Vzpomínka na 26. září 2017

Úterý. Včera umřel Jan Tříska. Zbytečně. Všichni o tom vědí. Já žiju už devatenáct let zbytečně. A vím to jen já. Natočil jsem jen film 🎥 svého života. On byl do osmdesáti let zdravý, já jsem se narodil jako chromý. To jsou paradoxy. Jdu si vyprat kompresní punčochy. Včera večer mi napsal Jirka, abych šel do Dna pytle na pivo. Nešel jsem. Nemůžu do sebe lejt každý den pivo. Tříska prý byl abstinent. To já tedy zdaleka nejsem. Ale Šána taky nejsem.

Dva koncerty Jitky Hosprové v září 2019

     Shodou okolností jsem během jednoho týdne navštívil dva koncerty, na nichž vystoupila violistka Jitka Hosprová. Aniž bych chtěl pominout první koncert, druhý byl zvláštní tím, že paní Hosprová sestavila a odehrála celý koncert se svým manželem, italským houslistou Mauriziem Sciarrettou.  Zážitek z klasického houslového repertoáru umocňovalo prostředí kostela. sv. Vavřince v Hellichově ulici. Program byl vybrán tak, že ukázal velké možnosti obou nástrojů, houslí i violy. Zvláštní pro mne byla skladba estonského skladatele Arvo Pärta z roku 1984 na text německého romantického básníka Clemense Brentana  “Es sang for langen Jahren“ kde oba umělce doprovodila zpěvem pěvkyně Eva Gajarová, která je zároveň zakladatelkou hudebního projektu Pražské múzy. Jmenovaná skladba byla zajímavá tím, že lidský hlas nesl melodickou linku  a oba nástroje mu vytvářely jakýsi podkres, který byl notově definovaný, avšak pro mne jako hudebního laika byl zcela samostatný. Těžko se mi to popisuje, když nemám hudební vzdělání.  Zvláštní význam měla v programu skladba Bohuslava Martinů „Tři madrigaly pro housle a violu“. Tu uvedl mecenáš projektu Pražské múzy Geoff Piper, anglický hudebník žijící v Lucembursku. Podrobně pohovořil o skladateli i o tom, jaké představy v něm vyvolávají jednotlivé věty skladby. Řekl, že skladba je velmi obtížná ke hraní a proto ocenil ochotu obou umělců zhostit se jejího provedení.

   Paní Hosprovou i pana Sciarrettu jsem v uplynulých letech viděl spolu několikrát  hrát v rámci festivalu Procházky uměním v Muzeu Kampa. Ale tentokrát jsem je slyšel poprvé od chvíle, kdy se stali manželi. Nevystupují spolu často, protože každý z nich má náročný koncertní program a také vedou mistrovské kursy pro mladé umělce.

                   *****

Nyní se stručně dostávám k prvnímu koncertu, ovšem neméně zajímavému, co by do repertoáru snad i zajímavějšímu. Jednalo se totiž o koncert, na němž byly provedeny skladby, které skladatel Josef Vejvoda složil přímo pro Jitku Hosprovou a skladby byly doplněny také jazzovými skladbami Kryštofa Marka. Koncert byl v rámci festivalu Procházky uměním a odehrál se 10. září v kostele sv. Rocha na Strahově.  O tomto koncertu jsem psal již na svém facebooku, proto sem jen zkopíruji text a doplním obrázkem.

  Byl to skvělý koncert! Děkuji za nevšední hudební zážitek! I když mám rád interpretační umění paní Hosprové i paní Englichové, tentokrát bych chtěl složit velký hold a poklonu pánům Vejvodovi a Markovi, jejichž skladby jsme slyšeli. Bylo to úžasné, rozmanité, barevné, nádherné. Ve všech předchozích přeložených termínech bych o to přišel, ale tentokrát shoda všelijakých okolností přispěla k tomu, že jsem mohl být přítomen.

Přestože prostředí kostela sv. Rocha je velmi krásné, vzhledem k vysoké chrámové lodi se zvuk poněkud tříštil. Myslím, že by stálo za to celý program zopakovat v prostoru pro větší počet diváků a s menší ozvěnou. Napadají mě dvě nahrávací studia Českého rozhlasu. Buď studio S1 na Pražských Vinohradech nebo Studio A v pražském Karlíně. Já vím, že to nejsou klasické koncertní sály, ale vejde se tam poněkud více diváků a vzhledem ke svému účelu mají i vynikající akustiku. Jistě by tam šla požídit i živá nahrávka celého koncertu, kterou by mohl vydat Radioservis některým ze svých distribučních způsobů.

Změní se Facebook v celosvětovou seznamku?

   Nedávno jsem se z rozhlasu dozvěděl, že facebook vytvoří jakousi velkou internetovou seznamku. Bude sám předvybírat vhodné partnery. Člověk si bude muset založit zvláštní účet, kde se nebudou promítat údaje nebo záznamy ze základního účtu. Pochybnosti o tom, že by údaje neunikly, vyjádřil i spolupracovník Českého rozhlasu Plus Petr Koubský. Já jsem si vzpomněl na kdysi tak populární diskusní server Blabla. cz provozovaný ostravskou firmou Tanger anebo na Lidé.cz, provozovaný pražským Seznamem. Oba tyto komunikační české nástroje se nakonec přeměnily v seznamky. 

   Ostatně i na facebooku samotném vzniká řada otevřených i uzavřených skupin, které jsou seznamkové. Řekl bych, že se tam pohybuje spousta lidí, kteří mají nerealistické nároky na hledaného partnera a zároveň se tam pohybuje i spousta lidí, kteří se baví komentováním inzerátů. V přiloženém skenu je text inzerátu jakési čtyřicetileté paní. Paní výrazně dává najevo, že je to ona, která si vybírá, ale ani se nenamáhá nabídnout nějaké své přednosti. Zdůrazňuje, že jí nejste o sex. 

    Obávám se, že až se facebook začne měnit na seznamku, bude to začátek jeho konce.

Osamělost a samota 2019

Tomáš napsal:
Koukal jsem, že jsi to o tom starém pánovi smazala. To je dobře.

XX napsala:

Jo, jo. Dala jsem to tam po dnešním telefonátu s ním. Je mi smutno z toho, jak alzhemer dokáže z člověka udělat někoho jiného. Chtěla jsem se o svůj smutek podělit.

Tomáš napsal:

Facebook není podělení. Facebook je jen tam a ne zpátky. Na to já mám blog. Dal jsem ti tam něco, co jsem si napsal nedávno pod názvem Dozvuky. I když je to něco jiného než Tvé Dozvuky.

XX napsala:

Na LN je to trošku jiné. Lidi, co na něm jsou, jsou většinou lidé citliví a navíc moji přátelé. Dík, mrknu.

Dík, přečetla jsem si Dozvuky...Tome, mám to podobně. Taky se mi může stát, že mne nikdo nebude postrádat. Mám dvě děti, ale ony jsou dospělé, žijí své životy a navíc nebydlí ve stejném městě jako já. Mám někoho, kdo za mnou občas přijde, ale taky se třeba čtrnáct dnů neozve...a žije svým životem... Od svých osmnácti jsem nikdy nebyla tzv. single, přesto jsem většinu života prožila osamělá. Teď, na stará kolena, jsem osamělá se vším všudy. Ačkoliv bych být sama nemusela. Proč ti to všechno píšu...v mém okolí je tolik osamělých lidí... chodíme se sdružovat do hospod, na koncerty a stejně nakonec usíname doma každý sám. Bývala jsem kdysi šťastná. Bývala jsem ještě nedávno šťastná. Svou samotu jsem jeden čas měla i ráda. Tome, přeju ti, ať je ti lépe.

Tomáš napsal:

Mně je úplně jedno, že mně nebude nikdo postrádat. Prostě takovej je život. Ta Míša, se kterou si v tom článku dopisuju, je dcera mé sestřenice z otcovy strany. Těch příbuzných z otcovy strany mám v Praze docela dost. Neviděl jsem je devět let, od otcova pohřbu. Než umřel, rozebrali si otcův majetek. Mně to bylo celkem jedno, protože otec mě vydědil, I když jsem byl jeho jediný syn. Ale to je jiná historie. Otcovu kremaci nakonec zařizovala ta jeho bývalá milenka, o které jsem psal v komentáři. Oni pak nechtěli uložit jeho urnu do společného hrobu. Ale to taky mělo své důvody. Tadyhle ta Míša, kterou znám jen velmi povrchně, se na začátku letošního roku ozvala telefonicky, že se se mnou chce sejít. Tak jsme se sešli. Ona mi řekla, že jí její matka nechtěla vysvětlit, kam jsem se ztratil a proč se se mnou netýkají. Tak jsem jí podrobně řekl svou verzi. Pak jsme si vyměnili během dalších měsíců několik formálních mailů, aniž projevila zájem o můj další osud. Teď se mi zeptala, kdy půjdeme na kafe. Ale já opravdu nemám zájem se už s někým scházet, vyprávět mu o svých potížích a nechat si svůj život komentovat. Že potřebuji fyzickou pomoc je zcela něco jiného. Ale vím, že od příbuzných se jí nedočkám. Ani od těch z matčiny strany. Za posledních dvacet let me pomohli vždy cizí lidé. Většinou za peníze. Ale i takové je v blízkosti v současné době těžké sehnat. Každej jednou skončíme. Otázkou je jen jak. Viděl jsem, jak skončili moji rodiče. Každý jinak. Ale ani u jednoho to nebylo nic pěkného. Jenže to byl jen důsledek předchozích desítek let života. Není mi líto mně, ale není mi líto ani tebe, XX. Nehodlám nijak reagovat na tvou reakci na můj článek na blogu. Každý si musíme vypít svůj život až do konce.

XX napsala:

Jasně.

Konec chatu

Dozvuky

*****

Ahoj Tomáši,

Dlouho jsi se neozval, tak mám starost, jak se Ti daří? Jak jsi zvládl léto a uzavřenou Vinohradskou? Já vím, že jsi ze začátku psal, že to není tak hrozné, neboť ji uzavírají po částech. Přiznám se, že vůbec nevím, jak to vypadá, protože jsem tím směrem celé léto nezavítala. Tak trochu jsem byla v jednom letu…a ani jsem si to léto moc neužila. Dvakrát jsem po týdnu hlídala mrňousky (jsou sice moc hodní, ale ještě taky moc mrňaví (4,5) a mě je skoro pořád mizerně, tak to bylo dost náročné.  Před létem jsem začala chodit k léčiteli, je to Jaroslav Doubrava (chodila k němu i Pilarová a Zagorová), no znáš to, víra Tvá Tě uzdraví, tak nevím, nevím, ale zkouším všechno možný. Je to otrava, ale Tobě to asi nemusím povídat…..☹.

Tak kdy zajdeme na ten čaj? Nebo možná, když bude i hezky, tak na zmrzlinu?

  

Dej o sobě vědět.  

Pa

 M.

**********    

Ahoj Míšo,

děkuji Ti za zprávu.
Rozkopanou Vinohradskou jsem zvládl poměrně dobře. Dělali to po částech a kupodivu po celou dobu opravy kolejiště byla ulice pro auta jednosměrně průjezdná a byl dostatek přechodových lávek. Jinak nemám žádné veselé historky. Byl jsem ma rozhraní července a srpna dvakrát na pohřbu.  Jeden spolužák, se kterým jsem chodil na základní školu a na gymnázium, nešťastnou náhodou spadl doma ze schodů a zabil se. Byl sám doma. Na rozdíl ode mne byl úplně zdráv. Jeho maminka mě na devítiletce učila češtinu.  Přežila ho a byla na tom pohřbu.   Možná dopadnu podobně, i když schody doma nemám. Až se několik měsíců nebudu nikomu ozývat, tak mě třeba najdou doma. Na rozdíl od toho spolužáka nejsem neustále mezi lidmi a tak mě nikdo nebude hledat  hned druhý den..

Jinak jsem neměl důvod, proč bych Ti psal.  Píšu na facebook. Koho to zajímá, tak si mě tam najde.  Koho to nezajímá nebo facebook nepoužívá, tak má smůlu a já také. Celé léto jsem trávil každý pátek odpoledne ve vinotéce Naturel v Lípové ulici (viz foto, kde jsem s panem vinárníkem). Na facebook jsem to napsal, kdo chtěl, mohl si tam přijít se mnou popovídat. Ale moc lidí nechtělo. V Ergonu mi konečně udělali samoplátecké boty za 16 tisíc. Příští týden mi zubařka nasadí nový můstek také za 16 tisíc.  Bolí mi nohy, špatně vidím a všechno mi jde pomalu.

Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se, kdy. Ale nevím, co si budeme povídat, když už jsme si všechno napsali.

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

***********    

Ahoj Tomáši,

Děkuji Ti za odpověď. Tvého spolužáka je mi líto, bohužel takový je život a i v mém okolí se vyskytují podobná neštěstí.

 Tak až budeš mít o čem si povídat, jsem tady.

 Měj se do té doby co nejlépe.

 Pa

 Míša

**********  

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800 Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

*******

Ahoj Tomáši, 

No, právě, možná, že není úplně pozdě zjistit, že přece jen malý kousek z té mizerné familie tady vedle Tebe ještě je a není jí úplně lhostejné, jak se Ti vede ……(na rozdíl od ostatních členů). Ale vím, že jsi zvyklý být sám a spoléhat se jen sám na sebe, jen jsem si myslela, že bychom se mohli víc poznat, nejsem tvrďák, a lidi mi nejsou ukradený, tím víc jde-li o rodinu, ať už je jakkoliv rozhádáná…….je pravda, že je to trochu na mou bolavou hlavu těžký (a bohužel i v případě, že jsou na mě ostatní tvrdý) …..protože v tom většinou lítám jako nudle v bandě, ale už jsem taková…….Já prostě nejsem z rodiny Š, a nemám nic ani z rodiny N.….promiň nic proti Tobě….táta z mámou říkají, že jsem po bábě R. ……(mimochodem taky prý nic moc ☹) tak nevím…..

