Eliška a Damián – žádný trapas

 

Nejdříve komunikace s anonymním editorem

Toto je káva kapučíno. Tuto fotografii jsem vyfotil já sám. Dal jsem ji sem proto, že obrázek je povinný, ale že mi editor neschválil obrázek ze seriálu Eliška a Damián z veřejného zdroje televizní skupiny televize Prima.

A nyní už text článku 

Seriál Eliška a Damián není mimořádné veledílo, ale trapas to není.

Robert Urban v DVTV

Viděl jsem v DVTV rozhovor herce Roberta Urbana s Danielou Drtinovou. Diváci prý strhali seriál Eliška a Damián kvůli herečce Emmě Smetana. A tak jsem se kouknul na čtvrtý díl, který dávali včera, tedy v pondělí večer. Obsahově mi to nepřipadalo zvláštní. Ale to není věc herců. To je věc scénáristů a lidí, kteří stojí za seriálem.

Výkon Emmy Smetana v seriálu Eliška a Damián

Co se týká hereckého výkonu Emmy Smetany, nepřipadal mi o nic horší než herecké výkony ostatních hereček. Všichni v seriálu jsou tak jako v podobných filmech výkonnými umělci. Prostě říkají s dělají to, co jim scénáristi a režiséři připraví. Díl, který jsem viděl, odpovídal produkci soukromé televize. Spíš se skláním nad tím, jaké množství seriálů Prima dokáže vyprodukovat. Srovnám-li to s menšími televizními kanály, je patrné, že Prima má peníze na to, aby natáčela vlastní seriály. Nekupuje tolik béčkových zahraničních seriálů, ale natáčí je sama. Myslím, že seriál Eliška a Damián nebude o nic horší než Hvězdy nad hlavou, Einstein - případy nesnesitelného génia, ZOO, Slunečná, Cesty domů a tak dále.

Srovnání s jinými seriály na TV Prima

Mě osobně zaujal v poslední době jediný seriál na Primě, který jsem si pouštěl pravidelně a ti byly Dobré zprávy. Hrál v něm i Robert Urban. Ten se v rozhovoru s Danielou Drtinovou vyjádřil, že to byl divácky neúspěšný seriál. Ale mě se líbil. Nebyl nijak hlubokomyslný, ale byly tam dobře vymyšlené zápletky. Bylo tam spousta mladých herců, které jsem nikdy před tím neviděl. Jejich hra se mi líbila. Hráli jako na divadle a to se mi líbí. Tedy trochu přehrávali. Bylo patrné, že si je člověk nemůže splést s jejich postavou. Prostě vyjma asi tří dílů jsem viděl téměř všechny z těch 43, které seriál měl.

Ale abych se vrátil ke zkouknutému dílu seriálu Eliška a Damián. Nejvíc mě tam zaujal jeden herec, o kterém jsem neustále přemýšlel, kde jsem ho viděl. Měl na sobě historický kostým, tak mě to chvíli trvalo. Byl to jeden z bratří pekařů ze seriálu Dobré zprávy. Na shlédnutém dílu seriálu Eliška a Damián se mi nelíbila pouze jedna věc. Záběry pořád přeskakovaly ze současnosti do historického období, a tak si scénáristi vypomohli vypravěčem, který posunoval děj dopředu.

Eliška a Damián je seriál dobrý pro vysílání soukromé televize

Rozhodně by mi seriál Eliška a Damián vyhovoval lépe než seriály detektivní, které točí všechny tři hlavní televizní společnosti a často je pouští proti sobě. Detektivní seriály mi připadají opravdu na jedno brdo. Ale když se na ně diváci dívají, tak proč ne. Rozhodně je to komerční záležitost, za kterou by neměla utrácet peníze Česká televize. Tam by neměla být sledovanost svatá. Ale na soukromou televizi patří. Je to prostě poměrně kvalitní vata mezi reklamami.

Tento příspěvek jsem psal pro Seznam Médium

Je „nová totalita“ opravdu totalita?

 16. září 2023 byla na Václavském náměstí v Praze demonstrace proti vládě Petra Fialy, kterou svolal Jindřich Rajchl. 

