V článku jsem nabídl svůj hlas na kandidátní listinu delegátovi valné hromady, který by byl podobného názoru na činnost syndikátu, a tudíž by při volbách hlasoval podobným způsobem, jako bych to udělal já. Žádný zájemce o můj hlas se neozval. Požádal jsem tedy jednoho novináře, kterého znám osobně a který pracuje ve vlivném médiu, zdali by na mou nabídku nemohl někde mezi svými známými novináři upozornit. Řekl mě, že ani on na valnou hromadu syndikátu nepůjde a že se o činnost syndikátu nezajímá. Zeptal jsem se ho, proč tedy v Syndikátu novinářů je. Řekl, že chce mít legitimaci syndikátu a to jak národní, tak i mezinárodní a že by se k nim jinak nedostal. Syndikát mě nezajímá, řekl na závěr. Je to prostě tak, dodal rezolutně.
Valná hromada Syndikátu novinářů 11. června tedy možná dopadne tak jako před třemi lety, kdy bylo svými delegáty zastoupeno necelých 30 % členské základny.
Novináři dovedou cílenými kampaněmi ve svých tištěných periodikách i elektronických médiích zlikvidovat leckterého nepohodlného politika, ale sami nedokážou vytáhnout svou profesní organizaci z morálního bahna, ve kterém je už řadu let potopena za vydatné podpory některých z nich a okázalého nezájmu té většiny, které se jen hodí tuzemská i mezinárodní novinářská legitimace.
Předpokládám, že ani o můj hlas nebude žádný delegát usilovat. A tak můj hlas propadne tak jako hlasy většiny členů Syndikátu novinářů. Ti budou mezitím možná rozumovat ve svých článcích a pořadech o tom, proč tak málo občanů chodí k volbám. Novinář se samozřejmě nemusí řídit poučeními z Bible, ale v případě Syndikátu pro mnohé z nich platí ono známé: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem." (Jan 8.7.) A právě mnoho novinářů se házením kamenů v tomto smyslu živí.
Žádné komentáře:
Okomentovat