To jsou věci! Vzpomínal jsem, jak jsem za svého dětství jel tramvají z Vinohradské ulice po Václavském náměstí a nad každým ze šesti kin na tomto náměstí byl obrovský ručně malovaný poutač na film, který kino celý týden hrálo. Stálé začátky všech kin 15:00, 17:30 a 20:00 hodin. Pouze když byl film delší, byly začátky upraveny. Před každým filmem běžel týdeník, takže člověk se mohl trochu zpozdit a do stanovené doby promítání doplňoval vlastní film krátký dokument, kreslený či hraný film. A o programech informovaly obrovské plakáty po celé Praze. Všech asi 35 kin bylo seřazeno na plakátech podle abecedy. Každé kino mělo na plakátě místo alespoň velikosti A5 a nikoli menší než A6 jako program z Paláce Flora. Filmy, které běžely v kinech (hlavně ty zahraniční nebo české poněkud problematické) se hned tak do televize nedostaly.
To byla doba!
Dnes stačí vzít televizní programový týdeník a člověk (já) se nemusí dívat ani na televizi.
■ ■
sobota 29.dubna, 20:00, televize Nova
Matrix
Americký sci-fi thriller (1999). Keanu Reeves žije dvojím životem. Ve dne je počítačový expert a zároveň obávaný hacker. Právě pro své schopnosti je vyvolený – implantováním vědomostí do mozku je připraven projít speciálním výcvikem a musí ovládnout virtuální realitu Matrixu a tím zachránit civilizaci. Režie A. a L. Wachowští (130 min.)
■
neděle 30.dubna, 19:55, televize Prima
Matrix Reloaded
Americko-australský sci-fi thriller (2003). Vyvolený Keanu Reeves s přáteli zasahuje proti počítačovým vládcům virtuálního světa Matrixu. Čeká je boj s armádou strojů, a pokud budou chtít zastavit zotročování lidstva, nemine je zápas na život a na smrt. Režie L. a A. Wachowští (133 min.)
■ ■
Zkrátka všechno na jedno brdo. V televizním programu se aspoň člověk dozví, odkud je film, kdo tam hraje, kdo režíruje a jak je film dlouhý...
Vždycky si vzpomenu, jak v mnoha rozhovorech krátce po listopadu 1989 říkal režisér Jiří Menzl, že socialistická cenzura nás dlouho chránila od západního komerčního filmového braku. Že se sem tehdy kupovaly ze západu filmy, které měly alespoň nějakou uměleckou hodnotu.
Proto dnes dávám přednost poslechu Českého rozhlasu. O tom si však málokde mohu povídat, protože ten nikdo z mých známých a příbuzných večer neposlouchá. Zrovna tak nikdo z nich nepíše blog a nečte, co napsali jiní, televizně nezviditelnění občané tohoto státu.
