10. 4. 2005

Vývoj Stanislava Grosse jako předsedy vlády

10.04.2005 00:00 - 06. Politika -trvalý odkaz

Vývoj Stanislava Grosse jako předsedy vlády

Rád bych vás upozornil na diskusní skupinu, ve které sleduji vývoj Stanislava Grosse od počátku jeho kandidatury na předsedu české vlády až po jeho současný pád. Diskusní skupina se jmenuje "Petice za Standovo odvolání???" a obsahuje kromě diskusních příspěvků zájemců o celou situaci také odkazy na internetové články denních zpráv a video a audio dokumenty.
Komentáře
Článek je bez komentářů

9. 4. 2005

Technická III.

09.04.2005 20:47 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická III.

Výhodou oproti Blabla tady je, že mohu opravit příspěvek, když udělám chybu - ať už překlep či jinou. Zajímavé, že na Rande.cz, které patří s Blabla stejnému majiteli, jde opravit příspěvek v deníčku. Tak by to na Blabla mohlo jít také.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Technická II.

09.04.2005 17:20 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická II.

Zatímco jsem psal technickou poznámku, můj příspěvek o lidech na Lidech.cz už z titulní stránky Lidé.cz zmizel, tak už si ho si ho sotva někdo přečetl. Mám dojem, že návštěvy svého blogu si způsobuji jen já sám anonymním přístupem. To se odráží asi v hodnocení na TOP listu. Na Blabla je to přece jen nějaké přehlednější, i když nemohu zjistit, kolikrát byla moje diskusní skupina navštívena.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Technická

09.04.2005 17:03 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická

Při psaní úvahy o lidech na lidech jsem přemýšlel, zda mě systém po chvíli psaní odhlásí, jako je tomu na Blabla, ale nestalo se tak. Systém mě však pravidelně odhlašuje, když se chci na příspěvky svého blogu podívat a pak se zase musím přihlásit, když se chci dostat na svůj profil nebo pokračovat v psaní příspěvků. Uvidím, jak to bude dál. Zatím jsem sem moc příspěvků nanapsal, píšu spíše na Blabla a některé příspěvky jsem přenesl sem. Zkusím dát odkaz na svou hlavní diskusní skupinu na Blabla.  Jmenuje se "Názory starších lidí (nad 40 let)"  a moje příspěvky jsou tam pod přezdívkou mluvka. To jsem zvědav, jak to teď vyjde po vložení.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Osamělý mořeplavec v moři internetu

09.04.2005 16:21 - nezařazeno -trvalý odkaz

Osamělý mořeplavec v moři internetu

úvaha o lidech na Lidech

   Je zajímavé, kolik je na Lidé.cz lidí. Přesto asi číst si tady v příspěvcích je složité.

   Diskutoval jsem o tom s některými uživateli diskusního serveru Blabla.cz. Většinou jim vyhovuje, že server Blabla.cz navštěvuje poměrně málo lidí a ještě méně lidí napíše vlastní příspěvek. Uživatelům Blabla to připadá, jako by chodili do rodinného prostředí, kde  všechny znají. Přesto je to tam v něčem jako na Lidé.cz. Mnozí jenom čtou příspěvky jiných, ale nic je nepřiřinutí, aby dali příspěvek svůj. Stálí uživatelé Blabla tak zakládají nové a nové skupiny, aby přilákali někoho do diskuse. Ty skupiny většinou zapadnou pod nánosem nových. Málokterý autor diskusní skupiny udržuje svou skupinu stále aktuální.

   Na serveru Lidé.cz je princip komunikace založen na jiném základě. Uživatelé mohou sledovat, kolik zájemců navštívilo jejich stránky. Uživatelů a jejich stránek je však příliš mnoho a jejich sledování je nepřehledné. Jsem na Lidé.cz asi měsíc, ale stále si tu připadám jako trosečník. Pokud se na titulní stránce neobjeví oznámení o novém příspěvku, blog naprosto zapadne. Na rozdíl od Blabla je možné si však vlastní stránku zpestřit graficky a dokonce zvukově. Výhodu mají ti, kdo umí jazyk html, což jsou většinou mladí lidé. Prezentace na osobním deníčku má však tu výhodu, že nedochází k hádkám, jako je tomu na diskusním serveru Blabla, kde se jeden člověk může přihlásit pod několika přezdívkami a kazit tak diskuse.

   Zde na Lidé.cz je osobní stránka spojena s e-mailovou adresou, což vede k větší konkretizaci uživatele. Samozřejmě, jeden člověk si i na Seznamu.cz může vytvořit několik e-mailových adres, ale udržovat současně několik blogů je obtížné (alespoň  mně se to tak při mé počítačové neznalosti zdá). Dají se zde psát články jako na Blabla, délka jednotlivého příspěvku může být větší - na Lidé.cz - 10.000 znaků, na Blabla jen 2.000 znaků. Přesto mi Blabla.cz zatím připadá přehlednější, možná proto, že jsem si na něj za rok a půl více zvykl. Bohužel však Blabla.cz co do vylepšování již delší dobu stagnuje a tak jsem si na radu (dokonce jednoho bývalého spolumajitele Blabla) založil stránku na Lidé.cz.

   Jenže jako tam jsem se cítil spíše trosečníkem, tady se cítím zatím osamělým mořeplavcem. Tam jsem byl trosečníkem proto, že jsem nedokázal psát stylem jako dvacetiletí uživatelé Blabla.cz a nedokázal jsem se vyrovnat se vzájemnými útoky mezi uživateli a vytvářením tzv. multinicků, to jest vystupováním jednoho uživatele pod několika různými přezdívkami a jakousi vnitřní cenzurou, která je dána udělením tzv. mazacích pravomocí nespecifikovaným administrátorům, kteří se rekrutují z běžných uživatelů a pomocí těchto pravomocí si vlastně jen vyřizují osobní účty s lidmi, kteří stejné pravomoci nemají. Blabla.cz je totiž tak malé, že jeden člověk v podstatě stačí sledovat všechny příspěvky napsané všemi uživateli za celý den.

   Na Lidé.cz se zatím cítím osamělým mořeplavcem mezi desítkami tisíc jiných uživatelů.
Komentáře
[1]01.10.06 20:31:23b.mk - www - 
je to zcela zajímavý článek. Když si vzpomenu na své začátky, cítil jsem se asi stejně, akorát mi nedělalo problém psát za ty "mladší." Teď znám na lide.cz okruh lidí který mě stačí jak ke spokojenosti, tak i k "řešení problémů." Tento okruh se občas o nějkého toho člověka rozvine, ale občas i zůží.

Životní úroveň

09.04.2005 14:58 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Životní úroveň

(11.1. 2004 11:31:15)

Tento týden jsem v televizi (ČT1) shlédl pořad o českém zdravotnictví. Kromě obvyklých úvah tam o tom, že zdravotnictví je v krizi, tam jeden lékař řekl zajímavou pravdu. Lidé chtějí jezdit na drahé zahraniční dovolené, chtějí jezdit v drahých autech a přitom chtějí, aby zdravotní péče byla zadarmo.
Uvědomil jsem si, jaká je to pravda. Před Vánoci jsem byl na setkání přátel ještě z doby před rokem 1989. Tehdy jsme byli zaměstnanci jednoho podniku. Scházeli jsme se občas na jednom pracovišti a diskutovali o tom, jak skvělé to je na západě od našich hranic, kde v podstatě nikdo z nás nebyl. Na současné schůzce bývalých přátel a jejich partnerů si jedna rodina stěžovala, jak drahý mají nájem, na druhé straně se chlubila, že se právě vrátila z desetidenní zahraniční dovolené, která stála 45 tisíc. Přemýšlel jsem tehdy o tom, že peníze na dovolenou patrně chyběly v běžném rodinném rozpočtu. Mám hodně jiných přátel, kteří mají vzhledem ke svému zdravotnímu stavu velká pohybová omezení. Nejenže nemohou na ulici vyjít bez doprovodu, ale neudělají si ani běžné domácí práce. Potřebují službu, které se dnes říká osobní asistence. Protože tito lidé sami nemohou chodit do práce a žijí z invalidních důchodů, těžko si mohou tuto péči dovolit. Stát sice přispívá, ale za tuto částku lze jen těžko najmout osobního asistenta na delší dobu.
U zdravých lidí to vyvolává dojem, že zdravotně postižený má doma služebnictvo a že to je přepych. Za socialismu nebývalo ani služebnictvo, ani osobní asistence. Do dnešní doby však zákony neumožňují si oficiálně najmout zaměstnance do své domácnosti. To se přeci dělalo za kapitalismu, že bylo možné v domácnosti zaměstnat oficiálně služku, pradlenu, kuchařku, řidiče a podobně. Dnes to jde sice také, ale přes jakési agentury, které tyto lidi oficiálně zaměstnávají. Tím se ovšem neúměrně zvýší náklady na jejich mzdu a právě třeba zdravotně postižení, kteří by tyto služby denně potřebovali, si je nemohou dovolit. Mít doma služku či hospodyni se stále považuje za cosi nemravného a něco, co je vysoce nad běžnou životní úroveň, ale mít auto za dva miliony už takový hřích není. Mít na drahou zahraniční dovolenou je považováno za normální, zrovna tak je považováno za normální, že člověk dostane (od státu či od koho vlastně?) operaci či léky v hodnotě několika set tisíc.
Tento týden jsem se musel z finančních důvodů rozloučit s paní, která mi v domácnosti pomáhala pět let. Mezi mými zdravými přáteli byla tato moje specifika považována za luxus, přestože mám od narození tělesné postižení, některé věci běžného života zvládám fyzicky jen těžko. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Jenže na rozdíl od svých přátel považuji za součást životní úrovně mít doma uklizeno. Neříkám, zda je to lepší nebo horší. Je fakt, že mě domácí práce trvají alespoň 5x déle než zdravému člověku a některé nezvládnu vůbec.
Zase mám míň jiných problémů. Nemusím se starat o auto a drahou zahraniční dovolenou. Jsem rád, že v mém okolí je dostatek zdravotnických zařízení.
Otázkou je, zda budu mít peníze na jejich dražší služby.
Komentáře
[1]20.04.05 11:49:14LordRaider
Svatá pravda
[2]25.04.05 13:00:22Point*
Tvoje clanky se budou cist lepe, pokud budes delat odstavce. Jinak zajimavy nazor...

