Pan Kubičko jako pracovník Českého rozhlasu a místopředseda Syndikátu novinářů považoval za samozřejmé, že každý volný novinář má běžně přístup na internet, ale ukázalo se, že paní, která byla zvolena do přípravného výboru nemá ani e-mailovou adresu. Vedle mně sedící mladý novinář mi pošeptal, že ani on nemá svůj přístup k internetu a že doufá, že ho bude moci využívat v nově zřízeném presscentru Syndikátu.
No, nevím. Myslím, že člověk, který se chce profesionálně zabývat novinařinou, by měl dnes mít stálý přístup na internet. Já sám nejsem přílišný příznivec počítačové techniky, Ale zjistil jsem, že s mnoha lidmi a institucemi se nedá dnes komunikovat jinak než prostřednictvím e-mailu. Zde bych odkázal na svůj článek o řešení problému s modemem a komunikací s vedoucími pracovníky Českého telecomu, na které nelze sehnat běžně ani adresu, ani telefonní číslo. Přitom podaří-li se sehnat e-mailová adresa, komunikace může proběhnou poměrně rychle.
Novinář, lépe bych snad dnes řekl mediální pracovník, zpracovává informace. A ty musí rychle předat. Já vím, že to stojí peníze, ale novinář by měl mít svůj přístup k internetu tak jako si instalatér nosí na práci k zákazníkovi domů svoje nářadí.
Smůla je, že volný novinář těžko vydělává peníze, nemá totiž stálý smluvní vztah se žádnou redakcí. Nikdo mu nemusí jeho článek vzít. Je tu rozdíl v zadávání práce. Redakční novinář dostane úkol, který musí zpracovat a za nějž je zaplacen. Volný novinář se stále musí někde vnucovat. Musí pracovat a nemá jistotu, že práce bude zaplacena, že o ni někdo bude mít zájem. Mnoho volných novinářů jsou dnes důchodci. I já jsem důchodce, i když invalidní. Důchodci mají přece jen zabezpečen nějaký základní zdroj obživy. Nedovedu si však představit, jak se v dnešní době může volný novinář uživit je touto činností i kdyby byl sebepracovitější.
Do novin dnes může psát každý. Myslím, že spíše vyjde článek mediálně známé osobnosti než volnému novináři. Cituji z rozhovoru s mladou herečkou Terezou Kostkovou v TV Magazínu číslo 17/2006 (29.4. – 5.5.):
„Loni jsem dokonce dělala pro jeden časopis rozhovor se svým kolegou Jiřím Langmajerem, a tam jsem si potvrdila, že mne to velmi baví – je to docela dobrodružství.“
Myslím, že novinařina může být zábavou, pokud není hlavním zdrojem obživy. Pokud musí vydělat na živobytí, už to taková zábava není. Psát dnes může každý. Může i to, co napsal uveřejňovat zadarmo asi tak, jako já píšu tento článek. Pak je možno skutečně dobře naplnit odstavec III. paragrafu 2 stanov Syndikátu novinářů ČR, který praví:
„Syndikát novinářů ČR se aktivně angažuje za svobodu shromažďovat, analyzovat a šířit informace prostřednictvím tištěných a elektronických médií, svobodu vyjadřovat názor včetně svobody kritizovat, oponovat vládám a politickým a ekonomickým strukturám, veřejným nebo soukromým.“
Zadarmo lze dnes svobodně šířit informace a vyjadřovat názor, ale pokud se tímtéž má člověk živit, zvláště pracuje-li jako volný novinář, je to v České republice velmi obtížné.
A právě ke stanovení pravidel, ale i možností obživy způsobem práce volného novináře by se podle mně měl intenzivně zabývat Klub volných novinářů, bude-li založen. Možná, že by přínosem klubu bylo i zjištění, že volný novinář se dnes pouze novinařinou nemůže uživit, případně by klub mohl specifikovat možnosti volného novináře.
Když jsem šel ze schůze domů, stalo se cosi symbolického. Na ulici jsem spatřil firemní auto serveru Seznam.cz, který vytváří zdarma technickou podporu i pro tento můj článek a díky němuž mohu zatím volně šířit své názory.
Vzpomněl jsem si na nedávno publikovaný názor Ivo Lukačoviče, majitele firmy Seznam.cz. V článku „Noviny versus Internet: rozdíl je v DPI“ se Lukačovič jakoby v rozporu se svými zájmy internetového magnáta zastává budoucnosti novin v jejich souboji s internetem.
A tak jako Lukačovič bere na vědomí noviny, tak by se i pro volné novináře a to i pro ty starší, měl stát samozřejmostí internet a počítač. Jak říká básník: Kdo jednou stál, už stojí opodál. A aby volní novináři nezůstali opodál, v tom by jim měl pomoci jejich Syndikát.