Já jsem  na té demonstraci 16. září nebyl, ani bych tam nešel.

V souvislosti s vládou Petra Fialy používají její příznivci často pojem nová totalita. Já jsem prožil značnou část v té totalitě před rokem 1989 a tak to mohu trochu porovnat.

Demonstrace v roce 1989

   Na Václaváku jsem byl v listopadu 1989 jen dvakrát. Jednou jsem stál na okraji Krakovské ulice. Celý Václavák byl plný. To hlavní se odehrávalo dole na Můstku. Celým Václavském se nesl takový temný hukot skládající se z jásání lidí a převalující se ozvěny. Udělalo se mi z toho špatně a musel jsem odejít. Pak jsem tam šel ještě jednou. To už nebyl Václavák stojící a nacpaný. Lidi šli jako mohutný průvod od Muzea až na Můstek a dále pak na Národní třídu. Zrovna když jsem byl na úrovni Melantrichu, kde se večer odehrávaly ty projevy, ozvalo se amplionů, že členové ÚV KSČ dali své funkce k dispozici (v dnešním významu - rezignovali).

Demonstrace v roce 1969

   Pamatuju se také, jak jsem zcela náhodně byl na Václavském náměstí v roce 1969, když tam byla nějaká demonstrace. Vůbec jsem na žádnou demonstraci nešel. Šel jsem si tam koupit brýle, protože na pravé straně náměstí při pohledu od Muzea byla tehdy jedna z nejlepších optik v Praze. Bylo mi asi sedmnáct let. Tehdy tam se mnou šla matka, protože ona chtěla ty brýle zkontrolovat a zaplatit. Moc detailů si nepamatuji, protože jinak to byl pro mě zcela běžný den. Při vstupu do prodejny jsem si nevšiml, že by se někde shromažďovali nějací lidé. V prodejně jsme byli několik desítek minut, protože jsme čekali, až přijdeme na řadu. Pak jsem zaslechl nějaké hlášení z amplionů, kterému nebylo příliš rozumět. Náhle se za výlohou optiky objevil bílý kouř, mlha, která se rychle šířila. Začali nás štípat oči a cítili jsme jakýsi česnekový zápach. Pochopili jsme, že to za výlohou je slzný plyn. Vedoucí prodejny běžel zamknout vstupní dveře a čekali jsme, co se bude dít. Nedělo se nic. Asi po půl hodině se slzný plyn zcela rozplynul a mohli jsme jít domů. Oči nás pálili celou cestu. Na náměstí se však vůbec nic zvláštního nedělo. Později jsem se dozvěděl, že zrovna bylo nějaké výročí a že tam byla jakási protestní akce.

Rozdíl mezi protestní akcí před rokem 1989 a po něm

   Tehdy nebyly ty demonstrace proti vládě. Vláda totiž nic neznamenala. Jen plnila pokyny toho Ústředního výboru Komunistické strany Československa. To byla právě ta totalita. Žádná legální opozice ve smyslu voleb a tudíž i parlamentních diskusí neexistovala.

   Dnes je to jinak. Vládu dosazují občané prostřednictvím parlamentních  voleb. Ten, kdo vyhraje volby musí hledat spojence, aby mohl sestavit vládu. Ale ani potom ti, co vládní strany nevolili, nezůstanou bez zastoupení v Parlamentu. Vládní oponenti sedí v Parlamentu za dost velké peníze a vedou řeči o tom, že vláda pracuje špatně. Čekají, až se vláda před příštími volbami znelíbí tak, že občané přehodí výhybku a dosadí k moci zase ty, kteří celé volební období seděli v Parlamentu a křičeli, že vláda to dělá špatně. Tomu se říká demokracie. Každý chvilku tahá pilku.

Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium

Také pohrdáte lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19?

 Je nutné pohrdat lidmi, kteří se chtějí očkovat proti covid-19 a zesměšňovat je?

