Valná hromada Syndikátu novinářů České republiky se blíží

16.06.2007 13:21 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Valná hromada Syndikátu novinářů České republiky se blíží

bude už v pátek 22. června 2007 v 11 hodin

   Jen nenápadný článek  na internetové stránce Syndikátu novinářů oznamuje nejnutnější informace o valné hromadě Syndikátu. Jedná se o nejdůležitější akci, která určí směřování Syndikátu novinářů České republiky. Určí i personální obsazení syndikátních orgánů. 

   Toto důležité oznámení na nevýrazné titulní stránce Syndikátního webu lze zcela přehlédnout  mezi jinými informacemi. Považuji proto za důležité tuto informaci připomenout i v Tomově deníku v v části, která je dosud jediným aktuálním informačním zdrojem pro volné novináře, kterých by v Syndikátu mělo být okolo osmi set. Jejich přesný počet zná patrně jen předseda Syndikátu pan Miroslav Jelínek a dva místopředsedové – pánové Radko Kubičko a Jan Punčochář. Klub volných novinářů, který byl znovuustaven před více než rokem,  však informace o volných novinářích sdružených v Syndikátu nemůže získat, protože by to údajně bylo v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů.   Klub zatím tedy nemá možnost jak volné novináře oslovit.  Snahu Klubu volných novinářů o připojení již sedm měsíců připravené webové stránky na hlavní stranu Syndikátního webu předseda Syndikátu ing. Miroslav Jelínek ignoruje.  Patrně nemá zájem o jiné názory uvnitř Syndikátu než které určuje a hlavně realizuje on sám, možná s pomocí svých místopředsedů.

   Řídící výbor Syndikátu, který má členy i z regionálních poboček a tzv. klubů se schází jen jednou za tři měsíce. Syndikát nemá žádnou váhu u  redaktorů – členů Syndikátu zaměstnaných ve velkých redakcí, u vydavatelů ani jinde. Současnému vedení Syndikátu možná vyhovuje, že většina členů Syndikátu je pasivních, poslušně jednou za rok zaplatí členský příspěvek 600 Kč, avšak už ignorovala na snahu, že by se v Syndikátu mohlo něco změnit. Řadoví členové Syndikátu možná ani nechápou, že tzv. grémium Syndikátu nejsou straničtí vůdci, kteří udílejí příkazy, ale že by to měli být lidé, jejich snahou by mělo být na jedné straně přispět ke kultivaci novinářské obce, na straně druhé přispět k její obraně například proti politickým tlakům. To vše by bylo potřeba změnit. Zásadně změnit směr práce Syndikátu novinárů může změnit jen valná hromada, která se koná jednou za tři roky. Podle počtu členů Syndikátu při klíči 1 : 15 by na ní mělo letos být 180 delegátů. Pokud by volných novinářů bylo v Syndikátu opravdu 800, mohl by mít Klub volných novinářů teoreticky na valné hromadě 53 členů. Jeden delegát musí být delegován patnácti členy Syndikátu. Klubu volných novinářů se podařilo sehnat jen 16 podpisů, tudíž má jen jednoho delegáta s právem hlasovat na valné hromadě.  Jsou to jen dvě procenta volných novinářů. Pokud byla nominace na valnou hromadu tak slabá i v jiných uskupeních Syndikátu, delegátů mnoho nebude.

   Z dobře informovaných zdrojů, které zde ovšem jako novinář utajím, jsem zjistil, že na valnou hromadu mohou přijít ostatní členové Syndikátu novinářů jako pozorovatelé bez volebního práva. Klub volných novinářů má zájem na tom, aby si konání valné hromady připomnělo co nejvíce volných novinářů. Zvláště pražští volní novináři by se valné hromady zúčastnit jako pozorovatelé. Kdo máte čas a zájem, přijďte se podívat v pátek 22. června 2007 od 11 hodin do velké zasedací místnosti v domě na Senovážném náměstí č.23 v Praze. Pro jistotu si s sebou vezměte členskou legitimaci.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Soutěž Radio Lady - Radio Man 2007 má své vítěze

06.06.2007 22:25 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Soutěž Radio Lady - Radio Man 2007 má své vítěze

Český Rozhlas 2 - Praha má dva Tomáše Procházky

   6.června 2007 se konalo v pražském divadle Bez zábradlí finále soutěže o nejkrásnější hlas roku Radio Lady – Radio Man 2007.

   Přestože se záznam finálového večera bude vysílat na stanici Praha až za dva týdny, Český rozhlas připravil přímý videopřenos po internetu.  Použil experimentální vysílání pomocí moderního formátu flash video, který umožňuje kromě samotného obrazového přenosu ze zvukem i pohodlné zobrazení doplňujících informacích přímo v samotném přehrávači. Bylo možné si otevřít samostatná okna s informacemi o soutěži, o soutěžících, o porotě i o moderátorovi Aleši Cibulkovi. V tomto přenosu se tak naplnilo to, o čem snily celé generace rozhlasových pracovníků: rádio s obrázky. Uvidíme, zdali tato obrazová informace bude pozdeji k dispozici posluchačům na internetu, tak jako to je už dnes u některých pořadů internetového populárněvědeckého rádia Leonardo, které také provozuje Český rozhlas.

   Zájemci si jistě poslechnou pořad, který v živé formě  trval přes dně hodiny v (patrně) hodinovém sestřihu na stanici Praha. Napíšu jen, to co mě nejvíce zaujalo: Byla to jména vítězů. Jejich přímení jsou totiž letos shodná s významnými moderátory Českého rozhlasu.

   Lady Radio 2007 se stala Kateřina Veselovská, původem z Opavy či Olomouce, nyní žijící v Praze. Její příjmení je shodné s příjmením známého moderátora Radiožurnálu Martina Veselovského.

   Titul Radio Man 2007 získal Tomáš Procházka ze Stříbra, redaktor deníku Deník. U něj se dokonce jméno i příjmení shoduje se jménem a příjmením současného moderátora stanice Praha Tomáše Procházky. Stanice Praha by tak mohla mít dva moderátory se jménem Tomáš Procházka. Jistě jejich alternace ve stejných pořadech by byla zajímavá. Pro jejich srovnání umisťuji do tohoto článku informace o nich i s fotografiemi, tak jak je zobrazuje v této chvíli internetový portál Českého rozhlasu.

Tomáš Procházka – Radio Man 2007

Tomáš Procházka –  moderátor stanice Český rozhlas 2 - Praha

Do finále se dostala i Linda Petáková z Prahy, jejíž příjmení připomíná příjmení Heleny Petákové, vedoucí Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha. Je to zajímavá shoda náhod. Z životopisů finalistů vyplývá, že všechna děvčata se učí rozhlasové práci ve Tvůrčí skupině elévů Českého rozhlasu a jeden hoch byl dlouhá léta členem Dismanova dětského rozhlasového souboru. Možná tedy, že jim k vítězství v soutěži o nejkrásnější hlas nepomohl jen krásný hlas, ale i jeho pečlivé školení delší dobu před soutěží. To jistě není na závadu.  S hezkým hlasem by se mělo odborně pracovat.

   Na závěr napíšu, co mě nejvíce pobavilo z celého finálového večera. Byla to volná disciplína Kláry Novákové,studentky politologie z Rakovníka. Bylo to napodobení ladění radiopřijímače světovými a českými rozhlasovými stanicemi. Klára napodobila různé řeči a zpěvy, včetně jakéhosi arabského jazyka.  Dostala tím celou porotu i moderátora Cibulku. Byla to chvíle, kterou stálo za to vidět a o kterou bude rozhlasový posluchač ochuzen. Herecká porota se doslova válela smíchy po stole a Aleš Cibulka měl co dělat, aby během dlohého potlesku obecenstva vymanil obličej z grimasy smíchu, uklidnil hlasivky a mohl tak pokračovat v průvodcovství pořadem.

   Záštitu nad soutěží měl předseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Přemysl Sobotka, který sám oplývá příjemným hlasem (hodnotím hlas, nikoli své politické sympatie k němu).

   Doporučuji zájemcům, aby si finále pořadu poslechli, až poběží  5.července 2007 v 9:05 na stanici Praha nebo později ze stránky Rádia na přání.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Proč skončil socialismus

06.06.2007 05:55 - 06. Politika -trvalý odkaz

Proč skončil socialismus

Osmdesátiletý nemocný Fidel Castro chce dále vládnout

   V nočních zprávách na stanici Praha Českého rozhlasu jsem se dozvěděl, že Fidel Castro včera vystoupil v hodinovém předtočeném rozhovoru v kubánské televizi. Působil prý svěžím dojmem. Asi se chce opět ujmout vlády.

    Jenže Fidel Nefidel, je to člověk jako každý jiný.  Věk a nemoc  se už na něm podepsaly. Podle mého názoru už takový člověk není schopen vést zemi. Domnívám se, že by ji ani nevedl, kdyby se k moci vrátil. Byl by jen loutkou v rukou těch,  kteří využijí jeho stáří a nemoci a budou s ním manipulovat, aby sami nepřišli o výhody, které za jeho vlády získali.

   Socialismus v každé zemi byl bohužel postaven na oligarchické vládě skupiny osob. Tito lidé si mysleli, že jen oni ví, jak se může idea, kterou prosazovali, vyvíjet v budoucnosti. Nedokázali však nikdy vyškolit kvalitní následnou generaci vůdců, kteří by jejich ideje prosazovali. Jenže život jde vždycky dál nějak jinak.  Za mého dětství Čínu ovládal božský Mao-Ce-Tung, bez něhož byla komunistická Čína nemyslitelná. Po jeho smrti se už žádný ideový myslitel v Číně neobjevil. Velký Mao byl také udržován při životě a formální moci do vysokého věku. Totéž platilo v Sovětském svazu o Brežněvovi. Ten sice žádný myslitel nebyl, ale zaštiťoval právě onu vládnoucí oligarchii. Po jeho smrti byli nastoleni jeho vrstevníci, ale umírali. Ta generace neměla sílu. Nevychovala ideové nástupce. Gorbačov, přestože to byl pravověrný komunista, na předchozí generaci nenavázal. Už to nešlo. Sovětský svaz se rozpadl. V Československu socialismus stárnul s generací komunistů, která aktivně pamatovala 2.světovou válku.  Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, Milouš Jakeš. Každý z nich byl jiný a přesto měli cosi společného. Nevychovávali nástupnickou generaci. Včas nepředali moc další generaci. Žádnou si totiž nevychovali.

   A takhle to dopadne i s Castrem. Nevychoval si schopné nástupce. A sám už není schopen vládnout. Pouze skupina lidí, která není schopna vládnout, ale líbí se jim pravomoci, které mají i ve vysokém věku, bude Fidela udržovat co nejdéle u moci jako ideového vůdce. Po jeho smrti se dříve nebo později režim na Kubě zhroutí, jako se zhroutil i jinde.

komentáře 2

Komentáře

[1]06.06.07 09:12:59Tenisák - www

Hezký článek

[2]10.06.07 13:29:00Jiri Pallas - www - email

Nástupce si nevychoval ani Havel ani Klaus. Je zvláštní, že se někteří politici obklopují houfem přikyvovačů, a tak po odchodu vůdce vznikne vakuum.

Hovínková ulice - 3.část

05.06.2007 17:28 - 02. Deník -trvalý odkaz

Hovínková ulice - 3.část

  Na nedávné valné hromadě Občanského sdružení majitelů domů říkal předseda pan Delin,  že podle nové městské vyhlášky bude odpovídat za čistotu chodníku před domem majitel domu. Po ulicích budou chodit strážníci a když uvidí hovínko, dají majiteli domu pokutu. Přitom chodník majiteli domu nepatří, nemůže si tam ani postavit bezplatně reklamu. Blíží se doba, kdy budou muset majitelé domů platit parkovné za zaparkování svého vlastního auta před svým domem.  Parkovné bude muset platit i jakákoli údržbová firma, která to pak majiteli naúčtuje. Údržba a úklid domu se prodraží. Pejskové však budou moci kálet a močit libovolně a když zrovna majitele při tom nechytne strážník, pokutou to odnese někdo jiný. Mám dojem, že mnoho pražských ulic, nejen ta naše, by mohlo změnit název. Měly by se jmenovat Hovínková.     

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Hovínková ulice - 2.část

05.06.2007 17:20 - 02. Deník -trvalý odkaz

Hovínková ulice - 2.část

  Máme poměrně malý výtah. Pan inženýr s bíglem bydlí až pod střechou, já zhruba uprostřed a pan docent matematicko-fyzikální fakulty z nás nejníže.  Pan docent pod vlivem naší předchozí diskuze se rozhodl jít pěšky. Já, pan inženýr z pátého patra a pes Týna jsme se nasoukali do výtahu. Pan inženýr slyšel pouze poslední část diskuze a tak jsem mu zopakoval, jak je na novém chodníku nasráno od psů a že nechápu, proč SE ten nový chodník vlastně dělal, když za chvíli bude poset psími exkrementy.  Snad by bylo lepší ty psy, kteří znečišťují nový chodník postřílet, povídám. Výtah se mezitím zastavil a já vystoupil. Ještě než se dveře výtahu zavřely, slyšel jsem, jak pan inženýr povídá: Týno, neboj se, já tě nedám.

 

   Chápu, že psi se musí vyprazdňovat stejně tak jako musí žrát. Nikdy jsem však nepochopil, proč je lidé vězní v městských bytech.  Pes je zvíře smečky. Psí smečku jim člověk vzal a nahradil lidskou smečkou.  Naopak, lidskou skupinu nemá dnes mnoho lidí rádo.

    Řada lidí nedokáže pomoci nejbližším lidem, příbuzným či sousedům. Aby nahradili lidské vztahy, pořídí si zvíře, nejlépe psa nebo kočku.

   Známý americký psycholog M. Scott Peck píše ve své knize „Nevyšlapanou cestou“:

■     ■

Všimněme si několika rozdílů mezi vztahem k jiné lidské bytosti a k domácímu zvířeti.  Především je naše komunikace se psem nebo kočkou velice omezená ve srovnání s tím, jak můžeme komunikovat s lidmi, pokud o to stojíme. Co si náš pes nebo kočka myslí, nevíme.  Tato neznalost nám umožňuje, abychom do nich promítali své vlastní myšlenky a pocity. Proto nám připadají emocionálně blízcí, i když to vůbec nemusí odpovídat realitě. Za druhé – s našimi domácími mazlíčky jsme spokojeni jen tehdy,  pokud jejich vůle odpovídá naší. Na tomto základě si je obvykle vybíráme a pokud se jejich vůle začne s naší významně rozcházet,  zbavujeme se jich. Domácí zvíře, které proti nám protestuje nebo i bojuje, u nás obvykle příliš dlouho nevydrží. Jediná škola, kam je posíláme, aby se jejich rozum nebo duch rozvinul, je škola poslušnosti. U lidí si však můžeme přát, aby měli vlastní vůli. Právě tato snaha po samostatném rozvinutí toho druhého  patří k typickým znakům skutečné Nechceme, aby vyrostla a odešla z domova. lásky. A konečně, u domácích zvířat se snažíme podporovat i jejich závislost na nás.  Chceme, aby ležela na svém místě u našeho krbu. Ceníme si na nich více věrnosti než nezávislosti. Považuji za nesmírně významné, abychom si uvědomili, jak to s láskou k domácím zvířatům je, protože řada lidí dovede milovat jen mazlíčky a nedokáže milovat jiné lidské bytosti. 

 ■     ■

    Bylo by možné s psychologem Peckem diskutovat o tom, jaký je rozdíl mezi nezávislostí a bezohledností k druhým. Je skutečností, že současná pražská dlažba je tvořena jako neprodyšná kamenná, betonová či asfaltová podlaha.  Pokud někde zůstávají stromy, je jim přesně vymezeno, do jakého rozsahu smí růst. Jsou různě ohrazeny, aby se k nim psy nemohli dostat. Parků uprostřed města je málo, zpravidla je tam napsáno, že volné pobíhání psů je zakázáno.

    Je možné i nějakou vyhláškou zakázat držení psů v určitých zónách. nevyřeší to problém mnoha psů, kteří už v Praze a také jinde existují. I kdyby skutečně všichni majitelé psů sbírali po svých psech hovínka, pes musí i močit. Nemá opět možnost jinam než na dlažbu. Pes má také zakódováno, že musí značkovat své teritorium. Tedy močit na sloupy či domy. Tam moč zasychá a páchne. Páchne lidem ne psům. Psy nemohou za to, že je lidé zavřeli někam, kam nepatří. Nemohou ani za to, že lidé vyšlechtili plemena, která by nebyla schopna samostatného života a jejichž účelem je opravdu jen být mazlíčky svým majitelům.

   Za mého mládí bylo v Praze povolání, kterému se říkalo metař. Každé ráno chodili metaři s kárkou po ulici a smetali psí hovínka a jiné nečistoty. Jednotlivě, koštětem a lopatou. Dnes jsou metařská auta. velká ale i malá na chodníky. Ale ta nejsou schopna zamést jednotlivá hovínka.

klikni - 3.část

komentáře 2

Komentáře

[1]06.06.07 12:26:30Tenisák - www

No já se obávám, že domácí pes, by na svobodě nepřežil. A hovna si máme po sobě uklízet, já je taky uklízím. Stačí k tomu igelitový pytlík.

[2]06.06.07 22:18:07Petacchi - www

Ta teorie od Pecka se mi moc nelíbí. Má babička si pořídila jezevčíka. Poslední roky žije sama a pes je pro ni společník. Když ještě mívala velkou zahradu prakticky mimo civilizaci, tak díky společnosti psa se večer méně bála. Nyní sama říká, že je ráda, když musí nejméně třikrát denně se psem ven. Každý den chodí k nám na zahradu, nebo dělá několikahodinové procházky po okolí (to je výhoda Třebíče, ze města jste pryč v řádu minut). Navíc se díky psům často seznamuje s dalšími pejskaři. Zná takhle hodně různých lidí odlišného věku. Pes je přítel člověka, to mi nikdo nevymluví. Ohleduplnost je ale jiná věc. Ale poplatky na psy, které se platí radnici je úplně normální věc. Malý peníz to není (tedy jen důchodci mají poplatky sníženy prakticky na minimum) a možná z těchto poplatků by se měl částečně platit i úklid. Nebylo by asi od věci poplatky zvýšit v zájmu čistých ulic