Nejlepší oslava narozenin Československé republiky
28.října 2008 se mým přátelům Markétě a Tadeášovi narodil druhý syn Eliáš. Přišel na svět v 6 hodin a 15 minut, měří 52 cm a váží 4380 g.
Blahopřeji!
Komentáře
Článek je bez komentářů
22. 10. 2008
Diskusní příspěvek na semináři o DMO
Diskusní příspěvek na semináři o DMO
22.října 2008
Ve Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně jsem dostal pozvánku na seminář pořádanýVýborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové s názvem „DMO – příčiny, možnosti, důsledky“
Jak vyplývalo z pozvánky (možno stáhnout kliknutím na název semináře), hlavním bodem byla přednáška MUDr. Jana Malého z pediatrické kliniky UK v Hradci Králové. Do diskuse jsem si však připravil svůj příspěvek i já z pozice dospělého člověka postiženého dětskou mozkovou obrnou. Ve svém sdělení jsem seznámil přítomné s hlavním problémem, který vidím v činnosti sdružení a který vzhledem ke komunikačním bariérám jsem nemohl přednést veřejně na půdě Sdružení. Jsem rád, že jsem následující text mohl přednést v rámci semináře o dětské mozkové obrně jinde.
Zde je text mého krátkého diskusního příspěvku:
■ ■
Vážení přátelé,
jsem si vědom toho, že tento seminář je určen pro různé odborníky, zabývající se dětskou mozkovou obrnou a rodiče dětí, které toto postižení mají. Podle pozvánky však není určen pro dospělé lidi, kteří se s následky tohoto postižení potýkají a dosud nezemřeli.
S opominutím problémů dospělých lidí s DMO se setkávám celý život. Již před dvanácti lety, v roce 1996 jsem o tom napsal článek, který byl tehdy publikován v novinách Můžeš a který si již tři toky můžete přečíst na mé internetové stránce pod názvem „Dětská mozková obrna – pohled postiženého“, odkazhttp://tomuv.denik.sblog.cz/2005/07/14/119.
Posledních 15 let se mým životem prolínají kontakty s občanským sdružením pod názvem Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně. Byl jsem dva roky jeho členem a pro nespokojenost s pojetím jeho činnosti, které uplatňovala dosud jediná předsedkyně tohoto sdružení dr. Štěpánka Šprynarová jsem z něj před dvanácti lety vystoupil. Loňského roku jsem se dozvěděl o založení Střediska ucelené rehabilitace při tomto sdružení. Doufal jsem, že se něco změnilo v autoritativním způsobu práce paní dr. Šprynarové. Nic se nezměnilo. Do sdružení jsem se opět přihlásil a nabídl členům výboru sdružení pomoc. Dr. Šprynarová označila mou snahu za klientelismus a ostatní členové výboru zbaběle mlčí. Nyní SDMO nedostalo další peníze z Evropské unie na činnost Střediska. Jakkoli si myslím, že činnost Sdružení i Střediska by mohla být užitečná, za současného vedení 81 letou dr. Šprynarovou považuji činnost SDMO za plýtvání nadačních a grantových peněz. Dr. Šprynarová se chová ke sdružení jako ke svému majetku, jako ke své vlastní firmě.
Tento příspěvek uveřejním na své internetové stránce. Doufám, že se potom ostatní členové výboru Sdružení probudí.
Tomáš Němec
55 let, DMO – levostranná hemiparéza
příspěvek přednesen 22.října 2008, Studio MAT, Karlovo náměstí, Praha 2
■ ■
Komentáře
Článek je bez komentářů
17. 10. 2008
Hledá se dobrovolník - osobní asistent-asistentka
Hledá se dobrovolník - osobní asistent-asistentka
Středisko ucelené rehabilitace při dětské mozkové obrně nutně hledá osobního asistenta – dobrovolníka.
Potřebujeme pomoc pro mladého, veselého a společenského vozíčkáře na elektrickém vozíku, s těžkou formou DMO, 4. stupněm závislosti, kompenzovanou EPI, "nemluvícího", ale komunikujícího, bystrého a chytrého, se zájmem o PC, legraci a dobrodružství.
Závazně jedno odpoledne v týdnu (cca na 5 hodin) na společné procházky, výlety, toulky. Vítáni jsou dobrovolníci, pak je asistence časově neomezená.
Potřebujeme zájemce s empatií, trpělivostí, nebojácností, kreativitou, komunikativního a zejména zodpovědného a spolehlivého.
Potřebujeme zájemce s empatií, trpělivostí, nebojácností, kreativitou, komunikativního a zejména zodpovědného a spolehlivého.
Plat je 40 Kč/hodinu.
E-mail: zajickova@dmoinfo.cz
Telefon: 222 310 803, 602 727 472
Adresa: Středisko ucelené rehabilitace při DMO, Klimentská 9, Praha 1
Komentáře
Článek je bez komentářů
15. 10. 2008
Kdy začíná stáří
Kdy začíná stáří
Je mi 55 let. Starý jsem se začal cítit, když mi bylo 46. V té době mi zemřela matka a prudce se zhoršil můj zdravotní stav. Celý život jsem se hůře pohyboval, protože jsem se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Pro náhlé onemocnění zraku jsem nedokázal už pracovat a dostal jsem se do plného invalidního důchodu. Dnes je nemocen i můj 86 letý otec. Otec byl celý život zdráv a mému postižení se smál. Táta už třetím rokem nemůže vyjít ze svého pokoje v ústavu pro staré lidi. Několikrát jsem ho tam navštívil, ale on mě z pokoje vykázal a zakázal svému ošetřujícímu lékaři, aby mně, své jediné dítě, informoval o zdravotním stavu. Táta mě dokonce vydědil. Dokud byl zdravý, nikdy si nepřipouštěl, že bude jednou starý. I dnes si myslí, že všechny lidi okolo si může zaplatit nebo podplatit. Ale stáří podplatit nedokáže. Stáří je přirozenou součástí života, jenže většina lidí se na něj nepřipravuje.
-------------------------------------
Pod čarou:
K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval pořad Hovorna Českého rozhlasu 2 – Praha ze dne 16.10.2008. Jejím tématem bylo „kdy podle vás začíná stáří a co nám přináší?“ – relaci si můžete poslechnout z archivu Českého rozhlasu kliknutím ZDE .
Svůj příspěvek jsem poslal ve zvukové podobě do pořadu „Káva o čtvrté“ téhož dne. Jeho téma mělo být údajně stejné. I na informaci k archivnímu záznamu pořadu je psáno: Česká populace stárne. Ale jak se opravdu žije starší a nejstarší generaci? Liší se dnešní "padesátníci" a lidé o deset let starší?
Autorka pořadu Káva o čtvrté Romana Růžičková však zaměřila diskusní hodinku pro mne dost neuvěřitelným způsobem. Lidi pojala jako statistické soubory určené k marketingovému vyhodnocení reklamních výzkumů. Přesně podle současného trendu „lidi jsou jen spotřebitelé a měli by se přizpůsobit trendům ekonomiky“. Do takového pořadu by se můj příspěvek opravdu nehodil a také tam nebyl zařazen. Téma zpracovala Romana Růžičková velmi necitlivě. Z pořadu bylo patrné, že autorka je spíše rozhlasová rutinérka nežli přemýšlivá redaktorka.
V pořadu diskutovali Ing. Libuše Tvrzníková z agentury OMD, Dr. Ladislav Köppl z agentury Opinion Window a Dr. Václav Hradecký, vedoucí oddělení výzkumu a analytiky Českého rozhlasu.
Smysl pořadu jsem nepochopil. Mám dojem, že za minulého režimu by Romana Růžičková skvěle zpracovávala témata o výdobytcích socialismu. Ostatně zkuste si alespon kus pořadu poslechnout sami. Stojí to za to. Klikněte na Káva o čtvrté 14.října 2008.
Komentáře
Článek je bez komentářů
24. 9. 2008
Hledá se táta
Hledá se táta
pořad TV Prima
S novými pořady se na Primě roztrhl pytel. Pořad „Nic než pravda“ o kterém jsem psal včera, měl sice už čtvrté pokračování, ale u pořadu „Hledá se táta“, jsem náhodně narazil na první díl. Je to jakási obměna pořadu „Chcete milionáře“, který běžel loni na Nově. Milionář byl jeden, maminky hned čtyři.
Pořad „Hledá se táta“ mě zaujal tím, že se v něm vyskytl pán, který jakoby vypadl z oka člověku, který před časem bydlel v našem domě. Podobou, způsobem mluvy, podivným chováním. Na stránkách TV Prima se o něm píše:
■ ■
Naďa strávila slunný romantický den se svými ctiteli v přírodě a na hradě Karlštejn. Jeden z nápadníků – Jaromír – se rozhodl hned první den předvést všechny svoje schopnosti včetně tance, zpěvu a hry na kytaru. Reakce Nadi ale byla rozporuplná.
■ ■
Onen pán, kterému jakoby Jaromír z oka vypadl, se jmenoval Richard. Byl to doktor filozofie, údajně učitel francouzštiny. V domě s ním byly věčné problémy. Nájem platil nepravidelně. Ve svém bytě a ve sklepě hromadil věci, o nichž jsme se domnívali, že pochází z popelnice. Z Richardova bytu, který byl v přízemí, se do vyšších pater šířili mravenci. Richard bydlel patrně u svých rodičů někde jinde a v případě potřeby byl nezastižitelný. Dlouho hledal při svůj malý dezolátní byt zájemce, patrně chtěl spoustu peněz a nikoho nemohl sehnat a když už sehnal, tak mu dotyčný nezaplatil a tak se Richard vrátil a byt pronajímal studentům. Na konec přece jen nějakého zájemce našel. Celý dům si oddychl, když nás Richard opustil.
Ničím jiným mě pořadu „Hledá se táta“, nezaujal. Muži, kteří se v něm vyskytovali, mi připadali divní. Připomínalo mi to pionýrský tábor pro dospělé nebo seznamovací kancelář GRAND bratří Konrádů.
■ ■
POZOR! V úterý 23.9.2008 se nezapomeňte dívat na TV-PRIMA ve 21:15 na pořad "Hledá se táta", mj. i s klienty GRANDu!
■ ■
Komentáře
Článek je bez komentářů
22. 9. 2008
Nic než pravda
Nic než pravda
soutěžní televizní pořad
Dnes jsem se poprvé podíval na nový soutěžní pořad Nic než pravda
v TV Prima.
Napíšu tedy pravdu. Myslím, že sledování dalších dílů by bylo pro mne ztrátou času. Pořad mi připadá nejen nezajímavý, ale také nespravedlivý k soutěžícím. Je založen na tom, že soutěžící odpovídá na otázky ze svého života, a jakoby detektor lži sděluje, zda odpověď je pravdivá či nikoli. Divák si ani nemůže ověřit, zda soutěžící mluví pravdu, ani to, není-li při dosažení určité výše výhry soutěž poukázáním na nepravdivou výpověď ukončena předčasně. Ani studio není nijak zajímavé. Má podobně modravé řešení a desénové uspořádání jako třeba „Chcete být milionářem“ nebo „Máte padáka“. Na rozdíl od nich však není znalostní a divák si ani nemůže ověřovat, co sám umí. Divák ani není napjat kdo vyhraje. Tím nechci televizi Prima nijak odsuzovat. I pořad „Nic než pravda“ je stokrát lepší než reality show typu „Vyvolení“.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)