S blížícím se podzimem se v médiích objevují upozornění na to, že se patrně opět rozšíří onemocnění covid-19. Na vhodnost očkování proti tomuto onemocnění upozornil nedávno i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Bohužel ministr Válek se ve svých slovních projevech vyjadřuje velmi neobratně a proto z něj má řada lidí spíše legraci, než že by jeho slova brali vážně. Zároveň mnoho lidí vzpomíná na dobu koronavirové pandemie a s ní spojená různá nařízení jako snahu státu omezovat jejich osobní svobodu.

Jiní lidé dodnes vůbec nevěří tomu, že řada jejich spolubčanů na covid zemřela, pokud to nebyli lidé z jejich nejbližšího okolí. Ale na covid zemřeli i někteří mediálně známí lidé. Připomeňme si zprávu o úmrtí písničkáře Jana Vodňanského nebo hudebníka a podnikatele Ladislava Štaidla.

Chaotická nařízení vlády v době pandemie

V době covidové pandemie přede dvěma lety byla bohužel vládní nařízení velmi chaotická a přitom špatně vysvětlená. Do určité míry se tomu nedivím, protože virus způsobující onemocnění covid-19 se po celé zeměkouli rozšířil velmi rychle. V té době nebyly vyvinuty žádné vakcíny proti covid-19 a neexistovalo ani dostatečné množství ochraných pomůcek. Navíc nebylo jasné, jak se virus bude chovat, jak bude mutovat a jak budou jednotlivé varianty nebezpečné. Vakcíny však byly několika farmaceutickými společnostmi vyvíjeny rychle, byla zahájena i masová výroba ochranných prostředků dýchacích cest, roušek a především respirátorů. Do poloviny roku 2021 byly ve světě podány dvě miliardy dávek vakcín proti covid-19.

Díky celosvětovým opatřením nebezpečná pandemie zmizela a postupně byla zrušena všechna celoplošná opatření s ní související.

Virus je tu stále

To však neznamená, že by virus způsobující onemocnění covid-19 ze světa zmizel nebo přestal být nebezpečný. Z médií však zmizelo stálé upozorňování, že jeho nebezpečnost lze snížit pravidelným očkováním. Účinnost očkování trvá tři až šest měsíců. V očkovací kampani, která byla v uplynulých dvou letech organizována českým státem, jsme každý dostávali certifikát o očkování. Já jsem absolvoval všechny čtyři dávky. Poslední dávku jsem dostal loni v říjnu, čili už to bude rok.

Moje zjištění o dalším očkování

Protože je mi sedmdesát let, zajímal jsem se o prázdninách o možnostech dalšího očkování. Poznatky nebyly příliš uspokojivé. Publikoval jsem je v článku Nejasnosti kolem očkování proti respiračním nemocem na portálu Seznam Médium. Téma patrně nezaujalo editory Seznam Média, proto ho ani nezařadili na tu stránku portálu, kde se objevují nadpisy článků. Chápu to, protože očkování je patrně pro mladé editory méně zajímavé než rozchod Agáty Hanychové s Jaromírem Soukupem nebo role Emmy Smetana v novém televizním seriálu.

Svoje zjištění jsem se snažil rozšířit sdílením článku na různým místech Facebooku. Přesto za 37 dní od publikace měl jen 143 zobrazení. Vzhledem k tomu, že Seznam Médium tvrdí, že když se článek editorům líbí, umístí ho tak, že si ho bude moci přečíst až pět milionů lidí. To bych nečekal, ale pokud by se článek dostal k několika desítkám tisíc lidí nebo alespoň k několika tisícům lidí, jistě by vzbudil větší zájem o očkování proti covid-19.

Jaké byly reakce na můj článek publikovaný na Seznam Médium, který jsem sdílel na Facebooku?

Pod mými příspěvky na Facebooku o očkování a odkaz na můj článek na Seznam Médiu byly pouze podobné reakce jsou tyto:

**

Veřejný prostor podle Babicy: když nemáš nic lepšího, vraž tam covid.

**

Válka už neletí, zkusíme znovu strašit covidem.

**
Pán se nudí, tak sem dává blbosti.

**
Dokonce jsem dostal i soukromou zprávu:
Strč si ty vakciny do pr….. , ovce tupá naivni!

Nevim kdo tě plati, ale seš prostě krysa, nazdar.

