Tři členové ODS: Pryč od Paroubka, chceme sjezd? - 2.část

24.08.2006 13:32 - 06. Politika -trvalý odkaz

Tři členové ODS: Pryč od Paroubka, chceme sjezd? - 2.část

Jiří Paroubek se rázně dokázal zastat své manželky, o které se v jisté době vyskytly posměšné články. V loni se chystal na dovolenou na jachtě  s jakýmsi přítelem. Média tohoto člověka podezřívaly ze spolupráce s bývalou StB a Paroubek tuto dovolenou zrušil, aby nedat médiím motiv k dalším spekulacím.

   Při včerejším vyjednávání dokonce Paroubek přesvědčil Topolánka o nutnosti rozhovoru mezi čtyřma očima, což Topolánek ještě den před tím odmítal. Teprve později se připojily vyjednávací týmy. Nevím, jak takové vyjednávání mezi čtyřma očima v politice vypadalo, zda byli v místnosti opravdu přítomni jen oni dva nebo jen další vyjednavači nevstupovali do jejich rozhovoru. Pokud opravdu Topolánek přistoupil v této fázi na rozhovor mezi čtyřma očima v tom pravém slova smyslu, pak myslím, že to byla chyba. Česká televize uvedla, že stále ještě existuje možnost, že Topolánkova vláda důvěru nedostane a že  Paroubek by mohl mít druhou šanci sestavit vládu. Ministr financí Bohuslav Sobotka k tomu ve včerejším pořadu Události, komentáře  řekl:„Paroubek je lepší vyjednavač než Topolánek a pokud bude pověřen sestavením vlády, pak si myslím, že má větší šanci na úspěch.“

   V této větě má podle mne Sobotka stoprocentně pravdu.  Na druhé straně si myslím, že by někdo z ČSSD mohl důvěru Topolánkově vládě dát, pokud by hlasování bylo opravdu tajné. A to myslím, že nebude. Pokud se Topolánkovi nepodaří získat důvěru vlády, doufám, že se celá členská základna ODS nad jeho schopnostmi zamyslí a zvolí si do čela někoho jiného. Pokud vláda získá důvěru, uvidíme během dvou let, co dokáže a nakolik se bude pohybovat v područí ČSSD.

Dodatek, téhož dne v 16,15 hod.:

   Po napsání  článku jsem slyšel ve zprávách Českého rozhlasu, že Jiří Paroubek ukončil jednání s ODS a nabídl KDU-ČSL jednání o společné menšinové vládě. Podle serveru Tiscali.cz  „Kalousek připustil, že by menšinová vláda mohla vzniknout i díky toleranci komunistů, a označil to ze své strany za velký ústupek, který ho netěší. Na druhou stranu ale trvá na tom, že Česká republika se musí vrátit k "čistému poměrnému" volebnímu systému.“

  

   Situace se tím stává méně přehlednou. Lidovci už s ČSSD ve vládě byli, tak si spolupráci s ní jistě dokážou představit. Pokud budou komunisté chytří a nebudou si klást pro projevení důvěry vládě žádné nebo minimální podmínky, měla by tato vláda lepší šanci na vznik. Píšu na vznik, nikoli na fungování, protože průchodnost jejích zákonů parlamentem by byla velmi závislá na komunistech.

   Přesto si myslím, že by Mirek Topolánek, který byl už pověřen prezidentem k sestavení vlády, měl tuto vládu sestavit a před Parlament s ní předstoupit. Teprve v té chvíli může dojít na lámání chleba. Jestli to Topolánek neudělá, měl by to být zcela zásadní signál k úvaze pro členskou základnu ODS, koho chce mít ve svém čele.

komentáře 1

Komentáře

[1]25.08.06 10:07:23Petacchi - www - email

Sám nedokážu posoudit jakou vinnu přičítat panu Topolánkovi. Sám už se v posledních dnech nějak přestávám orientovat v politice. Vždyť předevčímem ve zprávách říkali, že Paroubek navrhoval změnu volebního systému, který měl zvýhodnit větší strany a naopak Topolánek to odmítl. Další den Kalousek tvrdí, že ODS chtěla malé strany znevýhodnit a proto se obrátili s jednáním na ČSSD. Chápete to? Já tedy ne. Nejdříve jsem si myslel, že jsem se asi přeslechl, ale pak jsem slyšel stejné myšlenky od poslanců ODS. Takže už jsem naprosto zmatený :-) Co se týče pana Topolánka, musím uznat, že Paroubek si vede s jeho "agresivním stylem" mnohem lépe. Jestli Topolánek nedokáže sestavit vládu a ve vládě bude zase ČSSD a co hůř ještě skoro komunisté... pak by měl Topolánek opravdu odstoupit z vedení strany.

Tři členové ODS: Pryč od Paroubka, chceme sjezd? - 1.část

24.08.2006 13:23 - 06. Politika -trvalý odkaz

Tři členové ODS: Pryč od Paroubka, chceme sjezd? - 1.část

(nemělo by lam být: Pryč od Topolánka, chceme sjezd?)

    Otazník jsem si přidal, ale jinak je to nadpis článku, který otiskla dnešní Mladá fronta DNES.

   Řekl bych, že tři členové ODS přicházejí velmi dlouho s křížkem po funuse.

Už před volbami řekl Jiří Paroubek v televizi: Pan Topolánek nám jako předseda ODS vyhovuje. Věděl, co říká. Uvědomil si svou převahu nad Mirkem Topolánkem ve schopnosti vyjednávat a dotlačit ho tam, kam sám potřebuje. Možná, že s jiným partnerem by mu to nevyšlo, ale s Topolánkem ano. To jsem poznal snadno i já. V článku Paroubek - Topolánek: televizní podívaná 28.5.2006 jsem napsal: ODS možná doplatí na to, že si Topolánka postavila do svého čela.

   A už je to tady! Jenže jak to, že to politický protivník pan Paroubek poznal už před volbami, zatímco spolupracovníci pana Topolánka to začínají poznávat až dva a půl měsíce po volbách?  A ještě poukazují na to, že Topolánek by neměl podléhat Paroubkově nátlaku! Vinu vidí v Paroubkových schopnostech dosáhnout svého, zatímco Topolánkovu neschopnost dotlačit situaci k bodu, kde by mohl sestavit vládu, přehlížejí.  Podle mého názoru zdaleka ještě není jisté, zda-li navržená Topolánkova vláda (v této chvíli není pochyb o tom, že skutečně vznikne), dostane důvěru Parlamentu. Z Topolánka tak čiší touha „mít možnost vládnout“, že se v této chvíli pomalu stává loutkou v rukou Jiřího Paroubka.

   Topolánka náhle stíhají i další nevhodně „načasované“ aféry z jeho soukromého života. Na veřejnost vybublat jeho utajovaný poměr s poslankyní Lucií Talmanovou, chystaný rozvod s manželkou Pavlou i kandidatura manželky Pavly do Senátu za jinou politickou stranu, která je vlastně konkurencí  ODS (i když nepatrnou)  na pravé části politického spektra. Topolánek se do svých soukromých problémů začíná zamotávat podobně, jako se to stalo bývalému předsedovi vlády Grossovi. Na rozdíl od Grosse tyto pro Topolánka nevhodné okolnosti vybublaly na světlo právě ve chvíli, kdy se mu nedaří dokázat, že je šéf nejsilnější politické strany.  Patrně přípravu na povolební období z dlouhodobého hlediska velmi podcenil. Zatímco Paroubek využil vloni možnosti nepřehledné situace v ČSSD a z celkem neznámého politika se stal předsedou vlády a později i předsedou nejsilnější vládní strany, Topolánek si hověl v ústraní všedních dnů a nebylo na něj vidět.

   Však také Paroubek zažertoval na jeho účet ve vzájemné televizní debatě České televize 19. února,  kdy mu na úvod pořadu řekl.: Jinak jsem rád, že pana Topolánka vidím. Už jsem se bál, že se neuvidíme. Minulý týden ho tři noviny hledaly, tak já doufám, že už se budeme vídat teďka častěji.

   Topolánek tehdy řekl, jak on se na takovouto debatu připravuje: Já se na takovýto televizní duel připravuji velmi důsledně. Spíš pracují ty týmy kolem mně.

Možná týmy za pana Topolánka pracovaly, ale pan Topolánek už méně. Tehdy byla jistě nejvhodnější doba, kdy si Topolánek měl získat podporu své manželky nebo urovnat své zázemí tak, aby mu nezhoršovalo situaci nejen v období, kdy sestavuje vládu, ale především v období výkonu premiérské funkce, kdy každý plně vytížený politik dobré soukromé zázemí potřebuje. Jiří Paroubek se rázně dokázal zastat své manželky, o které se v jisté době vyskytly posměšné články. V loni se chystal na dovolenou na jachtě  s jakýmsi přítelem. Média tohoto člověka podezřívaly ze spolupráce s bývalou StB a Paroubek tuto dovolenou zrušil, aby nedat médiím motiv k dalším spekulacím.

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

21.srpen 2006

23.08.2006 11:20 - 06. Politika -trvalý odkaz

21.srpen 2006

   Bylo po sedmnácté hodině. Po několikahodinové obchůzce pražských Vinohrad s několika zastávkami k různému vyřizování jsem se blížil k náměstí Míru. Z dálky jsem zaslechl nesrozumitelný hlas z tlampače. Když jsem přišel blíž, uviděl jsem před kostelem svaté Ludmily poměrně velký shluk lidí. Bylo zřejmé, že tu probíhá jakási demonstrace. Přede mnou stál člověk s holou hlavou. Zeptal jsem se ho zezadu, co je tam za shromáždění. Obrátil se ke mně. Byl to Jiří X.Doležal. Řekl: támhle na schodech je demonstrace  proti raketovým základnám a na druhé straně je demonstrace proti této demonstraci. Já jsem novinář, já jsem nezávislý, nepatřím ani na jednu stranu.

   Zeptal jsem se, kdo má projev. Doležal soudil, že to bude nějaký mladý komunista. Protlačil jsem se blíž. Nebyl to komunista. Byl to Jan Tamáš, předseda Humanistické strany, kterou jsem volil už v několikerých volbách. V těch posledních dostala i s tím mým jen 857 hlasů.

 

Jan Tamáš ve velmi obsáhlém projevu zdůvodňoval, proč na českém území nepotřebujeme americkou raketovou základnu.

Po něm vystoupila předsedkyně Strany žen, dále jeden mladý komunista, dále bývalý disident Petr Uhl – momentálně za Stranu  zelených a jakýsi pán, který vyzýval k podpisu petičních archů a k návštěvě internetových stránek  www.nezakladnam.cz .

   Naproti kostelu byli demonstrující. Překvapilo mě, že to z větší části byli skutečně demonstrující a nikoli pouzí čumilové. Měli různé transparenty a dokonce  dvě makety raket.

 

   Přestože demonstrujících bylo jen mnoho desítek nebo několik málo set, byl jsem překvapen, že v České republice se ještě najdou lidé, kteří přemýšlejí. Zatímco oficiální politici si pouze snaží uhájit svá koryta, tady se sejdou lidi kvůli tomu, že nechtějí něco, co chce vláda. Česká republika má v současné době dva premiéry, kteří oba berou nemalý plat, mají k dispozici limuzíny a vládní budovy a dělá jim potíž, aby se sešli a řešili budoucnost České republiky. Na náměstí Míru se sešli lidé, kteří podle mne nemají nejmenší šanci něco vyřešit, ale aspoň řeknou nahlas, že s oficiální vládní politikou při řešení zcela konkrétní situace nesouhlasí.

  Před 38 lety přijely do Československa tzv. spojenecké armády, kterým se nelíbilo, že vývoj u nás se začal ubírat trochu jiným směrem než jak bylo nařízeno z Moskvy. Jak jsem ten den prožíval, to jsem popsal v článku 21.srpen 1968. 

   Za socialismu nebyly povolené demonstrace proti vládní politice. Vláda v čele s Komunistickou stranou Československa se tvářila, že plní vůli lidu. Lid byl jednotný. Demokracie, kterou máme dnes, povoluje různé názory, lid nemusí být jednotný. Naopak. Ctí se individualismus. Každý si může říci veřejně co chce, nenarušuje-li veřejný pořádek.  Otázkou je, zda to něco znamená. Pořád je ještě stále víc Čechů, kteří se narodili a byli vychováni za socialismu než těch, kteří se narodili po roce 1989 a nemají vtištěn způsob života vedoucí k osobní pasivitě. Mnoho mladých si však naopak myslí, že demokracie znamená, že si každý může dělat co chce. Rádi využívají mobilní telefony a neuvědomují si, kolik pravidel musí kdosi splnit k tomu, aby se signál z jednoho mobilního telefonu dostal do druhého.

   Mobilní telefony k 21.srpnu 2006 patří stejně tak jako nepatřily k 21.srpnu 1968. Na technologiích jsou dnes lidé v České republice daleko závislejší než tomu bylo v roce 1968. Jenže také už se najdou lidi, kteří si myslí, že fotografie z koncentračních  táborů z druhé světové války jsou nějaký umný počítačový trik a že tyto tábory neexistovaly. Několik válek ve světě nám doba globalizace přivedla téměř za humna. Jenže mnoho z nás si myslí, že je to „jen v televizi“ a že do našeho města už nemohou vjet tanky nebo že tam nemůže spadnout bomba. To je omyl. Stát se to může do té doby, dokud budou kdekoli na světě tyto zbraně funkční.

komentáře 1

Komentáře

[1]24.08.06 01:15:27Tenisak

Hezky Tome napsaný, jinak já taky volil Humanisty, máme tedy něco společného.,

Střípky léta 2006 - 9.část

20.08.2006 18:12 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2006 - 9.část

   Když jsem došel na Vinohrady, spatřil jsem vedle odpadních kontejnerů výstavu knih, určených k likvidaci. 

 

Mám dojem, že jsme národ koniášů. Přestože se u nás ročně vydá čtrnáct tisíc nových titulů, nikdo neví, co s těmi starými. Ten, kdo čte internet, nemá tolik času, aby četl knihy. Některé z těch vyhozených knih patrně už nikdy nebudou vydány. Aspoň ne za mého života.  Taky mám doma překnihováno. Až jednou umřu, nikdo je číst nebude a dá je k popelnicím.  Možná, že je tam dám i já, až půjdu do starobince. Ale zatím ještě ne.  Vzal jsem si dvě knihy: Nedělejte poplach od Farleye Mowata a Vlka živí nohy od Jaromíra Tomečka. Obě jsou o vlcích – v Kanadě a v Československu. Podle té první udělal kdysi rozhlasový Meteor četbu na pokračování.  To bylo ještě za doktora Kleibla a Dagmar Sedláčkové. Kde jsou ty časy...

 

Přesně na proti tomuto knižnímu „švédskému stolu“ je firma, která mi před pěti lety sestavila můj první PC s operačním systémem Windows. 

   Tehdy jsem neměl ani potuchu o tom, že se počítače sestavují. Myslel jsem, že se mi tato firma bude starat o počítač starat stále. Bohužel již při nákupu jsem se setkal s takovou arogancí dvacetiletých hochů, z nichž většina měla na vizitce slovo „ředitel“, že jsem si uvědomil, jak vypadají novodobí čeští kapitalisté. Možná, že už tam ti dotyční nejsou, protože firma od té doby změnila název. Já jsem také našel v blízkosti jinou firmu, která se mi v případě nutnosti stará o počítač.

   Byl jsem po půldenní chůzi dost žízniv a tak jsem si zašel do své oblíbené restaurace „U tří prasátek“, o které jsem psal už v článku Globalizace v Praze.

    Horko bylo, že i psík vyskytující se pod barem neustále chlemtal vodu.

 

Já jsem si však dal pravou českou kofolu, která byla přívalem cizáckých nápojů po roce 1989 na čas zcela vytlačena z trhu a před několika lety se opět vrátila.

Seděl jsem, popíjel a bylo mi dobře. Vůbec mi nevadilo,  že Čechoameričan Point píše na můj blog urážky. Pravou českou kofolu zkrátka v Americe nemáte, Pointe.

Když ji miluješ, není co řešit. Ale ty ji nemiluješ. Ani kofolu, ani Českou republiku. A možná ani nikoho nebo nic jiného.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů