6. 1. 2010

Života běh - leden 2010 - 6.

06.01.2010 09:08 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - leden 2010 - 6.


6. ledna 2010
   Ministerstvo financí zahájí správní řízení se čtyřmi kraji kvůli vracení poplatku ve zdravotnictví. To byla první zpráva, kterou jsem se ještě v polospánku dozvěděl z Radiožurnálu. Říkám si, jaký smysl to má, když stát bojuje sám proti sobě? Nejsme federativní republika jako Spojené státy nebo dříve Československo. Politici si dělají naschvály a to nepovede k ničemu dobrému. Občané si bohužel myslí, že tyto politické hry jdou mimo ně. Zatím. Dokud politici nedovedou situaci ke státnímu rozvratu.
   Také jsem zaslechl cosi o tom, že Island je ve státním bankrotu. Vyhledal jsem tuto informaci na internetu. Je několik měsíců stará a mnoho ji nechápu. Mluví se tam o přibližování Islandu k bankrotuale také o tom, že Island by neměl mít problémy se vstupem do Evropské unie. Příliš tomu nerozumím. Na druhé straně dost dobře nechápu, co by se stalo, kdyby stát v Evropě skončil v bankrotu. Tedy nejsou mi jasné praktické důsledky. Přestala by jezdit auta nebo by přestaly fungovat úřady? Vznikl by chaos nebo je to jen taková virtuální účetní položka, která nemá praktický dopad. Dokážu si představit, že když člověk nemá peníze, může se ocitnout bez bytu a jídla na ulici, může umřít hladem a zimou. Ale co stát? Schlamstnou ho okolní státy? V době válek obsadí jeden stát jiný stát. Ale i na tom obsazeném území je nutno udržet nějaké podmínky k životu. Jinak to nemá smysl. V Iráku svrhly světové mocnosti tamní režim a snaží se tam nastolit systém západní. Moc se to nedaří, protože domorodci se bouří, dělají atentáty a teroristické útoky, při kterých umírá mnoho lidí. Ale ti, kteří žijí, musí jíst. Nebudou-li mít základní podmínky k životu, umřou. Ale časem bude ono území opět osídleno lidmi, kteří musí opět ty základní podmínky k životu mít.  Nedovedu si představit, že stát v dnešní době zbankrotuje. I ty nejzaostalejší státy v Africe, kde se lidé mají hodně špatně, přetrvávají.
   Jak jsem už psal, poslouchám v současné době vyprávění prezidenta Masaryka, které sepsal Karel Čapek. Je tam vidět, jak se situace opakuje, jak jsou Masarykova slova stále aktuální.
   V kapitole „Úřad prezidenta“ píše:
      
To se rozumí, mnoho starostí mně dělaly politické a administrační otázky denní. Jen si vzpomeňte na začátky republiky, na valutní rozvrat kolem nás, na občanské boje a puče ve všech skoro sousedních státech; už skoro zapomínáme, co v které chvíli bylo nebezpečnější, zda hospodářská zbědovanost či vlna komunismu nebo desperátní převratové pokusy poražených vrstev starého režimu. A třeba být na stráži posud a stále – proti chybám starým i novým. Dnes se nám zdá skoro samozřejmé, že náš stát to všecko přežil v poměrném klidu a že při tom budoval svou ústavu a své řády; ale tehdy to znamenalo vzít rozum do hrsti a neztrácet hlavy. Míval jsem týdně, aji několikrát týdně schůzky se Švehlou, Tusarem, Rašínem a jinými. Beneš býval za hranicemi, tož obšírná korespondence. Co to bylo porad, společných obědů, to jest zase porad v jiné formě, procházek a šprochů! Vzpomínám na ty doby rád; uvědomil jsem si jasně a in concreto cenu osobnosti v politice a ve státě. Dobrý program je dobrá věc; ale krom toho musí na něj být čestný, statečný a moudrý člověk, který má odvahu odpovědnosti. Proto se stále ohlížím víc po lidech než po heslech. U nás ještě příliš dáme na hesla – to je, myslím, také jedno z dědictví po Rakousku-Uhersku; tenkrát jsme neadministrovali a nedělali politiku my, nýbrž Vídeň, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla. Vím, že se v politice nelze obejít bez hesel; ale když teď máme svůj stát v rukou, musí se hesla – nebo chcete-li, tedy ideály – ztělesňovat v určitých a promyšlených požadavcích, radách a v praktických programech; vidět to na naší žurnalistice (nevylučuju žádnou), jak dovedeme myslit à peu près, neurčitě, negativně, polemicky, nekonstruktivně.
      
   Mám dojem, že už tehdy Masaryk charakterizoval českou žurnalistiku a jeho charakteristika platí i dnes.  Z výše uvedeného textu by bylo možné zaměnit pouze jednotlivá slova. Rakousko-Uhersko za Sovětský svaz, Vídeň za Moskvu. Také docházím k závěru, jak je dobře, že jsme měli jako prvního prezidenta po roce 1989 Václava Havla.  Z výše uvedeného citátu je patrné, že je potřeba, aby principy nového státu formuloval filosof. A Václav Havel je svým založením filozof, i když nemá formální vzdělání a praxi jako měl Masaryk.

Komentáře
[1]10.01.10 18:08:54Fauve - www
A co dál, 6. ledna přece nepřestáváme žít. Tak se trošinku snaž my co psát neumíme si rádi přečteme :-)
[2]10.01.10 20:46:48mluvka Tomáš
Píšu, když mám sílu, milý Fauve.
[3]11.01.10 19:38:43Fauve - www
Držíš diety a potom nemáš sílu, musíš k tomu přistupovat zodpovědněji :-)
[4]12.01.10 20:49:54mluvka Tomáš
Nemusím nic, milý Fauve. A mohu jen to, co zvládnu. Výše jsi napsal: "Tak se trošinku snaž my co psát neumíme si rádi přečteme." Bereš jako samozřejmost, že ty psát neumíš. Nejspíš se o to ani nesnažíš. Ale já ti nebudu radit, aby ses snažil. Každý musíme sám za sebe.
[5]01.02.10 18:55:58Vendy - www
Masaryk měl pravdu. Čapek měl pravdu. Havel ale pravdu neměl. Havěl měl tisíce frází a velkohubost. Nechci ti shazovat člověka, který je v tvých očích ideální, snažím se napsat svůj názor. Že jedeme z kopce, je už jasné velmi dlouho. Možná proto se chovají naši politici jako krysy na potápějící se lodi. Jen s tím rozdílem, že tyto lidské krysy jsou shánčlivé. Jestli tuto dobu naše republika přežije a bude fungovat i nadále, bude myslím devátý div světa. Asi nesrším optimismem a mé názory jsou depresivní, bohužel příliš světlou budoucnost nevidím.

Žádné komentáře:

Okomentovat