíží přibývá. Mohu dělat jen to, co stačím a co je pro mne nejdůležitější. Na vernisáž ve středu patrně nepřijdu, už to nezvládnu. Dopoledne jsem domluven se ševcem, který opravuje moje boty, že mu několik párů přinesu. Vyžaduje to určitou dobu na diskuzi nad každým párem bot. Každé potřebují opravit trochu jinak a znovu "srovnat",  protože moje šmajdavé nohy je rozvolnily. Odpoledne jdu na rehabilitaci. Po ní mám teoreticky už od tří hodin volno, ale ze zkušenosti vím, že bývám tak unaven, že po ní už nic nezvládnu. Je první středa v měsíci, mohl bych také jít od 19 hodin na setkání se spolužáky s gymplu. Pravděpodobně ani tam nepůjdu. Nemám si s těmi spolužáky celkem co říct, vždycky tam sedím a poslouchám, jak vyprávějí o svých rodinách. Já nemám co vyprávět a jejich život je mi dnes už velmi vzdálený. Občas tam jdu, spíš abych se připomněl. Už jsem tam nebyl od prosince. Koncem května budeme mít třídní sraz po 35 letech od maturity. Tak tam půjdu až na ten sraz.

Hezky si užijte 1.máj v Benešově, Jarko. Pokud tam bude s vámi Standa, tak ho snad ode mne ani nepozdravuj. Občas se potkáme na ulici tady v okolí VZP. Mnohokrát jsem ho zval, ať se na mě přijde podívat.  Má to kousek. Nikdy nepřišel. Ani na té ulici už si nemáme co říct. Chápu, že to taky nemá jednoduché. Celý život byl citově závislý na rodičích. Teď, když jsou staří, poznává, že by jim měl cosi splatit. Ale sám na dva nestačí. A na tom, aby si vytvořil svoje vlastní zázemí, na to celý život kašlal. Hospody nejsou všechno.

Zdraví

Tomáš

■     ■

   Nevím, zda by to onen kurátor výtvarných výstav z úvodu mého článku  pochopil. Možná, že to pochodí ti z vás, milí čtenáři Tomova deníku, kteří mají mnohaleté zdravotní potíže. Pro ty z vás, kteří jste zcela zdrávi a zvláště když jste přitom mladí, to byla  jakási bolestínská zpověď. Ale takové to je, když je člověk invalidním důchodcem. A mnohdy ještě horší.

komentáře 4

Komentáře

[1]30.04.07 14:27:46Jiri Pallas - www

Tome, nechapu co od Kobry ocekavas. Byl jednim z party, ktera se pod bolsevickou korouhvickou obohacovala na folkove a trampske hudbe. Vycitali nam (Safranu) ze ohrozujeme folk a country :-) Po devetaosmdesatem nelenili a celou Portu si privatizovali do vlastni kapsy...

[2]30.04.07 16:59:56mluvka Tomáš

Tenhle článek vůbec není o Kobrovi, Jirko. Ten je o mně. Kobra je starobním, nikoli však invalidním důchodcem.

[3]06.05.07 17:55:26Wasabi - email

Ahoj, ... vedli jsme spolu jen velmi málo rozhovorů, ale předpokládám, že si pamatujete ten poslední, kdy jsme se bavili o mém synovi. Není to jednoduché, postižení musí být velmi silní lidé, silnější, než zdraví jedinci. A hlavně jsou morálně většinou o něco dál, protože si uvědomují spoustu věcí, které zdravým přijdou naprosto samozřejmé. Forrest je příkladem toho, že "zbraně" se nemají skládat nikdy. Každý má právo na to, aby prožil hezký život, i kdy může být v mnoha případech hodně omezen. Lidský život je sinusoida - jednou jste dole, jindy nahoře. Tak to musí člověk brát. Stejné to je i s emocionálními prožitky. Člověku je z ničehož nic "ouzko", smutno a má splín. Tehdy ale jeho myšlenky nabývají na hodnotě poznání. Zase bude líp. Držím palce a přeji jen příjemné prožitky Vám i všem s podobnými problémy.

[4]06.05.07 19:22:04mluvka Tomáš

Děkuji za příspěvek, Wasabi. Osobně si nemyslím, že zdravotně postiženíí lidé musí být silnější než zdraví. Do určité míry však mají omezený životní okruh a tak se více soustředí na oblasti, ve kterých jim život umožňuje prožívání. Ani Forrest Gump nebyl podle mně silnější. Film byl udělán tak, že mu v životě pomohla spousta náhod (např. ve Vietnamu nebyl vážně zraněn, jeho "krevetová" loď se nepoškodila jako jiné a mohl mít velký výdělek). Svým způsobem mu pomáhala jednoduchost a přímost myšlení. Ale pomohla mu matčina láska, ale také to, že se u ní neobjevily "ochranitelské" sklony a ona mu nebránila v cestě do Vietnamu.