Blíží se další volba generálního ředitele Českého rozhlasu/1.
Nedávno jsem prohlížel internetové stránky Českého rozhlasu. Na titulní stránce mě padlo do oka vyhlášení výběrového řízení na pozici generálního ředitele Českého rozhlasu. Vyvolalo to ve mně určité vzpomínky, protože já sám jsem se dvakrát tohoto výběrového řízení zúčastnil. Z toho poprvé, před dvanácti lety, v roce 1993, jsem se dostal do druhého kola a prošel jsem podrobným výběrem. O tom jsem tehdy uveřejnil článek v deníku Telegraf. Byla to doba krátce po rozdělení Československa, bouřlivé období, kdy i rozhlas procházel po rozdělení z federálního na pouze český vnitřním kvasem.
Dnes je doba jiná. Role jsou rozděleny, situace stabilizovaná. Český rozhlas si jako Česká televize prošel obdobím, kdy se snažil napodobit nově vznikající soukromé subjekty, tedy soukromá rádia. Tak, jako se České televizi, podle mého názoru dodnes nepodařilo vymezit své veřejnoprávní poslání a nekonkurovat si se soukromými televizemi, tak Českému rozhlasu se tento úkol podařil. Obě celoplošná soukromá rádia, Rádio Impuls a Rádio Frekvence 1, mají dnes zcela jiný charakter než stanice Českého rozhlasu. Nemluvím nyní o poslechovosti, ale o obsahu vysílání. Za těch dvanáct let, za dvě funkční období, měl Český rozhlas dva ředitele. Novináře Vlastimila Ježka a hudebníka Václava Kasíka. Ježek, ač v době nástupu do funkce velmi mladý a bez jakýchkoli řídících zkušeností, se musel pustit do změn ve všech oblastech činnosti rozhlasu. Pokud se pamatuji, jedním z hlavních kritérií při výběrovém řízení byl osud rozestavěné obří budovy na pražské Pankráci. Myslím, že Ježek šel tehdy do výběrového řízení s nápadem na její využití, stejně tak jako i jiní zájemci o místo generálního ředitele Českého rozhlasu. Tato myšlenka se však v brzké době ukázala nereálná, protože budova potřebovala ke svému dokončení a osídlení ještě mnoho peněz a ty už v době, kdy nebyly k dispozici. Ta tam byla doba centrálního plánování, kdy bylo možno získat peníze ze státního rozpočtu. Několik let se pak Vlastimil Ježek pachtil s problémem, jak budovu prodat. Realizoval však v Českém rozhlase mnoho jiných užitečných věcí. Český rozhlas pod jeho vedením postavil v Praze nový studiový dům, který přiléhá z druhé strany přímo k hlavní budově Českého rozhlasu na Vinohradské ulici. Vymezil obsahově vysílání jednotlivých stanic Českého rozhlasu. Stabilizoval personální místa manažerů Českého rozhlasu a mnozí z jeho spolupracovníků ho v rozhlase "přežili" dodnes. Za ředitelování Vlastimila Ježka bylo založeno i vydavatelství Radioservis, které vydává zvukové nahrávky z archivu Českého rozhlasu i knihy, nějak s rozhlasem spojené. Celou dobu své činnosti v rozhlase musel Ježek tvrdě bojovat s Radou Českého rozhlasu a proto se do dalšího výběrového řízení v roce 1999 už asi nepřihlásil. Na jeho místo nastoupil po dalším výběrovém řízení Václav Kasík. Ten přišel do období, kdy zásadní přeměna Českého rozhlasu byla už v plném proudu. Nevystupoval tolik veřejně jako Ježek, takže jeho práce nebyla mediálně tak patrná.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat