Zrůdy
(22.12. 2003 3:45:33)
Nedávno jsem potkal souseda. Je redaktorem v jakémsi filozofickém, málo čteném periodiku. Jeho manželka je uznávanou novinářkou ve velké deníku. Nebylo tomu však vždycky. Za socialismu byli oba nezaměstnaní, často hledali těžko práci k obživě. Byli to takzvaní disidenti. Několikrát do roka stálo před naším domem černé auto se stále spuštěným motorem. Seděli v něm dva pánové v dobře šitých oblecích a sledovali každý krok disidentů.
No a tenhle soused měl opravdovou radost z pádu socialismu. Konečně mohl se svými přáteli vydávat oficiální filozofické periodikum, nikdo ho už nesledoval na každém kroku a měl pocit, že se náš stát otevřel světu a že nás čekají skvělé lepší roky.
A práve když jsem ho potkal nedávno, čtrnáct let po pádu tzv. totalitního systému, smutně mi oznámil, že my (já a on) se už lepších poměrů nedočkáme. Lidé se u nás vůbec nezměnili, řekl, jsou stále navzájem k sobě nevšímaví, jsou nelidští, zkrátka jsou to zrůdy. My Češi si asi lepší osud nezasloužíme, dodal smutně.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat