12. 4. 2007

Současná léková politika tématem dne Českého rozhlasu 2 - Praha - 1.část

12.04.2007 09:08 - 06. Politika -trvalý odkaz

Současná léková politika tématem dne Českého rozhlasu 2 - Praha - 1.část

zbytečný humbuk a matení občanů

  Už po několikáté si vybral Český rozhlas do „Tématu dne“ (stanice Praha) nebo do „Vašeho téma“ (stanice Radiožurnál) lékovou politiku a plýtvání občanů léky, případně zbytečné návštěvy u lékaře.  Český rozhlas vždy interpretuje toto téma tak, že občané zbytečně kupují léky, nevyužívají je zcela a pak je vrací do lékárny.

   Přístup by měl být jiný. Občané by naopak měli být chváleni za to, že nevyužitá léčiva vrací. Léky jsou totiž často ve své chemické podstatě nebezpečné chemikálie a neměly by se v masovém množství dostávat do přírody (na skládky) jako běžný odpad.  Bývaly doby, kdy se nevyužité léky vyhazovaly do odpadu. Naštěstí po roce 1989 při přechodu na legislativu Evropské unie je povinností výrobce v každé příbalové informaci upozornit pacienty, že nepoužité léčivo – ať už nevyužívané nebo prošlé, mají vrátit do lékárny. Lékárny se tak staly i prostředníkem k jeho likvidaci. Občané by měli být chváleni za to, že zbylé léky do lékárny vrací a neměli by být za to peskováni.

   Často není možné naplánovat užívání léku tak, aby byl zcela využíván. Lék není potravina a měl by se užívat, jen když je to třeba. Některé  léky se berou dlouhodobě, některé krátkodobě. Jiné by měly čekat v domácí lékárně pro akutní případy. jednou za čas by měla být zkontrolována doba jejich použitelnosti, léky prošlé by měly být vyměněny za čerstvé.

   O tom, že není vždy možné lék použít, mohu napsat z vlastní praxe. Trpěl jsem a možná ještě budu trpět silnými alergickými záchvaty, které vedly k otokům dýchacích cest a téměř k selhávání oběhového systému. Po konzultaci mě alergolog předepsal jednorázovou injekci, kterou bych si měl v krajním případě aplikovat. Injekce nebyla hrazena pojišťovnou, zaplatil jsem za ni téměř 2000 Kč. Měla dobu použitelnosti jen rok, potom bylo třeba koupit novou. Ke kritickému záchvatu naštěstí nedošlo, stav se zlepšil jinou dlouhodobou léčbou. Nyní po konzultaci s alergologem jsem si tuto injekci již nekoupil. Přesto jsem vlastně „nevyužil“ tuto injekci 2x, tudíž jsem „vyhodil“ 2 x 2000,- Kč a snad podle někoho i plýtval léky. Já jsem však byl rád, že v období velmi nepříznivého stavu jsem mohl mít tuto injekci u sebe a zároveň jsem rád, že jsem ji nemusel použít.

   Jak jsem napsal výše, léky nejsou potrava.  Každý člověk není zdravotnický odborník a nemůže tudíž posoudit, jaké léky mu mohou pomoci a jaké uškodit. Proto příbalová informace každého léku obsahuje povinně informaci o tom, že lékař by měl být informován i o tom, když člověk užívá volně prodejné léky. Někdy je možno takovou konzultaci udělat telefonicky, jindy bývá návštěva lékaře nezbytná, protože lékař potřebuje podrobnější diskuzi nebo i jen zběžné vyšetření zdravotního stavu pacienta. Český rozhlas to interpretuje tak, že pacienti v České republice navštěvují lékaře více než činí průměr jiných zemí Evropské unie.

   Na informativním obrázku ukazuji text příbalových informací tří léků v kapitole „Interakce“.


     




 
     

Je vidět, že pacient je v příbalové informaci nabádán, aby se poradil s lékařem. Je to povinný text, který je při schvalování léčiva Státním ústavem pro kontrolu léčiv vyžadován na textu příbalové informace před uvedením léčiva do lékárenského prodeje.

   Český rozhlas bohužel ve svém vysílání povinnosti, které jsou dané zákonem už mnohokrát ve svém vysílání zlehčil. Je jedno, zdali touhou po senzaci nebo povrchností svých redaktorů. Pacient těžko často určí, který lék je pro něj nevhodnější. Lékař musí posuzovat při předepisování právě i nežádoucí účinky a interakce s jinými léky.  A právě to redaktoři Českého rozhlasu již mnohokrát zlehčili.

