Posledních dvacet let

Žiju dvacet let sám. Celou to dobu jsem byl v invalidním důchodu. K dětské mozkové obrně přibyla nepředvídatelná potravinová alergie vyznačující otokem dýchacího ústrojí, prudkým průjmy a tzv. anafylaktickým šokem. Otok na sítnici obou očí vedl k soustavnému rozmazanému vidění. Když jdu po ulici, nevidím schody. Nemohu čïst delší texty z papíru. Za posledních dvacet let jsem přečetl jen dvě knihy. Přitom předtím jsem se vlastně očima živil. Neobejdou se bez ortopedických bot. V nich musím chodit i doma. Jedny boty stojí 13 tisíc korun. Potřebuji troje ročně, pojišťovna mě hradí jen jedny. Nemám přátele, jen známé. Když něco potřebuju, musím si to tvrdě zaplatit. I moje tzv. intimní kamarádky jsou jen profesionální prostitutky. Na facebooku se dozvídám o různých akcích, kam chodím, abych nebyl stále sám. Nemám tolik peněz, abych si mohl prostitutky platit každý den. I když, je sex za peníze je levnější než sex zadarmo. Žiju, jak mu umožňuje doba. Kdybych se narodil se zdravým tělem, třeba bych žil jinak. Dnes v 65 letech už je to jedno.

Navazování kontaktů na facebooku a život s moderními technologiemi

Tomáš napsal.

Dobrý den, paní Č.! Našel jsem dnes Vaši žádost o přidání mezi přátele. Vaše jméno mi nic neříká. Já zcela automaticky neodklikávám tyto žádosti bez toho, že bych se s dotyčným někde osobně potkal nebo alespoň vedl diskusi na facebooku. Jestli mi na tuto zprávu neodpovíte a já se nedozvím, proč chcete být mezi mými přáteli, budu muset Vaši žádost odstranit. Mějte se hezky! T. N.

paní Č. napsala:

Dobry den pane N., osobně jsme se asi nesetkali, ačkoliv máme mnoho společných Fb přátel. Posílala jsem Vám žádost o Fb protože se pohybujete (dle Fb) ve spektru lidi u kterých se domnívám ze se zajímají o kulturu a mají v mnoha věcech podobné zájmy (kultura I politika). Ale nepamatuji se, že bychom si byli osobně představeni a plně respektuji Váš způsob používání této sociální sítě. Já naopak mám mezi Fb.přáteli mnoho lidí, které jsem zatím osobně nepoznala,ale musím podotknout že právě díky tomu.jsem už některé z nich později poznala osobně například jsem byla na obědě s paní, která ve volném čase maluje a přijela ne vernisáž výstavy v mém okolí a napsala mi, zda bych nechtěla.přijít také a potkat se osobně. Mějte se hezky a přeji Vám krásné a barevné léto Z. Č., z generace Y a žijící v D.

Tomáš napsal:

Milá paní Č,, děkuji Vám za odpověď. Já poslední roky posílám takovýhle dotaz všem, kdo mě pošlou tzv. žádost o přátelství a přitom jsem se s nimi nepotkal / nediskutoval alespoň v nějaké facebookové diskusi, neřku-li, že bychom se někde potkali osobně. Pořád je hodně lidí, kteří chtějí mít na facebooku co nejvíce "přátel". Anebo pak posílají bez další komunikace všelijaké marketingové nabídky. Nebo se třeba jedná o nějaký omyl. Takže kdo mi do několika dní na můj dotaz neodpoví, toho žádost odstraním. Pokud já někoho "cizího" žádám o "přátelství", současně se mu v soukromé zprávě představuji. Tento způsob se mi osvědčil, protože zhruba jen každý desátý "žadatel" odpoví na mou otázku. Proč bych měl mít tedy mezi svými "přáteli" někoho, komu nestojím ani za odpověď, že?  Takzvané  přátelství na facebooku chápu stejně spíše něco jako osobní telefonní seznam. Ale také jako Vy, už dost lidí z toho mého seznamu znám osobně. Řekl bych, že z těch téměř sedmi set kontaktů, znám něco přes 150 lidí osobně. Bydlím na pražských Vinohradech a často chodím do okolních literárních či hudebních kaváren či klubů, kde už jsem se osobně poznal s mnoha z těch, se kterými jsem byl nejdříve v kontaktu na facebooku. Bývá to i tak, že se tam s někým poznám osobně, a pak se přidáme na facebooku. Z D. jsem byl v kontaktu se dvěma pány - s panem V., kterého jsem poznal i osobně prostřednictvím amatérského divadla, ve kterém hraje a s panem D., což je poměrně známý divadelní režisér. Ten si mě však později z přátel odebral, protože se mu nelíbily některé moje názory v diskusích, které jsme spolu na facebooku vedli. Ještě jednou Vám děkuji za odpověď, milá paní Č. a přidávám si Vás mezi své facebookové přátele. Přeji Vám hezký zbytek dlouhého víkendu či hezkou dovolenou! T.

paní Č. napsala:

Děkuji Vám. O panu D. vím, ale neznám jej. Ale v D. jej zná hodně lidí. S panem V. jsem se kdysi také setkala, ale hodně dávno, když jsem byla na praxi u pana Z. . Jinak já si také nepřidávám úplně každého, například své bývalé žáky, nebo cizince s divným profilem na Fb, nebo lidi, které znám osobně a proto je na fB nechci. Mějte se hezky a ještě jednou přeji krásné a barevné lét.  PS.: zrušit ,,přidání příběhu na FB Vám ASI nepůjde, také se mi to nepovedlo. Jsou to asi aplikace, které jsou součástí nových verzí FB a bez aktualizcí Vám to časem přestane úplně fungovat..Potřebují stále znovu a znovu potvrdit souhlas s užíváním Vašich dat i z telefonu a proto se dělají nové a nové aktualizace a s nimi i Vaše a naše ,,potvrzení souhlasu". A ano, nyní už je FB hlavně dobrý obchod zejména pro provozovatele...Ale i obor ,,marketing na sociálních sítích" už existuje a vyučuje se...

Tomáš napsal:

Bohužel v době tzv. moderních technologií chybí prostředky pro normální dorozumění mezi lidmi. Jedinou spolehlivou formou se mi zdá osobní setkání. Ale i těch ubývá. V domě, kde bydlím a kde je nás 13 bytových jednotek, dorozumíváme se občas jen prostřednictvím e-mailu a nesetkáváme se vůbec - jen jednou za rok na povinné schůzi společenství, kde je nutno hlasovat. I tak s většinou lidí jsem ve styku jen prostřednictvím počítače nebo facebooku na mobilu. Telefon se stává nezbytným jen při shánění řemeslníků. Takový je život uprostřed Prahy.

Život s facebookem

. S lidmi, kteří jsou tzv. facebookovými přáteli se setkávám jen pokud jdu do nějaké místní hospody a oni tam náhodou jsou. Ozvou se, jen když něco potřebují. Dnes jsem dostal jednu takovou soukromou zprávu. Jedna paní něco potřebovala. Když jsem potřeboval něco já, tak se na to vysrala. Tak já jsem se taky vysral na to, co dnes potřebovala. Tak to chodí

. Jsem zvyklej řešit své problémy sám, protože holt celej život je takovej. Všechno má svý pro a proti. Ale ve své historii 65 letech se už pro druhé nerozkrájím. Z toho už jsem vyrostl. Všechno nějak dopadne. Většinou dobře. Špatně až na úplný závěr

Já jsem se mohl pro druhé rozkrájet celou první polovinu života a ve 46 letech jsem z toho skončil v plném invalidním důchodu. Nejen, že jsem od narození polochromý, ale posledních 20 let ani pořádně nevidím. Musím chodit o holi, protože před sebou nevidím schody nebo nerovnosti. Jsem odkázaný na speciální boty, které se musí vyrábět na míru. Nemůžu si koupit boty v běžném krámu jako jiní lidé. Divím se, že jsem přežil těch posledních dvacet let. Proč ještě žiju? Nevím. Můj život je bizarní a nemá žádný smysl. Ani u těch deseti psychologů, ke kterým jsem chodil posledních 20 let, jsem nenašel odpověď.

Život založený na vzájemném osrávání

Stejně to je zajímavé. Včera jsem byl v Datartu. Přišel tam nějaký hoch a chtěl vrátit sluchátka (pecky). Že mají hrozný zvuk, že není možné přes ně poslouchat. Prodavačka mu řekla, že z hygienických důvodů mu je nemohou vzít zpátky. On se zeptal, jak se tedy taková sluchátka dají vyzkoušet, když se prodávají zalisována v plastu. Na to prodavačka mlčela. Tak mě napadlo, že skoro každý jsme ve dvou pozicích. Na jedné straně konzumentem toho, co je nám nabízeno, na druhé straně nabízíme něco (čím si vyděláváme peníze), kde je konzumentem někdo jiný.

Čili - v určitou chvíli jsme v pozici, kdy můžeme osrat někoho jiného, ale daleko víc lidí může osrat nás. Současný život se sestává ze vzájemného osrávání. To spotřebuje docela dost času, sil a nervů.

Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018

Pozvánka na setkání přátel Roberta Radosty, České unie karikaturistů, Strany mírného pokroku v mezích zákona a Malostranské besedy - 1. 7. 2018

Ach, ty ženy!

Nemám rád ženy kokety,

s těmi jsou marné zálety..

Raději navštěvuji štětky,

s těmi jsou příjemnější pletky.

Digitální cenzura

Koukám, co všelijakých udělátek facebook zase nabízí - den otců, váš příběh a další, které mi už vůbec nejsou jasné. A stává se čím dál tím víc nepřehledným. Co tam člověk napíše, skoro hned zmizí v propadlišti dějin. Za to zápisky jiných se objevují tu okamžitě, tu až za několik dní. Řadu lidí automatičtí cenzoři zablokují tu na tři dny, tu na celý měsíc, aniž by bylo zcela zjevné za co. Lidé si vytváří druhé i třetí profily, aby mohli komunikovat se svými tzv. přáteli, na něž ani nemají jiné spojení. Jaký to má smysl? Technologie se stále vyvíjejí a zdokonaluje se kontrola. Možná, že vývoj dostoupí tak daleko, že digitální roboti budou kontrolovat telefonické hovory u placených operátorů. A budou-li v těch hovorech zakázaná slova, tak je zablokují. Technické možnosti už se pomalu stávají kontraproduktivními. V Národní technické knihovně prý je teď výstava o takových špionážních technologiích.( Global Control and Censorship) Třeba panenka, která umí mluvit s dítětem a zároveň odesílá vše, co se řekne v místnosti, do nějaké americké centrály, kde se hlasy předvádějí na psaný text. Nebo zařízení, které dokáže přečíst data z okolních mobilů, i když ty nejsou připojeny k žádné síti. Už je to tady! Velký bratr tě sleduje! Ohisver Muler (Dům o tisíci patrech)

Facebookové přátelství

Soukromá zpráva (messenger)

Aneta napsala:

Když někdy nevíš co dělat , zkus mi napsat .. Jsou večery , že si nemám s kým posedět ..

Tomáš napsal:

Ono se to má tak, Anetko, že já pořád vím, co dělat, jen jak stárnu, tak nevím, jak to mám zvládnout. Žiju zcela jiným životem než Ty, když máš manžela a tři děti. Já vím, děti už odrostly a nejsou stále ve tvé blízkosti, manžel si vystačí i bez tebe. Tohle já jsem nikdy neměl. . Dřív jsem toužil být součástí přátelské rodiny, ale prostě se to nevyvedlo. Částečně proto, že jsem se narodil s dětskou mozkovou obrnou, které se nejde zbavit. Částečně proto, že jsem se narodil do rodiny, kde moje matka byla naprosto nepraktická a snivá a otec mimořádně zákeřný manipulátor Já si dovedu naplnit čas, Anetko. Dnes už ani ne tak nějakými zájmy či zálibami, ale řešením problémů, které přede mne staví život a které jsou pro mně čím dál tím obtížnější. Tebe možná jen zajímá, Anetko, jak bydlím. Několikrát ses mně ptala, která jsou má okna, že o tom přemýšlíš, ,když sedíš na obědě v Apetitu s dcerou. Klidně se přijď podívat a ukoj svou zvědavost. Ale až po středě. To mám jít na operaci s prstem pravé ruky, kdy mě bude chirurg vytahovat lipomovou bulku, která se mi po dvou letech udělala znovu a už mi dost vadí. Pak zas chvíli ani nebudu moct psát na počítači. Do té doby bych měl zařídit ještě několik věcí, které by pro mne byly v následujících týdnech obtížné. Jestli jsem doma, zjistíš, když mi zavoláš na telefon ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪. Nevezmu-li to v té chvíli, můžeš mi tam nechat vzkaz včetně telefonního čísla. Tom

Aneta napsala:

Myslela jsem to tak , že když sedíš někde v restauraci, abys mě prozvonil , jestli nechci přijít na skleničku . A pokud řeknu , že nemůžu , abys to bral tak, že opravdu nemůžu a když řeknu, že se mi nechce , aby sis to nebral osobně ...a hlavně, abys mi příště zavolal znovu. Je to praktické mít kamaráda , který bydlí bydli tak blízko a chodí do blízkých podniků .... Nehledej v tom nic jiného (ani zájem o tvé bydlení ) , než to, že mám ráda víno a sama jít do vinotéky nemůžu.

Můj tel. ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪

A kdybys někdy potřeboval pomoc s něčím , co zvládnu , určitě zavolej.

Tomáš napsal:

No, jo, no, Anetko, tak jsi to zase vrátila na začátek. Já nechodím moc sám vysedávat do hospody. Pokud chci někam mezi lidi, tak jdu tam, kde jsou. Třeba ke Gábině do baru nebo do Dna pytle. Neočekávám tam nikoho konkrétního a přesto tam vždycky někdo je. To je jako na fejsbúku. Když něco napíšu, občas někdo zareaguje. Ale neočekávám, že se ozve někdo konkrétní. Nehledám,kdo si na mně udělá čas, když se zrovna nudím, aby mně rozptýlil. Za léta, co jsem sám jsem si našel místa, kde se vždycky najde někdo, kdo mě rozptýlí. Ale není to nikdo konkrétní. Všechno je neosobní chvilková zábava. Bez včerejška a bez zítřka.
Čili. Když se ti bude chtít jít do hospody, tak zavolej. Když budu mít čas a náladu, tak půjdu. Ale nedej se odradit, zavolej zas příště.

Aneta napsala:

No teď když to čtu , musím se smát ...asi jsem občas příliš upřímná..
Ale myslela jsem to normálně ...
Tak to jsem zvědavá , kdo z nás zavolá dříve...ty to asi nebudeš, když máš vždy někde někoho ...

Tomáš napsal:

Ne někde někoho, ale někde kohokoliv, ale většinou jsem stále sám. Zatímco ty trávíš alespoň část dne s dcerou a víkend od pátku do neděle trávíš s rodinou v T., jak vždy píšeš u různých událostí, které se na facebooku objevují s víkendovým datem. Skoro se divím, že pak si raději neužiješ samotu. Já to mám zcela opačně. Jsem stále sám a tak jednou či dvakrát do týdne jdu někam, kde se scházejí lidé, které znám.

Aneta napsala:

Jsem sama od podělí do čtvrtku... Občas to s akcemi přeženu a pak se těším na víkend , že si odpočinu .. Někdy je to naopak a užívám si společnosti v T..

A někdy mám pocit , že jsem sama v Praze i v T.

Tomáš napsal:

Jsem sám posledních dvacet let sedm dní v týdnu kromě těch několika hodin, kdy jdu záměrně mezi lidi, se kterými nemám jinak nic společného. Ale poslední roky nepociťuji samotu. Už jsem si zvykl. Dřív jsem si představoval jiný život, ale v pětašedesáti už to nemá smysl. Nestěžuji si, protože v životě jsem využil všech příležitosti, které mi život nabídl. Neměl jsem vše, ale nic jsem nepropásl.

Aneta napsala:

Já mám tak vážné problémy se zdravotním stavem dcery , že bych to nikomu nepřála ..nechtěla jsem aby to kdokoliv věděl a řekla jsem to jen D., ale ta to přesto , že jsem ji vysloveně žádala, aby to zůstalo jen mezi náma řekla více lidem ...takže ti to dnes říkám taky .. Chci jen říct , že spoustu lidí má vážné problémy , jen o nich nemluví..

Tomáš napsal:

Když se podíváš do historie  naší facebookové diskuse, napsala jsi mi to také už  před rokem. Takže to vím také. Jak jsem napsal už tehdy, v tom Ti nedokážu pomoc.

Aneta napsala:

Vím

Ale nejde o mé problémy

Tomáš napsal:

Každý žijeme jak umíme.

Aneta napsala:

Ano a když jsem sama , zavolám kamarádovi , jestli zrovna nemá náladu zajít na dvojku...

Tomáš napsal:
Tak zavolej.

KRÁLOVSKÁ SVATBA 2018

   Páč mi to nedalo, a musel jsem jít na Den otevřených dveří Českého rozhlasu, na svatbu Harryho a Meghan jsem se podíval až v noci ze záznamu. Když jsem poslouchal ty sliby věrnosti na celý život, pomyslel jsem si, že Meghan už je jednou říkala. Nějak by mi to nevadilo, kdyby se nejednalo zrovna o tu královskou svatbu. Samozřejmě se opakované svatby dějí na světě zcela běžně. Na druhé straně svatby s donucení nebo kvůli společenským konvencím jsou také dost pochybné, jak dokumentuje první svatba Harryho otce Charlese. Kdyby si mohl vzít svou životní lásku Camillu, jistě by i život celé královské rodiny probíhal jinak. Ale říkal jsem si, že je to opravdu zvláštní. Že britský princ si jistě může vybrat z nepřeberné nabídky mladší nevěstu a vybere si starší rozvedenou americkou herečku. No,celkem kladná skutečnost je, že ona nemá z prvního manželství dítě. Jsem zvědav, kolik dětí bude mít teď. Na celé svatbě mě stejně jako vždy okouzlila jen vévodkyně Kate. Říkal jsem si, jak jsem rád, že William, který je starší z obou bratrů a má šanci se jednou stát králem, si vybral z mého pohledu lépe. A také už mají na potomcích odpracováno.

   Potěšilo mě, že i královna Alžběta II. i její manžel princ Philip vypadali na svůj věk ve skvělé kondici.

   Ale co mě překvapilo a zároveň potěšilo úplně nejvíc bylo, že na svatbě v anglikánském kostele zazněla píseň Stand by me. Tato píseň mě provází posledních dvacet let v podání, na které níže odkazuji a má pro mne velmi niterný až intimní význam. Zřejmě má význam i pro prince Harryho. Přeju mu, aby mu to manželství vyšlo a trvalo celý život, jak slíbil před Bohem, i když si vybral zrovna takhle.

https://www.youtube.com/watch?v=DQmfTlPey7U

Samota v nás

   Včera setkání s dvěma skupinami lidí. První byla v Malostranské besedě. S těmi, co nikdy nebyli na facebooku nebo jsou tam jen formálně a druhá večer v Jiným Kafi s těmi co znám přes facebook. Jedna paní z té první skupiny mi říkala: napiš mi někdy něco hezkého mailem a já jsem jí říkal: přihlaš se na facebook. A ona říkala: já už jsem na facebooku byla, ale zase jsem se odhlásila, protože mě to nebaví. Já jsem říkal mě nebaví psát jednotlivým lidem. Proč bych jí psal? Známe se sice takhle z těch setkání asi 25 let, ale kromě těch kulturních setkání nemáme vůbec nic společného. Ostatně ona mi taky nikdy za tu dobu ani nenapsala, ani nezavolala telefonem v době, kdy se ještě používal telefon. Ale ono na tom facebooku je to stejné. S lidmi si píši hromadnou facebookovou korespondenci, která vlastně nesměřuje celkem k nikomu. A když tu sedím ráno a přemýšlím o svých problémech, stejně se nemám s kým poradit. A hlavně nevím, jak mám určité problémy řešit. Ale o tom nebudu psát ani na facebook ani do mailu.

   Zajímavé je, že když jsem dřív ráno nahlédl do facebooku, byla tam už spousta různých sdělení lidí, které napsali hned ráno. To už nějak pominulo nebo mi to facebook neukazuje. Podíval jsem se dnes na stránku asi tři z nich, a kupodivu už ráno nic nepíšou. Asi ten facebook už není tak přitažlivý, co býval. Přemýšlím o tom, kdy se vyskytne něco, co ten facebook nahradí, Něco, nějaký úplně jiný druh komunikace, který si dnes nedovedeme představit. Tak jako jsme si před internetem nedovedli představit, co bude umět jednou internet. 

   Včera mě zaujali tři lidé. Jednak to byl Jirka Šámal, který přišel hrát do Malostranské besedy a vzápětí potom pospíchal na svůj vlastní pořad do klubu Art Space v Řetězové ulic. Jirka je vlastně pořád někde na místě, kde bych ho vůbec neočekával. Pořád se svým Hang Drumem a pořád rozdává radost.    

   Druhým takovým člověkem byl v Malostranské besedě jistý Petr zvaný Šlapeto, kterého také už pamatuji více než 25 let. Když jsem ho poznal, měl neustále potíže se srdcem. Byl na dvou operacích. Dnes je mu pětasedmdesát, má drobné svalnaté tělo a vypadá na padesát. 

   Třetím člověkem, který mě včera zaujal, je Vlasta, kterému se říká Šána. Člověk s kloboukem a s velkým talentem, který však svůj um utopil v alkoholu. Má největšího přítele, jistého Jirku Fučikovského, který si z něj dělá srandu, ale na druhé straně o stále svádí k alkoholu. Na večírku v klubu Jiný Kafe Jirka přečetl ukázku z své připravované knihy. Ukázka byla o alkoholikovi a Jirka dal zřetelně najevo, že předobrazem alkoholika je Šána. Šána seděl tiše, asi nebyl moc rád, že z něj dělá jeho kamarád takovou karikaturní figurku. Ale po skončení programu tentokrát neodešel s Jirkou do jiné Jirkovy oblíbené hospody.

   Každý utíkáme před svou vnitřní samotou nebo před svou neschopností řešit svůj osobní život jinam. Ráno se podíváme na facebook, kde jiní napíšou hromadný výkřik: DOBRÉ SLUNÍČKOVÉ RÁNO A POKOJ V DUŠI VŠEM DOBRÝM I ZLÝM LIDEM!

■     ■

Tento můj příspěvek měl na facebooku během prvního dne 17 „lajků“, tedy označení „to se mi líbí“. Šest lidí mi napsalo komentáře, z nichž vyplývá, že vůbec pro ně není důležité, co jsem napsal, ale že jsem to hezky napsal. Jedna starší paní, která už sama nemůže chodit a žije v domově seniorů, mi napsala soukromou zprávu, že jí mluvím z duše. A že mi už před časem nabídla, že bych se jí mohl svěřovat jako vrbě. Dnes(o den později)  mluvil v rozhlase psychiatr Radkin Honzák. Dal najevo, že že dopisování na facebooku nepovažuje za správný způsob komunikace.

Svůj příspěvek o samotě jsem si zkopíroval ze svého facebookového profilu na svůj blog, který je veřejně přístupný. Ale nikdo ho nečte.

Fanoušek radního Šafaříka diskutuje o nezávislých analýzách Rady Českého rozhlasu na facebooku

V diskusi k prezentaci analýzy na téma „Parlamentní volby 2017“ označila mně předsedkyně Rady ČRo Hana Dohnálková za fanouška radního Petra Šafaříka. Můžete si poslechnout v odkazovaném audiozáznamu.

***

Audiozáznam veřejné prezentace nezávislé analýzy vysílání ČRo 18. 4. 2018 (téma „Parlamentní volby 2017“)

http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/audiozaznam-verejne-prezentace-nezavisle-analyzy-vysilani-cro-18-4-2018-tema-parlamentni-volby-2017--1796081

***

Na facebooku jsem diskutoval s jiným fanouškem Českého rozhlasu. Jmenuje se Kamil a záznam prezentace výše uvedené analýzy si poslechl. Pak jsme k tomu vedli tuto diskusi:

Kamil napsal:

Njn, předsedkyní Dohnálkovou zase ovládly emoce, v jednom má ale pravdu. Já vůbec nechápu, k čemu Rada analýzy vlastně potřebuje. Rada si zadá analýzu, proběhne veřejná prezentace a tím to končí. Žádná veřejná diskuze o výsledcích analýzy na jednání Rady neprobíhá,  maximálně Rada analýzy používá jako určitý argument pro odpovědi na stížnosti posluchačů ve smyslu, tady se udělala analýza na to a to, můžete si počíst. V momentě, kdy Rada zastupuje veřejnost, bych očekával, že když už si zadává analýzy, že s nimi bude nějak dál pracovat, to se ale veřejně neděje. Jestli si o nich povídají na neveřejných jednáních samozřejmě nevím.
A druhá poznámka s tím také souvisí, proč by analýzy měly zajímat posluchače, když ani Radu příliš nezajímají, viz. lednová schůze kolem investigativních reportáží Janka Kroupy a spol,  na které zaznělo, že i když je Rada dostala pozdě, nebylo by podle Dohnálkové dobré jedná odložit, aby si je Rada mohla důkladně prostudovat. V oficiálních materiálech, které byly ten den na schůzi schváleny, se však na analýzy odkazuje a říká, že s nimi pracovala, přestože to není pravda ... Já popravdě analýzy pro potřeby Rady vidím spíš ve smyslu určitého šidítka, které slouží k tomu, aby Rada navenek mohla něco vykázat ze své činnosti. V závěrečné zprávě pro poslance totiž informace o zadávání analýz vypadají samozřejmě hezky ...

Tomáš napsal:

  To máš pravdu, Kamile. Rada jako taková analýzy vůbec nepotřebuje. Analýzy prosadil před časem Petr Šafařík. Celkem mi není jasné, co si od toho sliboval. Hlavní jejich závadu vidím v tom, že neodrážejí realitu. Třeba v období sledování, na které tady v záznamu upozorňuje ředitel zpravodajství Jan Pokorný. To je periodicky se opakující závada zadání. Analýzy sice Rada jako taková k ničemu nepotřebuje, ale aspoň to ukazuje na nějakou její aktivitu. Proto se ani všichni ostatní členové, kteří jsou zaměřeni proti Petru Šafaříkovi neodvážili veřejně říct, že analýzy jsou v současné době zbytečné. Ono je totiž příjemné, když každému členovi přijde na účet měsíčně třicet tisíc korun a předsedovi dokonce skoro padesát. Nebudou si pod sebou podřezávat větev. Až Šafařík v červnu odejde, bude už Rada jen přátelsky a pochvalně poklepávat generálnímu řediteli po rameni, tak jako to bylo před Šafaříkem. Tím, že ředitel zřídil funkci ombudsmana, která pod něj spadá, nevidí většina posluchačů už ani psát potřebu Radě, protože ombudsman s nimi komunikuje rychleji. Předpokládám, že po odchodu Šafaříka analýzy dřív nebo později nějak vyšumí.

Kamil napsal:

 Já se obávám, že co se týče zadání je problém v Petru Šafaříkovi, který neustále opakuje, že to tak má být a není v tomto případě nakloněn jakékoliv diskuzi ...

Tomáš napsal:

  Máš pravdu, problém je v Šafaříkovi, ale už dlouho nebude, protože v červnu opustí Radu. Pak už bude naprostá přátelská shoda mezi Radou a generálním ředitelem.

Kamil napsal:

 No, záleží na tom, kdo se do Rady dostane, jestli to budou ti všichni vyznavači ANO2011,  pak bude záležet na tom, jak se generální bude chovat a na čí stranu se postaví.

Tomáš napsal:

  Neposlušný generální ředitel se dá vždycky odvolat.

Kamil napsal:

 To jo, ale nějakou dobu to trvá než noví radní generálního blíže poznají, nebo než si společně najdou nějaký důvod, což v aktuálním složení Rady, kdy někteří členové mají ke generálovi vřelé sympatie, nemusí být tak jednoduché.

Tomáš  napsal:

Jistě i noví radní brzy pochopí, že je výhodnější mít ke generálnímu řediteli vřelé sympatie. Radní Šafařík bude jistě ještě dlouho po svém odchodu působit jako odstrašující příklad.

Kamil napsal:

 Nebo se rozhlas nakonec zestátní a pak už to bude úplně jedno ...

Tomáš napsal:

 To je taky možné.

Kamil napsal:

 Mimochodem, s Analýzami to sice nesouvisí, ale četl jsem program na dubnovou schůzi Rady Českého rozhlasu:
"- volba předsedy Rady ČRo
- volba místopředsedů Rady ČRo
- volba tiskového mluvčího Rady ČRo"
Tak nějak nechápu, koho chtějí volit a jak to chtějí změnit, Šafaříkovi brzy končí mandát a stejně ho v Radě nesnášej a z šesti se přece jen vybírá a mění poněkud špatně ..

.

Tomáš napsal:

  Mají to v nějakém svém vnitřním organizačním řádu, že předsednictvo rady se volí jednou za dva roky. Takže pouze splní to, co je v nějakých stanovách. Logické by jistě bylo, kdyby počkali měsíc, až tam budou ti dva členové, kteří budou zvolenií 25. dubna Poslaneckou sněmovnou. Ale takový je život.

Kamil napsal:

 Aha, to už jsou dva roky, co se volilo? To fakt letí 

Ježíškova vnoučata 3.0.

Marie napsala:

PROSÍM PODPOŘTE NÁŠ SOUBOR SENIORŮ POSLEDNÍ VLASTENECKÁ DIVADELNÍ!
Znáte portál Hithit.cz? Pomáhá startovat nové literární, divadelní, filmové a výtvarné počiny. Náš spolek se též přihlásil.
Děkujeme za případnou sebemenší podporu a SDÍLENÍ.

Hithit - Ochotnické divadlo seniorů Poslední vlasteneckádivadelní

Jsme spolek nadšených seniorů, hrajeme divadlo, zpíváme,tančíme. Máme za sebou čtyři premiéry a mnoho repríz v Praze. Na naše novépředstavení Starci na chmelu potřebujeme kulisy, kostýmy, rekvizity. Jsmevděčni za každou podporu.

hithit.com

Tomáš napsal:

Bože, Maruško! Je ráno! Nikoho nepodporuju! Mně taky nikdo nepodporuje a taky bych potřeboval, aby mě někdo podporoval.

Marie napsala:

Promiň. Takový povelikonoční nápad.

Tomáš napsal:

Já vím. Zeptat se, jestli já něco nepotřebuji , to tě nenapadlo. Jsem od narození na půl těla chromý, posledních dvacet let špatně vidím, byl jsem v invalidním důchodu, nyní ve starobním. Ale určitě se mám líp než ty.

Marie napsala:

Co na to říct? Jsem vychovaná v době, kdy masa byla víc než jedinec. Tvrdě s tím bojují, ale občas se to takhle projeví. O mém soukromí teď pomlčím...

Tomáš napsal:

Myslím, že jsem starší než ty. Nemá to cenu. Snažím se neotravovat jiné lidi, když už jim nedokážu pomoct.

Marie napsala:

Omlouvám se. Nechtěla jsem otravovat. Ale je to dobrý tip. Ještě se naučit rozlišit co potěší a co otravuje. Mám na čem pracovat

Tomáš napsal:,

To je jedno. Vím že pomoc nikdo nenabízí, ale jen hledá. Akorát mě nazdvihlo to, že v téže chvíli jsem dostal podobnou žebrací zprávu od Jožky Krále, jen na jiný účel. Takových žebracích zpráv dostávám několik za týden. To jsou jediné chvíle, kdy si na mě tzv. facebookoví přátelé vzpomenou.

Marie napsala:

Rozumím.

Tomáš napsal:,

Nerozumíš. Jako hodně lidí hledáš peníze odjinud na zbytečnosti. V tomhle státě je osmset tisíc lidí, kteří jsou v exekuci. Každý desátý.A ty místo abys někde pomohla, sama hledíš peníze. Na zbytný účel.

Marie napsala:

Rozumím.

Úvaha nad útokem Jaromíra Soukupa na Českou televizi v televizi Barrandov v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa

      Včera jsem si  pustil záměrně televizi a poslouchal jsem, jak majitel televize Barrandov Jaromír Soukup hodinu a půl útočil na Českou televizi a chvílemi i na Český rozhlas. Byly to bláboly, měl poměrně málo argumentů a to, co řekl, za tu půldruhou hodinu zopakoval 5 až osmkrát.

   Ale v jednom měl pravdu. Veřejnoprávní média by měla dělat a vysílat takové pořady, které si soukromé televize nemohou dovolit. V Českém rozhlase mi opravdu chybí například vzdělávací pořady. To, co bývalo např. na Leonardu. Přednášky specialistů na různá témata, ale podána přístupným způsobem. Třeba jako byly přednášky Davida Vávry o architektuře, což byl cyklus. A mediálně dost propracovaný, protože na webu byl i synchronně provázen obrazovou prezentací - ale to už byla jen taková nadstavba. Nebo cykly o hudbě, jako měl Lukáš Hurník cyklus o hudbě  Da Capo na Vltavě.  Mně takové ty směsi vědeckých zajímavostí, které bývají na Plusu a už i na Dvojce  v Meteoru, připadají úplně na houby. A zvláště Laboratoř Martiny Maškové. Navíc mi připadá, že všechny celoplošné stanice vysílají to samé. A pak je to prokládáno těmi celopodnikovými akcemi jako jsou Ježíškova vnoučata nebo Den vody. Čili  také musím souhlasit se Soukupem, že veřejnoprávní instituce typu televize a rozhlas by neměla stavět svou činnost na organizování charity. Říkal, že Člověk v tísni je charitativní organizace České televize. O tom už nemluvil, že v rozhlase je Světluška. Ale to jsem si vždycky říkal já: proč rozhlas věnuje tolik energie a prostředků do Světlušky a přitom mu tam chybí pořad pro slepé. No, to je jedno. V současné době já osobně bych viděl řešení stavu v ČRo jeho sloučením s ČT. Nikoli ale zrušením koncesionářských poplatků. Jejich výhodu vidím v tom, že se nedají přesouvat v rámci státního rozpočtu. O tom sloučení píšu samozřejmě jen z pohledu zvenčí. Vůbec by mi nevadilo podstatné omezení stanic Českého rozhlasu jen na tři celoplošné, z nichž jedna by byla sestavena pouze z regionálního vysílání. 

   Hezky to řekl Jan Jirák v posledním Jak to vidí… na stanici Český rozhlas Dvojka:  Je otázkou, jestli jsou masová média se vrátit ke svému významu, který měla před facebookem.

Oslava třicátin

Tomáš napsal:

Včera jsem strávil večer v v jednom baru. Bára  tam oslavovala třicáté narozeniny.

    Docela dobře se pamatuji, jak jsem prožil své třicáté narozeniny já. Můj otec mě pozval do přepychové restaurace uprostřed Prahy na večeři. Už si ani nepamatuji, co jsme tam měli k jídlu, ale dodnes si pamatuju jednu věc. Na závěr si otec nechal vystavit účtenku s razítkem, což tehdy nebylo tak zvykem jako dnes, protože neexistovaly žádné počítače a účet se musel dělat ručně. Když jsem se otce zeptal na co to potřebuje, řekl, že si to nechá proplatit jako obchodní večeři. To byl jeho dárek k mým 30 narozeninám. Otec byl tehdy pracovníkem podniku zahraničního obchodu a mohl si dovolit určité věci, o kterých se jiným lidem ani nezdálo. Bohužel dával najevo, co všechno může a co jiní nemohou. I mě tím dával najevo, že já jsem nikdo a jakého postavení se on dopracoval.

   Tahle ta fotka mi to připomněla. Snad proto že jsem na ni vyfocen zezadu a jsem velmi podobný svému otci ve věku, kdy byl on v mém nynějším věku. Průhledem mé ruky je vidět kamarád Jirka. Když mně bylo 30 let, bylo Jirkovi  o pět let méně, tedy 25. Určitě žil jiným způsobem než já, protože já jsem v té době už byl zaměstnán na vesnici.

   Zatímco já dnes čekám, kdy skončí můj život, Jirka píše knihy o tom, jak to za socialismu bylo špatné a o své nenávisti k tehdejšímu režimu a o lásce k ženám a rockové hudbě. Mám dojem, že do toho dnešního světa už nepatřím. Pořád se peru s tím, co bylo v minulosti a budoucnost je nulová. Nepociťuji nenávist k nikomu ani k ničemu, ale také nepociťuji lásku k nikomu ani k ničemu. Jen prázdno a vlastní neschopnost.

   Tento příspěvek není výzvou ke komentářům o minulosti. Jen beznaději v budoucnosti. Třeba bych ho sem vůbec neměl dávat, protože jen málo z těch, co mám v přátelích, mě zná déle než jsem na facebooku a žádné optimistické kecy nemají význam.

Jirka napsal:

   Tome, do dnešního světa už nepatří nikdo z nás starých, jen si tě dovolím drobně opravit, moje knihy nejsou o nenávisti, jsou o skromném boji s totalitním režimem, jejich hlavním posláním, aspoň z mého úhlu pohledu, proto je taky píšu, je zachování svědectví o tom, jak strašný to tehdy bylo, když se mladej člověk nechtěl podvolit lži. Popsat to jenom jako nenávist je hrozně zjednodušující. K meritu tvýho komentáře: na smrt čekáme všichni, bohužel, to je náš úděl, stáří je na hovno.

Nové technologie a starší lidé

na facebooku napsal Martin Vaculík

   Chtěl bych ještě naposledy napsat něco k tomu Zemanovi. Že stoupá množství lidí, kteří se v dnešním světě prostě nechytají. Že za žádný jiný jeden lidský život se zatím nestalo, aby čtyřicetiletý člověk byl tak nepoužitelný, když se jen odmítl učit nové věci. Ať jel vesničan vozem do Prahy v roce 1950 nebo 2010, za parkování zaplatil vždy hotově - jinému člověku či automatu. Pro hudbu se chodilo do obchodu dvěstě let, hotely se rezervovaly telefonicky od doby, co telefon vzniknul.

   Kdo si dnes neumí bleskově instalovat do mobilu aplikaci a tím mobilem i zaplatit, stává se nekonkurenceschopnou lamou - aspoň co se parkovacích zón týče. Dovleče svých 50 kilo nadváhy k parkovacímu automatu, kterých je málo - protože většina platí mobilem. Za hlasitého mrmlání fronty za sebou přijde na to, co na tom displeji mačkat, a ono to po něm chce SPZ. A tu si nepamatuje. Takže druhá procházka k autu, podruhé fronta a sílící přesvědčení, že do Prahy už nikdy. 

   Podobně kdo si neumí zaplati Spotify, musí poslouchat furt jen ta svá stará cédéčka. Kdo neovládá Booking, platí za ubytování v hotelech až třikrát víc než ten, kdo jej v mobilu, včetně tolik potřebného datového připojení, dávno má. Těch věcí, kterými otevření lidé získávají náskok, je víc a víc: Dynamické navigace, díky níž mladí kolegové schůzky stihnou, zatímco starší bez aplikace Waze či dopravních map, stojí v zácpě. Platby přes paypal za výhodné zboží, on-line aukce s reálnou šancí dostat se k něčemu hluboko pod tržní cenou: Na druhé straně pak obchodníci, kterým nezbývá než víc a víc ždímat ten zbytek, co ještě nakupuje postaru.
Prostě roste počet třeba i kvalifikovaných lidí, přes které se dravé mládí žene zcela dehonestujícím způsobem. Kteří jen koukají, kde kdo zas byl na dovolené, co všechno stíhá, zatímco oni stojí v kauflandu frontu u kasy.

   Často i mlčí, ale frustrace roste a podvědomá potřeba šlápnout nějak na brzdu s ní. Ten Zeman se svým tlačítkovým mobilem, pivem a tlačenkou jim nějak ztělesňuje časy, kdy ještě nebyli pátým kolem u vozu. Toto mohou být u slušní voliči současného prezidenta Zemana. Tento text bych chtěl věnovat svému strýci Jan Vaculik, na který se katastrofě, co nás s prezidentskými volbami postihla, věnuje velmi svědomitě - tento pohledu mu tam ale malinko chybí.

Pozvánka - vzpomínkové setkání na Igora Ševčíka 11.2.2018 v Tramwayi

Silvestr

Silvestr Prát
měl by mě srát.
Jako klasik mého oboru
stal se předmětem
zkouškového hororu.
Dnes už nikdo neví, kdo to byl
a jak jsem se po úspěšné zkoušce
v blízké hospodě zlil.

PF 2018

Přeji čtenářům Tomova deníku, kteří sem snad občas nahlédnou, vše nejlepší v roce 2018.

Tomáš

Pozvánka na Rozhlasovou sobotu 2. prosince 2017: Setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky (KRAP)

Vážená členko, vážený člene,

v sobotu 2. prosince od 14 hodin se všichni můžeme sejít v rozhlasové budově v Galerii Vinohradská na ulici Vinohradská 12, v Praze.

Společně s celým jádrem se na vás těší na nyní plánovaném setkání v sobotu 2. prosince.

David Klíma

PROGRAM SETKÁNÍ KRAPu 2/12/2017 v Galerii Vinohradská

Vážená členko a vážený člene Klubu rozhlasové analytické publicistiky,

plním slíbené a předkládám vám aktuální podobu programu našeho setkání v Galerii Vinohradská 12 v sobotu 2/12.

Prosím ty, kteří ještě nereagovali na svou účast xneúčast, aby tak učinili a velmi děkuji těm, kteří již napsali.  (e-mail na koordinátora Davida Klímu v prokliku.)

PROGRAM: 

14:00 - 14:10 Úvod

14:10 - 15:00 Host (Dr. Pokorný Milan, ombudsman Českého rozhlasu)

15:00 - 16:00 Setkání s tvůrčími pracovníky

- Rathouská Kateřina (stanice Vltava, pořady Čajovna a Minutová hra)

- Titlbach Filip (stanice Wave, pořad Kvér a redakce zpravodajství)

16:00 - 16:30 Volná diskuze

Všichni v jádru (Roman Elner, Jiří Kalibera, David Klíma, Filip Musil a Libor Pátý), které se stále pravidelně každý měsíc schází, se na setkání velmi těšíme.

Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP)

materiál ke stažení (klikněte na odkaz) 

Reflexe (číslo 2)vybraných analyticko- publicistických pořadů vysílaných regionálními stanicemiČRo a stanicemi Junior, Wave a Vltava

[na základě poslechu vysílání Českého rozhlasu v období: srpen – říjen 2017]

KLUB ROZHLASOVÉ ANALYTICKÉ PUBLICISTIKY (KRAP):

https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/

KRAP jako klub posluchačů na webu Českého rozhlasu:

http://www.rozhlas.cz/plus/klubposluchacu/

http://www.rozhlas.cz/cro6/klub

VZPOMÍNKA NA WABIHO DAŇKA A 17. LISTOPAD

Dnes je 17. listopadu 2017. Den vzpomínek.

   Zjišťuji, že je to den vzpomínek poměrně smutných, i když s veselým podtónem.

   Po včerejším poměrně bujarém večírku, který jsem zakončil v Baru Behind the Curtain na Žižkově, jsem ráno ještě v posteli otevřel facebook a tam na mně vykoukla smutná zpráva, že zemřel zpěvák Stanislav Daněk, známý pod přezdívkou WABI..

   A tu se propojily mé vzpomínky, jak Wabi otevíral před osmi lety tématickou výstavu kresleného humoru mému příteli a jednomu z předsedů Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefu  Kučerovi, známému více pod přezdívkou KOBRA. Ten už také není dva roky mezi námi.

   Výstava kresleného humoru na Magistrátu hl. m. Prahy, která zapadala tématicky do Kobrových Salonů kresleného humoru z Malostranské besedy a z Mánesa, připomínala tzv. pendrekové období mezi léty 1969 a 1989. Novinář Ivan Bednář tehdy pohovořil o kryptokomunistech, kteří se v politice stále drží. Výstava byla v roce 2009, ale když věnujete 6 minut času přiloženému videu z vernisáže, kde zazpíval Wabi Daněk, zjistíte, že ta jména, o nichž mluví Ivan Bednář, se v politice vyskytují i po dalších osmi letech.

   Video z vernisáže je tedy připomínkou nejen 17. listopadu, ale také vzpomínkou na Wabiho Daňka a Josefa Kobru Kučeru. Wabi přede dvěma lety zazpíval Kobrovi na pohřbu ve strašnickém krematoriu. Kdo zazpívá Wabimu?