***
Očkování proto nemoci covod-19 řada lidí i dnes chápe jako útok jiných lidí na sebe sama.

Na Facebooku režiséra Igora Chauna jsem si dnes přečetl toto sdělení: „Já teď zrovna pracuju na dalším videu, povídání s doktorem Hnízdilem o možnosti dalšího covidového šílenství teď na podzim.“

***

Pokud se někdo nechce očkovat, doufám, že to bude jeho věc. Ale snad se nikdo nemusí stavět do pozice, ve kterém očkování zesměšňuje a pohrdá těmi, kdo se zajímají o seriózní informace o možnostech včasného očkování. Zajímavé je, že nikdo dnes nezesměňuje očkování proti tetanu nebo klíšťové encefalitidě.

Tento příspěvek jsem napsal pro Seznam Médium

Měsíc s majorem Zemanem? Dávno vyčpělé téma opět zvedl Český rozhlas.

Nebyl by aktuálnější měsíc a s agentem Burešem a  s rozvědčíkem Pávkem?

    Český rozhlas věnuje celé září na stanici Český rozhlas Plus téměř padesát let starému televiznímu seriálu  Třicet případů majora Zemana.

Pořady připravila redaktorka Ivana Chmel Denčevová,  která je Českým rozhlasem už řadu let pověřena zkoumat historii a vysvětlovat Jak to bylo doopravdy.

   Já si myslím, že 33 let od tzv. sametové revoluce a skončení historické etapy tzv. socialismu by  Český rozhlas neměl vynakládat  peníze na to, aby objasňoval pravdivost scénářů televizního seriálu 30 případů majora Zemana.  

   Několik let po roce 1989 se Česká televize rozhodla promítnout ten seriál a uspořádat po odvysílání každého  dílu besedu.  Tehdy bylo období před rokem 1989 v živé paměti většiny dospělé populace občanů České republiky. Ti, kteří to období prožili vědí své, ať už byli na té či oné straně nebo přímo v komunistické straně. Pro ty, kteří to období nezažili a kteří jsou dnes zavaleni seriály vzniklými po roce 1989, například Vyprávěj,  kde se období socialismu probírá hranou formou velmi podrobně, je to jistě nezajímavé téma .

   45 let starý seriál Třicet případů majora Zemana  dnes už nemá význam a nemůže ovlivnit myšlení mladých lidí. Ty zajímá  ohromná  produkce televizní i filmová z celého světa a především z USA.

    Zdá se mi, že to jen Český rozhlas neví, za co by utratil peníze z koncesionářských poplatků.  Místo, aby se soustředil na tvorbu vyváženého a objektivního zpravodajství, v čemž ho nemůže nahradit žádné soukromé rádiu, zavaluje posluchače stále novými a novými megalomanskými projekty. O prázdninách  to byl mamutí projekt četby z pamětí  Karla Gotta, zemřelého před čtyřmi lety. Četba z pamětí Karla Gottra by se jistě netěšila takové pozornosti, kdyby nebyla provázena ohromnou reklamní kampaní ve vysílání na většině stanic i na internetu. Doufám, že alespoň Radu Českého rozhlasu bude zajímat, kolik ten projekt stál.

    A nyní přichází Český rozhlas s další masážní kampaní týkající se téměř padesát let starého  TELEVIZNÍHO  seriálu.  Jeho podstatnou částí je obrazová složka, jejíž slovní vylíčení může být jen jakýmsi nepodařeným plagiátem. Proč se třeba  Český rozhlas nesoustředí na rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi, který byl v osmdesátých letech tak populární na stanici Praha? Patrně proto, že by musel vytahovat ze skříně své vlastní kostlivce.

   Proč se Český rozhlas nesoustředí na současnost? Proč například neudělá měsíc s agentem Burešem a rozvědčíkem Pávkem, jejichž  reálné osoby jsou denně v médiích a ovlivňují chod státu v současnosti a jsou přitom reálným propojením s minulostí?  Moje otázky jsou bohužel čistě řečnické. Ke změně totiž nemůže dojít dřív než se změní zákon o Českém rozhlase a  úkoly ČRo  budou definovány jinak v souvislosti s nynějším rozvojem soukromých médií. A to nejen těch, které se dají poslouchat v klasickém rozhlasovém přijímači, ale i na internetu.