   Na závěr jednu poznámku. Bývalá ministryně zdravotnictví Součková  často upozorňovala,   že lidé vracejí do lékáren velké množství léků po zemřelých. Vždycky mě to rozesmálo. Člověk by tedy měl nejdříve zkonzumovat všechny léky, které má doma a pak teprve spořádaně umřít?

klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

11. 4. 2007

Přívětivá Klimentská - 2.část

11.04.2007 09:55 - 02. Deník -trvalý odkaz

Přívětivá Klimentská - 2.část


   O několik kroků dále je Obchůdek jednoho světa.  Evangelická diakonie v něm nabízí rukodělné výrobky z dalekých krajů – Indie a Afriky. Výtěžek z prodeje jde na boj proti chudobě v těchto zemích. Koupil jsem si tam malou mazací gumu z původního kaučuku a papírovou tašku (za pouhých 10 korun!), kterou slepilo dítě – bezdomovec kdesi na indické ulici.

 
  
Ob jeden další dům je roztomilá prodejnička s modely vláčků a tramvají.


Obchůdek slouží i jako jakýsi tématický bazárek.

Hned vedle vede klasický městský průchod domy na Petrské náměstí. V tom průchodu je filatelistická prodejna, jaká se dnes už také nevidí na každém rohu.


Je tam i hezké vetešnictví, kde je od všeho něco pro radost.


   Avšak takováto vetešnictví se vyskytují po Praze častěji. Přesto je v jeho výkladech na co koukat.

   Dnes půjdu do Střediska DMO na přednášku neurologa MUDr. Aleše Doležala na přednášku s besedou na téma, které se mně osobně bytostně týká:

     
Pozvánka na seminář
Příznivcům našich Veřejných odborných porad, které se vždy konaly tradičně poslední středu v měsíci se omlouváme, ale v měsíci březnu jsem nuceni toto naše setkání o malou chvíli odložit
Veřejná odborná porada se tedy uskuteční až 11.dubna 2007.
Se svojí přednáškou na téma "Metody léčebné rehabilitace u dospělých s DMO" zde vystoupí náš dlouholetý spolupracovník MUDr.Aleš Doležal, CSc.
Mgr.Zdenka Suchardová
     

Na Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně (SDMO) jsem měl dlouhá léta výrazný kritický pohled. Avšak pokud by se podařilo udržet Středisko DMO, byl by to zcela výrazný posun kupředu.

   Na závěr mohu říci, že mě příjemně překvapilo, že se z Klimentské ulice, která je téměř v centru Prahy, stalo určité klidné kulturní a společenské charitativní centrum, které je vlídné k lidem se zdravotním postižením a to jak tělesným, tak duševním. Možná, že je to náhoda, na druhé straně asi nebude jednoduchá, aby se současný duch Klimentské ulice udržel i do budoucna.


Dodatek téhož dne večer:

   Alespoň tři obrázky z absolvované přednášky:


   MUDr. Aleš Doležal (v červené košili) použil při seznámení s přehledem rehabilitačních metod a konceptů prezentace pomocí počítače. Přednášku vyslechli společně klienti i pracovnice střediska. Dr. Doležal koncipoval přednášku téměř na vysokoškolské úrovni. S klienty střediska však diskutoval i o praktickém využití v jejich konkrétních případech.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Přívětivá Klimentská - 1.část

11.04.2007 09:42 - 02. Deník -trvalý odkaz

Přívětivá Klimentská - 1.část


   Již několik týdnů chodím na rehabilitaci do střediska se složitým názvem „Středisko ucelené rehabilitace při dětské mozkové obrně“.  Je to zvláštní pracoviště, které vzniklo díky projektu Evropské unie minulý rok (viz obrázek).

 

   Středisko je v Klimentské ulici v Praze 1.  Je v zadní části bývalé polikliniky Středočeského kraje, kam jsem v polovině osmdesátých let  určitou dobu docházel z pracovních důvodů. Vchod do polikliniky byl od Vltavy z nábřeží Ludvíka Svobody. V prostorách současného střediska bývala lékárna, která se zrušením polikliniky patrně ztratila význam.