Takže, ano chci se sejít. Měla jsem 50, takže je čas jít zase na čaj! Můžeme probrat po kom vlastně jsem 😊…takzvaně poplkat a zapomenout na tělesné bolesti….

Pa

M.

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš

********** 

opět:                                                 

Milá Míšo, 

já jsem tady taky. Na popovídání jsem měl patnáct let psychology. Za 800,. Kč na hodinu.
Jak jsem napsal níže: Budeš-li se se  mnou chtít sejít, zavolej a domluvíme se,

Přeji Ti,  ať je Ti lépe.

Tomáš
**********

Ahoj Tomáši,

Teď mi na tři týdny začíná audit a kolotoč kolem budgetů, to budu v práci dost dlouho a pak jedu na konci listopadu služebně na týden na Slovensko, tak jak se vrátím zavolám a domluvíme se. Snad to před vánoci ještě stihneme dojít si na ten čaj.

M.

Veřejné setkání koalice TOP 09 Praha 3 a Starostové a nezávislí Praha 3 s občany

  Setkání proběhlo v multifunkční kavárně Pracovna ve Vlkově ulici nedaleko Sladkovského náměstí. Byla to veřejná schůze s občany. Setkání bylo nazvané "Setkání koalice TOP Stan Praha 3 s občany". Na radnici Prahy 3 je v současné době koalice TOP 09 +Stan +Piráti +Zelení. Taková koalice by se měla sejít s občany.

   Piráti měli v té době pravidelnou schůzi poblíž, ale na jiném místě. Naštěstí Piráti I Zelení mívají aspoň některé pravidelně schůze přístupné veřejnosti, tak nemusí dělat speciální setkání s občany.

   Byl jsem včera alespoň částečně na obou schůzích. Bohužel musím konstatovat, že zájem veřejnosti je téměř nulový.Kromě členů jednotlivých stran jsme byli na setkání „koalice TOP Stan Praha 3“ jenom čtyři běžní občané, na veřejné schůzi Pirátů jsem byl jako řadový občan sám. Nemá smysl psát, o čem se tam mluvilo. Kdo chtěl, mohl přijít, pokud se to dozvěděl z událostí na facebooku. Možná, že propagace mohla být jiná, i mimo sociální sítě, ale nevím jaká. Spousta starších lidí jistě sociální internetové sítě nesleduje a nějaké výlepové akce informačních plakátů v dnešní době přehlceností různými informacemi mi připadají málo efektivní. Na sociálních sítích lidé včera řešili volbu slovenské prezidentky a návštěvu českého prezidenta na Matějské pouti. Jejich bezprostřední okolí je nezajímá. Vím to i ze svého nejbližšího okolí. Lidé v domě, kde bydlím se nezajímají ani o problémy vlastního domu. Všichni jsou zblblí internetovou neosobní komunikací.

   Přesto si myslím, že by radniční politické strany neměly rezignovat na současný malý zájem veřejnosti a na tato setkání nerezignovat.  Právě na těchto setkáním by bylo možno předjednat témata, která se pak dostávají  do interpelací občanů při zasedání zastupitelstva a kde na vzájemnou diskusi není dostatek času.

Pozdrav a poděkování Janu Kovaříkovi z Českého rozhlasu

Dobré ráno, pane Kovaříku!

   Rád poslouchám vaše ranní vysílání od prvního dne, kdy začalo, to jest tuším od 1. listopadu 2015. Byla to skutečně výrazná změna, kdy zmizely nesehrané dvojice, které zavedl a neustále obměňoval Jaromír Ostrý a  jste přišel Vy s týmem svých spolupracovníků. Fascinovalo mě, že Vaše ráno si nemuselo nijak "sedat", jako jiné experimentální pořady šéfredaktorů Ostrého a Dittricha, ale bylo dokonalé od prvního dne. Vzpomínám i Vaší první spolupracovnici Lucii Husárovou. Pátral jsem, kam se ztratila, ale později jsem se dozvěděl, že odešla do regionálního studia České Budějovice k panu Duspivovi. 

   Ze změn, které ohlásil už na říjnové schůzi Rady ČRo současný  pověřený šéfredaktor Ondřej Nováček jsem pochopil, že ke změně má dojít i v Dobrém ránu s Dvojkou  a že se má model vrátit k onomu štěbetání "ona a on", které kdysi zavedl Jaromír Ostrý.  Po facebooku kolují zvěsti, že Vaše angažmá v ranním pořadu skončí. Když si vzpomenu na štěbetání Ostrého dvojic, jsem docela rád.

   Po zkušenostech, které mám z poslechu stanic Český rozhlas Dvojka / Praha mi není jasné, kdy k Nováčkově převratné změně dojde. Proto bych Vám chtěl už nyní poděkovat za ty tři roky, kdy jsem každé všední ráno věděl, že když si zapnu Český rozhlas Dvojka, bude tam to, co od ranního vysílání očekávám.

Doufám však, že se Vás Český rozhlas nevzdá a Vaší profesionality využije jinde.  Dokud v ranním vysílání budete, budu Vás samozřejmě poslouchat. Musím však přiznat, že jsem si poslední dobou zkusil ráno několik jiných stanic, abych věděl, kam po Vašem případném odchodu z ranního vysílání přeladit. Zatím vedou soukromé rádio Signál, Český rozhlas Rádio Wave a Český rozhlas Brno (který v Praze chytnu na svém DAB+ přijímači).

S přáním všeho nejlepšího

Tomáš Němec

25.1. 2019 

Aktivistická činnost spolupracovníka Českého rozhlasu Jakuba Orta

   Před několika dny mě zaujalo, že za tzv. Centrum Klinika  při jeho vyklízení v Praze 3  mluvil pan Jakub Ort. O něm jsem se dočetl, že je moderátorem a autorem stanice pro mladé Český rozhlas Rádio Wave.  Domníval jsem se, že redaktoři Českého rozhlasu se nemohou podobným způsobem projevovat a proto jsem se zeptal přes ombudsmana Českého rozhlasu na názor vedení Českého rozhlasu.

■     ■

Vážený pan

PhDr. Milan Pokorný

ombudsman Českého rozhlasu

                                                           10. ledna 2019

Vážený pane ombudsmane,

dřív než vyslovím svůj dotaz, sděluji Vám, že souhlasím s tím, abyste v případné odpovědi na Vaší internetové stránce uvedl mé plné jméno a příjmení.

