19. 7. 2005

Technická VII.

19.07.2005 11:44 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Technická VII.

Smutek

Pan Lebeda, který mě toho tolik naučil o blogu a internetu, zrušil blog (učební stránku), ve které mě několik měsíců doučoval. Opravdu moc mě to mrzí, ale takový je asi života běh. Říká se - nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Natož k jednomu Tomášovi, zvláště, když má odlišné politické názory.
Přesto ještě jednou děkuji za všechno, co jsem se od tebe za ty čtyři měsíce naučil. Přeji ti hodně štěstí na tvé nelehké životní pouti, Lebedo!
Komentáře
[1]20.07.05 14:04:34Lebeda
Smutek je na nic. Politika mne zas tolik nebere. Jde jen o bezpečnost a trošilínku se mne dotklo, že dle Tebe mám strach že mne někdo sleduje. Že jsem musel blog 2x smazat a vyhodili mne z práce ti nestačí ? Další důvody závažnější jsou příliš konkrétní, ty bych případně sdělil ústně. Na pivo s Tebou půjdu rád, ne vždy mám čas a kondici. Zrovna beru antibiotika. A pomohu ti se vším co budeš potřebovat...
[2]20.07.05 14:21:52mluvka Tomáš
Každý žijeme, jak umíme, Lebedo. Jsi převědčen o tom, že tebe, jako starobního důchodce vyhodili z práce proto, že sis psal blog. Možné je všechno, nemám důvod to nijak komentovat.Jen mě mrzí, žes smazal tak hezký výukový blog, který jsi de fakto založil pro mne a ani ses mě nezeptal, zda s tím souhlasím. Jiná věc byla, když jsi tam mazal jednotlivé příspěvky, to byl celkem bezvýnamný detail. No, nevadí, už je to za námi. Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom.

17. 7. 2005

K čemu jsou volby?

17.07.2005 19:17 - 06. Politika -trvalý odkaz

K čemu jsou volby?


   V dnešním pořadu  "Názory a argumenty" Českého rozhlasu 6 hovořili Petr Holub a Patricie Polanská o manévrovacích schopnostech premiéra Jiřího Paroubka, o tom, co může udělat ještě do voleb. Z debaty vyplynulo, že kdyby ve volbách zvítězila ČSSD, dovedl by se Paroubek spojit jak s komunisty, tak s ODS, podle toho, jak by volby dopadly. Říkám si, k čemu jsou volby, když se po nich stejně může spojit každý s každým? Co potom vláda vzniklá z voleb může prosazovat za program? Nebylo by lepší, kdyby zvítězily nějaké úplně nové politické strany,  které ještě nekalkulují s prospěchem svých vedoucích funkcionářů, ale jsou odhodlány se starat o tuto zemi?
Komentáře
[1]17.07.05 23:05:11Lebeda
Volby jsou tu k tomu, abychom volili. Pak volí vítěz voleb. Nějaké nové strany mají vždycky šanci. Máme tu demokracii a všichni máme ty možnosti. Strany i jednotlivci..
[2]18.07.05 00:32:38mluvka Tomáš
Eném esli, milý Lebedo.
[3]18.07.05 09:26:45Jiri Pallas
Zvlaste kdyz sedime u koryta a vsichni privatizujici gangsteri nam posilaji prachy horem dolem do Svycarska a kdovi kam. To potom muzeme udelat opravdu spravedlivou kampan za 100 000 000 Kc a spravedlive ziskat dost hlasu na to abychom se spolcili s ostatnimi vykuky a hrali si na vladnouci stranu nebo opozici. V otazkach vlastnich vyhod pro poslance potom budeme vsichni spolecne hajiji nase zajmy na poslaneckych platech a dalsich vyhodach. Procento pro moznost zvoleni do parlamentu ponechame na 5 - to bude pro chudaky tezke prekonat.
[4]18.07.05 12:13:58Lebeda
Jo za diktatury proletariátu to bylo jednodušší.. A kampaně bych nepřeceňoval. Nebo snad chcete tvrdit, že demokracie je jen za prachy? Podle mne nejlepší kampaň je jít do krámu, poslechnout si ve zprávách co zas bude dražší a na závěr si pohovořit se šéfem o zvýšení platu. To vydá za všecny kampaně.

Dát někomu šanci

17.07.2005 12:42 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Dát někomu šanci

(9.8. 2004 3:56:36)

   Je tomu pět dní, kdy uplynulo 80 let od narozené mé matky. Matka umřela před šesti lety na rakovinu. Byla uvláčena životem, narodila se do špatné doby. Nejdříve byla deptána svými rodiči, kteří ji vychovávali velmi přísně. Můj dědeček nebyl příliš rád, že nemá syna, ale pouze dvě dcery. A tak se moje matka musela vyučit oboru, aby mohla později převzít dědečkovu firmu. Jednalo se o technický obor a matka byla humanitně zaměřena. Tajně, proti dědečkově vůli studovala humanitní vysokou školu. Přišel však rok 1948. dědečkovi znárodnili soudruzi firmu a matku vyhodili z vysoké školy.  Matka si vzala mého otce, despotického a úskočného člověka, na  němž byla citově závislá až do konce svého života, přestože se s ním po osmnáctiletém manželství rozvedla a zůstala zbytek života bez partnera. Na matce se podepsala zásadní změna poměrů, v kterých vyrůstala v mládí, kdy můj dědeček patrně udržoval určitou kulturní a rodinnou úroveň. Její humanitní zaměření se odrazilo i jejím hlavním životním zaměstnání, které strávila jako administrativní pracovnice při organizování hudebních soutěží v různých oborech vážné hudby. Přesto že uměla čtyři světové jazyky, nebyla ambiciózní a dobrá jazyková průprava jí v životě prakticky k ničemu nebyla, až na to, že četla světové autory v originále, pokud bylo možno originál za socialismu sehnat.  Od života nedostala příliš šancí svůj talent a smířlivou povahu uplatnit.  

   Můj otec byl na rozdíl od matky velmi ambiciózní člověk. Stál o úspěch za každou cenu. Nebyl hloupý, ale zvláštní povahová vlastnost ho vedla k tomu, že obdivoval sám sebe a také od druhých vyžadoval, aby obdivovali vše, co udělal. Brzy zjistil, že pilnou prací nezíská ocenění druhých a naučil se způsobům, jak se po zádech druhých vyšplhat nahoru i za cenu různých podrazů a podlostí. Protože se však naučil velmi slušnému vystupování, tento způsob života se mu dařil vždy do chvíle, pokud se nezamotal do nějakého hospodářského podvodu. Zjistil však, že pokud má známé na určitých místech, kterým dokáže udělat protislužbu "něco za něco", může se jejich pomocí vyhnout vážným nepříjemnostem. Musel však obětovat řadu přátel, které na jedné straně podrazil, na druhé straně s nimi nebyl spokojen, protože dostatečně neobdivovali jeho společenské pozice. Velice ho těšilo, když mohl manipulovat s lidmi a vyžadovat od nich, aby se chovali tak, jak on jim určí. Říkal při tom, že jim dává šanci a považoval se při tom za velkého dobráka. To dělal jak v soukromém, tak i pracovním životě. V práci často narazil, protože jeho spolupracovníkům se nelíbilo, že pro upevnění svého postavení využívá různé intriky. Jenže právě ty ho upevňovaly v jeho postavení.

   Podobně si vynucoval autoritu i ve svém soukromí. Vyžadoval, aby mu jeho příbuzní nejen projevovali úctu, ale aby ho také měli rádi. To vyústilo většinou do situace, že příbuzní a často i známí se mu podřizovali, ale lásku k němu rozhodně necítili a to mu dávali i najevo. S takovými lidmi otec většinou přestal komunikovat a na otázku, proč se s tím i oním už nestýká, říkal že mu dotyčný velmi ublížil. O důvodech se však odmítal bavit. Pokud přece jen někoho z nich někdy z novu potřeboval, vysvětlil obnovení komunikace tím, že dotyčnému dá ještě jednu šanci. Takhle si deset let pohrával i s mou matkou. Deset let se ona s ním chtěla rozvést pro neustálé neshody. On jí to nejprve rozmluvil a pak to vlastně obrátil a řekl, že jí dá ještě šanci ke společnému životu. A tak místo aby se rozvedli po sedmi letech manželství, rozvedli se až po osmnácti letech, kdy mu už matka nechtěla tolerovat dlouholetou milenku a ani ta milenka nebyla tím stavem příliš nadšena a když se otec konečně rozvedl, opustila ho i milenka.


   Stejně despoticky jako k mé matce choval se můj otec i ke své druhé ženě a když od něj po šesti letech manželství ze dne na den utekla, vyhrožoval jí, že jí zničí, aby posléze, když se k němu vrátila prohlašoval, že jí dal druhou šanci. Ale tím samozřejmě ani své druhé manželství nezachránil.  

   Od té doby se čas od času setkávám s tím, že někdo, kdo sám nedovede vyřešit svůj vztah s někým druhým, postaví se z pozice silnějšího do role dobráka, kdy jakoby druhému dává šanci k nápravě.

   Nedávno mi sdělila jedna příbuzná, že se rozhodla dát poslední šanci svému dvacetiletému synovi k nápravě. Ona i její manžel mají od synova mládí potíže v komunikaci s ním. Už kdysi jim psycholog řekl, že dítě patrně za špatnou komunikaci v rodině nemůže. Oni však tuto informaci nepřijali jako námět k přemýšlení o sobě a dále obviňovali syna ze špatného chování. V současné době je syn na střední škole, studium ho evidentně nezajímá a dva roky za sebou dokonce propadl. Nyní se na něj rodiče rozzlobili a sdělili mu, že už ho nebudou živit, aby si našel práci.  Následně mu oznámili, že mu dají ještě jednu šanci a pokud udělá syn reparát a bude ještě poslední rok chodit do školy, že ho ještě ten rok budou živit. Bylo mi toho hocha líto. Zažil jsem tuhle rodinu celou pohromadě jen asi dvakrát. Setkání spočívalo v tom, že otec, hlava rodiny, mluvil dvě hodiny o své vlastní dokonalosti, o svých názorech na život. Bylo jasné, že syn s ním příliš nesouhlasí, avšak za celé dvě hodiny se odvážil vstoupit do otcova monologu jen asi dvakrát. Jeho hlas byl nejistý a očekávající patrně otcovu okamžitou výtku. Protože však rodina byla na návštěvě u mne, otec jeho připomínku bez povšimnutí přešel.  

   Lidé, kteří si myslí, že dávají druhým šanci, by se také měli zamyslet nad tím, jestli dává někdo šanci jim.

Komentáře
[1]11.08.06 19:49:02Drahuška - 
Tak tenhle článek byk moc smutný, řekla bych, že se v něm odráří Tvé dětství, které nebylo nijak radostné. Já sice taky neměla nic moc dětství, ale takhle do éteru bych to nepouštěla, připadá mi to, jako bych se svlékala donaha. Ale pakli-že Ti to pomůže....
[2]12.08.06 11:00:25mluvka Tomáš
Já myslím, že k některým nepříjemným věcem ve svém životě se musím postavit čelem. Přemýšlet o nich a nestydět se za to, že existují.

15. 7. 2005

Na internet píšou lidé, kteří nemají co dělat?

15.07.2005 10:59 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Na internet píšou lidé, kteří nemají co dělat?


  V poslední době jsem se často setkat s názorem, který je vyjádřen v názvu tohoto článku.  Nechci obhajovat stanovisko, že tomu tak není a že všechny věci, které kdo kdy na internet napíše, jsou smysluplné.  Sám dost dobře nechápu zábavu, které se říká chat, kdy mnoho lidí píše jeden přes druhého, smysl té diskuse uniká a opustí-li slova stránku, už k nim není návratu. Mnohem lepší jsou diskusní servery, kde zůstává obsah příspěvků dlouhodobě zachován.
   Včera jsem poslouchal rozhlasovou diskusi o internetu. Byla tam zmínka i o tom, jak je internet a počítač využíván staršími lidmi. Starším lidem, kteří se s počítačem a internetem nesetkali buď vůbec nebo jen v práci, nikdo nevysvětlil, že počítač není nic jiného než pomůcka jako kladivo, kosa, auto, rádio nebo fotoaparát.
   Některá vysvětlení jsou mylná. Sdělení "pracoval jsem na počítači" je mylné, pokud neřekneme, co jsme s tím počítačem dělali. Řeknu-li "psal jsem dopis mamince",  sdělení má o činnosti vypovídací hodnotu. Je přeci zcela jedno, jestli jsem psal dopis mamince na počítači nebo rukou. Je to zcela obdobné jako odpověď na otázku - čím se živíte? Někdo řekne "jsem podnikatel" , druhý řekne "jsem truhlář". Konkrétní informaci se dozvíme od druhého neboť je jedno, zda-li dělá truhláře na živnostenský list nebo jako zaměstnanec.
   Ve výše zmíněné rozhlasové besedě uváděli příklad, že starší paní, která se učila zacházet s počítačem a internetem se zeptala: "A to bych si na internetu mohla hledat i horoskopy a kuchařské recepty?" Dotyčná paní žila v mylné iluzi, že na počítači se má pouze "pracovat", to jest vydělávat s ním peníze.
   Paní, kterou jsem před časem zaměstnával na úklid ve své domácnosti, říkala, když mě viděla sedět u počítače: "Já bych nemohla jen tak sedět a nic nedělat." Ona totiž považovala za tu pravou práci pouze práci manuální. Jenže když jsem jí říkal, že je šikovná, že by nemusela pouze uklízet sama, že by si mohla založit firmu, naučit jiné poctivému přístupu k práci a jiné zaměstnat, řekla: "Já na papírování nejsem, s počítačem neumím, já bych nemohla jen tak nic nedělat."
   Jedna rozhlasová redaktorka, které jsem psal prostřednictvím internetu příspěvek k jejímu pořadu, mi napsala:

"Víte, já už vůbec žádné diskuse nesleduji, v podstatě se nedívám ani na televizi. Základní události beru z novin, nechce se mi trávit čas ani u počítače.Nejsem si jistá, že moje obrazovka neškodí zdraví, očím. Jsem po operaci šedého zákalu u obou a dělám s počítačem jen to, co nutně potřebuji. Nesleduji tedy ani ty různé výkřiky. Je to ztráta času, protože kdo to tam píše? Ti, co mají čas. A proč mají ten čas?.... doufám, že jsem se Vás nedotkla."

   Důvod, že redaktorka rozhlasu šetří oči před počítačem, docela chápu, protože i já jsem prodělal závažné oční onemocnění. Jinak však nevidím rozdíl mezi informacemi z novin a z internetu. V obou médiích je možné napsat je dobře i špatně. Noviny či tisk obecně mají proti internetu nevýhodu. Může do nich psát jen omezený počet lidí. Na druhé straně, protože mají omezený rozsah, musí mít určitý ideový záměr a grafickou úpravu. V neposlední míře se také musí prodat.
   Internet není zatím omezen místem.  Mohou na něj psát lidé, kteří k tištěným médiím, do rozhlasu a televize nemají běžně přístup. Nemusí přemýšlet, kdo jejich informace, úvahy či názory vydá. Někdy ani netouží po diskuzi s někým, ale má potřebu své názory sdělit. V životě často bývají mezi blízkými lidmi určitá tabu, o nichž se nehovoří, nebo jimž se i nejbližší lidé vyhýbají.  Na poměrně velmi dobře technicky propracovaném DISKUSNÍM serveru Blabla.cz existuje i možnost, že autor diskuse pouze své myšlenky sděluje, ale do diskuse jiného nepouští, aby logický sled jeho úvah někdo neporušil. I to je způsob prezentace člověka, jako například v diskusiTak to vidím já + já. Autor v úvodu konstatuje, že si nejlépe podiskutuje sám se sebou.
   Avšak protože to často je zadarmo, mohou na internet lidé umisťovat i různé hlouposti. Hlouposti se denně píšou i do tištěných médií, produkují se i v rádiích a v televizích. Jakou hodnotu má pro někoho informace, která herečka má umělá ňadra? A přesto vychází mnoho novin a časopisů, ve kterých se to probírá.
   Je fakt, že počítač i internet zaberou spoustu času. Je to technologie, která je v rozvoji a stále je nutné se něco učit. Ale jsou to jen životní pomocníci. Záleží na každém člověku, zda je využije a jak. Jsou lidé, kteří je patrně nevyužijí nikdy. Lidé, kteří žijí v chudobě a jsou rádi, že přežívají ze dne na den.
   Ani tuto úvahu jsem nemusel psát. Jistě bych měl na práci něco jiného, co někdo jiný by považoval za smysluplnější. Ale pro mne napsání tohoto článku mělo smysl. Nemusel bych ho samozřejmě zveřejňovat na internetu, mohl bych si ho nechat jen v počítači nebo ho napsat rukou na papír. Umístěním na internetu mám naději, že si ho přečte ještě někdo, kdo mu třeba porozumí.
Komentáře
Článek je bez komentářů

14. 7. 2005

Dětská mozková obrna - pohled postiženého

14.07.2005 10:51 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Dětská mozková obrna - pohled postiženého

Tenhle článek mám zařazen v kategorii To, co jsem napsal jinde,
ale obsahově patří sem. Stačí proto kliknout na tyto odkazy:
Komentáře
Článek je bez komentářů

Socialistická schizofrenie

14.07.2005 06:15 - 06. Politika -trvalý odkaz

Socialistická schizofrenie


   V horké noci jsem nemohl dospat. Probudil jsem se před pátou hodinnou ranní. V rádiu Olympic jako každou noc ještě přehrávali desítky let staré scénky. Úryvek z jedné Besídky zvláštní školy Šimka a Grossmana. "Dnešní představení bude vedeno ještě převážně v českém jazyce", povídá Grossman. Publikum se zasmálo. Byla to narážka na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Scénka stará víc než 35 let. Po té době už se tento výrok stává opět pomalu aktuální. Ruštinu je dnes na ulicích slyšet častěji než v roce 1969.

   Dálkovým ovladačem jsem přeladil rádio. Na několika jiných stanicích hráli "hezky česky" hity šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století.  Písničky, které se tehdy pro svůj lidský náboj nemohly téměř hrát, se dnes stávají nudnými odrhovačkami, jako tehdy duety Simonová - Chladil se svými neškodnými texty o lásce. Jakoby se čas zastavil, jako bychom nebyli už o třicet let dále.

   V pět hodin zprávy. Ministři vnitra Evropské unie se včera dohodli, že mobilní operátoři budou muset archivovat všechna telefonická spojení a zprávy SMS.  Několik měsíců až jeden rok, vzhledem k vyšetřování teroristických útoků. Mobilní telefony bývají používány jako rozbuška a teroristi se jimi domlouvají. Aby to mohlo být účinné, vidím po čase nutnost zrušení anonymních SIM karet a zavedení pouze telefonů na jméno. Jestlipak by se sledování všech obyvatel Evropy nemohlo nějak zvrtnout? Zdokonalováním techniky už by nebylo zapotřebí takové množství udavačů jako za socialismu. Možná, že se naplní slova bývalého českého policejního prezidenta, který nedávno řekl: "Kdo neprovedl nic nezákonného, nemusí mít obavy z toho, že bude odposloucháván."

   Zanedlouho se na TV Nova objeví světově populární reality show "Big Brother", založená na principu být neustále pod kontrolou. Je otázkou, zda jednou všichni obyvatelé Evropské unie a Spojených států amerických nebudou herci takové reality show. Zatím je totiž základní myšlenkou boje proti terorismu to, že terorismus povstal z myšlenkově jiné životní filozofie, nad kterou ta naše musí vyhrát. Velmi dobře se pamatuji, jak jsem se ve na všech stupních škol učil, že komunismus je jediný VĚDECKÝ světový názor a proto je jen otázkou času, kdy socialistický systém vyhraje nad kapitalistickým.  Nakonec se socialistický systém sám zhroutil.

   Doufejme, že tato socialistická schizofrenie se v jiné podobě nebude v Evropě či Americe opakovat, že už nikdo nebude centrálně určovat ten jediný správný životní názor.
Komentáře
[1]14.07.05 17:17:26Petacchi - www - 
Zvláštní představa do budoucna je očipování veškerého obyvatelstva. Je to zajímavá úvaha. Nemuseli by být doklady, všechny údaje o sobě bychom měli v čipu umístěném v zápěstí. Odpadlo by to nepříjemné vyřizování nových dokladů na úřadech při ztrátě, poškození nebo ukradení. Zase je otázkou nakolik by toto očipování bylo zneužitelné. Pavel
[2]14.07.05 18:12:27mluvka Tomáš
Všechno se dá zneužít, milý příteli.
[3]19.07.05 13:33:18furmanek - 
Krasne je podobenstvi o rustine. Mam pocit, ze je ji jeste vice nez kdysi, protoze tehdy byla zalezla v lesich. Mozna jsme povidku poslouchli spolu, ale mne asociace s dneskem nenapadla. F.
[4]28.07.05 10:47:42Kosik
"Ti, kdo se vzdají své svobody ve jménu větąí bezpečnosti, nakonec nebudou mít ani jedno, ani druhé" B.Franklin.