   Tento článek jsem napsal pro Seznam Médium

Publikace na novém portálu SEZNAM MÉDIUM

 

  Na e-mailu, který mám na Seznam.cz jsem byl reklamou mnohokrát vyzván, abych začal psát články na nový portál Seznam Médium. Podmínkou je samozřejmě mít na Seznamu. e-mail. Zkusil jsem to. Od 8. srpna jsem tam publikoval sedm článků. Seznam upozorňuje, že nejlepší články se mohou objevit na titulní straně Seznamu a že si je může přečíst až 5 milionů čtenářů.

  Když člověk článek napíše, může ho hned publikovat na jakémsi svém zvenku neviditelném profilu. Když se článek líbí jakémusi anonymnímu editorovi, posune jeho nadpis na titulní stranu Seznam Médium, odkud se k němu mohou prokliknout náhodní čtenáři. Jinak ho vlastně patrně ani nemohou objevit. Pokud editor posune článek do viditelné části, tedy na titulní stranu portálu Seznam Médium, dostane autor upozornění e-mailem. Jinak se mu objeví pouze v administrační části vlastního autorského profilu upozornění, že článek byl schválen editorem.

   Z těch sedmi článků mi Velký Editor posunul na titulní stranu pouze dva. Jakým způsobem výběr probíhal, není mi jasné. Jasné mi to je jen úplně u prvního článku, který se dostal do sekce "NOVĚ NA MÉDIU". Prostě jsem byl nový autor. Nadpis na titulní stránce však brzy zmizel pod nánosem novějších.

   Seznam Médium láká nové autory na to, že dosáhne-li celkové zobrazení jejich článů 100 tisíc, začnou se dělit s autorem o zisk z reklamy. Pro zajímavost uvedu na závěr článku  graf počtu zobrazení onoho prvního článku, který jsem publikoval 8. srpna. Zhruba za měsíc má necelých 60 zobrazení. Všech sedm článků má cca 220 zobrazení dohromady. To ještě zdaleka neznamená, že si je někdo přečetl. Vůbec mi nejde o nějaký podíl z reklamy. 

   Reklamy platformu Seznam Médium i jednotlivé články uvnitř zaplevelují natolik, že text ztrácí souvislost. Navíc je povinností dávat ke každému článku nějakou fotografii, protože článek bez fotografie podle tamních pravidel nemá šanci, aby se dostal do viditelné části platformy. 

   Navíc fotografie musí být ozdrojována, tedy buď to musí být fotografie vlastní nebo z nějaké fotobanky či se souhlasem autora. Ve svých článcích jsem zvyklý dávat fotografie tam, kde to má smysl a nikoli za každou cenu, jak vyžaduje Seznam Médium. Zvláštní je, že změnu počtu zobrazení všech článků zasílá Seznam Médium do adminisrtační části autorova profilu jen jednou denně a není to kontinuální jako třeba přibývající lajky na fejsbúku nebo počet sledovatelů na Instagramu a jinde.

   Na závěr dám odkaz na článek, kterého se přiložený graf týká. Chtěl jsem jím v jiné internetové bublině upozornit na dnes již docela obsáhlé knižní dílo Jirky Fučikovkého.

   Bohužel nezdařilo se. Pouhých 59 zobrazení za 28 dní nenasvědčuje tomu, že by jeho dílo vešlo do povědomí alespoň jednoho procenta z oněch pěti milionů čtenářů, kterými se chlubí Seznam.cz

   Odkaz na článek na Seznam Médium – Jirka – neznámý autor deseti knih

   Z přiloženého grafu je vidět, že článek se zobrazí prakticky jen ten den, kdy je publikován a schválen editorem, případně ještě den poté.

Souhlasím s tím, aby Facebook byl v Evropě plně zpoplatněn

 Na Novinkách.cz jsem si přečetl, že Meta chce zpoplatnit Facebook a Instagram v Evropě.

   Já myslím, že by to bylo jedině správné. S Metou totiž nejde udělat žádnou seriózní smlouvu, nemá tady provozovny, kam by se dalo dojít a osobně něco domluvit.  Nejde si také účinně stěžovat.  U zpopatněného Facebooku  by bylo zase všechno jenom po internetu. Ze strany provozovatele žádná zodpovědnost.Nebylo by se kam dovolat.

   S něčím podobným mám zkušenost. Když jsem ještě měl blog na Seznamu, dával jsem tam různé fotky. Jenže blog měl jen malé fotoalbum.  Jeden můj přítel  mi tehdy poradil, abych si tehdy dával fotky na bezplatné americké album Photobucket. Což jsem dělal do té doby, než Seznam blogy  na konci roku 2011 zrušil. Články jsem si tehdy zkopíroval podle přítelovy rady do nového blogu na blogovacím sytému od Google. Pak už jsem si do článků začal dávat fotky  na Google. Ten blog mám dodnes.

    Ve starých článcích ale byly fotky uložené v tom americkém fotoalbu. Asi před čtyřmi lety oznámilo americké fotoalbum, že službu zpoplatní. Chtělo za rok v přepočtu asi deset tisíc korun. Tak jsem se na to vykašlal. Fotky sice zůstaly na svém místě, ale přes ně byl obrovský vodoznak. Co se dá dělat.

    Později americké fotoalbum oznámilo, že službu zlevní zhruba na pět dolarů měsíčně, což je něco přes sto korun českých. To už celkem  šlo, tak jsem si to začal platit do USA přes platební kartu. Vodoznak z fotek zmizel. Fotoalbum za tu dobu zdražilo měsíční službu o dolar. Strhává si částku z karty automaticky už tři roky. Komunikovat s ním nelze. Přemýšlel jsem, jak to zrušit. Je to nějaký složitý postup, ale jde to. V upozornění je však napsáno, že jakmile se platba zruší, nejenom že se fotky přestanou zobrazovat, ale že autorovi bude zamezen i přístup do fotoalba. Prostě o něj přijdu. Tak jsem to zatím tak nechal. Nyní platnost mě platební karty po třech letech vypršela a měl bych tam zadat tu novou. Nezadám a uvidím, co to udělá. Asi o ty fotky přijdu a přestanou se zobrazovat v článcích a skončí můj přístup do fotoalba. Co se dá dělat. Přemísťovat je jinam by bylo pracné a nemám na to sílu.

   A nyní zpět k fejsbúku. Pokud  by byl  fejsbúk plně  zpoplatněn, zmizely by  z něj profily všech lidí, co už umřeli. A kdo by si ho  platil tak, jako já jsem si platil to fotoalbum Photobucket, je otázka. Spousta profilů by zmizelo.  Ale třeba  by to vedlo nějakou firmu k tomu, aby vytvořila českou placenou sociální síť. Seriózně. Tak jako je to u telefonních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu. Zřejmě vytvořit sociální síť  by nebylo dnes technicky tak složité. Nejlépe by bylo, kdyby za určitý poplatek nabízely takovou síť přímo poskytovatelé internetu. Podstatná věc by byla, že uživatelé by nesměli být anonymní a firmy, které by síť tvořily, by nesměly být zodpovědny za publikovaný obsah. Tak jako dnes telefonní firmy nejsou zodpovědny za obsah hovorů, které po jejich připojeních probíhají.

   V současné době je hlavní sociální síť americká. Nevím, jestli státům, na jejichž území síť provozuje, něco platí. Je nesporné, že peníze z reklam, kterými tu síť zahlcuje, jdou do jejích kapes. A hlavně určuje nadnárodní, nadkontinentální a možná i světová pravidla komunikace. Závislost na USA na sociálních sítích  mě  opravdu dost štve.

   Myslím, že podstatné řešení by bylo, kdyby firma Meta své sítě PLNĚ zpoplatnila.  To by snad vedlo lokální firmy k tomu, aby se také začaly zabývat myšlenkami na vytvoření neanonymních placených sociálních sítích, které by mohly být propojeny tak jako jsou dnes propojeny  sítě různých telefonních operátorů.

   Tento příspěvek jsem psal  pro Seznam Médium