A nyní dotaz:
Vadí nebo nevadí vedení Českého rozhlasu aktivistická činnost redaktora Radia Wave Jakuba Orta , který byl mluvčím tzv. Kliniky při vyklízení objektu  dne 10. 1. 2019 na pražském Žižkově a také za Kliniku mluvil o dva dny dříve při tiskové konferenci?

odkazy : 1. tisková konference Kliniky dne 8. ledna 2019 - https://www.facebook.com/klinika451/videos/1005486209661490/?__xts__[0]=68.ARAIZBFqgZWCf-yMF54O0GT5blPF5hWqxs3ph_lv2NGezOOwrm17JV5HEkbIMcu94gFOZc7GBXuHsrKT_pLdNqTtF9aiLh4CGZOECaR-nws3ijVeNmV1_DdSMp8GTZsznx7k1ErcSL_XxEw9yqrzeesQ0tnWggDQ5dWxj4dEhYK-s14mdKq3Cnz3qQFZZxcOAOeSi2EZSdQmBk_ZW8AwUnyYbUvoaPlam80f55m_bkCOhTlD86lfFZeMfmOWbGYtGHj1vD03XuvMG40m3wA1RQnK-45oT3s274DzOOWJSuSTB4XBD2W9aGO4Vx2ttAl4USDkDvsudoJTRBYH_nwmfm8FYl7egox4PEI&__tn__=-R 

         2. rozhovor Jakuba Orta pro DVTV dne 10. 1 2019 - https://video.aktualne.cz/dvtv/exekutor-dnes-vyklidi-kliniku-budeme-klast-pasivni-odpor-rik/r~947c9c8e14b511e98b38ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR3aKCc9weAwFzeqNXckjOGArO6SFNQvi7C8rv2Xr_o4RkW9wxkDVOhbuNc 

     3. stránka Jakuba Orta na webu Českého rozhlasu Radio Wave https://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814?fbclid=IwAR1GkGj64R5FVVvsC9TjWbKfpjZnhRMK1iiAxCvtyGmC5h28frrmHd-066M

   Zajímalo by mě, zda Jakub Ort se zabývá činností v Klinice výhradně mimo pracovní dobu  a zda podobným způsobem mohou redaktoři Českého rozhlasu mluvit za různé občanské aktivity či politické skupiny.

Předem děkuji za odpověď. 

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                 11. 1. 2019

Vážený pane Němče,

ověřil jsem, že Jakub Ort není zaměstnancem Českého rozhlasu. Patří mezi externí spolupracovníky Radia Wave. Na své osobní názory má právo, v práci pro Český rozhlas je povinen řídit se Kodexem ČRo a platnými zákony.

Váš dopis jsem předal šéfredaktorce Radia Wave.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

     ■     ■

                                             11. 1. 2019

Vážený pane ombudsmane,

děkuji Vám za rychlou odpověď.  V souvislosti s Vaším zjištěním bych měl podnět pro vedení Českého rozhlasu. Myslím, že by bylo správné, aby  u spolupracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu a promlouvají  v jeho vysílání k posluchačům, byla na jejich stránce na webu Českého rozhlasu uvedena poznámka "Není zaměstnancem Českého rozhlasu". Protože bez té informace je sekce Lidé na webu Českého rozhlasu dost matoucí - odkaz https://www.rozhlas.cz/lide/portal/

V přehledu Lidé stanice Radia Wave https://wave.rozhlas.cz/lide
je Jakub Ort uveden v části "Autoři rubrik a pořadů". . Ale z jeho osobní stránky https://wave.rozhlas.cz/jakub-ort-5000358 nikterak nevyplývá, že je pouhým spolupracovníkem a nikoli zaměstnancem Českého rozhlasu. Vyplývá z ní, že je moderátorem Rádia Wave. Takhle to je jistě i u řady dalších lidí na všech stanicích. Považuji za nesprávné, že tato skutečnost u osobních profilů na webu Českého rozhlasu není uvedena a Český rozhlas se jako v tomto případě může zaštiťovat tím, že dotyčný člověk není zaměstnancem Českého rozhlasu.

Vážený pane ombudsmane, v případě, že uveřejníte odpověď na své stránce na webu Českého rozhlasu, souhlasím s tím, abyste uvedl moje plné jméno a příjmení.

Děkuji Vám a přeji hezký den!

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■

                                    16. 1. 2019

Dobré odpoledne,

děkuji Vám za podněty. Seznámil jsem s nimi šéfredaktorku Radia Wave Ivu Jonášovou a doporučil jsem jí, aby se jimi vážně zabývala. Sdělila mi, že pro ně má pochopení a že je probere s programovým ředitelem Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.

ombudsman 

■     ■

Jsem tedy zvědav, jak se k tomu postaví programový ředitel Českého rozhlasu pan Ondřej Nováček

OSOBNOST PLUS

V posledních dvou týdnech jsem si ve vysílání stanice Český rozhlas Plus všiml změny. Pořad Osobnost Plus se přestal vysílat pouze o víkendu a naopak se vysílá pouze ve všední den. Jeho stopáž se však zkrátila z hodiny jen na necelou půlhodinu (odečteme-li zprávy). Několikrát jsem si všiml, že rozhovor dělá kromě Barbory Tachecí také Lucie Vopálenská. To mě zvlášť potěšilo, protože v uplynulých letech jsem právě tento pořad poslouchal jen zřídka. Nemám totiž rád ironický projev paní Tachecí ani její řečovou vadu. Její pořady jsem poslouchal občas výhradně kvůli konkrétním hostům, se kterými dělala rozhovor a kteří mě zajímali víc než jiní. Pokud bych však měl na výběr, poslouchal bych jen díly moderované paní Vopálenskou.

   Tento týden jsem objevil v záznamu rozhovor Lucie Vopálenské se spisovatelem Michalem Vieweghem. Vzpomněl jsem si, že přede dvěma lety vedla rozhovor s tímto spisovatelem i paní Tachecí. Poslechl jsem si tyto rozhovory ze záznamu hned po sobě. Musím uznat, že paní Tachecí se snažila být méně ironická než bývá jejím zvykem. Nevýhoda jejího rozhovoru byla také v tom, že její rozhovor byl hodinový. Myslím, že dělat hodinové rozhovory, které nejsou prokládány hudbou jako třeba na Radiožurnálu je jistě obtížnější než udělat rozhovor půlhodinový. Hrozí nebezpečí, že ke konci se témata vyčerpají. Přesto pro mě bylo zajímavé srovnat výkon obou moderátorek v samostatném rozhovoru s jedním hostem. U Barbory Tachecí přes veškerou snahu o srdečnost občas probleskovala její vrozená ironie a neschopnost pozorně poslouchat, co host říká, absence empatie a nedostatečné vnímání odpovědí hosta a citlivé usměrnění dotazů podle odpovědí tázaného. Hlas Lucie Vopálenské působí laskavým neútočným dojmem a dokáže logicky navázat na odpověď hosta. Umí i ve vhodném okamžiku otevřít citlivé téma, aniž by, jak se lidově říká, tlačila na pilu. Host pak odpoví celkem přirozeně a občas přidá něco, co by neřekl, kdyby z něj moderátorka úporně odpověď dolovala. Dal-li však host zřetelně najevo, že rozebírat téma příliš do hloubky není ochoten, dokáže přehodit téma tak, aby nenastalo nepříjemné dusno. Ostatně nejedná se o politický, ale společenský rozhovor. Pevně věřím, že paní Vopálenská nebude z pořadu Osobnost Plus po krátké době odvolána. Myslím, že vždy dokáže vtisknout těmto rozhovorům poutavou atmosféru.

Chcete-li, porovnejte oba rozhovory se spisovatelem Michalem Vieweghem v pořadu Osobnost Plus

***

Osobnost Plus (16. 10. 2018, stopáž 25 minut))

moderátorka Lucie Vopálenská

https://plus.rozhlas.cz/kolem-nasili-na-zenach-se-strhava-hysterie-rika-michal-viewegh-7643077?player=on#player

***

Osobnost Plus (06.07.2016, stopáž 49 minut)

moderátorka Barbora Tachecí

https://prehravac.rozhlas.cz/audio/3663172

***

JAROMÍR SOUKUP LIVE

V souvislosti s volbami jsem přestal po určitou dobu sledovat mediální výkřiky, které mě baví. Jedním z nich je vývoj televize Barrandov a její velký všeuměl Jaromír Soukup. Fascinuje mně stále se zvyšující počet hodinových pořadů, ve kterých vystupuje pan ředitel osobně a které mají v názvu jeho jméno. Například: Aréna JS, Instinkty JS, Kauzy JS a podobně. Dnes jsem přišel na to, že pan Soukup zavedl nový pořad, který tyto názvy koncentruje a není již třeba vymýšlet další zbytečná slova do názvu. Nový, jen měsíc starý pořad se jmenuje JAROMÍR SOUKUP LIVE !!! Vystihuje vše důležité.

Co si myslím o vysílání „porna“ na stanici Český rozhlas Vltava

Záležitost je popsána v článku Martina Fandrycha v odkazu https://nazory.aktualne.cz/komentare/porno-na-vltave-stanice-cro-celi-utoku-kvuli-penisu/r~9cfa18b890b811e88b6b0cc47ab5f122/

Všichni kritizují po straně, v hospodě nebo v moderní době na sociálních sítích, ale otevřeně neprojeví názor tam, kde by měli. Poslechl jsem si celý ten kritizovaný dvouhodinový pořad.   Šéfredaktor  pan Fischer ho dal po svém rozhovoru v DVTV na web Vltavy. Za porno ho rozhodně nepovažuji, ale také si nemyslím, že měl být vysílán v sobotu v 9 hodin dopoledne. Pan Fischer má v jednom pravdu. Při jeho premiéře si nikdo nestěžoval. Bohužel ani upozornění, kterým věc zpopularizoval pan Kňourek, nebyla správná. Nejednalo se o oficiální stížnost, která by prošla agendou Rady Českého rozhlasu, ale jak řekl pan Kňourek, že "jedna známá mu poslala odkaz". Podobnou stížnost vyřešila Rada Českého rozhlasu o měsíc dřív svými obvyklými bláboly o "měnícím se životním stylu včetně jazyka" - viz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/nazor-posluchacky-tykajici-se-eventualni-nevhodnosti-odvysilani-rozhlasove-hry-v-dennim-case-cerven-2018--1801357 . Ovšem v tom případě nebyla posluchačka známá pana Kňourka jako ta, která si stěžovala na pořad "Ahoj! aneb Na počátku byla voda!" - audiozáznam celých dvou hodin je v odkazu https://vltava.rozhlas.cz/ahoj-aneb-na-pocatku-byla-voda-5922407

Smutné je, že zaměstnanci Českého rozhlasu mají sice z Rady Českého rozhlasu srandu, pokud se vyskytne nějaká mediální bublina přes jiné médium, ale sami práci Rady Českého rozhlasu nesledují, i když zápisy ze schůzí, audiozáznamy veřejných schůzí, výsledky Radou zadávaných analýz a další dokumenty jsou volně k doispozici na webu Českého rozhlasu - http://www.rozhlas.cz/rada/portal

Nepřetvařujme se!

Gabriela napsala:
Tak jo, zase jsem tu dlouho nebyla. Proč si tedy zakládám fashion  stránku, když sem pak nic nedávám?
Prostě jen tak, pro svou zábavu. A protože jsem měla vždycky "velké oči", že všechno zvládnu. Nezvládnu.
Na stranu druhou: ono se těžko dává oblečení na fashion stránku, když vám přibude 5 kilo a až 17 centimetrů v pase.
Ne, nejsem těhotná. Dostala jsem to.
MENSTRUACE: téma, o kterém se nahlas nemluví. A už vůbec ne na Facebooku. Alespoň mi to říká okolí. Ale vážně se o něm mluvit nemá? 

Nejsem žádná feministka, ani bio žena, která odmítá nosit vložky a "přiznává svou ženskost". Jsem obyčejná konzervativní holka, která je z toho ženství občas nešťastná. A rozhodla jsem se o tom mluvit, jak před mým blízkým okolím, tak veřejně, protože mě to zatraceně ovlivňuje a moje okolí tedy též. Vás by copak bavilo si dlouhé roky vymýšlet lži a výmluvy, proč se chováte, jak se chováte, nebo vypadáte, jak vypadáte? 

Mám prý od mala nějak špatně posazenou dělohu a od 15 let bolestivou menstruaci. Jako spousta holek v okolí (a čím dál víc, jak zjišťuji). Můžu brát antikoncepci a změnit to, ale protože antikoncepce naprosto potlačovala moje emoce a chuť na sex, rozhodla jsem se ji vysadit. Od té doby trpím. Jednou do měsíce asi 10 dní a často ještě týden před tím. 

Tomáš napsal:

Každej máme něco, Gábinko. A kupodivu ti, či nemají nic, si ten život zdevastují sami. Někdo začne chlastat, jiný jede do Himálají a tam zmrzne. Všichni se s tím perou sami, protože když o tom mluví, jejich okolí jim dá najevo, aby nevfňukali, že jiní jsou na tom hůř. A tak se všichni skryjeme za masku a říkáme : jsem v pohodě

Gabriela napsala:

o máme a každej si s tím poradí, jak dokáže. Ale přetvařovat se odmítám a poslouchat nadávky, že o tom nemůžu mluvit, taky. Když jsem zelená, naštvaná, protivná, unavená a mám obří kruhy pod očima, chci prostě moct říct: "nic mi není, dostala jsem to". A nemuset snášet koulení očima desítek lidí okolo. Takže já pro dnešek, a snad i do budoucna, bez masky, Tome.   Nepotřebuju litovat, vím, že ostatní jsou na tom hůř. Jen potřebuju občas pochopit.