   Klimentská ulice byla poměrně zapadlá, ale byla známa široké pražské veřejnosti v době socialismu kinem Klub.  V něm  se promítaly filmy, ať už zahraniční nebo české, které tehdy nešly do běžné distribuce. Dnes je v jeho prostorách filmové studio FAMU.
  
   Mnoho let jsem v té ulici nebyl. Proto mě překvapilo, jak se za ta léta zvláštním způsobem změnila. Soustředila v sobě několik zajímavých prostor.   Naproti Středisku DMO je malá útulná kavárnička Studio Citadela, která souvisí se zkušebnou Bohnického divadla.

 

   Tam je možné si dát velice dobrou kávu s teplým šlehaným mlékem a vodou ve sklence a také točenou plzeňskou dvanáctku za rozumnou cenu.  V nápojovém lístku se dočteme i o Bohnické divadelní společnosti. v Době, kdy já do této kavárničky chodím, je tam klid a není přeplněna zákazníky.

  klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

10. 4. 2007

Papež Jan Pavel II.

10.04.2007 00:35 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Papež Jan Pavel II.

vynikající historický film ze současnosti

   O letošních velikonočních svátcích uvedla česká televize vynikající polsko-italsko-americký dvoudílný film o papeži Janu Pavlu II.


Nebudu popisovat to, co si daleko zasvěceněji můžete přečíst na webových stránkách České televize  (klikni na1.díl nebo na 2.díl)

    Po nějaké době jsem se v televizi díval na hraný zahraniční film opravdu se zaujetím. S o to větším zaujetím, že od smrti papeže Jana Pavla II. uplynuly pouhé dva roky.

   Jak jsem se dozvěděl z citovaných průvodních článků, film byl natočen už v roce 2005, tedy ještě v roce papežova úmrtí. To se bohužel objevilo i ve scénáři. Ten je pojat jako sestavení jednotlivých epizod Karola Wojtyly za sebou. Někdy chybí návaznost jednotlivých epizod, jindy není jasný časový odstup mezi nimi.  Bylo dobře, že každý z dílů byl obsazen jiným hercem. Karola Wojtylu až do jeho jmenování papežem hrál britský herec Cary Elwes a papeže Jana Pavla II. hrál Američan  Jon Voight.

   Film byl opravdu výpravný a kostýmní, s důrazem na dobové detaily, tak jak to dělají historické filmy. Místy se mihly i skutečné dobové záběry z návštěv papeže ve světě. Nebyly zde záběry skutečného papeže, ale skutečné záběry masové účasti lidí na papežových kázáních ve světě. Ve druhém díle, který byl věnován době po papežově zvolení, bylo na můj vkus příliš mnoho scének objasňujích světovou politickou situaci. Ty poněkud rozmělňovaly vlastní papežův život a čímsi mi připomínaly český film o Klementu Gotwaldovi a  epopej Osvobození. Asi proto, že herci hrající politiky byli pro přehlednost nalíčeni podle svých lidských vzorů. Snad nejlépe byl rozpoznatelný generál Jaruzelský.

   Nedostatky, které jsem popsal, nic neubraly na celkovém dojmu z filmu. Dověděl jsem se více o životě papeže a pozoroval skvělé výkony obou představitelů hlavní role. Cary Elwes krásně vystihl proměnu mladého chlapce v dospělého muže až po období, kdy tento muž nabyl životní moudrosti. Jon Voight krásně ukázal přechod papeže od zdravého moudrého člověka až po nemocného starce, jehož duch byl však stále svěží a dlouho vítězil nad nemocí, která ubírala tělu síly.

   S otevřenou pusou jsem sledoval zralý herecký výkon Jona Voighta, který mě kdysi okouzlil ve filmu Půlnoční kovboj, kde hrál s Dustinem Hofmanem.  V posledních letech jsem ho viděl v několika amerických filmech, kde mě nijak nezaujal. Opravdu mile mě překvapil až nyní, kdy bravurně ztvárnil charakterní roli papeže Jana Pavla II. Podobně mě za mlada okouzlil v muzikálu Pomáda John Travolta, který mě pak už nezaujal nikdy.

   Biografický film o papeži Janu Pavlu II. byl tak nabit historickými událostmi, že bude nerzbytné, abych ho ještě minimálně jednou shlédl.
Komentáře
Článek je bez komentářů