Sousedovi je třicet let. Má psychické problémy, které zatím překonává vůlí, alkoholem a jídlem. Je to zvláštní typ samotáře. Nemá rád přítomnost lidí, ale když v něm vybublá vnitřní sopka, má potřebu někomu sdělit, jak ho celý svět štve, protože se nehodlá přizpůsobit jemu.
Jak jsem psal už v článku Růžencová slavnost, soused, kterému zde říkám Petr, mě občas obšťastňuje SMS zprávami, které přilétnou jako horká láva, když jeho nitro nemůže udržet bouřlivé emoce. Typická SMS z minulého týdne:
■ ■
Včera mě v práci ukradli kýbl, koště, dnes mi jinde probodali oba kýble, je to normální? Teď jsem U Kozla na Žižkově na gulášek, presso a plzeň, ať si zlepším náladu.
■ ■
Většinou se to všechno dozvím ještě jednou podrobně, neboť Petr mi to sdělí i se všemi detaily při kávě, na kterou se scházíme tak jednou za týden či dva. Petr se živí úklidem domů. Je vyučený kuchař, ale zjistil, že svou profesí by si nedokázal vydělat tolik peněz. A hlavně. Musel by chodit pravidelně do práce. Takhle má nasmlouvané domy, které uklízí jednou za měsíc či dva týdny, ale jestli je uklízí ráno nebo večer, v pondělí nebo ve středu, to už je jedno. Tato činnost dokáže Petra naplnit neuvěřitelnými zážitky, které zaměstnávají jeho nitro ještě několik dní. Vrátím-li se k citované esemesce, Petr zjistil, že v jednom domě mu někdo z uzavřeného místa ukradl kbelík. Neváhal, ihned zazvonil na majitelku domu a sdělil jí, že mu někdo ukradl pracovní pomůcku a on nemůže pracovat. Paní domácí zrovna jednala s kolaudační komisí, ale všeho nechala, Petrovi se zoufale omlouvala. Okamžitě opustila kolaudační komisi a šla s Petrem koupit nový kbelík, aby bylo vidět, jak velmi jí to mrzí a jak si Petrovy práce váží.
Takových historek má Petr během týdne několik, skoro by se mi chtělo napsat desítky. Neustálé slovní souboje s majiteli psů, aby psové neočůrávali zdi a nenechávali na nevhodných místech hromádky. Neustálé přemýšlení o tom, jaký úklid ještě spadá do smlouvy a jaký by měl být zaplacen zvlášť. Zda jít ráno do práce, když je mozek zatemněn večerním zlepšováním nálady osmi či deseti pivy. Jak to, že ráno otevřela blízká velkoprodejna Albert o čtyři minuty později, když on k ní dorazil přesně a spěchá do práce. Který čistící prostředek použít na určitý materiál. Proč musí ze svých daní živit sociály, kterým se nechce pracovat a berou podporu v nezaměstnanosti. Proč se mu prodavač v obchodě dostatečné uctivě nevěnoval, když si šel koupit nové koště. Proč ho bolí žaludek, když si ke snídani udělá biftek.
Když už to nemůže vydržel, všeho nechá, nasedne na nejbližší vlak a ujíždí se uklidnit na chatu k Voticím. Z vlaku mi píše zprávu podobnou této:
■ ■
Teď tu smrdí dvacet lidí, vlak to je teď Papinův hrnec, rozhodně se nenudím, ještě bezdomovce a začnu je kropit voňavkou.
■ ■
Jindy přilétla tato esemeska:
■ ■
Kdybyste mě viděl skrytou kamerou, tak byste se pobavil. ZÁŽITKY HESLOVITĚ - pochcanej dědek na poště, kráva u přepážky, v metru mi uletěly prospekty, vejplatu mi chěli vyplatit v Eurech, zítra dopoledne dovezou kuchyň, až uviděj náš výtah, tak se rozpláčou, odpoledne pro sporák v dopravní zácpě s otcem, teď pro baterii na Zličín, pak na Pankrác pro dřez, mám odřený třísla, špatně chodím, na tento týden jen tak nezapomenu.
■ ■
Avšak já se nebavím. Mám svých starostí dost. Dokonce se domnívám, že větších. Jenže člověku, který má v hlavě jen kýbl a koště bych to těžko vysvětloval. Nebo jinak řečeno. Už jsem to vysvětloval několikrát. Kýbl a koště jsou v Petrově hlavě uhnízděny tak hluboko, že nikdo nemůže mít větší problém.
