Co nového v SDMO - 2.část

18.02.2010 13:54 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Co nového v SDMO - 2.část

■     ■

Domažlice, 18.2.2010

Zdravím, moc děkuji za odpověď.

P. Novosad byl docela rozumný člověk; ale netuším, jestli je možné pražské sdružení kočírovat z Liberce. Možná kdyby se našel onen provozní ředitel, ale divil bych se, kdyby se do konkurzu vůbec někdo přihlásil - jednak jsem nevěřil svým očím, když jsem ve stanovách našel větu "provozní ředitel není oprávněn zcizovat majetek sdružení" (když už, tak proč tam neopsali i zbytek trestního zákoníku?), jednak je z inzerátu zřejmé, že ve skutečnosti nehledají provozního ředitele, ale fundraisera - shánět peníze je práce pro 1-2 lidi na plný úvazek, na ředitelování tedy asi moc času nezbyde - a navíc mizerně placeného (pokud má zpracovávat projekty, nebude mít čas shánět dary, ze kterých by mohl mít provizi).
No, uvidíme, snad na to také přijdou...
Přeji hezký den
Ondřej Bouda, Domažlice

■     ■

Praha, 18.2.2010

Dobrý den pane Boudo,

SDMO, tak jak ho vede dr. Šprynarová je typicky pražská organizace. Pochybuju, že by ho mohl dr. Novosad vést z Liberce, protože jednak má sám pohybové problémy a jednak v SDMO spolu lidé příliš nediskutují, jak se říká modernějším způsobem nekomunikují. Na to by mohla dr. Šprynarová říci, že ZAMĚSTNANCI mají každý týden poradu. Jenže podle mě ZAMĚSTNANCI by neměli být podstatou sdružení lidí s DMO.

Nevím, jestli jste na webu SDMO prohlížel také diskusní fórum. To je jediné místo, kam může přidat člověk příspěvek přímo. Jinak to, co bude na hlavní stránce webu, určuje ZAMĚSTNANEC pan Ptáček. Ten ani nemá zájem, aby tam nějaké informace byly a hlavně neumí je tam technicky vkládat. Proto je tam většina příspěvků jako obrázky .jpg !!! - viz např. http://dmoinfo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=342

Já už celé dva roky upozorňuji na to, že v obrázcích .jpg či jiných nevyhledá žádný vyhledavač informace obsažené v článku. Ale jak zaměstnanci tak členové výboru to ignorují.

Tedy když jsem nemohl nijak ovlivnit hlavní stránku webu SDMO, psal jsem aspoň do diskuse. Tu však nečtou ani zaměstnanci, ani členové sdružení. Když se loni blížila valná hromada, dal jsem do diskuse svoje představy o činnosti SDMO, svoji kandidaturu na předsedu i svůj návrh na změnu stanov.

To vše najdete v těchto odkazech:http://www.dmoinfo.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=33
http://www.dmoinfo.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=31
http://www.dmoinfo.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=32

No, bylo to ignorováno jako vše, co nevyhovuje dr. Šprynarové.

Zdravím!
Tomáš Němec, Praha

■     ■

klikni - 3.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Co nového v SDMO - 1.část

18.02.2010 13:49 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Co nového v SDMO - 1.část

■     ■

Domažlice, 13.2.2010

Zdravím,

před lety jsem asi rok pracoval v SDMO, jsem autorem původního ESF projektu na Středisko ucelené rehabilitace. Kvůli neshodám s pí. Šprynarovou a p. Duškem jsem ale odešel ještě před tím, než se projekt začal realizovat... 

Občas si na SDMO vzpomenu a zkouším najít nějaké informace, jak to tam vypadá - měl jsem velké obavy, jestli se pod vedením pí. Šprynarové podaří realizovat projekt tak, aby se část peněz nemusela vracet (což by sdružení položilo). Web SDMO je na podobné informace velmi skoupý - koneckonců se tam ani nedozvíte, kdo je předseda a kdo jsou zaměstnanci sdružení (což nechápu - podle mě jde o jedny ze základních informací o sdružení - a za mých dob taky na webu byly).

Takže jediné informace, které jsou o vnitřním provozu SDMO k nalezení jsou na Vašem blogu - díky za ně! Škoda jen, že se v SDMO nic nezměnilo... 

Držím Vám palce, kdybyste chtěl ještě někdy zkusit kandidovat na předsedu a SDMO někam  popostrčit. Zrovna jako Vy mám pocit, že by to mohla být mnohem prospěšnější organizace.
A kdyby se Vám to povedlo, zkuste se ozvat - v době, kdy jsem tam pracoval, jsem (jako bývalý 'ajťák') měl na starost komunikaci s firmou, která pro SDMO na zakázku vyvíjela přehledné www stránky. Vývoj webovek byl dokončen pár týdnů po té, co jsem odešel, ale stránky se bohužel nikdy nezprovoznily (přestože stály, tuším, 40 tisíc). Stálo by za to zkusit tu firmu zkontaktovat, jestli ty webovky ještě někde nemá, a aspoň dodatečně je zprovoznit...

