23. 10. 2005

Slovní souboj Paroubek - Topolánek

23.10.2005 13:56 - 06. Politika -trvalý odkaz

Slovní souboj Paroubek - Topolánek

Sedmička 23.10.2005 na Nově

   Po delší době jsem sledoval diskusní pořad Sedmička na Nově. Zmocnil se mi nepříjemný pocit. Myslím, že Paroubek byl jasně lepší, i když sympatie diváků získal s 64 %  Mirek Topolánek. Je vidět, že Paroubek se snaží o určitá řešení, neplácá se bezmocně v premiérském křesle jako jeho předchůdci Špidla a Gross. Druhá věc je, zda já s těmito řešeními souhlasím. Mirek Topolánek, bohužel, nepřišel s žádnými protiargumenty. Jeho ironický úsměv a dokonce hlasitý smích na všechno, co Paroubek řekl, nepokládám za dobré znamení. Označení MUDr. Ratha, kterého Paroubek navrhl na funkci ministra zdravotnictví, za psychopata, a to ještě v přímém televizním přenosu, nepovažuji za projev přílišné inteligence.

   Chtělo by se mi věřit, že si Topolánek schovává své trumfy na dobu po volbách, které ODS jistojistě vyhraje. Ale nevěřím, že nějaké trumfy má. Zdá se mi, že ODS pod Topolánkovým vedením upadá. ODS vytvořil Václav Klaus jako silnou stranu pod vedením silného muže. Vzdělaný, i když sebestředný Klaus na to měl. Mirek Topolánek mi však vzdělaný nepřipadá. Paroubek mi přijde daleko vzdělanější, i když nemusím s jeho názory souhlasit.  Nemyslím, že by Paroubkovi šlo tolik o udržení osobní moci jako jde Topolánkovi o získání moci.  O volbách si mezi nimi nevyberu. Paroubek je typ socialistického aparátníka a manažera, zvyklého řešit situaci direktivními příkazy, Topolánek je typ přestárlého mládežníka bez vlastních názorů, který i ve svém dospělém věku potřebuje vstřebávat myšlenky svého guru, protože sám na nic originálního nepřijde. Připomíná mi bývalé přestárlé předsedy SSM, jakými byli soudruzi Jenerál a Štěpán.

   Jenže dnes je jiná doba. Topolánek bude do voleb blokovat i to užitečné, co by Paroubek mohl ještě udělat a po volbách bude všechno stavět na hlavu a předělávat zákony na opačným směrem, ne jen proto, že by byly tak špatné, ale aby dokázal, že sociální demokracie vládla špatně.  

   Jedním s témat dnešní Sedmičky byla korupce. Ale Topolánek jakoby zapomněl, že republika začala být tunelována právě za vlády ODS.

   V době mobilních telefonů jsou lidé, aspoň ti mladší, denně zvyklí cosi rozhodovat pomocí zpráv SMS. Jenže tím buď někoho odstřelují nebo vynášejí na vrchol slávy. Podle mě  současné reality show a podobné pořady, kde se hlasuje o oblíbencích (a byla to i dnešní Sedmička), bude mít i dopad na volby do zastupitelských orgánů. Občané budou někoho odstřelovat a jiného posunovat do křesel podle emoční obliby a nikoli tak, že by uvažovali, že ten, koho zvolí, by měl pracovat pro jejich prospěch.

   Dnes je víc než jasné, že volby vyhraje buď ODS nebo ČSSD. V každém případě tam zůstanou lidé, kteří by tam neměli být. Nikdo nový se k lizu nedostane. Občané, tzv. mlčící většina budou dál nadávat na politiky a ne na sebě. Budou říkat - "můžou za to oni" a ani si neuvědomí že "mohu za to také já".

   Moje babička říkala: pán Bůh s námi a zlý pryč. A mně by se chtělo říci to samé, když pomyslím na blížící se parlamentní volby.
Komentáře
[1]23.10.05 15:46:56Lebeda
Mlcici vetsina, jestli to neni blba mnozina. Muzem jenom vyhrat. Bud to bude k necemu, nebo to bude horsi a lidi se snad konecne probudi..
[2]23.10.05 16:17:43Pavel Lintymer - 
Zcela náhodně jsem dospěl k tomuto komentáři dnešní sedmičky, s nímž v podstatě souhlasím. Klobouk dolů před rychlostí reakce. Konstatuji, že i já jsem chtěl podpořit premiéra, ačkoliv mi není zcela sympatický, ale televize NOVA šikovně ovlivňuje způsob hlasování. Zatímco způsob hlasování SMS byl na obrazovce několikrát a dosti dlouho, tak telefonní číslo pro telefonické volání se objevilo trochu delší chvilku až zhruba ve 45 minutě přenosu. Mnoho lidí, kteří by mohli vyjádřit svůj názor, tak prostě neměli vůbec šanci. Co se týče naprosté ubohosti, nekonkrétnosti, neslušnosti a trapnosti většiny našich současných politiků, je nepochopitelné, že je národ ještě snese a vůbec volí. Myslím, že privátní televize přispívají t. Národ si zvolil jako nejvýznamnější osobnost panovníka Karla IV. Kdyby se tento muž teoreticky vrátil na naši "politickou scénu", tak by myslím řeka Vltava nestačila pojmout naše tzv. elity.
[3]24.10.05 04:03:39Point*
Paroubek vnesl do politiky a diskuzi neco noveho. A sice otevrene hulvatstvi vandraka z ulice a lez.Jak je videt libi se to prostackum, ale i nekterym dalsim politikum. Sobotka,Rath,Skromach atd... Prevzali jeho retoriku, kdyz zjistili, ( jinak oni sami slabi diskuteri pravdy) ... ze jsou z Paroubkovych zvastu oponenti ponekud v soku. (Logicky kazdy normalni slusny clovek se nestaci divit) V soku by vsak mel byt i narod, (pokud neni rozumove negramotny) nebot je jiz zcela zrejme,ze jde pouze o plana gesta. Ten clovek nic pro stat n e u d e l a l, krome tlachani, silnych gest, toho, ze neustale meni sve nazory a rve z tribuny, aby nakonec vsechno bylo jinak...ODS bych se nebal, protoze pokud bude zvolena, bude pod takovym tvrdym tlakem naroda a drobnohledem srovnani, ze bude muset s timto statem neco pozitivniho udelat, ani kdyby nechtela....
[4]24.10.05 09:09:36mluvka Tomáš
Pointovi: myslím že český národ je rozumově negramotný. ODS by ses ty, Pointe nebál, protože žiješ daleko. Vůdci ODS jsou také Češi a Češi raději volí ty lidi rozumově negramotné, protože pak si z nich mohou dělat srandu. Podřezáváme si větev sami pod sebou.
[5]24.10.05 09:37:44mluvka Tomáš
Pavlu Lintymerovi: otázkou zůstává, zda národ za Karla IV. měl stejné charakteristiky, jako národ dnes.

22. 10. 2005

Jiří Pallas oficiálně v týmu Seznamu.cz

22.10.2005 18:41 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Jiří Pallas oficiálně v týmu Seznamu.cz

   Pročítáním stránek šéfa Seznamu.cz Ivo Lukačoviče jsem zjistil, že Jiří Pallas, známý zakladatel skupiny serverů Strix (Seznamka.cz, Rande.cz, Palec.cz, Bazar.cz, Sluchatko.cz  a další), které jsou nyní ve správě ostravské firmy Tanger,  oficiálně přešel do týmu spolupracovníků Seznamu.cz a stal se šéfem projektu Sbazar.
   Myslím, že tato možnost uplatnění mu bude více sedět. Seznam je mediálně známá firma, její šéf Ivo Lukačovič dokáže vyzvednout schopné spolupracovníky a management seznamu není proto utajený jako management Tangeru, který nyní provozuje diskusní servery bývalé skupiny Strix. Doufejme, že na Jiřího Pallase se usmálo štěstí a že nyní bude mít schopnější české spolupracovníky než tomu bylo v minulosti.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Večerní Praha je opravdu minulostí

22.10.2005 10:08 - 02. Deník -trvalý odkaz

Večerní Praha je opravdu minulostí


   Dnes je sobota. Včera jsem si šel koupit jako každý pátek Večerník Praha, kterému já stále říkám Večerní Praha neboli Večerka. V pátek je vložen TV magazín. Nejsou to už noviny co bývaly. Nevycházejí už řadu let v podvečer jako dříve, ale ráno. Neprodávají je kolportéři, jako za socialismu, jsou na stánku s ostatními novinami. Taky se už mnoho let nepodobají klasické Večerní Praze. Podobají se spíš Blesku. Tento týden byla proměna dokonána. Místo Večerníku Praha jsem dostal deník ŠÍP. Proměna byla dokonána. Začal ji podnikatel Fidelis Schlée, který kdysi Večerní Prahu koupil, přetavil ji k obrazu svému a zase prodal. 

   Deset minut předtím, než jsem si noviny ŠÍP koupil, potkal jsem na Vinohradské ulici baviče a moderátora Karla Šípa. Na krku se mu houpal stříbrný mobil a vypadal ustaraně. Ale měl by být rád, když jsou teď po něm pojmenovány noviny. Možná, že o tom ještě nevěděl. (Anebo ano?)
Komentáře
Článek je bez komentářů

18. 10. 2005

Cirkus je tady!!!

18.10.2005 19:05 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Cirkus je tady!!!

ALEX je ve Strašnicích!!!

   Snad od svých třinácti let jsem nezažil, aby do mé těsné blízkosti v Praze přijel opravdový cirkus!
   Za mého dětství stály cirkusy hlavně na Letenské pláni, ale to bylo daleko. Chodili jsme tam většinou se školou. Jeden malý cirkus však jezdíval do mého sousedství. Byl to Cirkus Dunaj, malý cirkus, který rozbil stan na prostranství vedle hřiště, kde se říkalo "U dvojky". Kdysi, možná ještě před mým narozením, tam končila prý tramvaj číslo 2. Za mého dětství bylo na témže míste hřiště a vedle hřiště bylo kus zaplevelené louky. Bylo to na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v kopci vedle Jičínské ulice. Dnes už tam není vůbec žádný prostor, protože celé místo obsadilo nově vybudované nákupní a zábavní středisko "Palác Flora". No a právě na té zaplevelené louce, hned za zdí Olšanských hřbitovů, se každé dva roky usadil Cirkus Dunaj.
   Dnes jsem jel na prohlídku ke svému neurologovi z Vinohrad do Strašnic. Před strašnickým krematoriem, naproti Vinohradským hřbitovům je právě takový kousek zaplevelené louky, jaký býval na Floře. Když tudy tramvaj projížděla, zatrnulo mi srdce. Na té zaplevelené louce stál cirkusový stan a okolo něj několik kamionů s nápisem Alex.
   Na zpáteční cestě jsem vystoupil a cirkus jsem vyfotil. ZÁZRAK! zázraky se dějí i dnes! Opravdový cirkus opět uprostřed Prahy. Podařilo se mi udělat takový výřez, že ze současné Prahy není vidět téměř nic. Říkám téměř, protože vzadu je vidět moderní výšková budova, které se říká Oskar centrum.
Mezi kopřivami se nesměle krčil jeden plakát. Ale jako za mého mládí lákal na nabízené atrakce a program.
Komentáře
[1]18.10.05 19:50:55Point*
Jako kluk jsem byl v cirkuse a bylo to pro mne neco extra. Dnes je pro mne "neco" ten cirkus vsude kolem na zemekouli ;))) V jinem cirkuse si vzpominam na Tuzku. Klaun (rusky) zvany karandash a jeho smutny vyraz... no jo, i srdce klauna ma pravo byt mimo predstaveni jine... No a nelze nevzpomenout na cirkus mych prarodicu Kludsky a jeho tragedii... Tak tedy hezke zazitky a vzpominky Tome, pri navsteve programu. Elaaa hop ;)))
[2]19.10.05 01:15:17jmxjmx - www - 
Jedna rypava poznamka: vyskova budova v pozadi neni Oskar Centrum jak mylne uvadite ale obyc. vezak s byty, v prizemi se nachazi cinske bistro a CSOB pojistovna. Budova na obrazku ma 19 pater, zatimco budova na kterou se OskarCentra odkazujete ,se nachazi o kousek vedle ma pater pouze 7 a na fotce neni videt.
[3]19.10.05 01:16:26jmxjmx - www - 
Chtel jsem rici "budova OskarCentra, na kterou se odkazujete" ...
[4]19.10.05 01:39:23mluvka Tomáš
pro jmxjmx: je to možné - komplex budov, který je naproti strašnické vozovně, nedokážu moc rozlišit, říkám mu "Oskarcentrum". Myslím, že jsou tam i podzemní garáže. Avšak děkuji za upozornění.
[5]22.10.05 03:58:32Lebeda
Jo je tady cirkus! :-)

17. 10. 2005

Cesta za předky

17.10.2005 21:55 - 02. Deník -trvalý odkaz

Cesta za předky


   Bylo krásné nedělní podzimní nedělní odpoledne. Vydal jsem se na pražské Olšanské hřbitovy poklonit se svým předkům. Listí stromů zlatě svítilo.
   Na Olšanských hřbitovech mám příbuzné z obou stran. Zatímco ti živí včetně mého otce se se mnou příliš nestýkají, za svými příbuznými na hřbitov chodím zavzpomínat několikrát do roka. Málokdy tam z mých živých příbuzných někdo zajde. Možná však častěji, než se vidí spolu navzájem.
   Hřbitov je zvláštní společenství lidí, kteří se za živa většinou neznali a nyní jsou vedle sebe, ať už za živa byli známí či slavní nebo ne. Současníci už na ně nemyslí, ale oni vytvářeli dějiny. Vybral jsem tři hroby bývalých osobností, které jsou do padesáti metrů od mého "rodného" hrobu.
Kdo z mladší generace ví, kdo byl Josef Smrkovský? Tento balvan je jeho pomníkem a deska s faksimile jeho podpisu jeho hrobem. Vzpomínka na něj možná dnes vzbuzuje i ve starší generaci trochu rozpaky, ale ve své době byl pro ně jednou z nadějí.
Skladby Josefa Bohuslava Foerstera zněly za mého mládí v neděli v rozhlase a často se hrály na koncertech. Dnes už jsem jeho jméno dlouho neslyšel, avšak i on patřil k pilířům české hudební kultury.
U hrobu Jana Palacha hoří nepřetržitě svíčky. Hořely v dobách, kdy se o něm nesmělo mluvit, ale kupodivu hoří i dnes, kdy už není tak často připomínán. Mnoho hrobů na Olšanech je navštěvováno pouze na Dušičky či Vánoce a Velikonoce, ale na Jana Palacha si vzpomene někdo každý den. Nebýt jeho hrůzné smrti, ke které se odhodlal, aby ostatním Čechům ukázal, že každý musí jednat sám za sebe, byl by možná dnes součástí české mlčící většiny.
Komentáře
[1]18.10.05 03:01:48Point*
Ahoj Tome! Ten posledni se musi v hrobe obracet, ze?? Vzdycky jsem se snazil porozumet lidem, kteri se v nesmirne bolesti obetovali, aby na to vsechno ten dnesni ksindl zapomnel... Uz to Jene v dalsim zivote nedelej, narod si tvuj cin a bolest nezaslouzil !!
[2]18.10.05 09:06:53mluvka Tomáš
Ksindl jsme my všichni, já k tomuto národu patřím, nemohu ze sebe dělat čestnou výjimku. Ale většina Čechů patrně říká - mně se to netýká.
[3]07.11.05 13:21:47nada Božková
Český národ si opravdu Janův hrůzný čin,bolest nezasloužil.Vzpomínám na něho často,jeho oběť byla zbytečná,jsme národ arogantů.Takový národ,který nezná svoje dějiny,to není dobrý národ.Jen lezeme stále někomu do pozadí.Dnešní generace vůbec neví,kdo to Jan Palach byl.Možná,kdybychom se mladých zeptali,tak odpoví,že ne...Vždy´t přece nebyl ve Vyvolených nebo v nějaké skvělé reality show,ve škváru,kterým nás zaplavil západ. Nakonec možná celé své dějiny smažeme.Kdo ví

16. 10. 2005

Doba se podepíše na každém z nás

16.10.2005 09:18 - 02. Deník -trvalý odkaz

Doba se podepíše na každém z nás


   Předevčírem jsem se vracel vpodvečer domů. Bylo šero. Náhle jsem si všiml, jak na kolejích na Vinohradské ulici se zhroutila jakási postava. Ten člověk však nevstal, ale jaksi podivně se svíjel na kolejích.  Pospíchal jsem k němu. V tom šeru by ho mohla přejet tramvaj i auto. Blížila se jakási světla. Než jsem stačil dojít, těsně vedle zastavilo auto. Z auta vystoupil muž a pomohl mi člověka zvednout.  Při pohledu zblízka jsem poznal, kdo na kolejích ležel. Byl to soused z vedlejšího domu, Mirek. Chodili jsme spolu osm let do blízké školy, do jedné třídy. Pán z auta mi ho pomohl dovést na chodník. Mezitím se Mirek trochu vzpamatoval. Nic mu nebylo, byl jen notně opilý. Poděkoval jsem automobilistovi a dovedl Mirka pomalu domů. Nemohl se trefit klíčem do zámku domovních dveří.  Zeptal jsem se, zda nemám zazvonit, aby Mirkovi přišla otevřít jeho družka. "Máma ji tenhle týden vyhodila", povídal rezignovaně Mirek. Nakonec přece jen otevřel a zmizel v domě.

   Mirka vídávám teprve několik posledních měsíců. Předtím jsem ho snad 30 let neviděl. V sousedním době bydlel už jen jeho svobodný bratr se starou matkou. Bratr, ani nevím, jak se jmenoval - říkejme mu Pavel, byl poslední léta notorický alkoholik. Patrně ale nechodil do hospody, pil sám doma. Jak jsem pochopil, důvodem byly neshody s matkou, která pravidelně syna z domu vyhazovala. Pavel byl nemluvný. Vídal jsem ho však téměř každý den. Chodil venčit malinkého pejska, nevzhledného křížence, kterého si vzal z psího útulku. Od Pavla jsem se dozvěděl i o Mirkovi. Osud k němu nebyl příznivý. Jeho třináctiletá dcera uhořela před mnoha lety na dětském táboře ve stanu, Mirek se dostal na čas do psychiatrické léčebny, ztratil zaměstnání a už se z toho nikdy nevzpamatoval.

   Loni jsem Pavla nějakou dobu neviděl. Myslel jsem, že se zase nepohodl s matkou a na čas se odstěhoval. Se psem jsem vídal jeho matku. Jednou jsem zase spatřil Pavla, jak vchází se psem do domu. "Dlouho jsem tě neviděl", povídám mu, "zase jste se pohádali s matkou?" Pavel se obrátil přímo ke mně a já poznal, že to Pavel není, že je to Mirek. Bratři si byli velmi podobní.  "No né, Mirku", povídám, "tebe už jsem neviděl tolik let! Přišel ses podívat na mámu?" Mirek smutně koukal a pak řekl: "Brácha před čtrnácti dny umřel a tak jsem se sem zatím nastěhoval. Nemohu nechat mámu samotnou."  Úplně jsem zkameněl. Pavlovi bylo 48 let. Zemřel vcelku rychle na rakovinu jater, kterou si patrně způsobil nadměrnou konzumací alkoholu.

   Když jsem doprovodil Mirka v jeho podroušeném stavu domů, vracel jsem se po ulici pozvolna do svého domova. V mysli mi vytanula podoba Mirka, jak jsem ho znal asi z páté třídy. Štíhlý chlapec s jemným obličejem. Vždycky jsem si myslel, že to někam dotáhne. Byl takový tichý, hodný. Nyní má upracovanou zašedlou tvář řadového dělníka, obličej hyzdí zažloutlé zuby a mezi nimi mezery po zubech chybějících. Alkohol už se na tváři také značně podepsal. Když jsem ho nedávno potkal se psem, zabrousili jsme v řeči na školní léta. Řekl, že už si toho moc nepamatuje, ale jedna z mála vzpomínek, která mu vytanula, byla na letecký modelářský kroužek, který na škole jeden rok vedl můj otec. Na něj si Mirek vzpomněl téměř jako na jediného člověka, přesto že můj otec už skoro čtyřicet let bydlí někde jinde. "Bylo to hezké, jak jsme lepili špejle a potahovali kostry z nich vyrobené papírem", zavzpomínal Mirek. Tehdy, v mých deseti letech, byla i má představa o mém otci jiná. Nevěděl jsem, že s otcem většinu života prožijeme jako zcela cizí lidé.

   Když jsem odemykal dveře svého domu, uvědomil jsem si,  že Mirek nemůže od života očekávat nic jiného než alkohol. Jeho matka vyhodila z bytu jeho partnerku a patrně očekává, že Mirkovou povinností je se o matku starat. Před třemi lety mě můj otec vyhodil se svého bytu třikrát. Na rozdíl od Mirkovy matky si však platí hospodyni.

Zajímavá odezva - Pohled jiného                   
Komentáře
[1]18.10.05 09:59:01jmxjmx - www - 
Moc hezky napsany clanek ...zivot neni prochazka ruzovym sadem a na tomto je to jasne videt... libila se mi tam ta vzpominka na detstvi toho vaseho znameho, jak jste ho znal, jaky byl jak vypadal a jak to je dnes. Nekdo ma spatne vychozi podminky ale vlastni pili a s trochou stesti se z toho dostane, nekdo muze mit to same, muze se i snazit jen misto stesti prijde nejaka tragicka udalost, kterou uz nezvladne a vse je jinak ... Obecne clanky na vasem blogu, jsou moc fajn, cisi z nich zvidavost, hloubavost a ctu je moc rad. Jen tak dal ...
[2]18.10.05 16:20:12mluvka Tomáš
Děkuji za pochvalu. Články píšu většinou proto, že mi psaní pomáhá z psychických potíží. Někdy v životě píle a snaha pomůže, někdy životní podmínky umlátí i velmi nadaného člověka, zatímco hloupý prosťáček se vhodným lidským okolím prtochází životem celkem bez úhony. Kdysi o tom byl v rádiu i krásný pořad dr. Jiřího Pilky.
[3]06.11.05 15:53:29nada Božková
mluvko Tomáši,začala jsem navštěvovat tvůj deník.Je mi již 60 let,chatování mne pomalu přestává bavit,je tam plno křivých lidí a tak si ráda přečtu něco ze života. Pokračuj
[4]06.11.05 17:59:40mluvka Tomáš
Milá nado Božková, bude mě těšit, kdy si občas něco přečtete. S nikým nersoutěžím, píšu spíš pro svou potřebu, ale jsem rád, když mé články někomu něco řeknou. Ať kladného či záporného.

15. 10. 2005

Dopis Yuhůovi

15.10.2005 13:07 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Dopis Yuhůovi


   Dnes jsem se dostal k tomu, abych si početl ve Vašem deníčku a na Vašich stránkách. Mám svůj blog teprve od března letošního roku, odkaz na Vaši stránku jsem našel, tuším, u Ivo Lukačoviče a sám jsem si ho zařadil na svou stránku kvůli některým návodům na tvorbu webových stránek.

    Většinou články lidí, kteří se zabývají počítači příliš nečtu, protože jsou spíš o technice než o životě. Lidé, kteří se zabývají počítači, také předpokládají u ostatních stejný zájem a znalosti. Abych pravdu řekl, pro mne počítač není žádnou zálibou, i když u něj strávím spoustu času. Je to spíš pracovní pomůcka a komunikační nástroj.  Počítače mi však zatím nepřipadají tak dokonale vymyšlené jako třeba rozhlasový nebo televizní přijímač - aby se zapnul a fungoval, jak má - možná proto, že u počítače není přesně jasné, jak má fungovat - je víceúčelový. Ta ty čtyři roky, co mám svůj počítač jsem zjistil, že lidé, kteří počítačům rozumějí, bývají pro jiné lidi mimo toto téma naprosto nekomunikativní.

   V podstatě proto jsem se dlouho do Vašeho deníčku nepodíval. Dnes jsem si několik článků přečetl. Velmi mile mě překvapily. Vypovídají o Vás. To je velmi nezvyklé v době, kdy všichni počítačoví maniaci a různých chatech či diskusních serverech spolu komunikují pomocí různých přezdívek a rozdělují svůj život na "reálný" a "virtuální".

    Velmi mě unavuje hledat na internetu skutečné lidi. Je to možná tím, že moje generace (je mi 52 let) a starší pořád zase až tak běžně počítač nepoužívá pro svou soukromou potřebu. A tak kliknu-li na většinu blogů na Seznamu, jsou tam obsáhlé stránky dětí, které jsou vytvořeny z různých staženin a snaží se o to, aby měly co nejvíce příspěvků a co největší návštěvnost. Je to něco stejně nepřirozeného jako pro starší život ve vilách reality show a koukání na ně z druhé strany.

    Dnes mi u Vašeho deníčku zaujalo, že je skutečně o živém člověku. Překvapilo mně, jak velké množství textu jste za těch šest let dokázal napsat. Škoda, že Vaše stránky jsou tak zapadlé v moři internetu jako ty moje. Kdyby Vás někdy zajímalo, jak mi komunikace na internetu připadá, přečtěte si můj článek "Osamělý mořeplavec v moři internetu".
Komentáře
[1]07.11.05 13:41:29Naďa Božková
Taky jsem se k tomuto deníčku dostala náhodou a čtu ho s velkým obdivem.Je mi 60let,času na internet mám spoustu.To plané tlachání většinou na chatu už mne pomalu přestává bavit.Hodně jsem tam o sobě řekla a vše bylo použito proti mně. Nevím,co dnes dětí učí na školách.Ale rozhodně děti vůbec neznají naše dějiny,trochu povrchně snad ano.Důležitý je přece ten škvár dotažený z bývalého Záadu -reality show a jiné nesmysly.Je mi z toho moc smutno.