Přípravná schůze Klubu volných novinářů - 1.část
Ve středu 3.května jsem navštívil přípravnou schůzi Klubu volných novinářů v presscentru Syndikátu novinářů. Měl jsem nejasný pocit, že tenhle klub už existuje.
Na schůzi jsem přišel pozdě, tak jsem přišel o podstatnou část úvodních informací. Moje předtucha mě však nezklamala. Klub volných novinářů před časem existoval. Na schůzi 3.května byli dokonce přítomni dva jeho poslední předsedové. Pochopil jsem, že Klub volných novinářů před časem zanikl, protože jeho poslední předseda už neměl sílu udržovat ho v chodu.
Tato schůze měla za cíl prodiskutovat, jak aktivovat či oživit spolupráci Syndikátu novinářů s více než sedmi sty svými členy, kteří se v současné době počítají mezi volné novináře, čili nepracují trvale pro určitou redakci.
Schůzi vedl místopředseda Syndikátu novinářů Radko Kubičko, pracovník Českého rozhlasu 6. Hovořil o tom, že Syndikát novinářů ČR v dnešním pojetí není odborová organizace, že je to sdružení profesní. Odborová funkce Syndikátu by neměla význam, protože odbory hájí zaměstnance ve vztahu k zaměstnavateli. Podle Kubička tak odbory mají význam jen ve větších médiích, jako je Český rozhlas nebo Česká televize.
O současném charakteru Syndikátu novinářů ČR tento článek není, proto zájemce odkážu na Stanovy Syndikátu novinářů, ze kterých zdůrazním jen jeden bod:
Syndikát novinářů ČR je dobrovolným profesním sdružením novinářů ve smyslu 2, odst.1, zákona 83/90/Sb., kteří jsou oddáni principům svobody tisku v demokracii a jejich obraně. Deklarace chování novinářeMezinárodní federace novinářů je součástí těchto stanov.
Stanovy Syndikátu umožňují vznik zájmových klubů:
Kluby
- Členové SN ČR mohou podle svých zájmů vytvářet zájmové kluby. Klub vzniká rozhodnutím nejméně pěti členů SN ČR. Jeho vznik potvrzuje řídící výbor.
- Činnost klubu nesmí být v rozporu se stanovami SN ČR. Struktura klubů je jejich vnitřní záležitostí. Nemají právní subjektivitu odvozenou od právní subjektivity SN ČR. Mají předsedu, který předkládá návrhy řídícímu výboru SN ČR a odpovídá za veškerou činnost klubu.
Zdá se, že právě volným novinářům, kteří jsou ve svých právech nejvíce zranitelní, by měl být Syndikát novinářů nápomocen. Zatím však stále neví, jak do toho. Sám Syndikát se potýkal s transformací profese ze socialistických podmínek do kapitalistických dlouhá léta. Pro náhodného nezasvěceného čtenáře nemá smysl to objasňovat, členům Syndikátu je to jasné. Zvláště když chodili platit členské příspěvky do bývalého sídla Syndikátu v Pařížské ulici a viděli postupné chátrání tohoto objektu. Změna sídla Syndikátu novinářů do přece jen více udržované budovy na Senovážném náměstí dává naději, že Syndikát se bude moci opět zabývat svým hlavním posláním.
Přípravná schůze Klubu volných novinářů se dohodla na tom, že se Syndikát pokusí kontaktovat volné novináře – členy Syndikátu z celé republiky a bude-li dostatečný zájem, bude moci v krátké budoucnosti Klub vzniknout. V té chvíli jsem si chvíli připadal jako v situaci, která mohla nastat při odstoupení Stanislava Grosse z postu předsedy vlády a náhlém nástupu Jiřího Paroubka na toto místo. Pan Kubičko, který zjevně znal jen ony dva bývalé předsedy Klubu volných novinářů se zeptal, zda-li by chtěl někdo pomoci při přípravě Klubu a být tedy v přípravném výboru. (Nehlašte se všichni!!! ☺☺) Tak jsem se přihlásil. Pan Kubičko měl zjevnou radost. Zeptal se, zda-li někdo proti mně něco má. Nebylo tomu tak (protože mně téměř nikdo osobně neznal). Dalším členem a kontaktní osobou se stal jeden z bývalých předsedů Klubu volných novinářů, jedna paní, která v diskusi uvedla svůj konkrétní případ, jaký je těžký úděl volného novináře a jeden pán, který také hojně diskutoval.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