Díky a přeji hezký den
Ondřej Bouda, Domažlice

■     ■

Praha, 13.2.2010

Dobrý den, pane Boudo,

Váš e-mail mě překvapil a zároveň potěšil. 

V SDMO se nezměnilo opravdu nic. Třiaosmdesátiletá dr. Šprynarová stále vládne tvrdou rukou. Dnes už bohužel není vše dáno jen jejím bezohledným přístupem a také naprostým nepochopením pro lidí s dětskou mozkovou obrnou. Dnes je to dáno i neochotou úzkého okruhu lidí, které okolo sebe dr. Šprynarová shromáždila a kteří opravdu mají něco společného s DMO (buď ji mají sami nebo jejich děti) něco změnit. V první řadě to znamená přímo vystoupit proti dr. Šprynarové. Budoucnost organizace je dvojí:

1. až dr. Šprynarová zemře nebo až bude neschopná JAKÉKOLI činnosti najde se někdo jiný, kdo ji nahradí a změní směr činnosti organizace.

2. Organizace se rozpadne (v současné době považuji za pravděpodobnější).

Přestože jsem se několikrát nabídl, že bych byl ochoten časově omezeně dělat předsedu SDMO, moje návrhy nebyly na valné hromadě 2009 přijaty. Lidé okolo dr. Šprynarové mi řekli, že si všechno představuju velmi naivně. Možná, že bych byl zvolen i do výboru SDMO, ale předem jsem řekl, že bude-li ve výboru také dr. Šprynarová, nepovažoval bych svou práci ve výboru za efektivní. Takže jsem do výboru nebyl zvolen.

Schůze nového výboru v den valné hromady v květnu 2009 se prý nedohodla na tom, kdo bude předsedou. Nikdo funkci prý nechtěl dělat. Později jsem se  dověděl, že předsedou výboru SDMO je dr. Libor Novosad z Liberce. Nikde jsem to však neviděl napsáno.

Zdravím! 
Tomáš Němec, Praha

■     ■

klikni - část 2.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Života běh - leden 2010 - 7.

31.01.2010 17:38 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - leden 2010 - 7.

31. ledna 2010

Jak se mění charakter pražských Vinohrad:

komentáře 1

Komentáře

[1]01.02.10 18:47:37Vendy - www

Za chvíli budou všechno vietnamské potraviny. Které se v rámci rozšiřování nabídky rozšíří o vietnamské oblečení, boty a hodinky.

Života běh - leden 2010 - 6.

06.01.2010 09:08 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - leden 2010 - 6.

6. ledna 2010

   Ministerstvo financí zahájí správní řízení se čtyřmi kraji kvůli vracení poplatku ve zdravotnictví. To byla první zpráva, kterou jsem se ještě v polospánku dozvěděl z Radiožurnálu. Říkám si, jaký smysl to má, když stát bojuje sám proti sobě? Nejsme federativní republika jako Spojené státy nebo dříve Československo. Politici si dělají naschvály a to nepovede k ničemu dobrému. Občané si bohužel myslí, že tyto politické hry jdou mimo ně. Zatím. Dokud politici nedovedou situaci ke státnímu rozvratu.

   Také jsem zaslechl cosi o tom, že Island je ve státním bankrotu. Vyhledal jsem tuto informaci na internetu. Je několik měsíců stará a mnoho ji nechápu. Mluví se tam o přibližování Islandu k bankrotu, ale také o tom, že Island by neměl mít problémy se vstupem do Evropské unie. Příliš tomu nerozumím. Na druhé straně dost dobře nechápu, co by se stalo, kdyby stát v Evropě skončil v bankrotu. Tedy nejsou mi jasné praktické důsledky. Přestala by jezdit auta nebo by přestaly fungovat úřady? Vznikl by chaos nebo je to jen taková virtuální účetní položka, která nemá praktický dopad. Dokážu si představit, že když člověk nemá peníze, může se ocitnout bez bytu a jídla na ulici, může umřít hladem a zimou. Ale co stát? Schlamstnou ho okolní státy? V době válek obsadí jeden stát jiný stát. Ale i na tom obsazeném území je nutno udržet nějaké podmínky k životu. Jinak to nemá smysl. V Iráku svrhly světové mocnosti tamní režim a snaží se tam nastolit systém západní. Moc se to nedaří, protože domorodci se bouří, dělají atentáty a teroristické útoky, při kterých umírá mnoho lidí. Ale ti, kteří žijí, musí jíst. Nebudou-li mít základní podmínky k životu, umřou. Ale časem bude ono území opět osídleno lidmi, kteří musí opět ty základní podmínky k životu mít.  Nedovedu si představit, že stát v dnešní době zbankrotuje. I ty nejzaostalejší státy v Africe, kde se lidé mají hodně špatně, přetrvávají.

   Jak jsem už psal, poslouchám v současné době vyprávění prezidenta Masaryka, které sepsal Karel Čapek. Je tam vidět, jak se situace opakuje, jak jsou Masarykova slova stále aktuální.

   V kapitole „Úřad prezidenta“ píše:

■      ■

To se rozumí, mnoho starostí mně dělaly politické a administrační otázky denní. Jen si vzpomeňte na začátky republiky, na valutní rozvrat kolem nás, na občanské boje a puče ve všech skoro sousedních státech; už skoro zapomínáme, co v které chvíli bylo nebezpečnější, zda hospodářská zbědovanost či vlna komunismu nebo desperátní převratové pokusy poražených vrstev starého režimu. A třeba být na stráži posud a stále – proti chybám starým i novým. Dnes se nám zdá skoro samozřejmé, že náš stát to všecko přežil v poměrném klidu a že při tom budoval svou ústavu a své řády; ale tehdy to znamenalo vzít rozum do hrsti a neztrácet hlavy. Míval jsem týdně, aji několikrát týdně schůzky se Švehlou, Tusarem, Rašínem a jinými. Beneš býval za hranicemi, tož obšírná korespondence. Co to bylo porad, společných obědů, to jest zase porad v jiné formě, procházek a šprochů! Vzpomínám na ty doby rád; uvědomil jsem si jasně a in concreto cenu osobnosti v politice a ve státě. Dobrý program je dobrá věc; ale krom toho musí na něj být čestný, statečný a moudrý člověk, který má odvahu odpovědnosti. Proto se stále ohlížím víc po lidech než po heslech. U nás ještě příliš dáme na hesla – to je, myslím, také jedno z dědictví po Rakousku-Uhersku; tenkrát jsme neadministrovali a nedělali politiku my, nýbrž Vídeň, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla. Vím, že se v politice nelze obejít bez hesel; ale když teď máme svůj stát v rukou, musí se hesla – nebo chcete-li, tedy ideály – ztělesňovat v určitých a promyšlených požadavcích, radách a v praktických programech; vidět to na naší žurnalistice (nevylučuju žádnou), jak dovedeme myslit à peu près, neurčitě, negativně, polemicky, nekonstruktivně.

■      ■

   Mám dojem, že už tehdy Masaryk charakterizoval českou žurnalistiku a jeho charakteristika platí i dnes.  Z výše uvedeného textu by bylo možné zaměnit pouze jednotlivá slova. Rakousko-Uhersko za Sovětský svaz, Vídeň za Moskvu. Také docházím k závěru, jak je dobře, že jsme měli jako prvního prezidenta po roce 1989 Václava Havla.  Z výše uvedeného citátu je patrné, že je potřeba, aby principy nového státu formuloval filosof. A Václav Havel je svým založením filozof, i když nemá formální vzdělání a praxi jako měl Masaryk.

komentáře 5

Komentáře

[1]10.01.10 18:08:54Fauve - www

A co dál, 6. ledna přece nepřestáváme žít. Tak se trošinku snaž my co psát neumíme si rádi přečteme :-)

[2]10.01.10 20:46:48mluvka Tomáš

Píšu, když mám sílu, milý Fauve.

[3]11.01.10 19:38:43Fauve - www

Držíš diety a potom nemáš sílu, musíš k tomu přistupovat zodpovědněji :-)

[4]12.01.10 20:49:54mluvka Tomáš

Nemusím nic, milý Fauve. A mohu jen to, co zvládnu. Výše jsi napsal: "Tak se trošinku snaž my co psát neumíme si rádi přečteme." Bereš jako samozřejmost, že ty psát neumíš. Nejspíš se o to ani nesnažíš. Ale já ti nebudu radit, aby ses snažil. Každý musíme sám za sebe.

[5]01.02.10 18:55:58Vendy - www

Masaryk měl pravdu. Čapek měl pravdu. Havel ale pravdu neměl. Havěl měl tisíce frází a velkohubost. Nechci ti shazovat člověka, který je v tvých očích ideální, snažím se napsat svůj názor. Že jedeme z kopce, je už jasné velmi dlouho. Možná proto se chovají naši politici jako krysy na potápějící se lodi. Jen s tím rozdílem, že tyto lidské krysy jsou shánčlivé. Jestli tuto dobu naše republika přežije a bude fungovat i nadále, bude myslím devátý div světa. Asi nesrším optimismem a mé názory jsou depresivní, bohužel příliš světlou budoucnost nevidím.

Života běh - leden 2010 - 5.

05.01.2010 08:21 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - leden 2010 - 5.