Tomáš napsal:

Ale to je správné, Gábinko. Já jsem se také naučil po dlouhé době nepřetvařovat. Ale trvalo mi to asi až do padesáti let. Rodiče mě vychovávali k tomu, že se musím víc snažit, abych se vyrovnal zdravým lidem, když jsem se narodil s dětskou mozkovou obrnou. A tak jsem se snažil, ale ono to stejně nešlo. Když máš spastickou polovinu těla, těžko uděláš pílí, aby to ostatní neviděli. Teprve po smrti rodičů, kteří mě oba deptali, I když každý jiným způsobem, začal jsem žít tak, jak mi život umožňuje, i když je to jinak, než jsem si představoval před padesáti lety. Přestal jsem usilovat, aby mě lidi chápali. Smířil jsem se s tím, že v tomto životě už nebudu mít žádné přátele. Za přátele samozřejmě nepovažuji lidi, se kterými se setkávám, jen když přijdu někam do hospody. Prostě tak to je. Můj život už dvacet let nemá žádný smysl. Je jedno, jestli umřu zítra nebo za dvacet let. V mém životě chybí prvních dvacet let a na tom je postaven ten zbytek.

Gabriela napsala:

To, co prožijeme v dětství, nás ovlivňuje nejvíc. Je to svatá pravda a dřív nebo později to vždycky vykoukne. Znám to. A pozoruju to u všech lidí ve svém okolí.

Tomáš napsal:
No vidíš, Gábinko. A je nám to oběma houby platné, že jsme to tady napsali. Fejsbúk je jen taková velká zpovědnice, která by se taky mohla jmenovat: jako když hrách na zeď házíš. Teď ještě schézí, aby nám tady někdo začal udílet nevyžádané rady.

Stokrát nic, co umořilo osla

   Je to takové to stokrát nic, co umořilo osla. A to se vlastně starám jen o sebe, když si vezmu, že ty se staráš o dvě nebo tři děti a ještě o manžela, vůbec to nechápu. Nechápu spoustu jiných věcí. Jak to, že může Š. každý večer chlastat v nějaké hospodě a přitom chodit do práce a tam něco dělat, jak dokáže J. chodit každý den do hospody, přitom vařit pro celou rodinu a starat se o vnoučata, někdo má děti, někdo má zvířata všichni někam chodí, jen já už se dvacet let peru s různými chorobami, které sice nejsou na rychlé umření, ale na bezproblémový život taky ne. Čím jsem starší, tím ten den utíká rychleji, dvacet let jsem většinu dní totálně unavený, kdyby to šlo, furt bych spal, jenže pořád musím zařizovat spoustu věcí. Dřív, když nebyly počítače, mobily, když jsem neměl jizvy na sítnici, když mi neotékaly nohy, když jsem neměl alergické záchvaty, když jsem neměl náhlé průjmy, když předpokládaná smrt byla ještě několik desítek let daleko, když jsem nebyl odkázán na ručně vyráběné ortopedické boty, když jsem si ráno za deset minut dokázal sbalit batoh a odjíždět v šest hodin deset minut z hlavního nádraží do zaměstnání, když jsem dokázal jít od nás z Vinohrad pěšky až na Hrad, a takovéhle když bych mohl kupit, když...... tak vše bylo jednodušší. Spousta lidí vede kontinuální život od narození do smrti a já jsem tolikrát s něčím začínal. Jediné, co mě nepotkalo a za co jsem dnes vděčen bylo několik rozvodů a manželek. Můj otec měl tři manželky a bezpočet milenek k nim a stejně nakonec umřel po čtyřletém pobytu v nemocnici v osamění jako ležák. Moje matka, která s ním byla osmnáct let a před svatbou ještě sedm, ho bezmezně milovala, ačkoli věděla že je to hajzl a pořád doufala, že se rozvede s dalšíma manželkami a opustí souběžné milenky a vrátí se k ní. Umřela sice v bolestech taé po dlouhé nemoci, ale více méně doma. Byla naprosto nepraktická, i když měla státnice ze čtyř jazyků Stále dokolečka četla světové romány originále, zvláště Ságu rodu Forsythů. Já spím dnes na posteli, na které ona dožila. Tu postel jsem si koupil před více než třiceti lety na doplňkovou půjčku. Když moje matka umírala, tak se její gauč, který měla ještě po svých rodičích pod ní téměř rozpadl a tak jsem jí dal na tehdy novější mou postel. Už je taky stará, rozvrzaná, protože jsem na ní po mámině smrti vošukal několik děvčat z radosti, že jsem si konečně mohl domů přivést nějakou ženskou. Už si domů nikoho nevodím, protože mi nebaví uklízet. Každý popis je zavádějící. Vede náhodného čtenáře k radám, co bych měl či neměl dělat. Jenže já nejsem schopen žít tak jak si myslí jiní, že bych měl žít. Žiju jak to jde a jak umím. A čím dál tím víc mě přepadá pocit vlastní neschopnosti. Psal jsem tak, jak šly myšlenky a už se mi to po sobě nechce číst. Třeba tady kousek co bydlím, jsem měl jedny známé, je jim okolo čtyřiceti. Poznal jsem je ještě než se vzali. Dnes už mají tři děti okolo deseti let. Když byly ty děti menší, soudili, že nemám nic na práci a chtěli, abych jim ty děti hlídal jako takový hodný strejda. To jsem odmítl, protože mi dělá potíže zajistit sám sebe. No, tak přátelství ochladlo. Jsme sice spolu stále na facebooku a občas je potkáme na ulici, ale jako bychom nebyli. Ta paní byla moje fyzioterapeutka a cvičila se mnou Vojtovu metodu ještě před tím, než měla ty děti. Její manžel hraje na basu v různých kapelách a v symfoňáku. Taky nemají život jednoduchý, já vím. Ale nevyhověl jsem jejich představám. Tak to chodí celý život.

   Každý si musíme vypít svůj kalich hořkosti až do dna,. Moje světlejší životní fáze už byly,  Na palubě se ještě tančí a do podpalubí už se valí voda.

O Trumpovi a Evropě

 Zrovna dnes jsem přemýšlel o tom, jak Trump nabádal Evropu, aby zvýšila zbrojní výdaje až na 4% HDP. Docela rozumím tomu, že to vlastně byly USA, které vyhrály 2. světovou válku nad Německem. Dalo by se říct, že společně se Sovětským svazem. Jenže já si myslím, že kdyby nezasáhly USA, které nebyly tou válkou zdecimované, že by válka dopadla jinak. Tím nemyslím, že by Německo vyhrálo, ale v Evropě by se ustálila nějaká jiná rovnováha. Na druhé straně byla to Evropa, kdo osídlila Ameriku Evropským způsobem. Kdoví jak by se civilizace v Americe vyvíjela, kdyby postupovala vývojem z tehdejších populací "Indiánů". To slovo píšu v uvozovkách, protože i označení Indián je evropského původu. Osídlení Ameriky a později i Austrálie bylo podle mě základem současné globalizace. Ovšem tam se už nenavazovalo na Evrpské kořeny a vznikala vlastní historie. My se dnes divíme, že v USA si zvolili za prezidenta křupana Trumpa a přitom my jsme si zvolili za předsedu vlády křupana Babiše. Zemana bych pro tento moment ze srovnání vynechal, protože prezident u nás není představitelem výkonné moci. V Británii by jistě nějakým legislativním krokem zrušit království a stát se republikou jako to udělali ve Francii, ale tím by se vzdali i tradice, která vede k výchově k jisté etiketě. Je známo, že poslední generace královské rodiny (princové William a Harry) jsou velmi moderní, nakonec i jejich babička královna Alžběta II. prokázala v období svého nástupu a v době do válce, že není těmi šlechtickými pravidly tolik svázána, ale forma kontinuální monarchie přece jen otupuje hrany světového křupanství, jehož čelným reprezentantem je v současné době prezident Trump

Orwelovský facebook

František napsal:
Co se mi honí hlavou? Že je mi z vás, milí facebookoví gestapáci, na zvracení. Že jsem přičinil zcela nevinnou poznámku ke glorifikovanému výroku nejsvětějšího Havla, že to je tedy zase moudro. Že se na mě následně sesypali deprivovaní uctívači každého Havlova -----, to jsem mohl čekat. Mohl jsem čekat i to, že některý z těch mstivých deprivantů se bude snažit mě nahlásit. Tím více jsem si dával pozor na způsob vyjadřování. A výsledek? Odstraněný příspěvek, kde nebylo vůbec nic sprostého, neslušného ani jinak nepovoleného. Jen logické zdůvodnění nesmyslnosti předešlého příspěvku, uzavřené oslovením "znalče lidu", jako reakce na to, že mě v předešlém příspěvku oslovil jako "mudrce z lidu". Rád bych, aby mi někdo vysvětlil, jak jsem tím porušil zásady komunity, někoho urazil, někomu ublížil, skupině, rase, náboženství... To už cenzuru provádějí lidé s IQ, se kterým nedokážou porozumět smyslu napsaného textu? Dokážu to pochopit, když někdo poruší stanovené zásady, ale je porušením to, že mám jen jiný názor? To je jako v 50. letech, kdy moc dostali omezenci a s výsměchem ji uplatňovali.

Tomáš napsal:

Františku, pokud příspěvek zmizel u statusu na něčím profilu, mohl ho odstranit ten, čí profil to je. Pokud to bylo ve skupině nebo na nějaké tématické stránce, mohl to smazat jen správce, čili zakladatel. Vůbec si tím nelámejte hlavu.

František napsal:

Dostal jsem zprávu od FB, že jsem porušil zásady soužití v komunitě FB, nebo nějakou podobnou chujovinu, takže šlo o oficiální zásah. Prostě, jasně z toho vyplývá, že cenzuru mají v rukách lidé, kteří mažou příspěvky podle toho, jak jste jim sympatický. Skoro denně vídám kontroverzní příspěvky s Hitlerem (ne jako vtip, tomu se rád zasměji, ale jako zcela vážná glorifikace), čtu komenty se sprostými nadávkami (a opět, není to přátelské, byť vulgární, špičkování mezi přáteli, ale zcela vážně míněné sprosté osočování) a různé jiné věci, kde bych mazání pochopil. A nikdo je nemaže. Mě to nevadí, ctím svobodu slova, co se mi nelíbí, přestanu číst a jdu pryč. Ale cenzura postu, kde není nic neslušného, nezdvořilého, pejorativního, oslavujícího násilí proti skupině a pod., ale jen názor, který není cenzorovi sympatický, no to už mám pocit, že se FB dostává do nějaké terminální Orwellovské fáze.

Tomáš napsal:

Aha. To jsem nevěděl. To je smutné. To mi připomíná dobu, když před 18 lety začínaly české diskusní servery Blabla a Rande, které už dnes neexistují. Ty firmy zaměstnávaly lidi jako administrátory. A ti administrovali vyloženě podle svých sympatií nebo antipatií k jednotlivým přezdívkám. Neboť tehdy se lidé nepřihlašovali pod svým jménem. Mazali co se jim nelíbilo podle vlastního uvážení. Vložené fotografie musely projít lidskou kontrolou, takže se buď objevily za několik dní nebo vůbec. Jenže tenkrát tam bylo jen několik tisíc přezdívek, dnešní fb má funkci jakéhosi obecného komunikačního nástroje ovládaného z amerického centra, i když ti cenzoři mohou sedět po celém světě. Podle mě už to není to, co se dá chápat pod pojmem komunita. Několik mých facebookových přátel už bylo zablokováno na několik dní až měsíc. Pak si vytvářejí náhradní profily. Nemá to vůbec žádný smysl. Souvisí to však s tím, že je to takzvaně zadarmo. Představte si, kdyby Vám telefonní operátor, kterému platíte, vypnul signál proto, že do telefonu říkáte něco, co se mu nelíbí a přesto byste měl platit dál. U telefonu můžete přejít ke konkurenci, u fb to nejde, protože žádná není. Možná, že to, co Vy napíšete, posuzuje nějaký dvacetiletý admin v Indii podle strojového překladu. Anebo jen nějaký software. Ale na něčí udání. Připadá mi děsné, že takto ovládá komunikaci mezi lidmi, ale i mezi firmami a institucemi na celém světě jen jediná nepostižitelná firma, která komunikuje jen jedním směrem.

Posledních dvacet let

Žiju dvacet let sám. Celou to dobu jsem byl v invalidním důchodu. K dětské mozkové obrně přibyla nepředvídatelná potravinová alergie vyznačující otokem dýchacího ústrojí, prudkým průjmy a tzv. anafylaktickým šokem. Otok na sítnici obou očí vedl k soustavnému rozmazanému vidění. Když jdu po ulici, nevidím schody. Nemohu čïst delší texty z papíru. Za posledních dvacet let jsem přečetl jen dvě knihy. Přitom předtím jsem se vlastně očima živil. Neobejdou se bez ortopedických bot. V nich musím chodit i doma. Jedny boty stojí 13 tisíc korun. Potřebuji troje ročně, pojišťovna mě hradí jen jedny. Nemám přátele, jen známé. Když něco potřebuju, musím si to tvrdě zaplatit. I moje tzv. intimní kamarádky jsou jen profesionální prostitutky. Na facebooku se dozvídám o různých akcích, kam chodím, abych nebyl stále sám. Nemám tolik peněz, abych si mohl prostitutky platit každý den. I když, je sex za peníze je levnější než sex zadarmo. Žiju, jak mu umožňuje doba. Kdybych se narodil se zdravým tělem, třeba bych žil jinak. Dnes v 65 letech už je to jedno.

Navazování kontaktů na facebooku a život s moderními technologiemi

Tomáš napsal.

Dobrý den, paní Č.! Našel jsem dnes Vaši žádost o přidání mezi přátele. Vaše jméno mi nic neříká. Já zcela automaticky neodklikávám tyto žádosti bez toho, že bych se s dotyčným někde osobně potkal nebo alespoň vedl diskusi na facebooku. Jestli mi na tuto zprávu neodpovíte a já se nedozvím, proč chcete být mezi mými přáteli, budu muset Vaši žádost odstranit. Mějte se hezky! T. N.

paní Č. napsala:

Dobry den pane N., osobně jsme se asi nesetkali, ačkoliv máme mnoho společných Fb přátel. Posílala jsem Vám žádost o Fb protože se pohybujete (dle Fb) ve spektru lidi u kterých se domnívám ze se zajímají o kulturu a mají v mnoha věcech podobné zájmy (kultura I politika). Ale nepamatuji se, že bychom si byli osobně představeni a plně respektuji Váš způsob používání této sociální sítě. Já naopak mám mezi Fb.přáteli mnoho lidí, které jsem zatím osobně nepoznala,ale musím podotknout že právě díky tomu.jsem už některé z nich později poznala osobně například jsem byla na obědě s paní, která ve volném čase maluje a přijela ne vernisáž výstavy v mém okolí a napsala mi, zda bych nechtěla.přijít také a potkat se osobně. Mějte se hezky a přeji Vám krásné a barevné léto Z. Č., z generace Y a žijící v D.

Tomáš napsal:

Milá paní Č,, děkuji Vám za odpověď. Já poslední roky posílám takovýhle dotaz všem, kdo mě pošlou tzv. žádost o přátelství a přitom jsem se s nimi nepotkal / nediskutoval alespoň v nějaké facebookové diskusi, neřku-li, že bychom se někde potkali osobně. Pořád je hodně lidí, kteří chtějí mít na facebooku co nejvíce "přátel". Anebo pak posílají bez další komunikace všelijaké marketingové nabídky. Nebo se třeba jedná o nějaký omyl. Takže kdo mi do několika dní na můj dotaz neodpoví, toho žádost odstraním. Pokud já někoho "cizího" žádám o "přátelství", současně se mu v soukromé zprávě představuji. Tento způsob se mi osvědčil, protože zhruba jen každý desátý "žadatel" odpoví na mou otázku. Proč bych měl mít tedy mezi svými "přáteli" někoho, komu nestojím ani za odpověď, že?  Takzvané  přátelství na facebooku chápu stejně spíše něco jako osobní telefonní seznam. Ale také jako Vy, už dost lidí z toho mého seznamu znám osobně. Řekl bych, že z těch téměř sedmi set kontaktů, znám něco přes 150 lidí osobně. Bydlím na pražských Vinohradech a často chodím do okolních literárních či hudebních kaváren či klubů, kde už jsem se osobně poznal s mnoha z těch, se kterými jsem byl nejdříve v kontaktu na facebooku. Bývá to i tak, že se tam s někým poznám osobně, a pak se přidáme na facebooku. Z D. jsem byl v kontaktu se dvěma pány - s panem V., kterého jsem poznal i osobně prostřednictvím amatérského divadla, ve kterém hraje a s panem D., což je poměrně známý divadelní režisér. Ten si mě však později z přátel odebral, protože se mu nelíbily některé moje názory v diskusích, které jsme spolu na facebooku vedli. Ještě jednou Vám děkuji za odpověď, milá paní Č. a přidávám si Vás mezi své facebookové přátele. Přeji Vám hezký zbytek dlouhého víkendu či hezkou dovolenou! T.

paní Č. napsala:

Děkuji Vám. O panu D. vím, ale neznám jej. Ale v D. jej zná hodně lidí. S panem V. jsem se kdysi také setkala, ale hodně dávno, když jsem byla na praxi u pana Z. . Jinak já si také nepřidávám úplně každého, například své bývalé žáky, nebo cizince s divným profilem na Fb, nebo lidi, které znám osobně a proto je na fB nechci. Mějte se hezky a ještě jednou přeji krásné a barevné lét.  PS.: zrušit ,,přidání příběhu na FB Vám ASI nepůjde, také se mi to nepovedlo. Jsou to asi aplikace, které jsou součástí nových verzí FB a bez aktualizcí Vám to časem přestane úplně fungovat..Potřebují stále znovu a znovu potvrdit souhlas s užíváním Vašich dat i z telefonu a proto se dělají nové a nové aktualizace a s nimi i Vaše a naše ,,potvrzení souhlasu". A ano, nyní už je FB hlavně dobrý obchod zejména pro provozovatele...Ale i obor ,,marketing na sociálních sítích" už existuje a vyučuje se...

Tomáš napsal:

Bohužel v době tzv. moderních technologií chybí prostředky pro normální dorozumění mezi lidmi. Jedinou spolehlivou formou se mi zdá osobní setkání. Ale i těch ubývá. V domě, kde bydlím a kde je nás 13 bytových jednotek, dorozumíváme se občas jen prostřednictvím e-mailu a nesetkáváme se vůbec - jen jednou za rok na povinné schůzi společenství, kde je nutno hlasovat. I tak s většinou lidí jsem ve styku jen prostřednictvím počítače nebo facebooku na mobilu. Telefon se stává nezbytným jen při shánění řemeslníků. Takový je život uprostřed Prahy.

Život s facebookem

. S lidmi, kteří jsou tzv. facebookovými přáteli se setkávám jen pokud jdu do nějaké místní hospody a oni tam náhodou jsou. Ozvou se, jen když něco potřebují. Dnes jsem dostal jednu takovou soukromou zprávu. Jedna paní něco potřebovala. Když jsem potřeboval něco já, tak se na to vysrala. Tak já jsem se taky vysral na to, co dnes potřebovala. Tak to chodí

. Jsem zvyklej řešit své problémy sám, protože holt celej život je takovej. Všechno má svý pro a proti. Ale ve své historii 65 letech se už pro druhé nerozkrájím. Z toho už jsem vyrostl. Všechno nějak dopadne. Většinou dobře. Špatně až na úplný závěr

Já jsem se mohl pro druhé rozkrájet celou první polovinu života a ve 46 letech jsem z toho skončil v plném invalidním důchodu. Nejen, že jsem od narození polochromý, ale posledních 20 let ani pořádně nevidím. Musím chodit o holi, protože před sebou nevidím schody nebo nerovnosti. Jsem odkázaný na speciální boty, které se musí vyrábět na míru. Nemůžu si koupit boty v běžném krámu jako jiní lidé. Divím se, že jsem přežil těch posledních dvacet let. Proč ještě žiju? Nevím. Můj život je bizarní a nemá žádný smysl. Ani u těch deseti psychologů, ke kterým jsem chodil posledních 20 let, jsem nenašel odpověď.

Život založený na vzájemném osrávání

Stejně to je zajímavé. Včera jsem byl v Datartu. Přišel tam nějaký hoch a chtěl vrátit sluchátka (pecky). Že mají hrozný zvuk, že není možné přes ně poslouchat. Prodavačka mu řekla, že z hygienických důvodů mu je nemohou vzít zpátky. On se zeptal, jak se tedy taková sluchátka dají vyzkoušet, když se prodávají zalisována v plastu. Na to prodavačka mlčela. Tak mě napadlo, že skoro každý jsme ve dvou pozicích. Na jedné straně konzumentem toho, co je nám nabízeno, na druhé straně nabízíme něco (čím si vyděláváme peníze), kde je konzumentem někdo jiný.

Čili - v určitou chvíli jsme v pozici, kdy můžeme osrat někoho jiného, ale daleko víc lidí může osrat nás. Současný život se sestává ze vzájemného osrávání. To spotřebuje docela dost času, sil a nervů.

Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018

Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018