Zrůdy

09.04.2005 14:56 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Zrůdy

(22.12. 2003 3:45:33)

   Nedávno jsem potkal souseda. Je redaktorem v jakémsi filozofickém, málo čteném periodiku. Jeho manželka je uznávanou novinářkou ve velké deníku. Nebylo tomu však vždycky. Za socialismu byli oba nezaměstnaní, často hledali těžko práci k obživě. Byli to takzvaní disidenti. Několikrát do roka stálo před naším domem černé auto se stále spuštěným motorem. Seděli v něm dva pánové v dobře šitých oblecích a sledovali každý krok disidentů.

   No a tenhle soused měl opravdovou radost z pádu socialismu. Konečně mohl se svými přáteli vydávat oficiální filozofické periodikum, nikdo ho už nesledoval na každém kroku a měl pocit, že se náš stát otevřel světu a že nás čekají skvělé lepší roky.

   A práve když jsem ho potkal nedávno, čtrnáct let po pádu tzv. totalitního systému, smutně mi oznámil, že my (já a on) se už lepších poměrů nedočkáme. Lidé se u nás vůbec nezměnili, řekl, jsou stále navzájem k sobě nevšímaví, jsou nelidští, zkrátka jsou to zrůdy. My Češi si asi lepší osud nezasloužíme, dodal smutně.
Komentáře
Článek je bez komentářů

2. 4. 2005

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/3. - konec

02.04.2005 00:13 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/3. - konec

   Potěšilo mě, když jsem na internetu zjistil, že Rada Českého rozhlasu bude mít 30. března veřejnou schůzi, na jejímž programu bude výroční zpráva za rok 2004 i příprava  volby generálního ředitele. Protože jsem měl zrovna ve stanovenou dobu čas, šel jsem se tam podívat. Schůze se konala v zasedací síni Národního muzea na Václavském náměstí. Udivilo mě to, protože budova Českého rozhlasu se pár  desítek metrů vzdálená. Na schůzi se dostavilo osm z devíti členů rady. Veřejnost jsem tvořil já, nějaký pán v důchodového věku, který, jak se ukázalo, potřeboval s někým z rady cosi projednat a mladý muž s blokem v ruce, kterého jsem odhadl na novináře. Schůzi byl přítomen i generální ředitel Českého rozhlasu pan ing. Kasík. První z radních se dostavil Michal Pavlata, starší herec s populárním hlasem. Omylem jsem mu zasedl místo a on se na druhé straně podivil, že se na schůzi (byť v minimální míře) dostavila veřejnost. Schůzi vedl předseda rady, bývalý zpěvák, nyní vlastně úředník Michal Prokop. Bylo vidět, že léta strávená v parlamentu a na ministerstvu kultury udělala z bývalého rockera seriozního úředníka. Schůzi vedl dokonale profesním způsobem. Nejprve přečetl návrh na jednání schůze, který nechal odhlasovat. Potom pohovořil o výroční zprávě. Učinil tak stručným způsobem, protože zpráva byla rozsáhlá a členové rady ji znali podrobně, neb se podíleli na jejím sestavování a my, skromná veřejnost, si ji budeme moci v blízké době přečíst na internetu, Přijetí zprávy rada odhlasovala. Následovaly dva neveřejné body, jejich projednávání jsem strávil na chodbě před zasedací místností. Hlavou se mi honily nostalgické myšlenky, protože v budově Národního muzea jsem vzhledem ke své přírodovědecké minulosti strávil svá studentská léta na střední i na vysoké škole. Tehdy ovšem vsup do chodby nebyl jištěn čipovou kartou a dvěma strážci. Po projednání neveřejných bodů předseda otevřel bod o volbě generálního ředitele. Do stanovené lhůty přišlo 17 přihlášek. Přihlásil se Michal Pavlata, sdělil přítomné veřejnosti, že je žákem profesora Nedbala a že by rád svým školeným hlasem přečetl jména  přihlášených, k čemuž mu dal předseda rady pan Prokop svolení. Zaujala mě dvě jména, a to současný generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík a Alexandr Pícha, dlouholetý ředitel  stanice Českého rozhlasu 1 Radiožurnál. Rada se potom chvíli radila o časové organizaci výběrového řízení.

   Myslím, že v současnosti už nežijeme v revoluční době. O současném generálním řediteli Českého rozhlasu už nebylo v médiích tak slyšet, jako o jeho předchůdci Vlastimilu Ježkovi.  Nevím zcela jistě, zda je to kvalitou jeho práce. Rozhodně i ani z průběhu schůze nepřipadalo, že jeho vztah s radou by byl napjatý. Za to sleduji každodenně vysílání Českého rozhlasu a myslím, že na všech celoplošných stanicích dosáhlo vysokého standardu. Věci, které běží správným směrem, by se neměly měnit. Jsem proto zvědav, zda po současné ze zákona nutné volbě, bude pan ing. Kasík potvrzen ve své funkci generálního ředitele Českého rozhlasu,
Komentáře
Článek je bez komentářů

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/2.

02.04.2005 00:11 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/2.

   Když jsem se dozvěděl, že v únoru letošního roku bylo podle zákona opět vypsáno výběrové řízení na funkci generálního ředitele Českého rozhlasu, zajímalo mě přinejmenším to, zda se Václav Kasík také přihlásí. Za celou dobu jsem nikde v médiích nezaznamenal, že by měl s Radou Českého rozhlasu nějaké spory. V současné době má Český rozhlas velmi kvalitní internetové stránky a na nich je i oddíl, věnovaný Radě. Oproti roku 1993, kdy jsem před Radu Českého rozhlasu předstoupil já, je to rada svým obsazením zcela jiná. Ačkoli mi pan Vlastimil Ježek svou arogancí a povýšeným chováním nebyl nikdy sympatický, v jednom jsem s ním souhlasil vždycky. Tehdejší Rada Českého rozhlasu byla naprosto hrozná.  Záhadou tedy pro mne bylo, jaká je ta současná rada. Stáhl jsem si proto z internetu podmínky pro letošní výběrové řízení.  Připadají mi velmi složité. Obsahují 31 bodů, jimž musí zájemce vyhovět či informací, které musí předložit. Zvlášť zajímavý je bod o doložení manažerských zkušeností. Kdyby toto kritérium platilo před dvanácti lety, nemohl by  pan Vlastimil Ježek vůbec stanout v čele Českého rozhlasu. Připomíná mi to dobu po roce 1989, kdy byli sesazování komunističtí ředitelé a do kritérií na nové ředitele se také vkládaly požadavky na zkušenost v řídící práci. Takže ředitelé a náměstci z různých podniků přešli jen do jiných podniků a bylo to. Ale myslím, že už jen formální kritéria, vyhlášené Radou Českého rozhlasu dne 23. února 2005, jen málokterý zájemce splní.

   Nepochopil jsem, proč Rada zveřejnila způsob hodnocení uchazečů. Je tam totiž jeden bod, který celé hodnocení naprosto zamlžuje:
"2. kolo hodnocení uchazečů
Ve 2. kole budou uchazeči hodnoceni dle kritérií stanovených Radou Českého rozhlasu, sdělených uchazečům, kteří postoupili do 2. kola výběrového řízení."

Myslím, že by rada udělala lépe, kdyby tak nejasný způsob hodnocení vůbec nezveřejňovala.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/1.

02.04.2005 00:07 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/1.

   Nedávno jsem prohlížel internetové stránky Českého rozhlasu. Na titulní stránce mě padlo do oka vyhlášení výběrového řízení na pozici generálního ředitele Českého rozhlasu. Vyvolalo to ve mně určité vzpomínky, protože já sám jsem se dvakrát tohoto výběrového řízení zúčastnil. Z toho poprvé, před dvanácti lety, v roce 1993, jsem se dostal do  druhého kola a prošel jsem podrobným výběrem. O tom jsem tehdy uveřejnil článek v deníku Telegraf. Byla to doba krátce po rozdělení Československa, bouřlivé období, kdy i rozhlas procházel po rozdělení z federálního na pouze český vnitřním kvasem.

   Dnes je doba jiná. Role jsou rozděleny, situace stabilizovaná. Český rozhlas si jako Česká televize prošel obdobím, kdy se snažil napodobit nově vznikající soukromé subjekty, tedy soukromá rádia. Tak, jako se České televizi, podle mého názoru dodnes nepodařilo vymezit své veřejnoprávní poslání a nekonkurovat si se soukromými televizemi, tak Českému rozhlasu se tento úkol podařil. Obě celoplošná soukromá rádia, Rádio Impuls a Rádio Frekvence 1, mají dnes zcela jiný charakter než stanice Českého rozhlasu. Nemluvím nyní o poslechovosti, ale o obsahu vysílání. Za těch dvanáct let, za dvě funkční období, měl Český rozhlas dva ředitele. Novináře Vlastimila Ježka a hudebníka Václava Kasíka. Ježek, ač v době nástupu do funkce velmi mladý a bez jakýchkoli řídících zkušeností, se musel pustit do změn ve všech oblastech činnosti rozhlasu. Pokud se pamatuji, jedním z hlavních kritérií při výběrovém řízení byl osud rozestavěné obří budovy na pražské Pankráci. Myslím, že Ježek šel tehdy do výběrového řízení s nápadem na její využití, stejně tak jako i jiní zájemci o místo generálního ředitele Českého rozhlasu. Tato myšlenka se však v brzké době ukázala nereálná, protože budova potřebovala ke svému dokončení a osídlení ještě mnoho peněz a ty už v době, kdy nebyly k dispozici. Ta tam byla doba centrálního plánování, kdy bylo možno získat  peníze ze státního rozpočtu. Několik let se pak Vlastimil Ježek pachtil s problémem, jak budovu prodat. Realizoval však v Českém rozhlase mnoho jiných užitečných věcí. Český rozhlas pod jeho vedením postavil v Praze nový studiový dům, který přiléhá z druhé strany přímo k hlavní budově Českého rozhlasu na Vinohradské ulici. Vymezil obsahově vysílání jednotlivých stanic Českého rozhlasu. Stabilizoval personální místa manažerů Českého rozhlasu a mnozí z jeho spolupracovníků ho v rozhlase "přežili" dodnes. Za ředitelování Vlastimila Ježka bylo založeno i vydavatelství Radioservis, které vydává zvukové nahrávky z archivu Českého rozhlasu i knihy, nějak s rozhlasem spojené. Celou dobu své činnosti v rozhlase musel  Ježek tvrdě bojovat s Radou Českého rozhlasu a proto se do dalšího výběrového řízení v roce 1999 už asi nepřihlásil. Na jeho místo nastoupil po dalším  výběrovém řízení Václav Kasík. Ten přišel do období, kdy zásadní přeměna Českého rozhlasu byla už v plném proudu. Nevystupoval tolik veřejně jako Ježek, takže jeho práce nebyla mediálně tak patrná.
Komentáře
Článek je bez komentářů