■

Večer jsem poslouchal na Radiožurnálu každodenní pořad Nad věcí. Hostem Jany Klusákové byl Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti.

foto: WMC

Vyprávěl o tom, že Vietnamci mají v Česku status cizinců a nikoli národnostní menšiny. Že je jich u nás šedesát tisíc. Že se k nám dostávají většinou na podnikatelská víza. Winter v jednom článku uvedl, že si dokáže představit v budoucnu vzdělané Vietnamce v českém Parlamentu.

   V tom musím s Wintrem souhlasit. Podle mého názoru se Vietnamci dříve nebo později stanou v Česku národnostní menšinou. Už dnes ovládli oblasti trhu, kde Češi pracovat nechtějí. Například drobné obchody zeleninou a potravinami. Bohužel dělají to, že často nakupují zboží v sousedních supermarketech a prodávají ho ve svých krámcích dráže.  Ale pracují. Ve svém nejbližším okolí znám jen jeden český obchod ovocem a zeleninou. Koncem roku měl zavřeno. Ale to nevadilo, protože v nejbližším okolí byly otevřeny tři vietnamské krámky. V nich vypadá zboží přehledně a čistě. Český obchod vypadá stále jako socialistická Zelenina. Vietnamci neposlouchají česká rádia a televizi. Nikdo jim neřekl o obrovském státním dluhu, ekonomické krizi a stoupající nezaměstnanosti. Proto pracují. Živí se na své podnikatelské riziko. Nechodí na úřady práce. Od Vietnamců si kupuji ředkvičky, okurky a ananas. Jsou dražší než v blízkém supermarketu Albert, ale jsou. Nechápu, jak může vietnamských obchodů přibývat, když ty české krachují. Nechápu, že to nezajímá ani vládu a Parlament. Asi budou státní instituce životaschopnější, až v nich budou sedět Vietnamci. Určitě se o sebe dokážou postarat lépe než Romové, kteří chodí na úřady práce. Přitom mnozí Vietnamci na rozdíl od Romů neumí česky. Umějí však spočítat cenu za zboží.

5. ledna 2010

   Ráno jsem se probudil s Radiožurnálem, protože jsem s ním večer usínal.  Někdy se probouzím bez rádia úplně.  Pokud jsem se probouzel s rádiem, byla to většinou Praha.  Jenomže probouzet se každé ráno s negativními informacemi mi nepřipadalo příjemné a tak jsem začal přelaďovat a většinou ráno poslouchám Vltavu. Tentokrát jsem však zbystřil, protože jsem poprvé ráno na Radiožurnálu zaslechl Petra Krále. Vedl si velmi zdatně, nepřeříkával se, jak to u moderátorů bývá běžné, když přejdou do rádia jiného typu. Přecvakával jsem na Prahu, abych porovnal obsah. Na Praze obvyklý ranní nesympatický pell mell. Ani zkušená Světla Magni úroveň Prahy nezachránila. Ovšem to z mého pohledu. Každopádně si dvě stanice Českého rozhlasu programem konkurovaly. Trvá to už velmi mnoho měsíců a určitě to není dobře. Se stanicí Vltava si nekonkuruje žádná z nich, protože Vltava je naprosto jiná.

Hodinový slovní souboj, který jsem sledoval, vyhrál u mně „nováček“ Petr Král nad „domácí“ Světlou Magni.

■

   Odpoledne jsem šel cosi vyřizovat. Večer už mě bolely nohy a tak jsem čekal na tramvaj nedaleko budovy Českého rozhlasu. U stanice je vietnamský obchod s potravinami. Vyšel z něj starší muž, působící dojmem bezdomovce. Zelený vaťák, zarostlá tvář, dlouhé vlasy a vousy a chybějící zuby. Přišel ke mně a cosi na mně vykřikl. Povídám, že mu nerozumím. Až na potřetí jsem rozeznal slovo asiati. Co je s asiaty?, ptám se. Máte Prahu plnou asiatů, povídá. Zase tolik ne, říkám, poučen včerejším pořadem Marcela Wintera, v celém Česku je jich šedesát tisíc. A to vám vadí?, ptám se. Ano, říká, u nás nejsou. A tady je jich určitě aspoň desetkrát tolik než říkáte. My je u nás nemáme, opakuje. Kde je to u nás?, ptám se. V Hrvatsku, říká. Tak se tam vraťte, povídám, když se vám tu nelíbí. A možná, až přijedete za deset let, už tu budou samí asiaté, to je takový života běh. Nespokojeně na mně cosi zavrčel. Sáhl do plátěné tašky, vytáhl baňatou lahev s levným koňakem, kterou před chvílí koupil u Vietnamců. Chvíli zápasil s jejím šroubovacím uzávěrem a pak se zhluboka napil. Naštěstí mně jela tramvaj.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů